Plumlovská přehrada vybudovaná na řece Hloučela, nacházející se
3 km západně od města Prostějov, je jednou z nejstarších
přehradních nádrží na území České republiky.
Plumlovská přehrada vybudovaná na řece Hloučela, nacházející se 3 km západně od města Prostějov, je jednou z nejstarších přehradních nádrží na území České republiky. Počátek výstavby se datuje do roku 1912 a byl spojený s častými záplavami v okolních vesnicích a městech. Vodní dílo o objemu přes 5,5 milionu metrů krychlových vody se rozprostírá na území 68 ha na území měst Mostkovice a Plumlov. Hlavní funkcí Plumlovské přehrady je ochrana přilehlého území před jarními záplavami. Kvalita vody v přehradě v poslední době oslabovala, s tím byl spojený i snížený zájem o rekreační využití jinak krásné krajiny. V roce 2010 však byla přehrada na několik roků vypuštěna a následně proběhla kompletní oprava dna s odstraněním škodlivých nánosů. Výsledkem je poměrně slušná kvalita vody po většinu roku.
Plumlovská přehrada nabízí na každé straně dvě hlavní pláže. Jedná se o pláž u Lázníčka a pláž U vrbiček, v její blízkosti je situován velký kemp. Kousek od přehrady je Plumlovský zámek.
Aquacentrum Agricola v Jáchymově nabízí vodní zábavu pro všechny
věkové kategorie v jakémkoliv ročním období.
Aquacentrum Agricola v Jáchymově nabízí vodní zábavu pro všechny věkové kategorie v jakémkoliv ročním období. Hlavním prostorem je 25 metrů dlouhý bazén se dvěma plaveckými drahami, zbylá část je určena k zábavním aktivitám. Součástí bazénu jsou boční masážní trysky, vodopád a tobogán. Návštěvníkům je k dispozici také finská sauna, parní box a venkovní terasa. Velkým lákadlem je pobyt v solné jeskyni či široké portfolio masážních služeb a wellness procedur – nabízí se masáže lávovými kameny, čokoládové masáže, baňkování nebo terapie prostřednictvím Garra rufa rybiček.
V lázeňském centru, které nabylo aktuální podoby v roce 2009, se lze ubytovat v útulném hotelovém komplexu Astoria. O něco dále je k mání hotel Resort Jáchymov. Rozhodnete-li se pouze pro krátkodobou návštěvu ve formě výletu, můžete počítat s každodenní otevírací dobou aquacentra v době od 10 do 21 hodin.
Mnozí z nás znají Tunisko z pohledu přímořských destinací,
z perspektivy hotelových komplexů a bohatých švédských stolů.
Cestujeme na sever Afriky, aniž bychom si všímali její bohaté historie a
tajuplných a mnohdy divokých městských zákoutí, která tato země
skýtá.
Mnozí z nás znají Tunisko z pohledu přímořských destinací, z perspektivy hotelových komplexů a bohatých švédských stolů. Cestujeme na sever Afriky, aniž bychom si všímali její bohaté historie a tajuplných a mnohdy divokých městských zákoutí, která tato země skýtá. Za pouhé dvě hodinky letadlem jste na místě. Miliónové hlavní město Tunis hoří neutěšeným životem. Přijmete pozvání?
Tunis, ležící na severozápadním pobřeží Tuniska, patří mezi nejstarší města na světě. Již na počátku 9. století před naším letopočtem založili Féničané v těchto místech první osadu zvanou Kartágo. Dnes patří Kartágo k severnímu předměstí Tunisu a je archeologickým klenotem zdejšího kraje. Z Tunisu se k němu krásně dostanete.
Tunis v sobě snoubí jak historii, tak i moderní architekturu. A to je na něm právě to výjimečné. Město se skládá z mediny, tedy starého města a ze středověkých čtvrtí, které takřka splývají s historickým jádrem. Rozmanitou atmosféru města doplňuje rozsáhlé moderní předměstí s přístavem. Na chuť si zde zkrátka přijde každý.
V celém Tunisku nemusíte v ruce obracet každou korunu (ani dinár). Tunisko se stále řadí mezi rozvojové země, a tak nemusíte dlouho spořit, abyste si mohli koupit arabské koberce nebo vodní dýmky. Mají tu docela levno, zvlášť pokud si uvědomíme, že Tunisané jsou ochotni s vámi dlouho smlouvat a rádi dostávají například propisky. Atmosféra tuniské vstřícnosti vás určitě vtáhne do víru, někdy trochu komediálního, arabského vyjednávání.
Pokud se vyžíváte v rušném životě města, zavítejte nejprve do mediny. Staré město bylo založeno již v 8. století za vlády Arabů, což je znát dodnes. Medinu bych nedoporučila ani tak kvůli zajímavým památkám jako spíš kvůli impozantním úzkým uličkám, kterým osobně říkám „ohnivé uličky“. Proč ohnivé? Ze všech stran se na vás line křik a hluk z okolních obchodů či tržišť. Každý Tunisan vás žoviálně zve do svého obchodu, přičemž hádá, z jaké země jste, a lámanou angličtinou se s vámi pokouší domlouvat za pochodu. Rozhodně je to skvělá zkušenost, možná si tak vysmlouváte pěknou lampu nebo pouštní růži.
V „ohnivých“ uličkách se setkáte s malými krámky, kavárnami a krčmami, v kterých je o zábavu postaráno. Dříve nebo později ještě narazíte na rozdělená tržiště podle toho, co se kde prodává. Hrnčíři, tkalci, zámečníci nebo kováři, dále pak obchody s rybami, ovocem nebo kořením vás na cestě medinou neminou.
Za pohodovějším prostředím do moderních čtvrtí
Moderní předměstí s přístavem je o poznání uvolněnější. V moderních čtvrtích je i patrná francouzská architektura, takže se tu dočkáte zase trochu jiného života. Celkově se zdá předměstí čistší a upravenější i díky zavlažovaným zahradám, které podporují až nezvyklou pohodu v této oblasti.
Za zmínku i návštěvu (tomu se určitě nevyhnete) stojí bulvár Habiba Bourguiby (nebo-li bulvár 7.listopadu, ale takový název asi neuslyšíte, všichni říkají Habiba Bourguiby). Bulvár jde od přístavu ke starému městu. Čeští turisté se shodují, že bulvár funguje podobně jako náš Václavák, s čímž se nedá než souhlasit. Veprostřed se procházíte na pěší zóně a po okrajích vedou dva automobilové pruhy. 1,5 kilometrová ulice platí zčásti jako středobod místního života. Bulvár Habiba Bourguiby vám nabídne i luxusnější obchůdky, zahrádky a kavárničky vyšší kategorie na rozdíl od starého města.
Kousek od Tunisu vzpomínka na antické město – Kartágo
Starověké Kartágo, ze kterého můžeme vidět dnes už jen trosky, bývalo symbolem severní Afriky, obchodním centrem, ale také ohniskem několika válek. Kartágo je opředeno mnoha legendami o jeho založení. Zřejmě bylo založeno na začátku 9. století před naším letopočtem Féničany. Vykopávky najdete především z vrcholného římského období.
Nejnavštěvovanější a nejzajímavější jsou nepochybně Antoniovy lázně, chrám a divadlo Svatého Cypriána nebo římské vily. Poblíž ruin najdete muzeum, ve kterém mj. dostanete odpovědi na otázky ohledně některých historických událostí týkajících se Kartága. Kromě historických vykopávek si všimněte krásných zahrad. Cypřiše, eukalypty ani pepřovníky vás tu nepřekvapí.
Kartágo dnes spadá do severního předměstí Tunisu. Oblast je poměrně rozlehlá. Podle vlastní zkušenosti vím, že jeden den na prohlídku celého Kartága bohužel nestačí. Během jednoho dne zřejmě stačíte navštívit jen ty „nejprofláklejší“ památky. Vyrazte do Kartága na dvakrát anebo brzo ráno, pak máte šanci, že si všechno projdete.
Tento článek jsme připravili ve spolupráci s CK EXIM Tours, která zájezdy do Tuniska organizuje.
Jak se dostanete do Kartága z Tunisu? Je to jednoduché. Vlakem zvaným TGM (Tunis-Goulette-Marsa) se do Kartága dostanete zhruba za půl hodiny. Cesta vás bude stát v přepočtu maximálně 20–25 korun (v Kartágu je jinak celkem šest zastávek, takže ho určitě neminete).
Co dodat závěrem? Snad už jen to, že ideálním časem pro poznávání Tunisu a jeho okolí je duben až květen. Teploty jsou rozhodně snesitelnější než v hlavní letní sezóně. Tak teď už jen sbalte kufry a leťte vstříc novým cestovatelským výzvám!
Mnozí z nás znají Tunisko z pohledu přímořských destinací, z perspektivy hotelových komplexů a bohatých švédských stolů. Cestujeme na sever Afriky, aniž bychom si všímali její bohaté historie a tajuplných a mnohdy divokých městských zákoutí, která tato země skýtá. Za pouhé dvě hodinky letadlem jste na místě. Miliónové hlavní město Tunis hoří neutěšeným životem. Přijmete pozvání?
Tunis, ležící na severozápadním pobřeží Tuniska, patří mezi nejstarší města na světě. Již na počátku 9. století před naším letopočtem založili Féničané v těchto místech první osadu zvanou Kartágo. Dnes patří Kartágo k severnímu předměstí Tunisu a je archeologickým klenotem zdejšího kraje. Z Tunisu se k němu krásně dostanete.
Tunis v sobě snoubí jak historii, tak i moderní architekturu. A to je na něm právě to výjimečné. Město se skládá z mediny, tedy starého města a ze středověkých čtvrtí, které takřka splývají s historickým jádrem. Rozmanitou atmosféru města doplňuje rozsáhlé moderní předměstí s přístavem. Na chuť si zde zkrátka přijde každý.
V celém Tunisku nemusíte v ruce obracet každou korunu (ani dinár). Tunisko se stále řadí mezi rozvojové země, a tak nemusíte dlouho spořit, abyste si mohli koupit arabské koberce nebo vodní dýmky. Mají tu docela levno, zvlášť pokud si uvědomíme, že Tunisané jsou ochotni s vámi dlouho smlouvat a rádi dostávají například propisky. Atmosféra tuniské vstřícnosti vás určitě vtáhne do víru, někdy trochu komediálního, arabského vyjednávání.
Pokud se vyžíváte v rušném životě města, zavítejte nejprve do mediny. Staré město bylo založeno již v 8. století za vlády Arabů, což je znát dodnes. Medinu bych nedoporučila ani tak kvůli zajímavým památkám jako spíš kvůli impozantním úzkým uličkám, kterým osobně říkám „ohnivé uličky“. Proč ohnivé? Ze všech stran se na vás line křik a hluk z okolních obchodů či tržišť. Každý Tunisan vás žoviálně zve do svého obchodu, přičemž hádá, z jaké země jste, a lámanou angličtinou se s vámi pokouší domlouvat za pochodu. Rozhodně je to skvělá zkušenost, možná si tak vysmlouváte pěknou lampu nebo pouštní růži.
V „ohnivých“ uličkách se setkáte s malými krámky, kavárnami a krčmami, v kterých je o zábavu postaráno. Dříve nebo později ještě narazíte na rozdělená tržiště podle toho, co se kde prodává. Hrnčíři, tkalci, zámečníci nebo kováři, dále pak obchody s rybami, ovocem nebo kořením vás na cestě medinou neminou.
Za pohodovějším prostředím do moderních čtvrtí
Moderní předměstí s přístavem je o poznání uvolněnější. V moderních čtvrtích je i patrná francouzská architektura, takže se tu dočkáte zase trochu jiného života. Celkově se zdá předměstí čistší a upravenější i díky zavlažovaným zahradám, které podporují až nezvyklou pohodu v této oblasti.
Za zmínku i návštěvu (tomu se určitě nevyhnete) stojí bulvár Habiba Bourguiby (nebo-li bulvár 7.listopadu, ale takový název asi neuslyšíte, všichni říkají Habiba Bourguiby). Bulvár jde od přístavu ke starému městu. Čeští turisté se shodují, že bulvár funguje podobně jako náš Václavák, s čímž se nedá než souhlasit. Veprostřed se procházíte na pěší zóně a po okrajích vedou dva automobilové pruhy. 1,5 kilometrová ulice platí zčásti jako středobod místního života. Bulvár Habiba Bourguiby vám nabídne i luxusnější obchůdky, zahrádky a kavárničky vyšší kategorie na rozdíl od starého města.
Kousek od Tunisu vzpomínka na antické město – Kartágo
Starověké Kartágo, ze kterého můžeme vidět dnes už jen trosky, bývalo symbolem severní Afriky, obchodním centrem, ale také ohniskem několika válek. Kartágo je opředeno mnoha legendami o jeho založení. Zřejmě bylo založeno na začátku 9. století před naším letopočtem Féničany. Vykopávky najdete především z vrcholného římského období.
Nejnavštěvovanější a nejzajímavější jsou nepochybně Antoniovy lázně, chrám a divadlo Svatého Cypriána nebo římské vily. Poblíž ruin najdete muzeum, ve kterém mj. dostanete odpovědi na otázky ohledně některých historických událostí týkajících se Kartága. Kromě historických vykopávek si všimněte krásných zahrad. Cypřiše, eukalypty ani pepřovníky vás tu nepřekvapí.
Kartágo dnes spadá do severního předměstí Tunisu. Oblast je poměrně rozlehlá. Podle vlastní zkušenosti vím, že jeden den na prohlídku celého Kartága bohužel nestačí. Během jednoho dne zřejmě stačíte navštívit jen ty „nejprofláklejší“ památky. Vyrazte do Kartága na dvakrát anebo brzo ráno, pak máte šanci, že si všechno projdete.
Tento článek jsme připravili ve spolupráci s CK EXIM Tours, která zájezdy do Tuniska organizuje.
Jak se dostanete do Kartága z Tunisu? Je to jednoduché. Vlakem zvaným TGM (Tunis-Goulette-Marsa) se do Kartága dostanete zhruba za půl hodiny. Cesta vás bude stát v přepočtu maximálně 20–25 korun (v Kartágu je jinak celkem šest zastávek, takže ho určitě neminete).
Co dodat závěrem? Snad už jen to, že ideálním časem pro poznávání Tunisu a jeho okolí je duben až květen. Teploty jsou rozhodně snesitelnější než v hlavní letní sezóně. Tak teď už jen sbalte kufry a leťte vstříc novým cestovatelským výzvám!
Medina a tržiště snad se vším. Nezapomeňte smlouvat.
Jedinečné území CHKO České středohoří je jedním
z optimálních výchozích míst jak pro pěší turistiku, tak
především cykloturistiku do širokého okolí. Napomáhá tomu bezesporu
síť kvalitních cyklotras, které se neustále rozšiřují. Tato oblast
skýtá pohled na nádhernou přírodu, jejímž úsekem prochází také
malebné Opárenské údolí, které se v poslední době stalo oblíbeným
výletním místem.
Jedinečné území CHKO České středohoří je jedním z optimálních výchozích míst jak pro pěší turistiku, tak především cykloturistiku do širokého okolí. Napomáhá tomu bezesporu síť kvalitních cyklotras, které se neustále rozšiřují. Tato oblast skýtá pohled na nádhernou přírodu, jejímž úsekem prochází také malebné Opárenské údolí, které se v poslední době stalo oblíbeným výletním místem.
Opárenské údolí se táhne severně od Lovosic, pod svahem Lovoše. I když je v dnešních mapách a průvodcích za Opárenské údolí považován pouze dolní úsek údolí mezi Oparném a Žernoseky, původně tak bylo označováno celé údolí, které se začíná tvořit v oblasti u Vilemína. Protéká tudy také Milešovský potok, podél kterého se nabízí přes 5 km dlouhá, příjemná a nenáročná procházka. Údolí je ve své horní části lučinaté, ve střední a dolní partii pak převážně lesnaté, místy i skalnaté. Jeho úbočí po celé délce lemuje lokální železniční trať spojující města Lovosice a Teplice.
Dříve zde stávalo několik mlýnů. Poslední z nich byl v provozu ještě za 2. světové války. Za zmínku stojí také zřícenina gotického hradu Opárno, která stojí na zalesněném vršku nad stejnojmennou obcí. Hrad pochází ze 14. století a v jeho okolí jsou k vidění pozůstatky pravěkých lomů. Tomu, kdo si dá tu námahu a dojde až na hrad, se nabízí pěkný výhled na samotné údolí i vrcholky v blízkém okolí. V malebném Opárenském údolí je návštěvníkům od roku 2005 k dispozici moderní rekreační areál perfektně vybavený pro sport. K dispozici je například zázemí pro tenis, malou a velkou kopanou, volejbal, nohejbal, basketbal, badminton, petangue a další. Základna v Opárenském údolí nabízí jak aktivity uvnitř areálu, tak v okolní přírodě, která je ideálním místem pro turistiku, kondiční běh, vyjížďky na koni i zmiňovanou cyklistiku. Bylo myšleno samozřejmě také na děti, které si mohou vyhrát na nově postaveném dětském hřišti. Areál se nachází přímo na páteřní cyklomagistrále Most – Doksy, přívozem na Labi je dostupná i nedaleká evropská cyklomagistrála Greenways Hamburk – Vídeň.
V horní části Opárenského údolí jsou k vidění mohutné překlenovací oblouky dálnice D8. Opárenské údolí totiž leží na trase posledního dostavovaného úseku dálnice D8, jejíž součástí je i 275 metrů dlouhý most Oparno. Tato jedinečná stavba mostu v chráněné oblasti Českého středohoří byla zahájena počátkem roku 2008. Je unikátní už proto, že se tato část stavby dálnice D8 realizuje v krajinném pásmu, kde musí být splněny zvláštní požadavky na ochranu přírody. Stavaři tak vůbec nesmí vstoupit do údolí. Projektanti tak navrhli konstrukci, která celé údolí překlenuje bez nutnosti stavebního zásahu pod mostem samotným. Vznikl tak výjimečný obloukový most. Podle stavebních expertů jsou takto velké železobetonové obloukové mosty poměrně neobvyklé. Most Oparno je mezi nimi druhý největší. Větší je už jen Podolský most přes Orlík, který se stavěl před 70 lety a který měří o 15 metrů více.
Chráněná krajinná oblast Českého středohoří je z hlediska rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů jedna z nejbohatších přírodních lokalit u nás. Rozhodně stojí za to vydat se ať už na kole, či jinak touto krajinou a podívat se například na lokalitu Opárenského údolí, které se může pyšnit unikátní stavbou mostu Oparno, který nijak neubírá okolní přírodě na kráse.
Jedinečné území CHKO České středohoří je jedním z optimálních výchozích míst jak pro pěší turistiku, tak především cykloturistiku do širokého okolí. Napomáhá tomu bezesporu síť kvalitních cyklotras, které se neustále rozšiřují. Tato oblast skýtá pohled na nádhernou přírodu, jejímž úsekem prochází také malebné Opárenské údolí, které se v poslední době stalo oblíbeným výletním místem.
Opárenské údolí se táhne severně od Lovosic, pod svahem Lovoše. I když je v dnešních mapách a průvodcích za Opárenské údolí považován pouze dolní úsek údolí mezi Oparném a Žernoseky, původně tak bylo označováno celé údolí, které se začíná tvořit v oblasti u Vilemína. Protéká tudy také Milešovský potok, podél kterého se nabízí přes 5 km dlouhá, příjemná a nenáročná procházka. Údolí je ve své horní části lučinaté, ve střední a dolní partii pak převážně lesnaté, místy i skalnaté. Jeho úbočí po celé délce lemuje lokální železniční trať spojující města Lovosice a Teplice.
Dříve zde stávalo několik mlýnů. Poslední z nich byl v provozu ještě za 2. světové války. Za zmínku stojí také zřícenina gotického hradu Opárno, která stojí na zalesněném vršku nad stejnojmennou obcí. Hrad pochází ze 14. století a v jeho okolí jsou k vidění pozůstatky pravěkých lomů. Tomu, kdo si dá tu námahu a dojde až na hrad, se nabízí pěkný výhled na samotné údolí i vrcholky v blízkém okolí. V malebném Opárenském údolí je návštěvníkům od roku 2005 k dispozici moderní rekreační areál perfektně vybavený pro sport. K dispozici je například zázemí pro tenis, malou a velkou kopanou, volejbal, nohejbal, basketbal, badminton, petangue a další. Základna v Opárenském údolí nabízí jak aktivity uvnitř areálu, tak v okolní přírodě, která je ideálním místem pro turistiku, kondiční běh, vyjížďky na koni i zmiňovanou cyklistiku. Bylo myšleno samozřejmě také na děti, které si mohou vyhrát na nově postaveném dětském hřišti. Areál se nachází přímo na páteřní cyklomagistrále Most – Doksy, přívozem na Labi je dostupná i nedaleká evropská cyklomagistrála Greenways Hamburk – Vídeň.
V horní části Opárenského údolí jsou k vidění mohutné překlenovací oblouky dálnice D8. Opárenské údolí totiž leží na trase posledního dostavovaného úseku dálnice D8, jejíž součástí je i 275 metrů dlouhý most Oparno. Tato jedinečná stavba mostu v chráněné oblasti Českého středohoří byla zahájena počátkem roku 2008. Je unikátní už proto, že se tato část stavby dálnice D8 realizuje v krajinném pásmu, kde musí být splněny zvláštní požadavky na ochranu přírody. Stavaři tak vůbec nesmí vstoupit do údolí. Projektanti tak navrhli konstrukci, která celé údolí překlenuje bez nutnosti stavebního zásahu pod mostem samotným. Vznikl tak výjimečný obloukový most. Podle stavebních expertů jsou takto velké železobetonové obloukové mosty poměrně neobvyklé. Most Oparno je mezi nimi druhý největší. Větší je už jen Podolský most přes Orlík, který se stavěl před 70 lety a který měří o 15 metrů více.
Chráněná krajinná oblast Českého středohoří je z hlediska rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů jedna z nejbohatších přírodních lokalit u nás. Rozhodně stojí za to vydat se ať už na kole, či jinak touto krajinou a podívat se například na lokalitu Opárenského údolí, které se může pyšnit unikátní stavbou mostu Oparno, který nijak neubírá okolní přírodě na kráse.
Říká se jim kývající osli. Komu? Čerpadlům na ropných vrtech.
Říká se jim kývající osli. Komu? Čerpadlům na ropných vrtech.
Zkrátka jsem se rozhodl, že po kulišárně z minulého týdne, u té ropy ještě chvilku zůstaneme. Takováto zařízení by většina z nás asi čekala někde na Arabském poloostrově uprostřed rozpálených pouští. Tam samozřejmě jsou. Na našem území je ale najdete také. Tiše si předou, donekonečna kývají hlavami a když jdete po cestě z ničeho nic na vás vykouknou.
Vaším úkolem, milí čtenáři, je, napsat nám, kde že se u nás kývající osli vyskytují. Stačí oblast. Je jich tam víc a GPS souřadnice toho na obrázku už jsem určitě někam zašantročil.
V neděli zase, jako obvykle, zveřejníme správnou odpověď.
Ano, jedná se o jižní Moravu. Konkrétně o oblast mezi obcemi Ždánice, Bučovice a Koryčany. Je to taková celkem málo známá vrchovinka nazývaná Ždánický les. Když si patřičně zvětšíte letecký snímek dané oblasti, tak tam těch těžních plošin najdete požehnaně.
Není zas tak nezajímavé se okolím oslů projít, nebo projet na kole. Tak to třeba někdy zkuste.
Milí čtenáři, máte-li ve svém archivu zajímavé a hlavně neobvyklé pohledy na známá místa, o které byste se chtěli podělit s ostatními, zašlete nám je prosím se stručným komentářem do redakce. Zkusíme z nich vybrat podklady pro tuto nepravidelnou minisoutěž.
Člověk se občas nestačí divit, co všechno může být chráněné a
jaké zajímavosti se ve střední Evropě nachází.
Člověk se občas nestačí divit, co všechno může být chráněné a jaké zajímavosti se ve střední Evropě nachází.
Ano, vidíte dobře, cedule „prírodná památka“ na snímku se nachází u jakési malé nevzhledné bažinky.
Čím je místo unikátní, proč je bažinka chráněná a kde byl snímek pořízen se dozvíte opět v neděli.
Je to Korňanský ropný pramen. Nachází se v Kysucích (slovenská strana Beskyd) mezi Turzovkou a Klokočovem a je to středoevropský unikát. Jedná se o samovolný vývěr lehké ropy skrz propustné karpatské flyše.
Milí čtenáři, máte-li ve svém archivu zajímavé a hlavně neobvyklé pohledy na známá místa, o které byste se chtěli podělit s ostatními, zašlete nám je prosím se stručným komentářem do redakce. Zkusíme z nich vybrat podklady pro tuto nepravidelnou minisoutěž.
To, že největší objekt na snímku je letiště, nejspíš pozná každý.
Jde o to které.
To, že největší objekt na snímku je letiště, nejspíš pozná každý. Jde o to které. O tom může víc napovědět jeho okolí. Asi nejznámější místo na snímku je přeci jen moc malé na to, aby ho někdo v detailu poznal. I přímo v terénu vypadá poměrně nenápadně. Kdybychom tento snímek dali do soutěže na první nebo druhý říjnový víkend, bylo by to asi moc lehké. Takto přeci jen trochu spoléháme na krátkost lidské paměti. Ještě možná jeden údaj. Vzdálenost mezi severojižními spojkami na dráze letiště je zhruba sedm set metrů, prostřední pole je o něco delší.
Ano, jedná se o Pardubice. Původně jsem uvažoval o snímku samotného závodiště s Taxisovým příkopem pěkně uprosted snímku, ale přeci jen pohled ze vzduchu není zas tak snadno určitelný. Navíc mi bylo líto, že by přišel zkrátka plochodrážní stadion ve Svítkově, kde se jezdí Zlatá přilba a který je navíc dost nápadný i ze vzduchu.
Jen pro zajímavost. Od začátku své existence vychvalovaný i proklínaný Taxisův příkop, který je postaven jako takzvaný tribunní skok Velké pardubické (taky se tak původně jmenoval), vypadá v terénu jako poměrně nenápadná terénní vlnka, kterou by pěší návštěvník, nebýt živého plotu, snadno přehlédl. Najděte si letecký snímek ve větším rozlišení a zkuste tam Taxis najít.
Milí čtenáři, jestli máte ve svém archivu zajímavé a hlavně neobvyklé pohledy na známá místa, o které byste se chtěli podělit s ostatními, zašlete nám je prosím se stručným komentářem do redakce. Zkusíme z nich vybrat podklady pro tuto nepravidelnou minisoutěž.
Navečer jsme na chvíli zastavili v jednom z našich nejhezčích
měst. Měli jsme v úmyslu nakouknout na nádvoří zámku, o kterém
se říkalo, že kromě rozsáhlých vinných sklepů má i tajnou chodbu,
kterou projede vůz s koňmi.
Navečer jsme na chvíli zastavili v jednom z našich nejhezčích měst. Měli jsme v úmyslu nakouknout na nádvoří zámku, o kterém se říkalo, že kromě rozsáhlých vinných sklepů má i tajnou chodbu, kterou projede vůz s koňmi. Na zámku a v jeho těsném okolí jsme narazili na spoustu různých více či méně zajímavých soch a plastik. Jednou z nich je i tato parabola lovící signály z neznámých satelitů. Najdete ji na střeše sochařství a kamenictví vedle synagogy.
Ještě nápověda. Chodba pod zámkem se sice nikdy nenašla, za to se nádvoří propadlo a pod ním se objevila jeskyně. Mezi kopci v pozadí snímku byste našli i jednu z mála našich stolových hor. Další nápovědy můžete najít v našich zprávičkách. V neděli prozradíme, které město jsme navštívili a třeba to někoho inspiruje k výletu.
Dvě odpovědi a obě správné (jestli česky nebo německy, to už je celkem jedno). Jedná se o Mikulov. Tak mám dojem, že těch nápověd bylo moc. Nevadí, příště třeba přitvrdíme.
Milí čtenáři, jestli máte ve svém archivu zajímavé a hlavně neobvyklé pohledy na známá místa, o které byste se chtěli podělit s ostatními, zašlete nám je prosím se stručným komentářem do redakce. Zkusíme z nich vybrat podklady pro tuto nepravidelnou minisoutěž.
Někdo má na zahrádce sádrového trpaslíka, někdo pštrosa a jinde se
prohánějí velbloudi…
Někdo má na zahrádce sádrového trpaslíka, někdo pštrosa a jinde se prohánějí velbloudi…
Nenechejte se moc zmást mým povídáním a zkuste přijít na to, odkud pocházejí fotky. Není to zas až tak těžké. V neděli prozradíme, co je to za místo a třeba to někoho inspiruje k výletu.
Jediná odpověď, která přišla, je správná. Je to ZOO v Ústí nad Labem.
Milí čtenáři, jestli máte ve svém archivu zajímavé a hlavně neobvyklé pohledy na známá místa, o které byste se chtěli podělit s ostatními, zašlete nám je prosím se stručným komentářem do redakce. Zkusíme z nich vybrat podklady pro tuto nepravidelnou minisoutěž.
Ten den nepřálo počasí a tak je fotka dost dramatická, obloha deštivá a zamračená. V mracích je zahalený nejvyšší masiv okolí a to Tierberg ( 3 447m), za to je dobře vidět jezírko Steinsee, má hustou hnědou barvu. Z mraků se na chvíli i krásně ukázal detail ledovcového splazu…
Švýcarsko je země fotogenická. Když se člověk rozhlédne po krajině, má pocit, že jinde nejsou pastviny zelenější, kravičky spokojenější, ledovce majestátnější a čistota a řád jak krajiny tak měst přímo bije do očí. Je to kraj alpských štítů posetý sněhovými masivy a množstvím ledovců. Alpy tvoří okolo šedesáti procent plochy. A z jejich celkové rozlohy patří Švýcarsku zhruba 13 %. Mnoho cestovatelů tvrdí, že právě těch nejatraktivnějších. Často uvidíte i něco, co žádná fotografie nezprostředkuje. Pak i fotoaparát odložím, jen tak stojím a dívám se. Některé pocity pak utkví v člověku na celý život. V celých Alpách je okolo 140 ledovců. Právě v nejvíce zaledněné oblasti švýcarských Alp najdete největší a nejdelší evropský ledovec Grosser Aletschgletscher. Průvodce po evropských horách uvádí, že jeho délka je takřka 27 km (měřeno od sedla Jungfraujoch po strž Belalp), jeho šíře až 3 km a hloubka až 900 m.(jiné zdroje uvádí délku 24 km a šíři 2 km). Jeho stáří je odhadováno na 10 000 let. Podívejte se na fotky a sami posuďte, jak na vás tento zamrzlý veletok ledu působí. Je přirovnáván k ledovému hadu. Od štítů Jungfrau, Mönchu a Eigeru se vine 27 miliard tun ledu.
Oblast ledovce ročně navštíví miliony lidí, a aby ne, jeho magická krása je doslova magnetem pro turisty. Nad střediskem Bettmeralp a Riederalp je krajina doslova prošpikována turistickými cestami a každý si může zvolit podle náročnosti tu svou. Díky tomuto ledovci byla celá horská ledovcová oblast Jungfrau – Aletsch – Bietschhorn zařazena v roce 2001 do Seznamu přírodního dědictví UNESCO. Les a ledovec v této oblasti je ve Švýcarsku chráněn už od roku 1933, tedy dávno před zařazením do Seznamu. Je to proto, že v oblasti Riederalp a Bettmeralp částečně ledovec odtál a tím vytvořil přírodní podmínky pro vznik tzv. Aletschého lesa, který je v kategorii nejvýše položených lesů v Evropě ( 2 000 m.n.m.) a dává přímý příklad postupného zalesňování horských pustin. Rostou zde sosny tvrdosemenné a lokalita se nazývá přírodní rezervace Aletschwald. Vede tu množství stupňovitě poskládaných cest odkud je výhled na štíty Bernských Alp.
My jsme rozsáhlou oblastí podél ledovce chodili v létě a tak jsme si pak smočili nožky v jezírku Blausee a později v rekreačně užívaném jezeře Bettmersee u letoviska Bettmeeralp. Když chcete uvidět celý ledovec i vrcholky protilehlých hor, vyjděte na Eggishorn (2926 m). Pro lyžaře tento ledovec není vhodný pro letní lyžování, zimní sporty v klasickém zimním období si tu ale zájemci užijí skutečně bohatě. Jsou tu jak černé sjezdovky pro zkušené lyžaře ( Belalp) tak místa vhodná pro rodinnou dovolenou (Riederalp, Bettmeralp, Fiescheralp. Hlavní centrum celé oblasti a má 115 km sjezdovek na převážně jižních svazích kolem Brigu, lyžuje se ve výškách od 1050 do 2869 m.n.m.). Aletschý region je vhodný i pro jarní lyžování. Z Prahy je to sem 1020 km.
Další autorčiny fotky a nejen ze Švýcarska si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafilipova.ic.cz
Úžasný pohled se naskytuje také na ledovec Rhonegletscher. Ten stéká od Dammastocku v blízkosti sedla Furkapass. Furka ( 2431 m) spojuje městečko Andermatt s údolím Rhony a je jedním z nejvýše položených švýcarských sedel.. Zatím se ještě můžeme kochat majestátnou krásou ledovce Rhonegletscher, z něhož pramení řeka Rhona i pohledem do údolí na počátku jejího toku. O Rhonegletscheru se říká, že je nejrychleji tajícím ledovcem v celých Alpách. Každý rok zmizí několik desítek metrů. Jeho tání i tání ostatních ledovců začalo okolo roku 1850 a podle počítačového modelu do roku 2100 pravděpodobně zmizí okolo 80% alpských ledovců. Švýcarští geografové v 70. letech min. stol. zjistili, že v roce 1850 pokrýval ledovec plochu 2900 km2 z 5150 km2 celkové rozlohy Alp. Stav v 70. letech odpovídal o 35 % menší ploše a v dnešní době má již pouhou polovinu původní rozlohy. Geografové varovali, úbytek ledu se projeví na koloběhu vody, na zdrojích pitné vody, ve změně alpského ekosystému a negativně ovlivní i turismus, který je pro Alpy zdrojem financí…
Na fotkách v galerii je zachycen splaz a místo, kde ledovec končí a začíná jen holá skála, kde zatím nic neroste. Také si zřejmě všimnete, že sníh je místy až černý. Je to proto, že záběry jsou pořízené v létě a na ledu, který už hodně pamatuje je zachycena spousta špíny.
K čelnímu splazu ledovce se dá velmi lehce dostat , je nedaleko silnice. V tomto ledovci je uměle vyhloubená jeskyně, do které se jde po dřevěném můstku. Uvnitř je led zdánlivě modrý. Jste uprostřed ledového opojení. Smutnější je pohled na úplně holé a mrtvé skály v okolí ledovcového splazu. Ještě rok předtím byly pod ledem, který na nich ležel po tisíce let, dlouho bude trvat, než se objeví vegetace. Ještě smutnější pohled je na historické fotografie vystavené v areálu před vchodem, kde se kupuje vstupné. Je z nich jasně patrné jak rychle ledovce ubývá.
Další ledovec, na který jsme se dostali, je Steingletscher. Ten den nepřálo počasí a tak je fotka dost dramatická, obloha deštivá a zamračená. V mracích je zahalený nejvyšší masiv okolí a to Tierberg (3 447m) , za to je dobře vidět jezírko Steinsee, má hustou hnědou barvu. Z mraků se na chvíli i krásně ukázal detail ledovcového splazu.
Některé konkrétní informace byly čerpány z průvodce Švýcarské Alpy (autor Ivo Petr), další ze švýcarských prospektů, zeměpisné údaje z map
