Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě.
Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě. Druhé podobné zařízení, které se nachází na našem území, je turbína, kterou můžete vidět v Olomouci v areálu jednoho z místních hypermarketů. Ta však pochází z doby nedávné.
Větrné mlynářství má v oblasti Drahanské vysočiny díky příhodnému terénu a stálému proudění vzduchu velice bohatou historii. Dokladem toho jsou i další větné mlýny, které se dochovaly až do dnešní doby v nedalekém okolí v obcích Kořenec, Němčice, Petrovice, Rozsání, Přemyslovice, Ostrov u Macochy a Rudice.
Svého předchůdce měl ruprechtovský větrný mlýn již v první třetině 19. století ve dřevěném větrném mlýně stojícím asi 400 metrů východně od obce. V první polovině 20. století byla v rolnické usedlosti poblíž mlýna dokonce zřízena malá pekárna. Dřevěný větrný mlýn byl za druhé světové války zapečetěn a pak postupně chátral. Definitivně byl zlikvidován v roce 1961.
Zděný větrný mlýn byl v Ruprechtově vybudován v těsné blízkosti obce vpravo od silnice do Podomí. Jeho počátky sahají do roku 1873 a jednalo se o větrný mlýn holandského typu s otáčivou střechou a pohonem klasickými čtyřmi větrnými lopatkami. Kdy byl mlýn přestavěn na pohon Halladayovou turbínou, není přesně známo. Z dochovaných pramenů lze soudit, že k tomu došlo někdy v letech 1882 až 1884 po té, co byl původné větrný mlýn poničen větrnou smrští. Mlýn pak pracoval bez závad až do roku 1890, kdy byl znovu poničen větrnou smrští. Turbína pak byla při opravě upevněna tak, aby se podobné nehody již nemohly opakovat. Na území jižní Moravy byly zjištěny pouze tři případy využití pohonu Halladayovou turbínou v oboru větrného mlynářství a to v Ruprechtově a nedalekých obcích Sivice a Tvarožné. Malé rozšíření tohoto pokrokového a poměrně výhodného druhu pohonu mlýnů na našem území je dáno tím, že návrh a stavba turbíny je technicky náročnější a nákladnější než stavba lopatkového mlýna a mlynáři nebyli schopni sestrojit jej z velké části svépomocí. Mimo to došlo v době vynálezu větrné turbíny k šíření jiných druhů pohonu strojů (pára, elektřina).
Halladayovy turbíny v Sivicích a Tvarožné zanikly již v první třetině 20. století, v Ruprechtově však je doložen funkční stav ještě ve třicátých letech dvacátého století, mlýn přežil i druhou světovou válku a německé vyhlášky o zákazu mletí na větrných mlýnech a je pravděpodobné, že ještě po druhé světové válce byl mlýn využíván příležitostně ke šrotování. V sedmdesátých letech pak byly výstavbou nedalekého skladiště v bezprostřední blízkosti mlýna narušeny větrné poměry.
Prakticky již neexistující turbína včetně části strojního zařízení a objektu mlýna byla rekonstruována v letech 1992 až 1995 z valné části díky práci skupiny nadšenců okolo současných majitelů mlýna.
K větrnému mlýnu se dostanete buď po silnici z Vyškova do Jedovnic, nebo pěšky z Vyškova po modré značce, případně z druhé strany z Jedovnic po červené značce kolem rybníků a dál po modré značce. Na silnicích a poměrně dobře sjízdných lesních cestách v okolí rovněž v poslední době houstne síť vyznačených cyklistických tras.
K návštěvě doporučujeme jaro nebo podzim, kdy je možno si prohlédnout objekt i zevnitř. V letních měsících je mlýn pronajímán jako originální ubytovací zařízení pro rodinnou rekreaci.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Festival „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ je známý především díky atraktivní přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis. Ale v rámci tohoto festivalu se v Brně koná mnoho dalších neméně zajímavých akcí.
Průběžně aktualizováno (sobota 3.6.).
Festival „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ je známý především díky atraktivní přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis. Ale v rámci tohoto festivalu se v Brně koná mnoho dalších neméně zajímavých akcí.
Během posledního víkendu festivalu a veletrhu Autotec proběhne setkání řidičů kamionů Truckfest, které již včera (2.6.) zahájila spanilá jízda. Pokud máte raději starší dopravní prostředky, tak si určitě také přijdete na své. O víkendu bude v Brně jezdit i parní tramvaj Karolínka, koňka a další historické dopravní prostředky.
Smějící se samba
Ohňostrojné grandfinále s názvem Smějící se samba ukončilo v pátek 2.6. letošní ročník přehlídky ohňostrojů Ignis Brunensis. Ohňostroj tradičně odpálený ze Špilberku připravila společnost Flash Barrandov SFX. I přes nepříznivé počasí sledovalo ohňostroj okolo 150.000 diváků. Letošních šest ohňostrojů v rámci přehlídky zhlédlo i za nepřízně počasí 870 tisíc diváků, oproti loňskému počtu 810 tisíc.
„BRNKÁNÍ, přehlídka a dílna dětského divadla “
Od prvního do čtvrtého června probíhá v CVČ Lužánky a v divadle Barka již třináctý ročník přehlídky dětského divadla Brnkání. Letošním hlavním tématem jsou Živly nejen divadelní. Jedenáctka zúčastněných souborů sehraje během čtyř dnů čtrnáct představení, o kterých se bude hovořit v diskusních klubech pro děti i dospělé. Svou účast přislíbily mimo jiné slovenská divadelní skupina DDS Kamarát z Martina, dále pak pravidelní účastníci národní přehlídky dětského divadla Dětská scéna, včetně letošních finalistů HOP-HOP Ostrov s představením Jinak je s tebou amen!, divadlo Ty-já-tr z Prahy a další. Přehlídka je však určena i pro začínající soubory, které mají divadelní úspěchy teprve před sebou. Brnkání, které je jednou z největších a nejznámějších přehlídek divadla pro děti v České republice, organizačně zajišťuje dětský divadelní soubor Brnkadla z Brna. Součástí akce jsou happeningy, divadelní dílny, diskusní setkání dětí i dospělých, karneval pro děti a celá řada dalších doprovodných akcí. Celkově se přehlídky zúčastní okolo 200 dětí a dospělých.
Poslední soutěžní ohňostroj letošního ročníku přehlídky Ignis Brunensis odpálila ve středu na přehradě portugalská společnost Macedo’s Pirotecnia. Dynamické představení bylo naplněné tradičními prvky „portugalské školy“. Bylo tedy možno vidět vodní pumy, létající kola, vulkány a různorodé barevné efekty. Počasí, byť poměrně chladné, tentokrát tvůrcům ohňostroje přálo. Nad přehradou byla polojasná obloha a vál mírný vítr, který stíhal rozptylovat kouř, takže diváci, kteří již tradičně obsadili v okolí přehrady každé volné místo, o žádný ze světelných efektů nepřišli.
„PYROFANTASTICKÁ NOC“
Třetí soutěžní ohňostroj na brněnské přehradě představila v pondělí 29.5. španělská skupina PIROFANTASIA – PIRO TAI Group. Společnost Pirofantasia pochází z Valencie a po více než 18 let se věnuje prezentaci různých pyrotechnických představení. Navíc je vlastníkem továrny, která se jako jediná na světě specializuje pouze na výrobu římských svící. „Hudba byla pečlivě vybírána a seřazena, stejně tak i pyrotechnické efekty. Zpočátku to má působit smutně. Chtěli jsme zachytit duši diváka a přes veselou část ho dovést až do velkého finále. Chceme, aby diváci stáli s otevřenou pusou, aby se usmívali, aby show prožívali.“ uvedl mimo jiné šéf společnosti Miguel González. Římské svíce jsou v pyrotechnických představeních prvek poměrně neobvyklý. Složitě se ovládají, ale na druhou stranu umožňují tvůrcům ohňostroje kombinovat různé nápady. v Pyrofantastické noci byly použity hned čtyři. Počasí sice ohňostroji příliš nepřálo. Déšť a hlavně skoro úplné bezvětří způsobily to, že se místo nad pontonem velice brzy zahalilo do těžko proniknutelného mraku kouře. Naštěstí tvůrci používali i velké množství zvukových efektů a krátkých záblesků a barevně nasvícená oblaka dýmu působila někdy až tajemně.
Druhý soutěľní ohňostroj ąvédské skupiny UNIQUE PYROTECHNIC se vyznačoval několika zvraty. Začátek ve velkém stylu vystřídaly klidné a strojově přesné nízké efekty. Jak sami tvůrci tohoto představení prozradili počili se u ąpanělů o rytmu, u němců o perfekcionismu a symetrii a to skloubili se ąvédskou taktikou. Závěr ohňostroje byl opravdů svédský na hudební doprovod od skupiny ABBA. I kdyľ během ohňostroje spadlo několik kapek deątě, tak to od této podívané neodradilo ľádného ze 160 tisíc návstěvníků.
I přes nevyzpytatelné počasí brněnská přehrada (Prýgl) v sobotu 27. 5. odpoledne nabízela zajímavou podívanou. Na její hladině se jel Český pohár dračích lodí. Tomuto, v naąich podmínkách, novému sportovnímu odvětví se věnuje mnoho lidí, mezi nimiľ se objevují i kanoisté zvučných jmen jako Martin Doktor, Václav Chalupa či Petr Procházka. V závodech dračích lodí ale nejde o individuální úspěchy, ale o souhru 22 lidí – 20 z nich pádluje, kormidelník řídí loď a bubeník sedící vpředu na vyvýąené stolici udává rytmus. Závody dračích lodí pocházejí ze starověké Číny, a proto jsou 12,5 metru dlouhé lodě ozdobeny motivem boha vod – draka.
Šifrovací a orientační hra DNEM… 2006
Sportovní letiątě brněnského aeroklubu Medlánky se stalo místem startu pátého ročníku ąifrovací a orientační hry DNEM… 2006, kterou pro ąirokou veřejnost pořádají turistické oddíly mládeľe sdruľené v odboru KČT Chameleon. Více neľ sto padesát účastníků hry čekalo v sobotu 27.5.2006 v devět hodin ráno na jiľním konci přistávací dráhy na odstartování hry. Původně mělo nízko letící letadlo shodit mezi účastníky obálky se startovními pokyny. Déą» a ąpatná viditelnost nad Brnem vąak původní plán zhatily a pořadatelé museli pouľít náhradní řeąení. Účastníci byli navedeni pomocí rádiem řízeného modelu na místo, kam pořadatelé uloľili startovací obálky. Troąku zpoľděný start byl jedinou vadou na kráse celé hry. Po zbytek dne pak účastníci na několika terénních i městských stanoviątích zkouąeli své schopnosti v luątění různých ąifer a rébusů a v orientaci v terénu. Hra je určena pro tří aľ pětičlenné týmy hráčů do 15 let a jedno aľ tříčlenné týmy hráčů nad 15 let. Pro ty, kteří si chtějí bloudění a ąifrování opravdu uľít, je připravená kategorie expert. Daląím zajímavým rysem hry je skutečnost, ľe týmy se velice často vytvářejí na základě jiného klíče neľ je členství v různých organizacích. Rovněľ tým organizátorů a ąifrantů je poměrně různorodý. Hru ze svého rozpočtu podporuje Statutární město Brno a Asociace TOM v rámci svých dotací.
Celou akci započalo v pátek 19. 5. ohňostrojné prelude, které bylo odpáleno z opravených teras Denisových sadů. Ohňostrůjci z THEATRUM PYROBOLI tak svými efekty dokreslili nasvícený Petrov. Organizátoři sice oznamovali, ľe nejlepąí výhled bude z Nových sadů, ale mnozí diváci zůstali na Petrově a přiąli tak o některé ohnivé efekty.
Před tímto ohňostrojem a po také něm mohli lidé v rámci Brněnské muzejní noci navątívit řadu expozic. Během této noci byl vstup zadarmo často doplněn atraktivním programem. V nočních ulicích Brna i díky pěknému korzovalo velké mnoľství lidí, vľdy» podle údajů ozganizátorů shlédlo ohňostroj 150 tisíc lidí a 72 tisíc jich navątívilo muzejní expozice.
V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem „Prací ke svobodě“, což je překlad německého „Arbeit macht Frei“, která jen dokazuje že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.
V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem „Prací ke svobodě“, což je překlad německého „Arbeit macht Frei“, která jen dokazuje že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.
Za tuto branou se rozkládá vlastní tábor, ze kterého se zachovaly pouze kamenné budovy. Dřevěné stavby vězeňského baráku a kulturního domu byly obnoveny před otevřením tohoto památníku. Část stěny jednoho z původních dřevěných baráků je umístěna v expozici. Z původních budov je zde k prohlédnutí budova velitelství, korekce, bunkr a ošetřovna. Tábor je rozdělen na dvě části, které jsou obehnány dvojitým plotem. Součástí oplocení jsou strážní věže. Tábor byl v letech 1947-49 vybudován německými válečnými zajatci a dostal jméno podle nedalekého kopce Vojna (666 m).
Koncentrační tábor (koncentrák) je zařízení k hromadnému věznění, případně likvidaci politických vězňů, členů etnických nebo menšinových skupin, kteří jsou zadrženi z důvodů státní bezpečnosti, jako pracovní síla nebo z trestu bez obžaloby či řádného právního procesu. Zadržené osoby nejsou odsouzení zločinci ani váleční zajatci drženi pod válečným právem.
Zajatci zde pracovali na těžbě uranu za pomoci primitivních nástrojů. Po komunistickém převratu v roce 1948 sem byli často bez řádného soudu umísťováni „…nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci…“, tedy lidé komunistickému režimu nepohodlní.
Uvězněným lidem a obětem komunistického režimu je věnována expozice v budově velitelství, která přibližuje tehdejší režim a mapuje jeho zločiny. Z vystavených dokumentů je vidět utrpení lidí, kteří se „provinili“ často tím, že vlastnili, nebo pracovali na rodinném majetku. Továrny a statky jim byli komunisty zabaveny a během dalších let se v nich často „hospodařilo“ tak, že z prosperujících firem a zachovalých hospodářských budov zbyly trosky. Nejhorší ale bylo utrpení celých rodin, které se musely vystěhovat z domovů, často jenom proto, že jejich domy se zalíbily komunistickým funkcionářům. Objevili se tu i lidé, kteří měli velkou zásluhu na osvobození od fašismu a zároveň s nimi i kolaboranti s nacisty, které vedení tábora záměrně dosazovalo na místa dozorce – kápa.
Expozice se nevěnuje pouze táboru Vojna, ale jsou zde i makety dalších podobných zařízení, které byli na Příbramsku a Jáchymovsku. Mnoho lidí pobyt v těchto táborech nepřežilo a proto je zde i pietní místnost věnovaná těmto obětem.
Mukl (MUKL, muž určený k likvidaci, zřídkakdy i muž určený k lopatě) je české označení pro komunisty a nacisty uvězněné politické vězně, u nichž se předpokládalo, že nikdy nebudou propuštěni a že mají ve vězení nebo koncentračním táboře zemřít. Později se toto označení rozšířilo na všechny politické vězně.
Návštěva tohoto komunistického koncentráku není zábavný výlet, ale je velmi poučná. Tato temná část naší nedávné historie je tématem o kterém by se mělo daleko více hovořit a připomínat je mladým lidem. A to zejména proto, že se ji mnoho komunistů snaží zamlčet, nebo alespoň banalizovat. Výklad průvodkyně je velmi dobře vyvážený a podložený historickými fakty.
V Litomyšli se v Regionálním muzeu koná výstava Modelářství od 3.6.2006 do 17.9.2006
Výstava MODELÁŘSTVÍ a MODELÁŘSKÝ DEN
V Litomyšli se v Regionálním muzeu koná výstava Modelářství od 3.6.2006 do 17.9.2006
Výstavu můžete navštívit v Út-Ne od 9-17 hodin, s polední pauzou 12-13 hod., vstupné: děti 10,-Kč, dospělí 20,-Kč , rodinné 50,-Kč.
Na výstavě je možné shlédnout nejrůznější typy modelů, od železničních přes automobilové až po letecké, od papírových až po plastikové. Součástí je také promítání videa, dětská herna nejen pro děti a výstava tématických fotografií.
Nedaleko od Františkových Lázní najdete rezervaci s poněkud zvláštním jménem Soos, tento název pochází z německého nářečí a je možno jej přeložit jako bažina, mech, nebo močál.
Na 221 ha rezervace nenajdete ale jen bažiny a rašeliniště. Mezi místní zajímavosti patří i slaniska, minerální prameny a hlavně vývěry přírodního oxidu uhličitého, takzvané mofety, někdy trochu senzačně označované jako bahenní sopky.
Nedaleko od Františkových Lázní najdete rezervaci s poněkud zvláštním jménem Soos. Co je zde zajímavého, si můžete částečně domyslet, když si uvědomíte, že tento název pravděpodobně pochází z německého slova „Moos“, respektive jeho egerlandské (chebské) nářeční verze „Soos“, což je možno přeložit jako bažina, mech, nebo močál.
Na 221 ha rezervace vyhlášené v roce 1964 nenajdete ale jen bažiny a rašeliniště. Mezi místní zajímavosti patří i slaniska, minerální prameny a hlavně vývěry přírodního oxidu uhličitého, takzvané mofety, někdy trochu senzačně označované jako bahenní sopky. Ty jsou dokladem dozvuků nedávné (300.000 let) vulkanické činnosti, stejně jako podkrušnohorské horké minerální prameny, nedaleké sopky Komorní a Železná hůrka a občasná slabá zemětřesení, která se v této oblasti dodnes vyskytují.
Rezervace se nachází v mělké kotlině, valem křemičitého písku rozdělené na dvě části. V té severní vzniklo hluboké rašeliniště a v bezodtoké jižní části se ve třetihorách vytvořilo mělké jezero napájené dešťovou vodou a hlavně místními minerálními prameny. V tomto prostředí se velice dobře dařilo rozsivkám, což jsou jednobuněčné řasy tvořící dvoudílné křemičité schránky. Z jejich schránek po odumření pak na dně vznikla vrstvička křemeliny. Na Soosu se tímto způsobem vytvořil uprostřed vyklenutý křemelinový štít o mocnosti několika metrů. Je zajímavé, že se zde vyskytují i mořské rozsivky, které na našem území jinde nenajdeme. Během vývoje jezero zaniklo a zůstaly po něm jen prameny a vývěry oxidu uhličitého.
Rezervací prochází naučná stezka vedená z velké části po povalových chodnících. Vede jak částí rašeliniště, tak přes slaniska a okolo mofet. Cestou míjí Císařský pramen zachycený do zvláštní jímky, takže možno jej ochutnat. Hladina druhého pramene Věra, který najdete před koncem naučné stezky, je pokryta silnou vrstvou pěny, za což může prosakující voda z rašeliniště a oxid uhličitý. Podívaná je to zajímavá, ale k pití se jeho voda nehodí. Vzhled rezervace se mění nejen v závislosti na ročním období, ale i podle počasí. Zejména slanisko se dokáže měnit málem ze dne na den. Za deštivého počasí tečou po hnědočerném povrchu narezlé potůčky rašelinné vody a v mofetách vystřikuje a dramaticky bublá směs vody a bahna. Naopak při déletrvajícím suchém počasí mofety často jen tiše syčí, za to na povrchu slaniska se srážejí různobarevné vrstvy Glauberovy soli. Podle dalších příměsí mění barvu od sněhově bílé přes žlutavou a nazelenalou způsobenou různými sírany až po rezavě žluto hnědě zbarvenou oxidy železa. Za mrazu se zase okolo vývěrů plynu vytvářejí věžičky a pyramidky z namrzlých ledových krystalků. Obsah solí je místy tak velký, že zde nerostou žádné rostliny.
Přírodní bohatství zdejší rezervace nespočívá jen v unikátních geologických podmínkách. Vyskytují se zde vzácná rašelinná a slanomilná rostlinná společenstva a na ně vázané živočišstvo. Díky různým druhům půdy se na relativně malém území vytvořila různorodá rostlinná společenstva. Na rašeliništích najdeme mimo jiné i masožravou rosnatku okrouhlolistou, ze slanomilných rostlin je to např. bařička bahenní, bahnička jednoplevá sivěnka přímořská. Zajímavé jsou i typicky rašeliništní druhy jako klikva žoravina, suchopýr pochvatý, tolice bahenní. Ze zvířeny jsou nejzajímavější druhy ptáků – rákosník obecný, kulík říční, ledňáček říční, čejka chocholatá, pochop rákosní. Dále se zde vyskytuje vzácná žába skokan ostronosý a rašeliništní pavouk lovčík vodní. Již zmíněná naučná stezka začíná u parkoviště nedaleko od železniční stanice Háje, prochází rašeliništěm a slaniskem a vrací se zpět k železniční stanici po silničce, podél níž vede úzkokolejná dráha vozící kaolin z nedalekého lomu. Před vstupem na naučnou stezku je nutno zakoupit si vstupenku, která platí i do nedaleké muzejní expozice věnované přírodě Chebska a využití rašeliniště Soos (těžba rašeliny, jímání přírodního oxidu uhličitého, využití pramneů). Dostanete se také do nové expozice s modely pravěkých zvířat a ilustracemi Zdeňka Buriana. Oficiálně je stezka otevřena od 1.3. do 15.11., ale při příznivém počasí je možno ji projít i mimo tuto dobu s tím, že se nedostanete do muzejních expozic a pravděpodobně budou sundány některé informační tabule.
Aby toho nebylo málo, je součástí areálu i geopark, kde jsou vystaveny horniny vyskytující se v okolí. Nedaleko je i stanice pro záchranu handicapovaných živočichů.
Budete-li chtít navštívit rezervaci Soos vlakem a pojedete-li ze směru od Sokolova, počítejte s poměrně dlouhým čekáním na přestup ve stanici Tršnice. Již několik desítek let patří k místnímu koloritu. Určitou výhodou je to, že vlaková stanice je prakticky přímo u vstupu do rezervace. Pěšky se pak dá dojít po červené značce do nedalekých Františkových lázní (vede sem dokonce jedna z dálkových vycházkových lázeňských tras) a budete-li mít síly, můžete pokračovat přes Komorní hůrku až do Chebu. Mezi Chebem a Mariánskými lázněmi funguje spojení autobusy místní dopravy. Velice vhodné je dojet sem na kole. Podkrušnohorská krajina v okolí řeky Ohře je v tomto místě poměrně rovinatá a je protkaná poměrně hustou sítí místních silniček a polních cest.
Při návštěvě reservace Soos doporučujeme zastavit se v nedaleké osadě Nový Drahov se zachovalými statky ve stylu chebské hrázděné architektury, případně se můžete zastavit v Motýlím domě v nedaleké vesničce Stodola.
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Celkový pohled na rašeliniště
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Jeho voda nasycená oxidem uhličitým pění, protože je znečištěný průsaky z rašeliniště
Muzejní lokálka z České Kamenice do Kamenického Šenova, je vlastně torzem z původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Její počátek se datuje do roku 1885. Do Kamenického Šenova přijel první vlak 10.2.1886, o pár týdnů byla dokončena i první sklářská huť a nastal rozvoj města.
Skláren přibývalo, bylo i víc peněz v tomto chudém kraji, odváželo se odtud užitkové ale i ozdobné sklo, lustry a zdobené sklo se staly ve světě pojmem. Souběžně s výstavbou huti byla budována i vlečka, po které putovalo zboží do celého světa.
Muzejní lokálka Česká Kamenice – Kamenický Šenov se nachází na přelomu Českého středohoří a Lužických hor, v blízkosti Českosaského Švýcarska.
Trať z Kamenice do Šenova je vlastně torzem z původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Její počátek se datuje do roku 1885, kdy byly zahájeny práce na úseku do Kamenického Šenova.
Dnešní trať z České Kamenice do Kamenického Šenova je torzem původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Práce na úseku do Šenova byly ukončeny v roce 1886, zároveň s otevřením sklářské huti Rückl. Obojí přispělo k rozvoji města.
Trať v Šenově byla dokončena v 10.2.1886. Do slavnostně vyzdobeného Šenova vjel první vlak a změnil místnímu obyvatelstvu život. O pár týdnů později byla dokončena i první sklářská huť Rückl a nastal rozvoj města.
Skláren přibývalo, bylo i víc peněz v tomto chudém kraji, odváželo se odtud užitkové ale i ozdobné sklo, lustry a zdobené sklo se staly ve světě pojmem. Souběžně s výstavbou huti bylo vystavěna i vlečka, po které putovalo zboží do celého světa.
Následovalo protažení dráhy až do České Lípy, kam vlak poprvé vjel 25.8.1903, trať provozovala společnost České severní dráhy. Zdejší krajinou zazníval pískot píšťal a odfukování parních lokomotiv 320.1 a 313.4, ale třeba i motorových vozů Komarek M124.001 a M124.002. Ty se zde však mnoho úspěchů neslavily, trať má místi i 34 promile a proto po čase dráhu opustily.
Lokálka sice přežila ve zdraví obě války, nepřežila však vládu strany a lidu a v roce 1979 byla pro veřejnost uzavřena. Koleje z Šenova do České Lípy byly záhy vytrhány a zbytek trati dále pustl.
Lokálka, která prožila ve zdraví obě světové války, nepřežila vládu strany a lidu a byla dne 30.9.1979 pro cestující veřejnost uzavřena. Následoval jen občasný nákladní provoz, který byl v roce 1992 už úplně zastaven. Koleje od Kamenického Šenova do České Lípy byly posléze rozebrány a začala devastace zbytku.
Totální devastace budovy dolního nádraží, ze které zbyly jen obvodové zdi a střecha, zarůstajicí trať a krádeže čehokoliv rychle následovaly. Tehdy se o trať začal zajímat čerstvě vzniklý Klub přátel lokálky a tím začal nekonečný příběh oprav a prací na trati.
Členové KPL se složili a zakoupili pro tuto trať typický motorový vůz M131, zkouší se o prázdninách víkendový provoz, který se ujal a pokračuje až do dnes. Kalendář akcí KPL – včetně brigád je k dispozici na webu www.kpl.cz.
Trať využívali i filmaři. Víte, že na šenovské trati byly natočeny scény útoku na vlak ve filmu Zdeňka Svěráka Tmavomodrý svět?
Podobně jako trať v Zubrnicích, i šenovská trať si několikrát zahrála ve filmu. Natáčely se zde například scény útoku na vlak z filmu Tmavomodrý svět Zdeňka Svěráka.
V současné době je trať vedena v jízdním řádu ČD pod číslem 901 jako muzejní s víkendovým provozem.
Pojedete-li po silnici z Blanska do Brna, nemůžete asi po kilometru jízdy po pravé straně přehlédnout zajímavou průmyslovou stavbu z druhé poloviny devatenáctého století. Jedná se o poslední dochovanou huť tehdejších železáren na území blanenského panství rodu Salmů.
Pojedete-li po silnici z Blanska do Brna, nemůžete asi po kilometru jízdy po pravé straně přehlédnout zajímavou průmyslovou stavbu z druhé poloviny devatenáctého století. Jedná se o poslední dochovanou huť tehdejších železáren na území blanenského panství rodu Salmů. Byla postavena v letech 1853 až 1857 na pravém břehu řeky Svitavy u železnice, v místech, kde původně stával mlýn (od roku 1763), později hamr a válcovna plechů. Huť byla nazvána podle Augusty Salmové, manželky hraběte Jindřicha Clam-Martinice.
Původní huť byla v provozu v letech 1857-1893, byla vytápěna koksem a patřila mezi první vysoké pece v českých zemích užívajících minerální paliva. Železná ruda a koks byly na krychtu vysoké pece zpočátku dopravovány s využitím vodní energie Svitavy, později po kolejnicové dráze s využitím pohonu parního stroje.
Roku 1893 byla vysoká pec přebudována na slévárnu a v roce 1906 byla přistavěna zámečnická dílna. Výroba se až do dvacátých let dvacátého století orientovala především na komerční a kanalizační litinu a část produkce byla vyvážena do zahraničí. V roce 1923 pak byla výroba v Klamově huti z ekonomických důvodů zastavena.
Dá se říci, že k zachování huti až do současné doby přispělo energetické využití toku Svitavy. Původní dvě turbíny byly roku 1892 nahrazeny jednou výkonnější Girardovou turbínou a ta byla pak v letech 1898 až 1899 vyměněna za turbínu Francisovu. V roce 1901 zde pak byla zřízena vodní elektrárna. Po zrušení železářské výroby v Klamově huti byla elektrárna rekonstruována a sloužila pak až do roku 1966.
Od počátku třicátých let až do devadesátých let dvacátého století objekt sloužil jako zkušební stanice vodních turbin a své výzkumy zde prováděl mimo jiné i prof. Viktor Kaplan.
Od roku 1994 zde byla umístěna výstavní a prodejní expozice umělecké litiny, která však vzala za své vinou poněkud nešťastně provedené privatizace.
Po další změně majitele sídlí v současné době v Klamově huti firma na výrobu komínových vložek a krbových kamen a jsou patrné snahy o obnovení expozice litiny a znovurozběhnutí malé vodní elektrárny, jejíž zbytky se v areálu stále nacházejí.
Ohnivý živel lidstvo odedávna fascinoval a dobře mu sloužil. S vynálezem střelného prachu začali lidé využívat ohně nejen k zabíjení ale i k zábavě. Komponované ohňostroje předních světových ohňostrůjců si můžete během následujících dvo týdnů prohlédnout v Brně. A nejen to – kromě ohňostrojů Brno ožije dalšími akcemi v rámci festivalu „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“.
Ohnivý živel lidstvo odedávna fascinoval a dobře mu sloužil. S vynálezem střelného prachu začali lidé využívat ohně nejen k zabíjení ale i k zábavě. První ohňostroje se objevili v číně v 7. – 10. století, do Evropy se dostali až ve 13. století, kde si je oblíbila zejména šlechta. Mnoho ohňostrojů se pořádalo za vlády Rudolfa Habsburského, kde je aranžovali malíři spolu s alchymisty. Později se k ohni a hluku přidal i hudební doprovod a v této podobě se ohňostrojné umění udržuje a rozvíjí dodnes. Komponované ohňostroje předních světových ohňostrůjců si můžete během následujících dvo týdnů prohlédnout v Brně. A nejen to – kromě ohňostrojů Brno ožije dalšími akcemi v rámci festivalu „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“.
První ohňostroj s názvem Ohňostojná odysea bude odpálen dnes ve 22:30 v Denisových sadech poblíž hlavního nádraží. Dnes také probíhá v brněnských muzeích akce Brněnská muzejní noc, během které lze navštívit řadu muzeí s atraktivním programem. Městská doprava po Brně bude tuto noc zdarma!
K fotografování budete potřebovat masivní stativ, a dálkové ovládání fotoaparátu. Zapomeňte na blesk, kreativní program, noční portrét a nastavte si fotoaparát manuálně zhruba takto: ISO – nejmenší možné (50 – 100), čas 2 a více vteřin (režim bulb), clonou ovlivňujete prokreslení „hvězd“ a celkovou expozici (6,3 – 11). Základ je najít dobré místo, pevně usadit fotoaparát, zaostřit na místo odpalu a vyčkat na vhodný okamžik. Ideální je exponovat při startu rakety a počkat s otevřenou závěrkou až do rozkvetení hvězdy. U digitálních aparátů budete limitováni zejména šumem, takže musíte volit „kratší“ časy (2-16 s). Pokud fotíte s analogovým přístrojem, můžete vyfotit i více ohnivých motivů najednou pokud si zakryjete objektiv černým kartonem…
Soutěž IGNIS BRUNENSIS začne na brněnské přehradě ve čtvrtek 25. 5. ohňostrojem „ZLATÉ OČI“ (FLASH BARRANDOV SFX Česká republika) a bude každý druhý den pokračovat ohňostroji: „OHNIVÉ POLIBKY“ – 27. 5. (UNIQUE PYROTECHNIC Švédsko), „PYROFANTASTICKÁ NOC“ – 29. 5. (PIROFANTASIA – PIRO TAI Group Španělsko), „TANEC BLESKŮ“ – 31. 5. (MACEDO´S PIROTECNIA Portugalsko). Ohňostrojné grandfinálen nad hradem Špilberk proběhne v pátek 2. 6. česká firma FLASH BARRANDOV SFX uvede ohňostroj „SMĚJÍCÍ SE SAMBA“.
Během celého festivalu „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ se uskuteční celá řada atraktiních akcí – svátek balonového létaní BALLOON JAM, během DOPRAVNÍ NOSTALGIE budou po Brně jezdit historické tramvaje, autobusy, trolejbusy, parní vlaky, auta, motocykly. Takže rozhodně s návštěvou Brna neváhejte…
Ohňostroje začínají ve 22:30 a potrvají cca 20 minut, hudební doprovod vysílá rádio KISS HÁDY 88,3 FM. Podrobný program, včetně doprovodných akcí a map naleznete na webu www.ignisbrunensis.cz.
Canyoneering is the name of the game. Vlastně se tam ani nic jiného dělat nedá. Tenhle sport je v jižním Utahu doma,
kdekoliv jinde je to jen ubohá napodobenina, tečka. Najdete tu všechno, od příjemných procházek pod neuvěřitelnými skalami
pres týdenní výpravy liduprázdnou krajinou jak z jiné planety, až po šílené průlezy škvírami s plaváním, nechráněným lezením
a dlouhými úseky příliš úzkými pro prsa č. 3.
V květnu 2004 jsem potkal v jedné škvíře v jižním Utahu český pár s fotoaparátem. Uvědomil jsem si, že jsem asi jeden z mála Čechů, který pravidelně křižují tuhle neobvyklou část světa, a to mě vedlo k napsání tohoto článku – kaňony jižního Utahu.
1. Jak se tam dostat
Doletíte do Las Vegas a najmete auto. Celou oblast potom dosáhnete po půldenní nebo celodenní jízdě. Mezi alternativy lze zařadit letiště v Salt Lake City nebo Phoenixu. U Phoenixu počítejte s delší jízdou.
Asfaltové silnice v oblasti jsou velmi dobré a rychlé. Výjimku tvoří horské úseky, jako státní silnice č. 12 mezi vesnicemi Boulder a Torrey nebo přejezd Cedar Breaks, kde nedosáhnete vysoké průměrné rychlosti a v zimě je policie uzavírá. K dosažení těch nejzajímavějších míst budete muset použít dlouhé prašné cesty (i 50 mil), kde můžete očekávat písečné pasti, přejezdy potoků a skalnatá nerovná místa, po dešti nebo sněžení často nesjízdné. Najměte si spolehlivý SUV s vysokou světlostí podvozku, náhonem na všechny čtyři a malým rozvorem, uklidní to mysl všech zúčastněných. Jako zajímavé alternativy uvedu starý VW Brouk nebo Subaru Outback, ale to jsou vozy, které nelze najmout.
2. Kdy jet
To záleží na tom, co chcete provádět, viz níže. Jižní Utah charakterizují divoké změny v nadmořské výšce, které ovlivňují výsledné místní klima. Obecně mezi prosincem a únorem můžete očekávat mrazy alespoň po ránu a sníh. Březen až květen jsou krásné suché měsíce, ale zcela ledová voda při brodění nebo plavání nepotěší. V červnu a červenci se oteplí až k naprostému nesnesení, v temných škvírách s dostatkem vody je příjemně, ale jakákoliv delší výprava po otevřených prostorách se promění v Belzebubovu odtučňovací kúru. Srpen a začátek září je ve znamení monzunů a prudkých odpoledních bouří. Všudypřítomné riziko bleskových povodni tyto měsíce vyřazuje z úvah. Nejkrásnější doba nastává na podzim, se suchým mírným počasím, relativně teplou vodou a malým počtem turistů. Ve vysokých polohách může sníh ležet od konce října do května.
3. Co tam dělat
Canyoneering is the name of the game. Vlastně se tam ani nic jiného dělat nedá. Tenhle sport je v jižním Utahu doma, kdekoliv jinde je to jen ubohá napodobenina, tečka. Najdete tu všechno, od příjemných procházek pod neuvěřitelnými skalami pres týdenní výpravy liduprázdnou krajinou jak z jiné planety, až po šílené průlezy škvírami s plaváním, nechráněným lezením a dlouhými úseky příliš úzkými pro prsa č. 3. Pouze neočekávejte rychle tekoucí vodu. Místní svérázná scenérie ohromí i tu nejotrlejší kancelářskou krysu. Geolog zaplesá nad vrstvami usazených hornin, zoolog se pomazlí s chřestýšem, ekolog začne bojovat za vypuštění přehradních jezer, vyhulená hlava stráví hodiny nad čajem z místních pouštních rostlin s efedrinem, historik proleze tajemné indiánské ruiny, pro každého něco.
Typické výlety se dělí v zásadě na jednodenní technicky náročné škvíry a mnohadenní túry. V úzkých škvírách nutné vybavení na přenocování obvykle strašně překáží a proto se jim vícedenní túry vyhýbají. Kaňonýři vymysleli rating obtížnosti kaňonu ve formátu 3B III, kde arabská číslovka označuje technickou náročnost lezení (1-procházka, 2-balvany apod., netechnické, 3-potřebujete provazy k jištění a slaňování, 4-náročné techniky), písmeno označuje typický stav vody (A-brodění nejvýše po pás, B-plavání, C-tekoucí voda) a římská číslovka označuje délku výletu (III-den, IV-hodně dlouhý den, V-mnohadenní).
Vyhněte se standardním turistickým atrakcím, jako je Bryce Canyon a Grand Canyon, kde potkáte pouze početné davy a možná vaše sousedy důchodce mezi nimi. Jsou to sice krásná místa, ale těžce hoblovaná mezinárodním turistickým ruchem, a nenabízí žádnou možnost sportovního vyžití. Miřte do oblasti s úzkými kaňony a malým počtem turistů. Přiložená mapka (řeky modře, silnice červeně, obce černě) vyobrazuje čtyři základní oblasti. Každá z nich se pyšní vlastním nezaměnitelným charakterem.
Zion je národní park. V létě ho zahltí turisté od drobných Japonců po rozplizlé americké kancelářníky. Nicméně nabízí úžasnou scenérii a ty nejhlubší, nejužší, a nejdramatičtější škvíry. Kromě toho v blízké vesnici Springdale naleznete veškerý komfort moderního života, a tak po dvoudenní bitvě v kaňonu si můžete dát horkou sprchu, večeři v nóbl restauraci, espresso, a zbytek večera strávíte v galerii (http://www.fatali.com/). Mezi místní klasické výlety se řadí the Narrows, den dlouhé brodění přehlubokým kaňonem Virgin River, možné pouze v létě a Pine Creek, několikahodinový výlet jeskyňovitou škvírou s plaváním a slaňováním, jehož jediná nevýhoda je, že jak ho jednou absolvujete, budete se muset do jižního Utahu vracet znova a znova.
Salámoví turisté se naproti tomu vyhýbají oblasti kolem řeky Escalante, kde naleznete hlavně škvíry krátké a velice úzké a masy hladkého pískovce. Méně technicky orientovaní jedinci ocení několikadenní výlet Coyote Gulch, kde uvidíte několik velikých skalních oken, ale také víc lidí než je v oblasti obvyklé. Mezi klasické kaňonýrské zážitky se řadí slanění oknem Golden Cathedral v Neon Canyon. Mezi specialitami oblasti nemůžu zapomenout na úplně temné škvíry Ringtail Canyon a Brimstone Canyon připomínající architekturu gotických chrámů.
Zcela mimo civilizaci se nachází oblast Cedar Mesa. Zde naleznete pískovec White Rim Sandstone, který tvoří kolmé stěny a převisy. Kdo chce královské kaňonýrské dobrodružství, nebude zklamán z několikadenní náročné výpravy do Gravel Canyon. V oblasti se nachází mnoho starých indiánských sídel. Většina z nich je dobrému lezci docela snadno přístupná, slušnost i federální zákon říkají, že není správné v nich tábořit, případně si odnést kousek na památku. Jedinou možnost ubytování kromě stanu reprezentuje drahá a dlouho dopředu zamluvená Fry Canyon Lodge (http://www.frycanyon.com/).
Několik hodin jízdy na sever pak naleznete oblast San Rafael Swell, podobně naprosto odloučenou, protkanou sítí starých hornických prašných cest. Krásnou denní smyčku tvoří Baptist Draw a Upper Chute, s jedním 20m dlouhým slaněním. The Chute of Muddy Creek se podoba Narrows v Zionu. Jako základna poslouží blízký kemp (web) v Goblin Valley, často plný. V Goblin Valley najdete stovky několikametrových ohlazených skalních útvarů, které podle jména mají údajně připomínat skřítky (goblins), nicméně neznám nikoho, kdo by si místo skřítku nevybavil část mužské anatomie. Celá ta scéna je naprosto surrealistická. Můžete kolem nich chodit a o půlnoci provádět nějaké pohanské rituály ženské plodnosti.
Do mapky se nevešlo mnoho jiných zajímavých míst. Mezi nimi je třeba jmenovat kaňon řeky Paria River s přítokem Buckskin Gulch, přístupné z městysu Kanab. Buckskin Gulch je nejdelší škvíra v Utahu, zhruba půl dne cesty, při nízkém stavu vody docela nenáročný, ale chodí tudy hodně lidí. Nebudu psát ani o oblasti kolem města Moabu, kde se vyřádí zejména majitelé džípů a horských kol, ale pro kaňonýry tak zajímavá není. Kaňony jsou na mnoha jiných místech.
4. Vybavení
První a zcela nutnou součástí výbavy je spolehlivá průvodcovská kniha. Úzké kaňony jsou zcela závažné – prostě musíte vědět, kam jdete a přesně co vás tam čeká. Dobrá kniha obsahuje popis všech kritických míst, únikových cest, udává rating obtížnosti. Existují internetoví průvodci, někteří se zdají být spolehliví (web). Na vaší průvodcovské knize bude záviset váš život. Jako standard slouží knihy od Steve Allena a Michaela Kelseyho, které reprezentují dva naprosto odlišné přístupy. Steve Allen je městský muž, který se přistěhoval do Utahu pod vlivem jeho krás, které chce chránit. Jeho knihy (Canyoneering I, II, III) jsou podrobné, naprosto spolehlivé a obsahují množství ekologicky korektních kázání. Michael Kelsey je utažský samotář, jeho knihy (Guide to Technical Canyons of Colorado Plateau) jsou velmi podrobné, někdy výstřední, co se doporučených technik týče, nevyhýbá se střetům s doporučeními ochránců přírody, káže taky, ale jinak. Místní ranger stations bojkotují Kelseyho knihy jako nezodpovědné, ale co se týče detailů a množství pokrytých kaňonů Kelsey nemá konkurenci. V době psaní svých knih musel Kelsey být v neuvěřitelné fyzické kondici, uvedené časy a doporučené techniky tomu odpovídají.
Bez podrobné mapy, kompasu a GPS uhynete. Mapy se dají zakoupit na USGS (web) nebo v ranger station nebo v kancelářích BLM v místních vsích.
Další součástí výbavy záleží na vašich konkrétních plánech. Volte umělohmotné boty, které snadno, rychle a beze škod vysychají, dvoje boty pro brodění a pro suché úseky jsou praktické jenom pro ty nejsušší výlety, brodit se naboso nebo v sandálech se okamžitě vymstí. Pro rozsáhlejší brodění nebo plavání berte neopren. Na hypotermii uprostřed rozžhavené pouště zemřelo už nemálo lidí. Pro jednoduché mělké brodění postačí neoprenové ponožky, pro plavání v závislosti na sezóně až 5mm oblek s dlouhými nohavicemi. Suché potápěčské obleky se nehodí, protože se můžou prodřít nebo protrhnout a pak jsou na rozdíl od neoprenu k ničemu. Vodácké vodotěsné tašky. Pro zajišťování lezení 8.5mm slaňovací provaz, délku podle údajů v průvodci, ale delší než 50m je třeba jen zřídka. Pokud chcete umisťovat vlastní skoby, uvědomte si, že místní skála je drolivý pískovec a volte skoby podle toho. Tam kde jsou skoby třeba už je lidi umístili, nepřidávejte další. Hořák na vaření, ne že sesbíráte suché dřevo ze širokého okolí na táborovou vatru. Volte hořák na palivo, které je dostupné jak v USA, tak v Evropě, například benzin nebo CampinGaz, v USA ho prodává síť obchodu REI (web), jeden najdete v Las Vegas. Pumpu na pitnou vodu. Vody je uprostřed pouště dost, když víte, kde ji máte hledat, ale často je nevábná, s piskem nebo jinými minerály, nebo se proti proudu pase dobytek. Plastovou láhev na vodu omotejte izolačkou, aby se při prvním styku se skalou neprodřela. Krém na opalování, antibiotickou mast na odřeniny. Jsou místa, kde potřebujete speciální vybavení pro vylézání z vymletých děr s úplně svislými hladkými stěnami. Čím méně vybavení máte, tím rychleji daný kaňon projdete.
Obecně lze říct, ze REI v Las Vegas je dobře zásobovaný a drahý obchod. Malé obchody s vybavením ve vsích v Utahu jsou ještě dražší, malé a nepříliš dobře zásobené. Doporučuji internetový nákup vybavení na kartu na Sierre (web) nebo v podobných krámech, s následným doručením na adresu vašeho hotelu.
5. Místní civilizace
…by se dala šmahem shrnout do tvrzení, že v jižním Utahu žádná civilizace není. Tak se na věc dívá cynik. Citlivější pohled ukáže společnost nepočetnou, ale nikoliv nezajímavou. Jedna velká část se skládá z mormonů, spolehliví lidé nabízející čisté ubytování, kteří chodí v devět hodin spát, a ne že se v ložnici potom provádějí nesmysle. Spát. Pozoruhodnou historii mormonské kolonizace tohoto nehostinného kraje můžete shlédnout v Pipe Springs National Monument. Druhou část tvoří lůza, co se sem natáhla z celých USA za lacinými realitami, postaví si svůj přívěs a mají vystaráno. Konečně jsou tu zastoupeni lidé, kteří se přistěhovali za místními přírodními krásami a sportovními příležitostmi, se kterými si asi porozumíte nejlépe. Bystrý pozorovatel ihned uvidí, ze tyto tři části místního obyvatelstva se nemísí a každá má svoje restaurace i obchody.
Jako základny se hodí následující městysy. Springdale hned u Zionu, plné turistů, krásných lidí a kaňonýrů, s restauracemi a galeriemi. Escalante kus od Escalante River, kde není nic než pár motelů a benzinových pump, taky dva krámy s vybavením. Podobně je na tom Hanksville. Green River je trochu větší město na dálnici, ale ani tady neočekávejte nějaké zábavní podniky. Kanab je pohledne městečko, galerie, krám s vybavením. Automechanika a lékaře najdete v každém z těchto měst, stejně jako šerifa, ranger station nebo alespoň kancelář BLM.
Klíčová místa z pohledu kaňonýra jsou právě ranger stations nebo kanceláře BLM. (BLM=Bureau of Land Management, spravuji půdu, která je v držení federální vlády). Zde najdete průvodcovské knihy, mapy, zaměstnance, kteří vám rádi poradí, i jiné lidi, kteří třeba právě odešli ze škvíry, do které právě chcete vlézt a řeknou vám, jak to tam vypadá. Zde také dostanete povolení nezbytná k táboření, v několika velice frekventovaných místech jsou povolení nutná i pro pouhý denní výlet. Chovejte se mile a ukažte, že víte, co děláte. Každá z těch kanceláří zažila situace, kdy vydali povolení lidem, kteří v těch škvírách pak nalezli smrt. Z právního hlediska vám povoleni nemohou nedat, pokud kvóta není naplněna, ale mohou se všelijak zdráhat, když děláte nerozumný dojem. Tenhle dojem často zahraniční výpravy dělají. Když naleznete klič k srdci té nepříjemné baby v BLM, zjistíte, že je to hotová pokladnice užitečných informací. Podmínky ve škvírách se neustale mění, čerstvé informace zlatem nevyvážíte.
Internetové spojeni najdete ve Springdale a v Green River v knihovně. Mobilní telefony fungují, nicméně váš GSM miláček neposlouží. Musíte mít CDMA telefon s možností přepnout na starobylou analogovou síť. Až uvidíte ty ohromné liduprázdné prostory, přestanete se tomuhle divit. Samozřejmě na dně škvíry vám nepomůže ani satelitní telefon. Mobily se dají najmout na letišti.
6. Nebezpečí
Canyoneering je nebezpečný sport, zcela nevhodný pro malé děti nebo lidi z formy. Pokud jste tenhle článek se zájmem dočetli až sem, potřebujete několik drobných upozorněné o místních rizicích.
a.) Naprostá odlehlost terénu způsobuje, že vašeho případného hrozícího úhynu si někdo všimne až po geologicky dlouhé době. Slušný člověk má dohodu s někým třetím, když do tří dnů nezavolám, zburcuj šerifa. Tuhle zodpovědnost pracovnici ranger stations nepřebírají. Místní záchranné služby se skládají z dobrovolníků, to znamená, že se uvidí, jestli Johnny nebude mít zejtra ráno opici, tak tu helikoptéru nahodíme a podíváme se, kdo tam zase zůstal viset. Účet za záchranku hradíte vy, což v praxi vypadá tak, že vám založí účet a vy budete dlužit $15,000 místnímu šerifovi. Nemůžou vás zachráněné zavřít dokud dluh nezaplatíte, prostě vás budou jen pořád popotahovat. Možná znáte příběh mladého muže (Blue John Canyon, 2003), který nikomu neřekl kam jde, pak ve škvíře zůstal viset za ruku, kterou si po pěti dnech musel sám upižlat nožíkem.
b.) Bleskové povodně jsou nebezpečí zcela smrtelné, může se však zdát, že se jim dá snadno vyhnout. Další známý příběh je o zkušené partě, která si neověřila včerejší počasí daleko na horním toku daného kaňonu a povodňová vlna je překvapila uprostřed výletu. Jedna žena zemřela (Black Hole of White Canyon, 1996). V létě pečlivě sledujte zprávy o počasí a poraďte se s pracovníky BLM. Zjistěte si odtokovou oblast škvíry, do které chcete vlézt.
c.) Gravitace. Lezeni v kaňonech se většinou omezuje na slaňování a krátké komínové úseky, háček spočívá v tom, že se obvykle není možné jistit. Náchylnost k závratím na hladkých skalách nad kaňony taky k ničemu dobrému nevede.
d.) Hypotermie má na svědomí největší počet průšvihů, protože to často vypadá, že v tomhle příšerném vedru mně přeci malá studená koupel může jen osvěžit. Do mokrých škvír si berte neopren a do května bych měl mít dlouhé nohavice. Konzultujte svého průvodce. Ve Springdale můžete neopren najmout.
e.) Vymleté díry s hladkými stěnami (potholes, keeper potholes), ze kterých se nedá bez vybaveni vylézt. Často stojí v cestě vašeho dalšího postupu kaňonem. Vaše průvodcovská kniha musí takové díry identifikovat.
f.) Vyskytuje se jedovatá fauna a flora. Občasný chřestýš se vám rád sám vyhne, nebezpečí spočívá v šátrání rukou na místa, kam nevidíte, typicky při lezeni. Poison ivy je zákeřnější varianta české kopřivy, tmavě zelená velká rostlina ve stinných zákoutích s listy ve skupinách po třech, žahá až hanba.
Vysoká bílá skála s puklinou a několika otvory v dolní části je opředená legendami a stále v sobě ukrývá mnohá tajemství. Jméno Býčí Skála, které souvisí patrně s kultem býka si jeskyně vysloužila dávno předtím, než zde byla v roce 1869 nalezena soška bronzového býčka. V letech 1871-1873 zde byl dr. Jindřichem Wankelem odkryt tzv. Halštatský pohřeb spojený s lidskými oběťmi.
Vysoká bílá skála s puklinou a několika otvory v dolní části je opředená legendami a stále v sobě ukrývá mnohá tajemství. Jméno Býčí Skála, které souvisí patrně s kultem býka si jeskyně vysloužila dávno předtím, než zde byla v roce 1869 nalezena soška bronzového býčka. V letech 1871-1873 zde byl dr. Jindřichem Wankelem odkryt tzv. Halštatský pohřeb spojený s lidskými oběťmi. Okolo tohoto nálezu je stále mnoho spekulací. K Býčí skále se také váže mnoho pověstí a dodnes je dějištěm mnoha záhad.
Býčí skála se nachází ve střední části Moravském Krasu, v dolní části Křtinského údolí, na které dále navazuje Josefovské údolí. Jeskyně leží asi 350 metrů jihovýchodně od křižovatky silnic Adamov – Křtiny – Olomučany. Dostanete se sem po silnici, turistickém značení a cyklostezkách ze Křtin, Adamova, nebo Olomučan u Blanska. Přesné umístění naleznete na Mapy.cz. O jeskyni se stará speleologická skupina ZO 6-01 Býčí Skála, která do této jinak nepřístupné jeskyně organizuje mimořádné vstupy. V roce 2011 bude Býčí skála přístupná v květnu o víkendech 7. – 8. 5., 14. – 15. 5. a 21. – 22. 5. Novinka 2007:Archeologická rekonstrukce obětiště v Býčí skále
Jeskyně je původním výtokem Jedovnického potoka, který se propadá v Rudickém propadání a tvoří rozsáhlý jeskynní systém s jeskyněni rudického propadání. Tento systém byl po velkém úsilí propojen až v roce 1991. Jedovnický potok totiž tvoří několik sifonů, který bylo nutné překonat. Narozdíl od jeskyň Rudického propadání není v Býčí skále rozsáhlá krápníková výzdoba. Jedovnický potok vytéká nyní severně od Býčí skály kousek od silnice.
Prvních 320 metrů jeskyně bylo přístupných starou výtokovou chodbou a takzvaným oknem, kterým se po nánosech štěrku dalo sestoupit do Předsíně. V této Předsíni byl nalezen halštatský pohřeb, kovárna a většina dalších předmětů. Starší nálezy ze starší doby kamenné se nacházeli poněkud dále v Jižní odbočce chodby vedoucí k Šenkovu sifonu, který uzavíral volně přístupnou část až do jeho odčerpání.
Býčí skála měla i přes svůj obrovský historický význam poněkud nešťastný osud. V Předsíni se nejprve těžil písek pro potřebu sklárny. Již během této těžby zde byly nacházeny úlomky kostí a nádob. Za tímto účelem byl rozšířen původní výtok. Prostory Předsíně byly také rozsáhle upravovány, nejprve zde byl prostřílen nový vchod – patrně před návštěvou císaře Františka II a císařovny Marie Terezie v roce 1804. V období 2. světové války se zde začala stavět jedna z podzemních továren, při které byla Předsíň rozšířena a podlaha vybetonována.
Je možné, že se pod vrstvou betonu v Předsíni skrývají další nálezy, které by mohly objasnit některé záhady. Stejně tak je možný nález pod Pohanskými kameny, které se nacházejí v chodbě k Šenkovu sifonu. Jejich uspořádaní připomíná zhroucený dolmen a jejich přesný původ není také objasněn – nejsou to odpadlé části stropu. V těchto místech zatím neprobíhá archeologický ani speleologický výzkum, aby zůstala zachována. Speleologové ale stále objevují nové jeskyně a návaznosti na jiné jeskynní systémy v zadní části jeskyně, která nebyla nikdy osídlena.
Co se zde opravdu událo je stále předmětem spekulací, ale je pravda, že zde bylo nalezeno mnoho částečně spálených lidských kostí, bronzových i železných předmětů a další poklady. Původ těchto předmětů byl z různých a někdy u velmi vzdálených míst. Nejznámější nález – soška býčka patrně souvisí s kultem býka, který byl rozšířen v Mezopotámii, Egyptě a na Krétě. Kromě bronzových předmětů spojujících nálezy z halštatskou kulturou, zde byly nalezena kovárna a železné sekery Skytů. Nejznámější Wankelova teorie hovoří o krutém pohřbu s lidskými oběťmi (viz okénko), další teorie o rodové válce, či vyhlazení kultovního místa, nebo přepadení a pobití obchodníků.
Jindřich Wankel – Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti
Část úvodní kapitoly:
Krajina již nebyla osamělá, v údolích panoval čilý ruch a rovněž i na kopcích. Tam nahoře v lesích u Rudice a Habrůvky bylo za dne viděti sta kouřových sloupů stoupat vzhůru, zatímco za noci zářil les četnými ohni, kolem nichž se čile pohybovaly temné postavy; byli to horníci a taviči železa, kteří v Sudetech bohatých na rudy a v jejich výběžcích, v Silva luna Římanů, vyhledávali železnou rudu a tavili, aby ji jako železnou lupu posílali po blízkých obchodních cestách do širého světa. Avšak nejen v lesních výšinách, nýbrž i v roklích bylo živo; i odtud zaznívaly tlumené rány kladiv, nahoře sotva zachytitelné a šel-li kdo po zvuku, dovedl jej k jeskyni Býčí skála, v jejichž předsíni démonické postavy podobny Kyklopům kovaly při sršícím žáru železo vyrobené nahoře v lese. Pracovaly zde asi dlouho v nerušeném klidu, když jednoho dne byly nečekanou událostí vyrušeny a zahnány. – Dlouhý a slavnostní průvod se pohyboval osamělým údolím, pomalu táhl neupravenou cestou, až dosáhl jeskyně. Byl to pohřební průvod! Na dřevěném voze okutém bronzovým plechem a železem, taženém dvěma oři, ležela mrtvola. Následovali ozbrojení muži, kteří ve svém středu vedli četné ženy a dívky. Byly krásné, mladé, v drahocenném oděvu, ozdobeny pestrými perlami ze skla a z jantaru, se zlatými a bronzovými šperky; bohatý vlas byl vtěsnán do zlatých spon, na rameni se skvěla spona třpytící se zlatem a paže i nohy byly obepjaty zlatými a bronzovými náramky a kruhy. Truchlivě vykračovali a sledovalo je velké množství lidí se zásobou obilí, s obětními nádobami a se zvířaty určených k porážce, aby dali plody polní práce a hospodářští milovanému náčelníkovi do hrobu. Před jeskyní se průvod zastavil. V předsíni, magicky osvětlené spoře vnikajícím denním světlem, byla přichystána hranice polen a vedle ní kamenný oltář, pak byla mrtvola i s vozem položena na hranici, která byla podpálena. Oheň s praskotem vzplanul a osvětlil tmavou jeskyni téměř denním jasem; osvětloval hrůzyplnou a úděsnou scénu, která nyní následovala.
Ženy s čeledí byly zavlečeny dovnitř, zbaveny svých ozdob a usmrceny, některým byly useknuty ruce, jiným rozťaty hlavy a vraždilo se neúnavně, dokud nebyly úplně všechny oběti zabity; i koně byli rozsekáni na kusy a jejich údy rozsety po jeskyni. Nádoby s obětními dary byly navršeny na jednu hromadu a na vše bylo rozestřeno zuhelnatělé obilí. Když bylo po pohřební hostině, navalilo množství lidu obrovské balvany na mrtvoly i na celou předsíň jeskyně a nasypalo na ně štěrk s pískem, aby bylo posvátné místo uchráněno před zneuctěním a byly zastřeny stopy po bývalé kovárně. Byl to pohřeb náčelníka, jejž musely jako v zemi Skytů následovat do hrobu i jeho ženy, čeleď i koně. Vzpomínka na tento příšerný pohřeb se uchovala jistě dlouho; naznačují to chmurné pověsti o slavnostních průvodech a podobné jiné, které ještě dnes kolují mezi lidem. Místo však zůstalo posvátné a mýty je zasvětili bohu Svantovítovi, jemuž – jak se praví – byly přinášeny lidské oběti.
Jaký to byl lid, který uspořádal onu pohřební slavnost v jeskyni Býčí skála, nelze říci s určitostí. Starožitnostmi, které byly nalezeny, vykazují velkou shodu s norickými a poukazují na dobu 500-400 let před Kristem; kolem této doby však zde v zemi žili podle dějin Bójové, kteří určitě nebyli ani Kelty ani Germány.
(z originálu Bilder aus Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit – 1882 přeložil Vratislav Grolich 1988)
Pokud se chcete o tomto místě dovědět více, doporučuji přečíst knihu: Záhada Býčí skála, aneb jeskyně plná otazníků, kterou napsali Antonín Přichystal a Miroslav Náplava. Pokud se chcete do jeskyně podívat, tak neváhejte – letošní mimořádné vstupy začínají tento víkend.
Skalní masiv a vstup do jeskyní.
Pohanské kameny vypadají jako zhroucený dolmen.
Vpravo původní vstup – staré koryto Jedovnického potoka, vlevo prostřílený vstup a nad ním Okno do Předsíně.
