Cestovatelský portál – rady a tipy na cestu
Tušetie nás vítá s otevřenou náručí. Mladí manželé nás zvou
do svého domku na čaj. Dozvídáme se, že paní je zde jediná lékařka a
její manžel je agrotechnik a chová dvě desítky krav. Stejně jako většina
lidí zde i oni mají druhý domek v nížině pod horami, kam
odchází na zimu.
Křemešník je významným poutním místem, obklopují jej krásné lesy
s pozoruhodnými prameny, na vrcholu stojí rozhledna a nedaleko je pěkné
lanové centrum. Zavítáte-li na Pelhřimovsko, rozhodně stojí za
návštěvu. Určitě se bude líbit dospělým, rodinám i dětským
oddílům.
Dnes zůstaneme nezvykle celou dobu na malém místě, které nepatří
k vyhledávaným cestovatelským cílům, ba právě naopak. Řeč bude
o hraničních přechodech. V pasu mám dvě stránky razítek
z hranic ukrajinsko-slovenských a ukrajinsko-maďarských a ke každému
se váže alespoň jedna historka, ať už úsměvná, poučná či smutná.
Munţii Şureanu není nadarmo Čechy nazýváno Opuštěné hory. Celé dny
může člověk jít po ovčích stezkách na travnatých hřebenech, pod sebou
neuvidí nic než nekonečné lesy a společnost mu dělá jen ptactvo a zvěř.
Pestřejší krajinu spatříme na jižním okraji pohoří. Skály zde mají
bílou barvu a suché kamenité planiny prozrazují, že stojíme na hrobě
miliard prehistorických měkkýšů a trilobitů.
I za pěkného počasí si člověk připadá maličký a nepodstatný
uprostřed ohromných plání kamení a zežloutlé trávy. Po několika dnech
na hřebeni se už těší, až sestoupí do lesů, jež lemují úbočí hor.
Možná spíše pralesů, lidé zde ještě nestihli zničit kouzlo houštin,
tlejících padlých stromů a lesních paloučků.
Hory s okouzlujícími pohledy na jezera pod skalními štíty, se
skalními stěnami, které jsou úchvatné pod modrou oblohou s bílými
obláčky a děsivé, mizí-li v černých bouřkových mracích. Hřebeny
navršené z kamenů, kam až oko dohlédne, nedozírné horské louky
i nekonečné pěšiny klečí. Hory patřící ovcím, koním, oslům, ale
i turistům.
Nápad jet do Slovinska vznikl totiž na poslední chvíli a příliš jsme
cestu neplánovali; podle toho to také vypadá. Tato země na pomezí Alp a
Jadranu nepatřila k našim velkým cestovatelským snům, avšak pouhý
týden času a jízdenky na vlak do Lublaně za 29 € nás přesvědčily.
Trochu předběhnu a rovnou prozradím, že jsme rozhodně nelitovali a do
Slovinska se rádi vracíme.
V roce 1823 se po Dunaji vydali čeští kolonisté samý okraj
rakouské monarchie, aby zde v horách a hlubokých lesích založili
vesnice a těžili dřevo. Dnes jich tady žije kolem dvou tisíc v šesti
ryze českých vesnicích. O téměř dvě století později vydali jsme se
za nimi…
„Jirko, právě jsem koukal do kilometráže a je tam peřej
Jánošíkův skok, tam se na laminátkách zabijem! Půjčíme si radši raft,
že jo?“
Vzpomínám jak to s tím Jánošíkem bylo a vysvětluji, že
Jánošík unikl pronásledovatelům skokem PŘES řeku, takže to žádný
vodopád nebude…“
Za cedulí Golden Sand se nachází písečná pláž, kde si za pár euro
můžeme postavit stany ve stínu stromů. Víc jsme si těžko mohli přát.
Odhazujeme batohy a běžíme se ochladit do moře. Paráda!