Zobrazuji: 1 - 10 z 14 VÝSLEDKŮ

Ukrajinská hranice

Dnes zůstaneme nezvykle celou dobu na malém místě, které nepatří
k vyhledávaným cestovatelským cílům, ba právě naopak. Řeč bude
o hraničních přechodech. V pasu mám dvě stránky razítek
z hranic ukrajinsko-slovenských a ukrajinsko-maďarských a ke každému
se váže alespoň jedna historka, ať už úsměvná, poučná či smutná.

Munţii Şureanu – Opuštěné hory

Munţii Şureanu není nadarmo Čechy nazýváno Opuštěné hory. Celé dny
může člověk jít po ovčích stezkách na travnatých hřebenech, pod sebou
neuvidí nic než nekonečné lesy a společnost mu dělá jen ptactvo a zvěř.
Pestřejší krajinu spatříme na jižním okraji pohoří. Skály zde mají
bílou barvu a suché kamenité planiny prozrazují, že stojíme na hrobě
miliard prehistorických měkkýšů a trilobitů.

Munţii Parâng – skalnaté hory

I za pěkného počasí si člověk připadá maličký a nepodstatný
uprostřed ohromných plání kamení a zežloutlé trávy. Po několika dnech
na hřebeni se už těší, až sestoupí do lesů, jež lemují úbočí hor.
Možná spíše pralesů, lidé zde ještě nestihli zničit kouzlo houštin,
tlejících padlých stromů a lesních paloučků.

Munţii Retezat, třetí nejvyšší hory Rumunska

Hory s okouzlujícími pohledy na jezera pod skalními štíty, se
skalními stěnami, které jsou úchvatné pod modrou oblohou s bílými
obláčky a děsivé, mizí-li v černých bouřkových mracích. Hřebeny
navršené z kamenů, kam až oko dohlédne, nedozírné horské louky
i nekonečné pěšiny klečí. Hory patřící ovcím, koním, oslům, ale
i turistům.

Karavanky „natěžko“

Nápad jet do Slovinska vznikl totiž na poslední chvíli a příliš jsme
cestu neplánovali; podle toho to také vypadá. Tato země na pomezí Alp a
Jadranu nepatřila k našim velkým cestovatelským snům, avšak pouhý
týden času a jízdenky na vlak do Lublaně za 29 € nás přesvědčily.
Trochu předběhnu a rovnou prozradím, že jsme rozhodně nelitovali a do
Slovinska se rádi vracíme.