Saintes (sént) je na první pohled obyčejné město, na druhý pohled je to
neobyčejné město. Proč neobyčejné? V turistických průvodcích se
o něm sice něco málo praví, ale superlativy chybějí. Když sem
přijedeme a uvidíme ho z tzv. druhé strany – to znamená
z nábřeží té novější části města – zdá se nám, že mu je
hned z mnoha důvodů v tomto směru křivděno.

Nejen politikou ale žilo a žije Bordeaux. Co by to bylo za francouzské
město, kdyby nebylo spjato s proslulým francouzským gurmánstvím, ať
jde o jídlo nebo pití. Při vyslovení jména Bordeaux snad všichni
zareagují: „No přece kdo by neznal bordeauxská vína.“ Ano, jde
především o červená vína, v menší míře o vína
bílá.

Rozkvět La Rochelle často souvisel s rozkvětem blízkých ostrovů
Ré a Oleron. Na první jmenovaný se vydáváme. Ostrov skutečně nabízí to
nejrůznější vyžití – 90 km cyklostezek vede krásnými lesy
i vinicemi, chráněnými oblastmi i salinami.

Sobotní ráno je krásně pohodové. Všude je slyšet jen
„bonžúr“ a „mersi“ a vidět úsměvy. My ale musíme
dál. Včera jsme nestihli vše, co jsme měli v plánu, a tak budeme
dohánět. Chceme se alespoň podívat do oblasti již zmíněných solných
bažin a na tzv. pobřeží Cote d´ Amour u le Croisic a
u Batz-sur-Mer.

Dnes si nejprve dáme porci kultury, potom budeme pokračovat
v poznávání pobřeží a na závěr bychom mohli zase skončit
u kultury. Doufejme, že se nám podaří plán splnit, že počasí bude
slunečné, že večer si opět řekneme: „Na zážitky dnešního dne
nezapomeneme.“

Úzkou silničkou se vracíme na sever, střídavě se přibližujeme
k pobřeží a zase od něj odjíždíme. Kraj působí zadumaně, chudě a
přitom z něj vyzařuje zvláštní kouzlo. Vůbec nám nevadí, že
obloha zešedla a na naše hlavy padají první kapky deště. Ten jakoby se
k tomuto pochmurnému kraji nejlépe hodil.

Ocitáme se ve skutečném i simulovaném podmořském
i přímořském světě. Jsou v něm představeni nejen živí
tvorové, ale návštěvník zde najde i různé „naučné“
programy, určené především pro děti.

Překrásná třešeň uprostřed „načančaného“ dortu –
tak zní naše první hodnocení zámku a jeho zahrad. Mohutná kovaná mříž
nám umožní vstup do této renesanční elegance. Proč právě renesanční?
Villandry byl totiž postaven ve 30. letech 16. století jako poslední
z velkých renesančních zámků v údolí Loiry.

Blois – padesátitisícové obchodní středisko na středním toku
Loiry si dodnes uchovalo zvláštní magickou atmosféru, z níž dýchá
jeho královská minulost. Ve středověku hrálo často významnou úlohu,
nejprve jako sídlo orleánských vévodů, od 16. století pak jako královské
sídlo.

Nedělní ráno je na tuto roční dobu nezvykle chladné, ale slibně jasná
obloha dává tušit, že se rodí pěkný den. Slunce se pomalu prodírá
i do ulic a uliček starobylého Troyes. Vedeni jakýmsi šestým smyslem
zahneme jen za roh ulice Rue Kleber…