Rubrika: Rady pro cestování

Státní poukazy do lázní se začaly nabízet ze dvou důvodů. Prvním účelem bylo podpořit česká lázeňská zařízení, která vlivem covidu přišla o spoustu zákazníků. Tím druhým bylo potěšit Čechy, pro něž bylo komplikované cestovat do zahraničí. Mnozí zjistili, že za humny vlastně není vůbec špatně.

Využili jste příspěvek na lázně v minulosti a pobyt za zvýhodněnou cenu se vám líbil? Pak vás potěší, že akce byla prodloužena a do českých lázní se lze s poukazem vydat ještě v roce 2022. Aktuálně lze poukazy uplatnit do 30. 3., ale už se předpokládá prodloužení až do 30. 6. 2022.

Jaké jsou podmínky pro využití poukazu?

Pokud jste využili státní poukaz na lázně v minulosti, už víte, jak věci chodí. Vše je prakticky stejné. Pobyt musíte realizovat v českých lázních, je nutné si vybrat pobyt o délce aspoň 6 nocí s alespoň 5 procedurami. Výše podpory je 2000 Kč pro jednu osobu na jeden pobyt. Jedna osoba si může požádat o více voucherů, avšak na jeden pobyt může použít pouze jeden poukaz do lázní.

Vygenerujte si svoji slevu

Svůj voucher do lázní si vygenerujete na portálu Kudy z nudy, jež slouží na podporu českého turismu. Stačí zadat vaše jméno, příjmení a e-mailovou adresu, na niž vám bude následně zaslán kód voucheru.

Nezapomínejte, že část lázeňských zařízení poukazy vůbec nepřijímá. To platí stále, a tak je nutné si vybírat pouze mezi těmi, jež je akceptují. Vydat se lze třeba do Františkových Lázní, Mariánských Lázní, Karlových Varů apod. Přehled lázeňských zařízení, kde jde lázeňské pobyty se státním příspěvkem absolvovat, naleznete na webu Spa.cz.

Neváhejte a požádejte si i vy o příspěvek na lázně 2022. Kudy z nudy voucher nabízí každému staršímu 18 let, kdo má trvalý pobyt v ČR. Nezáleží na tom, zda pracujete, studujete, nebo jste v důchodu. Šanci má opravdu každý.

Patříte-li k milovníkům cestování a bez nevšedních zážitků neumíte žít, vypravte se na jednu z mnoha evropských či zámořských atrakcí. V dnešní době lze podniknout zajímavé cesty a není podstatné, zda je léto anebo zima.

Království Mickey Mouse na dosah ruky

Úchvatný Disneyland Paris neboli Eurodisneyland je pro Evropany dostupný a najdete ho v blízkosti Paříže. Jestliže se vydáte za atrakcí na vlastní pěst, zaměřte se na ceny vstupenek. V Disneylandu se pobaví malé děti i dospělí, kteří milují pohádky. Dovádět můžete s oblíbenými postavičkami třeba na dobrodružném ostrově a v labyrintech. Unikátní jsou horské dráhy, železnice, tramvaje tažené koňmi a zábavná hřiště.

Úchvatný Disneyland Paris neboli Eurodisneyland je pro Evropany dostupný a najdete ho v blízkosti Paříže. Jestliže se vydáte za atrakcí na vlastní pěst, zaměřte se na ceny vstupenek. V Disneylandu se pobaví malé děti i dospělí, kteří milují pohádky. Dovádět můžete s oblíbenými postavičkami třeba na dobrodružném ostrově a v labyrintech. Unikátní jsou horské dráhy, železnice, tramvaje tažené koňmi a zábavná hřiště.

Za zábavou do Itálie a Španělska

Zábavní park Gardaland se nachází v Itálii u jezera Lago di Garda u města Verona. S rodinou se můžete těšit na 34 lákadel, jako jsou Blue Tornado, Magic Mountain, Mammut anebo Raptor. Horské dráhy berou dech a jízda na nich slibuje unikátní zážitek. Španělský park Güell se pyšní obrovskou rozlohou 17, 8 ha a rozprostírá se na svahu hory Turó del Carmel. Tento park je velkolepou zahradou s originálními prvky architekta Antoni Gaudího.

Vyrazte za romantikou

Římské Colosseum patří k největším pokladům světové architektury. Jakmile ho spatříte, ihned vás omámí síla dávných časů. Tento oválný amfiteátr stojí v samotném srdci Říma. Kdysi byl určen až pro 50 000 návštěvníků a sloužil mimo jiné ke gladiátorským zápasům.

Pokud vás láká vůně dálek, vydejte se do New Yorku, kde vás nadchne Statue of Liberty. Socha svobody stojí na Ostrově svobody. Na první pohled vás upoutá její výška, pochodeň se tyčí v 93 metrech nad zemí. Na turistickou atrakci si zajistěte vstupenky předem, protože tím výrazně ušetříte. Nejvýhodnější ceny vstupenek naleznete na webu Poodle.

Cestujete rádi, ale trápí vás nedostatek času? Využijte pro krátké poznání čas o víkendu. Zimní cestování do evropských metropolí vás příjemně překvapí. Velká evropská města se vyplatí navštívit v kterékoli roční době. V zimě načerpáte předvánoční atmosféru, můžete oslavit Silvestra nebo Nový rok v některé evropské destinaci, užívat si sváteční volno příjemnými procházkami po městě nebo procházet muzea a galerie.

Kompletní dovolená za pár kliknutí

Eurovíkend představuje specifický způsob cestování, který vás nestojí žádný den dovolené. Odlet je plánován na páteční večer s návratem zpravidla v neděli večer. Na návštěvu města máte tři dny, a když se vám metropole zalíbí, můžete do ní zaletět znova v jinou roční dobu, načerpat nové zážitky a odlišnou atmosféru.

S cestovní kanceláří se vám bude cestovat pohodlně. Díky online rezervačním systémům se můžete na poslední chvíli rozhodnout, do kterého evropského města si zaletíte, vyberete si ubytování, letenku a cestovní pojištění během několika málo kliknutí, a můžete vyrazit. Tento způsob cestování představuje komfortní poznání, které nezabere příliš volného času. Last minute zájezdy zastupují rozumný kompromis mezi poskytovanými službami a cenou. Cestovní kanceláře pro vaše pohodlí nabízí fakultativně také transfer z letiště a na letiště v cílové destinaci, vstupy do vybraných galerií, muzeí a na některé památky.

Na cestovních portálech si turisté oblíbili létání do Říma, Vídně, Dublinu, Moskvy, Londýnu, Paříže, Budapešti, Neapole, Varšavy či Benátek.

Malý průvodce na vaší cestě

Kam se vypravit a na co byste neměli při prohlídce města zapomenout? Pojďme se podívat, co nevynechat v nejlepších evropských destinacích.

Řím

Z památek navštivte Koloseum, Konstantinův oblouk, Forum Romanum, Svatopetrské náměstí a baziliku Sv. Petra, Fontánu di Trevi, Pantheon, Náměstí Navona Piazza , Fontanu dei Quattro Fiumi a Fontanu de la Barcaccia, Španělské schody a Lateránskou baziliku.

Istanbul

Pravá atmosféra města na vás dýchne při návštěvě tzv. Velkého bazaru. Tento atypický bazar je tvořen několika tisíci obchody, které navozují dojem města ve městě. Na tzv. Egyptském bazaru zakoupíte sladkosti, čaje a koření. Z památek musíte vidět Modrou Mešitu, katedrálu Hagia Sofia, Konstantinův sloup, paláce Topkapi a Dolmabahce, Sulehmanovu mešitu a Galatskou věž.

Berlín

Druhé největší město Evropské unie nabízí svým návštěvníkům, vyjma neobyčejně bohaté historie, řadu obdivuhodných památek, mezi něž patří Říšský sněm, Braniborská brána, Kaufhaus des Westens, Check Point Charlie, Památník Berlínské zdi a Alexander Platz. Objednejte si Currywurst nebo kebab od pravého německého Turka.

Barcelona

Při návštěvě prosluněné metropole, kromě krásné promenády, pláže Barcelonetta a třídy Las Ramblas, neopomeňte navštívit stavby architekta Antonio Gaudího ̶ obytné domy Milá a Batló, park Güell a chrám Sagrada Familia. Pro sportovní fanoušky představuje zajímavou atrakci návštěva olympijského areálu, stadión Camp Nou a domovský stánek FC Barcelona.

Londýn

Hlavní město za tři dny projít nestihnete, ale při jeho návštěvě rozhodně nevynechte Tower of London, Tower Bridge, Buckinghamský palác, Big Ben, Westminsterské opatství, Trafalgar Squar, Picadilly Circus, Houses of Parliament a katedrálu sv. Pavla.

Paříž

Metropoli stojí za to navštívit hned několikrát. V centru města se běžte podívat na Notre Dame, Louvre, Vítězný Oblouk, Sacré Couer, Invalidovnu a Eiffelovu věž. Zbyde-li vám alespoň polovina dne, vypravte se na zámek Ludvíka IVX. Versailles.

Vídeň

Krásná zimní Vídeň vás uchvátí díky vánoční výzdobě. Zámek Schönbrunn patří k nejnavštěvo­vanějším památkám. U vstupu si vyžádejte sluchátkového průvodce v českém jazyce. Zapalte svíčku v Chrámu sv. Štěpána, projděte se v Hofburgu, Prátru a kolem Dunaje.

Edinburgh

Skotská metropole není na seznamu UNESCO náhodou. Krásná architektura chytne za srdce každého milovníka historie. Procházkou po Královské míli (Royal Mile) dojdete k Edinburghskému hradu. Vydejte se do Holyroodhouse, Skotského parlamentu, na Grassmarket a do St. Gilles Cathedral. Pokud vám počasí dopřeje, vyšplhejte na vrch zvaný Artušův trůn nebo na kopec Calton Hill.

Nezávislé cestování s sebou nese různá úskalí. Jedním z nich jsou rozhodně úrazy a nenadálé události. Proto se i nezávislý cestovatel musí na cestu dobře připravit. Naštěstí v dnešní době je to jednodušší než dřív. Základem je sjednat si dobré cestovní pojištění. Znám mnoho lidí, kteří pojistkám nevěří a myslí si, že jen zbytečně vyhazují peníze, ale nespočítám situace, kdy se mi to opravdu vyplatilo.

Úraz v zahraničí se vám totiž může prodražit i na tisíce korun. Lékařská péče totiž není nejlacinější. Není to nic příjemného, když se vám toto stane. Zvlášť, když jsem stovky, někdy i tisíce kilometrů od domova.

Naštěstí se čeští cestovatelé již polepšili. Sjednávají si pojištění ve většině svých cest a umí si vybrat takové, které jim nejvíce vyhovuje. Důležitá je pojistná částka, která určuje, kolik je pojišťovna ochotna za vás nejvíce zaplatit. Ta se sjednává na několik událostí, které se vám na cestách mohou přihodit. Prvním jsou léčebné výlohy. Jak už bylo napsáno, tak ty mohou být velmi vysoké. Dále si můžete pojistit odpovědnost za škodu na zdraví, odpovědnost za škodu na majetku, pojištění zavazadel a také pojištění trvalých následků.

Velkou výhodou dnešního světa počítačů je, že si můžete zřídit cestovní pojištění on-line. Stačí vyplnit dotazník, zaplatit a pojistka vám bez dalších průtahů platí od sjednaného počátku pojištění. Je to rychlé, snadné a uděláte to z pohodlí domova. No řekněte, co si cestovatel může víc přát?

Moje zkušenosti s cestovním pojištěním jsou skvělé. Vzhledem k cenám se to vyplatí, i když jedete třeba jen na víkend do Bratislavy. Věřte, že například auto vám mohou vykrást kdekoliv a samozřejmě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Jistě, každý zná ty poučky – auto není trezor apod. Ale pokud s sebou máte větší množství věcí například foťák, notebook a k tomu ještě batoh s věcmi a jdete si jen koupit rohlíky do místního obchodu – kdo by to tahal s sebou? Stačí deset minut, a všechno je pryč. Znám to z vlastní zkušenosti. Říkali, že to auto je téměř nedobytné. Že se jen tak lehce odemknout nedá. Přišli jsme k autu, a nebylo ani nic poznat. Šikovní páni zloději to zvládli během deseti minut na parkovišti pohodlně odemknout a vybrat. A co pak člověk nadělá? Nic. Naštěstí jsme měli cestovní pojistku. Pravda, ztracená data z notebooku ani doklady nám to nevrátí, ale díky celkem rychle vyřízené náhradě od pojišťovny jsme mohli koupit aspoň nový notebook, který mě živí.

Co k tomu ještě dodat? Jen malou radu. Nepodceňujte to.

Nezávislé cestování s sebou nese různá úskalí. Jedním z nich jsou rozhodně úrazy a nenadálé události. Proto se i nezávislý cestovatel musí na cestu dobře připravit. Naštěstí v dnešní době je to jednodušší než dřív. Základem je sjednat si dobré cestovní pojištění. Znám mnoho lidí, kteří pojistkám nevěří a myslí si, že jen zbytečně vyhazují peníze, ale nespočítám situace, kdy se mi to opravdu vyplatilo.

Úraz v zahraničí se vám totiž může prodražit i na tisíce korun. Lékařská péče totiž není nejlacinější. Není to nic příjemného, když se vám toto stane. Zvlášť, když jsem stovky, někdy i tisíce kilometrů od domova.

Naštěstí se čeští cestovatelé již polepšili. Sjednávají si pojištění ve většině svých cest a umí si vybrat takové, které jim nejvíce vyhovuje. Důležitá je pojistná částka, která určuje, kolik je pojišťovna ochotna za vás nejvíce zaplatit. Ta se sjednává na několik událostí, které se vám na cestách mohou přihodit. Prvním jsou léčebné výlohy. Jak už bylo napsáno, tak ty mohou být velmi vysoké. Dále si můžete pojistit odpovědnost za škodu na zdraví, odpovědnost za škodu na majetku, pojištění zavazadel a také pojištění trvalých následků.

Velkou výhodou dnešního světa počítačů je, že si můžete zřídit cestovní pojištění on-line. Stačí vyplnit dotazník, zaplatit a pojistka vám bez dalších průtahů platí od sjednaného počátku pojištění. Je to rychlé, snadné a uděláte to z pohodlí domova. No řekněte, co si cestovatel může víc přát?

Moje zkušenosti s cestovním pojištěním jsou skvělé. Vzhledem k cenám se to vyplatí, i když jedete třeba jen na víkend do Bratislavy. Věřte, že například auto vám mohou vykrást kdekoliv a samozřejmě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Jistě, každý zná ty poučky – auto není trezor apod. Ale pokud s sebou máte větší množství věcí například foťák, notebook a k tomu ještě batoh s věcmi a jdete si jen koupit rohlíky do místního obchodu – kdo by to tahal s sebou? Stačí deset minut, a všechno je pryč. Znám to z vlastní zkušenosti. Říkali, že to auto je téměř nedobytné. Že se jen tak lehce odemknout nedá. Přišli jsme k autu, a nebylo ani nic poznat. Šikovní páni zloději to zvládli během deseti minut na parkovišti pohodlně odemknout a vybrat. A co pak člověk nadělá? Nic. Naštěstí jsme měli cestovní pojistku. Pravda, ztracená data z notebooku ani doklady nám to nevrátí, ale díky celkem rychle vyřízené náhradě od pojišťovny jsme mohli koupit aspoň nový notebook, který mě živí.

Co k tomu ještě dodat? Jen malou radu. Nepodceňujte to.

V prvním díle seriálu o světových trendech v cestovním ruchu vám představíme tzv. volunturismus. Termín (z anglického „Voluntourism“) vznikl spojením slov volunteer (dobrovolník) či voluntary (dobrovolný) a turismus. Česky bychom tedy mohli říci: dobrovolnická turistika. Jednoduše řečeno, jde o spojení dovolené s aktivní pomocí navštíveným oblastem.

Původně byly dobrovolnické cesty podnikány lidmi s přímou vazbou na danou oblast či problém a byly spíše vnímány jako krátkodobé, intenzivní dobrovolnické programy než jako dovolená. Během 90. let začaly vznikat produkty a firmy nabízející toto spojení. V praxi to nejčastěji znamená, že během týdne se pracuje a o víkendech je možnost poznávat danou zemi jako běžný turista. Účastníci takovýchto „zájezdů“ bývají velmi různorodí, ale zpravidla je spojuje touha „udělat něco dobrého“ a zároveň poznat nová místa, kam by se jinak pravděpodobně nedostali. Typy pomoci mohou být různé – od neodborných manuálních prací, přes výuku jazyků až po např. vysoce odbornou lékařskou pomoc. Ceny dobrovolných pobytů se liší v závislosti na typu destinace a službách, které jsou poskytovány zprostředkující organizací. Výše nákladů závisí také na tom, zda je účastník ubytován v rodině či speciálním zařízení hotelového typu s lokálními zaměstnanci. Balíčky většinou neobsahují letenku, kterou si účastník hradí zvlášť. Zdánlivě jednoduchý princip „neplať za dovolenou – odpracuj si ji“ je však zavádějící. Například osmidenní monitorování kamzíků ve slovenských Tatrách přijde na 790 liber. Pomoc oblastem postiženým tsunami na Srí Lance po dobu tří týdnů vyjde volunturistu na 954 liber. Stejně dlouhý pobyt v tradiční vesnici na Fiji stojí „pouze“ 540 liber. Samozřejmě bez letenky.

Volunturismus je pro mnohé přitažlivý, neboť umožňuje lépe než jiné způsoby cestování poznat danou zemi, její obyvatele a kulturu tím, že se účastník stane přímou součástí určité komunity. Nejedná se o nový fenomén, existuje již desítky let. Nicméně teprve od 90. let vznikají na poli cestovního ruchu speciální produkty a firmy, které nabízí tento typ dovolené i lidem bez předchozí zkušenosti. Jde mj. o reakci na globální problémy Země a rostoucí zodpovědnost jejích obyvatel. Mladým lidem nabízí možnost, jak rozumně využít prázdninové měsíce po čas studií či dobu po skončení studia, který tak jako tak čím dál častěji využívají k cestování. Volunturisty jsou často také lidé, kteří si chtějí odpočinout od kariéry a každodenního stresu plynoucího ze života v civilizaci, nebo senioři hledající nové uplatnění.

Jak již bylo řečeno, odvětví cestovního ruchu zaznamenává v současnosti rostoucí zájem o tento způsob dovolené, kombinující poznávání s pomocí postiženým či zaostalým oblastem. Zatímco někteří odborníci tento trend vítají a vidí v něm možnost, jak získat nové prostředky pro charitativní projekty a také cestu, jak v lidech podporovat solidární smýšlení, jiní poukazují na to, že skrze obchodní praktiky touroperátorů může docházet až k využívání komunit, kterým se má pomoci. Existují určitá etická úskalí volunturismu, například je třeba ověřit, zda volunturista nebere práci místním, kteří za ni mohou být zaplaceni.

Kromě humanitárně zaměřených cest existují také další, spojené s péčí o životní prostředí, vědeckými průzkumy či vzděláváním. Účastníci zaplatí poplatek, který pokryje náklady a mohou se věnovat činnosti, která je zajímá či je zavede na místa jako je Antarktida, deštný prales či mořské dno. Tento typ volunturistiky je často provozován také v rozvinutých zemích jako je Velká Británie, Portugalsko či např. Slovensko.

Žebříček osmi nejžhavějších dobrovolnických destinací podle portálu Forbes (březen 2008): Ekvádor, Bolívie, Malawi, Dominikánská republika, Tanzanie, Čína, Indie a Thajsko.

Česká republika jako destinace tohoto typu turistiky přichází v úvahu – podobně jako Slovensko – v souvislosti s ochranou přírody. Nabídka není příliš široká. Na serveru http://www.vo­lunteerabroad­.com/ je v nabídce např. obnova ekosystémů zničených kyselými dešti v Jizerských horách.

V České republice se organizováním dobrovolných aktivit doma i ve světě zabývá např. INEX – sdružení dobrovolných aktivit. V současné době nabízí téměř 1700 projektů, od několikatýdenních až po dlouhodobé, trvající 1 – 2 roky. Sdružení si účtuje poplatek ve výši 2200,– Kč.

Zdroje dalších informací: http://www.vo­luntourism.or­g/ http://www.res­ponsibletravel­.com/ http://www.uvo­lunteer.org/ http://www.for­bes.com/ http://www.inex­sda.cz/

I v cestovním ruchu neustále zaznamenáváme nové, někdy velice bizarní, trendy. V současné době jsou zejména ve znamení orientace k humanitárním a ekologicky šetrným formám. CzechTourism je pro vás mapuje a přinese vám jejich přehled v několikadílném seriálu.

Lenka Šindelářová, Czechtourism

Ilustrační foto: Miloš Hotař, seriál Banda Aceh

Pro ty z vás, které by snad lákala možnost pořídit si nový výdobytek civilizace, biometrický pas, mám několik rad a postřehů.

Rezervujte si na tuto operaci minimálně půl hodinky (čím menší obec, tím více času procedura spotřebuje), já jsem strávila na pasovém oddělení hodinu a podle toho, jak zručně paní s přístrojem zacházela, řekla bych, že jsem byla první zájemce o tuto atrakci („Co mám teď zmáčknout? Tady ten ‚Cancl‘?“).

Budou vás fotit! To je též dobré vědět. A platí se předem. Jediný doklad, který je k úkonu potřeba, je platný OP.

A jak to probíhalo? Nejprve byla potíž dorozumět se s počítačem, neboť odmítal komunikovat s kamerou. Po deseti minutách marných pokusů a několika restartech počítače („Teď to ale zhaslo, to budu muset zase zapnout?“ „Aha, už se to zaplo samo“) jsem paní upozornila, že na aparátu nesvítí zelené světýlko. Pak stačilo už jen poslední restartování PC a můžeme začít fotit!

Paní si mě naaranžovala, já se koukla pěkně do objektivu. Cvak. Paráda, ani jsem nemrkla! „Hlásí to, že se nedíváte přímo do objektivu“. Tak ještě jednou. Hypnotizovala jsem černý tunýlek. Cvak. „Nedíváte se přímo do objektivu“. Po dalších dvou pokusech jsem zjistila, že se musím dívat trochu dolů, aby měl aparátek pocit, že se dívám přímo. Cvak. „Není zaostřeno“. Cože?? Tak znovu. Cvak. „Příliš světlé pozadí“. Nevadí, upravíme. Cvak. „Příliš tmavé pozadí“. Nejmenuje se to tady náhodou Kocourkov? … Asi dvacátý pokus. Cvak. „Teď to žádnou chybu nehlásí“ paní byla očividně ještě překvapenější než já. Tak úporně jsem se snažila zírat přímo do objektivu, že mám sice pěkně vykulený výraz „jak žaba z kyšky“, ale za čtrnáct dní (v Brně měsíc, kyš kyš) si můžu vyzvednout kýžené veledílo.

V prvním díle seriálu jsme se snažili neztratit směr v lehkém nadhledu úvodu problematiky GPS. Dnes je na řadě téma jednodušší, svým způsobem představitelnější – stručný přehled jednotlivých typů GPS přijímačů. Výčet se nám technicky zjednoduší a zkrátí, budeme-li dělit GPeSky pouze z hlediska jejich způsobu použití.

Prudký rozvoj technologií GPS a jejich rozšíření v nejrůznějších oblastech lidského pátrání po užitečných informacích odvozených od přesného X a Y, případně X, Y a Z dalo vzniknout celé řadě více či méně odlišných přístrojů specializovaných na užší svazek úkolů.

Provedení GPS: Přijímač GPS může mít několik podob, v lepším případě v závislosti na potřebách uživatele, v horším případě třeba na jeho finanční situaci. Jednoduše řečeno, existují tři základní provedení přijímačů – přenosné, vestavěné a jako hardwarový doplněk k PC či PDA. Hlavní výhoda těch přenosných plyne z jejich názvu, stejně jako nevýhody – často menší velikost LCD a s ním snížená přehlednost a čitelnost dat, snížená kapacita zdroje napájení. Naopak vestavěný přijímač například v autě, lodi či letadle obvykle potěší velikostí zobrazovacího zařízení, zajistí stabilní přísun energie a anténa najde své místo na nejvýhodnějším místě exteriéru. Hardwarový doplněk k PC nebo PDA představuje anténu GPS, která po připojení a úspěšné spolupráci s příslušným softwarem zpříjemní služby GPS zejména velkou obrazovkou a vyšší kapacitou počítačem získané paměti.

{{reklama}}

Bez ohledu na provedení dělíme přijímače GPS podle aplikace na:

Outdoorové ručky

Přiznávám, že výraz outdoorové ručky může být trochu matoucí. Jak bylo řečeno v prvním díle seriálu, přijímače GPS potřebují k dosažení pracovního úspěchu výhled na oblohu. Nabízí se tedy připomínka, že všechny GPS, od kterých se vyžaduje odpovídající výsledek jejich stěžejní existenční podstaty, jsou tak trochu přirozeně outdoorové. Vysvětlením přítomnosti tohoto výrazu je jejich určení zejména pro činnosti v přírodě. Outdoorové ručky často vidíme připnuté k oděvu, jízdnímu kolu, mořskému kajaku apod. Slovo „ručka“ také tedy neznamená, že by se musely nezbytně držet v ruce, spíše naznačuje, že použití přístroje z ruky je vzhledem k jeho velikosti a váze možné. Přijímače tohoto typu jsou co do počtu jedny z nejrozšířenějších a vzhledem k příbuznosti jejich účelu a obsahu tohoto časopisu jim bude věnováno více pozornosti v třetím díle tohoto seriálu.

Navigační systémy v autech

Přenosné a dnes čím dál častěji v palubní desce automobilu vestavěné přijímače signálu družic GPS jsou v kombinaci s příslušnou elektronickou mapou velmi populárním a efektivním způsobem navigace. Mapy často obsahují databáze motoristům užitečných bodů, jako jsou čerpací stanice, motely, autoservisy, apod. Po zadání cílového bodu (např. města, ulice) navrhne GPS podle uživatelem zvolených kritérií nejlepší trasu, kterou nejen že zobrazí na svém LCD, ale pro snížení odvedení řidičovy pozornosti od dění v silničním provozu obvykle za pomocí zvukového zařízení typu audio soustavy vozidla či mobilního telefonu příjemným hlasem postupně za jízdy řidiči odhaluje.

Letecké

Dalším možným využitím GPS je letecká navigace. Pilot vybaven GPS s leteckou mapou má k dispozici poměrně zásadní informace jako kde právě je, kde jsou okolní letiště či letové trasy. Výhodou GPS je, že pokud jsou známé souřadnice cílového bodu, GPS k němu ukáže směr bez ohledu na vzdálenost onoho bodu od aktuální pozice, takže kličkování od jednoho pozemního majáku k druhému není úplně nezbytné a pilot tak ušetří čas i provozní náklady. Další výhodou GPS pro průměrné piloty (oproti některým jiným aplikacím systému) je nepřetržitá dostupnost družicového signálu od vzletu po přistání. Pilot, který nemá za letu GPS signál, neboť ho kryjí koruny stromů, výškové budovy, či dokonce žula tunelu, je buď hodně dobrý pilot, nebo hodně špatný pilot.

Námořní

Námořní GPS jsou upraveny k lodní navigaci a často pracují ve spolupráci s dalšími lodními zařízeními (lokátory rybích hejn a jiné sonary). Zobrazované námořní mapy obsahují podmořské výšky, navigační bóje, apod. Nepostradatelnou roli hraje v oblasti lodní dopravy GPS v případech lodních nehod, kdy znalost přesné polohy plavidla v ohrožení může zásadně zjednodušit záchranné akce.

Výškoměrné GPS

Výškoměrné GPS přijímače se za pomoci uspořádaného systému antén používají k vymezení přesné třírozměrné pozice objektu vzhledem k Zemi.

GPS pro mapování a sběr dat

Tyto GPS s přesností kolem 1 metru se používají ke sběru dat a jejich následnému exportu do databází. Přijímače často používají externí anténu (na batohu) a zdroj (v batohu).

Vesmírné

Vesmírné GPS slouží k navigaci a výškové lokaci družic. Jsou odolné nejrůznějším zářením a schopné pracovat ve vysokých relativních rychlostech.

Zeměměřické

Zeměměřiči používají nejpřesnější GPS, a to ke stanovení rozměrů spíše než k vymezení pozice. K těmto účelům jim slouží sada dvou přesných GPS přijímačů a porovnávání jejich vzájemných poloh.

Časoměrné a frekvenční

Časoměrné GPS mají jen jediný úkol – poskytnout přesný čas. Přijímače využívají atomových hodin instalovaných v družicích GPS (přesný čas z družic je pro přijímač zásadní, neboť pozice se zjišťuje z doby radiového signálu letícího rychlostí světla od družice k anténě). GPS tak nabízí čas s přesností na 150 miliardtin vteřiny. Přesné výkonné časoměrné GPS se používají k synchronizaci astronomických observatoří, digitálních telekomunikačních sítí, seismografů, apod.

V příštím díle už si konečně přestaneme všímat družic, signálů, atomových hodin a lokátorů rybích hejn a řekneme si, k čemu nám doopravdy je taková věc na palouku uprostřed hustého lesa. K čemu nám je uprostřed hustého lesa bez palouku by měl každý vědět už po prvním dílu.

O nepostradatelnosti korektního výběru informací dnes už pochybuje málokdo. Informací je tolik, že náhodní či neopatrní hledači lehce ztratí cestu prošláplou těžkou botou užitečnosti v hustých větvích slov temného lesa bílých stránek. A zejména těm, kteří v informačním pralese zabloudili ve snaze vyhnout se podobné ztrátě orientace v prostoru okolního prostředí, je určen tento miniseriál. Jeho hlavním tématem je GPS a hlavním cílem jednoduše podat něco tak nejednoduchého, čím GPS bezesporu je. (Pokusím se vyhnout technickým detailům týkajících se technologie GPS ze strany provozovatele a zaměřím se na základní informace pro uživatele a to zejména cestovatelských GPS, tedy tzv. „outdoorových ruček“).

Vysvětlení pojmu GPS může začít opravdu jednoduše, a to rozborem zkratky GPS. Přeložíme-li anglický termín Global Positioning System do češtiny, získáme nejen vžitý tuzemský název Globální polohový systém, ale i dobrý pocit z toho, jak nám jde práce od ruky, neboť jsme zrovna začali a už máme rozepsanou jednu zkratku ve dvou jazycích. Pojďme ji teď pořádně rozmontovat a ona nám prozradí co v sobě schovává. Ať je to co je to, je to globální – pracuje to v celoplanetárním měřítku, je to polohové – týká se to polohy a je to systém – skládá se to z více částí navzájem propojených. GPS je tedy komplexní zařízení, které nám pomáhá zjistit polohu kdekoliv na Zemi. Jinými slovy, vlastníme-li jednu ze součástí onoho zařízení – přijímač GPS, máme v rukou nástroj, který je s pomocí zbytku systému schopen prozradit zeměpisnou šířku a délku antény přístroje.

Může se zdát, že toho humbuku kolem dvou čísel na displeji energii žroucí krabičky, která pořád ještě nestojí stovku, je trochu moc, a že taková informace se hodí geografům, nebo alespoň těm, pro které je pojem zeměpisná délka více než označení pro trvání nudné hodiny zeměpisu. Probudit z takového snu nás může třeba dnes poměrně časté spojení „GPS navigace“. Slůvkem navigace se naznačuje, že nejde už jen o otázku „kde?“, ale můžeme se systému ptát „kam?“, „kudy?“ nebo „jak?“. Místo dvou čísel pak displeji GPS přijímače zobrazuje například směr a vzdálenost k nejbližší čerpací stanici (všech možných hmot), mapu s vyznačenou trasou mezi bodem kde jsme a kam máme namířeno nebo nás displej nemusí zajímat vůbec a můžeme se spoléhat pouze na hlasové sdělení typu: „Po 200 metrech zatoč doprava do ulice Taddy Tudyho. Přístroje GPS totiž porovnáním změřené polohy v reálném čase zjistí několik veličin, které v kombinaci s digitální mapou v paměti přijímače přináší uživateli nejednu užitečnou informaci. Máme tak v rukou jakousi interaktivní mapu, po které se ona známá formule „Tady jste“ s šipkou pohybuje v závislosti na vašem přesunu krajinnou sférou, mapu, která na přání uživatele poskytuje informace o přesunech provedených, prováděných či plánovaných. Charakter funkcí přístroje GPS je úzce spjatý s účelem jeho použití a bude o něm řeč v druhém díle seriálu.

Zatím byla řeč pouze o jedné části Globálního polohového systému a to té na straně uživatele. O zbytek systému se běžný uživatel nemusí starat a může být rád, neboť péče o bezproblémový běh GPS na straně provozovatele přijde ročně na více než 15 miliard amerických dolarů. Pro ty do své peněženky sahá ministerstvo obrany a dopravy Spojených Států Amerických.

K tomu abychom obdrželi informaci o naší aktuální poloze se stará tzv. kosmický segment systému. Celkem 24 družic (spolu se třemi záložními) krouží po 6 kružnicích vzájemně stočených o 60 stupňů ve výšce 20 200 km nad Zemí. Takovéto uspořádání drah spolu s rychlostí družic (12-13 tisíc kilometrů za hodinu) zaručuje z každého místa na zemi viditelnost na 4 satelity současně, což stačí i ke stanovení tzv. 3D polohy, tedy souřadnic i s nadmořskou výškou. 2D polohu zprostředkuje signál z alespoň tří družic současně. Je samozřejmé, že čím více satelitů, tím bude zjištěná poloha přesnější.

S technickými parametry GPS se tu nehodlám moc roztahovat, jen uvedu na pravou míru své rčení, že polohu s GPS získáme na libovolném místě planety Země pokud máme příjem alespoň ze 3 satelitů. Je na místě dodat, že signál družic GPS je velmi slabý a jeho příjem je citlivý na překážky. Stačí schovat přijímač do kapsy a nic vám nepoví. Nejde o to, ze nevidíte na display, ale o to, že GPS přijímač nevidí na družice. O příjmu signálu v místnosti nebo tunelu nemůže být vůbec řeč a není nepravděpodobné, že o signál přijde přijímač GPS třeba i v hustém lese nebo ve městě s výškovými budovami. Sílu signálu může zeslabit i zatažená obloha a pod vodu se informace z družice v podstatě nedostane. Existují dva způsoby řešení: neschovávat GPS přijímač obloze nebo si pořídit externí anténu.

V prvním díle jsem trochu rozvedl větu: „GPS vám řekne, kde jste“ a druhé pokračování si bude všímat různých druhů přijímačů GPS s podrobnějším popisem vybrané ruční GPS pro cestovatele.

Už jste někdy zkusili cestovat s někým, koho neznáte, s kým jste se seznámili třeba přes inzerát na konkrétní cestu? Psát o tom mě napadlo, když jsem si všiml, že velká část nových čtenářů (tzv. prvočtenářů) k nám chodí právě přes rubriku spolucestování, kdy hledá spolucestovatele na nějakou cestu.

Já sám jsem takhle jel už dvakrát. Jednou to bylo do Turecka, sám jsem se bál jet a nikdo z mých kamarádů jet nemohl (nebo mohl, ale ne se mnou), tak jsem odpověděl na inzerát v rubrice „cestujeme spolu“. Jedno setkání, padli jsme si do oka a jeli spolu. Za celý (skoro) měsíc jsme měli jen jedno menší nedorozumění, takže myslím, že to dopadlo dobře. Moje druhá cesta začla podobně, byly plány, byly peníze, byl čas, ale nebyl nikdo, kdo by se přídal. Ale jen do té doby, než jsem se byl nechat očkovat. Tam, čekajíc v ordinaci, v duchu si opakujíc benegeseritstkou litanii proti strachu, dal jsem se do řeči s jedním klučinou a šup, za tři neděle jsme už spolu seděli v letadle do Thajska. Tentokrat to bylo dokonce úplně bez problémů, tedy pokud nepočítám jedenkrát průjem a desetkrát zácpu – z toho ovšem bylo devět dopravních a ty se nepočítají.

A jak jste na tom vy? Máte někdo opačný zážitek se spolucestovateli? Nechcete nám jej napsat?