Connect with us

Cestopisy

Expedice Křivoklátsko ´99

V pořadí třetí putovní tábor jilemnických R&R (21.8 – 28.8.1999). Tentokrát do okolí Berouna s podtitulem chce-li někdo tam, pomozme mu tam. Aneb, jak lze bezvadně prožít poslední týden prázdnin a poznat kousek rodné hroudy.

Published

on

V pořadí třetí putovní tábor jilemnických R&R (21.8 – 28.8.1999). Tentokrát do okolí Berouna s podtitulem chce-li někdo tam, pomozme mu tam. Aneb, jak lze bezvadně prožít poslední týden prázdnin a poznat kousek rodné hroudy.

Po mnoha dnech příprav, vysedávání nad mapou, sestavování jídelníčku, tvorbě expedičního deníku a všech možných i nemožných starostech jsme se měli (bylo nás 7) v sobotu 21.8 sejít v 4:55 ráno na vlakovém nádraží v Jilemnici. Nestalo se tak, protože ti, kteří spali v klubovně nařídili omylem budíka o hodinu dopředu a ostatní měli napsaný špatný čas odjezdu. Nějakým zázrakem jsme se však šťastně sešli v Matrinicích na nádraží a splečně nasedli do rychlíku Krakonoš směr Praha. Hodnou část cesty jsme si vyprávěli zážitky o tom, kdo jak chytil vlak, obul si špatný boty, běžel z domu na nádraží jen tak do půl těla a podobně. V Praze jsme přestoupili do vlaku na Beroun. V Berouně nás čekalo první nepříjemné překvapení. V informačním centru nám oznámili, že na Točníku a Žebrákru mají v pondělí zavřeno – docela logické, ale díky lenosti jednoho z našich členů, který tam měl týden předem zavolat to byla první a docela velká díra do našeho tak přepečlivě sestaveného itineráře. Po menší rozmíšce se dospělo k rozumnému řešení – pojedeme vlakem do Praskoles a cestu půjdeme obráceně, což se pak ukázalo vzhledem k terénu velmi moudré. Z Praskoles jsme vyrazili po modré směr Žebrák, ze kterého byl díky počasí výhled až nám oči přecházeli. Na hradu Točník, probíhala zrovna nějaká JOJO akce a tak tam bylo mnoho lidí. K vidění je tam toho hodně – hrad, medvědi v příkopu a chatrče našich předků s částí příslušenství, které jsou zbudovány před hradem.

Po vydatné sváče jsme pokračovali dál po žluté přes Hředle na Vraní skálu, kde nás čekal jeden z působivějších zážitků na tomhle puťáku – pohled z Vraní skály na západem slunce ozářenou krajinu lesů. Ani jsme si v tom vytržení neuvědomili, že se pomalu začíná stmívat. Místo na spaní jsme hledali téměř za tmy. Vyskytlo asi po 2 kilometrech na kraji lesa kousek od vesnice Svatá. Udělali jsme si ležení – každý si natáhne mezi dva stromy provaz, přes něj přehodí takzvanou pařníkovku (černá folie 2×2,5m, která má v rozích poutka pro kolíky), vznikne tak jednoduché áčko pro jednoho člověka a batoh, zkrátka pohádka.

Probudili jsme se do krásného nedělního rána nažhaveni na další zážitky, i když nás trochu bolela ramena – dvacet kilo je dvacet kilo. Každý si uvařil snídani, většinou to byla instantní kaše s trochou „mysli“ nebo polévka – snídaně a jídlo přes den má každý svoje, snažíme se cestou dokupovat minimum věcí. Vyrazili jsme tedy po modré směr Hudlice – rodiště Josefa Jungmana. Ještě před vsí je ovšem takzvaná Hudlická skála na kterou jsme také vylezli a užili při tom spoustu legrace, pokochali se pohledem a už někde v dálce spíše tušili než viděli údolí Berounky a Nižbor – tam jsme dnes chtěli dojít. Prošli jsme vsí a neopomněli navštívit rodný domek našeho národního buditele, který je velmi pěkně upravený. Dostalo se nám tam i pěkného výkladu o Jungmanově mládí a životě vůbec. Ten starý pán, co to tam měl na starosti, byl velice ochotný a když viděl, že máme zájem vykládal jednu historku za druhou, některé máme i na diktafonu – zpracujeme při naší rychlosti asi do konce roku 2002. Nabrali jsme zásoby vody v místním pohostinství a pokračovali dál po červené do Nového Jáchymova. Tam nás zastavil jeden vesničan s kortoučem a začal nám vypravovat o zdejším kraji, že tady byly před sto lety povodně, že tu mají pěkný hřbitov což jsme věděli a podobně. Postupně se dostal také k sobě a vyklubal se z něho hlavní projektant JE Temelín, hned bylo o čem povídat. Čas nás tlačil a tak jsme pokračovali. Za vesnicí byl opravdu výše zmiňovaný lesní hřbitov v celé své kráse, ale staré hroby s kříži odlitými ve zdejších bývalých slévárnách jsou zanedbané. Žlutá značka nás pak přes Jezírka dovedla do Nižboru, kde jsme nechali batohy a šli si očíhnout Keltské oppidum. Ti Keltové. Proč stavěli svoje hradiště na takovém kopci? – Než jsme vylezli nahoru, řádně jsme se zapotili. Každý čekal něco opravdu extra, ale neposekanou oplocenou louku určitě nečekal až na ty „lepší“ – vzdělané vyjímky nikdo. Pokochali jsme se alespoň pohledem na Nižbor a okolí. Dolů jsme to vzali takzvaně krosem, nejdříve vedle vleku po sjezdovce a pak lesem, který místy rostl skoro na skále dolů do města. Žízeň nás přímo ubíjela. Doplnili jsme s tekutinami i kalorie v místním pohostinství. Dohodli jsme se kde budeme spát, vzali batohy na ramena a šli kousek nad Nižbor, uvařili na VARu společnou večeři – bramborovou polévku s nudlemi a šli spát.

V pondělí jsme se probudili s úlekem, že nám kácí stromy nad hlavou, lesem se totiž rozléhal jekot motorové pily a ozýval se docela blízko. Byl to ovšem jen planý poplach, tak jsme si udělali snídani a vyrazili do Nižboru. Někdo se podíval do skláren, mimochodem, velice pěkné a určitě to stojí zato. Ostatní měli volno, sraz byl na nádraží, ze kterého se jelo do Zbečna. Tam jsme se měli sejít s dalšími čtyřmi členy expedice, kteří vyjeli dnes brzy ráno. Čekání nám zkrátilo koupání ve studené Berounce. Po šťastném shledání jsme pokračovali na Křivoklát, další perla mezi drahokamy na naší cestě. Troufnul bych si tvrdit, že je to 1:1 s Karlštejnem, někde snad i lepší. Prohlídka se dost protáhla, ale stálo to za ten čas. Křivoklát je jeden z nejzachovalejších hradů v ČR. Nedaleko Křivoklátu je také rezervace Brdatka s velmi pěknou naučnou stezkou. Ta nám nesměla uniknout. I když nás čas tlačil, jako ostatně pořád, rozhodli jsme se ji projít stylem „Japonský turista“ – sebrat co nejvíce informací, zážitků a kvalitních diáků či fotografií. Mimochodem tenhle styl je u části naší družiny velmi oblíben a praktikován i přes občasnou nevoli ostatních. Ti co si prošli celou stezku, došli až dolů k Berounce, podle rady domorodého obyvatelstva nešli stejnou cestou nazpátek, ale vraceli se podle řeky z čehož měli velkou radost. Ostatní na ně zatím čekali. Dohromady jsme pak vyrazili po červené směr Nezebudické skály a kousek od vesnice Velká Buková rozložily v lese tábor, uvařily večeři – rýži se sojovým masem a čínskou omáčkou. Znaveni v klidu ulehli pod širák. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká příští dny.

Ráno nás probudilo probleskující sluníčko mezi stromy a příjemný ranní opar. Po snídani jsme se vydali na další cestu. Červená značka nás dál vedla do Nezabudic, cestou se nám ještě naskytl překrásný výhled z Nezabudických skal. V Nezabudicích jsme pak podle doporučení domorodců nabrali vodu z místní studny a pokračovali dál ke zřícenině hradu Týřov, netuše, že si zde nabíráme časovanou bombu. Týřov ovšem leží na druhém břehu Berounky. Abychom si nemuseli zacházet do Skryjí na první most, rozhodli jsme se, že řeku přebrodíme. Při této příležitosti jsme se také vykoupali, užily jsme při tom spoustu srandy, hlavně při jízdě po proudu, proti proudu to pak bylo spíše k pláči – tři kroky dopředu a dva zpět. Co jsme sjeli za minutu dolů, to jsme pak dvacet zdolávali zpátky. Pak jsme se vydali na další cestu, která vedla podél řeky, ale značku nebylo stále možno najít. Museli jsme pokračovat, nic jiného nám totiž nezbývalo. Po chvilce cesty se objevila nenápadná odbočka do prudkého kopce, shodili jsme batohy a hurá nahoru. Výstup byl docela namáhavý, v některých místech i nebezpečný, ale výhled, který se nám potom rozevřel byl nepopsatelný. Vodáci na Berounce byli z té výšky jako mravenci. Postupně nám začalo vrtat hlavou, kde že to vlastně jsme. Omyl se ukázal velice brzy. Řeku se nám podařilo přebrodit příliš brzy a my se nacházeli na Týřovských skalách. Týřov už byl jen kousek cesty dosti obtížným terénem. Zřícenina to je pěkná – není totiž až tak moc zřícená. Čas se nachyloval a my chtěli ještě stihnout návštěvu muzea ve Skryjích což se nám po zběsilém úprku podařilo. Dostali jsme se do spárů správce, který nám asi hodinu vyprávěl o všem co věděl i nevěděl – byl to v dobrém slova smyslu pěkný kecálek a všeználek. Máme ho na diktafonu. Muzeum je zaměřeno na zdejší okolí – geomorfologickou stavbu terénu a nálezy trilobitů. Hlavní část tvoří expozice trilobitoznalce J. Barranda. Ze Skryjí nás modrá značka vedla krásnou krajinou, přes Jezírka s vodopádem kde se nám líbilo, až do Jankovského mlýna nad kterým jsme už za tmy ulehli ke spánku. Na téhle části cesty se vystřídalo úpně všechno – louky, hluboké lesy, potok s opravdovým vodopádem, tůně, skály.

Tentokrát čili v úterý ráno nás probudily hladové žaludky, nevečeřeli jsme. Dohoda zněla – na rozcestí po Týčským vrchem uvaříme. Mezi tím se u jednoho člena začali projevovat příznaky kruté žaludeční nevolnosti se vším co k tomu patří. Na rozcestí jsme přesto došli. Kdo chtěl, mohl zde zůstat a ostatní se vydali na zříceninu Řebřík, která ovšem za moc nestála. Ti co zůstali, uvařili jídlo a starali se o maroda jehož stav se spíš horšil než lepšil, ale museli jsme pokračovat, protože cíl byl jasný – Točník a Žebrák. Skupinka co přijela v pondělí tyto skvosty neviděla. Rozebrali jsme marodův batoh a kromě skupinky, která šla rychle jsme ho po žluté na Vlastce a zelené doprovázeli s častými zastávkami až pod Točník. Nevolnost začala postihovat i jiné členy výpravy, rozhodli jsme se tedy přenocovat kousek od vesnice Žebrák. Nebyla to příliš klidná noc. Nejhorší mělo teprve přijít.

Čtvrtek ráno. Zdravotní potíže silně ovlivnily naše včerejší i dnešní tempo, přesto jsme vlakem přejeli do Karlštejna. Po společné prohlídce hradu jsme se rozdělili na skupinky podle stupně „postižení“. Někdo zůstal na Karlštejně, někdo došel přes vesnici Modřina jen do lomu Velká Amerika a tam se koupal. Ti co na tom byli nejlépe si prohlédli lom Mexiko, zažili částečně nedobrovolnou exkurzi ve vápence. Pak pokračovali až ke Králově studánce a Bubovickým vodopádům, které byly ovšem vyschlé. A velmi je mrzelo, že nedošli do Svatého Jana. Svoji pouť skončili v Srbsku odkud se přesunuli vlakem zpět do Karlštejna. Vyvstala obvyklá otázka, kde budeme spát. Stav expedice byl žalostný, potvrzuje to odjezd čtyřech členů do berounské nemocnice. Ostatní nakonec díky hodnému výpravčímu, který je nechal spát na peróně, zažily nejhorší noc na puťáku – projíždějící nákladní vlaky vytvářely zemětřesení o síle 2 stupňů Richterovy stupnice. Marodi se pak do růžova vyspali na Kopečku nad Berounem.

V pátek ráno byl sraz v Berouně na nádraží. Po dvoudenní intenzivní léčbě Endiformem se zdravotní stav členů expedice pronikavě zlepšil. Odjeli jsme tedy do Popovic, ze kterých nás žlutá značka vedla přes Koukolovu horu ke Koněpruským jeskyním. Cestou jsme viděli také Aksamitovou bránu a velkolom Čertovy schody – pro představu, člověk stojící na dně je velký asi jako přerostlá bakterie. Návštěva Koněpruských jeskyní stojí určitě za to. Nejen že budete zase o něco bohatší o zážitky a vědomosti, ale když se neobléknete, pěkně vymrznete. Počasí se začalo poprvé za celý puťák kazit a v pořádném slejváku jsme došli přes Tobolku a Kodu na nádraží do Srbska, odkud nás vlak převezl nejdříve pro batohy do Berouna a pak do Zadní Třebáně. Se spaním nebyl problém, vrch Políčko nedaleko Zadní Třebáně vše jistil. Někdo ještě uvařil čaj na zapití suchých rohlíků a šlo se do hajan.

Sobota byla pro většinu členů posledním dnem expedice. Ráno odjeli do Berouna a udělali si vlastní program poznamenaný hustým deštěm. Zbylých šest lidí kteří putovali až do neděle se dnes vydalo znovu na Ameriku (většina z nich tam ještě nebyla). Poprchávalo, přesto jsme slezli dolů, vykoupali se v ledové, ale čisté vodě. Někdo si i zaskákal. Po dlohé době jsem zase viděl tolik ráčků najednou. Abychom se nemuseli brodit rozhodli jsme se projít do druhé části lomu chodbou, která ovšem končí komínem, ve kterém je spuštěno ocelové lano (docela drsárna) pršelo a vše se nechutně klouzalo. Stejnou cestou jsme lezli i zpět. Výstup ven z Ameriky byl chvílemi hrou o přežití. Ještě, že jsme měli RSky. Lomy Malá Amerika a Mexiko nám také ukázali svoji krásu i když pršelo a umínili jsme si, že se sem určitě ještě podíváme a trochu to prolezem. Stále pršelo a už za tmy došli do Karlštejna, od tud nás místní lokálka převezla do Zadní Třebáně. Tam si většina z nás dala večeři a skončili jsme opět na osvědčeném Políčku.

V neděli se nám vstávalo velmi špatně. Odchod z tábořiště byl okolo jedenácti hodin. Vlakem jsme se přesunuli do Berouna, kde naší pozornosti neušlo velmi pěkné muzeum na náměstí. Dali nám tam také poslední razítko do Expedičního deníku. V půl čtvrté jsme odjížděli domů a ve vlaku plánovali program na rok 2000.

Příští rok určitě ze Slovenska.

doporučujeme

  • mapy edice KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ 1:50 000: KŘIVOKLÁTSKO A RAKOVNICKO, OKOLÍ PRAHY – západ
  • jako doplněk je vhodná mapa KARTOGRAFIE PRAHA 1:100 000 – OKOLÍ PRAHY
  • před cestou je vhodné otočit mapu a podívat se na vypsané informace o jednotlivých místech

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Cestopisy

Chystáte se pod stan? V tom případě budete myslet na účinnou impregnaci

Published

on

Ti, kdo mají rádi stanování a kempaření, se zajímají o účinnou formu, jak svůj dočasný příbytek zaopatřit tak, aby neprofoukl a v případě deště také nepromokl. Nanotechnologie dnes umožňuje skutečně mnoho. Dávno pryč jsou doby, kdy se používaly k impregnaci vosk, olej, teflon či silikon. Dnes se o nepromokavost stanů a nejen těch, postará inovativní technologie, která má výrazně vyšší vodu odpudivou schopnost. Navíc nepomáhá jen proti vodě, ale také proti plísním, nečistotám a má několikanásobně vyšší životnost. To zajisté oceníte nejen při použití na stany, ale i v běžném životě.

Proč impregnovat touto technologií?

Ve stručnosti se jedná o tyto benefity:

1) Extrémně odpuzuje kapaliny – při běžné impregnaci stan rychle promoká při větší kumulaci vody

2) Životnost impregnace v řádu týdnů až měsíců oproti běžné impregnaci mající životnost v řádu dnů

3) Vysoká odolnost vůči mechanickým vlivům oproti klasické impregnaci, která je k mechanickému setření velmi náchylná

4) Antibakteriální účinky impregnace způsobují prevenci tvorby plísní – U běžné impregnace hrozí tvorba plísní, která je zvlášť pro alergiky velmi nepříjemná a může zhoršovat stav alergiků

5) Impregnace je ekologicky šetrná, protože se skládá pouze z vody a nanočástic křemíku

Graf znázorňující životnost impregnace

Pokud jste strávili noc či dvě ve stanu, jistě víte, že se zapařuje a je nutné jej před úschovou dostatečně vysušit. To může způsobovat značné časové zdržení.

Co se týče impregnace, impregnovaný materiál dýchá a stan se tak nezapaří. Dochází k odpuzování vody, leč vzduch může cirkulovat. Je tak zachována prodyšnost. Nano částice mají antibakteriální účinky, díky nim je významně redukována tvorba plísní.


Formou lotosového květu

Možná by vám přišlo, že na lotosovém květu není nic zvláštního. Nenechte se však zmýlit, právě tady je inspirovaná impregnace, která skutečně funguje. Rostlinka je stále čistá, a to za jakéhokoli počasí, přestože je nejčastěji k nalezení ve stojatých či pomalu tekoucích vodách. Efekt lotosového květu inspiroval vědce natolik, že jej podrobili laboratorním výzkumům. Na základě nich napodobili jeho samočistící funkci a vložili ji do nanotechnologie. Tu je možné využít nejen pro stany, ale také do domácností nebo průmyslu.

Hrbolky, které mají smysl

Lotosový květ odolává nečistotám díky důmyslnému principu. Povrch jeho květů je totiž posetý tenkými hrbolky, které ho chrání jak před prachem, tak před dalšími nečistotami a vodou. Tuto vlastnost využili při nanotechnologii, kdy je povrch ošetřen tak, že je voděodolný i samočisticí.

Využití v domácnostech i firmách

Jestliže vás zajímá, kde všude se samočistí efekt může využít, nemusíme chodit daleko. Pro běžné uživatele přijde vhod např. při péči o obuv nebo třeba bundu, což v tomto počasí určitě využijete. Hospodyňky jej mohou použít i při péči o okna, v koupelně na toaletu, sprchový kout nebo vanu. Ani řidiči nejsou ochuzení, použití je možné i na sklech v autě.

Pomoc v podobě nanotechnologie

Možná se to zdá jako sci-fi, ale nanotechnologie je dostupná všem, kteří potřebují nebo chtějí udržovat jak své oděvy, tak obydlí, a to nejen v podobě stanu. Samostatným odvětvím je chemická nanotechnologie, jejíž produkty jsou volně dostupné i na našem trhu. Společností, která je v tomto oboru odborníkem, je německá společnost NanoConcept. Právě od ní můžete zakoupit produkty, jež naleznou uplatnění při ochraně povrchu materiálů.

Nano impregnace je vhodná pro všechny druhy stanů

Impregnace nanotechnologií je možné použít na všechny druhy stanů. Liší se pouze v množství impregnačního přípravku.

Vhodné materiály stanů pro impregnaci:

  • textilní látka
  • bavlna
  • polyester
  • nylon
  • PVC

Nechte se inspirovat i vy a vsaďte na společnost, která ví, jak vám pomoct. Budete mile překvapeni i potěšeni příznivou cenou a širokou nabídkou přípravků, které využijete v běžném životě.

Continue Reading

Cestopisy

Už víte, kam pojedete letos na dovolenou? Zvolte Řecko!

Bez ohledu na vnější faktory Řecko na atraktivitě neztrácí. Počet návštěvníků každým rokem narůstá a mnozí z nich se vracejí do země památek, nádherných pláží a moře opakovaně.

Published

on

Bez ohledu na vnější faktory Řecko na atraktivitě neztrácí. Počet návštěvníků každým rokem narůstá a mnozí z nich se vracejí do země památek, nádherných pláží a moře opakovaně.

Jak si vybrat ten nejlepší zájezd


Často je skutečně těžké vyznat se ve spoustě reklam a nenaletět na zdánlivě výhodnou nabídku. Někdy dochází k rozčarování, když na místě zjistíte, že romantický hotýlek na last minute stojí přímo u dálnice nedaleko letiště. Nebo rodinný pobyt all inclusive za skvělou cenu musíte strávit v pustině kilometr od moře. Ujasněte si proto, jak chcete svou dovolenou prožít, a z čeho třeba můžete s ohledem na své finanční možnosti slevit. Nejdůležitější je užít si volné dny v pohodě.

Zjistěte si co nejvíce informací

Před konečným rozhodnutím se informujte, co je zahrnuto v ceně zájezdu, třeba pojištění léčebných výloh je nespornou výhodou. Ptejte se, jaké služby a typy pokojů nabízí vybraný hotel nebo penzion, jaké jsou váhové limity zavazadel, zda si lze zajistit vybraná místa a stravování během letu a také je-li cestovní kancelář řádně pojištěna. Na webových stránkách můžete podle google maps jednoduše zjistit také polohu ubytování, popřípadě si přes odkaz prohlédnout vlastní stránky hotelu.

Vybírejte podle svých představ a možností


Chcete jen tak odpočívat na pláži a užít si s dětmi moře, ale máte omezený rozpočet? Je jen na vás, co zvolíte. Zájezd se stravováním all inclusive a ubytováním v jednom hotelovém pokoji u ne zcela ideální pláže anebo ubytování v pohodlných apartmánech s oddělenou ložnicí u široké písečné pláže vhodné pro děti ? Apartmány mají zpravidla kuchyňské kouty, takže můžete kombinovat přípravu jednoduchých jídel s návštěvami místních pizzerií a taveren.

Máte v plánu klidnou relaxaci anebo romantický pobyt ve dvou? V hotelech jen pro dospělé budete mít klid a také příležitost využít služby wellness center. Anebo se vydejte na cenově dostupnější dovolenou mimo hlavní sezónu a zvolte pobytové místo stranou rušných letovisek.

Pokud si můžete dopřát dovolenou bez limitů, vybírejte z těch nejlepších hotelů v Řecku. A nemůžete-li kvůli pracovnímu vytížení odletět na celý týden, objednejte si prodloužený víkend.

Řecko nabízí spoustu možností a navíc i tu pravou prázdninovou pohodu.

www.greece-tours.cz

Continue Reading

Cestopisy

7 důvodů, proč si vybrat dovolenou v Bibione

Hledáte rodinnou dovolenou, která by uspokojila sportovně zaměřeného manžela, ženu toužící po klidu, pubertální nebo naopak předškolní potomky a nebyla příliš akční ani pro prarodiče? Severoitalské Bibione je destinací, která splní nároky všech členů rodiny. Proč se do Bibione vydat?

Published

on

Hledáte rodinnou dovolenou, která by uspokojila sportovně zaměřeného manžela, ženu toužící po klidu, pubertální nebo naopak předškolní potomky a nebyla příliš akční ani pro prarodiče? Severoitalské Bibione je destinací, která splní nároky všech členů rodiny. Proč se do Bibione vydat?


  1. Je to blízko

Nikomu se nechce cestovat na odpočinkovou dovolenou přes půl světa. Autem těch cca 760 km cesty zvládnete cca za 8 hodin. Letadlem to trvá přibližně 35 minut.

  1. Nabízí se výborné ubytování

K dispozici jsou rozsáhlé nabídky pronájmu. Pro rodiny je skvělou volbou apartmán, který v přepočtu na osobu vychází velmi příznivě. Kromě toho můžete vybírat i z bohaté nabídky 3-5 hvězdičkových hotelů.


  1. Zábava pro každého z rodiny

Ženy toužící po klidu tu narazí na spoustu cukrárniček a perfektní plážový servis. Totéž uvítají i prarodiče. Pro menší a školou povinné děti je zde akvárium Gulliverlandia, aquapark v Lignanu a spousta hřišť. Puberťáci a mládež si vychutnají diskotéky.


  1. Pohoda i pro domácí mazlíčky

Co se psem, kočkou, morčetem nebo třeba myší? Tuhle otázku řeší před odjezdem na dovolenou spousta rodin. Vězte, že sem si můžete vzít i své mazlíčky, pronájem bytu to mnohdy umožňuje. Vám tak odpadne problém.


  1. Nudit se nebudou ani sportovci

Můžete vyzkoušet i vodní sporty, například se učit jezdit na kajaku, jsou zde hřiště na míčové hry, tenisové kurty. V Bibione je sportovní klub, v Lignanu golfové hřiště. Můžete si i zajezdit na kole.


  1. Máte co objevovat

Celá rodina může vyrazit společně do Benátek, což je asi 80 km. Výlet do romantického města na vodě stojí za to. A rájem pro milovníky poznávání a historie je i zámek Miramare nebo město Terst.


  1. Příjemné koupání

Dlouhé pláže plné zlatavého písku a pozvolný vstup do vody. Takové koupání zvládnou i malinké děti nebo méně pohybliví senioři. Nikdo se vody nemusí bát.


Continue Reading

Nové články