Témata – 115. stránka

Hawaii: ostrovy Kauai a Maui

Na jižním pobřeží lze také navštívit kávové a cukrové plantáže. Rozšířené je také pěstování tropického ovoce. Kauai je jediný z havajských ostrovů který má splavné řeky. Můžete si půjčit kajak a plout 4 kilometry po Wailua River k „kotvišti“ a pak jít kilometr k vodopádů s možností koupele. Podél Na Pali Coast se doporučuje spíše letní období kdy je moře klidnější.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Kauai

Čtvrtý největší ostrov s přezdívkou „Zahradní ostrov“. Mezi největší přírodní atrakce patří útesová oblast na severozápadě ostrova zvaná Na Pali Coast a Waimea Canyon. Severně od tohoto kaňonu se rozprostírá Koke’e State Park a bažiny Alaka’i Swamp. Těmito bažinami vede několik stezek. Pokud by jste ale chtěli navštívit místo s největšími dešťovými srážkami na Světě, průměrně kolem 2 000mm za rok, museli by jste si pravděpodobně najmout vrtulník. Nejmokřejší místo se nachází v blízkosti Mt. Wai’ale’le. Do kaňonu ani do Koke’e SP se neplatí vstup.

Dobrým výchozím bodem je Koke’e Museum (808-335-9975) kde je velice ochotný personál jenž vám laskavě doporučí nejzajímavější stezky, možnost zakoupení map, pitná voda a i kemp. Toto museum společně se sídlem parku leží na 25 kilometru Waimea Canyon Road což je na pomezí dvou posledních jmenovaných parků.

V městečku Waimea na jižním pobřeží je vyznačeno místo, kde poprvé přistál se svými loďmi Resolution a Discovery Capt. James Cook považovaný za prvního Evropana na Hawaii. Také Rusové se snažili získat Havajské ostrovy pro sebe. Dnes tu po nich ale zbyla pouze památka v podobě několika základových zdí bývalé pevnosti Russian Fort.

V dalších dílech seriálu se dočtete o přírodních zajímavostech jako Na Pali Coast, Waimea Canyon a Koke’e State Park, Haleakala National Park, Hawaii volcanos, sopka Mauna Loa, Diamond Head a nějaké informace o dopravě na Hawaii, takže vydržte.

Na jižním pobřeží lze také navštívit kávové a cukrové plantáže.Rozšířené je také pěstování tropického ovoce. Kauai je jediný z havajských ostrovů který má splavné řeky. Můžete si půjčit kajak a plout 4 kilometry po Wailua River k „kotvišti“ a pak jít kilometr k vodopádů s možností koupele. Podél Na Pali Coast se doporučuje spíše letní období kdy je moře klidnější.

Nádherná příroda také přilákala režiséry takových filmů jako Jurassic Park, King Kong, Raider’s of hte Lost Ark či muzikálu South Pacific. Pro omezení vlivu člověka na tuto nádhernou přírodu platí přísná pravidla jako např. budova nesmí býti vyšší nežli palmy.

Maui

Maui je jméno „poloboha“ jenž vyzdvihl havajské ostrovy ze dna oceánu. Legenda také praví, že Maui chytil Slunce a vyžádal si slib dlouhých slunečných dní pro obyvatele a návštěvníky ostrova.

Současný ostrov s přezdívkou „Údolní ostrov“ vznikl spojením původně dvou samostatných sopečných ostrovů. Ostrovy spojily opakované proudy lávy a eroze. Oblast spojení ostrovů je dnes nejvíce osídlena a zemědělsky využívána. Nejvíce se zde pěstuje cukrový „rákos“ a ananas.

Mezi největší zajímavosti patří prvořadě Haleakala National Park. Dále Hana Coastal hwy vedoucí kolem návětrné strany ostrova. Silnice je lemována pobřežím a útesy střídajícími se s údolími. Je zde 51 úzkých mostů, 667 ostrých zatáček. Podél silnice je mnoho vodopádů. Některé jsou blízko k jiným se musí podniknout delší túra. U východní části ostrova se nedoporučuje koupat z důvodu častého výskytu žraloků a nebezpečných mořských proudů.

Na západní části ostrova je Iao Valley State Park v němž je Hawaii Nature Center.

Tento článek je s laskavým svolením převzat z osobních stránek autora. Tam najdete informace a fotografie o dalších zemích, které autor procestoval. Jeho stránky najdete na adrese vlasta.org

Ve městečku Lahaina se nachází největší banyan tree v US. Navštívit můžete velrybářské muzeum či Sugar Cane Train. Sám jsem jejich služby nevyužil, ale ostatní na ně pějí pouze chválu. Jde o Hostel který pouze za diško nabízí každý den nějaký zájezd po ostrově. Jednou k vodopádu, podruhé do kráteru atd. Sám jsem tyto jejich výpravy potkal dvakrát v rozmezí pěti dnů. Na můj vkus to ale brali hopem 🙁 mauihostel.com.

Velikostí ostrova i hustotou osídlení je ostrov na druhém místě. Přesto i zde se dá velice dobře stopovat směrem k Haleakala či podél Hana Hwy.

Oahu

Díky klidným vodám a pěkným plážím nese přezdívku „Shromažďovací Ostrov“. Tři milióny let starý ostrov tvoří ekonomické, kulturní i vzdělávací centrum celého státu. Žije zde na 75% všech obyvatel Havaje. Nejvíce turistů navštěvuje tento ostrov ale na ostatních ostrovech turisté tráví více času. Důvodem k tomu je jejich větší přírodní rozmanitost. Dalším důvodem může výt fakt, že velká část ostrova slouží vojenským účelům. Armáda je také jeden z největších zaměstnavatelů obyvatel ostrova. Mezi nejrozšířenější pěstované zemědělské plodiny patří ananas.

Hlavním městem je Honolulu s oblíbenou pláží Waikiki lemovanou hotely. Se západem slunce se nejen podél pláže rozhoří louče jenž navozují nádhernou romantickou atmosféru.Na pláž navazuje sopečný kráter Diamond Head s nádherným výhledem na město.

Na jihovýchodní pobřeží ostrova je vyhlášené místo pro snorklování Hanauma Bay. Bohužel dnes již s ne příliš živými korály.

Jen několik kilometrů od Honolulu lze nalézt klid a pohodu panenské přírody. Nedaleko od University of Hawaii začínájí stezky vedoucí bambusovým lesem, pralesem k vodopádům. Vodopády jsou kaskádovité. K těm hořením vede strmá stezka ale oficiálně tam je vstup zakázán. Při šplhání se člověk drží kořenů plazících se po skálách. Dalším nebezpečím může být déšť. To pak může hladina vody prudce stoupnout. Pokud vás rovnou nespláchne, tak vám může znemožnit cestu zpět. Vodopády vytvářejí u svých úpatí tůňky, kde se dá koupat.

Na severním pobřeží ostrova se vyskytují největší vlny a proto je Northern shore oblíbeným místem surfařů. Mezi další atrakce tohoto ostrova patří Polynesian Cultural Center jenž má být pěkně udělané ale drahé. V Pearl Harbor se nalézá památník USS Arizona Memorial kde započala 7. 12. 1941 válka mezi US a Japonskem. Prohlídka je zdarma. Pouze sto metrů odsuď se nalézá Mighty Mo – loď, na které se 2.9. 1945 podpisem válka ukončila. Platí se za prohlídku válečné lodi Missouri a za museum v ponorce USS Bowfin .

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Vehicle Cup 2006

Také se vám již stalo, že jste na cestě potkali blíže
neidentifikované motorové vozidlo domácí výroby? Právě tato podomácku
vyráběná přibližovadla nákladu, ale i traktory můžete vidět na
akci Vehicle Cup, která se 16. 9. již podeváté koná v Rudici. Nad
známým Rudickým propadáním se pojede závod těchto „úmaků“
postavených ze starých Oktávií, V3esek, nebo dokonce
z trabantů…

Také se vám již stalo, že jste na cestě potkali blíže neidentifikované motorové vozidlo domácí výroby? Právě tato podomácku vyráběná přibližovadla nákladu, ale i traktory můžete vidět na akci Vehicle Cup, která se 16. 9. již podeváté koná v Rudici. Nad známým Rudickým propadáním se pojede závod těchto „úmaků“ postavených ze starých Oktávií, V3esek, nebo dokonce z trabantů…

Vehicle Cup má vlastní web: http://www.vehiclecup.cz/ 11. ročník se uskuteční 20. 9. 2008

Zahájení závodu proběhne v 9.00 h, poté bude probíhat preznetace závodníků, seznámení s tratí a tréning. V 11.00 odstartuje hlavní závod, který se pojede na 2 kola. Trať závodu je postavená tak aby prověřila stroj i umění řidiče. Zhruba ve 13.00 hodin bude následovat rychlostní zkouška a ve 14:30 proběhne vyhodnocení závodu. Závod bude probíhat na louce pod větrným mlýnem, který lze o přestávce navštívit a vyslechnout si svérázný výklad místního průvodce Edy šebely.

Do Rudice (mapy.cz) se dostanete autem, autobusem, na kole i pěšky. Nejbližší vlakové nádraží je v Blansku, odkud také jezdí autobusy (směr Jedovnice). Pokud pojedete autem, tak z Blanska vyrazte také směrem do Jednovnic, ale nezapomeňte včas odbočit. Pokud jedete z Brna, tak si dejte pozor na hodně blbě značenou uzavírku Ochoze – objížďka vede přes od Staré osady na Obřany a Bílovice n.S., ale lepší je zvolit cestu přes Blansko. Autobus z Brna do Jedovnic vám na požádání zastaví u Pily (před Jedovnicemi), odkud je to asi kilometr pěšky, přes Rudické propadání…

Na začátku tohoto závodu byla myšlenka uspořádat přehlídku místních výtvorů, kterých v roce 1996 jezdilo v Rudici 42. Na start prvního závodu se postavilo 19 strojů a vítěze tehdy zvolili sami diváci. Na druhý ročník přijelo 26 závodníků, z nich byla polovina přespolních. Během tohoto závodu musel po nehodě zasahovat i vrtulník, ale vše naštěstí dopadlo bez vážnějších následků. Od třetího ročníku byla přestavěna trať tak, že samotný závod se jede na menším prostoru s více zatáčkami a v těžším terénu, což je i divácky atraktivnější.

Reportáž z této akce: Jak dopadl Vehicle Cup 2006

Pokud máte rádi technické rarity a chcete se pobavit a ocenit dobrou práci zručných rukou, tak neváhejte a vyražte.

Rumunsko – přechod pohoří Rodna a Caliman

„Prázdniny v Rumunsku? Zapomeň! Radši jeď k babičce na vesnici — O tom se spolu vůbec nebudeme bavit!“
🙂

„Prázdniny v Rumunsku? Zapomeň! Radši jeď k babičce na vesnici — O tom se spolu vůbec nebudeme bavit!“ 🙂

….A tak jsme vyběhli v Cluji na náměstí a nadšeně pozorovali novou architekturu, staré Rumunky žebrající před kostelem a téměř rozpadlé Dacie, jež jsou známé snad každému motoristovi! S blížícím se soumrakem nás Rodna vítala svými panoramaty… A ačkoli byly kletry plně naloženy, malebná příroda a dobrá nálada všem dodávala sílu… Sedíce na louce, pozorovali jsme koně pasoucí se všude kolem nás. Sluníčko nám svítilo na ostatní karpatské vrcholy, vzdálenou Ukrajinu a cáry mlhy stoupaly z dolin… Co více si přát, nemyslíte?

Po zdolání vrcholů Pietrosul a Omul dopřáli největší otužilci očistu svým znaveným tělům. Nikdy jsem si nemyslela, že mohou být jezírka tak studená.:-) Že nevíte, co následovalo? Snad nejpříjemnější denní rituál … hromadné vaření! Každý dá, to co má. Pět dnů v Rodně uběhlo rychleji než voda a nás čekal vytoužený odpočinkový den.

Spatřili jsme civilizaci. Dokonce sprchu a skoro teplou vodu.:-) Lázeňské městečko Vatra Dornei nás všechny příjemně překvapilo. Následně jsme se ponořili do dávné historie patnáctého století – starobylé kláštery nám učarovaly. Prošli jsme se také po pravé rumunské tržnici a více či méně pronikli do tajů smlouvání. Náhle opět ležíme ve stanu, čerpajíce síly na trek, tentokrát v sopečném pohoří Caliman.

„Buna ziva“, z dálky k nám doléhá přátelský pozdrav tamějšího bači opírajícího se o hůl. Cigarety – spása celého zájezdu.:-) S úsměvem jich pár přijímá a už nás vede do salaše. Nejdříve vyběhnou synové a za nimi ovce a kozy. Odvážlivci ochutnávají brynzu a zkouší vyměnit krabičku cigaret za bačovu vyřezávanou hůl. Setkání s medvědem nám dopřáno nebylo, o přetahování se psy o igelitku s jídlem však nouze nebyla. Naštěstí silnější zvítězil! Další den nás uchvátil pohled na skalní útvar Dvanáct apoštolů. Málokdo odolal pokušení proměnit se na chvíli v horolezce.

Všechno krásné ale jednou musí skončit… Zamávali jsme bačům i romantickým horám a přes Budapešť se opět vraceli do obyčejného života, neboť hory Vám skutečně připomínají ráj…

Hawaii: Big Island (Velký ostrov)

Největší a nejmladší (jeden milión let) z havajských ostrovů byl vytvořen pěti vulkány z nichž Mauna Loa, Kilauea a Hualalai se považují dnes za aktivní. Nacházejí se v Hawaii Volcanoes National Park. Rozloha ostrova je větší nežli součet zbývajících sedmi hlavních ostrovů.

Hawaii – Big Island

Mezi další hlavní zajímavosti patří nejvyšší hora státu Hawaii – sopka Mauna Kea (4 205m). Pokud by se uvažovala výška hory ode dna oceánu, dosáhla by 9 754m čímž by byla nejvyšší na Světě. V zimním období se na této hoře dá lyžovat. Pro velice výhodné umístění (v okolí nejsou velké světelné zdroje) a klimatické podmínky (na 330 dní v roce je nad vrcholem bezoblačné nebe) je na vrcholu observatoř vybavena nejmodernějšími přístroji. Postavilo ji společně deset zemí. Ve výšce 3 100m je vybudováno informační centrum. Odtud na vrchol vede ještě 8 kilometrů dlouhá cesta.

Za návštěvu také stojí Waipio Valley – také zvané „The Valley of the King“ protože v historických dobách sloužilo jako relaxační místo pro krále. Dnes v deset kilometrů dlouhém údolí žije několik rodin, volně se zde potulují koně. Na 600 m vysokých útesech lemujících údolí jsou jedny z nevyšších havajských vodopádů – až 400m. Údolí leží na severním – návětrném pobřeží, a tak zde můžete spatřit surfaře.

Do údolí vede úzká strmá silnice. Nejstrmější úsek má 42° a vjezd je povolen je 4WD. Po překročení řeky jejíž proud je mírný se dostanete část pláže kde je povoleno kempovat bez jakéhokoliv žádání. I tak zde bylo několik krásných míst s posekanou travičkou a vybudovaným ohništěm.

Kdo chce, může pokračovat po 12 kilometrové stezce do dalšího již neobydleného údolí – Waimanu Valley. Zde je povoleno nocovat pouze s povolením. Čím dále jdete, tím je stezka méně používaná. Na několika místech byla i poničena sesuvy půdy. Celá stezka vede lesním – pralesním porostem. Hned po několika kilometrech se dá osvěžit v kaskádovitém vodopádku.

V dalších dílech seriálu se dočtete o ostrovech Kauai, Maui, Oahu, přírodní zajímavosti jako Na Pali Coast, Waimea Canyon a Koke’e State Park, Haleakala National Park, Hawaii volcanos, sopka Mauna Loa, Diamond Head a nějaké informace o dopravě na Hawaii, takže vydržte.

Mezi historická a posvátná místa patří Pu’uhonua o Honaunau a zátoka Kealakekua Bay kde zahynul objevitel Kapitán James Cook.. Nejen v zátoce Punalu’u Black Sand Beach na východním pobřeží můžete spatřit mořské želvy. Toto místo ale bylo na můj vkus příliš turistické…

Ostrov je nejřidčeji osídlen. Přesto i tak jeho populace v poslední době roste. Po ostrově se dá snadno stopovat.

Hawaii, seznámení

Havajské ostrovy byly a vlastně jsou, protože tento proces neskončil, vytvořeny sopečnou činností. Podle jedné teorie ostrovy sedí na „Pacifické desce“ jenž se pomalu pohybuje severozápadním směrem. Pod touto deskou se nachází „horký bod“ z něhož se sopečnou činností vylévá z nitra země magma v podobě lávy. Díky tomuto procesu jsou ostrovy jihovýchodním směrem mladší a mladší. Hlavní obydlené havajské ostrovy byly vytvořeny během posledních pěti miliónů let. Naopak ostrovy u Midway dosahují stáří 30 až 35 miliónů let. Celý ostrovní komplex představuje vlastně vrcholky pohoří dlouhého na 3 tisíce kilometrů vytvořeného na dně oceánu. Nejmladší sopka, dnes asi 5 600m pod hladinou moře, Loihi Seamount se nachází cca 30 kilometrů jihovýchodně od nejmladšího ostrova Big Island. Pokud sopečná hora bude růst dosavadním tempem, bude ji trvat na 60 000 let nežli dosáhne hladiny oceánu.

Obdobně jako vědecká teorie vzniku havajských ostrovů popisuje jejich vznik i dávná mytologie Havajců. Podle ní Pele – bohyně ohně žila se svojí rodinou na ostrově Far Kahiki. Jednoho dne se pohádala se sestrou Namaka – bohyní moří. Ta pomocí obřích vln vyhnala sestru i s rodinou. Pele se pokoušela usadit na každém z ostrovů které spatřila. Ale opětovně byla přemáhána a vyháněna. Tak postupně pokoušela své štěstí na ostrovech Kauai, Oahu, i v kráteru Haleakala na Maui. Nakonec se Pele podařilo usadit v kráteru sopky Kilauea na Big Island kde nepřestávající výpary stále dokazují její přítomnost.

Havajské souostroví je považováno za nejizolovanější ostrovní seskupení. K nejbližšímu kontinentu je vzdálenost větší jak 3 600 kilometrů. Odhaduje se že pouze každých 30 až 35 tisíc let se podařilo úspěšně ostrovy osídlit jedinému živočišnému či rostlinnému druhu. Flora a fauna jenž se zde nacházela před příchodem lidí je považována za původní. Na 90% jejich zástupců se nevyskytuje nikde jinde na světě. V dnešní době se ale ročně na ostrovy zanese na dvacet nových druhů. Ty zde často nemají přirozené nepřátelé a proto se rychle šíří a potlačují původní floru a faunu. Dnes již na 90% rostlin a živočichů na ostrovech se vyskytujících není původních.

Polynésané objevili ostrovy kolem roku 500 n.l.. Přišli v několika vlnách a navštívili mnoho ostrovů. Žili podél pobřeží a živili se zemědělstvím. Vedli poklidný život až do příchodu Tahiťanů kteří zavedli přísné sociální zřízení. Pro „západní svět“ objevil r. 1778 ostrovy Captain James Cook jenž nejdříve přistál na ostrovech Kauai, Oahu a Maui. O rok později zastavil na ostrově Big Island v zátoce Kealakekua Bay. Zde velký objevitel nalezl svoji smrt.

V dalších dílech seriálu se dočtete o ostrovech Big Island, Kauai, Maui, Oahu, přírodní zajímavosti jako Na Pali Coast, Waimea Canyon a Koke’e State Park, Haleakala National Park, Hawaii volcanos, a nějaké informace o dopravě na Hawaii, takže vydržte.

V 1820 letech se Lanai na ostrově Maui stalo střediskem velrybářského průmyslu. Příštích 50 let přinášelo toto odvětví ostrovům nejvíce bohatství. V polovině 19. století se hlavní úlohu začal získávat cukrářský průmysl. Rozvinul se obchod s US a r. 1893 se Havaj dostala pod vliv Spojených států. Vzniklá Republika se po anexi Spojenými státy v r. 1900 přeměnila na zvláštní teritorium. Havajské zvláštní teritorium dostalo statut 50. státu USA v roce 1959. Hlavní město je Honolulu ležící na ostrově Oahu.

Havaj má tropické klima jenž je ale mírněno otevřeným oceánem. Ostrovy jsou děleny pohořím na severovýchodní, návětrné deštivé oblasti s tropickými pralesy a slunečné suché jihozápadní oblasti s nižšími srážkami. Teplota v letním a zimní období se liší jen nepatrně a je kolem příjemných 27°C. V zimním období je oceán o trochu neklidnější, vlny jsou větší.

Co nejvíce potěší je fakt, že zde nežijí člověku nebezpečná zvířata. Ani např. pijavice takže se dá bez obav koupat v jakémkoliv vodopádu. Pozor ale na náhlé zvednutí vody – může být životu nebezpečné. Také voda se nikde bez úpravy nedá pít a někde ani filtrování či tablety nepomohou – např. v oblasti Oheo Gulch….

GPS: vím kde jsem – jsem přesně ztracen

O nepostradatelnosti korektního výběru informací dnes už pochybuje málokdo. Informací je tolik, že náhodní či neopatrní hledači lehce ztratí cestu prošláplou těžkou botou užitečnosti v hustých větvích slov temného lesa bílých stránek. A zejména těm, kteří v informačním pralese zabloudili ve snaze vyhnout se podobné ztrátě orientace v prostoru okolního prostředí, je určen tento miniseriál. Jeho hlavním tématem je GPS a hlavním cílem jednoduše podat něco tak nejednoduchého, čím GPS bezesporu je.

Vysvětlení pojmu GPS může začít opravdu jednoduše, a to rozborem zkratky GPS. Přeložíme-li anglický termín Global Positioning System do češtiny, získáme nejen vžitý tuzemský název Globální polohový systém, ale i dobrý pocit z toho, jak nám jde práce od ruky, neboť jsme zrovna začali a už máme rozepsanou jednu zkratku ve dvou jazycích. Pojďme ji teď pořádně rozmontovat a ona nám prozradí co v sobě schovává. Ať je to co je to, je to globální – pracuje to v celoplanetárním měřítku, je to polohové – týká se to polohy a je to systém – skládá se to z více částí navzájem propojených. GPS je tedy komplexní zařízení, které nám pomáhá zjistit polohu kdekoliv na Zemi. Jinými slovy, vlastníme-li jednu ze součástí onoho zařízení – přijímač GPS, máme v rukou nástroj, který je s pomocí zbytku systému schopen prozradit zeměpisnou šířku a délku antény přístroje.

Nemluvíme zde samozřejmě o poloze ve které odpočíváte, čtete Cestovatele nebo … děláte podobně vzrušující činnosti. GPS prozradí vaší matematicko-geografickou polohu, tedy zeměpisnou šířku a délku. Zeměpisná šířka nabývá hodnoty 0°-90° od rovníku k pólům severní a jižní polokoule (určuje rovnoběžku), zeměpisná délka nabývá hodnot od 179° východní délky do 179°západní délky, které doplňuje 0. a 180. poledník. Každý bod na Zemi je tak přesně určen dvěma čísly (kromě pólů, těm stačí zeměpisná šířka)

Může se zdát, že toho humbuku kolem dvou čísel na displeji energii žroucí krabičky, která pořád ještě nestojí stovku, je trochu moc, a že taková informace se hodí geografům, nebo alespoň těm, pro které je pojem zeměpisná délka více než označení pro trvání nudné hodiny zeměpisu. Probudit z takového snu nás může třeba dnes poměrně časté spojení „GPS navigace“. Slůvkem navigace se naznačuje, že nejde už jen o otázku „kde?“, ale můžeme se systému ptát „kam?“, „kudy?“ nebo „jak?“. Místo dvou čísel pak displeji GPS přijímače zobrazuje například směr a vzdálenost k nejbližší čerpací stanici (všech možných hmot), mapu s vyznačenou trasou mezi bodem kde jsme a kam máme namířeno nebo nás displej nemusí zajímat vůbec a můžeme se spoléhat pouze na hlasové sdělení typu: „Po 200 metrech zatoč doprava do ulice Taddy Tudyho. Přístroje GPS totiž porovnáním změřené polohy v reálném čase zjistí několik veličin, které v kombinaci s digitální mapou v paměti přijímače přináší uživateli nejednu užitečnou informaci. Máme tak v rukou jakousi interaktivní mapu, po které se ona známá formule „Tady jste“ s šipkou pohybuje v závislosti na vašem přesunu krajinnou sférou, mapu, která na přání uživatele poskytuje informace o přesunech provedených, prováděných či plánovaných. Charakter funkcí přístroje GPS je úzce spjatý s účelem jeho použití a bude o něm řeč v druhém díle seriálu.

Zatím byla řeč pouze o jedné části Globálního polohového systému a to té na straně uživatele. O zbytek systému se běžný uživatel nemusí starat a může být rád, neboť péče o bezproblémový běh GPS na straně provozovatele přijde ročně na více než 15 miliard amerických dolarů. Pro ty do své peněženky sahá ministerstvo obrany a dopravy Spojených Států Amerických.

Vojenské složky Spojených států amerických zadaly vývoj systému už v roce 1973 (první satelit byl na svou dráhu dopraven v roce 1978). Důležité pro uživatele GPS mimo americkou armádu bylo uvolnění a zpřístupnění signálu pro veřejný a soukromý sektor na počátku 90. let minulého století. Zejména tedy díky jejich úsilí a kapitálu pro náročný výzkum a vývoj máme dnes bezchybně sloužící nástroj, umožňující 24 hodin denně přesnou navigaci neomezenému množství uživatelů na celém světě.

K tomu abychom obdrželi informaci o naší aktuální poloze se stará tzv. kosmický segment systému. Celkem 24 družic (spolu se třemi záložními) krouží po 6 kružnicích vzájemně stočených o 60 stupňů ve výšce 20 200 km nad Zemí. Takovéto uspořádání drah spolu s rychlostí družic (12-13 tisíc kilometrů za hodinu) zaručuje z každého místa na zemi viditelnost na 4 satelity současně, což stačí i ke stanovení tzv. 3D polohy, tedy souřadnic i s nadmořskou výškou. 2D polohu zprostředkuje signál z alespoň tří družic současně. Je samozřejmé, že čím více satelitů, tím bude zjištěná poloha přesnější.

Dne 2. května 2000 byla zrušena záměrná chyba signálu GPS pro soukromý sektor a v závislosti na počtu satelitů lze docílit přesnosti 4-12 metrů. Aby neznal terorista svou polohu stejně dobře jako G. I. Joe, může být ve vyjímečných situacích signál pro soukromý sektor vysílán s úmyslnou chybou (známá jako SA – selected availability). Po aktivaci této chyby zaručuje provozovatel největší odchylku 100 m horizontálně a 156 metrů ve výškové poloze (tedy alespoň v 95% měření).

S technickými parametry GPS se tu nehodlám moc roztahovat, jen uvedu na pravou míru své rčení, že polohu s GPS získáme na libovolném místě planety Země pokud máme příjem alespoň ze 3 satelitů. Je na místě dodat, že signál družic GPS je velmi slabý a jeho příjem je citlivý na překážky. Stačí schovat přijímač do kapsy a nic vám nepoví. Nejde o to, ze nevidíte na display, ale o to, že GPS přijímač nevidí na družice. O příjmu signálu v místnosti nebo tunelu nemůže být vůbec řeč a není nepravděpodobné, že o signál přijde přijímač GPS třeba i v hustém lese nebo ve městě s výškovými budovami. Sílu signálu může zeslabit i zatažená obloha a pod vodu se informace z družice v podstatě nedostane. Existují dva způsoby řešení: neschovávat GPS přijímač obloze nebo si pořídit externí anténu.

Výkon signálu se pohybuje mezi 20 až 50 W. Posloucháme-li radio v pásmu FM, chytá signál o výkonu okolo 100 000 W a vysílač rozhodně není 20 200 km od přijímače :-).

V prvním díle jsem trochu rozvedl větu: „GPS vám řekne, kde jste“ a druhé pokračování si bude všímat různých druhů přijímačů GPS s podrobnějším popisem vybrané ruční GPS pro cestovatele.

Tulák se vrací z hvězd i nekonečna… Český kras

Ahoj všichni cestovatelé, vandrovníci a tuláci. Tulák Marcel se k vám vrací do 21. století po dlouhé cestě mezi hvězdami a nekonečnem.. A nabící vám něco zážitků, prožitků, tipů a rad z vandrbuchu i šedous head. Můj long trail se zatím přerušil… a já mám teď čas se s vámi o tu trochu informací, legrace a dobrodružství podělit, v zatím slíbených 77. roadech – cestách, jinak se mě kdykoliv na cokoliv můžete zeptat písemně.

Marcel Kudlvasr, Plzeňská 68, 15000 Praha 5… Rád všem odpovím a pomohu co mohu… Slíbil jsem to z očí do očí Jestřábovi z Hochů od Bobří řeky a to zavazuje na celý život… „Vždy připraven – pomoci potřebným na jejich cestě životem“

A máme tu cestu – Road I.: Český kras. Předem předesílám, že se dnes jedná o přísně chráněnou oblast a v případě chutí „nahlížeti pod sukně“ se mnohdy vyplatí dohodnout se předem se správou CHKO v Karlštejně, či raději rovnou s kluky ze speleologické sekce v Karlštejně a Srbsku, či v Praze. Pochopitelně tato příprava v případě „jen“ ťuristické vycházky netřeba.

Tož přenesme se do „zlatých panenských časů“ – belle epoca před třiceti a více lety.. pozor, málem bych zapomněl, při návštěvě jakéhokoliv krasu, dolů atd. bych vřele doporučoval pár pravidel a základních potřeb, aby jste si jaksi nezkrátili život, či jinak neublížili… He, šťastný návraty cest k protinožcům přeje Ogden Top Zvon:

1) Pravidla:

Nelezu nikam, kde to neznám, a když tak jistím svůj postup metr po metru a pamatuji na Navrátila!
Nikam nelezu sám!
Každá kočka ví, že tam, kam se nevejde „s fousama“! nemá lízt!
Jen sebevrah chodí podzemím po prostředku, jednak zabloudí, druhak někam spadne. Vždy těsně na dotyk u levé nebo pravé strany (ale nestřídat je!!!) – nad každým labyrintem lze takto zvítězit.
Ehm, je dobře někomu, než tam vlezete sdělit (jako na horách) kam že se to chystáte. Mobil v podzemí nefunguje!
Jedna jahůdka na konec: některé jámy mají málo kyslíku, navíc v nich může být zabiják CO₂! CO! Či metan a podobné lahůdky k nevydýchání, hlavně v těch slepých, kde se plamen svíčky ani nehne… staří havíři si do „díla“ nosili v klícce kanára nebo jiného fťáka…

2) Vybavení pro ty „rádoby“ speleology:

Pro každého světlo! + náhradní zdroj + žárovky, svíčky, sirky….
Do party 15 – 30 m lana (on i takový pětimetrový kluzký schod dokáže zkrátit život a o klasické mucholapce – hladomorně nemluvě)
Pár smyc a krabinu, ani blembák (helma) či kulich (čepice) nezaškodí, vše lepší než holá lebeň
Kdo nechce být po zbytek výletu jak čuně, převléká se. Lze se i v některých plazivkách a trhokulech svléknout do naha, doporučuji flašku oleja s sebou

Tak jsme již připraveni a můžem se vrhnout do 20. století za tím špinavým a mokrým dobrodružstvím.

Ja, Český kras – toť malé, hezké, naše, i když zkrátit si život jde kdekoliv, i před vlastním domem… No nic, to nám nehrozí, začínáme. Jsme v Srbsku ně v Jugo na „májové dny“.. např. Místo 1. májového průvodu… he, taková naša súkromá prvomájová manifestacia… a to většinou na levém (po proudu, že) břehu Berounky, kousek výše je „Barrandova“ jeskyně svým portálem i lidi čumějící z vlaku lákajíce: „Pojď turisto, pojď, čeká tě velké dobrodružství!“ A také že jo.. Kdo přehlédne, že tam kde končí osvětlení z „vlakového“ portálu je „slaňák kruh“ tak má smůlu a končí. Jestli ho nějaký debil vytlouk, tak je nutno u portálu zatlouct pořádnou skobu! na fixní a slaňovací lano, neboť o pár metrů v temnotě dále se na vás těší tzv. „Double curve“, čili dvojitá propástka spojující se do „V“ v hloubce 7 – 10m „Ať vás muchy štípaj celou noc“ he, musí se přes propástky komínovat se širokým rozkrokem nohou (nutné jsou 20 – 30 m lana) – Kamikadze skocí i 10 m, he… No a jsme všichni důle. Já se do Kaple (průlez snížen) sice nepchal, ale štíhlejším vřele doporučuji, jinak nic zajímavějšího důle není, ale jako úvodní výcviková „ďůra“ má Barrandovka své kvality, že? Dále proti proudu máme Šanův kout s jeskyní ve stěně, do které se slaňuje ze shora! K jeskyňařině je potřeba taky trochu horolezectví a jste z daleka vidět, že?… Zde se nám s TOP stala zajímavá story: naštěstí až po tom, když bylo dokonáno a jeskyně Schilerka již po několikáté dobyta..

Musí se ve slaňáku trošku kývnout abyste mohli bezpečně přistát v portálu jeskyně! He (měli by stačit dvě 30 m lana, na slaňák + jištění, že), jeskyně je kratší, „srdcového“ profilu a zpátky nahoru se leze „plazivkou“, ti tlustší okolo traverzem, viď Marcelů… hi!

Prostě téměř na odchodu nás zachytil čerstvý ochranář (status CHKO ČK ještě neoschnul) tzv. Calimero a jal se nás informovati o tom, že jsme porušili výše zmíněný status… hmmm.. asi po 10 minutové přednášce, jsem ho lehce upozornil, zdali mu nevadí, že stojí v mraveništi a to docela stačilo k našemu odchodu bez pláča.. Hi Hi.

Další informace naleznete na oficiálních stránkách CHKO Český kras

No ještě se stavíme v lomu „Na chlumu“ a já zas na sebe něco napráskám, hlavně pro zasmání a pro poučení. Lom Na chlumu je rovnou hore od Barrandovky či roklí blíže k Srbsku (hned za kempem doprava) malou roklinkou až nahoru, na kopec, spávalo se tam ve vylámané kaverně „Hotelu“ se dvěma vchody. Na hlavní podestě, na níž je i vchod s mříží a žebříkem do „zřícených“ sálů. Vlastní exkurze do Chlumu je na celý den. Nesmí se zapomenout i na očistu, aby vás pak pustili do hospody „U přívozu“ a též do vlaku, he. Bylo to vždy první „plavání“ na přelomu jara a léta a když se květen vydařil, i na 9. května… Plavalo se ten kousek k hospodě, kam ti „změkčilí“ přinesli věci těch „drsoňů“… „špinavců a otužilců“

Jinak lom „Na chlumu“ měl čtyři jeskyně, dochovala se asi jen „Velká srbská“ do ní se šlo pod svažnou druhým vlezem ze dna lomu Netopýrky a Fialková je dávno pod závalem (jestli ji někdo nevysvobodil). Fialka byla velká poťouchlice, hlavně pro ty „speleonedočkavce“, hned na úvod měla sifón záchodowi, tož ti první ho vytřeli pěkně do sucha a do čista a na ty vědoucí vzadu toho už moc nezbylo. Druhá poťouchlost byla slibovaná „Mucholapka“, pro narušitele bez lan, nebo zapomnětlivce a frajery, kteří si lano nevzali… hi, juch.. dole byla výzdoba z nafialovělých krystalků asi kalcitu.. No jednou mi nahoru pomohla pleš kamaráda „Průšviha“ Ivana.. Díky Ti Ivánku, tam nahoře a budiž ti nebe vysoké a hlína lehka… Ne, že by tohle „postavení“ nepřežil, navíc jsem mu na tu pleš stoupnul omylem a nerad, no hlavně, že se Chrobák vydrásal nahoru, konečně uvázal lano a pomohl i zbytku „lapených a zablácených much“… Ufff… No zmazaný jak čuňata jsme za čerstva, aby to nestihlo voschnout pokračovali do „Velké srbské“, odzadu „maminko“, že… To je většinou bez pláča, např ne skalní města – Hřensko, Adršpach, asi již i Prachovské a podobné atrakce.

Tedy Velká srbská odzadu.. Malý portálek, ale Marcel „Katrem“ prošel.. následuje sešup po plotně dolů a teď příjde ten vořech – proslavený „Kulotrh“ v profilu ledviny s hrbolkem na spod. ..No do třetice to Marcelovi nevyšlo, asi přes zimu moc papal, éé žral a málo skotačil + shrnuté montérky (chce to jednodílné fáračky) + nalezení více na prostředek a finíto, „totální zácpa“ a ten dobrák za mnou se mě romelky snažil zapalovat svíčkou?! A babo raď! Za mnou zbytek mančaftu již hučel jak přeplněný čmeláčí hnízdo, volej nebyl, no tak jsem aspoň rozepnul montérky a v bojových trenclích se pchal dál, bylo to horší jak porod kleštěma a celý měsíc jsem si nesednul, no hlavně, že mám dvě zdravé a chytré děti (narozené cca 10 let po zážitku s Kulotrhem, he), asi se to nějak časem spravilo? Od té doby lozil Marcel do Velké srbské na Chlumu jen skrz mříže na podestě – base etáž a po žebříčku rovnou do „Zřícených dómů“, kde jen tak mimochodem bez pořádného světla mezi několikatunovými balvany – orientace nic moc… No aspoň ty „měkký“ nechoděj strašit dále do hlubin Velké srbské. Její celková délka je cca 800 – 1000 m, záleží kam se kdo „propchá“, že?

Ať žijí „Trogloidní čuňata“… Řekněte mi, přátelé, kdo by neměl rád „ďůre“ a jejich tajemství!?

Zdař bůh, é vůch… Jeskynní medvěd Marcel od Zvonu, též Ogden

Olymp – hora bohů

Mnohé legendy vážící se k tomuto tajemnému vrcholku lákají zvídavé turisty, aby překonali své síly a pokořili tuto „horu bohů“. Cesta k ní však není jednoduchá…

Mlha, jež téměř celý den halí nejvyšší balkánský vrchol do svého závoje, nikomu cestu neulehčí. To mi věřte! Nedočkavě stoupáte… Míjíte cestu, vystupujete po kamenech, zastavujete se a doufáte, že alespoň na zlomek vteřiny spatříte tak vytoužený cíl. Ale Olymp zůstává stále v nedohlednu. Nezbývá, než opět vykročit. Možná, že si říkáte: „To nezvládnu!“. Sami tomu ale nevěříte. Jakási nadpřirozená moc Vás táhne stále výš a výš. A Vy se nebráníte ! Oči upřené v nedohlednu… Neztrácejte naději!

Podívejte! Sotva se mraky rozestoupí, tak i suťové pole vypadá mnohem sympatičtěji než před pár minutami, nemyslíte? Dominantní masiv v nás všech vyvolává ohromnou svobodu, ale na druhou stranu pokoru… Člověk nikdy neví, jaké překvapení mu hory přichystají. Natož ty, které patřily bohům…

Volně přístupné jeskyně Moravského krasu – jižní část

Pojďte navštívit možná trochu opomíjené, ale velice zajímavé místo. Jižní část Moravského krasu. Oblast sice neoplývá na první pohled patrnými turistickými lákadly, ale zejména v podzemí skrývá plno tajemství …

Jižní část Moravského krasu na první neoplývá žádnými velkými turistickými lákadly, jako jsou hrady s průvodci, velké hradní zříceniny, pečlivě nasvícené jeskyně s placeným vstupem a podobně. I přes to se tu ale dá najít mnoho zajímavého.

Vydáte-li se z Brna-Líšně pěšky nebo na kole proti proudu potoka Říčky, minete Líšeňské rybníky, několik bývalých a jeden stále funkční mlýn a po pár kilometrech se dostanete do míst, kde se v neprobádaném podzemí dodnes skrývá spousta tajemství. Nad Horním (Kaprálovým) mlýnem, který dnes slouží jako skautská základna, se klikatý tok Říčky střídavě ztrácí v podzemí a chvílemi zase vyvěrá na povrch. Ze své pravé strany přibírá vody Ochozského potoka, zleva pak někde v podzemí vody Hostěnického potoka. Právě v těchto mítsech, je těch zajímavostí možná nejvíc.

Na skalním ostrohu nad soutokem Říčky a Ochozského potoka se nachází známá archeologická lokalita, tunelovitá jeskyně Pekárna, proslulá nálezy pravěkých kamenných a kostěných nástrojů a hlavně rytin na kostech (souboj tří bizonů a stádo pasoucích se koní). K jejímu typickému širokému vchodu se dostanete od rozcestníku po stezce nedávno vylepšené schodištěm z dřevěných hranolů. Podle již zmíněných archeologických nálezů byla tato jeskyně v průběhu historie několikrát obývána různými kulturami lovci sobů počínaje a starými Slovany konče. Když si důkladně prohlédnete stěny jeskyně, můžete najít i skalní malby bizona a kozorožce. Nejedná se o zapomenuté památky na dávné obyvatele, ale o dílo amatérských nadšenců. kteří zde vytvořili kopie maleb z francouzské Altamiry. K malování použili přírodní materiál pocházející z nedalekého okolí a techniku velmi blízkou té, kterou možná používali pravěcí obyvatelé. Vydáte-li se do Pekárny ve správném období zimy, můžete obdivovat ledovou výzdobu sestávající nejen z klasických rampouchů, ale hlavně z ledových „trpaslíků“ dosahujících někdy i skoro metrové výšky.

Pozornějším návštěvníkům asi neunikne nedaleko Pekárny vchod do malé Hadí jeskyně. Na stráni na opačné straně Kamenného žlíbku zhruba ve stejné výšce, jako je Pekárna, jsou vchody do několika dalších jeskyní, z nichž nejnápadnější a největší je jeskyně Křížova, která byla v pravěku pravděpodobně taktéž osídlena.

Když se vydáte dál proti toku Říčky, dostanete se k Ochozské jeskyni. Ta byla objevena v roce 1831 a v letech 1966-1975 byla přístupná veřejnosti. Kvůli častým záplavám ale musel být provoz pro veřejnost ukončen. Dosud neznámým podzemním řečištěm zde protéká Hostěnický potok. Za vysokých stavů teče potok korytem na dně jeskyně, vytéká ven vchodem a vlévá se do Říčky. Na protějším (pravém) břehu říčky se dá nahlédnout do dalších jeskyní zahloubených ve skalním útvaru nazývaném Svaté schody. Prakticky hned naproti Ochozské jeskyně je to Netopýrka. Jedná se o poměrně rozsáhlou jeskyňku, vjejichž hlubinách se nachází občasný drobný vodní tok. Pozor! V plazivkách zadní části jeskyně hrozí závaly. Kousek výš proti proudu je zdaleka viditelný vchod do jeskyně Švédův stůl. Jedná se o významnou archeologickou lokalitu proslulou nálezem čelisti neandrtálského člověka.

Území v okolí Říčky se vyplatí navštívit v různých ročních obdobích. V suchých částech roku se Říčka v délce asi půl kilometru systémem takzvaných Hádeckých ponorů ztrácí v podzemí, zatímco při jarním tání nebo po větších deštích je možné ji vidět v některých místech i v jejím povrchovém korytě. První z Hádeckých ponorů je takzvaná estavela, tedy místo, které se podle výšky vodní hladiny chová někdy jako vývěr, někdy jako propadání. Velice zajímavé jsou i vodní poměry Hostěnického potoka. Ten se ve slepém údolíčku v horní části Kamenného žlíbku propadá v několika místech do podzemí. Podle stavu vody jsou aktivní ponory roztroušeny v úseku skoro půl kilometru. Území je velice cenné mimo jiné i tím, že se jedná o poslední žleb Moravského krasu, kterým nevede asfaltová silnice. Kdysi údolím Říčky procházela formanská cesta. Kvůli clům však formani tuto trasu opustili a začali jezdit oklikou kolem Hádů po trase, kterou dodnes vede silnice z Brna do Jedovnic.

Na své si zde přijdou nejen geologové a fandové podzemních záhad. Tato část Moravského krasu je velice atraktivní i svými krajinářskými hodnotami. Ti, kteří dávají přednost živé přírodě, najdou v horní části údolí mokré a podmáčené louky s vlhkomilnou vegetací a v ostatních částech lesní a lesostepní porosty s teplomilnou flórou a faunou.

Dostanete se sem buď z Brna z konečné autobusu č. 45 Mariánské údolí po modré značce vedoucí údolím Ochozského potoka až do Ochozu u Brna (přístupný linkou 201 a 202 jihomoravského IDS). Z opačné strany se sem dostanete z rozcestí Hádek nebo po žluté značce z Hostěnic (přístupné linkou 202 IDS JMK).

Na závěr ještě jedno důležité upozornění. Do jeskyní Moravského krasu je obecně zakázán přístup. Nakouknutí do jeskyní uvedených v tomto textu (kromě Pekárny) je víceméně tiše tolerováno. Při vstupu do podzemních prostor dbejte na vlastní bezpečnost (v některých místech hrozí například závaly). V případě, že přece jen dojde k nehodě, volejte linku 150 a oznamte nehodu v jeskyni. Výrazně tím zkrátíte dobu nutnou k tomu, aby mohla zasáhnout Speleologická záchranná služba.

Budete-li chtít navštívit některé běžně nepřístupné podzemní prostory, kontaktujte místní jeskyňáře. Bude-li to jen trochu možné, rádi vám vyhoví. Kontakty najdete na jejich webových stránkách. Odkazy doporučujeme hledat nejlépe na stránkách České speleologické společnosti www.speleo.cz

Odkazy doporučujeme hledat nejlépe na stránkách České speleologické společnosti. http://www.speleo.cz/

Historické podzemí v městečku Světlá nad Sázavou

Historická podzemí našich měst prožívají v poslední době něco jako boom. Nejstarší sklepy, doly, podzemní úkryty i tajné chodby, o kterých mluví pověsti, pocházejí obvykle ze středověku a mnohde se rovíjely až do přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na některých místech jsou středověké podzemní prostory skoro to jediné, co se nám dochovalo z dávných dob.
Jedním z měst, kde bylo podzemí nedávno opraveno a zpřístupněno veřejnosti, je Světlá nad Sázavou.

V horkých letních dnech lákají místa, kde se člověk může schovat před žhavými slunečními paprsky a trochu se ochladit. Jednou z možností, kam se uchýlit, jsou podzemní prostory, ve kterých obvykle panuje stálá roční teplota. Dobrou zprávou pro ty, kteří se o tato místa zajímají, může být to, že s postupujícími rekonstrukcemi historických jader našich měst dochází i k průzumu a mnohdy i poměrně rozsáhlýmm opravám historického podzemí. Odtud je pak jen krůček k dalšímu využití. Někdy se historické podzemí využívá k účelu, kterému původně sloužilo, tedy ke skladování všeho možného. Častěji však zde vznikají nové stylové hospody a někdy třeba galerie či výstavní sály. V mnohých městech se snaží alespoň kousek podzemních staveb ukázat veřejnosti.

Jedním z měst, které v poslední době zpřístupnilo své podzemí, je Světlá nad Sázavou, známá dnes spíše tím, že je zde umístěno nápravné zařázení pro ženy. S trochou nadsázky lze říci, že z původní středověké zástavby zbyly ve městě právě jen ty staré sklepy. Ve druhé polovině dvacátého století byla totiž Světlá poměrně silně poznamenána socialistickým stavebnictvím a velká část původních staveb navždy zmizela s povrchu zemského.

O světelském podzemí nehovoří téměř žádné známé historické prameny a není tedy přesně znám jeho účel. Je pravděpodobné, že některé ze skoro dvou set metrů chodeb, byly budovány jako sklepy a část pravděpodobně vznikla jako průzkumné štoly při pokudech o těžbu rud. Podle charakteru ražby lze odhadovat, že nejstarší části pocházejí ze 13. století, podobně jako podzemí v okolních městech, jako je například Ledeč nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Jihlava a další. Prakticky konečné podoby dosáhlo Světelské podzemí někdy v 15. století, ale i potom zde pravděpodobně docházelo k dalším ražbám a úpravám. Jednou za čas asi byly podzemní sklepy důkladně čištěny. Pravděpodobně někdy koncem devatenáctého století přestalo být podzemí ve větší míře využíváno a bylo z části zapomenuto a postupně zaváženo odpadky. Poslední průzkumné práce, včetně hrubého geodetického zaměření a snad i částečného vyčistění, zde byly prováděny za války, v roce 1944. Do vyčištění a zprůchodnění zanedbaných a dávno zapomenutých chodeb se pustili místní nadšenci na konci devadesátých let dvacátého století. Práce byly dokončeny v letech 199- až 2002 a po zabezpečení a instalaci bylo podzemí zpřístupněno veřejnosti.

Až budete skrz Světlou projíždět, vřele doporučuji zajít se do místního podzemí podívat. Chodby mají poměrně úctyhodné rozměry. Výška dosahuje 170 až 210 centimetrů, šířka se pohybuje mezi 160 a 240 centimetry. Na stěnách jsou vidět stopy po nástrojích, v jednom místě uvidíte studnu, skrz kterou, pravděpodobně omylem, stavitelé chodeb „prošli“ a ve stropě jsou vidět i větrací otvory. Náš obdiv k dávným stavitelům ještě vzroste, když si uvědomíme, že středověký horník v místních tvrdých horninách za den práce vyrubal něco kolem dvou a půl centimetru chodby a několikametrové větrací otvory byly vrtány dřevěnými vrtáky.

Prohlídka středověkého podzemí je možná mimo seznou tj. září – červen: každé úterý ve 13:00 hodin, v sezoně tj. červenec – srpen: úterý až pátek 10:00 a 13:00 hodin, sobota: 9:00, 11:00 a 13:00 hodin. Vstupenky zájemci mohou zakoupit v turistickém informačním centru na Náměstí Trčků z Lípy 16.

Více informací nejen o podzemí je na stránkách Kulturního zařízení Světlá nad Sázavou.