Buchara

    0
    476
    Uzbekistán, Buchara, mauzoleum Samanidis

    Náš pobyt v Uzbekistánu pokračuje prohlídkou Buchary, dva a půl
    tisíce let starého města, které bývalo jednou z nejdůležitějších
    zastávek na Hedvábné stezce. Město má kolem třísettisíc obyvatel a
    nachází se v něm mnoho historických památek, zapsaných na seznamu
    kulturního dědictví UNESCO.

    Mauzoleum


    Autobus s námi nejprve míří do parku západně od centra a zastavuje
    na jeho okraji. Vystupujeme a vydáváme se kolem velikého ruského kola a
    dalších atrakcí k mauzoleu Samanidis. Pochvíli již stojíme před
    nevelkou, bezvadně zachovalou budovou, postavenou v první polovině
    desátého století z cihel. Vstupujeme do mauzolea a ocitáme se ve
    čtvercovém prostoru, uprostřed kterého stojí cihlový katafalk.
    V mauzoleu je pohřben emír Ismail Samani, podle něhož nese svoje jméno
    a také několik členů jeho rodiny. Ačkoli není v památníku kromě
    katafalku žádné jiné vybavení ani výzdoba, působí vnitřní prostor
    velice dekorativně, neboť cihly, ze kterých je stavba postavena, jsou
    uspořádány do mnoha různorodých dekorů. Po prohlídce opouštíme
    půvabný objekt, který je nejstarším památníkem islámské architektury ve
    střední Asii.

    Mešita

    Přemísťujeme se nyní o několik ulic blíže k centru,
    k mešitě Bolo Hauz, pocházející ze začátku osmnáctého století. Ke
    svatostánku se blížíme podél mělké vodní nádrže, v jejíž
    nepříliš čisté vodě se zrcadlí mešita a dvacet dřevěných sloupů,
    stojících ve vysoké otevřené vstupní hale zvané iwan. Poté projdeme
    kolem nevysokého minaretu, stojícího samostatně před mešitou a masivními
    dveřmi s dřevořezbami vstupujeme dovnitř. Když se chystám fotit,
    přistoupí ke mně muž a zdvořile mě upozorňuje, že jestli zde chci
    fotografovat, tak musím nejprve zaplatit bakšiš a ukazuje na kasičku
    u vchodu. Vhazuji tedy do pokladničky bankovku a zvěčňuji bohatě
    zdobený interiér svatyně.

    Pevnost Ark


    Od mešity se vydáváme k další bucharské pamětihodnosti. Nejprve
    procházíme kolem ocelové vodárenské věže, poté přejdeme rušnou
    okružní ulici Afrosiab a již se ocitáme na náměstí Registan. Přímo
    před námi se tyčí citadela Ark, jenž je obehnána vysokými hliněnými
    hradbami. Pevnost je nejstarší dochovanou památkou ve městě a již
    v pátém století bývala sídlem místních vládců. Současná podoba
    je pak výsledkem přestavby z osmnáctého století. Do pevnosti
    vstupujeme po šikmé rampě, vedoucí do ceremoniální brány, opatřené
    dvěma věžemi. Poté procházíme krytou chodbou k mešitě Džuma,
    jejíž průčelí je osazeno vyřezávanými dřevěnými sloupy. Mešita
    s honosně zdobeným interiérem je plná lidí, stejně jako dlouhá
    venkovní chodba, vedoucí ke korunovačnímu sálu. Vstupujeme nyní do
    největší místnosti v pevnosti a postupujeme k trůnu, stojícímu
    na vyvýšeném místě u zadní stěny. Místní průvodce nyní odvádí
    jeden manželský pár z naší skupiny po stupíncích k trůnu a
    cestou něco dvojici vysvětluje. Poté cosi zvedá ze země a podává to
    manželům. Když záhy také přijdeme k trůnu, čeká nás překvapení.
    Oba manželé, oblečeni do zlatem vyšívaných brokátových plášťů a
    s bohatě zdobenými čepicemi na hlavách, majestátně pózují před
    stolcem a vypadají jako skutečná vladařská dvojice. Muž, pak dokonce
    v ruce třímá zahnutou šavli. Představitelé panovnického páru záhy
    upoutají pozornost návštěvníků v sále, kteří se postupně
    shromáždí před trůnem a všichni o překot fotografují tuto
    zajímavou scénu. Po příjemném zpestření prohlídky přecházíme do
    muzea, které je umístěno v několika sálech pevnosti a po zhlédnutí
    sbírek, opouštíme bývalou rezidenci místních emírů.

    Náměstí Kalon

    Procházíme podél impozantních hradeb, jejichž délka dává tušit
    původní velikost pevnosti Ark, která byla z větší části zničena
    při bombardování v roce tisícdevětset­dvacet. Široká ulice
    Khodja Nurobod s nově položeným asfaltovým povrchem, nás posléze
    přivádí na náměstí Kalon. Přímo před námi, na protější straně
    náměstí, se tyčí minaret Kalon, postavený ve dvanáctém století. Minaret
    je čtyřicetsedm metrů vysoký a je postaven z cihel uspořádaných do
    rozmanitých vzorů, které pokrývají celý jeho plášť. Pomalu projdeme do
    středu náměstí k madrase Mir-i-Arab, která zaujímá celou jeho
    východní stranu.


    Patrové průčelí stále funkční madrasy je ozdobeno modrým keramickým
    obkladem se složitými vzory, podobně jako vysoký portál, který vypadá
    úchvatně. Po stranách portálu pak ční tyrkysové kopule ozářené
    slunečními paprsky. Zatímco obdivujeme krásné stavby kolem, probíhá na
    pódiu pod minaretem zkouška symfonického orchestru a k našim uším
    doléhají tóny jakési skladby. Nyní se vydáváme na západní stranu
    náměstí, na prohlídku mešity Kalon, pocházející ze začátku
    šestnáctého století. Procházíme vstupním portálem, jehož honosná
    výzdoba si v ničem nezadá s protější madrasou a vstupujeme na
    otevřené nádvoří mešity. Obdélníkový prostor má plochu jeden hektar a
    jeho vnitřní stěny jsou ozdobeny krásnými mozaikami. Procházíme
    nádvořím zalitým sluncem na protější stranu svatostánku a dostáváme se
    k nimbaru a mihrábu, neodmyslitelným součástem každé mešity. Při
    zpáteční cestě ke vstupní bráně, pak máme před očima pěkné panorama
    s nádvořím, nad jehož zdi ční kopule madrasy Mir-i-Arab a kónická
    věž minaretu.

    Bazar

    Procházka městem pokračuje. Opouštíme náměstí Kalon a míříme do
    nedalekého bazaru. Cestou se ještě zastavujeme v dílně na tkaní
    koberců, kde sledujeme tkadleny, jak svými hbitými prsty podle nakreslených
    vzorů, tkají orientální koberce. Poté již kolem krytého bazaru Toki
    Zargaron přicházíme do uličky Khakikat, na které stojí celá řada
    krámků a řemeslných dílen. Procházíme bazarem a obdivujeme vystavené
    výrobky, například vyšívané oděvy, čepice a dekorační látky. Přímo
    na ulici pak můžeme sledovat vyšívačku, jak na tkanině vytváří jemný
    vzor. V další části bazaru zase pracují písmomalíři na
    kaligrafiích a ihned vedle nich, vystavuje nožíř krásně zdobené nože,
    jejichž výroba má v Buchaře dlouhou tradici. Kolem dalších
    řemeslníků a obchůdků postupujeme až na konec tržiště k Toki
    Telpak Furushon, odkud to máme již jen kousek do hotelu. Naše procházka
    městem je u konce a my se rozcházíme do svých pokojů, abychom si
    zabalili zavazadla, neboť nás čeká přejezd do Samarkandu. Přestože jsme
    během našeho pobytu stihli navštívit jen zlomek z několika set
    památkových objektů, kterými se může Buchara pyšnit, odjíždíme
    z tohoto starobylého města uchváceni jeho krásou a neopakovatelnou
    atmosférou.