Míjíme malebné vesničky a u jedné z nich, u Chateau –
d´ Oex, uhýbáme z vytčené trasy a míříme asi 20 km na sever do
Gruyéres (německy Greyerz). Nemůžeme si přece nechat ujít návštěvu prý
nejmalebnější vesnice v Evropě. Že vám je název nějak povědomý?
Není divu – stejně se jmenuje slavný sýr, který se zde vyrábí.

Malebně položený Spiez, lázeňské středisko a důležitý dopravní
uzel, leží na břehu jednoho z mnoha nádherných švýcarských jezer,
jezera Thuner See.

Nedělní odpoledne je zde skutečně prosycené až nepochopitelným
klidem. Plné jsou předzahrádky mnoha restaurací, všude v uličkách
i na molu jezera korzují lidé.

Aarau leží na řece Aare, má prý krásné historické centrum, postavené
ve stylu, jenž naznačuje, že na jeho architekturu mělo rozhodující vliv
období, kdy toto území kontroloval Bern. Pro svou jednotnou výstavbu
s řadou pozdně gotických a barokních domů je nazýváno „městem
štítů.“

Dnes je Basilej živým, pulsujícím, moderním městem. Řeka Rýn ho
rozděluje na Malou a Velkou Basilej, ta Velká je právě zmiňovaná Bezilia.
Turistům nabízí nejen „materiální“ potravu, ale i potravu
„duchovní.“ I když preferujeme tu druhou zmíněnou, určitě se
nebudeme bránit ani té první.

Letošní léto nelze snad ani nazvat létem. Sice pár horkých dnů – a
je pravda, že až příliš horkých, doslova tropických, s nimiž se
v našich zeměpisných šířkách spíše nemáme setkávat – už bylo,
ale tento extrém nedělá léto létem. Kvůli neustálé zimě a příliš
častým srážkám náš odjezd neustále odkládáme. Jeďte si do
Švýcarska, do alpské země, v nejistém počasí. Z těch hor pak
mnoho neuvidíte. A my letos chceme spíše než kulturní památky
poznávat přírodní krásy.

Pochopitelně i po naší čtvrté cestě po části Francie hledáme
odpověď na otázku, jací jsou Francouzi. Dnes už můžeme s téměř
stoprocentní jistotou říci, že perfektní. Vůbec jim nevadí, že neznáme
jejich řeč, pravdou je, že jsou asi trochu alergičtí na Němce.

Nejprve stoupáme do Chateau-Chinonu, po dlouhé době většího osídlení.
Dosud jsme jeli velice řídce osídlenou krajinou. Teď máme pocit, že jsme
se dostali do horského střediska. A je to pravda. Jsme v centru
národního parku Morvan. Přírodní krásy ale můžeme jen tušit, protože
vše je ponořeno do nízko se válejících mraků.

Bez deště je nám dopřáno pouze dojet do Chauvigny, když se chystáme
k procházce, začíná pršet. Jsme otrlí a tak si zážitek
z tohoto prý krásného města nenecháme ujít. Chauvigny je všude
prezentováno jako „cité médiévale,“ což by volně přeloženo
znamenalo něco jako středověké město.