Rubrika: Rubriky

Jistě si sami pohotově doplníte, kdo že tam patří. Děj tohoto zdařilého filmu se odehrává u nás v Krkonoších. Tady se totiž ski, jak se lyže dříve nazývaly, velice rychle uchytily a lidé si je oblíbili. Zásluhu na tom má především náš tehdejší zámecký pán – hrabě Jan Harrach. Přivezl „ski“ ze Skandinávie a zkusil jimi vybavit zdejší lesníky. To bylo pádů a modřin. A vidíte nenechali jsme se odradit, lyže se uchytily a dnes na nich umí takřka každý a mnoho našich úspěšných lyžařů minulosti a dneška pochází z Jilemnice a okolí.

Až někdy zavítáte do Krkonoš, přijďte k nám do Jilemnice „pobejt“, jak se „kérkonošsky poudá“. Máme totiž u nás něco, co jinde hned tak nemají – Muzeum lyžování. To budete panečku koukat, na čem všem se dřív sjížděly meze a jezdily závody. Expozice je přístupná po celý rok a je umístěna v jilemnickém zámku. Samozřejmě si můžete prohlednou i ostatní expozice, které v muzeu jsou. Takový mechanický betlém Jáchyma Metelky je taky unikát. Muzeum je otevřeno od úterý do neděle vždy od 8,00-12,00 a od13,00-16,00. Je toho zkrátka docela dost k vidění.

Sportovní a kulturní možnosti v Jilemnici

Sport

upravené běžecké tratě (večerní lyžování možné za umělého osvětlení na místním stadionu) – sjezdovka (noční lyžování, vhodná spíše pro začátečníky a děti) – plavecký bazén se saunou (otevřeno je každý den, většinou do 22,00 hod.) – Kuželna (na Sokolovnou) – Sokolovna a tělocvičny na ZŠ (po dohodě je možno si je pronajmout) – minigolf – tenisové a volejbalové kurty – koupaliště – cykloturistika – atletický stadion

Kultura

• Městské kulturní středisko (kino, divadlo)
• Hudební klub ZIPP (každý víkend diskotéky)
• Krkonošské muzeum v zámku (muzeum lyžování, expozice aj.)

Možnosti ubytování a stravování

• Hotel Cedron
• Hotel Česká bouda
• Hotel ABX
• Penzion Labuť
• Penzion Na Kováně
• Penzion v Jilmu
• Sokolovna (vhodné pro méně nároční turisty, skauty apod., cena za lůžko 80,- Kč., více zde

Každý návštěvník Jilemnice může využít k občerstvení některou z malých hospůdek či restaurací. Přímo v centru města na náměstí je jich hned několik.

Na tento výlet si budete muset vzít pas, vede totiž po území Polska. Ve Východočeském kraji je dost přechodů do Polska pro pěší, lyžaře a cyklisty, kterými se můžeme dostat do sousední země, kde se však nachází mnoho krásných turistických partií. Vhodná doba pro návštěvu polského pomezí je například v zimě. Jsou zde nádherné lyžařské terény a to jak na našem území u Náchoda, tak v Polsku.

Výlet je pro svou délku trochu náročnější a proto je vhodný spíše pro ty zdatnější turisty. Ty nejzdatnější se mohou podívat například i na Hejšovinu, kam je však výstup v zimě trochu nebezpečný.

Tento výlet začíná na nádraží v Polici nad Metují, kde přestoupíme na autobus, který nás doveze až do Machovské Lhoty. Ti nejzdatnější si mohou dojít i tento úsek pěšky, ale celkem to je skoro 10 kilometrů. V Machovské Lhotě můžeme vidět bývalou tzv. Kubičkovu evangelickou faru (dům čp.54 s patrovou komorou na sloupech). Nachází se zde také známý hostinec „U Lindmanů“. Samotný výlet vlastně začíná až zde, kde po vystoupení z autobusu půjdeme po modré turistické značce až na hraniční přechod, kde se dostaneme do Polska.

Za hranicemi, kde se dříve nacházela polská vesnice, se dáme cestou doleva po zelené turistické značce do velkého kopce, kde je skoro lepší lyže sundat a kousek nést. Po této značce se dostaneme do vesničky Pasterka. Cestou půjdeme kolem Pasterske Góry, vrcholem se skupinkou malebných skal. Do jeho úbočí se zařezává skalní soutěska Pieklo. Tato vesnice byla založena v 13.-14. stol. českými kolonisty. Na kraji vesnice se nachází centrum PTTK – turistická chata. Nachází se zde také barokní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1786 s barokním oltářem, kazatelnou a varhanami.

Odtud se můžeme dát dál po žluté turistické značce, která vede do sedla pod Hejšovinou a odtud po modré turistické značce až na chatu na Hejšovině (Polsky nazývané Szczeliniec). Cesta sem je opět náročná a dokonce na stromě je jakýsi polský nápis, nejspíše zakazující vstup na Hejšovinu v zimním období (ovšem kdo tomu má rozumět, že?). Samozřejmě nahoru se po skalách těžko vyšplháme s lyžemi na nohou a je lepší je zde sundat. Odměnou za výstup nám však bude krásný výhled z vyhlídky u zdejší polské chaty, a poté také vyhlídkový okruh skalním městem, které naskýtá pohledy na krásné skalní útvary.

Hejšovina je se svým nejvyšším vrchem (919 m.n.m), nejatraktivnější částí Stolových hor. Je tvořena skalní plošinou 600×300 metrů. Skoro ze všech stran je ohraničena až 60-ti metrovou skalní stěnou. Na západě vystupuje též Malá Hejšovina. Na samotnou Hejšovinu vede 665 schodů, které ústí u chaty PTTK, vybudované jako turistickou atrakci již roku 1846 (od roku 1815 zde stál altán). Hejšovinu navštívili dokonce i pruský král Bedřich Vilém II. nebo J.W.Goethe, který zde má i pamětní desku. Podle popisu v mapě se zde platí vstupné a samotný okruh je přístupný po značené trase. Ovšem v zimě se určitě nic neplatí, dokonce když jsem navštívil tento vrchol na konci roku 1999 byla tato chata opuštěná a část dokonce otevřená a vyrabovaná (mimochodem dalo by se zde spát, zbylo zde vevnitř i několik postelí).

Z Hejšoviny sejdeme prudkým a namáhavým sestupem až do Karlowa. Samozřejmě ti méně zdatní lyžaři mohou Hejšovinu objet z Pasterky po zelené turistické značce, ovšem ochudí se o krásný zážitek. Karlow je turistickým centrem Stolových hor. Byl založen v roce 1730. Z Karlowa se dáme po červené turistické značce, která jde nejdříve trochu do kopce, ale potom mírně klesá až na zadní konec Blednych Skal.

Bledne skaly (česky Bludné) si nic nezadají se svým jménem. Je to přírodní rezervace, která chrání nádherné skalní město, ukrývající labyrint rozsedlin o hloubce 6-8 metrů mezi mohutnými skalními bloky. Tyto bloky tvoří téměř pravidelnou síť částečně klenutých průchodů. Toto skalní město je dost odlišné od těch, které známe z naší strany hranic. Nedoporučuji však jeho návštěvu těm obéznějším, kteří by radši měli skalní město obejít po zelené turistické značce, protože jinak by zde mohli ostatním zatarasit cestu, možná že navždy, neboť některé průřezy jsou zde opravdu uzoulinké.

Z Blednych skal se můžeme vrátit po zelené zpět k přechodu v Machovské Lhotě a odtud po červené do Hronova na zastávku. Tento tip však vede z parkoviště u vstupu do skal po zelené příkrým svahem do osady Bukowina Klodzka, původně česká osada, odkud je pěkný výhled na Čechy (stojí zde i jakýsi vyhlídkový altán). Pokud nechcete jít z prudkého kopce radši pěšky, doporučuji objet na lyžích prudké klesání po silnici, která je v zimě zasněžená. Po zelené budeme pokračovat dále až do Pstražne (založena opět českými osadníky ve 14. nebo 15. století) a odtud dále z kopce, až narazíme na silnici, podél které zelená vede. Jedno z prvních stavení (čp.172) po pravé straně cesty v sobě ukrývá nádherný pohyblivý betlém, usazený v krásné místnosti s krásnou výzdobou (hlavně v době vánoc) a dřevěnými varhany. Tento betlém vyrobil kdysi předek dnešních obyvatelů, který byl Čech. Pokud si zde řeknete, místní vás jistě pustí na tento betlém podívat. Vstupné je dobrovolné.

Nyní ještě projdeme krajem Czermne, původně českou vsí s novodobě upraveným kostelem sv. Bartoloměje s proslulou kostnicí z roku 1776. U kostela se nachází také zděná zvonice z roku 1603 se bedněným patrem. Při cestě je též mnoho kapliček. Pokud jste z blízkého okolí hranic, můžete použít hraniční přechod pro malý pohraniční styk v Čermné, odkud je to jen kousek do Poříčí. Ostatní musí jít přes Kudowu Zdroj vesničku Slone až na přechod v Bělovsi. Doporučuji zde jít právě přes vesničku Slone, abychom se vyhnuli rušné silnici, která vede přímo na přechod. Pokud bude dost sněhu, můžeme to vzít mimo všechny cesty rovnou přes pole a louky.

Kudowa Zdroj je lázeňské město s minerálními prameny (9 zřídel). Léčí se zde nemoci krevního oběhu, látkové výměny a neurózy. Již v 15. stol. tu byla česká vesnice. Z dalších pamětihodností je zde také evangelický kostel Ježíše Krista z roku 1798, dřevěná zvonice z poloviny 19. stol. V centru je mnoho krásných lázeňských domů.

Tato trasa je dlouhá celkem asi 30 kilometrů, ovšem to se může dosti zkrátit, pokud nenavštívíme Hejšovinu, ale i prodloužit, když pár prudkých srázů raději objedeme. Přesto si myslím, že trasa není až tak náročná, na to, kolik krásných míst můžeme navštívit. Náročnější je opravdu jen pár výstupů do skal, o kterých jsem se již zmiňoval (např. výstup na Hejšovinu).

Je zajímavé srovnat české a polské pomezí. Nevím, zda to je opravdu jen můj pocit, ale připadá mi, že si to nemyslím jen já. Domy v polských vesnicích se mi zdály daleko zanedbanější než u nás. Pouze v okolí Kudowy Zdroje jsou vidět upravené domy, mimo pár světlých vyjímek. Jinak návštěvu Hejšoviny a Bledných skal opravdu doporučuji, neboť obojí jsou nádherné skály. Určitě však stojí za shlédnutí i v letních měsících, kdy nejsou přikryté sněhem, ovšem to už asi bude něco stát návštěva vyhlídkových okruhů.

Přeji krásné počasí a hodně sněhu, abyste si mohli vychutnat krásu přírody.

Adršpašsko – Teplické skály jsou nejznámější skalní město ve Východních Čechách. Mnozí z vás zde jistě již byli, ale nejspíše pouze v létě. Málokdo však ví, jak krásně je ve skalách v zimě, když zde leží sněhová pokrývka. V zimě bývá ve skalách opravdu nádherně. Zvláště když se vyvede pěkný slunný den s pěti či deseti centimetry sněhu.

Výpravy do zimních skal jsou však dost nebezpečné. Skály mohou být namrzlé, a pokud na tom leží sníh, člověk se smekne, ani neví jak. Přitom i při samotném sněhu je chůze po zasněžených skalách dosti náročná. Proto tento typ výletu doporučuji pouze zdatnějším turistům, kteří mají se zimní turistikou nějaké zkušenosti.

K Adršpašsko – Teplickým skalám je asi nejlepší spojení vlakem buď přes Náchod (vlak jede přímo do Teplic na nádraží, zde je nutno dále na Adršpach většinou přestoupit), nebo z Trutnova.

Tento tip na výlet začíná v Teplicích nad Metují, odkud se můžeme dát po zelené turistické značce přes Lokomotivu, údolí Tří Mušketýrů a Teplickým údolím až na nejvyšší vrchol skal # Čáp. Tato část trasy je asi nejobtížnější z celé cesty. Hlavně začátek při výstupu na Lokomotivu, odkud je krásná vyhlídka na východ, a dále kus nad Lokomotivou, kde se prolézá uzoučkou cestičkou skalami. Dál cesta vede většinou po lesních cestách, po kterých se jde už trochu lépe. Další obtížná část cesty je necelý kilometr před vrchem Čáp, kam cesta prudce stoupá. Čáp je nejvyšší vrchol celých skal s výhledy s 786 m.n.m. Je odtud kruhový výhled na celé skalní město, Javoří hory, Broumovské stěny, Hejšovinu, Bor, Krkonoše, Vraní hory a další pohoří.

Teplice vznikly původně jako osada pod hradem Střmen. První zmínka o nich je roku 1362. Jsou pojmenovány podle silných vodních pramenů, které nikdy nezamrzají. Roku 1972 byly povýšeny na město. Ve městě jsou kostely Sv. Vavřince (barokní, dostavěn v roce 1724 na místě původního dřevěného kostela, s bohatou vyřezávanou barokní výzdobou) a kostel P. Marie Pomocné (na Kamenci z roku 1754 opět s barokní výzdobou). Nachází se zde také renesanční Horní zámek z roku 1599, dnes městský úřad, a barokní Dolní Zámek z roku 1664, v kterém je dnes domov důchodců. V zámecké zdi je také 7 rokokových plastik asi z 1750.

Z vrchu Čáp sejdeme na rozcestí Pod Čápem, kde se můžeme dát doprava po žluté turistické značce. Sem se můžeme dostat také kratší cestou z Teplic po žluté turistické značce na Skály a odtud po žluté až na tato rozcestí. Tato trasa je asi o 4 kilometry kratší. Zdatnější turisté si mohou z tohoto rozcestí zajít na hrad Skály asi půl kilometru od tohoto rozcestí. Po žluté odtud dojdeme na rozcestí Pod Strážným vrchem a odtud po zelené kolem Volské studánky až na horní stranu Teplického skalního města (okruhu).

Zde se dáme po modré turistické značce vpravo údolím Skalního potoka Anenským údolím až pod Střmen, kam se můžeme také podívat (zacházka asi půl kilometru), a odtud kousek dál je rozcestí se žlutou, po které se dáme doleva Vlčí roklí, až nad Adršpašské skalní jezírko, kde se můžeme podívat na vrchní konec jezírka (asi půlkilometrová zacházka). Odtud dále po žluté přes dva větší kopce až na okruh Adršpašským skalním městem. Tato cesta je opět trochu náročnější. Cesta Vlčí roklí je opět trochu obtížnější, hlavně část cesty, kde jsou hatě dosti rozbité, a také závěrečná část přechodu okolo Adršpašského jezírka, kde se překonává několik skalních hřebenů.

Anenskému údolí se také říká jinak také Sibiř, protože hlubokými skalními údolími se moc světla až na dno nedostane a to hlavně v zimě, kdy i v poledne jsou osvětleny pouze vrcholky skal. Samozřejmě se zde můžete kochat pohledy na bizardní skalní útvary, okolo hlavního okruhu. I zde si můžete projít i druhou část okruhu skalním městem. Odměnou za výstup na hrad Střmen je pro změnu nádherný výhled na celé panorama Teplických skal a na Vlčí rokli. Výstup na hrad je opět obtížný (překonává se rozdíl asi 80 metrů). Ze začátku se jde po novém schodišti, které není ani v zimě zasypán sněhem. Nebezpečnější je až konečný výstup po starých schodech, které mohou být zasněžené a zledovatělé.

Cesta vlčí roklí je také pěkná. Nejhezčí je vrcholová část, kde se jde opět úzkým skalním korytem po hatích. Takto dojdeme až k odbočce k Adršpašskému jezírku. Pokud sem přijdete opravdu v zimě, můžete se podívat po vypuštěném zamrzlém jezírku skoro po celém jezírku. Je zde ale potřeba dávat dobrý pozor, aby se pod námi led neprolomil. Poté co přijdeme přes dva hřbety na samotný okruh Adršpaskými skalami, můžeme se podívat na zamrzlý velký vodopád, který je zamrzlý opravdu překrásný.

Skalním okruhem již dojdeme podél Metuje až ke vchodu do Adršpašských skal, u kterých je jediný otevřený hotel v zimním období (alespoň v období před vánocemi). I zde můžeme obdivovat skalní útvary podél okruhu. Ty jsou popsané v každém dobrém průvodci, protože zde na to místo bohužel nemám. Odtud to je už jen kousek na nádraží v Adršpachu.

Tato trasa má ještě jednu výhodu, kterou jsem na začátku nezmínil # u vstupu do skal nevybírají mimo sezónu vstupné, jako normálně v létě. Trasa je náročnější i svou délkou. Celkem je celkem dlouhá asi 25 kilometrů (zkratkou z Teplic na Skály asi o 4 kilometry kratší, ale zelená skalami přes Lokomotivu je opravdu pěkná).

Adršpašsko # Teplické skály jsou jedním z největších maloplošných chráněných území České republiky. Jejich ochrana se datuje od roku 1933. Během geologických dob, po ústupu křídového moře, vlivem tektonické a erozivní činnosti a zvětrávání se vytvořila v původně souvislé pískovcové tabuli seskupení skal. Jednotlivé skalní města (Teplické a Adršpašské) jsou oddělená hlubokou Vlčí roklí. Celá oblast je vyjímečná nejen svou geomorfologií, ale i výskytem celé řady chráněných rostlin a živočichů. Na skalách se vyskytují společenstva reliktních (starých) rostlin.

Teplické skály se vyznačují spíše souvislejšími skalními stěnami. Dělí se na Skalský hřeben (s hradem Skály), hřeben Čápu, Supích skal a Kraví hory. Také jsou zde rozsáhlé oblasti skalních plošin Bludiště a Rokliny. V údolí Skalního potoka se rozkládá Teplické skalní město, kde se na hlavním okruhu nachází přes 70 bizardních útvarů.

Adršpašské skály jsou od východu rozděleny na větši plošinu Bučiny a na menší, ale hlubokými roklemi členěnou plošinu, vrcholící na severozápadě Starozámeckým vrchem s Adršpašským hradem. Mezi těmito dvěmi částmi skal je samotný prohlídkový okruh, kterým protéká řeka Metuje, pramenící na západním okraji skalního města a protékající Vlčí roklí až do Adršpašského jezírka.