Už jste někdy letěli do vzdálené destinace nebo cestovali mezi různými
časovými pásmy? A slyšeli jste o tzv. jet lagu nebo ho dokonce
zažili na vlastní kůži?
Už jste někdy letěli do vzdálené destinace nebo cestovali mezi různými časovými pásmy? A slyšeli jste o tzv. jet lagu nebo ho dokonce zažili na vlastní kůži? Pokud ano, určite víte, že se nejedná o nic příjemného. Jet lag dokáže pokazit první dny dovolené nebo proměnit zahraniční obchodní jednání v noční můru.
Co je to Jet lag?
Jet lag, v češtině pásmová nemoc nebo také desynchronóza, vzniká při rychlém překonání několika časových pásem najednou, často se proto stává nepříjemným vedlejším efektem cestování letadlem. Mezi hlavní příznaky se řadí únava, nespavost, dezorientace, bolest hlavy, deprese, nevolnost, podráždění či iracionální chování. Obtíže bohužel mohou přetrvávat i několik dní, než se organizmus aklimatizuje. Členové palubní posádky Emirates cestují napříč časovými pásmy i několikrát týdně, proto dobře vědí, jak se nepříjemným projevům jet lagu vyhnout a jak s nimi bojovat, pokud se objeví. Petr Dibon, člen palubní posádky Emirates, se s vámi podělí o několik zaručených tipů, díky kterým si budete moci svůj zahraniční pobyt užívat od prvního dne.
Nepodceňujte přípravu
Na dlouhý let se začněte připravovat několik dní dopředu, abyste připravili oragnizmus na změny, které ho čekají. Začněte spánkovým režimem. Cestujete-li z východu na západ, jděte spát a vstávejte o něco déle, než jste normálně zvyklí. Pokud naopak poletíte ze západu na východ, zkuste jít do postele dříve než obvykle a ráno si přivstaňte. Petr Dibon říká: „Před každým letem se snažím svůj organizmus připravit, základem je kvalitní a dlouhý spánek. Odchod do postele a vstávání se snažím alespoň částečně přizpůsobit cílové destinaci. Osvědčily se mi i pohybové aktivity. Zkuste si před letem zacvičit nebo jinak zasportovat a uvidíte, že se vám bude cestovat lépe. Nejen, že v letadle rychleji usnete, ale zároveň se budete cítit klidněji a uvolněněji.“
Během letu dodržujte základní pravidla
Na palubě letadla mějte na paměti několik základních pravidel. Nejdůležitější je dostatečný přísun tekutin. „Během letu se já i kolegové snažíme vypít maximální možné množství nealkoholických nápojů bez kofeinu, což doporučujeme i našim cestujícím. Ti nás o nápoje mohou požádat kdykoliv během letu,“ říká Petr Dibon a doplňuje, „abyste se v letadle cítili co nejlépe, nezapomeňte se před cestou pohodlně obléci. Účinné je také pravidelné osvěžování. Zkuste si během letu občas omýt obličej nebo vyčistit zuby. Cestujete-li první třídou, můžete se v našich letadlech osvěžit pomocí luxusní kosmetiky, kterou od nás dostanete jako pozornost. V novém Airbusu A380 mohou navíc pasažéři první třídy využít palubní spa a dát si třeba osvěžující sprchu.“
Cvičení pomáhá nejen před letem, ale také během cesty. Pravidelně se protahujte a čas od času se projděte uličkou. Stimulujete tak krevní oběh a vyhnete se nepříjemnému otékání chodidel. V neposlední řadě pamatujte také na přísun jídla a vitamínů. Během dlouhého letu byste se měli vyhnout těžkým jídlům a raději dát přednost lehké stravě bohaté na vitamíny a minerály. „Na palubě našich letadel cestujícím servírujeme širokou nabídku vysoce kvalitních jídel, včetně odlehčených variant. Naše menu je inspirováno cílovou destinací, takže už předem víte, na co se po přistání můžete těšit,“ říká Petr Dibon, „po příletu se nevyhýbejte pobytu na slunci, právě naopak. Slunce je přírodní lék na jet lag, takže pokud můžete, vyhraďte si nějaký čas, najděte si klidné místo, relaxujte a vychutnávejte sluneční paprsky. Uvidíte, že se váš organizmus přizpůsobí rychleji.“
7 základních tipů, jak zvítězit nad jet lagem
Vezměte si na cestu dvoje hodinky – jedny nastavte podle času v cílové destinaci, druhé nechte na čase domácím
Slaďte spánek v letadle s časovým pásmem v cílové destinaci
Během cesty si dejte lehké, výživné jídlo
Hodně pijte (ale zapomeňte na alkohol)
Udržujte se svěží – pravidelně si omývejte obličej, vyčistěte si zuby
Vyhněte se práškům na spaní, mohou narušit váš biorytmus
Po příletu pokud možno alespoň chvíli pobývejte na slunci
Článek vznikl ve spolupráci s Petrem Dibonem, členem palubní posádky letecké společnosti Emirates.
Mae Salong je vesnička položená ve výšce 1800 m n.m. Ačkoliv
leží na severu Thajska, v oblasti Chiang Rai, mluví se zde čínsky.
Vesnice vyrostla mezi čajovými plantážemi, bambusovými keři a opiovými
lány. Díky takovým scenériím se vyplatí cestovat až na samý okraj
světa.
Mae Salong je vesnička položená ve výšce 1800 m n.m. Ačkoliv leží na severu Thajska, v oblasti Chiang Rai, mluví se zde čínsky. Vesnice vyrostla mezi čajovými plantážemi, bambusovými keři a opiovými lány. Díky takovým scenériím se vyplatí cestovat až na samý okraj světa.
Krkolomná cesta s konečnou zastávkou na půli cesty
Dokud jsme neopouštěli Chiang Dao, nevěřila jsem, že nám cesta do Mae Salong zabere nějakou tu asijskou chvilku. Nejdříve šlo vše podle plánu. Z Chiang Dao jsme jeli autobusem do Tha Tonu. Cesta vyšla na pěkných 63 báhtů na osobu. Ovšem v půlce trasy se rozbil autobus. Popojeli jsme vždy tak 7 metrů, pak jsme slyšeli zachrochtání motoru a opětovné snažení řidiče, čtyřkolový autobus nastartovat. Ani po řidičově žalostném přemlouvání se dopravní prostředek neumoudřil, ba naopak urazil se natolik, že zůstal stát uprostřed asfaltky v té nejméně přehledné zatáčce, která snad v Thajsku existuje.
Trocha asijského komfortu: rybičky v konzervě
Inu nezbývalo než čekat na další spoj, do kterého jsme se nasardinkovali k již dosti dostatečnému počtu cestujících. Tenhle autobus nevypadal, že je na tom technicky lépe než náš odstavený uprostřed silnice, ale jel a to je v Asii podstatná realita. A opravdu jsem se při teplotě 32C cítila jako sardinka v konzervě. Na místo jedné hodiny jsme do Tha Tonu dorazili po čtyřech strastiplných hodinách. Bohužel se od Tha Tonu nedá moc čekat, tudíž jsme se rozhodli, že se odsud ještě dnes přemístíme do Mae Salong.
Tha Ton – siesta s báhtským podtextem
Odpolední hodiny přiměli řidiče v Tha Tonu k odpočinku. Dostáváme tedy „exkluzivní“ nabídku od taxikářů, kteří nejspíš tankují za karátové zlato. S úsměvem přes celou tvář po nás chtějí odsud do padesát kilometrů vzdáleného Mae Salong 1000 báhtů za osobu, což je ve srovnání zítřejšího místního pravidelného minibusu za 60 báhtů opravdu vehementní sumový rozdíl. Jsme sice „bílí“, ale nejsme padlí na hlavu. Sbíráme krosny a mažeme k okraji silnice s bambusovým odpočívadlem.
Flexibilní a vždy dostupný dopravní prostředek: Jdi na stopa.
Rozhodujeme se pro alternativní dopravu a stopujeme. Jelikož jsme celkem tři, tak se střídáme. Zbyněk má nejmenší úspěch, protože je na něm už opravdu znatelné, že nějakou chvíli neviděl sprchu. Jirka je zpruzený a nevědomky nahazuje na projíždějící řidiče evropský mračící obličej. Zbývá má půlhodinka, kterou ani nevyužiju celou.
Stoupání do 1800 m n.m., 90km/hod a s monzunovým doprovodem
Nakládáme krosny a naše zmožená těla na korbu pěkného terénního jeepu, kterého jsem stopla. Každou zatáčku si připadám jako pytel brambor a ačkoliv nedobrovolně, převaluju se z pravé na levou stranu, a že těch zatáček není málo. Do toho začíná jeden z prvních monzunových deštíků. V osmdesátikilometrové rychlosti horskými serpentýnami bolí každá dešťová kapka. Celí omlácení o plechovou korbu a mokří od megadeště vystupujeme z nákladového prostoru a ušmudlanýma rukama podáváme řidičovi ruku s vřelým díky na rozloučenou.
Mae Salong: čajová vůně s nádechem zeleného máku
Horská vesnička nedaleko tzv. „zlatého trojúhelníku“ se náramně vyjímá na horizontu mezi čajovými plantážemi a s dodnes ukrytými opiovými políčky s bambusovým překrytím. Ubytování jsme tu nehledali dlouho. Mae Salong je prťavý a tak z výběru tří guest housů bereme ten nejlevnější s tím, že si cenu vykompenzujeme u večeře. Vcházíme do našeho pokoje, který je jednoduchý a obyčejný. Já mám postel sama pro sebe a kluci spí na manželské, né o moc větší posteli. Sociální zařízení je společné pro celou chodbu. Turecký záchod se štětkou a hadicí na mytí zadní části těla, pak něco jako sprcha. Věřte nebo ne, ale i v koupelně může být špína. Navíc sem musíte jít bez bot, protože Mae Salong je vesnice s čínskými zvyky, kdy boty zůstávají před domem na zápraží.
Dívej se, kam šlapeš
Rizoto a palačinky s medem rozproudí po celodenním hladovění naše chuťové pohárky. Mimo jiné zaslepily Zbyňkovu mysl a ten si při cestě na WC bohužel spletl dveře a padá po betonových schodech do sklepa. Tento den završujeme jeho péčí, kdy leží na posteli a nechává na sebe lít peroxid. Snažíme se alespoň zčásti vydezinfikovat jeho sedřená lýtka, kolena a stehna.
A to byl teprve začátek naší cesty thajským severem…
Když se v Indii koná Holi, hinduistický festival vítající jaro,
jdou všechny předsudky stranou. Lidé vyrážejí do ulic vybaveni bezednými
zásobami barev a lásky.
Když se v Indii koná Holi, hinduistický festival vítající jaro, jdou všechny předsudky stranou. Lidé vyrážejí do ulic vybaveni bezednými zásobami barev a lásky. Obě suroviny pak bezprostředně rozhazují na všechny a všechno kolem sebe. Na kasty se nehraje. Přítel nebo nepřítel, chudý nebo bohatý, muž nebo žena, dítě nebo dospělý – všichni jsou si rovni…
Pro „láskyplné války“ se používají práškové i tekuté barvy. Nechybí plněné balonky, kterými se přece jen lépe míří. Indové se navzájem vůbec nešetří a nešetří ani turisty. Takže se jedná spíše o zábavu pro otrlejší, ale za ten zážitek to jistě stojí. No ne? Jen malé upozornění pro ženy, Indové si rádi sáhnou. Pokud tedy chcete Holi zažít na vlastní kůži, však ne doslova, vybavte se svalnatým partnerem nebo notnou dávkou trpělivosti a tolerance.
Kromě barev a lásky je ve vzduchu cítit také kouř. Ohně hoří všude možně a výjimkou tak není ani vatra uprostřed křižovatky.
Plameny symbolicky připomínají příběh z indické mytologie, který vypráví o Prahladovi, následníku boha Višnu. Prahlad neměl lehký život – chtěl jej zavraždit vlastní otec. Zkoušel to všemožnými způsoby, ale bezúspěšně. Nakonec ho napadlo, že by mohl syna upálit na hranici. Aby Prahlad z hranice nepláchl, držela jej tam jeho teta Holika, která byla díky božskému daru vůči ohni imunní. Ale co se nestalo… Prahlad díky své pevné víře přežil a z ohně vyšel nedotčen. Uhořela naopak Holika, která zneužila dar bohů k nepěknému účelu.
Festival Holi
Odtud vychází i podstata i název festivalu Holi. Je to oslava okamžiku, kdy něco špatného končí a něco lepšího začíná (končí zima, přichází jaro). Holi je indickým státním svátkem a Indové volna využívají naplno. Veselí se, zpívají, tancují, rozpravují, smějí se, navzájem se navštěvují a hostí.
Datum konání Holi není stálé. Připadá na březnový úplňkový den.
Holi v České republice
Holi už dnes není pouze výsadou hinduistických národů. Pestrobarevných bojů se můžete zúčastnit například i v České republice. Pokud si však tuhle zábavu s radostí necháte ujít, ale přesto byste rádi nasáli indickou atmosféru v poklidnějším tempu, máte i tak možnost.
Multikulturní festival Culturea, jehož druhý ročník se uskuteční ve Zlíně, nabídne návštěvníkům kromě Indie také kulturní tradice a zajímavosti z Velké Británie. Připraveny jsou dva dny plné zábavy, poznání a kulturních zážitků.
Festival se koná 8. a 9. dubna v prostorách 14|15 Baťova institutu. Pro více informací navštivte www.culturea.cz.
Vltava na území hlavního města Prahy zabírá délku skoro čtyřicet
kilometrů. V délce jejího toku městem byly odjakživa ostrovy. Mnohé
z nich časem zanikly samy, jiné se staly pevninou rukou člověka a jiné
naopak lidské ruce dovedly k zániku. Jen některé z nich doposud
zbyly i naší generaci, nejen k obdivu, ale hlavně k zábavě a
sportům.
Vltava na území hlavního města Prahy zabírá délku skoro čtyřicet kilometrů. V délce jejího toku městem byly odjakživa ostrovy. Mnohé z nich časem zanikly samy, jiné se staly pevninou rukou člověka a jiné naopak lidské ruce dovedly k zániku. Jen některé z nich doposud zbyly i naší generaci, nejen k obdivu, ale hlavně k zábavě a sportům.
Tak, jak je proud Vltavy stále živý a po celé věky jemně mění své koryto během své cesty k soutoku s Labem, tak živé bývají přes léto ostrovy, které na Vltavě září dodnes a nabízí možnosti vyžití pro nás Pražany i návštěvníky Prahy. Na třech z nich, na Žofíně, Střeleckém ostrově a Císařské louce probíhají už tradičně hudební festivaly, kde je prezentována hudba velmi různých žánrů. Rok od roku se festival šíří na další ostrovy i pevninu a hudba se šíří jako lavina do dalších míst Prahy. Hudbou spojené pražské ostrovy rozezní koncerty pod širým nebem i pod stany. A nejen hudba zní Prahou a splývá s šumem Vltavy. Na Štvanici si můžete přijít třeba zabruslit, na Kampě bývají skvělé čarodějnice nebo vánoční trhy, na Císařské louce se můžete věnovat mnoha vodním sportům, Na Slovanský ostrov se chodí tančit, na Střelecký za tenisem, lukostřelbou a volejbalem či jen posedět do kavárny s výhledem na Národní divadlo. Různé celoroční akce vás nenechají na pochybách, že Pražané se snaží ostrůvků užít jak mohou. A proč by ne? Z jejich restaurací a kavárniček je romantický výhled na třpytící se vodu, kterou brázdí lodě a loďky všeho druhu, často podmalovaný hudbou a s rozbouřenými chuťovými buňkami podpořenými něčím dobrým k pití i k snědku. Některé restaurace tady jsou jen pro náročné, hodně z nich si ale může dovolit každý.
Dříve, když přes Vltavu nebývalo tolik mostů, jednotlivé ostrůvky spojovaly s pevninou hlavně přívozy. A divte se, na počátku 20. století jich bylo kolem padesáti. Dnes už tuhle romantiku na mnoha místech nezažijete, ale věřte že přece jen někde ano. Ráda se chodím koupat do ledové Vltavy a ta možnost je v Praze ve Žlutých lázních. Koncem srpna jsem se tady nechala převézt na protější stranu na Zlíchov právě přívozem.Jezdil velmi často a bylo to hodně příjemné, protože mi ušetřil spoustu času cestování přes most. A hlavně ten zážitek, i když krátký, stál za to. Dva břehy Vltavy v Praze letošní léto propojily celkem čtyři přívozy.
Co je ale stále možné a bývalo odedávna, to jsou lodičky po Vltavě. Můžete si je pronajmout na jak dlouho chcete (nebo na jak dlouho peněženka dovolí) a toulat se tokem Vltavy třeba sami a třeba ve dvou. Nic romantičtějšího v Praze nenajdete, než večerní projížďku osvětlenou řekou a výhledem na zeleň ostrovů a na průčelí překrásných smíchovských nebo staroměstských domů. Lodičky na Vltavě to je její pražský kolorit.
Vltava, která se vyvíjela po tisíciletí a jejíž meandry se měnily s časem, je známa ostrovy zapomenutými, zmizelými a bezejmennými. Vltava a Praha, voda a město se vzájemně prolínají, žijí v symbióze po staletí, ovlivňují se a sžívají se, jak jen lidské mozky dovolují. Už kdysi dávno byly břehy i ostrovy Vltavy plné náplavek, pil, mlýnů, brusíren a barvíren a hlavně zařízení vodárenských, které byly životem pro mnoho pražských kašen, ale i paláců a domů, kam proudila voda z Vltavy. Voda s sebou přinášela povodně, při nichž vznikaly nové ostrovy. Některé, které voda stvořila, zůstaly, jiné si zase matka voda vzala zpět. Vystopovat dnes počty pražských ostrůvků je zhola nemožné, protože mnohé zůstaly bezejmenné, jiné měly naopak v každé epoše svého trvání jméno jiné. Velmi často se totiž jejich jména přepisovala a to podle jednoduchého klíče. Jmenovaly se totiž nejvíce po svých majitelích, a ti se často střídali tak rychle, jak voda plyne. Některé ostrovy se mlýnem mívaly dokonce jména podle nájemců těch kterých mlýnů a tak si jistě dovedete představit co záznamů některé kroniky, později katastry mají a jaký je v tom galimatyáš.
O pár ostrovech se zachovaly celkem věrohodné záznamy. Víme, že u dnešního Jiráskova mostu zbyla část ostrovu jménem Petržilkovský se stejnojmennou vodárenskou věží, nebo že další tři z ostrovů, Korunní, Jerusalémský a Primátorský, zanikly po roce 1908 zasypáním průtoku Vltavy v místech dnešního ministerstva zemědělství na Těšnově. Nejvíce ztracených ostrůvků se nacházelo kdysi poblíž dnešní Štvanice. Podle nákresů je vidět, že vznikaly z naplavenin, některé ze zachycených písků už po povodni roku 1432. Podle záznamů z kroniky pražské to vypadá, že tato povodeň mohla být stejně ničivá jako ta, kterou pamatuje naše generace v roce 2002. Po povodni roku 1432 tu zakotvilo pět ostrovů, Vrbový, Kamenský, Papírnický, Rohanský a jeden bezejmenný. Ostrovy zanikly po roce 1900 vybudováním koryta o 100 až 130 metrů užšího díky kamennému zpevnění nábřeží. Tak se ostrůvky staly pevninou. I Primátorský ostrov byl připojen k pevnině Nového Města. Na přelomu 19. a 20. století zanikl rozlehlý Holešovický ostrov, který byl spojen s trojským břehem.Definitivně zanikl stavbou trojského zdymadla.
Na oproti tomu dnes ještě existuje ostrov, který je bezejmenný a pokud byste pluli po toku řeky, narazíte na něj jako na první ze všech. Je přímo uprostřed vod mezi železničním mostem v Bráníku a Barrandovským mostem. Je sice úzký a dlouhý a velmi kamenitý, ale je tam a mezi kamením se tyčí šest nižších topolů a řada keřů a trav. Bývá útočištěm ptáků, proto mu já sama pro sebe říkám Ptačí ostrov. Je na něm klid a topoly vzpínají své větve jako ruce k nebi, aby na nich občas nějaký ten létající krasavec mohl spočinout. Z vody na něj vylézají kačeny a potápky a nikdo je tu neruší. Mají tu svoji oázu bezpečí na 50st1´53´´ severní šířky a 14st24´5´´ východní délky. Mezi Karlovým mostem a Novotného lávkou je další zatím nepojmenovaný maličký ostrůvek. Není veřejnosti přístupný, za to je dobře obehnán vysokou zdí.
Ostrovy na Vltavě můžete nejlépe spatřit z parníků. Ty patří ke koloritu Vltavy už od 40. let 19. století. Jestli si vzpomenete, tradice paroplavby v Čechách se započala už prvním pokusem Josefa Božka ve Stromovce. Úplně první parník na Vltavě byl ale ukázán Pražanům v květnu 1841. Nesl hrdé jméno BOHEMIA. Parník ale postavil Angličan John Joseph Ruston a majitelem této lodi byl John Andrews. Navíc parník Bohemia ale žil svůj život na Labi a jezdil po trase do Drážďan.
Na Vltavě v Praze je nejstarším parníkem parník se jménem Praha z roku 1865 a parník Vltava z roku 1866. Oba parníky byly majetkem Pražské společnosti pro paroplavbu na řece Vltavě založené 1865 Františkem Dittrichem, pozdějším primátorem Prahy. Jistě znáte i známé parníky jako restaurační salonní parník Vyšehrad, osobní lodě Lužnice a Hamburk nebo vyhlídkové lodě Visla a Odra. Na Vltavě jsou provozovány i linkové plavby z Prahy do Mělníka nebo na Slapy a nejvíce využívané okružní plavby Prahou, kterou jsem nedávno po mnoha letech absolvovala i já. Samozřejmě na lodích si můžete udělat i soukromý večírek nebo oslavit narozeniny či prožít svatební hostinu. Všechno je v Praze na vodě možné, jen na to mít.
Praha byla založena na řece. Právě ta řeka jí dodává punc a krásu ale zrovna tak řeka může být tím ničivým elementem, který přemění krásu na zkázu uprostřed bláta. Historie Vltavy je také historií povodní. Nejen ta zkázonosná roku 1432, výše zmíněná, ale i mnoho dílčích vod, charakterizované jako padesátiletá voda, nebo povodeň z roku 1890, která byla dokonce způsobena „pouze zvýšenými dešťovými srážkami“ odpovídajícími stoleté povodni. Ještě ničivější povodní byla ta ze 14. srpna 2002. Kulminační průtok 5160 m3/s byl opakován po 500 letech. Vyčíslené škody byly sečteny na 35 miliard Kč, nevyčíslené škody se odhadnout nedají a ty citové přetrvají po zbytek života. Po této povodni se stalo prioritou zajištění protipovodňové ochrany vnitřního města. Zatím byly vydány přibližně dvě miliardy a pokračuje se dále na Zbraslavi, v Radotíně a Troji. Celkové částky vyčleněné na stavby protipovodňových opatření jsou odhadovány na 3,24 miliardy Kč.
Sama jsem povodeň roku 2002 zažila, procházela městem se slzami v očích a nafotila přes 100 fotografií na film, které zachycovaly břehy Vltavy, ostrovy, Zbraslav, Libeň a další smutná místa. Snad nejemociálnější mojí fotografií je Invalidovna kolem hotelu Olympik, kde plula ulicemi mezi domy loď a z oken sbírala staré lidi a město v Karlíně a Libni vypadalo jako proslavené Benátky. Svíralo se mi srdce, když jsem fotila Kampu a Malou Stranu. K fotografiím jsem se už nikdy nevracela.
Nejvíce tehdy vzaly za své hlavně pražské ostrovy. Po povodních břehy Vltavy i ostrovy hodně mění svoji tvář a vlastně v současné době tu na nějaké období tvář současnou právě získávají. Ale o tom více až v jednotlivých dílech seriálu.
Každá skupinka patnácti lidí má dva průvodce. Oba jsou vyzbrojeni
větví (kayu cabamg) ve tvaru písmene Y, kterou průvodce použije pro
„uzemnění“ varana v případě útoku. Varan má v sobě až
šedesát látek nebezpečných životu.
Květinový mys Flores
Na východ od rovníkového ostrova Bali až k Nové Guineji leží dlouhý řetězec malých ostrovů zvaných Nusa Tenggara. K těm nejznámějším se řadí i ostrov Flores a stejně jako každý indonéský ostrov i on má mimo svého názvu ještě jeden. Na počátku šestnáctého století na ostrov připluli portugalští mořeplavci, kteří mu dali jméno Květinový mys.
K nejzajímavějšímu místu tohoto mysu patří tři různobarevná kráterová jezera na vrcholu sopky Kelimutu ve výšce 1620 metrů. Vyfotit všechna tři dohromady je možné pouze z ptačí perspektivy, ale dvě, která dělí úzká šíje, lze vyfotit na jeden obrázek i ze země.
Místní lidé říkají, že do těchto jezer odchází duše zemřelých. Do mléčně tyrkysového odcházejí duše mladých, které jsou nevinné a nezkažené. Do rudého zase duše starších lidí a do černého všech, kteří byli po čas svého života zlí. Ať tak, či tak až dvanáctkrát za rok jezera změní svoji barvu, která je zelená, mléčně bílá, žlutá, černá, modrá a rudá jako krev. Měnící se barvy způsobují minerály, které se ve vodě rozpouštějí a hodně záleží na jejich množství. Pouze jezero černé svoji barvu nemění. Podívaná to byla kouzelná, zato cesta zpět už ne.
Po pozdní snídani se vydávám k městu Bajawa. K nejvýraznějším obyvatelům náhorní plošiny kolem tohoto města patří lidé z kmene Ngada. Většina obydlí v horách jsou velmi prostá. Moc pohodlí tady jejich obyvatelé určitě nemají. Zato o pár kilometrů dál u města Ende se nachází světová vzácnost v podobě modré kamenité pláže. Pastelově modré kameny jsou vyplavovány na černý písek. Podél cesty leží modrého kamení haldy. Než je místní vyexpedují na Lombok, Jávu nebo Bali, tak ho náležitě třídí. Tímto přírodním zázrakem se dláždí chodníky, obkládají bazény nebo podlahy a zdi luxusních hotelů. Lepší kousky se brousí a vkládají do náhrdelníků a dalších ozdob.
Z indonéských specialit si můžete dopřát víno moke s chutí připomínající denaturovaný líh. Dále bajawský arak, který je pálený z rýže.
Arak tady pálí doslova každá rodina. Destiluje se ze tří druhů palem. Připravený tekutý základ se nejméně třikrát destiluje ve velmi primitivních destilačních zařízeních. Chladící část – katalyzátor – tvoří dutá bambusová roura dlouhá šest metrů. Z jejího konce vytéká onen zázračný a chutný destilát. Jeho kvalita se kontroluje zapálením, a pokud hoří barvou, kterou mají výrobci „v oku“, je kořalka kvalitní a hlavně pitná. Slovo metylalkohol je všem cizí, stejně jako nějaká státní kontrola nebo zákony o zákazu pálení. Třikrát přepálený destilát jsme okusili a ihned ho koupili litrovou lahev.
Místo kuřecího tradiční psí maso?
Přestože konzumace psího masa není běžnou součástí našeho jídelníčku, v zemích Asie má svoji tradici, specialitou je například psí maso v kokosovém mléce. Tato pochoutka se připravuje ve psí krvi. Proč bych to neochutnal?
Psí pochoutky tady připravují zásadně ze svého vlastního chovu a ne z nějaké pouliční „směsky“. V jídelníčku nabízejí nejen dušené a grilované maso, ale také klobásky. Malí a středně velcí psi se tu pletou pod nohama nejen ve warungu (pouliční jídelna) ale také v kuchyni, kterou mi dovolili navštívit. Bylo mi to odporné. Mým spolucestovatelům Karlovi a Petrovi ne. Pochutnali si na dušeném chlupáči s rýží. Maso podle nich bylo hodně kořeněné a převládal v něm nejen česnek a čili papričky, ale i bobkový list a oříšky kešu. Je pravda, že na cestách člověk někdy něco slupne, aniž by věděl co.
Z Floresu odjíždíme lodí z přístavu Labuanbajo na ostrov Rinca, Komodo, Mojo a Lombok. První ostrov Rinco je místem, kde žijí největší varani na světě. Na lodi je nás mimo členy posádky třicet. Složení je mezinárodní: Australané, Irové, Dánové, Kanaďané, Angličané a jeden manželský pár ze Slovenska. Po dvou hodinách plavby otevíráme šampus a připíjíme si na Nový rok 2014. Doma je právě půlnoc, ale tady, díky časovému posunu, je z našeho nového roku „ukrojeno“ už sedm hodin.
Po výborné ovocné snídani na lodi vystupujeme na pevninu a míříme za potomky dinosaurů. Díky vlhkému období, které zde nyní panuje, není ostrov porostlý jen suchou hnědou trávou, ale je krásně zelený. Každá skupinka patnácti lidí má dva průvodce. Oba jsou vyzbrojeni větví (kayu cabamg) ve tvaru písmene Y, kterou průvodce použije pro „uzemnění“ varana v případě útoku. Varan má v sobě až šedesát látek nebezpečných životu. Pokud bodne například buvola, tak ten umírá teprve až po třech dnech. Pro varana je pak zdechlina zvířete potravou. Dnes už existují protilátky pro případ, kdyby varan napadl člověka.
Varani jsou líní tvorové. Žerou pouze jednou za měsíc. Většinou celou dobu leží a číhají na kořist. Na ostrově jich žije téměř tři a půl tisíce. Převážně to jsou samci. Páření se koná jednou ročně a trvá celé tři hodiny! Samci se nejdříve perou o samici. Vítěz pak má nárok ji oplodnit. Samice klade vajíčka do děr, které si před tím vyhrabe.
Vylíhnuté mládě – puntun, nejdříve žije tři roky na stromě, kde se živí hmyzem. Pokud nevyužívá bezpečí stromů, stává se rychle potravou pro starší varany. Váha dospělých kusů je okolo devadesáti kilo a délka do tří metrů. Délka ocasu tvoří polovinu délky těla. Největší ulovený varaní samec měřil více jak tři metry a vážil téměř sto sedmdesát kilo!
Autor článku, František Mamula, vydal knihu Z Beskyd do exotického ráje.
Na sto dvaceti stránkách píše o Srí Lance, Jávě, Bali, Sulawesi, Komodu, Rince, indonéských sopkách a dracích ze souostroví Komodo.
O knihu si určitě napište, cena je 190 Kč + poštovné. Objednávejte přímo na emailu f.mamula (at) seznam.cz.
Loď, na které jsme strávili tři dny mezi indonéskými ostrovy
Rádi zkoušíte nové neokoukané lyžařské areály, přitom máte rádi
jistotu perfektních služeb? Neriskujte a jděte na jistotu – tuhle zimu
prozkoušejte bavorský sníh a vyhlášenou německou preciznost.
Rádi zkoušíte nové neokoukané lyžařské areály, přitom máte rádi jistotu perfektních služeb? Neriskujte a jděte na jistotu – tuhle zimu prozkoušejte bavorský sníh a vyhlášenou německou preciznost.
I hory našich západních sousedů můžou nabídnout spoustu lyžařských radovánek: profesionálních sjezdovek, kde se odehrávají světoví lyžařské závody, ale i příjemných zákoutí, kde se vyřádí celá rodina. Přinášíme prověřené tipy na perfektní lyžování v Alpách na jihu Německa.
Bavorské Alpy
Pod nejvyšším vrcholem Německé spolkové republiky, slavným 2962metrovým Zugspitze, se nachází nejznámější lyžařský areál Bavorských Alp – Ga-Pa. V roce 2011 se zde odehrál světový šampionát v alpském lyžování a středisko má další velké plány. Za několik let chce hostit olympiádu – tedy vlastně opakovat dávnou historii, vždyť zimní olympijské hry se zde už jednou konaly, a to v roce 1936.
V Ga-pě si užijete luxusní lyžování na náhorní plošině přímo pod vrcholkem Zugspitze. Kromě ledovcové části na vás čekají 3 další střediska – Classic Gebeit se 40 kilometry sjezdovek, Wank s 18 km a miniareál Eckbauer Gebiet. Užijete si během lyžování i úchvatné výhledy na zasněžené vrcholky pohoří.
Velkou předností lyžování v Ga-pě je pak jeho základna – město Garmisch-Partenkirchen, které poskytuje širokou paletu ápres ski aktivit a příležitostí další večerní relaxace. Čtyřdenní balíčky lyžařských zájezdů pořídíte třeba už od 2800 Kč.
Allgäu
Toužíte po pořádně dlouhém sjezdu? Právě pro náročné lyžaře je tu nejdelší 7,5kilometrová sjezdovka v Německu v areálu Fellhorn-Kanzelwand, který je nejrozsáhlejším bavorským areálem vůbec.
Unikátem je také možnost lyžování jak na německé, tak na rakouské straně hory. Allgäu je proslulé nejen dobrým jídlem, ale i svou lázeňskou a wellness péčí. Pokud se chcete po lyžování pořádně rozmazlit, je Allgäu to pravé místo.
Berchtesgadener Land
Kolem vrcholu hory Jenner v Berchtesgadener Land se rozkládají velmi rychlé sjezdovky, které si užijí milovníci adrenalinového sjezdu. Na jeho úpatích si zase pohodového lyžování užívají rodiny s dětmi a začátečníci. Berchtesgadener s otevřenou náručí vítá i snowboardisty, a to v areálu Rossfeldu u Oberau.
Berchtesgadeneru je také tak trochu pohádkovým místem, skvělým pro návrat do dětství – půjčte si sáňky, pojďte si zabruslit na jezero, projeďte se na saních tažených koňmi nebo přijďte krmit do lesa zvěř.
V pralese roste liána zvaná yagé či také caapi, ze které se
vyrábí zázračný odvar zvaný ayahuasca. Proč mluvím o zázraku?
Nápoj ayahuasca připravovaný šamanem má mnoho magických účinků.
Nedílnou součástí Jižní Ameriky je nepochybně Amazonský prales! Amazonie je největší doposud zachovalý tropický deštný prales světa, kterým se neodmyslitelně klikatí řeka Amazonka. Rozkládá se na území několika států, největší částí samozřejmě v Brazílii a Peru.
V pralese roste liána zvaná yagé či také caapi, ze které se vyrábí zázračný odvar zvaný ayahuasca. Proč mluvím o zázraku? Nápoj ayahuasca připravovaný šamanem má mnoho magických účinků. Nápoj se připravuje jako odvar z liány a dalšího množství pralesních bylin, které způsobují léčivé účinky ayahuascy. Ayahuasca léčí tělo i duši. Odvar má psychoaktivní a farmakologické účinky, také se pije z náboženských rituálů.
I přes to, že ayahuasca je halucinogenní, paradoxně se jí léčí drogová závislost. Existuje mnoho studií o účincích ayahuascy, prokazujících naprosté vyléčení z drogové závislosti. Díky dlouhodobé kúře a čištění těla a duše, se drogové závislosti zbavilo velké množství lidí. Ayahuasca vám umožní náhled do vlastního nitra, pomůže vám vyřešit duševní bloky a traumata či bolest. Mnoha lidem ukazuje životní cestu a pomáhá k osobnostnímu růstu. Prohlubuje naše abstraktní vidění a myšlení, a díky tomu jsme schopni vidět svět v neskutečných barvách a tvarech.
Ayahuasca jako lákadlo pro turisty
Liána duše či smrti, tak se také mluví o endemitickém druhu liány peruánského pralesa, za kterou se do Peru začínají sjíždět zvědaví turisté z celého světa. Tento fakt nepochybně snižuje tradici samotné seance, kdy se ayahuasca pije za dozoru samotného šamana. Ayahuascu připravují v dnešní době nejen šamani, léčitelé, ale i různí lidé s vidinou rychlého zbohatnutí na turistech. Jistě, my jsme schopni za tento nevšední zážitek zaplatit nemalé peníze, ale měli bychom si dávat pozor, špatně připravený odvar může být i velmi nebezpečný!
Je důležité si uvědomit, že pokud přemýšlíme nad seancí s ayahuascou, měli bychom o tom být zcela přesvědčeni! Kdo má pochybnosti a nezná důvod, proč by se chtěl setkat se svým nitrem a fantazií, rozhodně by to neměl zkoušet. Výběr šamana či léčitele, také není zanedbatelný, je dobré se s ním předem sejít, popovídat si o průběhu seance, očekáváních a předchozím půstu. V Peru je ideálním výchozím místem pralesní město Iquitos, kam se dostanete například letadlem z Limy.
Příprava na seanci vám zabere minimálně týden. Je nutné dodržovat omezení potravinové, sexuální, ale i sociální. Tělo by se mělo uvést během týdne do určitého klidu a pročistit se.
Ayahuasca se pije v noci. Seance začíná vždy až po setmění. Každý účastník seance musí mít pohodlné místo ke svému blouznění a také soukromí. Šaman nejprve promlouvá k odvaru a vyvolává ducha liány, aby pouze čistil a pomáhal. Pije se pouze malé množství odvaru, které vám odměří sám šaman. Těsně před vypitím je důležité se pomodlit a myslet intenzivně na to, co byste rádi ve svých „snech“ viděli. Připravte se na velmi hořkou a nedobrou chuť tekutiny.
Ayahuasca nejprve léčí! Jak to vypadá? Ucítíte, jak vám prostupuje do žaludku a léčí. Ve chvíli kdy je tělo vyléčené, vyzvracíte vše špatné a nastupují halucinace. Vy sami si řídíte své halucinace, které po pár hodinách pomalu odezní a vy upadáte vyčerpáním do spánku či hlubokých myšlenek ze silného prožitku.
Doporučení z vlastní zkušenosti
Seanci nikdy nepodceňujte, ani místní lidé jí v mnoha případech z respektu nevyzkoušeli. Čím déle člověk ayahusascu užívá, tím menší dávky potřebuje. Šamani a někteří místní lidé tento rituál podstupují pravidelně, aby se očistili a prohloubili svůj osobní růst. Po samotné seanci je dobré mít ještě alespoň jeden či dva dny volné, protože celý zážitek je neskutečně emočně, ale i fyzicky náročný. Po seanci se doporučuje dlouhá sprcha pro spláchnutí všeho špatného. Nemůžete samozřejmě hned sníst guláš s pěti a vyrazit do víru nočního života, je potřeba pomalého návratu do normálního života. Ale po seanci s ayahuscou otázkou je, co je to vlastně normální život?
Rádi cestujete, nebojíte se pobytu v cizí zemi a chcete si zlepšit
angličtinu? Rádi byste jazykový kurz úspěšně zakončili jednou
z mezinárodně uznávaných zkoušek nebo si chcete dovolenou u moře
zpestřit pár hodinami s lektorem? Vyzkoušejte jazykové pobyty
v zahraničí.
Rádi cestujete, nebojíte se pobytu v cizí zemi a chcete si zlepšit angličtinu? Rádi byste jazykový kurz úspěšně zakončili jednou z mezinárodně uznávaných zkoušek nebo si chcete dovolenou u moře zpestřit pár hodinami s lektorem? Vyzkoušejte jazykové pobyty v zahraničí. Získáte mnoho výhod. Naučit se jazyk v místě, kde vznikl a hovořit s rodilými mluvčími, je totiž nejefektivnější způsob, jak dostat angličtinu do krve. Než ale zadáte do vyhledávače výrazy „jazykové pobyty angličtina“, přečtěte si pár tipů, které jsme pro vás připravili. Vycházejí z léty prověřených zkušeností s jazykovými kurzy angličtiny v zahraničí.
Na zkoušku vám 14 dní pravděpodobně nestačí
Pokud si chcete angličtinu zlepšit kvůli budoucímu zaměstnání a mít v životopisu i certifikát, lze se zaměřit na studium, při kterém můžete získat mezinárodně uznávané zkoušky. Angličtina v zahraničí se učí snadněji a výsledek vás tak může rázem posunout v kariéře. Můžete získat třeba First Certificate in English (FCE) nebo Certificate in Advanced English (CAE) a další. Kurzy se zkouškou ale vyžadují, abyste si na studium vyhradili minimálně deset týdnů. Důležitá je i vaše znalost jazyka, pokročilost v angličtině by měla odpovídat úrovni „pokročilý“.
Pokud je vám víc než 50, vydejte se na kurz pro seniory
Jazykové školy již vědí, že lidé nad 50 let chtějí trávit svou dovolenou aktivně, mají touhu se učit a zdokonalovat, jsou solventní a jejich děti odrostly a tráví volný čas samy. Jazykové kurzy v zahraničí pro věkovou skupinu 50+ je trend, který je nyní in. Ke všem specifikům chtějí klienti navíc ve vybrané destinaci vedle relaxace i poznávat kulturní památky a studovat. Nejčastějším jazykem, ve kterém se starší generace touží zdokonalit, je právě angličtina. Seniorské jazykové pobyty s výukou angličtiny jsou pro začátečníky i pokročilé a tempo výuky odpovídá věkové kategorii. Jazykové školy se snaží třídy sestavit ze skupin lidí stejné generace, aby si klienti se svými novými příteli měli o čem povídat. Škola také mnohdy pořádá pro své studenty speciálně připravený doprovodný program.
Studujte angličtinu a pracujte
Pokud chcete zároveň pracovat a studovat, naplánujte si pár týdnů nebo měsíců třeba na Novém Zélandu. Se statusem studenta zde můžete získat roční vízum Working Holiday Visa, které je určeno cestovatelům a studentům ve věku 18–35 let. Žádosti o speciální víza pro program Working Holiday Scheme, která zahrnují i pracovní povolení, se přijímají každý rok od 1. března. Při dlouhodobém jazykovém pobytu budete muset hovořit s rodilými mluvčími a procvičíte si angličtinu v běžných situacích. Můžete si zvolit typ kurzu, který odpovídá vašim znalostem a pokročilosti. Jazykový kurz se dá absolvovat například v Aucklandu nebo Wellingtonu.
Studujte angličtinu u moře
Jen si to představte: ráno se jdete svlažit do moře, potom pár hodin strávíte ve třídě studiem angličtiny a odpoledne relaxujete na pláži nebo se vydáte na výlet. Jazykové kurzy v zahraničí u moře jsou velmi vyhledávané všemi generacemi. Co třeba studium angličtiny na Maltě? Pokud máte rádi Středomoří a nechce se vám cestovat daleko, zvolte pobyt na tomto krásném ostrově, kde je angličtina druhým úředním jazykem. Kromě lekcí v jazykovém kurzu angličtiny se můžete toulat třeba v ulicích Valetty, nebo poznávat historii i přírodní krásy půvabného ostrova. Pobyty u moře s výukou angličtiny jsou vhodné například pro juniory. Děti jsou ve zdravém prostředí a zlepší se v cizím jazyce pod vedením zkušených lektorů a animátorů. Mohou tak zažít velmi nevšední prázdniny.
Západ USA – stát Oregon – je tématem letošního jarního
diashow turné cestovatele Martina Loewa.
Západ USA – stát Oregon – je tématem letošního jarního diashow turné cestovatele Martina Loewa. Během multimediálních živě komentovaných projekcí bude Loew ve 24 městech ČR vyprávět svůj poutavý příběh dobrodružné cesty plný úžasných fotografií i nevšedních zážitků.
Všechny termíny celého diashow turné „Západ USA – Oregon“ najdete na internetové stránce www.promitani.cz
„Ať se v Oregonu vydáte kamkoliv, všude objevíte obdivuhodná místa. Já svou cestu začal na severním oregonském pobřeží, kde vlny Tichého oceánu vymodelovaly ostré a strmé útesy trčící z moře i malebné pláže. Odtud je to kousek do velkolepého kaňonu legendární řeky Columbia. Zalesněné svahy říčního údolí tu ukrývají množství vysokých vodopádů. A na dohled se vypíná nejvyšší hora Oregonu – monumentální stratovulkán Mount Hood s mnoha ledovci a unikátní historickou horskou chatou Timberline Lodge. Cestoval jsem Kaskádovým pohořím k jihu, až do fantastické horské divočiny jezer a lesů v oblasti trojice sopek Three Sisters a pak ještě dále, až k nejhlubšímu jezeru USA – Crater Lake. Toto neuvěřitelně modré jezero vyplňuje obrovský vrcholový kráter dávné sopky. Ještě v červnu tu leží mnohametrové závěje sněhu. Na další cestě jsem nevynechal ani oblast suchého oregonského vnitrozemí, kde mě uchvátily kopečky s pestrobarevnými svahy John Day Painted Hills i skalní soutěska v parku Smith Rock.
Troufnu si říct, že Oregon je rájem pro nezávislé cestování. Nabízí krásnou přírodu dostupnou po prvotřídních silnicích i bezpočet upravených a příjemných kempů. A to jsem ještě nezmiňoval, že v Oregonu pěstují výtečné víno a vaří spousty skvělého piva!
Rád bych vás tímto pozval na nejmodernější multimediální show. Pro velký úspěch u loňské diashow o Madagaskaru jsem opět kromě tradičních fotek, autentických zvuků, hudby a živého vyprávění do pořadu použil i krátké video záběry. A v sálech, kde to technika umožňuje, budu opět promítat diashow v širokoúhlém formátu a vysoké kvalitě Full HD rozlišení. Dojem z pestrosti Oregonu je tak skutečně velmi živý. Přijďte se podívat.“
Všechny termíny celého diashow turné „Západ USA – Oregon“ najdete na internetové stránce www.promitani.cz
Chorvatsko zná spousta z nás pouze z hotelů a přilehlých
pláží. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl navštívit legendou
opředené Brijunské souostroví.
Chorvatsko zná spousta z nás pouze z hotelů a přilehlých pláží. Drtivá většina pravidelně se navracejících turistů si pod pojmem „Dalmácie“ vybaví čarokrásnou přírodu, azurově modré moře, bohatý podmořský život, tematické chorvatské taverny s příjemným personálem a hlavně cenově dostupnou dovolenou. Já jsem však chtěl tuto klasickou „myšlenkovou mapu“ obohatit o nové pojmy. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl navštívit legendou opředené Brijunské souostroví.
Legenda o vzniku brijunského souostroví
Stará legenda, jež se k souostroví Brijuni váže, vypráví o záměru Boha, který chtěl přetvořit kus země k obrazu ráje. A tak vznikl jeden velký – nadpozemsky krásný ostrov. Takový ostrov, na kterém bylo všeho dosti, ostrov oplývající bohatou faunou a florou, ostrov, na kterém jednoduše vládl klid a mír. To však bohužel netrvalo dlouho. Když ďábel spatřil Boží dílo, vzedmula se v něm vlna závisti a žárlivosti. Proto na panensky krásný ostrov rozsypal hory a skaliska a rozdělil jej tak na několik malých ostrůvků. A to byl počátek brijunského souostroví – alespoň tak to vypráví dávná legenda, jež se předává z generace na generaci.
Vyrážíme si prohlédnout brijunské ostrovy na vlastní oči
Brijunské souostroví je tvořeno dvěma většími ostrůvky (Veli a Mali Brijuni) a početnou skupinkou menších ostrovů podél západního pobřeží Istrie. Od pevniny tajemné ostrovy odděluje Fažanský průliv. Nejbližší větší město je Pula, kde se dá pěkně zapotápět. V roce 1983 bylo souostroví Brijuni vyhlášeno národním parkem a to zejména díky bohatému zastoupení středomořské fauny. Právě tato skutečnost a zejména zvědavost pramenící z tajemné legendy mě přesvědčila k návštěvě národního parku Brijuni.
Zvolil jsem výletní okruh Veliki Brijun, který zahrnuje plavbu lodí z Fažany na ostrov shodující se s názvem tohoto okruhu a pak také 4 hodinovou projížďku elektrickým vláčkem včetně návštěvy několika archeologických zajímavostí. Jelikož jsem vyrážel během hlavní turistické sezóny, vyšla mě tato návštěva na 210 kun. Nutno podotknout, že turisté, kteří se ubytují v některém z hotelových komplexů nacházejících se na brijunských ostrovech, mohou využít 15% slevu z ceny vstupného.
První „brijunské“ setkání
Již během plavby se vás zmocní tajemný pocit plný očekávání. Po prvotních rozporuplných reakcích, se před vámi otevře kus země-nezemě. Divoká krajina porostlá macchií je sice místy narušena upravenými trávníčky a golfovými hřišti, která jsou součástí luxusních hotelových komplexů, ale i přesto zde naleznete celou spoustu rarit. Bohaté koruny stromů šplhající se k oblakům chrání mnohá tajemství, která jsou pro ostrovy Brijuni příznačná. Během čtyřhodinové projížďky občas nevíte, na co se dříve podívat – jestli na neznámé středomořské rostlinstvo, kamenité svahy pokryté květinovým kobercem, nebo archeologické zvláštnosti, kterých není na ostrově zrovna málo.
Projížďku ostrovních krás „narušuje“ prohlídka zdejšího safari i muzea, ve kterém na vás čekají fotografie a vzpomínkové předměty tehdejšího jugoslávského prezidenta Tita. Dojem z projížďky mi však trošku pokazily miniaturní vagónky a povykující turisté, kteří to s ohledem na ostatní zrovna dvakrát nepřeháněli.
Nebudete se chtít vrátit
Po prohlídce ostrovu Veliki Brijun jsem mohl dát dávné legendě plně za pravdu. Ostrov skutečně působí dojmem, že je tak trošku z jiného světa. Ne nadarmo se proto říká, že kdo jednou objevil krásu brijunských ostrovů, nebude ji chtít opustit. Brijunské ostrůvky se staly víkendovým sídlem řady světových celebrit, sportovců i vysokých státních hodnostářů. Nedivte se proto, pokud během prohlídky zahlédnete opalující se Cameron Diaz nebo golf hrajícího Brada Pitta. Já to štěstí bohužel neměl – tak snad příště…
