Martina Procházková Salvador, město barevných stuh
Historické centrum Salvadoru se rozprostírá přibližně mezi Praça Municipal a Largo do Pelourinho. Většina turistů vyjede výtahem Lacerda nahoru na Praça Municipal (0,15 RLS) ke kavárně, kde se skýtá nádherný pohled na zátoku a přístav, odkud vyplouvají trajekty na okolní ostrovy (např. Morro de Sao Paulo) a vzdálenější pláže. Z terasy je vidět i stinná tvář Salvadoru: opuštěné a zdevastované domy v okolí přístavu ve čtvrti Comercio, z nichž se řada pyšní koloniálním slohem. Na opravy ale očividně chybí peníze, a tak domy z dob zašlé slávy chátrají dál. Naopak Pelourinho je díky finanční podpoře UNESCA relativně dobře restaurované a velmi malebné, tedy alespoň hlavní turistická náměstí s kostely a uličky s barevnými koloniálními domy, dnes plné suvenýrů popř. restaurací. Připravte se, že vás místní pouliční umělci ve snaze prodat své malby, popř. šperky z přírodních materiálů, atd. nenechají na pokoji. Můžete zvolit taktiku „ignorovat“, popř. taktiku slušného odmítání, kdy vám postačí úsměv a dvě slova „Não, obrigado/a“.
Nahoře před výtahem vás uvítají vlezlé děti, které se vám pokusí dát „dárek“ – barevnou stuhu. Ale pozor, žádný dárek není zadarmo, takže radši rázně odmítněte. Barevné stuhy, tradiční to symbol Salvadoru, mají nosit štěstí a lze je zakoupit na každém rohu. Od výtahu se vydejte směrem Praça da Sé a dále k Largo do Pelourinho. Cestou můžete obdivovat kostely (např. kostel Igreja Do Rosário dos Pretos z 18. století, popř. kostel Igreja da Ordem Terceira de São Francisco, 18. st), muzea i výhled z terasy od Museum Da Misericórdia.
Padla na vás únava z úmorného třicetistupňového vedra? Zajděte si na ovocný džus (3 – 4 realů) popř. na kokosovou vodu (2 realů) do nekteré z malebných restaurací nebo stánků. Na oběd doporučuji bufet restauraci kulturního centra SENAC (Largo do Pelourinho 13–19), kde se za 18 realů/kg najíte k prasknutí. Jídlo je zde opravdu dobré a díky systémů bufet si každý přijde na to své a zároveň vyzkouší tradiční bahijskou kuchyni.
Zvuky berimbao a bojové umění Capoeira
Po toulkách okolními uličkami se vám určitě naskytne podívaná na capoeristy. Capoeira je brazilské bojové umění, kombinace tance a netradičního boje. Toto bojové umění vzniklo jako odezva afrických otroků na životní a sociální podmínky, ve kterých žili v době koloniálního zřízení, jako forma neozbrojeného zápasu mezi otrokem a pánem. Koloniálním pánům byla capoeira natolik trnem v očích, že ji roku 1707 úplně zakázali. V roce 1809 dokonce vznikla speciální policie, která pronásledovala capoeristy. Vytrvalost afrických otroků však nenechala capoeiru zaniknout. První formální škola capoeiry byla založena roku 1927, dnes existují dva hlavní proudy tohoto umění: capoeira Regional a capoiera Angola. Brazilským národním sportem byla capoeira vyhlášena oficielně roku 1972. Během show capoeiry, tzv. „roda da capoiera“ (kruh capoeiry), se zadívejte na plynulost souhry pohybů obou hráčů, akrobacii a celkovou vyváženost hry. Zaposlouchejte se do hudby provázející toto bojové umění, která je směsicí tleskání a zvuků jednostrunného nástroje berimbao. Berimbao laikovi jako jsem já, možná připomene rybářský prut. Dalšími hudebními nástroji jsou tamburína, buben a zvonky, to vše za doprovodu zpěvu tradičních capoiera písní.
Řada capoeira show v Salvadoru je zadarmo, někdy ale budete vyzváni věnovat malý příspěvek, který je určen pro danou školu capoeiry. Placené show mohou být lepší kvality, informujte se proto v turistickém centru ohledně jejich konání. V případě, že chcete za každou cenu ušetřit, stačí zajít na pláž Barra. Místní mládež tu trénuje akrobatické prvky capoeiry na měkkém písku, nádherná podívaná!
Potřebujete dárky pro své blízké, anebo máte dlouhou chvíli?
Zkuste zajít do Mercado Modelu hned naproti výtahu Lacerda, kde je řada obchůdků se suvenýry, podobně jako i restaurace s místními pokrmy. Mercado Modelo byl postaven v roce 1861 a sloužil jako přepravní bod v obchodu s otroky. Dodnes je tato budova opředena legendami strašících duchů otroků, se kterými bylo krutě zacházeno. I zde je k vidění capoeira.
Afro-jazzové rytmy v Solar do Unhão
Kousek od Mercado Modelo je komplex Solar do Unhão z 18. století, ve kterém sídlí MAM, Muzeum moderního umění. Vřele doporučuji muzeum navštívit: každou neděli od 19h do 22h zde probíhá jazzový festival pod širým nebem (4 reály). Komplex muzea se rozkládá v nádherně položeném terasovitém terénu přímo nad oceánem a skýtá proto úžasný pohled na salvadorskou zátoku. Během jazzového večera můžete navštívit výstavy, kochat se výhledem na moře ze zahrad, popř. si sednout do malé romantické restaurace, která je součástí komplexu, a povečeřet zde při svíčkách. Místní mi tvrdili, že nedoporučují jít k muzeu večer pěšky, neboť je obklopeno na jedné straně favelou a nemá autobusovou zastávku poblíž. Za světla by ale procházka neměla být problém.
Salvadorské pláže
Příjemným odpočinkovým programem, po návštěvě muzeí ve stinné a poklidné čtvrti Vitoria, je odpoledne strávené na pláži Barra . Barra se pyšní hned několika plážemi. První z nich, Praia Porto da Barra, je relativně dost narvaná, ale moře poklidné a dobře si tu zaplavete. V noci se zde schází mládež, brazilská hudba duní z mobilných sound-systémů aut, levné pivo SKOL chutnající jako voda, tu teče proudem. Sem tam někdo griluje podivně vypadající maso, že by zbloudilá kočka? Připravte se na zajímavou podívanou: Brazilky troufale tančící do rytmů funk, forro, atd., to si nesmíte nechat ujít!
Naopak roztáhlá Praia do Farol da Barra za majákem má větší vlny a nabízí poklidnější prožitek. I když plážových prodavačů i různých jiných obejdů se ani tady nezbavíte. Obecně platí pravidlo nebrat příliš mnoho cenností a peněz s sebou. Po pláži můžete utišit žízeň a hlad například ve stinné zahrádce restaurace/baru Carangueijo do Sergipe , která nabízí řadu mořských plodů. Porce krevet s česnekem tu stojí kolem 9 reálů. Po menším občerstvení můžete vyrazit na západ slunce, který každodenně s potleskem vítá dav lidí za hlavním majákem pláže Farol.
A co po západu slunce?
Salvador nabízí i noční život, který je koncentrován částečně v Pelourinhu a dále hlavně ve čtvrti Rio Vermelho, kolem náměstí Largo de Santana a Largo de Mariquita. Autobusy jezdí cca do půlnoci, přepravovala jsem se i v noci a žádný problém ohledně bezpečnosti neměla. Záleží ale dost na tom, v jaké čtvrti bydlíte. Obecně se dá říci, že dále od centra je více favel a větší chudoba. Salvador je chudší než Sao Paulo i Rio, takže není radno se potloukat po nocích se zlatým řetězem a foťákem kolem krku, zvláště když neznáte město dobře!
Boca da Galinha aneb dobrá bašta
V případě, že si chcete po zdařilé noci udělat výlet a shlédnout pravý neturistický Salvador, vydejte se autobusem do čtvrti Ribeira na vzdáleném konci města. Odtud se z přístavu malinkým člunem za 1,50 reálů přepravte na druhou stranu a zajděte na výborné rybí pokrmy do jednoduché, ale vždy narvané restaurace Boca de Galinha. O víkendu většina pasažérů míří právě sem, takže nemějte obavy, že restauraci nenajdete. Oběd vás nevyjde na víc než 20 realů, spolu s předkrmem, rýží, fazolemi, rybou, pivem a kokosovou vodou. Porce, která je podávaná pro dva, vystačí v klidu pro tři osoby. Jedná se o nefalšovanou místní kuchyni – comida baiana. Během cesty nazpátek autobusem do centra (autobus k nákupnímu středisku Morumbi) vám možná přijde, že Salvador je jedna velká favela. Favely se táhnou všude po kopcích kolem dálnic, v záři zapadajícího slunce ale vypadají velmi fotogenicky a skoro až malebně. Na focení ale není čas, přiblížil se čas loučení: na shledanou Salvadore, město afrických rytmů! A hurá dál směrem vnitrozemí do národního parku Chapada Diamantina.
Salvador, město barevných stuh
Historické centrum Salvadoru se rozprostírá přibližně mezi Praça Municipal a Largo do Pelourinho. Většina turistů vyjede výtahem Lacerda nahoru na Praça Municipal (0,15 RLS) ke kavárně, kde se skýtá nádherný pohled na zátoku a přístav, odkud vyplouvají trajekty na okolní ostrovy (např. Morro de Sao Paulo) a vzdálenější pláže. Z terasy je vidět i stinná tvář Salvadoru: opuštěné a zdevastované domy v okolí přístavu ve čtvrti Comercio, z nichž se řada pyšní koloniálním slohem. Na opravy ale očividně chybí peníze, a tak domy z dob zašlé slávy chátrají dál. Naopak Pelourinho je díky finanční podpoře UNESCA relativně dobře restaurované a velmi malebné, tedy alespoň hlavní turistická náměstí s kostely a uličky s barevnými koloniálními domy, dnes plné suvenýrů popř. restaurací. Připravte se, že vás místní pouliční umělci ve snaze prodat své malby, popř. šperky z přírodních materiálů, atd. nenechají na pokoji. Můžete zvolit taktiku „ignorovat“, popř. taktiku slušného odmítání, kdy vám postačí úsměv a dvě slova „Não, obrigado/a“.
Nahoře před výtahem vás uvítají vlezlé děti, které se vám pokusí dát „dárek“ – barevnou stuhu. Ale pozor, žádný dárek není zadarmo, takže radši rázně odmítněte. Barevné stuhy, tradiční to symbol Salvadoru, mají nosit štěstí a lze je zakoupit na každém rohu. Od výtahu se vydejte směrem Praça da Sé a dále k Largo do Pelourinho. Cestou můžete obdivovat kostely (např. kostel Igreja Do Rosário dos Pretos z 18. století, popř. kostel Igreja da Ordem Terceira de São Francisco, 18. st), muzea i výhled z terasy od Museum Da Misericórdia.
Padla na vás únava z úmorného třicetistupňového vedra? Zajděte si na ovocný džus (3 – 4 realů) popř. na kokosovou vodu (2 realů) do nekteré z malebných restaurací nebo stánků. Na oběd doporučuji bufet restauraci kulturního centra SENAC (Largo do Pelourinho 13–19), kde se za 18 realů/kg najíte k prasknutí. Jídlo je zde opravdu dobré a díky systémů bufet si každý přijde na to své a zároveň vyzkouší tradiční bahijskou kuchyni.
Zvuky berimbao a bojové umění Capoeira
Po toulkách okolními uličkami se vám určitě naskytne podívaná na capoeristy. Capoeira je brazilské bojové umění, kombinace tance a netradičního boje. Toto bojové umění vzniklo jako odezva afrických otroků na životní a sociální podmínky, ve kterých žili v době koloniálního zřízení, jako forma neozbrojeného zápasu mezi otrokem a pánem. Koloniálním pánům byla capoeira natolik trnem v očích, že ji roku 1707 úplně zakázali. V roce 1809 dokonce vznikla speciální policie, která pronásledovala capoeristy. Vytrvalost afrických otroků však nenechala capoeiru zaniknout. První formální škola capoeiry byla založena roku 1927, dnes existují dva hlavní proudy tohoto umění: capoeira Regional a capoiera Angola. Brazilským národním sportem byla capoeira vyhlášena oficielně roku 1972. Během show capoeiry, tzv. „roda da capoiera“ (kruh capoeiry), se zadívejte na plynulost souhry pohybů obou hráčů, akrobacii a celkovou vyváženost hry. Zaposlouchejte se do hudby provázející toto bojové umění, která je směsicí tleskání a zvuků jednostrunného nástroje berimbao. Berimbao laikovi jako jsem já, možná připomene rybářský prut. Dalšími hudebními nástroji jsou tamburína, buben a zvonky, to vše za doprovodu zpěvu tradičních capoiera písní.
Řada capoeira show v Salvadoru je zadarmo, někdy ale budete vyzváni věnovat malý příspěvek, který je určen pro danou školu capoeiry. Placené show mohou být lepší kvality, informujte se proto v turistickém centru ohledně jejich konání. V případě, že chcete za každou cenu ušetřit, stačí zajít na pláž Barra. Místní mládež tu trénuje akrobatické prvky capoeiry na měkkém písku, nádherná podívaná!
Potřebujete dárky pro své blízké, anebo máte dlouhou chvíli?
Zkuste zajít do Mercado Modelu hned naproti výtahu Lacerda, kde je řada obchůdků se suvenýry, podobně jako i restaurace s místními pokrmy. Mercado Modelo byl postaven v roce 1861 a sloužil jako přepravní bod v obchodu s otroky. Dodnes je tato budova opředena legendami strašících duchů otroků, se kterými bylo krutě zacházeno. I zde je k vidění capoeira.
Afro-jazzové rytmy v Solar do Unhão
Kousek od Mercado Modelo je komplex Solar do Unhão z 18. století, ve kterém sídlí MAM, Muzeum moderního umění. Vřele doporučuji muzeum navštívit: každou neděli od 19h do 22h zde probíhá jazzový festival pod širým nebem (4 reály). Komplex muzea se rozkládá v nádherně položeném terasovitém terénu přímo nad oceánem a skýtá proto úžasný pohled na salvadorskou zátoku. Během jazzového večera můžete navštívit výstavy, kochat se výhledem na moře ze zahrad, popř. si sednout do malé romantické restaurace, která je součástí komplexu, a povečeřet zde při svíčkách. Místní mi tvrdili, že nedoporučují jít k muzeu večer pěšky, neboť je obklopeno na jedné straně favelou a nemá autobusovou zastávku poblíž. Za světla by ale procházka neměla být problém.
Salvadorské pláže
Příjemným odpočinkovým programem, po návštěvě muzeí ve stinné a poklidné čtvrti Vitoria, je odpoledne strávené na pláži Barra . Barra se pyšní hned několika plážemi. První z nich, Praia Porto da Barra, je relativně dost narvaná, ale moře poklidné a dobře si tu zaplavete. V noci se zde schází mládež, brazilská hudba duní z mobilných sound-systémů aut, levné pivo SKOL chutnající jako voda, tu teče proudem. Sem tam někdo griluje podivně vypadající maso, že by zbloudilá kočka? Připravte se na zajímavou podívanou: Brazilky troufale tančící do rytmů funk, forro, atd., to si nesmíte nechat ujít!
Naopak roztáhlá Praia do Farol da Barra za majákem má větší vlny a nabízí poklidnější prožitek. I když plážových prodavačů i různých jiných obejdů se ani tady nezbavíte. Obecně platí pravidlo nebrat příliš mnoho cenností a peněz s sebou. Po pláži můžete utišit žízeň a hlad například ve stinné zahrádce restaurace/baru Carangueijo do Sergipe , která nabízí řadu mořských plodů. Porce krevet s česnekem tu stojí kolem 9 reálů. Po menším občerstvení můžete vyrazit na západ slunce, který každodenně s potleskem vítá dav lidí za hlavním majákem pláže Farol.
A co po západu slunce?
Salvador nabízí i noční život, který je koncentrován částečně v Pelourinhu a dále hlavně ve čtvrti Rio Vermelho, kolem náměstí Largo de Santana a Largo de Mariquita. Autobusy jezdí cca do půlnoci, přepravovala jsem se i v noci a žádný problém ohledně bezpečnosti neměla. Záleží ale dost na tom, v jaké čtvrti bydlíte. Obecně se dá říci, že dále od centra je více favel a větší chudoba. Salvador je chudší než Sao Paulo i Rio, takže není radno se potloukat po nocích se zlatým řetězem a foťákem kolem krku, zvláště když neznáte město dobře!
Boca da Galinha aneb dobrá bašta
V případě, že si chcete po zdařilé noci udělat výlet a shlédnout pravý neturistický Salvador, vydejte se autobusem do čtvrti Ribeira na vzdáleném konci města. Odtud se z přístavu malinkým člunem za 1,50 reálů přepravte na druhou stranu a zajděte na výborné rybí pokrmy do jednoduché, ale vždy narvané restaurace Boca de Galinha. O víkendu většina pasažérů míří právě sem, takže nemějte obavy, že restauraci nenajdete. Oběd vás nevyjde na víc než 20 realů, spolu s předkrmem, rýží, fazolemi, rybou, pivem a kokosovou vodou. Porce, která je podávaná pro dva, vystačí v klidu pro tři osoby. Jedná se o nefalšovanou místní kuchyni – comida baiana. Během cesty nazpátek autobusem do centra (autobus k nákupnímu středisku Morumbi) vám možná přijde, že Salvador je jedna velká favela. Favely se táhnou všude po kopcích kolem dálnic, v záři zapadajícího slunce ale vypadají velmi fotogenicky a skoro až malebně. Na focení ale není čas, přiblížil se čas loučení: na shledanou Salvadore, město afrických rytmů! A hurá dál směrem vnitrozemí do národního parku Chapada Diamantina.
