Paraguayská smlouvačka

Znáte příběh jak dědeček měnil až vyměnil? Tak já jsem tak
smlouval, až jsem usmlouval. A taky chci napsat trochu
o nezapomenutelné cestě z Paraguaye do Bolívie.

Už půl hodiny chodíme po autobusáku v Asunciónu, hlavním městě Paraguaje ve snaze zjistit, kdo a za kolik nás doveze do Bolívie. Možností není moc a ceny nejsou extra lákavé. Moje oblíbená taktika je zeptat se na cenu ve všech kancelářích, chvíli čekat až sami přijdou za námi a začnou slevovat, chytnout se toho a pořádně je skřípnout. Těmhle se ale slevovat nechce a na žádný skřípání taky nejsou zvědaví. Dokonce se ani neuráčili vyjít z kanceláře, nebo za námi někoho poslat. V takovém případě prostě vybereme nejlevnějšího prodejce a slušně poprosíme o slevu. Začíná se nám dařit, prodejce slevuje a my kupujeme lístek i když se nám zdá, že teprve tady jsme měli začínat. Ale levněji to prostě tentokrát nešlo.


Na nástupiště přicházíme hodinu a půl předem, aby nám to neujelo. Když po dvou hodinách autobus stále nepřijíždí, lehce znervóznělí se jdeme zeptat do kanceláře. Tam se nám snaží vysvětlit, že autobus teprve přijede a že jede na čas. Nechápeme. Nechápeme do té doby, než zjistíme, že máme o hodinu víc. Nějak jsme si při přejezdu z Argentiny zapomněli přeřídit čas a nikde nám to nevadilo. Lístky na předchozí autobusy jsme kupovali těsně před odjezdem. Na zpáteční cestě si na to ale musíme pamatovat. Tam bychom se tomu nemuseli jen tak zasmát.

Během čekání na náš autobus se poblíž objevil jeden bolivijský expres a já se orientačně zeptal řidičů, kolik by cesta koštovala s nimi. Cenu říkají nižší, a my se utvrzujeme v tom, že cena byla trochu moc nadnesená. No nic, čekáme, až přijede náš autobus. Stále nic.


Po další půlhodině přichází chlapík z kanceláře a říká, že jejich autobus nepřijede, ale že nám sehnali náhradní. Ukazuje na bolivijský autobus, který tam pořád ještě stojí. Teď přichází naše příležitost, myslím si. Teď, když víme opravdovou cenu, tak je můžeme konečně skřípnout, maluji si. Ani náhodou, vrtí hlavou majitel kanceláře, taková cena je nesmysl. Ani náhodou, vrtí hlavou majitel autobusové dopravy z Bolívie, taková cena je nesmysl. Dohadujeme se, atmosféra houstne. Je jasné, že lepší cenu prostě nedostaneme, ale ustoupit nemůžeme. Požaduji vrácení lístků a vím, že jiný autobus nejede, alespoň ne za podobnou cenu. Odcházíme. Ještě než uděláme deset kroků, přitočí se úplně nový chlapík a jestli nechceme jet do Bolívie. ANO! Chceme! Sledujeme ho do kanceláře, znova musíme usmlouvat již jednou usmlouvanou cenu. Bere si naše pasy a prý máme jít za ním. Vycházíme z autobusáku, jdeme někam pryč. Trochu ztrácím jistotu. Vyžádám si naše pasy zpět. Chlapík nám je dává, ale to už vidíme v jedné boční uličce autobus. Přicházíme blíž a vidím, že je to onen bolivijský autobus, na který jsme se dívali asi hodinu na nástupišti. Začíná mi to docházet. Když v kanclíku vidím majitele dopravy z Bolívie, zatočí se mi hlava. Tak nás dostali.

„Byla to past, co?“ říkám rezignovaně s úsměvem. Chlapík se široce usměje a říká: „ano, trochu“. Nemá smysl dále bojovat, platíme původní, poprvé i podruhé usmlouvanou cenu a jdeme si sednou do autobusu.


Z pana majitele se vyklubal docela sympaťák, část cesty jede s námi, povídáme si, donesl nám jídlo. Máme před sebou třicet hodin. Je večer, všech asi deset cestujících se ukládá ke spánku. Posloucháme bujarý smích veselých řidičů. Dostali nás, ale necítíme se podvedeni. Byla to čistá hra.

Cesta ubíhá velice rychle, jak jen prašná cesta dovoluje. Někdy k ránu zastavujeme uprostřed naprosté pustiny, kde je Migración a my si jdeme pro paraguayské razítko. Nechápeme, co tu, uprostřed pustiny, ti úředníci dělají. Nechápeme, kde se tam vzali dva brazilští turisti. Formality proběhnou rychle a my pokračujeme pustinou dál. Jeden z řidičů nám na svém mobilu ukazuje strom ve tvaru ženského pozadí. Prý pojedeme okolo, kdo chce, může si vystoupit a strom vyfotit. Opravdu veselá kopa.

Netrvá to dlouho a stavíme na bolivijské straně. Pan celník je trochu nepřístupný a zdůrazní, že od mé minulé návštěvy se hodně změnilo. K lepšímu. Mrkne očkem na fotku prezidenta Eva Moralese. Nasedáme a drncáme dál, cestou vidíme opice a papoušky. Drncáme až do Santa Cruz.

Indonésie – Jáva

Jáva je i přes velký počet obyvatel stále velice pěkné místo
s krásnými přírodními scenériemi a historickými místy. Jelikož
leží v zóně atlantického zlomu, dost často se zde příroda ukazuje
v nejhorší podobě. Zemětřesení a následné tsunami jsou zde častým
jevem. I já sám jsem měl možnost během dvou měsíců jedno
zemětřesení zažít.

Jakarta, hlavní město 240 milionové Indonésie, je místem s obrovským sociálním kontrastem bohatství a chudoby, megalomanských projektů a jejich nezdárné realizace. Centrum moderní metropole je vázané na tři ulice, propojené do trojúhelníku, zvaného „Golden triangle“ a okolí památníku „Monas“. Historická Batávie ovládaná Holanďany již od 16. Století je spíše centrem pro turisty.


Ve Zlatém trojúhelníku jsou zastoupeny asi všechny významné společnosti podnikající v Indonésii, hotely a luxusní rezidence. Kolem Monasu, obrovském, 134 metrů vysokém památníku s rozhlednou na vrcholu jsou rozloženy vládní budovy. Monas nechal postavit ve své éře panování Soharto, nechvalně proslulý skandály s korupcí a úplatky. Konec jeho funkčního období je znát i na městě, kde jsou vidět nedostavěné mrakodrapy, které on, nebo jeho rodinní příslušníci nechali budovat.

Kolem těchto luxusních staveb se rozprostírá jiná Jakarta. Jakarta chudoby a každodenního shonu obyčejných lidí za prací. I přímo na plotech a jen pár metrů od mrakodrapů může člověk na méně frekventované ulici vidět malé přístřešky z igelitů, fólií nebo prken, ve kterých se tísní lidé.

I díky těmto kontrastům je zájezd na ostrov Jáva velmi zajímavou volbou a nevšedním zážitkem. Kontrast mezi chudobou a relativním bohatstvím je vskutku fascinující.

Policie se však snaží tyto lidi z ulice vytlačovat, takže se spíše shrocují na okraji města ve slumech. Tito lidé přijíždějí do Jakarty z celé Indonésie s vidinou práce a lepšího života. Realita je však jiná a dík

Spontánně do Karibiku

Sedím v kavárně v Bogotě. Je docela zima, venku prší. Na
Karibik myslím čím dál víc. Hamaka, v ruce knížka a po ruce rum.
Pěkná klidná pláž někde, kde to neznám. Takže ani Santa Marta, ani
Cartagena.

Sedím v kavárně v Bogotě. Je docela zima, venku prší. Na Karibik myslím čím dál víc. Hamaka, v ruce knížka a po ruce rum. Pěkná klidná pláž někde, kde to neznám. Takže ani Santa Marta, ani Cartagena.


“Perfektní to bylo na San Andrés”, doporučuje mi kámoš, Peruánec, který v Kolumbii žije. “Ale tobě by se tam nelíbilo, jsou tam velký hotely”. Velký hotely jsou všude, stačí zajít kousek za město, kam chodí všichni s batohem, říkám si a klapu do počítače číslo karty. Let na Isla de San Andrés, včetně levného pojištění, je v akci. Přesto je to i tak docela drahé.

O dva dny později a dvanáct set kilometrů severněji:

Sedím v kavárně na San Andrés. Je vedro, venku praží slunce. Žádná hamaka, knížka ani rum. Město plné velkých hotelů a turistů válejících se na pláži. Karibská malebnost vesniček na pobřeží se nekoná, Boba nikde neslyším, okružní jízda hrkající dodávkou byla spíš zklamání. To jsou ty spontánní rozhodnutí. Namísto karibského ráje kolumbijská obdoba Chorvatska. Jen místo Chorvatů jsou tu Kolumbijci. Místo Čechů taky Kolumbijci, místo Němců taky. I místo Holanďanů a Italů. Všechno střední vrstva. Pozná se to snadno, podle podkožního tuku.


O další dva dny později:

Kupuju si okružní jízdu loďkou po korálových útesech. Do loďky se nás vejde pět. Těším se na šnorchlování trochu dál od turistické pevniny. Přijíždíme na maličký ostrov, pár botníků a dvě dřevěné restaurace. Pár lodí ještě asi přijede, ale zatím tu jsem sám.

Potápění je fajn, po chvilce si jdu odpočinout. Přijíždí další loďky. A další. A větší a víc. Začíná něco, co bych přirovnal k vylodění v Normandii. Jen je tepleji a místo střelby se připravuje Coco loco.

Na přeplněné pláže, hlučné sousedy a nepohodlnou postel se sice cestovní pojištění nevztahuje, ale i takhle spontánní nákup letenek, kdesi v bogotské kavárně, je možné snadno doplnit zřízením cestovního pojištění online. Což je super.



Ten stejný den, ale odpoledne, zpět ve městě:

Sedím na pláži, místo dobrého seviche dojídám kousek nedobrého kuřete a jsem trochu naštvaný. Na sebe. Ze všech karibských pobřeží Kolumbie jsem si vybral to nejdál a nejvíc turistické. Ani se mi už moc nic nechce dělat. Vzpomínám na lidi, co asi dělají doma a najednou mi to dochází, ty vole, vždyť oni jsou teď v práci a po venku chodí ve svetru a v bundě!

Centrum EDEN v Bystřici nad Pernštejnem – ráj zábavy, poznání a inspirace na Vysočině

Vyrazte na Vysočinu do ráje. Centrum EDEN je vhodným místem pro rodinné
výlety či školní exkurze. Během roku můžete navštívit i několik
tematických víkendových akcí, jako třeba Slavnosti moravského
uzeného
nebo Slavnosti brambor a další.

Vyrazte na Vysočinu do ráje. Centrum EDEN je vhodným místem pro rodinné výlety či školní exkurze. Během roku můžete navštívit i několik tematických víkendových akcí, jako třeba Slavnosti moravského uzeného nebo Slavnosti brambor a další.

Centrum EDEN je rozděleno do několika částí, všechny spojuje linka minulost-přítomnost-budoucnost.


Horácké vesnici poznáte život našich předků, lidová řemesla, která si budete moci vyzkoušet i Vy sami.


Panském dvoře se dozvíte, jak se vaří pivo, vyrábí mošt nebo bylinkové mýdlo, anebo se stanete na chvíli kovářem a řezbářem. Expozice Příběh půdy Vás pak provede nejen světem zemědělství.


Svět živlů – to je Ekopavilon. Najdete zde mnoho aktivit, třeba si zkusíte vyrobit elektřinu na elektrokole.

A také tu je připravena jízdárna, kde Vás rádi naučí jezdit na koni, a obchůdek s produkty z místní farmy.

Neváhejte toto místo plné zážitků navštívit. Více informací na internetových stránkách edencentre.cz.


Bernské Alpy – tip na prodloužený víkend

Začátek cesty je v městečku Kandersteg. Je tam i kempík, kde
se dá za celkem normální ceny spát. Cesta vede k jezeru Oeschinensee a
to buď pěšky nebo lanovkou. Vystoupáte až k jezeru, dáte odpočinek a
vyrázíte ještě dál a ještě výše…

Na začátku července krásně vyšly dva svátky na čtvrtek a pátek, se sobotou a nedělí to dělalo rovné čtyři dny volna. Už ve středu navečer jsme naskákali do auta a jeli do Švýcarska. Cíl vysublimoval v průběhu cesty: Bernské Alpy.

První zastávka byl Bern. Zaparkovali jsme v centru na hlídaném parkovišti, stálo to pár korun a šli na procházku. Bern je pěkné, malé město, s mostem vysoko na čistou horskou řekou.


Druhá a další zastávky už byly horské. Já vám tu popíšu tip na jeden výborný výlet. Začátek cesty je v městečku Kandersteg. Je tam i kempík, kde se dá za celkem normální ceny spát. Cesta vede k jezeru Oeschinensee a to buď pěšky nebo lanovkou.Vystoupáte až k jezeru, dáte odpočinek a vyrázíte ještě dál a ještě výše. Vše směrem na horskou boudu na hřebeni – Blümlisalphütte. Nejprve vylezete do jezera na další výškovou úroveń, kde je pár chatiček. Odtud vede cesta zpět do Kanderstegu po vrstevnici nad jezerem Oeschinensee, což je naprosto úžasná cesta.


Pokud ještě máte dost sil, vyplatí se pokračovat dále na hřeben, do šílenýho kopce až k ledovcům. Úžasná scenérie pro fotografy. Odtud se můžete vrátit stejnou cestou k chatičkám, nebo pokračovat až na horskou boudu Blümsalphüte. Ta je na hřebeni a vás opět bude čekat rozhodnutí, vrátit se stejnou cestou k chatičkám a pak po vrstevnici nad jezerem do Kanderstegu, nebo překročit hřeben a sejít do Griesalpu, v sousedním údolí. Půjdete-li do Griesalpu, doporučuji jít delší cestou přes Gamchi podél řeky Gamchibach. Spektakulární.


My to udělali tak, že jeden den jsme šli z Grisalpu k hřebeni a přes Gamchi zpět a druhý den to samé z Kanderstegu.

Samozřejmě, že v oblasti bude takových tipů na výlety spousta. Je to prostě parádní krajina. Našemu výletu bych dal pět hvězdiček z pěti. Ještě jsem zapomněl jeden údaj: cesta trvala 10 hodin.

Festival ProTibet 2015 se blíží

Velkoplošné malování tibetské vlajky, originální tibetský příběh
nebo setkání s legendou českého horolezectví, to vše nabídne
letošní ročník Festivalu ProTibet. Smyslem přehlídky, která
v Ostravě začne 2. 3. a skončí 5. 4., je podpořit malé
mnichy v indickém klášteře Diskit. Peníze ze vstupného jsou určeny
na jejich vzdělávání a lékařskou péči.

Velkoplošné malování tibetské vlajky, originální tibetský příběh nebo setkání s legendou českého horolezectví, to vše nabídne letošní ročník Festivalu ProTibet. Smyslem přehlídky, která v Ostravě začne 2. 3. a skončí 5. 4., je podpořit malé mnichy v indickém klášteře Diskit. Peníze ze vstupného jsou určeny na jejich vzdělávání a lékařskou péči.

“Čtrnáctý ročník festivalu se letos koná ve více jak 30 městech, kromě Ostravy například i v Olomouci nebo Brně. Tam všude se budou moci návštěvníci během měsíce seznámit s tradicemi a kulturou Tibetu,” říká ředitelka obecně prospěšné společnosti MOST Ing. Jana Neboráková.


Největší akce toho druhu každým rokem seznamuje návštěvníky s lidmi, kteří působili v Indii či Tibetu. Letos bude vyprávět o svých zkušenostech Dina Štěrbová, besedu s projekcí připravil režisér a scénárista Viliam Poltikovič, konat se bude výstava ilustrací k Himalájským pohádkám Lenky Jasanské nebo přednáška o stopování v Tibetu Kateřiny Mandulové.

Do Tibetu z počátku minulého století zavede návštěvníky večer s hercem Národního divadla moravskoslezského Vladimírem Polákem. Zájemci mohou shlédnout i několik filmových projekcí: světově unikátní dokument Vladimíra Síse Cesta vede do Tibetu. Autor snímku dostal příležitost natáčet stavbu silniční magistrály vedoucí z Tibetu přes nejvyšší hory světa do vnitrozemí Číny. Snímek nás reprezentoval na přehlídce Biennale 1956, kde mu bylo uděleno čestné uznání.

„Tashi Delek neboli přeji vše dobré lidem České republiky a děkuji mnohokrát za Vaši podporu,“ vzkazuje režisér filmu Drapchi Arvind Iyer. „Jsme velmi rádi, že jsme do letošního programu získali snímek Drapchi. Jedná se o vězeňské drama režiséra Arvinda Iyera, v němž hlavní roli ztvární Namgyal Lhamo, se kterou měli ostravští diváci možnost se setkat v roce 2012,“ říká k další filmové projekci Petr Ďásek, zakladatel festivalu.

Každým rokem se v rámci Festivalu ProTibet připomíná 10. března výročí násilného potlačení povstání v Tibetu. V Ostravě se při této příležitosti bude malovat tibetská vlajka. Podrobný program nadete na webových stránkách protibet.cz.


MOST, o. p. s. podporuje od roku 2004 vzdělávání a zlepšuje životní podmínky lidí žijících indických Himálajích a v Tibetu. Pomáhá tisícům dětí, tibetským uprchlíkům, mnichům a mniškám, nomádům a starým lidem bez rodin. Realizuje projekty na podporu tamních škol a pomáhá Tibeťanům zakládáním chráněných dílen.

Festival se koná díky přispění městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.

Pro Více informací kontaktujte:

Ing. Petr Ďásek

Koordinátor Festivalu ProTibet Ostrava 2015

MOST, o.p.s.

Email: petr (at) pro­tibet.cz

Svatební dary, které frčí

Pokud jste tedy obdrželi pozvánku na svatbu svých přátel, je dobré
podívat se, co je v rámci svatebních darů zrovna tzv. „in“.

Stejně jako se pravidelně mění módní trendy, tak se proměňují i trendy v oblasti svateb. Ty ovlivňují v podstatě každý element svatby – od svatebních šatů a kytice, přes svatební menu až po volbu svatebních darů. Pokud jste tedy obdrželi pozvánku na svatbu svých přátel, je dobré podívat se, co je v rámci svatebních darů zrovna tzv. „in“.


Plánujete zakoupit jeden z univerzálních kuchyňských spotřebičů, jako je mixér nebo sadu nerezových hrnců? Okamžitě tuto myšlenku opusťte. Opravdu není nutné vracet se zpět do historie. Mnohem lepší bude originální svatební dárek, kterým snoubence skutečně potěšíte a který nešoupnou někam do tmavé komory. Co je tedy ve světě svatebních dárků na nejvyšší příčce oblíbenosti? Rozhodně teď vedou skvělé a originální zážitky. Přece jen je to úplně něco jiného, než když darujete věc. Zážitek si člověk zapamatuje. A vybrat můžete i skvělé párové zážitky. Vaši představivosti se meze rozhodně nekladou.

Pokud si chcete ale ušetřit hromadu starostí s organizací a možná se i trochu inspirovat, vyberete si z nabídky jedinečných zážitků společnosti Allegria, kterou znáte spíše pod přízviskem firma na zážitky. V jejich nabídce můžete najít stovky netradičních zážitků, které jsou rozděleny do přehledných kategorií.Pokud jsou snoubenci aktivní lidé, kteří milují dobrodružství a nové aktivní zážitky, můžete jim darovat třeba poukaz na indoor skydiving. Jedná se o adrenalinový zážitek ve vzduchu, při kterém můžete zažít stav beztíže. Vše je naprosto bezpečné a pod dohledem zkušených instruktorů. Více informací naleznete na internetové adrese www.firmanaza­zitky.cz/…or-skydiving. V sekci adrenalinových zážitků najdete ještě mnohé další – například let balónem, tandemový seskok padákem, flyboarding nebo vodní lyžování. Z čeho vybírat je i v dalších částech katalogu – najde se zde něco pro milovníky odpočinku, gurmány i pro milovníky zážitkových pobytů.

Slovinské zajímavosti: víno, sýry, zvonky, solné květiny i draci

Žádný cestovatel si neodpustí zakoupení suvenýru v zemi, kterou
navštívil, kde trávil úžasné chvilky a čas, na který nezapomene. Tento
předmět nebo předměty mu pak tyto krásně prožité chvíle připomínají
kdykoliv na nich spočine cestovatelův zrak


Žádný cestovatel si neodpustí zakoupení suvenýru v zemi, kterou navštívil, kde trávil úžasné chvilky a čas, na který nezapomene. Tento předmět nebo předměty mu pak tyto krásně prožité chvíle připomínají kdykoliv na nich spočine cestovatelův zrak, ať už se jedná o pohled, magnet na lednici, vodu z moře (velice populární zvyk Čechů) či písek z pláže, bižuterii nebo oblečení, zkrátka cokoliv evokujícího vzpomínky.

Kromě tak trochu „masově“ vyrobených suvenýrů s často kýčovými motivy ale existují i mnohem specifičtější a originálnější výrobky. Výrobky, které jsou ručně vyrobeny a charakterizují tradice země či specifikují určitý region. Z Maďarska se vozí pálivé papričky, ze Slovenska ovčí sýry, z Ruska matrjošky, z Francie miniatury Eiffelovky, z Holandska dřeváky a z České republiky si turisté vozí třeba české sklo nebo častěji pivo či slivovici. Nejinak tomu je ve Slovinsku, kde existuje také pestrá škála tradičních výrobků a produktů.

Velmi moderním suvenýrem, který si můžete přivést z okolí jezera Bled, je tzv. zvoneček přání, kopie zvonu nacházejícího se na jediném bledském ostrově, na který návštěvníci ostrova zvoní a věří, že přání, které v tu chvíli v duchu vysloví, se splní. Bohinj, alpské jezero ležící nedaleko Bledu, je známé díky výbornému bohinjskému sýru Mohant. Pro celý alpský region jsou pak typické různé výrobky ze dřeva, mezi nimiž jsou nejznámější vyřezávaní dřevění holoubci symbolizující Ducha Svatého, kteří dodnes visí nad stolem nejednoho domu v této oblasti. Města a vesnice po celém regionu Gorenjska, tedy regionu vysokých hor, jsou domovem mnoha excelentních včelařů, jejichž domácí med, medovina a další produkty z medu tvoří část typických přírodních výrobků Slovinska.


Slunečný region Primorska a slovinská Istrie jsou místy se skvělými podmínkami pro pěstování vinné révy. Tradičními produkty obou regionů jsou tedy vysoce kvalitní vína a likéry, mezi nimiž je nejznámější krasové víno Teran či trochu silnější teranový likér. Dalšími známými víny jsou Refošk, Malvazija a Rebula. Kromě vín je ale dalším důležitým artiklem tohoto území tzv. krasový pršut, který se mimochodem velice dobře hodí ke konzumaci Teranu. Malebná slovinská Istrie se svými mírně svažitými kopci, které pokračují dále do sousedního Chorvatska, produkují také excelentní olivový olej, který zde má též ochrannou známku původu. Kromě olivového oleje jsou ale vysoce kvalitním a ceněným suvenýrem výrobky z mořské soli a solné květiny, které jsou produkovány pod značkou Solnce a vznikají na solných polích v Sečovlje, kde se sůl ještě stále vyrábí tradičním způsobem.


A teď se vydáme tak trochu „do hloubky“. O slovinské krasové oblasti již byla zmínka, proto není žádným překvapením, že se zde nachází dvě unikátní světově proslulé jeskyně: Škocjanska a Postojna. V jeskyni Postojne žije kuriózní živočich, kterému se přezdívá člověčí ryba. Tento tak zvaný Proteus Vivarius žije hluboko v jeskyních, kam nepronikne světlo, proto je takřka slepý a jeho barva kůže se podobá barvě té lidské. Proto ta trefná přezdívka. Zvířátko vypadá trochu jako malý dráček nebo ještěrka. Jeho napodobeninu je možné koupit v suvenýrech nacházejících se v areálu jeskyně, kde můžete najít i expozici s velkými akvárii, kde můžete Protea spatřit na vlastní oči.

Oblíbeným suvenýrem, který si můžete přivést při návštěvě hlavního města Ljubljana, je miniaturní ljubljanský drak, který je replikou draků nacházejících se na známém Dračím mostě přes řeku Ljubljanicu, který můžete najít v centru města. Dalším místním suvenýrem je velikonoční svazek butarica, který je vyrobený z mnoha nabarvených dřevěných odřezků a z „věčně zeleného keříku“ a lidé si s ním o Velikonocích chodí do kostelů pro požehnání.

Pojďme se přemístit do úplného severovýchodního cípu Slovinska do okolí řeky Mury. Pro Prekmurje je typická unikátní černá keramika. Dodnes je toto umění uchováváno pouze díky výrobě suvenýrů ruční prací jednotlivců, kteří toto umění předávají z generace na generaci. V tomto regionu se stále vyrábí také věci z lýka a známá je též prekmurská šunka, která má chráněný původ vzniku, je velmi ceněná a drahá. V oblasti Bela Krajina se pak již tradičně vyrábí zdobená velikonoční vajíčka, která jsou většinou černé barvy a jsou zdobeny velice spletitými ornamenty kreslenými jehlami.



Pestrý výčet tradičních suvenýrů, které si můžete ze Slovinska přivést, by měla ukončit myšlenka, že nejdůležitějším suvenýrem jsou snad jen vzpomínky, protože ty vám nikdy nikdo nesebere. Nicméně nezapomeňte podporovat tradiční výrobu a řemesla koupí některého z výše uvedených suvenýrů – uděláte radost sobě, výrobci toho krásného předmětu i zemi, kterou jste navštívili, neboť šíříte povědomí o ní daleko za její hranice.

Autor: Barbora Nová, spolupracovnice CK Mundo, která pořádá zájezdy pod stan nejen do Slovinska.

Cestovatelský festival Jarní ozvěny 2015

V sobotu 28.2.2015 pro­běhne již podesáté
cestovatelský a hudební festival Jarní ozvěny. Na festivalu vystoupí
horolezec Libor Uher, Michal Vičar s cestou 40 let starou Škoda
1000MB kolem světa, Zdeněk Jurásek s cyklo i motocyklocestami po
legendární americké Route 66, k vidění bude promítání
z Namíbie, Etiopie, Peru, Nového Zélandu a mnohé další.

V sobotu 28.2.2015 pro­běhne již podesáté cestovatelský a hudební festival Jarní ozvěny. Koná se v ostravském kině Vesmír od 12 do 22h.

Podtitul festivalu zní: PĚŠKY, NA KOLE, VLAKEM, NA KONI, S KYTAROU, AUTEM, STOPEM A NA LODI AŽ ZA OBZOR.

Na festivalu vystoupí například horolezec Libor Uher s přednáškou o výstupu na Broad Peak 8047 m.n.m, Michal Vičar s cestou 40 let starou Škoda 1000MB kolem světa, která trvala 7 měsíců, Zdeněk Jurásek s cyklo i motocyklocestami po legendární americké Route 66, k vidění bude promítání z Namíbie, Etiopie, Peru, Nového Zélandu a mnohé další.


Unikátní budou stereofotografické 3D projekce Matěje Boháče z Balkánu a nejkrásnějších světových jeskyní včetně prvního českého 3D filmu Domino o objevování venezuelských jeskyní ( autor Marek Audy) a nebude chybět ani vodácký blok věnovaný seakajakingu, jachtingu a splouvání divokých řek spolu s projekcí krátkých slideshow.

Mimořádné bude uvedení legendárního vodáckého filmu Statisticky průměrný vodák režiséra Zdeňka Junka z roku 1983. Cestovatelský program doprovodí bubenická show Jarabi a vystoupení folkových a country skupin. V předsálí bude k vidění výstava velkoplošných fotografií Libora Uhera Z hor, Marka Audyho Podzemní mystéria a Vinceho Staré trampské časy.

Festival pořádá občanské sdružení Folk v Ostravě. Podrobný program včetně rezervace vstupenek najdete na: www.ozvenyostra­va.cz.

Diashow turné Madeira 2014

Snad žádný jiný ostrov na světě se nemůže chlubit tolika superlativy
jako Madeira: „Ostrov věčného jara“, „Perla
Atlantiku“, „Plovoucí zahrada“ či „Květináč
Evropy“. Každý vystihuje neopakovatelnou krásu tohoto malého
ostrova.

Cestovatel a fotograf Martin Loew uvádí digitální diashow Madeira – ráj v Atlantiku

Turné po 22 městech ČR, leden až duben 2015

Nejnovější diashow „Madeira – ráj v Atlantiku“ uvádí ve svém letošním jarním turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Během multimediálních živě komentovaných projekcí vypráví Loew ve 22 městech ČR svůj poutavý příběh plný krásných fotografií i nevšedních zážitků.


Více informací na www.promitani­.cz/madeira.


Snad žádný jiný ostrov na světě se nemůže chlubit tolika superlativy jako Madeira: „Ostrov věčného jara“, „Perla Atlantiku“, „Plovoucí zahrada“ či „Květináč Evropy“. Každý vystihuje neopakovatelnou krásu tohoto malého ostrova.


Madeira otevírá náruč všem: Kdo miluje parky a zahrady, dva týdny tu nemusí dělat nic jiného, než se procházet mezi rozkvetlými záhony. Kdo žasne při pohledu na mořský příboj mezi útesy, celé dny může chodit pobřežními stezkami. I milovníci horských scenérií si tu přijdou na své. Přes 1.800 m vysoké hory mají již alpský charakter a o hřebenové tůry není nouze. Největším pokladem Madeiry jsou ovšem úzké stezky podél starých zavlažovacích kanálů „levád“, které protkávají celý ostrov. Po nich se dostanete i do nejodlehlejších hlubokých roklí v srdci hor, kde vás obklopí bujný deštný prales jako přenesený z Amazonie.

Madeira umí splnit snad každé přání. S jedinou výjimkou – tento hornatý ostrov sopečného původu nenabízí koupání na písečných plážích. Ale stačí nastoupit na trajekt a za 2h jste na ostrově Porto Santo: Neuvěřitelných 8km zlaté písečné pláže je tu pro vás.

„Pro mne osobně je Madeira skutečným rájem. Blahodárné mořské klima je prosyceno vůní exotických květů. Strmé horské silničky nabízí fantastické výhledy do hlubokých zelených údolí i na azurové mořské pobřeží. Ostré štíty zdejších hor se cudně halí do hustých mraků. Aby byl ráj dokonalý, zbývá ochutnat něco ze zdejších skvělých ryb, zapít neopakovatelným madeirským vínem a zúčastnit se slavného květinového festivalu.

Zvu vás na nejmodernější multimediální show, ve které všechny zmíněné krásy Madeiry představím: promítnu stovky fotek s autentickou hudbou i filmové záběry, ale především vám budu o Madeiře poutavě vyprávět.“ uzavírá pozvánku cestovatel Martin Loew.

Všechny termíny diashow „Madeira – ráj v Atlantiku“ najdete na internetové stránce autora: www.promitani­.cz/madeira/