Postojenská jeskyně je největší jeskyní ve Slovinsku a druhou největší zpřístupněnou jeskyní v Evropě. Kromě toho je také jedinou zpřístupněnou jeskyní na světě, ve které je zavedena železnice.
Postojenská jeskyně, (slovinsky Postojnska Jama, v angličtině Postojna Cave) je největší jeskyní ve Slovinsku a druhou největší zpřístupněnou jeskyní v Evropě. Kromě toho drží i jiná „nej“: Postojenská jeskyně a okolní chodby je jediným místem na světě, kde žije macarát jeskynní a je také jedinou zpřístupněnou jeskyní na světě, ve které je zavedena železnice.
Postojenská jeskyně se nachází u městečka Postojna (Slovinsko) v oblasti Krasu.
Dodneška bylo objeveno bylo cca 20 km suchých, vodních i trvale zaplavených chodeb, turistům je zpřístupněno přibližně 5 km chodeb. Prohlídka začíná dvoukilometrovou jízdou vláčkem dovnitř, pak pěší prohlídkou asi kilometru nejhezčího úseku a opět 2km vlakem zpět.
Postojenskou jeskyni byla objevil 1818 Luka Čeč, který také v jeskyni začal poprvé provádět. Jeskyni však navštěvovali lidé i dříve, v jeskyni se našly podpisy na stěnách z 13. století a některé archeologické nálezy jsou datovány až 50 tisíc let zpátky.
V roce 1872 byla v jeskyni vybudována první dráha, zatím jednokolejná. V roce 1967 byla železnice zdvojkolejněna, v současné době jezdí po okružní dráze dlouhé 2 km několik vlaků pro návštěvníky.
Pokud nechcete parkovat přímo u jeskyně (za parkování se platí několik euro), můžete zaparkovat na velkém parkovišti ve městě – při příjezdu z dálnice na světelné křižovatce vpravo a ke vstupu do jeskyně dojít cca kilometr pěšky.
Pokud jste zvyklí na malé skupinky návštěvníků napřílad z Moravského krasu, varuji předem, jeskyní může projít denně až 14000 turistů, tedy okolo 500 turistů na jednu prohlídku. 🙂
Už jste někdy zkusili cestovat s někým, koho neznáte, s kým jste se seznámili třeba přes inzerát na konkrétní cestu? Psát o tom mě napadlo, když jsem si všiml, že velká část nových čtenářů (tzv. prvočtenářů) k nám chodí právě přes rubriku spolucestování, kdy hledá spolucestovatele na nějakou cestu.
Už jste někdy zkusili cestovat s někým, koho neznáte, s kým jste se seznámili třeba přes inzerát na konkrétní cestu? Psát o tom mě napadlo, když jsem si všiml, že velká část nových čtenářů (tzv. prvočtenářů) k nám chodí právě přes rubriku spolucestování, kdy hledá spolucestovatele na nějakou cestu.
Já sám jsem takhle jel už dvakrát. Jednou to bylo do Turecka, sám jsem se bál jet a nikdo z mých kamarádů jet nemohl (nebo mohl, ale ne se mnou), tak jsem odpověděl na inzerát v rubrice „cestujeme spolu“. Jedno setkání, padli jsme si do oka a jeli spolu. Za celý (skoro) měsíc jsme měli jen jedno menší nedorozumění, takže myslím, že to dopadlo dobře. Moje druhá cesta začla podobně, byly plány, byly peníze, byl čas, ale nebyl nikdo, kdo by se přídal. Ale jen do té doby, než jsem se byl nechat očkovat. Tam, čekajíc v ordinaci, v duchu si opakujíc benegeseritstkou litanii proti strachu, dal jsem se do řeči s jedním klučinou a šup, za tři neděle jsme už spolu seděli v letadle do Thajska. Tentokrat to bylo dokonce úplně bez problémů, tedy pokud nepočítám jedenkrát průjem a desetkrát zácpu – z toho ovšem bylo devět dopravních a ty se nepočítají.
A jak jste na tom vy? Máte někdo opačný zážitek se spolucestovateli? Nechcete nám jej napsat?
Cestujete, rádi podnikáte dobrodružsví a chcete své zážitky
publikovat? Máte spoustu fotek a nevíte jak s nimi na web? Chtěli byste
svoje osobní stránky, kde byste prezentovali svou cestovatelskou vášeň?
Svoje stránky už sice máte, ale padají, jsou omezené místem nebo na nich
provozovatel zobrazuje reklamy na kvalitnější sex? Nebo máte dokonalé
stránky, s bezproblémovým chodem, ale nikdo o nich neví?
Cestujete, rádi podnikáte dobrodružsví a chcete své zážitky publikovat? Máte spoustu fotek a nevíte jak s nimi na web? Chtěli byste svoje osobní stránky, kde byste prezentovali svou cestovatelskou vášeň? Svoje stránky už sice máte, ale padají, jsou omezené místem nebo na nich provozovatel zobrazuje reklamy na kvalitnější sex? Nebo máte dokonalé stránky, s bezproblémovým chodem, ale nikdo o nich neví?
Cestovatel.cz je jedním z vůbec nejstarších cestovatelských serverů na českém Internetu. Pojďte se podílet na jeho tvorbě.
Co Vám můžeme nabídnout?
Přes redakční systém velice jednoduše vytvořenou fotogalerii z Vašich cest, nebo seznam článků
Odkaz na vaše soukromé stránky, v rámečku uvnitř článku (příliv čtenářů + a zlepšení pozice ve vyhledávačích)
Místo pro vaše stránky pod doménou cestovatel.cz, možnost e-mailu
Kontakty nejen s dalšími cestovateli, ale také fotografy, programátory atd.
Odbornou pomoc při úpravě fotografií.
Pravidelným přispěvatelům nabídneme i novinářský průkaz (účast na akcích pro novináře, slevy na vstupy, mimořádné vstupy, atd.)
… a něco navíc
Co očekáváme:
Kvalitní příspěvky (články, cestopisy, zážitky, fotografie, tipy na výlet apod.), stačí několik do roka
Odvěká touha létat provází lidstvo od nepaměti. Teprve před pár desítkami let se tento sen mohl splnit většímu množství lidí a létání se stalo sportem a zálibou. Nebude se asi nikdy jednat o činnost masově rozšířenou, ale tvrzení, že je to snobská záliba horních deseti tisíc, je daleko od pravdy. Rozhodující je hlavně nadšení a ochota svému koníčku i něco obětovat.
Letiště navíc nemusí sloužit jen létání. Při dodržení jistých podmínek může být prostorem, kde se odehrává spousta činností, které by jinde bylo možné realizovat jen těžko. Ač se to zdá nemožné, může plnit i významnou úlohu v ochraně přírody.
Na severním okraji Brna, v místech, kde město přechází do krajiny, najdete kromě přehrady a zoologické zahrady i jedno ze dvou brněnských letišť. Mýlil by se ten, kdo by hledal ohrazené a nepřístupné betonové dráhy hlídané poplašným zařízením a příslušníky bezpečnostní agentury. Opak je pravdou. Návštěvník tu najde udržovanou travnatou plochu ohraničenou červenobílými stříškami a v rohu několik hangárů a budov. Přeje-li počasí a ve vzduchu je ten správně hustý provoz větroňů a leteckých modelů, může si v klidu užívat poezii Lhotákových obrazů. Právě zde, na území městských částí Medlánky a Komín, sídlí jeden z nejstarších a pravděpodobně i největší aeroklub u nás.
Počátky létání na severním okraji Brna spadají do roku 1914, kdy zde své první pokusy s vlastnoručně postaveným kluzákem prováděl student brněnské techniky Richard Harabus. Ve dvacátých letech měl již několik následovníků. Za oficiální počátek historie medláneckého letiště je považován rok 1924, kdy zde byla uspořádána I. Národní soutěž plachtových letadel. Krátce po vzniku postihla aeroklub tragédie ve formě větrné smršti, která těžce poškodila většinu letadel. I přes to se zdejší plachtění dále rozvíjelo až do roku 1933, kdy se vůli policejnímu zákazu musel místní aeroklub přestěhovat do Čebína. Německá okupace v roce 1939 měla sice za následek zákaz létání, zabavení techniky a pronásledování pilotů, ale paradoxně se podepsala na rozvoji medláneckého letiště spíše kladně. Bylo z Čebína přestěhováno zpět na své původní působiště, a v roce 1942 zde byla započata výstavba výcvikového středisko pilotů Luftwafe. Vedoucí školy, rakouský plachtař Kalbacher, naštěstí na konci války nesplnil rozkaz o zničení techniky a budov a tak mohli předváleční členové poměrně brzy po osvobození převzít celý areál a začít znovu s leteckým výcvikem. Medlánecký aeroklub přežil i několik reorganizací počátkem padesátých let minulého století a pod hlavičkou Svazarmu přežil jako jeden z našich nejaktivnějších aeroklubů až do roku 1990, kdy se stal samostatným občanským sdružením, které pokračuje v úspěšné tradici.
Mnoho lidí, kteří náhodou zavítají na letiště, se domnívá, že slouží jen k zábavě hrstky vyvolených zbohatlíků. Troufnu si tvrdit, že nemají pravdu. Letecké sporty nepatří sice mezi levné koníčky a nestanou se asi nikdy lidovou zábavou, ale to se dá říci o jakékoli aktivitě, kterou je potřeba dělat pořádně a s plným nasazením a která vyžaduje prokázání znalostí a dovedností. V případě bezmotorového létání je nadšení a ochota dělat věci naplno a pro svého koníčka i něco udělat podstatnější, než finanční stránka věci.
Kromě aeroklubu slouží medlánecký areál, který má statut veřejného vnitrostátního letiště, i mnohým dalším organizacím a aktivitám, které vyžadují dostatek místa a je možné je sloučit s leteckým provozem. Od padesátých let minulého století zde funguje modelářské letiště. V době jeho vzniku zde byla vybudována dráha pro motorové a raketové upoutané modely. Ta postupně zanikla, když byly upoutané modely postupně vytlačeny radiově řízenými, ale její zbytky je možno v poli nedaleko modelářského letiště najít dodnes. V současné době slouží modelářům asfaltová startovací dráha. Z akcí pro veřejnost, které se zde odehrávají, je možno jmenovat příležitostné letecké dny zaměřené především na bezmotorová a ultralehká letadla, v roce 2001 zde byl při příležitosti dvacátého výročí brněnského balónového létání uskutečněn rekordní hromadný start horkovzdušných balónů (Balloon Jam, v rámci jednoho z prvních ročníků festtivalu Brno, město uprostřed Evropy). Na letišti se však neodehrává jen létání. V rámci možností daných dodržením podmínek bezpečnosti leteckého provozu využívají část areálu ke svým turnajům hráči paintbalu, turistické a dětské organizace, letiště ve večerních hodinách navštěvují pejskaři, potkáte zde jezdce na koních, při dobrých sněhových podmínkách využívají okolní cety i samotnou letištní plochu běžkaři, …
Protože se letiště nachází v místě, kde město přechází do okolní krajiny, leží na trase cyklistických výletů a vycházek lidí z blízkého okolí a stává se atraktivní zastávkou. V okolí se nachází několik značených cest, po některých z nich je vedená Medlánecká naučná stezka. Vynechat nelze ani přírodní památky Netopýrky (teplomilná společenstva) a Medlánecké kopce (stepní rostliny). Sama letištní plocha se stala útočištěm kolonie dnes již vzácných a ohrožených syslů.
Pojďte navštívit jednu z nejmenších brněnských čtvrtí, sídlo mnoha spolků a místo, kde najdete jedno ze dvou brněnských letišť. Město zde přes zemědělskou krajinu a zahrádkářské kolonie přechází do zalesněného okolí a dosud zde zůstalo zachováno množství cenných přírodních lokalit.
Když přijedete do Brna a budete mít chvíli času nazbyt, zajděte se podívat do Medlánek, jedné z nejmenších městských částí. Nenajdete tu starodávné památky, muzea ani divadla, ale dostanete se do okrajové části města, která i přes to, že zde sídlí vozovna dopravního podniku a část technologického parku, není dosud zamořená hypermarkety a průmyslovými zónami. Město zde přes zemědělskou krajinu a zahrádkářské kolonie přechází do zalesněného okolí a dosud zde zůstalo zachováno množství cenných přírodních lokalit.
Území podél Medláneckého potoka je soustavně osídlené přibližně již od doby bronzové (okolo roku 2000 před naším letopočtem), první dochované písemné zmínky o obci pochází z roku 1237. V průběhu věků obec měnila majitele, postupně zde vyrostl panský dvůr, barokní zámek, vzniknul a zaniknul pivovar a v roce 1919 byla připojena k Brnu. Protože se Medlánky až do roku 1918 téměř nerozrůstaly, zůstalo původní centrum obce tvořené krátkou strmě stoupající ulicí poměrně dobře zachované až do dnešní doby. Dokladem toho jsou nejen již zmíněné objekty zámku a bývalého panského dvora ale i hranolovitá zvonička.
Téměř komorní ráz si Medlánky zachovaly i přes to, že stavební boom započatý první třetině minulého století ve větší či menší míře stále trvá. Dokladem toho je poměrně bohatá činnost různých místních spolků sahající od zájmů čistě lokálních (zahrádkářské sdružení, fotbalový klub, honební společenství, krojovaná chasa), až po spolky a zájmová sdružení, jejichž činnost zdaleka přesahuje místní rámec (turistický oddíl, aeroklub). Právě ve spolupráci městské části Brno – Medlánky a odboru Klubu českých turistů Fénix vznikla v letech 2001 a 2002 za přispění i dalších zájmových sdružení naučná stezka, která prochází nejzajímavějšími částmi území Medlánek. Stojí za to si ji projít i přes to, že v současné době nejsou kvůli stavebním pracím některá stanoviště přístupná a obrázky na informačních panelech již trochu vybledly. Provede vás nejen po historickém jádru bývalé obce (dnes městské části), ale vytáhne vás kolem studánky v Perglu na zalesněný vrchol Bosně a zpátky mezi zahrádkami kolem letiště na vyhlídku na Medláneckých kopcích, které byly jako zbytky stepních rostlinných společenstev vyhlášeny za přírodní památku. Koho nebaví rostlinky, může se pokochat kruhovou vyhlídkou prakticky na celé území Medlánek. Přírodních zajímavostí se zde nachází povícero. Jednou z nich je i místní letiště, jehož pečlivě udržovaná travnatá plocha se stala útočištěm kolonie chráněných syslů.
Sportovní letiště zaměřené především na bezmotorové létání je sídlem jednoho z největších a nejstarších aeroklubů u nás a za dobu svého trvání se stalo významným brněnským fenoménem. Neslouží totiž jen plachtařům, ale za dobu svého trvání se stalo i útočištěm leteckých modelářů, místo pro své sídlo tu našla firma Aveko (dříve Aeron) zabývající se stavbou a opravami sportovních letadel a v rámci možností daných nutným zajištěním bezpečnosti leteckého provozu je možné tady provozovat i další aktivity. V létě se stává častým cílem cyklistických výletů pro lidi z okolních čtvrtí (Medlánky, Řečkovice, Bystrc, Komín, Královo Pole) a když se povede zima třeba taková, jako byla ta letošní, stává se letištní plocha rájem běžkařů.
Hranolovitá zvonička je jednou ze zastávek Medlánecké naučné stezky. Dochovala se v nejstarší části původní obce, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti
Update 1.7.: přidány fotografie z minulého ročníku.
Zubrnická museální železnice si Vás dovoluje pozvat na již třetí ročník setkání historických drezín a jiných kolejových kuriozit. Setkání je naplánované od 6. do 8. července 2006 v prostorách železničního muzea na nádraží v Zubrnicích.
Zubrnická museální železnice (web ZMŽ) si Vás dovoluje pozvat na již třetí ročník setkání historických drezín a jiných kolejových kuriozit. Setkání je naplánované od 6. do 8. července 2006 v prostorách železničního muzea na nádraží v Zubrnicích.
Letošní setkání drezín se uskuteční za přispění Komunitní nadace Euroregionu Labe a Česko-Německého fondu budoucnosti jakožto i dalších sponzorů: Viamont DSP a.s., AŽD Praha, COM PLUS, KPM Consult, ČD a.s. SDC České Budějovice a SDC Ústí nad Labem, GESTA a.s. a Mostecká uhelná společnost a.s.
Organizace akce
Vlastní akce pro veřejnost začíná ve čtvrtek 6.července 2006 a potrvá do sobotního odpoledne 8.července 2006. (volné dny před a po akci nám slouží pro nezbytnou přípravu akce a proto bude provoz v museu omezen) Na každý ze tří dnů jsou plánované dvě komentované přehlídky vozidel. V předvedeném konvoji bude přibližně dvacet pojízdných drážních vozidel, drezín a kolejových kuriozit, ostatní neprovozní vozidla budou pouze vystavena bez komentovaného představení. První přehlídka začne vždy v 10:45 hodin a druhá v 14:30 hodin. Vyjímku bude tvořit pátek 7.července 2006, kdy je naplánovaná ještě třetí a to noční přehlídka od 21:30 hodin (zajištěn autobus z Ústí a zpět). Čas před noční přehlídkou bude krátit živá hudba. Každý den mezi přehlídkami bude možnost se na vybraných drezínách svést. Na volné ploše u nádraží bude připravena úzkorozchodná dráha také s možností se svést.
Vstupné
Cena jednodenní vstupenky pro dospělého je 50Kč, děti (6-15 let) 30Kč, děti do 6 let zdarma, rodinné vstupné 120Kč (max. 2 dospělí + max. 3 děti).
Pro návštěvníky kteří přijedou do Zubrnic vlastním autem je připraveno parkování na louce vedle železničního nádraží v Zubrnicích. Parkování na okraji místní silnice bude zakázáno z důvodu bezproblémového průjezdu autobusové hromadné dopravy. Parkovné po zaplacení vstupenky na akci je zdarma. Vstupenky se prodávají přímo na ploše nádraží ve „vstupním“ historickém služebním voze.
Hromadná doprava je zajištěna v podobě historického motorového vozu M131.1280, který bude jezdit ze stanice Ústí nad Labem – Střekov do stanice Velké Březno. Odtud je zajištěna návazná autobusová doprava v podobě historického kloubového autobusu Ikarus do Zubrnic na náves. Odpoledne se návštěvníci dostanou stejným způsobem zpět na nádraží Ústí n. L. – Střekov. Vstupenky na přehlídku drezín bude možné zakoupit již ve vlaku. Po jejich zakoupení je jízdné v historickém vlaku a autobuse zdarma.
Odjezdy z nádraží Ústí nad Labem – Střekov
9:05 autobus – přímý spoj do Zubrnic na náves (platí vstupenky na akci) 9:47, 11:02, 12:10 a 14:02 mimořádný historický vlak ZMŽ (platí vstupenky na akci, návazný autobus do Zubrnic) 10:04 pravidelný vlak ČD (jízdné podle tarifu ČD – neplatí vstupenky na akci ) ve V.Březně zajištěn navazující autobus do Zubrnic
Odjezdy autobusu ze Zubrnic z návsi do Velkého Března k nádraží
11:00, 13:23, a 16.53 přestup na mimořádný historický vlak ZMŽ do Ústí n.L. Střekov(doprava z akce zdarma) 12:00 a 18:00 k pravidelnému vlaku ČD (ve vlaku jízdné podle tarifu ČD – neplatí vstupenky na akci setkání drezín)
Autobusová doprava na noční přehlídku v pátek 7.7.2006
Historický kloubový autobus Ikarus bude odjíždět od hlavního nádraží ČD Ústí n.L. v 21:00 přímo do Zubrnic. Po skončení přehlídky se s návštěvníky vrací opět do Ústí n.L k hlavnímu nádraží ČD. Plánovaný odjezd ze Zubrnic v 23:15.
Dělník telegrafní správy na drezíně Sheppard
Doprava na akci bude zajištěna historickými autobusy. (Snímek z roku 2002)
Znáte to. Většina z nás, zejména kluci, v dětství něco sbírala. Ten známky, jiný autíčka nebo obaly od čokolád, Pepíček ze známého vtipu duševní pochody a někteří věci nevídané, nebo naopak úplně obyčejné a zcela opomíjené.
Jedním z takových lidí je i pan František Daněk z Dvořiště nedaleko Obrataně, jehož unikátní sbírka čítá více než pět tisíc katalogizovaných izolátorů, přes 660 bleskojistek, množství dalších elektrozařízení a makety sloupů elektrického vedení a zabírá prakticky celou technickou část bývalého mlýna doslova od sklepa až po půdu…
Znáte to. Většina z nás, zejména kluci, v dětství něco sbírala. Ten známky, jiný autíčka nebo obaly od čokolád, Pepíček ze známého vtipu duševní pochody a někteří věci nevídané, nebo naopak úplně obyčejné a zcela opomíjené. Většina z nás tuto zálibu v průběhu dospívání odložila někam na dno šuplíku či krabice s hračkami, ze kterých jsme vyrostli. Najdou se ovšem i tací, kteří svou sběratelskou vášeň rozvinou do mnohdy pozoruhodných rozměrů.
Jedním z takových lidí je i pan František Daněk z Dvořiště nedaleko Obrataně (katastr obce Šimpach). Kdysi dávno upoutalo jeho pozornost pár porcelánových izolátorů ze spadlého elektrického sloupu. záliba s ním rostla a v dnešní době je vlastníkem největší evropské sbírky těchto všudypřítomných součástí elektrických vedení. Sbírka tohoto povoláním elektromontéra čítá více než pět tisíc katalogizovaných izolátorů, přes 660 bleskojistek, množství dalších elektrozařízení a makety sloupů elektrického vedení a zabírá prakticky celou technickou část bývalého mlýna doslova od sklepa až po půdu (zhruba polovina sbírky ještě čeká na vyčištění, úpravu a katalogizaci). Větší exponáty pak mají vyhrazené své místo na zahradě.
Většinu z nás ani nenapadne příliš přemýšlet nad obyčejným kusem keramiky nebo pryskyřice, na kterém jsou zavěšené elektrické dráty dodávající životadárnou energii výdobytkům naší technické civilizace. Při bližším pohledu ale zjistíme, že ten obyčejný izolátor nemusí být zas tak obyčejná a nezajímavá věc. Jeho velikost a konstrukce záleží nejen na tom, jak vysokému napětí má odolávat, ale třeba taky na tom, v jakém prostředí bude instalován. Ve sbírce tedy naleznete množství různých druhů typů a tvarů od talířovitých, určených pro suché a prašné oblasti, až po baňaté, uzavřené a všelijak tvarované mlžné lahve určené například do vlhkého klimatu nebo přímořských oblastí. Najdeme zde izolátory pro zavěšování vedení vysokého napětí, izolátory nesoucí na svém vrcholu telegrafní dráty či nosné dráty trolejového vedení, malé izolátory používané v domácích rozvodech elektřiny i ty obrovské, které tvořily základny rozhlasových a televizních vysílacích antén. Ani s použitým materiálem to není tak jednoduché. během vývoje se používalo všechno možné. Keramika, sklo, epoxidové pryskyřice, impregnovaný papír, ale také dřevo, silikonový kaučuk či různé umělé hmoty. To vše v mnoha kombinacích a tvarech podle technických požadavků a v různých zemích různě.
Muzeum izolátorů a bleskojistek najdete asi dva kilometry na východ od Obrataně (konečná Jindřichohradecké úzkokolejky). Dostanete se sem nejlépe po silnici Tábor – Pelhřimov, za Obrataní odbočíte vlevo na Šimpach a u rybníka kousek před lihovarem pak vpravo a dojedete k bývalému mlýnu. Dvořiště se nachází v oblasti přímo ideální pro cykloturistiku, což jistě potvrdí znalci Pacovska a okolí jindřichohradecké úzkokolejky. Dá se zde jezdit po klidných a zapomenutých místních silničkách a cestách mezi velkým množstvím zajímavých míst a jen výjimečně je nutno zajet na frekventovaný hlavní tah. Při návštěvě autem se zde můžete stavit například cestou do nedalekých Chýnovských jeskyní nebo na hrad Kámen.
Protože se nejedná o muzeum s pevnou provozní dobou, ale o soukromou sbírku, je dobré se předem domluvit na návštěvě. Doporučuji vyhradit si na prohlídku dostatek času. Pan Daněk umí o své zálibě velice zajímavě vyprávět a po třech hodinách strávených mezi exponáty jeho sbírky se na izolátory dívám trošku jinak než na spotřební elektrotechnický konstrukční materiál. A to jsme se nedostali k bleskojistkám …
Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamarádku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima.
Tak jsem konečně poznal tolik kamarády opěvovanou kelstkou vesničku u Letovic. Berte můj zápis z oné akce jako pozvání.
Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamaradku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima. Padá na mne stesk. Na Isarnu nikdo není. Všichni ostatní jsou u blízké přehrady. Jedeme tedy za nimi. Tentokrat odmítám jet další zkratkou a bloudíme už jen trochu. Přijíždíme právě včas. Na rozbouřené hladině přehrady bojují s vodním živlem dvě posádky statečných Keltů. Blikám dálkovými světly a zběsile mačkám klakson. Moje náhrada majáku je kvalitní a úspěšná a obě posádky v bezpečí přistávají u pobřeží lemovaného rozervanými skalisky. Vysílené a zubožené lidské trosky balíme do deky a odvážíme zpět na Isarno, kde v teple keltské hospody mají ještě šanci na návrat mezi živé.
Isarnu se také věnují přátelé živé historie BACRIE, kde najdete i spoustu pěkných fotografií
Konečně mám šanci si trochu osadu prohlédnout. Jedná se o opuštěný lom, v jehož středu se Isarno buduje. Asi šest funkčních staveb, aréna, brána a hospoda. Všude pobíhají zvířatka. Chci si hrát s kůzlátkem, ale ovce mi důrazně naznačuje, že mám raděj drbat ji. Tak drbu, ale vím, že žádný dlouhodobý vztah z toho nebude. Jen nevím, jak jí to říct. Rozhoduji se náš vztah vyřešit standardním způsobem. Odcházím do hospody. Hospoda je naprosto úžasná. Veliká kruhová místnost s ohništěm uprostřed. Je tu vážně útulno a na ovci zapomínám hned za dveřmi. Asi půl hodiny se bavím s Alešem, barmanem, majitelem, správcem a hlavně nadšencem do toho, co dělá. Celý projekt Isarna je moc zajímavý. Můžete sem přijet jen se pobavit a (p)opít v útulné hospůdce. Můžete si užít některou z mnoha akcí, které tu pořádají různé historické spolky. Můžete se tu vzdělávat, dozvědět se o keltské kůltuře, o které vědí historikové tak málo. Mužete sem přijet a pomáhat stavět keltské stavby. Ať uděláte cokoliv, podpoříte dobrou věc. Vycházím z hospůdky jen nerad a na velké naléhání kamarádů, protože nikdo z nich neumí zapálit oheň. Zapaluji oheň, snažím se, aby moje počínání bylo pokud možno instruktážní. Všichni si poctivě zapisují do deníčků postup. O pár hodin později a několik kilogramů masa v batozích méně otíráme mastné ruce do chleba a odcházíme zpět do tepla vyhřáté hospůdky. Informace o břišních tanečnicích se ukázala jako o břišních tanečnících a zábava tedy mohla začít. Příjemné posezení s přáteli, které jsem už nějaký čas neviděl končí něco po půlnoci bojem o místa ve srubech a chýších. Nejlepší místa zabírají né ti, co přijeli první a dopoledne na Isarnu pracovali, ale ti, kteří přijeli sice poslední, nepracovali, ale jsou pekelně rychlí a zákeřní. Druhý den ráno se už jen balíme, naposled podrbeme zvířata a odjíždíme zpět do svých domovů.
Isarno je parádní tip na výlet pro rozdováděnou mládež se špatnou pletí, pro nerozdováděné vysokoškoláky sedící celé dny u počítačů, pro rodiče s dětmi, kteří ještě nerezignovali na výchovu a vzdělávání potomků, pro akademické historiky s brýlemi a zacuchanými vousy, pro mne, zkrátka pro všechny.
Přehlídku nejlepších českých i evropských raftařů a raftařek, adrenalin na nejtěžší umělé slalomové dráze ve střední Evropě, bouřlivou párty do časných ranních hodin, šťastné pivní hodinky a další překvapení – to vše nabídnou závody Českého poháru na Trnávce o posledním červnovém víkendu 24.-25.
Přehlídku nejlepších českých i evropských raftařů a raftařek, adrenalin na nejtěžší umělé slalomové dráze ve střední Evropě, bouřlivou párty do časných ranních hodin, šťastné pivní hodinky a další překvapení – to vše nabídnou závody Českého poháru na Trnávce o posledním červnovém víkendu 24.-25.
Slalomový kanál dlouhý 700 m, se spádem 11 m a obtížností WW IV-V, který patří mezi nejtěžší tratě na světě, naleznete u vesnice Želiv nedaleko Humpolce (asi 10 km). Přibližná pozice na Mapy.cz.
Na vodě se představí úřadující mistři a mistryně světa ze šampionátu v Ekvádoru 2005, medailisté z mistrovství Evropy 2006, ze zahraničí přijedou úřadující vítězky ME ze Slovenska a cenu pořadatelů pro nejexotičtější posádku nejspíš stejně jako loni vyhrají Japonci.
Nedělní sprint tradičně zpestří vložený závod VIP posádek sponzorů, osobností a médií O Pohár starosty města Humpolce. Náročná trať na Trnávce je tradičně velkou výzvou jak pro absolutní raftovou špičku, tak i pro vodáky z opačného konce výsledkové listiny. Rychlá a těžká voda potrestá sebemenší zaváhání a namísto projíždění brankových kombinací se jízda z ničeho nic podobá spíše kulečníku a nezřídka končí nedobrovolnou koupelí posádky. Ostatně plavání na Trnávce není výsadou pouze výkonnostně slabších posádek, „cvaknutí“ zde mají na kontě například i mistři světa…
Přestože jsou závody na Trnávce otevřeny pro všechny raftaře, ti méně zkušení by nejprve měli přijet obhlédnout terén a základní vodácké dovednosti si vyzkoušet třeba jenom při sprintu, případně potrénovat na lehčím terénu a do peřejí Trnávky vyrazit až za rok.
Nejenom pro diváky, ale i pro závodníky a jejich doprovod se v okolí USD nachází celá řada možností, jak strávit volný čas. Vedle výletu na horském kole či pěší turistiky se přímo nabízí možnost využít zvýšeného průtoku řeky Želivky na její splutí. Rodinný výlet na příjemně tekoucí a bezpečné vodě v nádherné krajině Vysočiny potěší zejména ty vodáky, kteří se zrovna nemusejí potkávat každých pět minut s partičkami hlučných a přiopilých turistů a rádi si užijí klidnou atmosféru přírody.
Během víkendu bude možné shlédnou DVD z minulých závodů na Trnávce, ale hlavně z ME v Rusku, MS v Ekvádoru a dalších raftových akcí.
Bližší informace naleznete na stránkách www.rkstan.cz.
Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, na konci roku 1938 však rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů.
Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů.
Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo).
Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.
Pokud se rozhodnete navštívit zmíněnou dálnici je nejlepším dopravním prostředkem kolo nebo auto, protože se jedná o oblast poměrně vzdálenou všem železničním a hlavním autobusovým linkám. Autobusové spojení je nejvýhodnější z Kroměříže. V roce 2003 byla zbudována cyklostezka z Kroměříže přes Těšnovice, Vrbku a Kostelany na Bunč. Dále se dá využít také rušnější trasa přes Jarohněvice, Drahlov, Kostelany a Bunč.
V současné době stojí nedaleko dálničního tělesa nedávno dostavěná rozhledna. Nachází se na nejvyšším vrcholu Chřibů – Brdo (587 m. n. m). Dále můžete po cestě z Kroměříže navštívit větrný mlýn u Velkých Těšan.
