Témata – 9. stránka – Cestovatel.cz

Velehrad – tip na výlet

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Velehrad najdeme 6 km severozápadně od Starého Města u Uherského Hradiště. Jde o kraj zlínský, arcidiecéze olomoucká, děkanát Uherské Hradiště, je to jedno z nejvýznačnějších poutních míst v ČR, spojeno s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, dělá z Velehradu poutní místo, které přesahuje významem hranice našeho státu.

Něco málo z historie Velehradu

Počátky dnešního Velehradu datujeme na začátek 13. století, kdy byl zde postaven první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Jde o rozlehlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Roku 1421 byl vypálen moravskými husity, znovu obnoven během let 1587–1592, raně barokní přestavba byla realizována v letech 1629–35. Dnešní podoba pochází z přelomu 17 a 18. století.

Roku 1990 se sem znovu vrátil jezuitský řád Tovaryšstva Ježíšova, který zde na velmi významném poutním místě zajišťoval duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje roku 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. A dne 22. dubna 1990 zde proběhla návštěva hlavy římskokatolické církve, papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je zdejší kříž s jeho znakem, který je umístěn na nádvoří před bazilikou.

Bazilika na Velehradě

Zdejším klenotem je bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie. Součástí komplexu je rovněž barokní kaple sv. Jana, novogotická kaple sv. Cyrila a Metoděje, podzemní katakomby a lapidárium s expozicí románské architektury.

Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. V ní najdeme místa, která potěší každého poutníka i návštěvníka. Jde o oltář, kde se slaví liturgie, kaple Panny Marie, Matky jednoty křesťanů s velehradským palladiem (obrazem Panny Marie Matky jednoty křesťanů), hrob arcibiskupa Antonína Stojana v Královské kapli a náhrobek kardinála Tomáše Špidlíka SJ v presbytáři baziliky s nádhernými mozaikami. Dále je zde umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje na pravé straně od oltáře a obraz věrozvěstů od polského malíře Matejky (1885).

Poutní cesty jsou různé ale láska a víra zůstává

Velehrad je cílem několika poutních cest. Známá je Poutní cesta růžence. Trasa začíná ve Starém Městě u Uherského Hradiště u železniční trati a směřuje na Velehrad. Lze ji ujít zhruba za hodinku, měří čtyři kilometry.

Můžeme se vrátit do starých dávných časů, kdy náš duchovní život měřil tep srdce, modlitba a naše poutní kroky. Rozjímali jsme, věřili, přemýšleli a nikam nespěchali. Tato poutní cesta přetrvala dodnes a je provázena celkem dvaceti zastaveními růžencové modlitby. Úvod představuje Radostný růženec, pokračuje Růženec světla, Bolestný růženec a vyvrcholením je Slavný růženec. Jednotlivá zastavení symbolizují jedno tajemství, které je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce. Návrhy vytvořil Milivoj Husák.

Poutní cesta Velehrad – Sv. Hostýn

vznikla v roce 2008 z iniciativy Matice svatohostýnské. Trasa je dlouhá zhruba 59 km je členěna dvaceti pěti zastaveními v podobě dřevěných přístřešků s duchovními, kulturními, přírodovědnými a turistickými informacemi. Na tuto základní poutní trasu navazuje poutní cesta Sv. Hostýn – Sv. Kopeček.

Poutní cesta Velehrad – Sv. Antonínek

spojuje Velehrad s jihomoravským poutním místem v blízkosti Blatnice pod Sv. Antonínkem. Na trase dlouhé zhruba 24 km je rozmístěno dvanáct zastavení. Poutní trasa byla požehnána Mons. Janem Graubnerem v srpnu 2012.

Mešní a košer vína

Vše co se místa týká, najdete vyčerpávajícím způsobem na stránkách velehradinfo.cz včetně pozvánky na mezinárodní výstavu mešních a košer vín, která se na Velehradu koná každoročně. Akce se letos bude konat 7. listopadu od 16:00 hodin ve Slovanském sále Stojanova gymnázia Velehrad.

Největší moravské poutní místo Velehrad je již po staletí symbolem setkávání kultur Východu a Západu. Kulturu východní sem přinesli soluňští bratři sv. Cyril a Metoděj, kulturu západní členové řádu cisterciáků, kteří zde působili v letech 1205–1784. Jedním z důvodů, proč se Matice velehradská, která se stará o všestranný rozvoj poutního místa, rozhodla uspořádat soutěž a výstavu mešních a košer vín, byl fakt, že to byli právě cisterciáci, kteří začali na Velehradě pěstovat révu vinnou.

Cestovat můžete i v okolí Velehradu

Lze navštívit Archeologický skanzen s vyhlídkovou věží, repliku kostela z 9. století. V Modré u Velehradu se můžete projít proskleným tunelem, který vás povede pod hladinou rybníka. Kolem sebe tak prosklenou stěnou uvidíte život ve vodě, pod hladinou mokřadu. V sousední obci Tupesy najdete Muzeum keramiky.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Neodolatelný luxus Dubaje

Dubaj – jeden z arabských emirátů

Dubaj je jeden z nejznámějších arabských emirátů. Dubaj je také jeho hlavním městem. Městem superlativů. Název znamená „místo srazu“. Nabídne vám k vidění největší a nejdražší stavby na světě jako například známý nejluxusnější hotel světa Burj Al Arab ve tvaru plachetnice. Ten se jako jediný na světě pyšní sedmi hvězdičkami. Co je na něm tak zvláštního? Můžete přistát na jeho střeše s vrtulníkem, můžete se najíst v restauraci pod vodní hladinou a zajít si na drink do baru Skyview na střeše hotelu, odkud je neuvěřitelný výhled na celé zářící město. Bez rezervace není možné zajít si ani na oběd či večeři. Nachází se v nejluxusnější pobřežní rezidenční čtvrti Jumeira, což je nejoblíbenější turistické místo s mnoha nádhernými hotely a gigantickým projektem, který zná celý svět z obrázků, jsou umělé ostrovy ve tvaru palmy se sedmnácti vějíři. Všude kolem jsou písčité pláže.

Už po příletu zjistíte, že v Dubaji je všechno velkolepé. Největší letiště na světě je velmi dobře značené, takže nemusíte mít strach, že byste nenašli správný směr, ať už se chcete dostat kamkoliv. Venku budete mít možnost vybrat si z taxíků připravených odvést vás do hotelu. Řidiči jsou většinou Pákistánci a ženy řidičky z Filipín. Ty nosí růžové uniformy a jsou žádány hlavně ženami, aby nebyly obtěžovány muži. Jsou jen poněkud dražší než jejich mužští kolegové. I tak vás cesta nevyjde draho, protože v zemi, která žije především z ropného bohatství, se ceny pohonných hmot pohybují na velmi nízké úrovni.

Při ubytování, nakupování a pohybu po městě zjistíte, že tady pracují hlavně cizinci z Indie, Pákistánu, Filipín, Bangladéše. Obyvatele Emirátů uvidíte stěží pracovat. Vykonávají jen ty nejvyšší pozice a často nepracují vůbec, pouze pronajímají své jméno jako povolení cizincům k podnikání v zemi. Cizinci v zemi podnikat nesmí, takže místní mají velmi výnosný obchod. Ve městě uvidíte projíždět velmi drahá auta s Araby v tradičních dašdašách, což jsou dlouhé košile většinou v bílé, ale i šedé, khaki a dalších decentních odstínech. Všude potkáte velmi početné rodiny – v nákupních střediscích, v parcích a na ulicích. Zajímavé je, že přistěhovalců je okolo 85%. Občané SAE jsou tedy menšinou ve své vlastní zemi. Pouze jedna čtvrtina obyvatel jsou ženy. Občanství není možné získat, musíte mít to štěstí a v Emirátech se narodit.

Největší nákupní centrum světa

V Dubaji si užijete nakupování. Je tu největší shopping centre na světě se svými 1200 obchody, obřím akváriem, kde plavou žraloci a můžete se projít žraločím tunelem, kde stěny jsou prosklené a vy máte možnost vidět podvodní život jen kousek od vás. Nákupní centrum se pyšní také největší cukrárnou, obrovskou zpívající světelnou fontánou a dokonce ski areálem, kde si můžete zalyžovat na umělém sněhu a prožít si „zimu“ v tropech. Centrum nabízí zboží všech světových značek, spoustu restaurací a kaváren, hotelů, kin, 1400 parkovacích míst. Hlavní vchod je naprosto úchvatný, lemovaný palmami, které jsou po setmění osvětlené a vy máte pocit, že jste v pohádce.

Burj Khalifa – nejvyšší věž světa

Burj Khalifa je největší věží na světě, která měří neuvěřitelných 629 metrů. Uchvátí vás už jen z dohledu, ale můžete si zakoupit vstupenku a podívat se do 124. patra, kde je vyhlídková plošina pro návštěvníky. V budově je hotel Armani, 700 luxusních bytů, plavecký bazén a kanceláře. Výhled určitě stojí za to. Budete se cítit, jako když se díváte z nebes.

Metro bez řidiče v Dubaji

Doprava v Dubaji je velmi promyšlená. Supermoderní metro začalo jezdit teprve v roce 2009 a je zajímavé tím, že je řízeno automaticky, nemá řidiče. Autobusová doprava má také celkem rozšířenou síť po celém městě a potěší vás, že všechny zastávky jsou klimatizované vzhledem k horkému podnebí. Kuriozitou je, že v Dubaji není tak snadné jen tak si mávnout na taxík. Je jich zdánlivě méně než zájemců o svezení, kteří stojí u krajnic a často dlouho čekají, až na ně přijde řada.

Jelikož jsou Emiráty muslimskou zemí, v zemi je přísně zakázána konzumace alkoholu. Alkohol nikde nekoupíte. Dostanete ho pouze v pětihvězdičkových hotelích, konkrétně na barech těchto hotelů, kde je obvykle program v podobě břišních tanců, velmi hlasité hudby a alkohol je velmi předražený. Břišní tanečnice většinou pochází z některé ruské země. V barech se zdržují ženy, které posedávají v provokativních oděvech u stolečků a čekají, až si někdo přisedne a bude žádat jejich společnost. Prostituce je zde velkým byznysem, i když všichni předstírají, že neexistuje.

Výlety z Dubaje a prohldíka města

V Dubaji si můžete zakoupit některý z výletů, které se prodávají na recepci v každém hotelu. Nabídka je široká od celodenního výletu do hlavního města Abu Dhabi přes safari a noc beduínů v poušti až po plavbu lodí s večeří, kdy můžete obdivovat z paluby noční osvětlenou Dubaj.

Okružní jízda městem také stojí za to. Zastavíte se v muzeu, kde je velmi příjemně a kromě historie si tu můžete zakoupit i pěkné suvenýry. Další zastávkou je galerie, kde je vystaveno množství nádherných uměleckých kousků, které si můžete i zakoupit. Jedná se o obrazy, sošky, perské koberce. Nakupuje tady i královská rodina, protože je tu k mání exkluzívní nábytek a jednotlivé předměty jsou z drahých kovů. Výjimkou není soška velblouda z ryzího zlata v ceně nového automobilu. Zlato je v Dubaji nádherně vypracované a jsou ho k dostání tuny. Zlatý souk je plný obchůdků jen se zlatem a drahými kameny. Ceny se dají mnohdy usmlouvat. Zlato je velmi kvalitní 24karátové.

Okružní jízda pokračuje do čtvrti, kde sídlí královská rodina. Celé silnice jsou pod kamerami a je tady nulová kriminalita. Cesta vede podél pobřeží a nádherných hotelů jako Atlantis, který je nejznámější mezi turisty pro svou polohu a krásný design. Turisté z celé Dubaje se tu hemží, aby si udělali fotku na památku. Každý kdo byl v Dubaji, musí mít fotku s hotelem Atlantis. Ani si neuvědomíte, že jste vlastně na umělém ostrůvku ve tvaru palmy. Tam, kde jste si vždy přáli být, když jste viděli obrázky.

Jumeirah pláž je jednou z nejkrásnějších a nejznámějších v Dubaji. Chodí sem místní i turisté. Cedule vás upozorní na pravidla pro návštěvníky. Je zakázáno fotit ženy a pobývat nedostatečně oblečen. Přístup je povolen pouze do 18. hodin, pak můžete být vykázáni ochrankou.

Kdy navštívit Dubaj?

Turisté létají do Dubaje hlavně v zimě za teplem. Jestli vám nevadí horko, zaleťte si sem třeba v červnu. Letadla jsou prázdnější, což je velmi příjemné a hotely jsou na cenových minimech. Můžete si tak dopřát buď více luxusu nebo delší pobyt.

A co si z Dubaje přivézt? Suvenýr ve tvaru hotelu Burj Al Arab, olejový parfém, zlato, exotické koření z místních súků, vodní dýmku a tabáky do ní, arabské tradiční oblečení nebo skleněné lahvičky s pískem s obrázky.

Diashow turné: Island: Horká země s ledovou tváří

Island coby „horkou zemi s ledovou tváří“ představuje během
letošního jarního turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Ve své
nejnovější digitální diashow přináší Loew příběh dobrodružné cesty
plný úchvatných pohledů, poutavého vyprávění i ukázek islandské
hudby.

Island jako „horkou zemi s ledovou tváří“ představuje během letošního podzimního turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Při multimediálních živě komentovaných projekcích vypráví Loew poutavý příběh dobrodružné cesty plný úžasných fotografií i zážitků z pusté, ale čarovně krásné země Islandu. Termíny všech diashow, fotky i cestopis najdete na internetových stránkách autora www.promitani.cz

Island je fascinující ostrov. Vlivem rozpínání dvou zemských desek mezi Evropou a Amerikou se doslova trhá na půl a z hloubi země pod ním se dostává k povrchu žhavé magma. Proto je Island krajem sopek, horkých gejzírů, termálních potoků a koupališť i neuvěřitelně barevných hor. Zároveň se Island dotýká severního polárního kruhu a to z něj činí ostrov mocných ledovců, drsného počasí i pustého a lidu-prázdného vnitrozemí.

O nové diashow Martin Loew říká:

Během mého celovečerního promítání provedu diváky nejen po tradiční okružní cestě kolem Islandu, kde uvidíme množství mohutných vodopádů či divoké útesy s roztomilými ptáky papuchalky. Diashow nás zavede také do vnitrozemí ostrova, protože tam se ukrývá to nejzajímavější. V nitru Islandu se projdeme podél řeky v ledové jeskyni pod největším evropským ledovcem Vatnajökull, zjistíme, jaký nocleh lze zažít při stanování na horké islandské zemi nebo dokonce i to, jak osvěží koupel přímo v kráteru sopky Askja.

Island nabízí skutečně netušené zážitky a také zcela neuvěřitelně vypadající přírodní scenérie. Ti, kteří chtějí objevovat tajemství tohoto severského klenotu, ovšem musí být připraveni na islandské počasí. To je bude vydatně zavlažovat, profukovat a někdy až mrazit. Všechny útrapy však stojí za to!

Jak Islanďané říkají – špatné počasí neexistuje. To jen někteří lidé mají špatné oblečení.

Kompletní program celého diashow turné „Island“ najdete na internetové stránce www.promitani.cz/island/

Svatý Hostýn – nejen poutní místo

Milí čtenáři, vítám vás mezi řádky miniseriálu o větších a známých poutních místech po České republice.

Svatý Hostýn je dalším významným mariánským poutním místem na střední Moravě, v Olomoucké arcidiecézi, ve Zlínském kraji.

Hostýnské vrchy

Hostýn je také hora, podle které nesou jméno Hostýnské vrchy. Jde o nejzápadnější výběžek moravských Karpat. Hostýn má dva vrcholy, severnější, kde je umístěna 15 m vysoká rozhledna, na kterou se vystoupá po 59 železných schodech. Je postavena v nadmořské výšce 736 m. I dnešní doba zde zanechá dominantu, kterou je větrná elektrárna o výšce 30 metrů s průměrem třílisté laminátové vrtule 27m. Druhý vrchol má výšku 718 m a právě na něm se tyčí poutní chrám a církevní domy. Jde o poutní baziliku Nanebevzetí Panny Marie se sochou Panny Marie, která je obklopena ambity s kaplemi. Na počátku schodiště, které vede až k bazilice, se nachází Vodní kaple s vývěrem zázračné vody. Podél schodiště se nachází desítky krámků se všemi možnými upomínkovými předměty a hlavně s růženci a křížky.

Osídlení tohoto místa je prokázané již ve starší době kamenné. Leží zde dodnes zbytky opevnění tzv. laténské kultury z 1. tis.př.n.l., celkový obvod přes 1800 m, jejímiž představiteli byli Keltové. Zajímavostí je, že z Hostýna pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze.

Známá a krásná je Jurkovičova křížová cesta s Kohlerovými mozaikami. Její první zastaveni je umístěné vlevo za bazilikou. Poslední zastavení, kruhová kaplička Božího hrobu, je kousek od lesního hřbitova. Zde mají hroby osobnosti, jejichž život byl propojen se Svatým Hostýnem. V květnu 2012 v rámci oslav 100. výročí korunovace sochy Panny Marie Svatohostýnské vydala Matice svatohostýnská s podporou Zlínského kraje knihu PhDr. Josefa Paly a kolektivu autorů, která obsahuje medailonky duchovních, historiků, spisovatelů, malířů, sochařů, hudebníků, archeologů, stavitelů i zasloužilých příznivců Svatého Hostýna žijících v různých stoletích. Někteří z nich zde mají svůj odpočinek. Cesta se prochází při duchovních cvičeních, jiný ale dá přednost projít se zastaveními sám a v klidu rozjímat a přes den si člověk může odpočinout, číst si na lavičkách v přírodě nebo vyšplhat na rozhlednu a dívat se do kraje.

Tradiční poutě na sv. Hostýn

Padesát kilometrů měří trasa mezi dvěma moravskými poutními místy, Svatým Kopečkem, minulým zastavením, a Svatým Hostýnem, kam se podíváme dnes. Poutníci chodívají již tradičně na pěší noční postní pouť. Cílem je bazilika minor na Svatém Hostýně, kam docházeli dle svých možností po zhruba osmi až jedenáctihodinovém putování ze Svatého Kopečku. Stezka ze Svatého Kopečku na Svatý Hostýn byla otevřena v roce 2010. Na padesátikilometrové trase je instalováno 19 informačních panelů. Věřící pouť pojmenovali Moravská Compostela podle pěších poutí do španělského města Santiago de Compostela, asociuje dobu pěšího putování a délku překonané vzdálenosti. Další poutní cestou, která je ještě starší je Poutní cesta Velehrad – Svatý Hostýn, která vznikla v roce 2008 z iniciativy Matice svatohostýnské. Trasa, která má délku cirka 60 kilometrů je lemována 25 zastaveními v podobě dřevěných přístřešků s duchovními, kulturními, přírodovědnými a turistickými informacemi určenými poutníkům.

V poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně uvidíte nad hlavním oltářem sochu Panny Marie v životní velikosti s malým Ježíšem na ruce a ten metá blesky, určené Tatarům zobrazeným dole. Oni ohrožovali Evropu a roku 1241 dorazili až na Moravu, kde zabíjeli a ničili vše, nač přišli. Lidem nezbylo, než se uchýlit do lesů a hor jen s tím nejnutnějším k přežití. Podle tradující se pověsti byli ti, kdo našli útočiště na Hostýně zachráněni přímluvou Panny Marie, která údajně bleskem zapálila ležení divokých nájezdníků. Úctu k Panně Marii šířili na Moravě sv. Cyril a Metoděj. Podle legendy i oni došli až na Hostýn a zde rozmetali pohanské obětiště a postavili na místě mariánskou kapli. Poprvé se o tomto zázraku dočteme u Balbína v Dodatcích k dílu Diva Montis Sancti z roku 1665. V díle Jiřího Crugeria Sacri pulveres z roku 1669 je napsáno, že „lidé zachráněni při tatarském vpádu postavili z vděčnosti na hostýnském vrchu sochu Panny Marie Ochranitelky“. Básní Josefa Lindy Jaroslav v Rukopisu královédvorském (1819) se pověst šířila po celém kraji a Hostýn se stal posvátnou horou českého národa. Nejstarší zápis o poutích na Hostýn je ale z roku 1625 a píše se v něm, že je zde stará svatyně, kam dvakrát ročně chodívá procesí.

Exercicie pro celou rodinu na Hostýně

Podrobnou a spletitou historii místa si můžete přečíst na výše uvedených webových stránkách místa. Na Hostýně se každoročně konají exercicie, program pro letošní rok najdeme zde: hostyn.cz/exercicie

Exercicií jsem se zde zúčastnila před třemi lety. Matice svatohostýnská je pořadatelem veřejně přístupných duchovních cvičení, do kterých se může přihlásit každý věřící člověk. Tento termín označuje několikadenní duchovní obnovu, kterou vede obvykle kněz a která má dalekou tradici v naší historii z dob pradávných, kdy naši předci, křesťané, pobývali na osamělých místech, aby zde mohli prožít čas s Bohem a se sebou samým. Už ve středověku byly v mnohých klášterech takto zařízené místnosti, prostě a jednoduše. Známe z té doby i pojem poustevna. Samota, klid, rozjímání, mystické zážitky a spojení úzce spojené s askezí. Známá kniha s názvem „Exercitia spiritualia“ – Duchovní cvičení od Ignáce z Loyoly pochází z 16. století a je v ní popsána asketická praxe. Duchovní cvičení zde bývají třídenní, týdenní nebo měsíční. Já zvolila zlatou střední cestu. Program si každý účastník může vybrat dle svých potřeb a nabídky. Často cvičení absolvují i partnerské páry nebo rodiny s dětmi. Víkend, pár dní nebo dovolená v klášteře nebo v exercičním domě patří stále častěji k psychohygienické praxi dnešní doby, kdy si člověk potřebuje odpočinout od stresu všedního dne, ujasnit si svoje postoje, touhy, splynout s přírodou či daným řádem věcí, srovnat si své žebříčky hodnot nebo pochopit pravý význam božských ctností víry, naděje a lásky. A někdy v životě člověk dostane i něco navíc, co vůbec nečeká.

Svatohostýnské muzeum v Jurkovičově sále

Zřizovatelem a provozovatelem muzea je Matice svatohostýnská, která do přízemí umístila exponáty z historického vývoje Hostýna a na galerii expozici fauny a flory Hostýnských vrchů. Toto muzeum bylo založeno roku 1913. Založili ho hostýnští jezuité. Sbírky během krátké doby obsahovaly přes 100 exemplářů.

Zajímavá je sbírka starých svatohostýnských písní z roku 1773 a také nálezy archeologické, jako např. šípy, kopí, úlomky z popelnic a tuhových nádob na obilí, brousky, kamenné koule apod. Najdeme zde portrét světitele hostýnského kostela v roce 1845 P. Šlosara, obraz Svatého Hostýna z roku 1886, dva obrazy sutin zpustošeného chrámu od prof. Veselého z roku 1827, obraz Zakončení poutí roku 1883 od bystřického rodáka Františka Ondrušky, obrázek nemocné matky barona Laudona konající pouť v roce 1842, obraz blahoslaveného Jana Sarkandera a jiné obrazy, staré pohlednice, medailky, a další umělecké předměty. Původní muzeum mělo své místo v rozhledně, v roce 2007 bylo obnoveno právě v Jurkovičově sále v areálu poutních domů.

Köhlerovi mozaiky

Filmaři v těchto dnech dokončují natáčení dokumentárního filmu o akademickém malíři Jano Köhlerovi, který je zaměřen na proces restaurování keramických mozaiek. Vznik tohoto dokumentárního filmu finančně podpořil Olomoucký kraj a Arcibikupství Olomoucké. Premiéra filmu je plánována na jaro 2016. Štáb navštíví v souvislosti s natáčením dokumentárního filmu sv. Hostýn také v neděli 11. října 2015, kdy v 11:00 hod. proběhne slavnostní odhalení restaurované mozaiky Pilátův soud na sv. Hostýně za přítomnosti akademických sochařů Passionarie a Vojtěcha Paříka. Bude tak možno spatřit světový unikát. Dne 20. října 2015 v 17 hod. v sále Okresního archívu v Prostějově se mohou zájemci zúčastnit přednášky akademických sochařů Passionarie a Vojtěcha Paříka s názvem “Dílo, které prošlo ohněm. Pilátův soud na sv. Hostýně”. Uvidíte model mozaiky prvního zastavení na sv. Hostýně v měřítku jedna ku jedné.

Olomoucký kraj je však krásný celý. Jeho prozkoumání by vám mohlo zabrat celé týdny a my se v dalších článcích určitě vydáme i do jeho dalších zákoutí. Zatím se můžete pustit do jeho objevování sami ze zázemí některého z jeho 202 ubytovacích zařízení.

Úplně nejvíce se o Svatém Hostýně dozvíte na hostyn.cz.

Jak postupovat, když se v zahraničí něco stane?

Bezpochyby každý si chce svou cestu do ciziny užít v klidu a bez
starostí. A když se něco stane, spoléhá na své cestovní
pojištění. Abyste od řady pojišťoven ale dostali pojistné plnění, je
důležité zachovat i správný postup.

Bezpochyby každý si chce svou cestu do ciziny užít v klidu a bez starostí. A když se něco stane, spoléhá na své cestovní pojištění. Abyste od řady pojišťoven ale dostali pojistné plnění, je důležité zachovat i správný postup.

Onemocnění, omylem rozbité dveře hotelového pokoje, krádež věcí, zpoždění zavazadel, zrušení letu… Zkrátka na dovolené se toho může přihodit opravdu hodně. A samozřejmě záleží, za jakých okolností. Výsledek je ale stále stejný – musíte řešit starosti. Zmírnit následky se dají jednoduše. Základem je však mít kvalitní cestovní pojištění. Bez něj je řešení vzniklé situace vždy výrazně složitější.

Co si představit pod pojmem kvalitní pojištění?

široký rozsah – když se v zahraničí něco stane, mohou jít škody do milionů
možnost pojištění domácnosti – ochrana domova během vašeho pobytu v zahraničí
nepřetržité asistenční služby – možnost obrátit se 24 hodin denně na tým, který vám pomůže
připojištění – rizikové sporty, pojištění pro rodiče atd.
vysoké limity – při vzniku škody se nemusíte obávat, kolik vám pojišťovna maximálně vyplatí
jasné znění pojistných podmínek – dobře víte, co máte v rozsahu, jaké jsou vaše povinnosti a na co se pojištění nevztahuje

Jako první kontaktujte asistenční službu

Promarodit vysněnou dovolenou? Snad nejhorší představa každého cestovatele. Takovou dobu se na chvíle odpočinku těšíte a zrovna v tu dobu si tělo „vypoví službu“. Jde samozřejmě o to, zda je to pouze rýma a kašel, kdy si potřebujete den odpočinout, nebo zda je to např. angína atd. To samé platí, i pokud se přihodí úraz. Změna prostředí někdy prostě nezanechá ty nejlepší následky. Co dělat, když k něčemu takovému dojde?

Ihned kontaktujte asistenční službu své pojišťovny, aby vám zajistila ošetření lékařem v nejbližším lékařském zařízení. Popř. se pokusí zajistit převoz do nemocnice, pokud to situace bude vyžadovat. Postará se také o úhradu veškerých nákladů za ošetření (samozřejmě dle toho, co je v rozsahu vašeho pojištění) a pomůže vám např. i při jazykové bariéře v nemocnici. Převezme tak koordinaci veškerých procesů a vy jakožto pacient byste neměl „nic řešit“.

Asistence vám pomůže např. i při repatriaci (transportu zpět do ČR) nebo předčasnému návratu z dovolené, kdy vám může pomoci zajistit potřebnou dopravu. Obraťte se na ni i v případě, bude-li vám zrušen let, zpožděna zavazadla, když způsobíte škodu někomu jinému, nebudete si s něčím vědět rady atd. Při volbě pojištění proto dbejte nejen na rozsah, ale aby vám asistence byla k dispozici 24 hodin denně.

Nezapomínejte na dokumenty

Je jasné, že pokud dojde k nějaké nepříjemnosti, máte hlavu plnou jiných starostí než řešit byrokratické záležitosti. Na druhou stranu je nutné myslet i na to, že pro uznání nároku bude potřeba škodu určitým způsobem podložit. Pokud jste tedy byli ošetřeni u lékaře, nezapomeňte si vyžádat lékařskou zprávu a veškerou dokumentaci, která souvisí s vaším ošetřením. Stejně tak si nechávejte i účty za léky, jež budete chtít proplatit. Cena některých zákroků vás může nepříjemně překvapit.

Průměrné náklady na ošetření mimo EU:

Šlápnutí na mořského ježka – 2 884 Kč
Bolest zubu – 3 900 Kč
Problémy se zády – 2 602 Kč
Oteklý kotník – 5 000 Kč
Alergická reakce na bodnutí hmyzem – 1 835 Kč

V případě vzniku odpovědnosti za škodu, zajistěte svědky a fotografie. Celou událost nejlépe sepište a nechte podepsat všechny zúčastněné osoby. V případě, že byly přivolány i policejní orgány, požádejte o kopii policejního protokolu. Pokud zcela nerozumíte znění protokolu, uveďte tuto skutečnost před podpisem.

Tyto kroky se vám sice mohou zdát jako zbytečné, věřte ale, že drtivá většina turistů toto podceňuje a je následně překvapena (dle společnosti AXA Assistance se jedná téměř o 25 % případů). Např. forma čestného prohlášení pro řadu společností není dostatečná k prokázání škody. U poškozených zavazadel zase mohou být dokonce požadovány účtenky ze dne jejich zakoupení atd.

Kde zjistit, co všechno je potřeba?

Všechny informace (rozsah, povinnosti pojištěného atd.) najdete ve všeobecných pojistných podmínkách každého pojištění do zahraničí. Bohužel se forma podmínek u mnoha společností stala jakýmsi „neprokousatelným“ dokumentem, který obsahuje spoustu administrativních náležitostí, jež ve výsledku jako klient až tak nepotřebujete. Bude to tedy vyžadovat trochu trpělivosti a času. Pokud si ale informace nechcete zjišťovat sami, můžete se jednoduše obrátit na zákaznickou linku dané společnosti, kde by vám vaše dotazy měly být zodpovězeny.

Malý tip: přestože, je to u každé společnosti jiné, bývají pojistné podmínky rozdělené na obecná ustanovení (administrativní část) a zvláštní ustanovení (např. část ll.). Právě zde bývají konkrétní pojištění uvedena v jednotlivých článcích nebo oddílech (oddíl G, pojištění storna cesty atd.).

Zpětné nárokování neodkládejte

Škodu můžete pojišťovně nahlásit v řádu několika let zpětně. Pokud ale nebudete kontaktovat asistenční službu již v zahraničí, je určitě lepší nic neodkládat a svou událost oznámit ihned po návratu z ciziny. Při prodlevě se může např. zpětná komunikace se zdravotnickým zařízením nebo jinými orgány zkomplikovat. Pozdější podání může též ovlivnit výši pojistného plnění (v závislosti na znění pojistných podmínek). Někdy může neohlášení škody ze zahraničí dokonce vést k odmítnutí poskytnutí plnění. Čím dříve svůj nárok podáte, tím dříve budete znát stanovisko pojišťovny.

Pojištění do zahraničí: jaké zvolit a proč?

Vyrazit do zahraničí bez cestovního pojištění znamená riskovat
i třeba obrovskou finanční propast. Říkáte si, že je to hloupost?
Právě naopak.

Vyrazit do zahraničí bez cestovního pojištění znamená riskovat i třeba obrovskou finanční propast. Říkáte si, že je to hloupost? Právě naopak.

Přesto stále mnoho turistů pojištění vůbec neřeší. Neuvědomují si, že když vyrazí do zahraničí nepojištěni a něco se přihodí, nemocnice jim může odmítnout poskytnout pomoc. Některá zdravotnická zařízení neakceptují evropský průkaz pojištěnce (kartička pojišťovny) a veškeré lékařské zákroky je nutné hradit ze svého. Zdravotní pojištění vám tedy v těchto chvílích nepomůže. To samé platí, i pokud způsobíte škodu jiné osobě.

Nespoléhejte na pojištění k platební kartě

Kteří z vás mají ke své platební kartě i cestovní pojištění? Možná většina. A víte, co toto pojištění ke kartě přesně pokrývá? To už lidé neřeší. Jednoduše odjíždějí s pocitem, že „něco“ mají a to stačí. Zahrnuty přitom bývají jen léčebné výlohy a často se jedná o pojištění s nízkými limity. Např. v exotických zemích jsou však náklady na ošetření velmi vysoké a klient musí zbytek, který přesahuje stanovené limity uhradit opět ze svého. Dojde-li navíc ke škodě jiného charakteru, není držitel chráněn prakticky vůbec.

Pokud se proto rozhodnete pro tu lepší variantu a odjedete do zahraničí s plnohodnotným cestovním pojištěním, je důležité se nejprve zorientovat v nabídce pojišťoven, abyste si vybrali skutečně kvalitní ochranu.

Kvalitní pojištění si můžete vybrat třeba u společnosti AXA Assistance, která je přední společností v oblasti pojištění a asistenčních služeb. U té si můžete zvolit hned z několika variant, přičemž si můžete uzavřít i několik užitečných připojištění. Vše si navíc nastavíte ve třech jednoduchých krocích a pojištění vám platí již 4 hodiny od odeslání platby pojistného. V případě, že se něco přihodí, přesně znáte rozsah a víte, co pojištění pokrývá. Kdykoliv se můžete obrátit i na nonstop asistenční službu, která vám poradí s řešením situace. A pokud si na pojištění vzpomenete až v cizině? Žádný problém, sjednávat můžete online i tak. Nezapomínejte ale, že pojistné krytí budete mít jen v situacích, ke kterým došlo až po začátku jeho platnosti.

K jinému typu cesty volte jiné pojištění

Usnadní vám to výběr. Je rozdíl, pokud jedete do zahraničí za studiem, za prací nebo jen tak za poznáním. Odvíjí se od toho vaše činnost, kterou budete provozovat. Od toho se odvíjí i pravděpodobnost, že se něco stane. Pokud vyrážíte na dovolenou, zvažte, jaká rizika vás mohou potkat (bohužel i při ležení na pláži můžete onemocnět zánětem zubu). Současně si rozmyslete, zda budete provozovat např. nějaké adrenalinové sporty. V tu chvíli se vyplatí projít si připojištění rizikových sportů. Při pracovním pobytu je dobré uvážit, zda se jedná o manuální práci, kterou je mnohdy nutné připojistit zvlášť. Pokud navíc nechcete přijít o peníze při náhlém zrušení cesty, je lepší uvážit i pojištění pro případ storna cesty.

Pokud také např. cestujete s rodinou, za úvahu stojí volba i rodinných variant pojištění, které mnohdy vycházejí cenově výhodněji. Stejně tak sáhněte po dlouhodobé variantě, cestujete-li do zahraničí v průběhu roku několikrát. Ušetříte tím nejen peníze, ale i čas. Sjednáte jednorázově, máte vyřešeno a nemusíte už na nic myslet.

Dbejte na rozsah

Pokud stále nevěříte, že se pojištění do zahraničí vyplatí, možná jste neslyšeli o závažném onemocnění klienta AXA Assistance v Indonésii. Ten musel být vzhledem k závažnosti svého stavu transportován speciální leteckou ambulancí do nemocnice v Singapuru. Na jednotce intenzivní péče se naštěstí podařilo jeho stav stabilizovat, díky čemuž bylo možné jej následně letecky převézt zpět do České republiky.

Celkové náklady u tohoto případu překročily celkem 6 milionů Kč! Díky variantě Excelent, jež zahrnuje léčebné výlohy bez limitů, nemusel naštěstí klient nic hradit a vše bylo pokryto z pojištění. Představte si, jaká situace by nastala, kdyby pojištění neměl. A nemusí se jednat jen o ošetření, na vysoké částky může přijít i třeba způsobení škody někomu jinému atd.

Do Nizozemí s dětmi

Prostě jasný vzkaz: „Jezděte na kolech!“ V helmách a na
horských kolech jsme působili jako exoti, ale zase jsme uměli vyvinout
vyšší rychlost. Přehazovačku totiž většina nizozemských kol nezná.
A na dámském „střihu“ kol jezdí i většina pánů.

Do Nizozemí jsme se vydali s koly podruhé. Holandsko není úplně správný název, nazývají se tak to jen dvě provincie ze třinácti. Úplně všude se však jezdí na kole, cyklostezky jsou v perfektním stavu a pořád jsme si nemohli zvyknout, že cyklisté mají velmi často přednost i na přechodech (přejezdech) přes silnice a mají i vlastní semafory. Stojany na kola mají také všude a parkování u nich je zdarma. To se rozhodně říci nedá o autech, protože většina parkovišť ve městech je zpoplatněna. Prostě jasný vzkaz: „Jezděte na kolech!“ V helmách a na horských kolech jsme působili jako exoti, ale zase jsme uměli vyvinout vyšší rychlost. Přehazovačku totiž většina nizozemských kol nezná. A na dámském „střihu“ kol jezdí i většina pánů. Sesedání na křižovatkách je časté a pohodlnější. Zvláštní kapitolou jsou speciální odpadkové koše pro cyklisty, důležité je se trefit.

ZOO v Arnhemu

Do ZOO v Arnhemu, těsně u hranic s Německem, jsme se těšili, hlavně tedy na mořský svět a na to, že tam bude hodně atrakcí pro děti. U vchodu to však trochu drhlo, přestala fungovat čtečka čárových kódů na vstupenkách. Pánové se to chvíli snažili opravit, ale pak mávli rukou a začali vstupenky normálně natrhávat, jak se to dělalo dřív při vstupu do kina. Prostě žádný problém. Synek nás hned táhl do buše. Nechyběl zde obrovský skleník, palmy, ptáci a drobnější zvířata džungle. Jedna z cest končila u jezírka a pokračovala po lanovém mostě přes vodu. Kdybych neviděl, jak sedí u jezírka chlapec a suší si ponožky, asi bych na něj šel. Takto jsem počkal na jiného nebožáka, který se na lana s dřevěnými podložkami vydal. Lana se prověsila a kotníky byly ve vodě. Ale žádné rozčilování, voda prostě k Nizozemí patří.

Uprostřed buše je restaurace. Okolo létají ptáci, a pokud si host nedává pozor, přijde o kus sendviče, anebo mu na talíř přibude bílá tatarka i s dippem od papouška, co sedí přímo nad talířem na palmě.

Obrovská akvária v mořském světě na stranách chodeb jsou krásná, ale ti žraloci spíš budí respekt a nejen u dětí. V jedné části se pak nachází skleněný tunel, kde ryby plavou i nad lidmi. Prohnuté sklo zvětšuje a přibližuje. Nejvíce na nás zapůsobili rejnoci.

Vedlejším východem se dá dostat do umělé jeskyně, s umělými krápníky. Na malé ploše je jich tolik, že by Moravský kras zbledl závistí. Umělé pískovcové skály v části poušť už pak nepřekvapí ničím. I toho ptáčka, co seděl na vajíčkách na obrovském balvanu, jsem zprvu považoval za vrcholné dílo čínských plastikářů.

Jungle park je rájem pro děti. Se ZOO to má sice společné jen dřevěné opice a obrázky zvířat, ale děti prolézačky, lana a skluzavky milují.

Zpátky ve městě

V obchodech s potravinami jsme narazili na spoustu variant pendreků. Zde musím varovat. V Nizozemí je oblíbený pendrek s chloridem amonným – salmiak. Pro většinu Čechů je to šílená slaná pachuť a většina si druhý kousek rozhodně nedá. Po jedné zkušenosti jsem pak už důsledně koukal na složení. Pendreky totiž jinak miluji a v Nizozemí je výběr velký.

Pokud vyloženě nelije, jezdí se na kole i bez výbavy proti dešti. Pokud lije jako z konve, většina cyklistů si vezme deštník a jede trochu pomaleji, řidítka drží jednou rukou. O Holanďanech se říká, že jsou to Skoti, co přeplavali kanál. Projevuje se to v maličkostech. Třeba je nabídnuta káva. Kdo si dá, je mu k ní nabídnuta sušenka z krabice. Krabice ale nezůstane na stole, jak je u nás zvykem, zase se uklidí. A kdo nemá kávu, nemá ani sušenku.

Další zajímavostí bylo delfinárium v Harderwijku na západě od Amsterdamu. Pořádný zásah na peněženku . V několika zátokách probíhají stále nějaká vystoupení. Jednou se předvádí mroži tančící disko nebo hrají na trumpetu, pak delfíni vyskakující z vody nebo vozící po hladině drezéry.

Campování v Niozemí

Jsme zvyklí po Česku jezdit na kole se stanem a spát, kde nás napadne. Prostě vidět a být neviděn. Po stanu po nás zůstává pouze vyležený flek. Naivně jsem doufal, že se tak dá stanovat všude. V Nizozemí to nejde a to hlavně z důvodu, že prostě není kde. Všude prostě něco nebo někdo je nebo něco má. Zahradu, pastvinu, jezero, hospodářství. Spali jsme v parcích, u jezer na plážích a u kamaráda u Haagu. A také v campu u vesničky Assel. Tam mě zaujalo, že tekla neomezeně teplá voda (ohřívaná solárními kolektory), k dispozici wifi a nikde nikdo. Doslova. Pár stanů schovaných někde, auta spořádaně na jednom parkovišti. A správce také nikde. Jeho ordinační doba 10 až 10,30 se vylučovala s dobou našeho pobytu. Všichni totiž platí camp dopředu, a tak tam není třeba pořád být. Nechali jsme u vchodu pod kamenem email, ať napíše účet, že mu peníze pošleme. List byl doručen a peníze jsme poslali. Na osobu to vyšlo asi 6Eur. Zde jsme také viděli „lesní rezervaci“-De Hoge Veluwe. Prostě oplocený obyčejný les. Mají ho tam málo, že se může vstoupit jen vchodem do lesa, po cestičkách, nehlučet, nekouřit, nerozdělávat ohně, ne. . . . . . . nic. Jak jsem si vážil divoké Vysočiny, kde se může jít kamkoliv a může se i sednout na trávu. Doufám, že tento zvyk k nám nedorazí!

Námořní lodě v Hoek

Nikdy jsem neviděl tolik obrovských námořních lodí, jako v Hoek van Holland. Jedná se o malou vesničku západně od Rotterdamu. Zde začíná zátoka, kudy musí všechny lodě plout. Kolem břehu vede cyklostezka, jak jinak, a lze dojet až k majáku, který je vystrčen až na širé moře. Pekelně tam fouká. Však taky všude jsou tabulky upozorňující, že mohou být velké vlny. Břeh je lemován též přístavišti a občerstveními. Z jednoho to obzvláště vonělo smaženou rybinou. Ve fritéze dělali různé mořské potvory, ale cena-30Eur zaháněla chuť. Manželka se s vrozenou českou skromností zeptala, zda by se dalo jen ochutnat od každého druhu. Chlápek na nás mrknul, že chápe a udělal nám mix potvor s tatarkou a dábělkou omáčkou bez hranolků. Za 10Eur

Kaňon biblického jména – Zion

Indiáni kmene Pajútů mu kdysi říkali Mukuntuweap, což prý znamená Přímý kaňon. Chovali k němu posvátnou úctu, protože v něm podle starých legend sídlily duše zemřelých předků. Toho využila rodina mormonského osadníka Isaaca Behunina a v roce 1862 se usadila zhruba v polovině kaňonu na úrodné naplavenině řeky Virgin. Vzhledem k nechuti původních obyvatel vstupovat do kaňonu se rodina cítila bezpečně před potencionálními indiánskými útoky. Svoji farmu nazvali po vzoru židovského krále Davida, který pahorek v Jeruzalémě, na němž kdysi postavil svůj hrad, nazval hebrejským výrazem pro bezpečné místo. Sion – v anglické transkripci Zion – se jmenuje i národní park, který zde téměř před sto lety vznikl.

Národní park Zion je nejstarším národním parkem ve státě Utah. Byl ustanoven v roce 1919, ale již deset let předtím byl pod federální ochranou a fungoval s původním indiánským názvem jako Mukuntuweap National Monument. Představitelé nově zřízené Národní parkové správy však byli toho názoru, že by těžko vyslovitelné jméno mohlo odradit potencionální návštěvníky. Dnes řeší parkoví strážci zcela opačný problém. Zion se nachází v dosahu několika hodin jízdy od americké metropole zábavy Las Vegas a zatímco v raných dobách přijíždělo do parku asi 600 automobilů ročně, na konci století se o letním víkendovém dni mohlo uvnitř kaňonu pohybovat až 5000 vozidel.

Ucpané silnice a přeplněná parkoviště nakonec donutily NPS k drastickému opatření a od roku 2000 je po dobu turistické sezony (od počátku dubna do konce září) vjezd do kaňonu vozidlům zakázán. Současně zahájila provoz kyvadlová doprava, která je zdarma, jezdí v rozmezí 5–7 minut a lze do ní na kterékoliv zastávce nastoupit či vystoupit. Ekologické autobusy o dvou vozech jsou poháněny propan-butanem a pohybují se nízkou rychlostí 25 km/h. Uvnitř kaňonu mají šest zastávek a z širokých panoramatických oken nabízejí krásné výhledy na tyčící se skalní útesy. Celá cesta od záchytného parkoviště u vjezdu do parku až na poslední zastávku trvá asi 45 minut.

Tento článek Vám přinášíme ve spolupráci s časopisem Země světa. V internetovém obchodě si můžete vydání věnované jihozápadu USA pořídit.

Průjezd po dně kaňonu patří k opravdovým lahůdkám. Jeho stěny jsou tvořeny z podstatné části navažským pískovcem a patří vůbec k nejvyšším pískovcovým útesům na světě. Hloubka kaňonu dosahuje místy až 800 m a z každé zastávky se naskýtá nový výhled na nebe ohraničené narudlými skalami. Už od návštěvnického střediska se silnice vine kolem říčky Virgin, která poklidně protéká mezi háji topolů Fremontových. Jen těžko si lze představit, že to byla právě tato říčka se skromným průtokem, která monumentální kaňon vytvořila. Podle odborníků se počátek vzniku kaňonu shoduje s počátkem zdvihu Coloradské náhorní plošiny před 5–20 miliony let, kdy řeka začala, díky změně reliéfu, zrychlovat svůj tok.

Řeka Virgin modeluje kaňon dodnes. Její síla se ale projevuje pouze několik dnů do roka, především v době tání sněhu na náhorních plošinách, ale ještě více v období monzunových bouří v červenci a srpnu. Během krátké doby může svůj průtok zvýšit až dvacetkrát, a unáší pak spoustu štěrku a písku, které fungují jako brusná pasta na skalnaté podloží. Množství materiálu přemístěného řekou se odhaduje na 2,7 mil. t ročně.

Za poslední zastávkou Temple of Sinawawa (Sinawawův chrám) se stěny kaňonu k sobě přibližují a tvoří The Narrows – Úžiny. Nenáročná pěší stezka sleduje tok řeky asi jednu míli a pak končí. Dal lze pokračovat pouze vodou. Brodění řeky Virgin patří k oblíbeným letním aktivitám, ale vyžaduje dobrou opěrnou hůl a odolné boty, které se ve vodě nerozlepí po prvním kilometru. V parku je řada dalších stezek, včetně náročných, které směřují na samotné hrany útesů a často vedou po úzkých římsách s jistícími řetězy. Taková je například několikahodinová cesta na Angels Landing, jednu z nejkrásnějších vyhlídek v parku.

Mnoho výrazných míst v parku nese biblická jména a lidé se často domnívají, že je to zásluhou mormonských osadníků. Ve skutečnosti názvy jako Dvůr patriarchů, Přistání andělů či Velký bílý trůn pocházejí z roku 1916, kdy kaňonem procházel metodistický kněz Frederic Fisher se svými přáteli a bavili se vymýšlením jmen pro velkolepá díla přírody.

Další významnou aktivitou v parku je skalní lezení. Zion je jedním z národních parků, kde NPS tento sport povoluje. I když jsou zdejší pískovcové útesy nižší než legendární El Capitan v Yosemitech, vyžaduje výstup po kolmých stěnách mnoho zkušeností a fyzické zdatnosti. Cesty trvají obvykle několik dní a horolezci vesměs absolvují adrenalinové nocování v krkolomných bivacích.

I pro ty, kteří pro svoji relaxaci adrenalin nepotřebují, nabízí park mnoho zajímavých procházek. Při putování po stezkách na dně kaňonu lze narazit na jelence ušaté přežvykující ve stínu topolů, zatímco na podzim se tu často zahlédnou hejna divokých krocanů hledajících potravu. Téměř všudypřítomní jsou sysli skalní žebrající o něco k snědku a neúnavně pózující před objektivy nadšených turistů. Kdo se vydá mimo lidské hemžení na stezky do odlehlých částí parku, může při troše štěstí narazit na bobra či plachou pumu. Budeme-li pokračovat po klikatící se silnici číslo 9 směrem na východ a projedeme téměř dvoukilometrovým tunelem, dostaneme se do horních částí parku, které jsou královstvím ovcí tlustorohých. Tito vynikající lezci se pohybují po šikmých skalnatých plotnách s nebývalou grácií a odvahou. S trochou štěstí je lze spatřit, aniž by člověk opustil vozidlo.

Fauna parku je nebývale bohatá. Zahrnuje na 286 druhů ptáků včetně vzácného kondora kalifornského, který si po svém opětovném vysazení v sousední Arizoně oblíbil stoupavé proudy Zionského kaňonu. Vloni tito majestátně plachtící ptáci s největším rozpětím křídel mezi všemi severoamerickými ptačími druhy na území parku poprvé úspěšně zahnízdili a vyvedli mláďata.

Také zdejší flóra je velmi rozmanitá a zahrnuje na tisíc druhů. Místním unikátem jsou hanging gardens – visuté zahrady, jejichž původ se odvozuje od geologického složení skal. Navažský pískovec, který tvoří hlavní stavební materiál útesů, je za normálních okolností pro vodu nepropustný. Není však monolitický, ale obsahuje řadu hlubokých puklin, do nichž se shromažďuje srážková voda. Pokud se vytvoří dostatečně vysoký vodní sloupec, prostor mezi křemennými zrnky uvnitř pískovce přestane odolávat vysokému tlaku a začne propouštět vodu. Ve spodní části pak prostupující voda narazí na starší a mnohem hustší vrstvu kayentské formace a začne postupovat horizontálně, až dosáhne stěny kaňonu. Tam se vyroní a poskytne vláhu řadě vlhkomilných rostlin, které se zde začnou uchycovat. Mezi nejslavnější visuté zahrady patří Weeping Rock (Plačící skála). Někteří vědci odhadují, že vodě může trvat až neuvěřitelných 800 let, než pronikne skalami a objeví se opět na světle. Kdo chce ochutnat tuto zajímavou vodu filtrovanou staletími a tunami skal, může si ji na několika místech napustit do přinesené láhve. Národní park Zion byl jeden z prvních průkopníků, který na svém území zrušil prodej vody v plastových lahvích, a snížil tak neúnosnou ekologickou zátěž.

Zajímavostí rostlinné říše jsou též zakrslé borovice a jalovce, které živoří na neúrodných skalních svazích v horní části parku, poblíž východního vjezdu. Hovoří se o nich jako o „trpasličím lese“ a vzbuzují dojem, že tvoří horní hranici lesa, nad níž vegetace končí. Opak je však pravdou. Hojnějšími srážkami zásobené náhorní plošiny jsou domovem rozsáhlých lesů statných douglasek a borovic těžkých. Jen jejich odlehlost je v osadnických dobách zachránila před dřevorubeckými sekyrami.

Mormonští osadníci kultivovali především dno kaňonu s úrodnými naplaveninami. Činili tak stejně jako farmáři indiánských kultur více než tisíc let před nimi. Využívali řeku jako zdroj vody a speciální mikroklima, způsobené akumulací slunečního tepla v pískovcových stěnách. Díky tomu se tu dařilo některým teplomilným rostlinám, i když dno kaňonu leží v nadmořské výšce kolem 1300 m. Traduje se, že zde Isaac Behunin, zcela v rozporu s mormonskými tradicemi, pěstoval víno a tabák, což ho nakonec přivedlo k vážné roztržce s náboženským centrem v Salt Lake City. Autoritativní vůdce mormonů Brigham Young dokonce místo proklel a nazval ho Non-Zion, což pak prý jeho věrní nohsledové pilně používali až do Youngovy smrti.

Dnes už mormonské osadníky připomíná jen expozice a film v malém muzeu, stejně jako jejich indiánské předchůdce. Jejich příběhy zmizely a kaňon prožívá zcela odlišné období. Ten největší příběh však zůstává. Je to příběh utváření naší planety a jejích nekonečných proměn. Zůstává navždy vyryt do narudlých stěn kaňonu s biblickým jménem.

Korab a Šar planina – poslední evropská divočina

Hledáme-li v Evropě místa, kde se dá bezmyšlenkovitě toulat po kopcích, lesích a zelených loukách, postavit stan, kde se zachce, užít si samotu a klid rozlehlých a liduprázdných hor, zamíříme na Balkán. Před nedávnem nás toulavé boty zavedly také do Makedonie, země neuvěřitelně pohostinných lidí, sladkých rajčat a řízné rakije. Jakožto milovníky hor, lákala nás především Šar planina, neboli „Pestré hory“. Osmdesát kilometrů dlouhý hřeben, který na celých šedesáti kilometrech nepadá pod 2.000 m.n.m. Nejrozlehlejší pastviny v Evropě, kde se vedle stád ovcí prohání i roztomilí pejsci Šarplaninci. Dvacet tři vrcholů přesahujících nadmořskou výšku 2.500 m a třicet devět jezer nejrůznějších tvarů a velikostí. Zkrátka dlouho jsme se nerozmýšleli a vyrazili.

Golem Korab – hora na hranici

Šar planinu jsme se rozhodli projít od jihu k severu, jako výchozí bod jsme zvolili místo zvané Pobeda – dnes již téměř opuštěnou stanici makedonských pohraničníků strategicky umístěnou na trojmezí Makedonie, Albánie a Kosova. Jen pár kilometrů od stanice se tyčí nejvyšší hora Makedonie i Albánie – Golem Korab 2.763 m patřící do pohoří Korab, které je stejně jako Šar planina součástí šarského horského systému. Do roku 2009 byly albánsko makedonské vztahy dost vyhrocené a z makedonské strany nebylo možné na horu vystoupit bez sáhodlouhých byrokratických procedur, úplatků, poplatků a doprovodu armády. Albánci na tom nebyli o mnoho lépe, za diktátorského režimu Envera Hodži bylo překročení hranice trestáno smrtí.

Dnes už je Golem Korab bez problému přístupný ze všech stran. Makedonci se zde dokonce vyřádili s červenou a bílou barvičkou a trasu na vrchol velice hustě vyznačili. Samotný výstup překvapí svou nenáročností. Samozřejmě, že vyžaduje jisté fyzické síly k překonání více jak 1.000 m převýšení, turistický chodník je však celou dobu vcelku příjemný. Žádné šplhání po čtyřech a balancování nad propastmi. Dokonce i těsně pod vrcholem se pasou stáda makedonských i albánských ovcí, malí drzí pasáčci natahují ruce po bonbonech a albánsky nadávají, že nemáme víc. Zkrátka hranice už dávno není takovým strašákem jako dřív.

Na Šar planinu jedině v doprovodu Šarplanince

Od zrušeného hraničního přechodu už vyrážíme přímo na několikadenní túru Pestrou planinou. Po značení se slehla zem, Makedonci zřejmě zbytkem barev vymalovali svá obydlí a na Šar planinu nezbylo. Nevadí, taháme staré jugoslávské mapy a míříme směr severozápad. Už od Pobedy nás doprovází chundelatá obluda, nic nepomáhá zahánění klackem, vrhání kamenů, ani výhružky. Krmit tě nebudeme, kamaráde, sami máme málo, dělej, jak myslíš. Hned první večer docházíme k salaši u potoka, pastýři jsou jako vždy vstřícní, ochutnáváme sýr, měníme makedonskou rakiju za našu slivovicu a jako dárek na cestu odnášíme dvě kila paprik. No nic, další dva dny budou paprikové. Méně vstřícní jsou místní pejskové, celou noc se s naší chundelatou obludou hádají o měsíc. Ráno se věrného Šarplanince snažíme nechat u salaše, ale bezúspěšně, chce se projít s námi a chránit nás před vlky a medvědy. Dostává jméno Jovanka a k večeři kolečko salámu.

Titov Vrv – nejvyšší hora Šar planiny

Na programu dalšího dne je krátká zacházka z hlavni trasy na Titov Vrv 2.748 m, dříve Velký Turek, který je nejvyšším vrcholem Šar planiny. Nejrozumnější cesta na špičatou horu s rozpadlou rozhlednou vede z lyžařského střediska Popova Šapka, my ovšem přicházíme z úplně opačného směru, a tak se škrábeme po čtyřech cestou necestou a ujíždějícím suťoviskem přes vrchol Turčin, až se nakonec doškrábeme k cíli. Rozhledna už nemá schody, ale i tak je odsud výhled krásný. Máváme do dálky Golem Korabu, není možné, že jsme tam byli teprve předevčírem. A taky koukáme kudy dál Šar planinou, skalnatý Treskavac a Kobylica vypadají strašidelně, bude to výživné.

Šar planinské pravidlo č.1 – každý vrchol se dá traverzovat

Nejsme žádní lovci vrcholů a tak nás traverzy velice těší, pár metrů pod kopcem vždy najdeme nezřetelnou ovčí stezku a pár metrů funění si odpustíme. Tu obcházíme zleva, tu zprava, takže ani ty kotníky nejsou večer vyhnuté na jednu stranu. V horách už jsme pár dnů a kromě prvního večera u salaše nikde ani živáčka. O to víc překvapí čtyřčlenná skupinka z bágly jdoucí z protisměru. To musí být Češi! Jsou to Češi, pozdravíme, rakiju nabídneme a pokračujeme každý po svém.

Albánské vesničky na konci světa

Pod Černým Vrvem nepěkně černá i obloha, váháme, zda to risknout a došplhat přes další sedlo k malému jezírku, jenže hlasitý hrom dělá v plánech jasno. Pláštěnky na batoh a hurá dolů do vesničky s poetickým názvem Vejce. V podhůří Šar planiny žije početná albánská menšina, čas jako by se zde zastavil někdy před sto lety. Staré chalupy, stará mešita a pohostinní starousedlíci. Malá hospůdka, kde si pochutnáváme na kávě z džezvy, jen to pivko chybí. Albánci jsou muslimové a zrovna tady na území Makedonie berou Alláhova přikázání dost vážně. Tak aspoň nakoupíme vejce na večeři, zatáboříme na fotbalovém plácku a ráno zpátky na hřeben.

Za dýmem jegunovských oceláren

Za Černým Vrvem se šarplaninský hřeben přiostřuje, přibývá skal a vzdušných výhledů, občas se i kolínka rozklepou. Postup je pomalejší a chvíle odjezdu se blíží. Nedá se nic dělat, posledních pár kilometrů pod osamělý vrch Ljuboten necháme na příště. Do údolí sestupujeme z Jezerského Vrvu více jak 2.000 výškových metrů, kolena tento počin kvitují s povděkem. Aspoň že dole ve vesnici Dobrošte nejsou Albánci, dneska už to pivo vážně potřebujeme. Poslední nocleh u malebné hospůdky ve stylu makedonského podnikatelského baroka. Úspěšně předstíráme, že ta chundelatá obluda, která žebrá u každého stolu, není naše. Ráno už jen pár kilometrů kukuřičným polem k nádraží v dědině Jegunovce s romantickou kulisou dýmu z místních oceláren a jede se domů. Jovance přejeme hodně štěstí, snad si najde novou skupinu a provede ji Šar planinou zpátky pod Korab.

Accra – město slunce v Ghaně

„Dámy a pánové, právě jsme přistáli na mezinárodním letišti Kotoka v Accře. První pocit po opuštění letištní haly bude vlhkost. Tropické vlhké podnebí vás bude provázet po celý pobyt. Nejlepší měsíce, kdy navštívit Ghanu jsou od listopadu do dubna. To je počasí o něco příjemnější. I když Accra není typickou turistickou destinací, pokud už se jednou dostanete do Ghany, bylo by velkou chybou ji nenavštívit. Jako hlavní město je to spíše komerční centrum země, ale určitě má co nabídnout každému cestovateli.“

Accra je považována za jedno z nejbezpečnějších měst celé Afriky. Policie pracuje dobře, potíž je pouze v tom, že nereaguje na každé zavolání tak, jak jsme zvyklí z Evropy. Policejní pohotovost má číslo 191, ale někdy ho nikdo ani nezvedne. Hlídky jsou však vidět na mnoha místech a v noci taktéž vyjíždí na kontroly. Po setmění je lepší se vyhnout některým místům, pokud jste sami. Místa jako Circle, Tema community 1, některým částem Nimy, Sodoma Gomora, Jamestown.

Moderní budovy a chatrče působí velmi kontrastně. Představte si krásný slunečný den, protože takové jsou tady všechny. Krásné pláže, sympatické a neustále se smějící Ghaňany, rušné ulice, všude spousta barev, pestrobarevné oblečení, velmi hustý provoz v ulicích a všudypřítomná vůně. Centrum města vás může zdržet i hodiny, pokud se chcete někam rychle přemístit. Všichni tady spoléhají a doufají v zlepšení situace po dostavění a rozšíření hlavní tepny Kwame Nkrumah. Po městě se dostanete kamkoliv taxíky nebo tzv. tro tro minibusy. Tro tro jsou soukromé minibusy, které mají pevné ceny, ale rozjedou se většinou, až když jsou plné. Zastavují na svých pravidelných zastávkách, ale i na požádání. Pouze s navigací mohou být problémy, ulice tu totiž nemají jména. Když požádáte Ghaňany o adresu, dostanete spíš emailovu než tu poštovní.

Turismus v Ghaně

Turisté tady převládají hlavně z Ameriky, dále pak Velké Británie, Kanady, Jihoafrické republiky, Austrálie a Francie. Ubytování naleznete celkem snadno, protože hotelů je tady opravdu mnoho. Od velkých zvučných jmen jako La Palm Beach, Golden Tulip, Mövenpick až po ty menší, kde se dá přespat od deseti dolarů za noc. K vidění je toho spousta. Accra vám otevře jiný svět, i když je hodně kosmopolitní. Určitě stojí za to vidět Národní muzeum, kde si uděláte obrázek o kultuře a historii Ghany včetně obchodu s otroky a království Ashanti. Ale i přes mnohdy vyčerpávající cestování nejsou lidé naštvaní. Mají prostě v povaze být šťastní a to ihned přenesou i na vás. Většina obyvatel je věřících a jejich víra se velmi pozitivně promítá do každodenního života, prostě věří v dobro a to, že Bůh jim pomůže, ať už s čímkoliv.

Co v ghanské Accře navštívit

Makola tržiště najdete v centru města. Je velmi rušné, plné slunečníků a všelijakých vůní. Můžete tu koupit doslova cokoliv. Prodávajícími jsou tady hlavně ženy. Nefoťte je bez jejich požádání, nemají to rády. Tržiště je velmi přeplněné a prodejci se snaží vás nutit něco koupit. Nakoupíte od jídla po oblečení, boty, mobily i náhradní díly na auta. Je lepší jít ráno, kdy ovoce, zelenina a maso jsou čerstvé. Vůbec nejlepší je jít s někým místním, kdo vás tím labyrintem provede.

Labadi pláž je nejznámější a nejživější pláž. Hosté z hotelů kolem mají vstup zdarma, jinak se platí poplatek. O víkendy pláž nabízí hudební programy jako reggae, hiplife, tradiční bubínky a tanec. Bojo pláž je další pláží, kde můžete relaxovat či si půjčit kanoe. Není zde povoleno nosit si vlastní jídlo a pití.

Jamestown je nejstarší a nejchudší částí Accry, ale také nejživější. Dominuje mu maják, který uvidíte zdálky. Místo pro rybaření.

West gate mall a Accra mall jsou dvě největší a nejlepší obchodní centra, kde si můžete odpočinout od celodenního horka v plně klimatizovaných obchodech a restauracích.

Christianborg je další místo, které můžete navštívit. Je to nádherný hrad na pobřeží Atlantského oceánu.

Móda v Ghaně

Ghaňané se oblékají dost konzervativně. Na ulicích můžete vidět hlavně spoustu barev. Ať už se jedná o evropské modely nebo africké pestře potištěné látky. Ženy nosí veselé šaty často se stejným vzorem na pokrývce hlavy. Tradiční oblečení, které se skládá z látky omotané kolem těla, se nosí na slavnostní příležitosti jako svatba. Svatby jsou tu veliké a hodně nákladné. Mnohem nákladnější jsou však pohřby, na které se sjedou příbuzní a známí nebožtíka z celé země a je třeba je nakrmit a napojit.

Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Ghanská kuchyně

Kuchyně je naprosto fantastická a pro Evropany velmi exotická. Můžete ochutnávat dobroty na ulicích, kde jsou k dostání u nesčetného množství stánků za velmi příznivé ceny. Pokud navštívíte místní v jejich domovech, můžete se těšit na velmi vydatné hody. K snídani očekávejte Lipton čaj s mlékem nebo čaj z milo kakaového prášku. K jídlu se podává rýže a dušené maso. Na ulici můžete ochutnat hausa kooko – kořeněná ovesná kaše, koose – fazolové koláčky, waakye – mix rýže a fazolí. Odpoledne se tady jí většinou fufu – hmota vytvořená z mouky, která se používá jako příloha s lehkou polévkou nebo speciální polévkou z palmových nebo arašídových oříšků. Dále také banku – pokrm z kukuřičného těsta s okro stew nebo tuo zaafi – pokrm z kukuřičné mouky a listů z juty.

A nakonec jedno ghanské přísloví: „Jenom dítě, které nikdy necestovalo, říká, že jeho matka vaří nejlépe.“