Do Země čistých 22

0
587

Výstup po štěrku točitého schodiště se stává malým dobrodružstvím, zvláště přestáváte-li v naprosté tmě vnímat, po čemž to vlastně šlapete. Boty jste přitom nechali daleko odtud, protože se nacházíte v jednom z minaretů největší mešity Starého Dillí i celé Indie, Džámi Masdžid. Po chvíli tápání se snad vyhnete houfům netopýrů a pokud nešlápnete na nějaký ten zatoulaný střep nebo tarantuli, oslepí vás na ochozu proud najednou nezvykle ostrého světla. Pohled dolů ovšem stojí a stál za to.

Nad siluetou města se v dálce ve vrstvě smogu leskly mrakodrapy Nového Dillí, ale naše pozornost patřila především blízkým mogulským stavbám a neprodyšně, až chaoticky zastavěným starým čtvrtím města. Dívali jsme se na ně přes kulisu ostatních krásných mramorových minaretů, které bývají i díky příměsi pískovcové červeně považovány za ještě elegantnější než u blízkého proslulého Tádžmahalu v Ágře. Přes obrovské vydlážděné nádvoří, na které by se měly vměstnat desetitisíce poutníků, jsme pak nemohli očima minout slavnou Lál kilá – Červenou pevnost. Bývalý sídelní palác Velkých Mogulů se topil v zeleni parků a hájů a jeho mohutná zeď z červeného pískovce jakoby věznila bezpočet pavilonů, věžiček a mešit. Ty jsme však pro clonu smogu spatřili až později v areálu samém.

Zatím jsme se z nádvoří museli obdivovat opravdu úchvatné klenbě s až středoasijsky lomeným obloukem a všem třem bíločerveným cibulovitým kopulím. Nad tou nádherou. by se člověk sklonil až k zemi – skotský architekt. Fergusson ji prý označil za jednu z nejkrásnějších mešit světa – ostatně na teple barevných kobercích podél plochy nádvoří tak v bázni před samotným Alláhem činili sami muslimové. Procházeli jsme neslyšně kolem nich a uvažovali, zda mezi nimi nepotkáme imáma této mešity Abdulláha Buchárího. Zasvěcenci vědí, že právě tady je třeba hledat nitky vedoucí k osudové fetvě vyslovené r.1989 v Iránu nad Salmanem Rushdiem, jehož kontroverzní kniha narušila dlouho pracně budovaný smír mezi indickými muslimy a hinduisty.

Mohamedův vlas, údajné otisky jeho nohou v kameni ani jiné relikvie z jeho pohřební výbavy jsme už neviděli, kolem krámků zlatotepců a stříbrotepců jsme pospíchali k již zmíněné pevnosti. Před její masivní zdí si uvědomíte sílu a moc dynastie, která to vše dokázala vystavět a která klesla po 350 letech své vlády až pod nátlakem Britů. Únavou z neskutečných vlhkých veder klesáme před Trůnním sálem i my a přestože se už údajně můžeme počítat mezi „silné nátury“ – jenom ty totiž podle knižního průvodce zvládnou cestování indickým vlakem 2.třídy – zvažujeme poprvé zkrácení našeho pobytu v tropech. To v případě, že seženeme lacinější letenku – kamkoliv do střední Evropy…

Na otevřené rikše pospícháme na adresu několika cestovních kanceláří. Při čekání na frekventované křižovatce – na rozdíl od Amritsaru tu ještě fungují semafory – se k nám blíží hubený malý klouček s nafouklým bříškem. Jeho prosebné hladem unavené oči se setkávají s našima a jeho ruka mne na znamení naléhavosti srdceryvně škrábe po koleně. Že hladoví půl miliardy obyvatel Země, nás už pro zvyšující se apatii i nestravitelnost tohoto čísla nechává chladnými, ale máte-li jednoho jediného před sebou, zasáhne vás to jako blesk.

V klimatizované místnosti s převelice ochotným úředníkem studujeme mapy leteckých společností a na prvním místě samozřejmě jich ceny. Po zrušení letů polských aerolinií připadá v úvahu. cesta s Air India nebo Aeroflotem, a dvě volná místa nočního letu do Frankfurtu rozhodují o tom, že se nakonec přikláníme k donedávným „přátelům nejvěrnějším“. Úředníkovi a rikšákovi padá úlevou kámen srdce: tučná provize a bakšiš budou!

Naposledy dáváme rozchod a každý se sám loučí s podvečerním Dillím, Indií a Asií. Ulice plné kol, děcka na trávnících hrají fotbal a vedle kriket. Poslední kořeněný šmak v pouliční kuchyni a přestože se nám svírá srdce z toho, že všechno opouštíme, přece se už nemůžeme dočkat návratu domů do Evropy.

Na domluveném místě se Petr objevil s oranžovým věncem květin na krku. Od kteréhosi kolemjdoucího to měl být nejspíš uvítací pozdrav, pro nás ale jeho prostřednictvím Indie říkala své sbohem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno