Rubrika: Témata

„Ostrov pod mostem“ – Kampa dostal svoji rozhodující podobu po obrovském požáru roku 1541, kdy právě sem byly naváženy zbytky stavební suti z dřívějších krásných malostranských domů. Břehy byly pevně zformovány po roce 1600. Sám ostrov kdysi vznikl vytvořením umělého vodního náhonu, ramene Vltavy pro mlýny. Čertovka je tedy umělá strouha, vodní rameno Vltavy, původně roku 1585 pojmenovaná jako „Rožmberská strouha“ podle majitele zdejších pozemků Viléma z Rožmberka. Dnešní pojmenování Čertovka je odvozeno od domu U sedmi čertů. Strouha odděluje Kampu od Malé Strany a také park Kampa od Nosticovy zahrady . Před Michlovským palácem vlevo na Čertovce se točí obnovené velké dřevěné kolo, které připomíná zdejší původní mlýn Huť.

V minulosti se mnohokrát uvažovalo o zasypání Čertovky, ale nikdy k němu nedošlo. Při povodni roku 1940 rozbouřená Čertovka zatopila i malostranské ulice. Jindy se pro změnu ocitla téměř na suchu a 70 přivolaných dělníků ji očistilo nejen od hlubokých nánosů bahna, ale i od vyházeného starého železa a nevybuchlých granátů.

Pan Hrubeš píše v knize Pražské ostrovy dokonce o tom, kolik různých bot a škrpálů bylo z Čertovky vyloveno a také o tom, že při čištění jejích vod a koryta pod prvním domem Lužické ulice bylo pod obloukem Karlova mostu objeveno velké a silné zdivo, z něhož se nakonec vyklubal zbytek mostního pilíře prvního pražského románského kamenného Juditina mostu. Tuto poměrně novou knížku (2007) z nakladatelství Milpo vřele doporučuji každému, kdo se chce o pražských ostrovech dočíst něco zajímavého. Informace o Kampě najdete i v článku na Cestovateli v seriálu Kouzlo pražských zahrad .

Ostrov Kampa byla v minulosti zeleň sama a dodnes tu zbyla spousta zeleně po zahradách rozsáhlých malostranských šlechtických paláců. V zeleni najdeme několik soch . Bělostně svítící a něžná je plastika Réva od akademické sochařky K. Vobišové Žákové. Zajímavá je socha Hrnčířka od akademika V. Vokálka, ale i Žena s nádobou od profesora Korejse. Známý sedící akt v parku na travnaté ploše poblíž Muzea Kampa je plastika Jana Hány z roku 1965. Dílo s názvem Titáni najdeme také na Kampě, před Sovovými mlýny. Jde o tři monumentální sochy z hrubě opracovaných kmenů stromů. Jejich autorkou je Emilie Benes Brzezinská, která je darovala Museu Kampa. Sochy zde budou umístěny nastálo. Původně jich bylo pět, ale při provizorním umístění před galeriií dvě z nich poničila bouře.

Nejstarší zmínka o Kampě je z r. 1169 v zákládací listině kostela Maltézského řádu za krále Vladislava II. Velmi zajímavé jsou na ostrově objekty Sovových mlýnů. Kdysi dávno právě na jejich místě byl zbudován úplně první pražský mlýn. Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není pochyb, že vznikly daleko dříve. Stopy bádání vedou do 10.stol. Založil je klášter benediktinek u sv. Jiří. Svoji mouku později dodávaly až na Pražský hrad. Jméno nesou po měšťanovi Václavu Sovovi z Liboslavě a jejich minulostí putoval jing a jang, požáry a povodně. Od poloviny předminulého století byla majitelem sídla a mlýna rodina Odkolků. František převedl část mlýnů na parní pohon. Mlýny se v té době nazývaly Odkolkovy a opět jimi zatřásl roku 1896 silný požár, který pohltil nevzhledný komín a z objektu učinil jen torzo, které odkoupilo město Praha. O novější historii se už dočtete na odkazu ve článku.

V předchozím článku jsem se už také zmínila o domku Josefa Dobrovského, čp. 501, který pro mnoho Pražanů je více známý pod jménem Werichova vila. Úplně původně byl dům koželužnou v 17. století. V následujícím století 18. v něm bydlel kněz a učenec Josef Dobrovský, který pedagogicky rozvíjel schopnosti čtyř synů hraběte Nostice. V letech 1948 až 1968 v domě číslo 501 bydlela další známá osobnost, básník a překladatel Vladimír Holan. Od roku 1945 do své smrti zde se svojí rodinou žil především herec, ale i dramatik a spisovatel Jan Werich. Jeden ze zakladatelů Osvobozeného divadla v Praze.

Dnes je Kampa spíš městským parkem než ostrovem. Já sama bych ji dnes mezi ostrovy určitě neřadila. I tak ale patří mezi nejromantičtější a nejkrásnější zákoutí Prahy. Procházky tamním koloritem důstojně opěvoval už T.G. Masaryk. I když je Kampa téměř v centru města, je dosud tichým a klidným místem k odpočinku i procházkám. Je to místo jakoby z jiného světa. Severní část ostrova, která je u toku říčky, či vlastně náhonu, Čertovky, je nazývána Pražské Benátky.

Petržilkovský ostrov je dnes nejmenším pražským ostrovem. Jeho rozměry jsou pouhých 60 metrů délky a 10 metrů šířky. Leží na levém Vltavském břehu stejně jako ostrov Dětský. Není přístupný veřejnosti, ale jeho krásně zrekonstruovaná věž bývalé Malostranské vodárny přitáhne vaše oko už z dálky ať jdete odkudkoliv.

Ostrov byl pojmenovaný podle pekaře a mlynáře Jana Petržílka, který tady roku 1483 přestavěl a vlastnil mlýn. Vybudoval ho na spáleništi, kde kdysi býval kartouzský mlýn, který lehl popelem v husitských bitkách. Městská obec pak roku 1502 vybudovala u mlýna dřevěnou vodárenskou věž. Ta byla později nahrazena stavbou z cihel a kamení. To ale ostrov zabavil v 16. století král Ferdinand Habsburský. Zpět do rukou obce se dostala až roku 1859. V letech 1911 až 1922 ostrov z velké části zanikl při stavbě plavební propusti, Plavební komory Smíchov. Byl natolik zmenšen, že z některých map úplně zmizel, ale přesto je tam, i když z něj zůstalo už pouze torzo s vodárenskou věží.

Dětský ostrov o rozloze 1,48 ha v nadmořské výšce 188 metrů je přístupný z Janáčkova nábřeží na Smíchově. Své dnešní jméno získal v 60. letech 20. století, kdy zde byl vybudován komplex dětských hřišť. První zmínky o něm jsou již z roku 1355. Jeho majitelem byl maltézský klášter s kostelem. Nesl tedy jméno Maltézský. Záplavy si na něm ale několikrát smlsly a tak tam někdy byl a jindy ne. Záleželo, který živel vyhrál a kolik nánosů voda dokázala odnést a kolik jich jindy naopak přinesla.

Století 18. a 19. mu přineslo několik jmen podle jeho majitelů, a tak byl Funkovský, pak Hykyšův a nakonec Židovský. Jeho majitelem byl továrník Leopold Jerusalem, Žid. Ten byl majitelem kartounky, která stála nedaleko na pevnině a na ostrově se bělily její látky. Na ostrov bývala jen dřevěná lávka.

Začátek 20. století přinesl ostrovu velkou změnu. Celý jeho západní břeh zabrala stavba dvoudílné plavební komory podle plánů architekta Františka Sandera, která vznikala s mnoha těžkostmi. Má dvě zdymadla a překračuje dva jezy. Roku 1917 byla dokončena. Na jihu byl k ostrovu připojen kus Petržilkovského ostrova a na severu byla vybudována dlouhá dělící zeď z kyklopského zdiva. Roku 1917 proběhla i kolaudace. První dvě lodě tudy ale slavnostně propluly až květnu 1921. V současnosti tudy proplouvá až několik tisíc lodí ročně.

Ostrov je ukončen kamennou kruhovou pergolou a pod ní je schodiště vedoucí přímo do řeky. Kdysi tam bývala fontána. Když přestala být funkční, byla zasypána hlínou a osázena různou zelení. Na kamenném podstavci je pylon s bronzovou sochou Vltavy, která má u nohou miniaturu plachetnice od sochaře Pekárka. Pod ní jsou plastiky dívek, které znázorňují přítoky Vltavy, Berounka, Sázava, Lužnice a Otava.

Po první světové válce byl ostrov skladištěm sportovních lodí. Lidé sem ale stejně chodili za sportem, procházkami a také na filipojakubskou pouť, která tady měla tradici už od roku 1815. Mezi roky 1933 až 1941 byl na ostrov postaven podle architekta Vlastislava Hofmana most. Jedná se o železobetonový oblouk se spolupůsobící mostovkou. Dnes spravuje městská část Praha 5 na ostrově 3 dětská hřiště, fotbalové hřiště a skatepark. Hojně využíváno je hřiště na malou kopanou s umělým travnatým povrchem. Stejně tak se tady dá po cestách jezdit na kolečkových bruslích.

Na jižní straně ostrova je příjemné posezení v restauraci Rezavá kotva, kde si můžete dát vynikající steak připravený na venkovním grilu. Restaurace je zařízena v námořnickém stylu a ze své terasy nabízí nádherný výhled k Národnímu divadlu a Tančícímu domu. Milovníci lodí mohou pozorovat lodní dopravu na Vltavě a skrze plavební komoru i její provoz.

U sochy Vltavy se každý rok konají dvě tradiční události. Ta příjemná je, že se tady u sochy Vltavy každoročně otevírá vodácká sezona. Ta smutná, že se tady před svátkem Dušiček pokládají za pietní akce věnce obětem řeky. Dříve to dělával Spolek mistrů plavčích, kdy na památku ve vodě zesnulých vyjížděl smutečně vyzdobený parník ze Štěchovic. Dnes v tradici pokračuje spolek Vltavan. Pražané často přihlížejí akci z mostu Legií.

Po povodni z roku 2002 byl ostrov zrekonstruovaný již v březnu 2003. Od té doby tu jsou krásná dětská hřiště s komfortním vybavením. Prostory jsou opatrované hlídačem. Rok 2008 přinesl ostrovu již desátý ročník akce zvané Bambiriáda, největší prezentační přehlídky občanských sdružení dětí a mládeže a středisek volného času.

Střelecký ostrov leží mezi trojúhelníkem Malé Strany, Starého Města a Nového Města . Má výměru cca 2,5 ha a najdeme ho mezi Slovanským a Dětským ostrovem. Je přístupný z mostu Legií. Ostrov měnil v průběhu doby svou velikost i podobu a s tím se měnily i jeho názvy. Říkalo se mu Malé Benátky, Hořejší či Malý ostrov, Ostrov pod mostem, Trávník, Vodní dvůr a také „šicinzl“ pocházející německého Schützeninsel. Po vítězství češtiny Střelecký ostrov, pro Pražany odjakživa „Střelečák“.

Kdysi, jako ostrůvky V trávníce a později, ve 14. století byl v majetku johanitského konventu. V 15. století byl majetkem Starého a Nového Města. V 16. století se pak pro změnu vedly spory o jeho vlastnictví.

Střelecká tradiceje v tomto místě po několik století až neuvěřitelná. Kdysi se tu střílelo z kuší na terč, později z pušek. V jižním traktu byla střelnice, kam si chodili zastřílet nejen šlechtici, ale i měšťané nebo bohatí živnostníci a později členové pražské ostrostřelecké společnosti s krásnými uniformami, které byly ozdobou na různých akcích v Praze. Střelnice byla tak frekventovaná, že nestačil přívoz.

Roku 1812 Josef Zobel postavil podsklepenou jednotraktovou empírovou budovu, kde byla i restaurace. Ta roku 1842 prošla klasicistními úpravami, v letech 1934 až 36 k ní byla přistavěna restaurační terasa, která je zde v provozu dodnes. Roky 1967 až 69 přinesly adaptaci budovy na TJ Start Praha .

V letech 1839 až 1841 vznikl právě tady první pražský řetězový most dlouhý 412,7 metrů a široký 9 metrů. Jeho otevření 4. listopadu 1841 bylo velkou slávou pro všechny Pražany a také velkou podívanou. Most byl odzkoušen tím, že na něj bylo nahnáno 150 kusů jatečního dobytka. Roku 1898 ale dosloužil tak vedle něj byl zbudován most provizorní, dřevěný. Když byl zprovozněn započala stavba kamenného mostu. Zahájena byla slavnostně 3. srpna 1898 a dána do provozu 14. června 1901. V té době byla také provedena stavba širokého schodiště přímo z mostu na Střelecký ostrov. Dnes most nese jméno most Legií.

Střelecký ostrov byl místem kulturního i sportovního dění, lákal k procházkám nejen Pražany. Roku 1872 zde byla pořádána velká průmyslová výstava, kde prezentovalo svá díla na 302 vystavovatelů. Rok 1882 sem přivedl první sokolský slet, 76 sokolských jednot z celých Čech i Moravy, což bylo kolem 1600 Sokolů. Na podzim roku 1885 Střelecký ostrov také ožil, a to Svatováclavským posvícením, rok 1890 přinesl první dělnickou oslavu 1. máje. Svatojánské oslavy pokračovaly s léty a ostrovu přinesly slavnostní střelbu a ohňostroje, vypravované z finančních sbírek Pražanů.

S výstavbou mostu se tady společenský a kulturní ruch ještě posílil. Konaly se tady běžně koncerty, taneční zábavy, plesy. Zejména přes léto se tančilo vždy v neděli pod širým nebem a za živé hudby a to až do 60. let minulého století. Stejně tak zde po několik staletí pokračovaly různé sportovní aktivity. Těmi hlavními tady jsou lukostřelba, tenis, ping pong a volejbal. Ale můžete tady potkat i kurióznější sporty, třeba cvrnkatele kuliček. Roku 2007 tady dokonce bylo jejich Mistrovství Prahy a hned následně Mistrovství světa.

Jinak Pražané chodí na „Střelák“ či „Střelečák“ hlavně do letního kina, na koncerty a za sportem. Chodí sem ale také do Café baru a restaurace, která je jedinečná svou polohou v centru Prahy, na ostrově uprostřed řeky Vltavy, s panoramatickým výhledem na most Legií, Národní divadlo a Žofín.

Letní kino na Střeleckém ostrově spolu s kinematografem bratří Čadíků je v provozu od roku 1997 a zprostředkovává celé léto svým návštěvníkům zážitky nejenom filmové, ale také koncertní. Loni, v červenci 2007 Střelečák roztančili Indové při jejich 60. výročí nezávislosti . Letos v červenci tady na hudebním festivalu Pražané fandili své oblíbené skupině Vypsaná fixa.

Roku 2002 byl ostrov pod vodou. Škody na něm se podařilo napravit do května 2003, kdy byl znovu otevřen pro veřejnost. V té době dostal ostrov i nové lavičky. Komplexní revitalizace ho ale ještě čeká, plánuje se a mluví se o ní od jara 2008 a jaké změny nám Pražanům přinese uvidíme časem. Přesné změny zatím nejsou dané, finančně se mluví o zhruba 20 milionech korun investovaných do oprav. Nájemci ostrova se ale obávají, že po jeho chystané revitalizaci již nezbude místo na letní kino.Petici za jeho podepsalo podle zástupkyně provozovatele Simony Čadíkové již kolem 1400 lidí. Jen letos (2008) letní kino navštívilo kolem 10 000 lidí. Podle mluvčího Prahy 1 Alexandra Korába ještě o budoucnosti kinematografu na ostrově rozhodnuto není.

Dnes, v půli října, je kolem ostrova spousta labutí a kačen, které brázdí Vltavou stejně jako spousta lodiček a šlapadel. Na lavičkách posedávají hlavně zamilovaní, na procházky sem chodí i maminky s kočárky a malými dětmi, i když přístup přes mohutné schodiště je pro ně dost náročný. Základem zdejšího dětského hřiště je loď. On sám ostrov také působí jako taková loď uprostřed Vltavy. Kulisa lodi pro děti s několika palubami je v různých úrovních, které slouží jako prolézačky. Jednotlivé paluby jsou propojeny schůdky, provazovými žebříky a skluzavkami, které končí na zemi v pískovištích na přídi a na zádi lodi. Nad částí lodi je vypnutá plachta , membránová konstrukce kryjící loď jako střecha…