Nezávislé cestování s sebou nese různá úskalí. Jedním z nich jsou rozhodně úrazy a nenadálé události. Proto se i nezávislý cestovatel musí na cestu dobře připravit. Naštěstí v dnešní době je to jednodušší než dřív. Základem je sjednat si dobré cestovní pojištění. Znám mnoho lidí, kteří pojistkám nevěří a myslí si, že jen zbytečně vyhazují peníze, ale nespočítám situace, kdy se mi to opravdu vyplatilo.

Úraz v zahraničí se vám totiž může prodražit i na tisíce korun. Lékařská péče totiž není nejlacinější. Není to nic příjemného, když se vám toto stane. Zvlášť, když jsem stovky, někdy i tisíce kilometrů od domova.

Naštěstí se čeští cestovatelé již polepšili. Sjednávají si pojištění ve většině svých cest a umí si vybrat takové, které jim nejvíce vyhovuje. Důležitá je pojistná částka, která určuje, kolik je pojišťovna ochotna za vás nejvíce zaplatit. Ta se sjednává na několik událostí, které se vám na cestách mohou přihodit. Prvním jsou léčebné výlohy. Jak už bylo napsáno, tak ty mohou být velmi vysoké. Dále si můžete pojistit odpovědnost za škodu na zdraví, odpovědnost za škodu na majetku, pojištění zavazadel a také pojištění trvalých následků.

Velkou výhodou dnešního světa počítačů je, že si můžete zřídit cestovní pojištění on-line. Stačí vyplnit dotazník, zaplatit a pojistka vám bez dalších průtahů platí od sjednaného počátku pojištění. Je to rychlé, snadné a uděláte to z pohodlí domova. No řekněte, co si cestovatel může víc přát?

Moje zkušenosti s cestovním pojištěním jsou skvělé. Vzhledem k cenám se to vyplatí, i když jedete třeba jen na víkend do Bratislavy. Věřte, že například auto vám mohou vykrást kdekoliv a samozřejmě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Jistě, každý zná ty poučky – auto není trezor apod. Ale pokud s sebou máte větší množství věcí například foťák, notebook a k tomu ještě batoh s věcmi a jdete si jen koupit rohlíky do místního obchodu – kdo by to tahal s sebou? Stačí deset minut, a všechno je pryč. Znám to z vlastní zkušenosti. Říkali, že to auto je téměř nedobytné. Že se jen tak lehce odemknout nedá. Přišli jsme k autu, a nebylo ani nic poznat. Šikovní páni zloději to zvládli během deseti minut na parkovišti pohodlně odemknout a vybrat. A co pak člověk nadělá? Nic. Naštěstí jsme měli cestovní pojistku. Pravda, ztracená data z notebooku ani doklady nám to nevrátí, ale díky celkem rychle vyřízené náhradě od pojišťovny jsme mohli koupit aspoň nový notebook, který mě živí.

Co k tomu ještě dodat? Jen malou radu. Nepodceňujte to.

Nezávislé cestování s sebou nese různá úskalí. Jedním z nich jsou rozhodně úrazy a nenadálé události. Proto se i nezávislý cestovatel musí na cestu dobře připravit. Naštěstí v dnešní době je to jednodušší než dřív. Základem je sjednat si dobré cestovní pojištění. Znám mnoho lidí, kteří pojistkám nevěří a myslí si, že jen zbytečně vyhazují peníze, ale nespočítám situace, kdy se mi to opravdu vyplatilo.

Úraz v zahraničí se vám totiž může prodražit i na tisíce korun. Lékařská péče totiž není nejlacinější. Není to nic příjemného, když se vám toto stane. Zvlášť, když jsem stovky, někdy i tisíce kilometrů od domova.

Naštěstí se čeští cestovatelé již polepšili. Sjednávají si pojištění ve většině svých cest a umí si vybrat takové, které jim nejvíce vyhovuje. Důležitá je pojistná částka, která určuje, kolik je pojišťovna ochotna za vás nejvíce zaplatit. Ta se sjednává na několik událostí, které se vám na cestách mohou přihodit. Prvním jsou léčebné výlohy. Jak už bylo napsáno, tak ty mohou být velmi vysoké. Dále si můžete pojistit odpovědnost za škodu na zdraví, odpovědnost za škodu na majetku, pojištění zavazadel a také pojištění trvalých následků.

Velkou výhodou dnešního světa počítačů je, že si můžete zřídit cestovní pojištění on-line. Stačí vyplnit dotazník, zaplatit a pojistka vám bez dalších průtahů platí od sjednaného počátku pojištění. Je to rychlé, snadné a uděláte to z pohodlí domova. No řekněte, co si cestovatel může víc přát?

Moje zkušenosti s cestovním pojištěním jsou skvělé. Vzhledem k cenám se to vyplatí, i když jedete třeba jen na víkend do Bratislavy. Věřte, že například auto vám mohou vykrást kdekoliv a samozřejmě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Jistě, každý zná ty poučky – auto není trezor apod. Ale pokud s sebou máte větší množství věcí například foťák, notebook a k tomu ještě batoh s věcmi a jdete si jen koupit rohlíky do místního obchodu – kdo by to tahal s sebou? Stačí deset minut, a všechno je pryč. Znám to z vlastní zkušenosti. Říkali, že to auto je téměř nedobytné. Že se jen tak lehce odemknout nedá. Přišli jsme k autu, a nebylo ani nic poznat. Šikovní páni zloději to zvládli během deseti minut na parkovišti pohodlně odemknout a vybrat. A co pak člověk nadělá? Nic. Naštěstí jsme měli cestovní pojistku. Pravda, ztracená data z notebooku ani doklady nám to nevrátí, ale díky celkem rychle vyřízené náhradě od pojišťovny jsme mohli koupit aspoň nový notebook, který mě živí.

Co k tomu ještě dodat? Jen malou radu. Nepodceňujte to.

V prvním díle seriálu o světových trendech v cestovním ruchu vám představíme tzv. volunturismus. Termín (z anglického „Voluntourism“) vznikl spojením slov volunteer (dobrovolník) či voluntary (dobrovolný) a turismus. Česky bychom tedy mohli říci: dobrovolnická turistika. Jednoduše řečeno, jde o spojení dovolené s aktivní pomocí navštíveným oblastem.

Původně byly dobrovolnické cesty podnikány lidmi s přímou vazbou na danou oblast či problém a byly spíše vnímány jako krátkodobé, intenzivní dobrovolnické programy než jako dovolená. Během 90. let začaly vznikat produkty a firmy nabízející toto spojení. V praxi to nejčastěji znamená, že během týdne se pracuje a o víkendech je možnost poznávat danou zemi jako běžný turista. Účastníci takovýchto „zájezdů“ bývají velmi různorodí, ale zpravidla je spojuje touha „udělat něco dobrého“ a zároveň poznat nová místa, kam by se jinak pravděpodobně nedostali. Typy pomoci mohou být různé – od neodborných manuálních prací, přes výuku jazyků až po např. vysoce odbornou lékařskou pomoc. Ceny dobrovolných pobytů se liší v závislosti na typu destinace a službách, které jsou poskytovány zprostředkující organizací. Výše nákladů závisí také na tom, zda je účastník ubytován v rodině či speciálním zařízení hotelového typu s lokálními zaměstnanci. Balíčky většinou neobsahují letenku, kterou si účastník hradí zvlášť. Zdánlivě jednoduchý princip „neplať za dovolenou – odpracuj si ji“ je však zavádějící. Například osmidenní monitorování kamzíků ve slovenských Tatrách přijde na 790 liber. Pomoc oblastem postiženým tsunami na Srí Lance po dobu tří týdnů vyjde volunturistu na 954 liber. Stejně dlouhý pobyt v tradiční vesnici na Fiji stojí „pouze“ 540 liber. Samozřejmě bez letenky.

Volunturismus je pro mnohé přitažlivý, neboť umožňuje lépe než jiné způsoby cestování poznat danou zemi, její obyvatele a kulturu tím, že se účastník stane přímou součástí určité komunity. Nejedná se o nový fenomén, existuje již desítky let. Nicméně teprve od 90. let vznikají na poli cestovního ruchu speciální produkty a firmy, které nabízí tento typ dovolené i lidem bez předchozí zkušenosti. Jde mj. o reakci na globální problémy Země a rostoucí zodpovědnost jejích obyvatel. Mladým lidem nabízí možnost, jak rozumně využít prázdninové měsíce po čas studií či dobu po skončení studia, který tak jako tak čím dál častěji využívají k cestování. Volunturisty jsou často také lidé, kteří si chtějí odpočinout od kariéry a každodenního stresu plynoucího ze života v civilizaci, nebo senioři hledající nové uplatnění.

Jak již bylo řečeno, odvětví cestovního ruchu zaznamenává v současnosti rostoucí zájem o tento způsob dovolené, kombinující poznávání s pomocí postiženým či zaostalým oblastem. Zatímco někteří odborníci tento trend vítají a vidí v něm možnost, jak získat nové prostředky pro charitativní projekty a také cestu, jak v lidech podporovat solidární smýšlení, jiní poukazují na to, že skrze obchodní praktiky touroperátorů může docházet až k využívání komunit, kterým se má pomoci. Existují určitá etická úskalí volunturismu, například je třeba ověřit, zda volunturista nebere práci místním, kteří za ni mohou být zaplaceni.

Kromě humanitárně zaměřených cest existují také další, spojené s péčí o životní prostředí, vědeckými průzkumy či vzděláváním. Účastníci zaplatí poplatek, který pokryje náklady a mohou se věnovat činnosti, která je zajímá či je zavede na místa jako je Antarktida, deštný prales či mořské dno. Tento typ volunturistiky je často provozován také v rozvinutých zemích jako je Velká Británie, Portugalsko či např. Slovensko.

Žebříček osmi nejžhavějších dobrovolnických destinací podle portálu Forbes (březen 2008): Ekvádor, Bolívie, Malawi, Dominikánská republika, Tanzanie, Čína, Indie a Thajsko.

Česká republika jako destinace tohoto typu turistiky přichází v úvahu – podobně jako Slovensko – v souvislosti s ochranou přírody. Nabídka není příliš široká. Na serveru http://www.vo­lunteerabroad­.com/ je v nabídce např. obnova ekosystémů zničených kyselými dešti v Jizerských horách.

V České republice se organizováním dobrovolných aktivit doma i ve světě zabývá např. INEX – sdružení dobrovolných aktivit. V současné době nabízí téměř 1700 projektů, od několikatýdenních až po dlouhodobé, trvající 1 – 2 roky. Sdružení si účtuje poplatek ve výši 2200,– Kč.

Zdroje dalších informací: http://www.vo­luntourism.or­g/ http://www.res­ponsibletravel­.com/ http://www.uvo­lunteer.org/ http://www.for­bes.com/ http://www.inex­sda.cz/

I v cestovním ruchu neustále zaznamenáváme nové, někdy velice bizarní, trendy. V současné době jsou zejména ve znamení orientace k humanitárním a ekologicky šetrným formám. CzechTourism je pro vás mapuje a přinese vám jejich přehled v několikadílném seriálu.

Lenka Šindelářová, Czechtourism

Ilustrační foto: Miloš Hotař, seriál Banda Aceh

Pro ty z vás, které by snad lákala možnost pořídit si nový výdobytek civilizace, biometrický pas, mám několik rad a postřehů.

Rezervujte si na tuto operaci minimálně půl hodinky (čím menší obec, tím více času procedura spotřebuje), já jsem strávila na pasovém oddělení hodinu a podle toho, jak zručně paní s přístrojem zacházela, řekla bych, že jsem byla první zájemce o tuto atrakci („Co mám teď zmáčknout? Tady ten ‚Cancl‘?“).

Budou vás fotit! To je též dobré vědět. A platí se předem. Jediný doklad, který je k úkonu potřeba, je platný OP.

A jak to probíhalo? Nejprve byla potíž dorozumět se s počítačem, neboť odmítal komunikovat s kamerou. Po deseti minutách marných pokusů a několika restartech počítače („Teď to ale zhaslo, to budu muset zase zapnout?“ „Aha, už se to zaplo samo“) jsem paní upozornila, že na aparátu nesvítí zelené světýlko. Pak stačilo už jen poslední restartování PC a můžeme začít fotit!

Paní si mě naaranžovala, já se koukla pěkně do objektivu. Cvak. Paráda, ani jsem nemrkla! „Hlásí to, že se nedíváte přímo do objektivu“. Tak ještě jednou. Hypnotizovala jsem černý tunýlek. Cvak. „Nedíváte se přímo do objektivu“. Po dalších dvou pokusech jsem zjistila, že se musím dívat trochu dolů, aby měl aparátek pocit, že se dívám přímo. Cvak. „Není zaostřeno“. Cože?? Tak znovu. Cvak. „Příliš světlé pozadí“. Nevadí, upravíme. Cvak. „Příliš tmavé pozadí“. Nejmenuje se to tady náhodou Kocourkov? … Asi dvacátý pokus. Cvak. „Teď to žádnou chybu nehlásí“ paní byla očividně ještě překvapenější než já. Tak úporně jsem se snažila zírat přímo do objektivu, že mám sice pěkně vykulený výraz „jak žaba z kyšky“, ale za čtrnáct dní (v Brně měsíc, kyš kyš) si můžu vyzvednout kýžené veledílo.