Z hodin školního dějepisu vám v hlavě možná uvízly jen letopočty a fakta. Ale jsou to lidé a jejich příběhy, které vytvářejí historii. Příběhy o životě králů, měšťanů či řemeslníků, o událostech svátečních i každodenních vyprávějí historické slavnosti v českých městech, na hradech a zámcích.

Český Krumlov (www.ckrumlov­.info), jehož historické centrum bylo v roce 1992 zapsáno na seznam památek UNESCO, pravidelně zve své návštěvníky na červnové Slavnosti pětilisté růže (22.–24. 6.) a zářijové Svatováclavské slavnosti (28.–30. 9. 2007). Základní námět Slavností pětilisté růže se nemění: Poslední Rožmberkové a éra renesance – doba největšího rozkvětu Českého Krumlova. Tématem pro letošní rok je čtvrtý sňatek Viléma z Rožmberka s Polyxenou z Pernštejna roku 1587. Diváci si mohou vybrat z velkého počtu scén v celém městě, na nichž vystoupí desítky souborů. Pro děti a dospělé jsou připraveny historické hry a pouliční historická hostina. Chybět nebude slavnostní historický průvod městem, rytíři, muzikanti a kejklíři, novinkou pak bude přehlídka skupin historického šermu. Po celou dobu slavností bude na zámeckém nádvoří probíhat staročeský jarmark s historickým a lidovým zbožím a ukázkou starých řemesel. K Svatováclavským slavnostem neoddělitelně patří jarmark na náměstí Svornosti, který bude po tři dny nabízet produkty hrnčířských dílen, mistrů kovářů a další originální výrobky. Muzea a galerie otevřou své brány pro noční rendez-vous s uměním během Svatováclavské noci otevřených muzeí a galerií. Protože podzim je doba žní a úrody, nebude chybět dobré jídlo a pití, ať už jsou to švestkové koláče, preclíky, klobásy, zelí, víno nebo medovina.

Scénář slavností nazvaných Královské stříbření Kutné Hory (www.stribreni­.cz) navrátí ve dnech v23.–24. 6. 2007** bývalé královské horní město do dob o šest století zpět, na vrchol jeho největší slávy a prosperity. Každoroční gotická historická slavnost symbolicky otevírá turistickou sezonu města zapsaného na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Hrdí horníci uvítají krále Václava IV. s jeho dvořany, otevře se jarmark a sám král zahájí velký rytířský turnaj. Večer se bude královský pár s dvořany bavit na dvorské slavnosti. Při nedělních pořadech propojených tématem lásky se např. dozvíte, jaké překážky museli překonat nápadníci při namlouvání urozené nevěsty. Jestliže máte rádi zářivé barvy praporců a historických kostýmů, neváhejte a připojte se ke slavnostem ve svém vlastním historickém kostýmu. Sezonu kulturních akcí konaných pod širým nebem v Kutné Hoře pravidelně poslední sobotu v září (letos 29. 9. 2007) neoficiálně uzavírají Svatováclavské slavnosti (www.kutnahora­.cz) s programem, který zahrnuje např. řemeslný minitrh, divadelní představení pro děti, hudbu nejrůznějších žánrů, dobové pochutiny a mnoho dalších lákadel.

Historii a rozkvět města Prachatice (www.prachati­ce.cz) ve 14.–16. století připomínají Slavnosti Zlaté solné stezky. Jejich sedmnáctý ročník vyplní poslední červnové dny v Prachaticích (29.–30. 6. 2007) ukázkami dobových řemesel, kulturními programy, trhy a průvody v historických kostýmech.

V kraji nejslavnějších českých rybníků se tradičně pořádají Historické slavnosti Jakuba Krčína. 21. července se v Třeboni (www.itrebon.cz) konají historické trhy a své chovatelské úspěchy v sokolnictví a loveckých plemenech předvedou členové řádu svatého Huberta. Zklidnění nabitého dne přinese večerní koncert dechového tria na třeboňském zámku a slavnostní ohňostroj.

Obdivovatelé císaře Napoleona by neměli chybět 11. a 12. 8. 2007 při Napoleonských dnech na místech slavné bitvy u Slavkova (www.austerlit­z.org). Co tady uvidí? V polním ležení právě probíhá výcvik vojáků, sem tam se strhne bojová šarvátka. V zámku (www.zamek-slavkov.cz) se při kostýmovaných prohlídkách prochází sám Napoleon a v zámeckém parku se rozléhá veselý šum jarmarku.

Do období vrcholného středověku a husitského hnutí vás vtáhnou Královské slavnosti v Telči (www.telc-etc.cz) ve dnech 17.–18. 8. 2007. Slavnosti ve městě zapsaném na seznamu UNESCO navazují na události spojené s pobytem císaře Zikmunda Lucemburského v Telči před 570 lety. Dvoudenní akce bude zahájena v předvečer Královských slavností otevřením jarmarku s kejklíři, pouličním divadlem, fakíry a historickou hudební show. Vyvrcholí noční ceremonií a příjezdem císaře Zikmunda Lucemburského s rytířským doprovodem za svitu loučí a hřmění bubnů. Sobotní odpoledne zahájí průvod husitských vojsk v čele s Janem Žižkou a bude pokračovat šermířskými a rytířskými hrami pro děti i dospělé.

Návštěvy římského císaře a českého krále Karla IV. v Kadani i po více než sedmi stoletích zůstávají událostí, která se v Kadani (www.mesto-kadan.cz) slaví jako Císařský den (25. 8. 2007). Historickou část města ovládnou kejklíři, trhovci a pouliční herci. O žíznivé poutníky se postarají ve středověkých tavernách a šencích. Na příjezd císaře Karla IV. a jeho honosného doprovodu naváže královské slyšení, rytířská klání a slavnost s dvorními tanci.

Od roku 1982 se hrad Helfštýn (www.helfstyn.cz) stal světovým centrem uměleckého kovářství. Nejvýznamnější událostí v tomto oboru je každoroční mezinárodní setkání uměleckých kovářů – Hefaiston. O víkendu 26. a 27. 8. 2007 proběhne již jeho 26. ročník. Po oba dny budou návštěvníci moci zhlédnout na 300 dovezených exponátů reprezentujících 20 zemí. Paralelně budou probíhat na kovářském dvoře u kovadlin a výhní ukázky tvorby mistrů ohně a kovu. Hefaiston si vydobyl výjimečné postavení mezi obdobnými přehlídkami uměleckého řemesla a pravidelně na něj zavítá na 600 účastníků z oboru a 10 000 zvědavých návštěvníků. V průběhu celé sezony lze na hradě navštívit stálou expozici uměleckého kovářství v suterénu hradního paláce, mincovnu s replikami renesančních mincovních strojů a historickou kovárnu.

Slavnosti královny Elišky (31. 8. – 1. 9. 2007) znamenají pro Hradec Králové (www.calendari­umregina.cz) návrat do 14. století, do dob panování královny Elišky Rejčky. Historické centrum města oživí středověký jarmark, dobové průvody, rytířská klání, středověké hry a zábavy, kejklíři, hudebníci, tanečnice a další kumštýři. Chybět nebudou naučné pořady o životě našich předků či ohňový mumraj, slavnost završí večerní ohňostroj.

Máte-li rádi atmosféru středověku, neměli byste si nechat ujít dvanáctý ročník festivalu Táborská setkání (15.–16. 9. 2007). V historickém centru Tábora (www.tabor.cz) se po tři dny budete cítit jako v první polovině 15. století, kdy městu vládl obávaný husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Jana Žižku v doprovodu jeho bojovníků určitě nepřehlédnete, ale k vidění a slyšení toho bude ještě víc: koncerty duchovní a středověké hudby, divadelní představení pod širým nebem, výstavy či hry pro děti.

Z nápadu připomenout tradici, kdy v Boskovicích vykrmovali husy a dodávali je na trh do Vídně, vznikly dnes oblíbené Husí slavnosti. Ty se letos konají 22.–23. 9. v areálu u Zámeckého skleníku (www.boskovice­.cz). Celý víkend bude v Boskovicích vonět husí pečínka, prodávat se budou husí speciality a v restauracích vám naservírují husí menu. Vyhlášena bude i soutěž o nejlepší pečenou husu.

Jak vypadal život v obleženém hradě za dob třicetileté války, vám odhalí program Za čest krále na hradě Sovinci 14. a 15. 7. 2007 (http://akce.so­vinec.cz). Při pilné práci zastihnete kováře a zbrojíře a přímo před vašima očima se strhne i bitva. Už název Kejkle a kratochvíle napovídá, že 25. 8. 2007 bude v Moravské Třebové (http://tis.mtre­bova.cz) opravdu veselo. Středověký festival plný lidového veselí představí kejklíře, šermíře i dobové řemeslníky. Historické tržiště se starými řemesly, rytířské turnaje a šermířské souboje vás čekají také při Oslavanských historických slavnostech (8.–9. 9. 2007) v Oslavanech (www.mesto-oslavany.cz). Čas zábavy a veselí přinášejí do Jablonce nad Nisou (www.eurocentrum­jablonec.cz) Jablonecké podzimní slavnosti (21.–23. 9. 2007). Jejich veselou atmosféru podtrhne jablečný trh, stánky s prodejem tradičních výrobků a ukázky řemesel.

Neděle 1. Srpna

Nedělní ráno je stejně krásné jako to sobotní. „Rachtáme“ už od sedmi hodin, brzy se k nám přidává i další rodina, jejíž „páníček“ spal ve spacáku venku. Během hodiny máme sbaleno a vyrážíme směr La Rochelle.

La Rochelle (la rošel) patřil a patří k významným francouzským městům a to významným hospodářsky i kulturně. Město je připomínáno poměrně pozdě, tedy až v 10. století. Pravděpodobně je však mnohem starší. Již od 11. století byl centrem obchodu a rušným přístavem. V roce 1154 ho koupil Jindřich Plantagenet a v roce 1199 vdova po Jindřichovi udělila městu mnoho výsad. V roce 1224 se dostalo do moci Ludvíka VIII., v roce 1360 bylo vráceno Anglii. Proti jejímu panství zde vypuklo povstání a jeho výsledkem bylo vyhnání Angličanů. V minulosti bohužel ve válkách mělo tedy město vždy snahu podporovat tu nesprávnou stranu – Angličany ve stoleté válce a hugenoty v náboženských válkách – a tak na to také často doplácelo. Při bojích hugenotů, za kardinála Richelieua, bylo r. 1628 obleženo a při něm zahynulo 23 000 obyvatel. Obyvatelé byli vyhladověni, hradby strženy a město zbaveno všech privilegií. V roce 1648 tu bylo zřízeno biskupství a podle ediktu nantského muselo město opustit 5 000 jeho občanů – protestantů. Dobou rozkvětu pro město bylo 18. století, kdy La Rochelle patřil k nejvýznamnějších francouzským přístavům, přes něž šel obchod s koloniemi.

Sjíždíme do podzemních garáží na náměstí Place Verdun a prohlídka města může začít. Náměstí i ulice jsou zatím liduprázdné, i přes tuto ranní dobu je však katedrála Saint-Louis otevřena. Ta je první památkou, na kterou ve městě narazíme. Již v roce 1152 zde první obyvatelé La Rochelle postavili kostel Saint-Barthélémy. Z něho do dnešní doby „přežila“ gotická věž z 15. století, nacházející se za katedrálou. Kostel byl v náboženských válkách na konci 16. století zničen. Na počátku 17. století přistoupili protestanti k výstavbě nového kostela, který se potom stal katedrálou. I on byl ale zničen. Teprve r.1741 přinesl Jacques-Ange Gabriel, první královský architekt, plány nové stavby a r. 1742 se začalo se stavbou. I ta se protáhla na dlouhou dobu, nakonec byla dovedena do dnešní podoby. Uvnitř nás upoutají především krásné malby na skle.

Procházíme poněkud ponurými podloubími, která rozjasňují výlohy jednotlivých obchodů. Ulici lemují domy většinou ze 16. – 17. století. Míříme do starého přístavu na konci úzké zátoky. Projdeme obloukem v hodinové věži (Porte de la Grosse Horloge). Ta je gotická a slouží i jako zvonice. Před námi se otevře půvabné přístavní zákoutí. I ono se teprve probouzí do krásného dne.

Nejmohutnějšími stavbami jsou dvě věže a to Tour de la Chaine a Tour St-Nicolas. Kdysi byl mezi nimi natažen těžký řetěz, který měl chránit město před nepřáteli z moře. Obě pocházejí ze 14. století. V první jmenované bylo skladiště střelného prachu, druhá sloužila jako pevnost a vězení. Nedaleko odsud, na konci hradeb, zbudovaných na konci 15. století, se nachází věž Tour de la Lanterne též z 15. století. Původně sloužila jako maják, potom i jako vězení. Vězni zanechali na jejích stěnách mnoho kreseb, nejčastěji znázorňujících lodě.

Loudáme se po nábřeží, obhlížíme množství plachetnic kotvících v zátoce. Neméně půvabný pohled poskytují „vyšperkované“ kavárny a restaurace. Stolky a židličky už jsou v řadách vyrovnány na chodnících a zvou k posezení. Jako unikát se nám jeví maják v bytové zástavbě. Zde na nábřeží, na Quai Louis Durand, si také povšimneme, že ulice, pokud nese jméno nějaké osobnosti, není označena jen prostým názvem, ale pod ním je uvedeno, čím se dotyčný proslavil a kdy žil. Opravdu nenásilné předávání informací.

Rozkvět La Rochelle často souvisel s rozkvětem blízkých ostrovů Ré a Oleron. Na první jmenovaný se vydáváme. I na něj vede z pevniny odvážně ladný most, k naší „neradosti“ s poměrně vysokým mýtem. Zaplatíme a můžeme si do libosti ostrov prohlížet. Především dlouhé, prosluněné pláže a příjemné klima dělají z ostrova oblíbený cíl všech milovníků slunce i nezničené přírody. Ostrov skutečně nabízí to nejrůznější vyžití – 90 km cyklostezek vede krásnými lesy i vinicemi, chráněnými oblastmi i salinami. Cyklisté dojedou do půvabných vesniček s malými bílými domečky i kostelními věžemi, které často sloužily i jako majáky, přivádějící lodě do bezpečných přístavů, do přístavů těch nejrůznějších člunů a jachet. A k tomu přistupuje ještě dobrá, ba možná více než dobrá strava, připravovaná z darů moře. Kdo by zase této nabídce odolal? Neodoláme ani my a zbytek dnešního dne věnujeme tomuto ostrovu, bílému ostrovu, typickému svými křídovými útesy a písečnými dunami.

V podmračeném počasí jedeme do nejznámějšího centra ostrova, do „hlavního města“ Saint-Martin-de-Ré. Některé materiály mluví o tom, že v tomto případě jde o vesnici, jiné konstatují, že se jedná o město. Tak tedy nevíme, jaké zásady platí ve Francii pro město či vesnici, pro nás je důležité, že v tomto případě se budeme řídit jen svým instinktem – to znamená, že můžeme pouze konstatovat: „Toto nás okouzlilo, toto o něco méně.“

Projíždíme nevýraznou krajinou, až dojedeme do již zmíněného Saint-Martin-de-Ré. Zaparkujeme na záchytném parkovišti na okraji města, poblíž pevnosti. Je tu téměř plno, čekáme ve městě „nával.“ Ale nic není tak horké, jak se uvaří. Brzy poznáváme, že toto pravidlo platí i tady.

Nejprve zamíříme do parku u hradeb. A ejhle – první překvapení. Po parku se procházejí osli se slušivými nohavičkami na předním i zadním páru nohou a na svém hřbetu poslušně nesou dětské cestující. Podle počtu oslů můžeme pouze soudit, že se jedná o dobrý „byznys.“ Jenže čistota oslích nohaviček je pochybná. Bodejť by ne – nařiďte zvířeti, že se má chovat „čistotně“ ke svému oděvu. Ani pohled z hradeb směrem k moři není příliš estetický. Bahnitá plocha, táhnoucí se do dáli, typický zápach bahna, šeď všech staveb kolem, z níž se vyděluje pouze červeně rámovaný maják na jednom z ostrohů ostrova. Tak to je první dojem z města Saint-Martin-de-Ré.

Procházka městem nás ujistí v tom, že se jedná skutečně o starobylé lidské sídliště. Domy mají tu správnou „patinu věků,“ vnitřní přístav se řídí přílivem a odlivem dnes stejně jako kdysi, lodě leží bezmocně v bahně. I místní kostel nepřežil „tlak doby,“ jeho část jsou pouhopouhé trosky. Jen nabídka restaurací je dnes podřízena turistické komerci, zatímco dříve šlo spíše o prostou obživu. I tímto se projevuje proměna života v běhu věků.

Dojedeme k nejzápadnějšímu cípu ostrova, na němž pochopitelně nechybí maják. Zde jsou dokonce majáky dva –jeden nový a jeden starý a nazývají se Phare des Baleines. Dlouho se tu nezdržíme, i tady vše ovládají požadavky turistického ruchu – množství stánků nabízí všechny možné (a občas i nemožné) suvenýry, restaurace vystavují poutače zvoucí k návštěvě. Nabízejí se v nich především dary moře a hlavně ústřice, které se na ostrově uměle chovají.

Cestou zpět prokličkujeme oblastí solných mokřin, zastavíme se u zřícenin cisterciáckého opatství Abbaye des Chateliers a vykoupeme se u vjezdu na ostrov. Pak nás čeká přejezd zpět na pevninu a po ní pojedeme a pojedeme a pojedeme. Míjíme město Rochefort, kdysi soupeře La Rochelle, silnice za ním směrem na jih vede oblastí kanálů. Připadáme si na ní jako na houpačce – silnice se nejspíš propadá do mokré půdy. A tak máme zácvik na trajekt. Rádi bychom se totiž dostali až do Royanu a z něj se trajektem přeplavili na poloostrov Médoc, vybíhající ve své mohutné mase na sever a západ od města Bordeaux.

Z nekonečné roviny se jakoby náhle zvedá k nebi věž kostela Église St-Pierre-de-Sales v Marennes. Název kostela přeložený do češtiny nám už leccos vypoví o charakteru zdejší krajiny – kostel je zasvěcen sv. Petru na salinách. Když vystoupíme na náměstí u kostela, doslova nás „bací“ vedro. Teploměr se vyšplhal na 36 stupňů. Na pořad dne přichází tedy opět koupání, moře je odsud, co by kamenem dohodil. Písečná pláž, teplá voda, lehký větřík – co více bychom chtěli.

Po silnici lemované borovicovým lesem s dalším nízkým křovinatým podrostem a za hlasitého doprovodu cikád (tady je slyšíme při této cestě poprvé) dojedeme do Royanu. Bez zaváhání sklesáme k trajektu a – no to snad ne! Fronta aut je možná více než kilometrová. Je tedy otázkou, zda dnes vůbec se na trajekt dostaneme. Je sedm večer a informační tabule praví, že poslední trajekt odplouvá o půl deváté. No nic, zkusíme být trpěliví.

Trpělivost se nám vyplatí. Po osmé hodině už najíždíme na notně se kymácející trajekt a než se rozkoukáme, odrážíme od břehu. Než se rozkoukáme podruhé, jsme na protějším břehu. Protější břeh ale není mořským břehem, tak široce a dlouze ústí do moře řeka Gironde. A vlastně – vždyť to je úplně jedno, zda jde o přívoz přes moře nebo řeku. Jsme spokojeni, že jsme se ještě dnes dostali na mys Grave.

Krajina, kterou projíždíme, je téměř neobydlená a neobdělávaná. Na nekonečných loukách se pasou především koně. Z letargie nás burcují jen černé, asi „plechové“ postavy s naznačenou stékající krví. Umístili je tam, kde došlo k dopravním nehodám se smrtelnými následky. Je jich tu až příliš, pravdou je, že rovná silnice zde svádí k rychlé jízdě. Docela morbidní průvodci. Na nás působí deprimujícím dojmem. A to máme pořád pocit, že Francouzi jsou ukáznění řidiči.

Brzy na nás dolehne obvyklý „večerní“ problém a sice otázka, kde hledat kemp. Nabídka kolem komunikace žádná. Zajedeme i do městeček při hlavní silnici, ani tam nepochodíme. Až jako zázrakem narazíme na poutač kempu. Jedeme podle jeho instrukcí a i když máme docela podrobnou mapu, nevíme, kde jsme. Chvála bohu, kemp najdeme, a ještě jednou chvála bohu, je otevřený. Asi se nachází někde u Naujac-sur-Mer. Tento fakt není v tuto chvíli podstatný, hlavní po nás je to, že nás bez problémů ubytují a dokonce mluví i německy. Na moje znalosti až příliš dobře.

Kemp se jmenuje ROCHADE (až později zjistíme, že v něm pro zábavu ubytovaných postavili šachovnici s velkými figurami), je rozsáhlý, umístěný v listnatém porostu – tomu se asi zatím nedá říkat les. Na něj je příliš nízký. Olše, jívy, břízy poskytují však ubytovaným dostatek stínu v horkých denních chvílích. I nám je zatím až příliš teplo – v 21,00 hod naměříme 31 stupňů. Zvykáme si, že se „suneme“ k jihu a tam i u Atlantiku se turista může ohřát více, než mu je libo.

Rychle stavíme stan – zase za mimořádné pozornosti ubytovaných. Následuje nezbytná hygiena, příprava večeře a nechybí ani chvíle na rozjímání. Kdybychom byli sebevíce unaveni, musíme se vzájemně svěřit se svými dojmy, musíme každý z nás říci, co v tento den pro nás bylo nejsilnějším zážitkem, co nás šokovalo, na co určitě nikdy nezapomeneme. Pak teprve můžeme lidně ulehnout a říci: „Dobrou noc, zítřejší den bude snad pro nás stejně nebo i více objevný jako ten dnešní.“ Tedy dobrou noc a sladké sny. A ještě něco – co nejméně komárů.

Karlův most je unikátní, světově proslulou památkou. Patří neodmyslitelně k základním symbolům Prahy. V souvislosti s významným výročím 650 let existence Karlova mostu tak vznikla idea vybudování stálé expozice, jejímž smyslem je prezentovat kulturněhistorický kontext založení, vývoje a současnosti této výjimečné stavby.

S původní myšlenkou přišel ing. arch. Ondřej Ševců z Národního památkového ústavu ČR. Záštitu nad projektem převzal pan primátor Pavel Bém. Od podzimu loňského roku začaly intenzivní přípravy celého projektu, včetně jednání o zápůjčkách jednotlivých exponátů s příslušnými institucemi. Patří mezi ně Národní muzeum, Technické muzeum, Muzeum hl. m. Prahy, ale i Správa pražského hradu či a možná především Řád křížovníků s červenou hvězdou u paty mostu. Realizace se ujal Zdeněk Bergman s týmem historiků Michalem Cihlou, Michalem Panáčkem. Grafický design výstavy vytvořil Jáchym Šerých.

Díky pochopení a velkorysosti 47. velmistra Řádu křížovníků Mqs. Kopejska byly k účelu zřízení muzea poskytnuty prostory bývalého křížovnického špitálu i spodní část kostela sv. Františka.

Právě Řád křížovníků s červenou hvězdou u paty mostu je neodmyslitelně s mostem spojen. A to nikoliv jen ve svém úplném názvu, ale především privilegiem vybírat clo a mýtné a v povinnosti o most pečovat. Touto výsadou nadal Řád již Václav II. a posléze i lucemburští panovníci.

Nově otevírané Muzeum Karlova mostu v několika sálech původního špitálu Křížovníků a kostela sv. Františka přibližuje návštěvníkům v mnoha rovinách zejména mostní stavitelství 14. a 15. či 19. a 20. století a vše, co s ním souvisí. S jasným důrazem na Karlův most mapuje historii spojení obou pražských břehů. K vidění jsou tak kamenné stavební prvky mostní architektury, původní řemeslnické nástroje, rekonstrukce dobových stavebních strojů (mimo jiné čtyřmetrový vrátek), rekonstrukce založení mostního pilíře v měřítku 1:2.

Výjimečnou součást expozice představují názorné modely. Nalezneme zde model Prahy kolem roku 1000 s vyznačenými brody přes Vltavu, které tehdy představovaly zásadní komunikační spojnice. Spolu s nimi sloužil stejnému účelu též první dřevěný most, vycházející ze slovanských prototypů, o němž mluví ve své kronice i Kosmas. I jeho rekonstrukci jsme v rámci modelu pro návštěvníky připravili. Jedinečný je i první model předpokládané podoby Juditina mostu, vytvořený v rámci jednoho modelu spolu s mostem Karlovým. Model tak ukazuje změnu osy Karlova mostu oproti jeho subtilnějšímu předchůdci. Konfrontaci modelu a skutečnosti nabízí jednak archeologická sonda z roku 1903, představující původní nájezd na Juditin most, včetně původní dlažby 4 metry pod úrovní dnešního terénu, a jednak část klenutí Juditina mostu v podzemí nároží křížovnického špitálu. Důležitý je také model tzv. Rankovy lávky z roku 1832. Tato nerealizovaná stavba představovala ve své době unikátní patentovaný systém dřevěné mostní konstrukce stavitele Michaela Ranka a měla být po šesti stoletích druhým pražským mostem.

V expozici jsou představeny také sochy ze Staroměstské mostecké věže. Jedná se o odlitky z forem pořízených v 19. století, ještě se zachovalou povrchovou modelací, dříve než byla zásadně poškozena znečištěným ovzduším. Jistou specialitu představuje bozzetto Jana Nepomuckého – původní skicu k první skutečné plastice pořízené pro most na konci 17. století. Proměny mostu a jeho okolí, zejména zaplňování mostu sochami, dokumentuje v expozici řada vedut.

Mnohé exponáty představují skutečný unikát. Vedle světských exponátů představuje v rovině sakrální vrchol expozice část oltáře 20. velmistra řádu křížovníků Mikuláše Puchnera z 80. let 15. století, dílo prozrazující vliv nizozemského malířství, zvláště v precizní fyziognomické interpretaci osob, drobnopisném vyjádření hmot i materiálů či jemnosti malby i barevnosti. Vystaveny budou lunetové obrazy významného barokního malíře Jana Jiřího Heinsche. Ilustrují legendu o umučení Jana Nepomuckého a byly vytvořeny o devět let dříve, než byl budoucí světec vůbec blahořečen.

V rámci muzea je zpřístupněna také podzemní část křížovnického kostela. Její dnešní barokní podoba, dílo francouzského architekta Jeana Baptisty Matheye (čti Žána Batysty Mateje) s barokní grottou z konce 17. století, ukrývá základy původního gotického kostelíku, jehož základní kámen položila 1252 sama Anežka Přemyslovna, zakladatelka Řádu křížovníků s červenou hvězdou.

Součástí základní koncepce muzea je i pořádání aktuálních krátkodobých výstav spojených tématicky s Karlovým mostem. Jako první se návštěvníkům představí velkoformátové barevné zvětšeniny fotografa Martin Frouze, spolupracujícího s časopisem National Geographic. Představují v lyrické i epické poloze genius loci pražského mostu.

Muzeum si klade za cíl nejen představit vlastní expozici laické i odborné veřejnosti, ale též shromažďovat exponáty a informace, vážící se ke Karlovu mostu. Mělo by se stát místem školení, sympozií, vzdělávání odborníků zabývajících se historií mostu a předpokládá též vydávání sborníků.

Muzeum Karlova mostu představuje unikátní možnost seznámit se blíže s historií ojedinělého místa a památky. Expozice spojující prezentaci uměleckých památek i předmětů dobové každodennosti má šanci zaujmout v kulturní nabídce Prahy jedinečné místo.