Connect with us

Historické památky a města

Isarno – staňte se na chvilku Keltem

Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamarádku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima.

Published

on

Tak jsem konečně poznal tolik kamarády opěvovanou kelstkou vesničku u Letovic. Berte můj zápis z oné akce jako pozvání.


Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamaradku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima. Padá na mne stesk. Na Isarnu nikdo není. Všichni ostatní jsou u blízké přehrady. Jedeme tedy za nimi. Tentokrat odmítám jet další zkratkou a bloudíme už jen trochu. Přijíždíme právě včas. Na rozbouřené hladině přehrady bojují s vodním živlem dvě posádky statečných Keltů. Blikám dálkovými světly a zběsile mačkám klakson. Moje náhrada majáku je kvalitní a úspěšná a obě posádky v bezpečí přistávají u pobřeží lemovaného rozervanými skalisky. Vysílené a zubožené lidské trosky balíme do deky a odvážíme zpět na Isarno, kde v teple keltské hospody mají ještě šanci na návrat mezi živé.

Isarnu se také věnují přátelé živé historie BACRIE, kde najdete i spoustu pěkných fotografií

Konečně mám šanci si trochu osadu prohlédnout. Jedná se o opuštěný lom, v jehož středu se Isarno buduje. Asi šest funkčních staveb, aréna, brána a hospoda. Všude pobíhají zvířatka. Chci si hrát s kůzlátkem, ale ovce mi důrazně naznačuje, že mám raděj drbat ji. Tak drbu, ale vím, že žádný dlouhodobý vztah z toho nebude. Jen nevím, jak jí to říct. Rozhoduji se náš vztah vyřešit standardním způsobem. Odcházím do hospody. Hospoda je naprosto úžasná. Veliká kruhová místnost s ohništěm uprostřed. Je tu vážně útulno a na ovci zapomínám hned za dveřmi. Asi půl hodiny se bavím s Alešem, barmanem, majitelem, správcem a hlavně nadšencem do toho, co dělá. Celý projekt Isarna je moc zajímavý. Můžete sem přijet jen se pobavit a (p)opít v útulné hospůdce. Můžete si užít některou z mnoha akcí, které tu pořádají různé historické spolky. Můžete se tu vzdělávat, dozvědět se o keltské kůltuře, o které vědí historikové tak málo. Mužete sem přijet a pomáhat stavět keltské stavby. Ať uděláte cokoliv, podpoříte dobrou věc. Vycházím z hospůdky jen nerad a na velké naléhání kamarádů, protože nikdo z nich neumí zapálit oheň. Zapaluji oheň, snažím se, aby moje počínání bylo pokud možno instruktážní. Všichni si poctivě zapisují do deníčků postup. O pár hodin později a několik kilogramů masa v batozích méně otíráme mastné ruce do chleba a odcházíme zpět do tepla vyhřáté hospůdky. Informace o břišních tanečnicích se ukázala jako o břišních tanečnících a zábava tedy mohla začít. Příjemné posezení s přáteli, které jsem už nějaký čas neviděl končí něco po půlnoci bojem o místa ve srubech a chýších. Nejlepší místa zabírají né ti, co přijeli první a dopoledne na Isarnu pracovali, ale ti, kteří přijeli sice poslední, nepracovali, ale jsou pekelně rychlí a zákeřní. Druhý den ráno se už jen balíme, naposled podrbeme zvířata a odjíždíme zpět do svých domovů.

Isarno je parádní tip na výlet pro rozdováděnou mládež se špatnou pletí, pro nerozdováděné vysokoškoláky sedící celé dny u počítačů, pro rodiče s dětmi, kteří ještě nerezignovali na výchovu a vzdělávání potomků, pro akademické historiky s brýlemi a zacuchanými vousy, pro mne, zkrátka pro všechny.

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Historické památky a města

Rodinná klasika: Pustevny – Rožnov pod Radhoštěm

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací
pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro
spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Published

on

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Ideální pro rodinu s dětmi

Celá trasa je dlouhá 13 km a od Radhoště se až do Rožnova klesá, takže to v pohodě zvládnou i malé děti. Navíc, socha Radegasta dokáže děcka dovést k naprostému úžasu. Vyrazte autobusem na Pustevny, pak přes hřeben zpět do Rožnova. Na Pustevnách si nenechte ujít unikátní secesní budovy.


Radhošť 1125 m n. m.

Na vrchol vede pohodlná, nepříliš příkrá cesta po hřebeni, která je v zimě velmi oblíbená u běžkařů. Míjet budete již zmíněného Radegasta, obří sochu, kterou zná každý i jen trochu občasný pivař.


Na vrcholku Radhoště je kaple Cyrila a Metoděje, kříž a vysílač. Dřív tu bůh Radegast sídlil, ale dnes už je asi na nějakém klidnějším místě. Dodnes se ale na vrcholek konají poutě několika tisícovek lidí.



Sestup do dřevěného městečka

Cesta z vrcholku hory do Rožnova pěkně utíká a než se člověk naděje, stojí před vstupem do dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě. To je, s rokem založení 1925, jedno z nejstarších v Evropě.


Pro panelákové děti je to naprosto unikátní zážitek, představa dřívějšího způsobu života nemůže být zprostředkována lépe.

Dřevěné městečko a Mlýnská dolina jsou pouze dvě části muzea, my navštívili i Valašskou dědinu s větrným mlýnem.



Cesta z (velko)města do Radhoště?

Ideálně je to na víkend, s dětmi spíš prodloužený. Nejblíž je to samozřejmě z Ostravy, což je samo o sobě skvělá základna pro objevování severomoravského kraje. Pojedete šedesát kilometrů, asi hodinku. Hůře na tom jsou obě hlavní města, z Prahy je to 350 km a více než tři a půl hodiny autem. Z Bratislavy je to lehce pod tři. Z jihomoravské metropole se to dá zvládnout za necelé dvě hodinky.

Rádi objevujete města? Potřebujete-li ubytování v Praze, zkuste hotel Ibis Praha, základnu pro objevování severomoravského kraje můžete založit v hotelu Mercure Ostrava a vydáte-li se do hlavního města našich sousedů, budete potřebovat ubytování v Bratislavě.

Continue Reading

Historické památky a města

Marakéš – město mnoha tváří

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých
okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás,
nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Published

on


Marrakesh – turisty nejvíce navštěvované město v Maroku vás uchvátí. Marrakesh je někdy nazýván červeným městem podle červených zdí ohraničujících medinu. Slovo „marrakesh“ pochází z berberského sousloví „země boha“. Téměř celý rok tu svítí slunce, lidé se více usmívají, v ulicích je neustále rušno, všude kolem pestrá nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, prodavači vám před očima připraví bezkonkurenční pomerančový fresh džus, který nastartuje vaši imunitu ze stresující Evropy.

Na ulicích potkáte povozy tažené osly s nejrůznějším nákladem, kočáry tažené koňmi, a to vše v kontrastu s nejnovějšími modely luxusních aut. Tržiště překypující zbožím a usměvavými prodavači nabízejícími od potravin, bylinek, koření, sušeného ovoce, datlí, fíků, oříšků, meruněk, přírodních parfémů, koberců, látek, šperků po suvenýry a oblečení. To vše obklopené nádhernými palmami a hotely, které vypadají jako královské paláce.


Místa, která v Marakéši nevynechat

Mešita Kotoubia – 70 metrů vysoký minaret, který je chloubou celého města a jeho dominantou. Je nejstarší a nejzachovalejší na světě.

Jemaa El Fnaa (v překladu „sněm mrtvých“) – náměstí v centru města s tržišti a mnoha atrakcemi pro turisty jako jsou zaklínači hadů nebo akrobaté. Většinou tu můžete slyšet velmi příjemnou rytmickou berberskou hudbu.

Královské zahrady – ty nebývají otevřené po celý rok, ale pokud budete mít štěstí, stojí za nádhernou procházku v magickém světě, který vytvořily ruce šikovných zahradníků.

Menara zahrady – tady můžete uniknout ruchu centra, zaprášeným ulicím nebo i velkému horku. Můžete si vydechnout pod palmami. Uvidíte mnoho žen, které se přišli napít ze zdejšího potůčku. Místní věří, že tato voda přináší štěstí. Mnoho rodin sem jezdí na pikniky.


Marocká kuchyně

Maročané si potrpí na dobré jídlo. Jejich kuchyně je hodně kořeněná, ale ne vysloveně pálivá. Hojně se využívají olivy, citrony a pomeranče, kterým se tu velmi daří. Snídaně se většinou skládá z marockého chleba s olivovým olejem, marocké tradiční bílé zahuštěné polévky harira, do které se přidává olivový olej a samozřejmostí je bylinkový čaj hodně slazený a káva. Klasický oběd je kuskus s kuřecím nebo hovězím masem a dušenou zeleninou. Odpolední čaj se podává se sladkostmi podobným našim koblihám, dále palačinkami, sezamovými sušenkami, pečenými řezy nebo chlebem. Večeři pak završí ryba, tajine maso, což je dušené maso připravované v kameninových nádobách např. dušené jehněčí, hovězí, kuřecí a zelenina, brambory.

Reklama:

Užíjte si Maroko a ochutnejte výborný berberský čaj!



Poznatky z Marakéše

Na ulicích si přijdou na své ženy, které se mohou kochat módou všech možných barev a stylů. Uvidíte muže i ženy v evropském oblečení, ale i tradičním muslimském dlouhém až na zem. Dívky často chodí oblečené po evropsku, ale přidají k tomu aspoň šátek, aby bylo vidět, že jde o muslimku. Jako by se tady protínaly dva světy. Oblečení se dá koupit hotové, ale stále ještě mnoho Maročanů, hlavně střední a starší generace dává přednost ušití u krejčího na míru.

Po městě se dá snadno pohybovat autobusem, ale lidé často využívají taxi, když jich jede víc, třeba 3, potom cena vyjde téměř na stejno. Bezpečnost je možná vyšší než u nás, policii potkáte na každé křižovatce, u velkých hotelů i na mnoha místech po celém městě. Turisté převládají hlavně z Francie, domluvíte se tu francouzsky a arabsky. Ale většina lidí rozumí i anglicky. Nádherné pláže Atlantiku jsou veřejné a přístupné zdarma.


Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás, nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Continue Reading

Historické památky a města

Indonésie – Jáva

Jáva je i přes velký počet obyvatel stále velice pěkné místo
s krásnými přírodními scenériemi a historickými místy. Jelikož
leží v zóně atlantického zlomu, dost často se zde příroda ukazuje
v nejhorší podobě. Zemětřesení a následné tsunami jsou zde častým
jevem. I já sám jsem měl možnost během dvou měsíců jedno
zemětřesení zažít.

Published

on

Jakarta, hlavní město 240 milionové Indonésie, je místem s obrovským sociálním kontrastem bohatství a chudoby, megalomanských projektů a jejich nezdárné realizace. Centrum moderní metropole je vázané na tři ulice, propojené do trojúhelníku, zvaného „Golden triangle“ a okolí památníku „Monas“. Historická Batávie ovládaná Holanďany již od 16. Století je spíše centrem pro turisty.


Ve Zlatém trojúhelníku jsou zastoupeny asi všechny významné společnosti podnikající v Indonésii, hotely a luxusní rezidence. Kolem Monasu, obrovském, 134 metrů vysokém památníku s rozhlednou na vrcholu jsou rozloženy vládní budovy. Monas nechal postavit ve své éře panování Soharto, nechvalně proslulý skandály s korupcí a úplatky. Konec jeho funkčního období je znát i na městě, kde jsou vidět nedostavěné mrakodrapy, které on, nebo jeho rodinní příslušníci nechali budovat.

Kolem těchto luxusních staveb se rozprostírá jiná Jakarta. Jakarta chudoby a každodenního shonu obyčejných lidí za prací. I přímo na plotech a jen pár metrů od mrakodrapů může člověk na méně frekventované ulici vidět malé přístřešky z igelitů, fólií nebo prken, ve kterých se tísní lidé.

I díky těmto kontrastům je zájezd na ostrov Jáva velmi zajímavou volbou a nevšedním zážitkem. Kontrast mezi chudobou a relativním bohatstvím je vskutku fascinující.

Policie se však snaží tyto lidi z ulice vytlačovat, takže se spíše shrocují na okraji města ve slumech. Tito lidé přijíždějí do Jakarty z celé Indonésie s vidinou práce a lepšího života. Realita je však jiná a dík

Continue Reading

Nové články

Copyright © 2024 Cestovatel.cz