Na cestu do Švýcarska jsem se velmi těšila. Už i proto, že jsem při studování cesty na mapě viděla tolik zajímavých míst. Jenže záhy přišlo zklamání. A to, když nás navigace vedla pouze po dálnicích a ze zajímavých míst jsme viděli jen směrovky. Každé odbočení a zastávka cestou by znamenaly zdržení a my jsme se museli držet časového harmonogramu, protože jsme na cestu měli pouhý prodloužený víkend. V plánu byl Zurich, Luzern, Interlaken a Rýnské vodopády. Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu krásu fotoaparátem.

Švýcarsko mě překvapilo spoustou tunelů, kterými projíždíte po cestě. Jsou úplně všude a některé jsou velmi dlouhé. I několik kilometrů. Když jimi projíždíte, máte pocit, že snad nikdy nevyjedete ven. Můj subjektivní pocit byl velmi nepříjemný, až klaustrofobický. Konečně se kilometry na směrovkách s názvem Zurich začaly snižovat. Byli jsme trochu nervózní z toho, že ještě pořád nemáme dálniční známku. Ale žádné kontroly jsme po cestě nepotkali.

Poznávání Zurichu

Po příjezdu do Zurichu jsme snadno s pomocí GPS našli náš hotel a ihned po ubytování vyrazili na první obhlídku. Ubytování v Zurichu patří mezi nejdražší na světě, ale pokud si hotel objednáte s předstihem, dají se ceny srovnat s centrem Prahy. Doprava je v Zurichu na první pohled velmi složitá. Po městě jezdí tramvaje, trolejbusy, autobusy, rychlovlaky a vážně není snadné se vyznat ve směrech a jízdenkách. Po oslovení několika kolemjdoucích a požádání o radu jsem byla stále bezradnější. Hlavně skoro nikdo nemluvil anglicky. Buď šílenou švýcarskou němčinou nebo francouzsky či italsky. Možná to byla jen má smůla, že jsem narážela na lidi, kterým nerozumím a oni mně. Nicméně nakonec jsme do centra došli pěšky podle mapy. Musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí, protože cesta byla velmi zajímavá a myslím, že nejlepší je pěší chůze pro poznání města. Co mě překvapilo, bylo, že všude můžete vidět „zaparkována“ jízdní kola. Před obchody, před obytnými domy, u parků i v centru. Kola si můžete zapůjčit zdarma a nechat je ve stojanech, které jsou po celém městě. To si v Čechách bohužel neumím představit.

Centrum je opravdu nádherné. Spousta kaváren, restaurací, obchodů a lidí. Měla jsem dojem, že se tu všichni velmi dobře baví. Ta atmosféra byla tak příjemná. Kolem jezera seděli lidé všech věkových kategorií. Většina si dělala piknik s krabičkou s obědem, či si prostě užívali oběd o pracovní pauze. Neuvěřitelné mi přišlo, když jsem viděla muže v obleku, jak si ho svlékl, šel si zaplavat, pak pojedl svůj oběd a znovu se oblékl do obleku a vyrazil zpátky do práce. Taková pohoda z toho všeho čišela. Po jezeře se můžete projet parníkem, což je opravdu skvělá vyjížďka za překvapivě nízké ceny. Protože jinak je v Zurichu celkem draho. Večeře v restauraci vám peněženku spolehlivě provětrá. Ale zase má své kouzlo dívat se z některé ze zahrádek po setmění na nádherné můstky, kterých je v centru několik a dost blízko u sebe. Vypadají skoro jako zmenšenina panoramatu pražských mostů.

Jídlo ve Švýcarsku je velmi specifické. Podává se hodně masa. Dostanete od telecích řízků po těstoviny. Oblíbené jsou rösti, což jsou smažené bramborové placičky opékané do křupava. Vyhlášené jsou tu grilované klobásky, domácí chléb a malé knedlíčky chnöpfli. Hodně populární jsou tu asijské restaurace.

Nakupování v Zurichu vás může přijít draho. Vyhlášená Bahnhoffstarsse je nejdražší a nejelegantnější nákupní ulicí. Ale najdou se tu samozřejmě i levnější nákupní centra. Potraviny nakoupíte v Coopu, kterých je tu obrovská síť. Jen trochu jinak zásobované než ty naše. Je adresou mnoha významných bank. Za vidění stojí také nádraží v Zurichu, které působí jako velké tržiště. Nezapomeňte si koupit švýcarskou čokoládu.

Malebné městečko Interlaken

Dalším cílem bylo turisticky vyhlášené městečko Interlaken. Kolikrát jsem si prohlížela úchvatné obrázky na netu a sjížděla videa na youtube. Z Zurichu je to asi 1,5 hodiny jízdy. Hotely tu jsou nehorázně drahé, ale dají se najít penziony nebo hostinské domy za normálnější ceny, i když levné se říct nedá. Všem hotelům vévodí Victoria hotel, který je opravdu ultra luxusní a stojí na nejlepším místě, odkud můžete obdivovat Jungfrau – nádherný horský masív. Interlaken je úžasné místo s výhledem na vrcholky hor, s čistými jezery, kde uvidíte mnoho zakotvených člunů. Městečko je poklidné. Je tu spousta luxusních obchůdků, ještě víc hotelů a restaurací. Centrum se hemží turisty nakupujícími některé z nepřeberné nabídky suvenýrů. Zábavu si tu najde každý. Pro klidnější povahy třeba návštěva zábavního parku, kde jsou jezírka, krásné rostliny a spousta míst k relaxaci. Pro aktivní jedince se tu nabízí spousta sportovního a adrenalinového vyžití jako bungee jumping, seskok padákem, rafting, paragliding s pilotem.

Luzern – město na jezeře

Na zpáteční cestě jsme využili toho, že jsme projížděli kolem Luzernu, kde jsme se také zastavili. Luzern je krásné město na jezeře s historickým centrem. Zajímavý je průchod Kapličkovým zastřešeným mostem, který je chloubou města a je hojně využívaný.

Rýnské vodopády

Ale nejvíc jsme se těšili na Rýnské vodopády, které jsou kousek od hranic s Německem a tedy velmi dostupné cestou zpátky. Můžete si zaplatit cestu lodí ke skále, od které je nejkrásnější výhled. Plavba lodí je také příjemný zážitek. Nádhera je to i od zámku Laufen. Mohutný proud vody řítící se z výšky 23 metrů je ohromující. Místo je na turisty připravené. Je tu restaurace i možnost nákupu mnoha krásných suvenýrů.

Prodloužený víkend na Švýcarsko stačí, i když nestihnete určitě všechna krásná a zajímavá místa. Je nutné se vrátit!

„Dámy a pánové, právě jsme přistáli na mezinárodním letišti Kotoka v Accře. První pocit po opuštění letištní haly bude vlhkost. Tropické vlhké podnebí vás bude provázet po celý pobyt. Nejlepší měsíce, kdy navštívit Ghanu jsou od listopadu do dubna. To je počasí o něco příjemnější. I když Accra není typickou turistickou destinací, pokud už se jednou dostanete do Ghany, bylo by velkou chybou ji nenavštívit. Jako hlavní město je to spíše komerční centrum země, ale určitě má co nabídnout každému cestovateli.“

Accra je považována za jedno z nejbezpečnějších měst celé Afriky. Policie pracuje dobře, potíž je pouze v tom, že nereaguje na každé zavolání tak, jak jsme zvyklí z Evropy. Policejní pohotovost má číslo 191, ale někdy ho nikdo ani nezvedne. Hlídky jsou však vidět na mnoha místech a v noci taktéž vyjíždí na kontroly. Po setmění je lepší se vyhnout některým místům, pokud jste sami. Místa jako Circle, Tema community 1, některým částem Nimy, Sodoma Gomora, Jamestown.

Moderní budovy a chatrče působí velmi kontrastně. Představte si krásný slunečný den, protože takové jsou tady všechny. Krásné pláže, sympatické a neustále se smějící Ghaňany, rušné ulice, všude spousta barev, pestrobarevné oblečení, velmi hustý provoz v ulicích a všudypřítomná vůně. Centrum města vás může zdržet i hodiny, pokud se chcete někam rychle přemístit. Všichni tady spoléhají a doufají v zlepšení situace po dostavění a rozšíření hlavní tepny Kwame Nkrumah. Po městě se dostanete kamkoliv taxíky nebo tzv. tro tro minibusy. Tro tro jsou soukromé minibusy, které mají pevné ceny, ale rozjedou se většinou, až když jsou plné. Zastavují na svých pravidelných zastávkách, ale i na požádání. Pouze s navigací mohou být problémy, ulice tu totiž nemají jména. Když požádáte Ghaňany o adresu, dostanete spíš emailovu než tu poštovní.

Turismus v Ghaně

Turisté tady převládají hlavně z Ameriky, dále pak Velké Británie, Kanady, Jihoafrické republiky, Austrálie a Francie. Ubytování naleznete celkem snadno, protože hotelů je tady opravdu mnoho. Od velkých zvučných jmen jako La Palm Beach, Golden Tulip, Mövenpick až po ty menší, kde se dá přespat od deseti dolarů za noc. K vidění je toho spousta. Accra vám otevře jiný svět, i když je hodně kosmopolitní. Určitě stojí za to vidět Národní muzeum, kde si uděláte obrázek o kultuře a historii Ghany včetně obchodu s otroky a království Ashanti. Ale i přes mnohdy vyčerpávající cestování nejsou lidé naštvaní. Mají prostě v povaze být šťastní a to ihned přenesou i na vás. Většina obyvatel je věřících a jejich víra se velmi pozitivně promítá do každodenního života, prostě věří v dobro a to, že Bůh jim pomůže, ať už s čímkoliv.

Co v ghanské Accře navštívit

Makola tržiště najdete v centru města. Je velmi rušné, plné slunečníků a všelijakých vůní. Můžete tu koupit doslova cokoliv. Prodávajícími jsou tady hlavně ženy. Nefoťte je bez jejich požádání, nemají to rády. Tržiště je velmi přeplněné a prodejci se snaží vás nutit něco koupit. Nakoupíte od jídla po oblečení, boty, mobily i náhradní díly na auta. Je lepší jít ráno, kdy ovoce, zelenina a maso jsou čerstvé. Vůbec nejlepší je jít s někým místním, kdo vás tím labyrintem provede.

Labadi pláž je nejznámější a nejživější pláž. Hosté z hotelů kolem mají vstup zdarma, jinak se platí poplatek. O víkendy pláž nabízí hudební programy jako reggae, hiplife, tradiční bubínky a tanec. Bojo pláž je další pláží, kde můžete relaxovat či si půjčit kanoe. Není zde povoleno nosit si vlastní jídlo a pití.

Jamestown je nejstarší a nejchudší částí Accry, ale také nejživější. Dominuje mu maják, který uvidíte zdálky. Místo pro rybaření.

West gate mall a Accra mall jsou dvě největší a nejlepší obchodní centra, kde si můžete odpočinout od celodenního horka v plně klimatizovaných obchodech a restauracích.

Christianborg je další místo, které můžete navštívit. Je to nádherný hrad na pobřeží Atlantského oceánu.

Móda v Ghaně

Ghaňané se oblékají dost konzervativně. Na ulicích můžete vidět hlavně spoustu barev. Ať už se jedná o evropské modely nebo africké pestře potištěné látky. Ženy nosí veselé šaty často se stejným vzorem na pokrývce hlavy. Tradiční oblečení, které se skládá z látky omotané kolem těla, se nosí na slavnostní příležitosti jako svatba. Svatby jsou tu veliké a hodně nákladné. Mnohem nákladnější jsou však pohřby, na které se sjedou příbuzní a známí nebožtíka z celé země a je třeba je nakrmit a napojit.

Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Ghanská kuchyně

Kuchyně je naprosto fantastická a pro Evropany velmi exotická. Můžete ochutnávat dobroty na ulicích, kde jsou k dostání u nesčetného množství stánků za velmi příznivé ceny. Pokud navštívíte místní v jejich domovech, můžete se těšit na velmi vydatné hody. K snídani očekávejte Lipton čaj s mlékem nebo čaj z milo kakaového prášku. K jídlu se podává rýže a dušené maso. Na ulici můžete ochutnat hausa kooko – kořeněná ovesná kaše, koose – fazolové koláčky, waakye – mix rýže a fazolí. Odpoledne se tady jí většinou fufu – hmota vytvořená z mouky, která se používá jako příloha s lehkou polévkou nebo speciální polévkou z palmových nebo arašídových oříšků. Dále také banku – pokrm z kukuřičného těsta s okro stew nebo tuo zaafi – pokrm z kukuřičné mouky a listů z juty.

A nakonec jedno ghanské přísloví: „Jenom dítě, které nikdy necestovalo, říká, že jeho matka vaří nejlépe.“

Nudí Vás dovolené ve stylu „lehnu na pláž a týden se nehnu“? Pokud patříte mezi ty aktivnější turisty, kteří se nebojí chodit a poznávat okolí hotelu či města, kde dovolenou trávíte, pak může být dobrou volbou výlet do Srbska. Byť se nejedná o první pohled známou turistickou destinaci, výlet může příjemně překvapit. Mezi nejvyhledávanější oblasti země patří bezesporu pohoří Zlatiboru. A tady je 5 důvodů, proč!

1. Svěží vzduch a čistá příroda

Zhruba třistakilometrové pohoří Zlatibor se rozkládá na jihozápadě země mezi městy Zlatibor, Užice, Čajetina a Nová Varoš. Svou výškou i vzhledem v mnohém připomíná české Krkonoše. A ne nadarmo se mezi českými Srby často používá přirovnání, že se jedná o jakýsi srbský „Špindlerův mlýn“. Ideální čas pro výlet je v letních měsících, neboť je zde celá řada atrakcí a cílů pro pěší turistiku, jako například šesti-sedačková lanovka na nejvyšší horu Tornik s rozhlednou do širého okolí. V blízkosti nejvyššího vrcholu se nachází také resort několika penzionů Kraljevici Konaci, která svým vysokohorským rozpoložením patří mezi nejvýše situované turistické komplexy na světě. Nachází se mimo města, v čisté horské přírodě. Nutno podotknout, že práce, čistá příroda a svěží horský vzduch je jedním z největších lákadel. Směřují sem rodiny s dětmi i astmatici. Za účelem ozdravných pobytů na čerstvém vzduchu je zde také několik lázní. Zajímavostí jsou také restaurace, které se nacházejí doslova v lesním terénu. Tam pochopitelně nelze dojet autem, ale výlet třeba na oběd, Vás bude stát i menší procházku.

2. Netradiční srbská kuchyně

Srbské zvyklosti, co se stravy týkají, jsou samy o sobě velmi zajímavé a jen těžko by je šlo srovnat s jinou známější světovou kuchyní. Například, již zmiňované, lesní restaurace s oblibou nabízí kvalitní džusy produkované z čistě přírodních bobulí, které v mnoha případech byly ručně nasbírány tentýž den v lesích. Proslulé jsou také srbské džemy, z nichž některé jsou dokonce doplňovány medem. Z klasických jídel je nejvíce známá pravděpodobně plejskavica, což je mleté vepřové, případně jehněčí maso, specificky okořeněné. Plejskavica se často podává v kulatém světlém pečivu zvaném lepinja, což může vyvolávat dojem jakéhosi většího hamburgeru. Pochopitelně nechybí zeleniny, zejména zelí a papriky. Dalším pokrmem, který rozhodně stojí za vyzkoušení je tzv. svadbarski kupus, který se, jak název napovídá, často jí právě na svatbách. Jedná se o zelí vařené s masem, často ještě doplněno slaninou či třeba klobásou.

Vzhledem k tomu, že většina jídel je hodně masitých a mastnějších, nelze opomenout tamní nabídku alkoholických nápojů. Ačkoli srbská vína nejsou příliš známá, jedná se o vysoce kvalitní odrůdy s dlouhou tradicí. Mezi nejznámější luxusní vína patří například ty z vinařství DiBonis. Tradičním alkoholickým nápojem je v Srbsku pálenka rakija, která může vzdáleně připomínat naší slivovici. Zatímco slivovice se však pálí ze švestek, rakiju lze vypálit prakticky z čehokoli.

3. Dostatek turistických atrakcí v okolí

Okolí města Zlatibor je plné nejrůznějších atrakcí pro turisty a zajímavých destinací na výlety. Kromě, již uvedené rozhledny na hoře Točník, je možné se svézt třeba „úzkokolejkou“, což je vlaková trať známá i filmů Emira Kusturici. Trať je v provozu již od roku 1925 a vede skrz 22 tunelů po hřebenech vysokých značně členitých hor. Zajímavostí je i skutečnost, že svézt se můžete i na plošině mezi vagóny.

Mezi atraktivní přírodní úkazy patří pak jeskyně Stopiča, která leží nedaleko vesnice Rožanstvo. Známá je především hlubokými přírodními vany. Výlet na jeskyni je možné spojit s nedalekým skanzenem ve městě Sirogojno. Skanzen nabízí pohled do minulosti, jak se žilo rodinám v této srbské oblasti před několika lety. K prohlídce jsou tradiční domy, škola, dílny i ukázky, ve Zlatiboru dodnes velice populárního, pletení z vlny. V případě, že tamní pletené produkty někoho uchvátí, není problém si různé kousky odvézt jako suvenýr. Celá řada tamních modelů je zcela běžně nositelná, navíc oceněna pro svou kvalitu v mnoha celosvětových soutěžích. Zajímavostí je, že vše je čistě ruční práce, a klasické manufaktury tam neexistují. Zaměstnanci, i těch nejprestižnějších firem podnikajících ve výrobě vlněného oblečení, pracují doma.

4. Hotely na světové úrovni

Výhodou pro zmlsané turisty může být i skutečnost, že tamní hotelové resorty patří mezi naprostou špičku. Ve Zlatiboru najdete čtyř i pětihvězdičkové hotely, kde výjimkou není bazén, sauna, fitness s trenérem či třeba kosmetickým a nehtovým salonem. Pokud jde o stravu, strádat rozhodně také nikdo nebude. Většina hotelů nabízí tři jídla denně formou velmi bohatého bufetového menu, takže si vybere zaručeně každý. Na hotelech ve Zlatiboru lze platit kartou. Hotelové pokoje jsou prostorné, čisté a většina hotelového personálu mluví slušně anglicky. Ačkoli se totiž může zdát, že srbština je češtině podobná, rozhodně není dobré na to spoléhat.

V Srbsku se používá jako měna srbský dinár, jehož kurz je zhruba čtyřnásobně slabší než česká koruna. Ačkoli v některých restauracích a hotelech přijímají i eura, obecně se přesto doporučuje si bankovky na dináry proměnit.

5. Dovolená dostupná pro každého

Srbský Zlatibor představuje možnost, jak si užít kvalitní dovolenou za přijatelnou cenu. Cenově je srovnatelné s poměry u nás. A pokud jde o vzdálenost, patří mezi ty snadněji dostupnější lokality. Cesta autem trvá kolem jedenácti hodin, autobusem o trochu déle. Využít lze ale i leteckou dopravu z Prahy do Bělehradu a následných spojem do Zlatiboru. Let trvá necelé dvě hodiny a cena se pohybuje okolo šesti tisíc.