Trúfnete si odhadnúť, koľko meria Čínsky múr? Určiť jeho vek? Poznáte tajomstvo jeho vzniku? Najzaujímavejšie miesta? Mýty a fakty?
Či už ste na tieto otázky zodpovedali za pár minút alebo sa ani neodvážite odpovedať, isto mi dáte za pravdu, že je to magické miesto, sen každého cestovateľa, miesto opradené legendami. Svojimi rozmermi, členením i neľahkým terénom, v ktorom je postavený, bude vzbudzovať rešpekt a obdiv ešte mnohé generácie.
Skutočná dĺžka Čínskeho múru
V prvom rade si povedzme, že ide o stavbu skutočne ohromných rozmerov. Niet divu, že si vyslúžil pomenovanie Veľký čínsky múr. Miestni ho volajú tiež Wan-li čchang-čcheng, čo by sme voľne preložili ako „Nekonečne dlhý múr“. Zatiaľ čo sme sa ešte donedávna v škole učili, že meria okolo 7 000 kilometrov, dnes sa jeho dĺžka odhaduje o zhruba 5 000 kilometrov viac. Posledné výskumy ukázali, že sa jedná o oveľa rozsiahlejšiu stavbu, ako sme predpokladali.
Celkovú dĺžku Čínskeho múru však berte s nadhľadom. Čínsky múr nikdy nebol súvislou stavbou, hoci sa viacerí panovníci o to pokúšali. Dostupné zdroje neuvádzajú, čo všetko je zahrnuté do celkovej dĺžky. Merali vedci len zachovalé „steny“ múru? Započítali do dĺžky i všetky pozostatky? Zahrnuli i zaniknuté časti, ktoré poznáme len z dokumentov? Odpoveď nepoznáme a tak nám len ostáva s údivom spoznávať túto jedinečnú stavbu.
História a výstavba Čínskeho múru
Ak by ste sa chceli vypátrať, kto prvý položil základy Čínskeho múru, hľadali by ste márne. S istotou poznáme len meno panovníka, ktorý sa ako prvý pokúsil o zjednotenie už existujúcich častí múru do jedného súvislého celku. Bol ním zakladateľ dynastie Čchin, prvý zvrchovaný cisár Qin Shi Huangdi (259 pred n. l. – 210 pred n. l). Ak by sme vek stavby datovali od cisára Qin Shi Huangdi-ho (Š‘-chuang-ti alebo Š‘-chuang), bol by starý viac ako 2000 rokov.
Snahy o zjednotenie neskončili len pri cisárovi Qin Shi Huangdi-ovi. Pokračovali za dynastie Han medzi rokmi 206 pred n. l. a 220 pred n. l. Informácií z tohto obdobia máme však veľmi málo. Významnejšie sa na celkovom vzhľade podpísala slávna dynastia Ming. Dynastia vládnuca od roku 1368 až 1644 narozdiel od dynastie Han zanechala po sebe bohatú dokumentáciu.
Okolnosti vzniku Čínskeho múru
O obrannej funkcii múru niet pochýb. Monštruózna stavba mala vzbudzovať rešpekt a chrániť obyvateľov pred nájazdmi kočovných kmeňov. Čínskych panovníkov však oveľa viac než bezpečnosť zaujímala moc. Veľký čínsky múr mal dopomôcť k naplneniu idey o jednotnej ríše s jasne vymedzenými hranicami. Snažili sa politicky a ideologicky definovať ako Čína – „Ríša stredu“. Chceli Čínu „kultivovať, povýšiť nad okolité barbarské krajiny. Uzavrieť, izolovať… doslovne povedané – nikto nemal prekročiť múry smerom von ani dnu.
„Naj“ z Čínskeho múru
Nie všetky úseky Čínskeho múru sú dostatočne zrekonštuované a prístupné návštevníkom. Hoci je stavba od roku 1987 pod ochrannými krídlami UNESCA, na obnovu tak gigantickej stavby je to stále málo. Turisticky najatraktívnejšie časti Čínskeho múru sú dostupné z Pekingu. Pochádzajú prevažne z čias dynastie Ming a dynastie Qing.
Snáď najdostupnejším a najlepšie zrekonštruovaným úsekom je Badaling. Na tento úsek sa pripájajú nemenej zaujímavé časti Juyongguan a Huanghuacheng či veľmi dobre zrekonštruovaný úsek Mutianyu v blízkosti Pekingu. Pozor! Turisticky najatraktívnejší ja vlastne synonymom pre davy turistov. Nebuďte prekvapení, ak sa okolo vás zbehne skupinka v snahe urobiť čo najlepší záber.
Chcete si vychutnať krásy architektúry i okolitej krajiny? Uprednostňujete pokojné bádanie pred hlučnými atrakciami? Nemajte obavy. Čínsky múr je dostatočne veľký na to, aby ste si ho vychutnali i vy. Nachádzajú sa však o niečo ďalej než tie v okolí hlavného mesta. Skúsiť môžete Simatai vzdialený asi tak 120 kilometrov smerom na severozápad od Pekingu. Úsek neprešiel rekonštrukciou a vyžaduje fyzickú zdatnosť. Do kategórie pokojnejších patrí i Jinshanling s krásnymi výhľadmi. Kompletný prehlad všetkých úsekov múru nájdete v cestopise Čínsky múr od Pavla Dvořáka. Mýty a fakty o Čínskom múre Už ste niekedy počuli, že je Veľký čínsky múr jediným výtvorom človeka, ktorý je vidieť z vesmíru? Je to mýtus alebo fakt? Myslíte si, že by z takej obrovskej diaľky bolo vidieť dokonca nesúvislú stavbu? Sklamem vás… odpoveď je NIE. Čínsky múr nie je vidieť z vesmíru. Šanca, že by ste stavbu videli zo vzdialenosti takmer 400 000 kilometrov, je rovnaká, ako sa snažiť identifikovať predmety na zemi počas cesty v lietadle. Na fakte, že sa nedá z vesmíru rozpoznať, sa zhodli viacerí astronauti. Dokonca mnohé krajiny úspešne vyradili tieto „bludy“ z učebníc základných škôl. Kde sa teda nepravda vzala? Mýtus o Čínskom múre bol odrazom silného vplyvu propagandy v dobách komunizmu pred desiatkami rokov.
O autorovi. Kto je Pavel Dvořák?
Pavel Dvořák prebúdza v ľuďoch záujem o Čínu cez blog o čínskej kultúre, histórii a cestovaní (https://www.cestycinou.sk/blog-cina), ako aj cestovateľský videoblog a podcast (www.cestycinou.tv). No a hlavne cez netradičné, poznávacie, ale aj dobrodružné zájazdy na čínsky vidiek a do prírody v malých skupinách. Vyštudoval sinológiu a od roku 2009 žije v Číne.
„Málo jest našinců, kteří stáli ve vědeckých službách
indické vlády. Nejpřednějším byl zajisté moravský rodák Ferdinand
Stolička. Jeho zásluhy o přírodovědecký výzkum asijských krajů
jsou tak významné, že by jméno slavného Moravana mělo žíti i v
paměti české mládeže“.
„Málo jest našinců, kteří stáli ve vědeckých službách indické vlády. Nejpřednějším byl zajisté moravský rodák Ferdinand Stolička. Jeho zásluhy o přírodovědecký výzkum asijských krajů jsou tak významné, že by jméno slavného Moravana mělo žíti i v paměti české mládeže“.
Takto vzpomíná cestovatel a cestopisný fotograf Josef Kořenský ve své publikaci „U cizích národů“ (1927) na svého slavného vrstevníka. Zatímco však bývalý učitel zeměpisu zemřel v Praze ve věku 91 let, Stolička měl osud mnohem pohnutější. V nedožitých 36-ti letech spočinul v kamenité půdě Malého Tibetu – Ladaku. O předčasném skonu tohoto cestovatelského workoholika se vedou dodnes debaty. Nemocné srdce, zánět míchy zkomplikovaný zánětem mozkových blan, tyfus nebo totální vyčerpání? Zjednodušeně lze říci, že následkem meningitidy je vlastně také otok mozku, což je stav podobný jedné z pokročilých forem vysokohorské nemoci. S dnešními znalostmi tohoto stavu lze konstatovat, že český přírodozpytec a zeměznalec zemřel pravděpodobně na nemoc, s jejímž nebezpečím dnes v Himálaji počítá každý trochu odpovědný turista.
Pitevní nález, který vypracoval lékař H. V. Bellew „Příčinou smrti bylo velké vypětí těla i ducha – jak při obtížném cestování, tak i přemýšlení a námaze mozku“ dnes působí spíše jako nekrolog. Vzpomínka na muže, který ještě den před smrtí ve výšce přes čtyři a půl tisíce metrů nad mořem přes silné bolesti hlavy a těžkou únavu zkoumal „jakési skály“.
Nevěřte pomníkům
Zastavme se na malém hřbitově v Lehu, městě ležícím v údolí řeky Indu (správní středisko oblasti Ladak). Tady odnesli přátelé Ferdinanda Stoličky jeho tělo. Indická koloniální vláda mu nechala vybudovat na důkaz úcty a obdivu k jeho práci honosný hrob. Jenom datum narození trochu „nesedí“. Fotím mramorovou desku na náhrobku tvaru obelisku, která hlásá narození 7.6.1838 (a údaj najdete i v několika zdrojích na internetu). Pokud si však vyhledáte rodný list v archivu Moravského zemského archivu Brno, zjistíte, že to bylo o měsíc později.
Stalo se tak v hájovně ležící nedaleko obce Bilany u Kroměříže. Stoličkové byl starý lesnický rod. Mladý Ferdinand však vystudoval německé gymnázium. Poté se přihlásil se na přírodovědeckou fakultu Vídeňské univerzity. Zde se nejvíce věnoval geologii. Ve třiadvaceti letech dosáhl doktorátu filosofie a nastoupil do služeb říšského ústavu Geologische Reichsanstalt ve Vídni jako mapující geolog. Pracoval zde dva roky, během nichž mapoval ve východních Alpách, v Uhrách, v Dalmácii. Stoličkovi však Vídeň nestačila. Nemohl tu uplatnit všechny své schopnosti, a proto přijal místo paleontologa ve Východoindickém státním geologickém ústavu, jehož byl zaměstnancem dvanáct let – až do své smrti. Publikoval pod jménem Stoliczka, ale svému národu se neodrodil, o rakouskou příslušnost moc nestál a hlásil se k Moravě jako ke své rodné zemi.
Pracoval tedy v Geological Survey of India (od 1863) a v letech 1868–73 také v Asiatic Society of Bengal jako sekretář její přírodovědné sekce. Uskutečnil dvě geologické expedice do Himálaje (1864 a 1865) a přírodovědeckou výpravu do Barmy, na Malajský poloostrov, Nikobary a Andamany (1869), na Kaččhský poloostrov (1871–72), do Dardžilingu (1872) a druhou cestu na Nikobary a Andamany (1873). V letech 1873–74 se jako přírodovědec účastnil T. D. Forsythovy politicko-obchodní mise do Čínského Turkestánu, při níž zkoumal geologii, faunu a flóru podél trasy cesty z ladackého Le do Kášgaru a v jeho okolí. Na zpáteční cestě prošel Vachánským údolím v Afghánistánu a překročil Pamír. Vyčerpán útrapami cesty skonal v ladackém Murghí 19.6.1874.
První Moravan…
Při pročítání tohoto bohatého curriculum vitae se zastavme v oblasti, kde i dneska po 150 letech od jeho první výpravy působí Moravané. Jeho tehdejší výzkumná cesta vedla z města Šimly, které se nachází pod dnešním Národním parkem Vysoké Himaláje. Výprava se vydala proti proudu řeky Spiti. V průsmyku Parangla se výprava skoro udusila v silné sněhové vichřici. Poté vystoupali do pětitisícových výšek, kde se před nimi objevila velká ledovcová pole a část nosičů utekla. Překonávali dravé horské bystřiny – až dvacetkrát za den – a ve stále nebezpečnějším terénu postupně prchali další nosiči. Stolička se musel vrátit. Geologicky však na čtyřměsíční cestě zmapoval rozsáhlé části pohoří. Zajímavé poznatky si přinesl i z dalších oborů, zejména z ornitologie a vůbec ze zoologie. Konal také pravidelná meteorologická pozorování.
Dnes toto území spadá pod správu indického státu Himachal Pradesh. Severněji se nachází Jammu a Kashmir s oblastí Ladak – místem posledního odpočinku našeho rodáka. Je to země starobylých lámaistických klášterů, vysokých hor a unikátní kultury tak podobné tibetské. Městečko Leh může připomínat zapomenutou podobu tibetské Lhasy. Najdete zde další české stopy v podobě kostela a školy Moravských bratří, kteří v 19. století dorazili z Německa.
…a další po něm
I v současnosti můžete najít mosty mezi La – dakem (zemí vysokých sedel) a Českou republikou. Právě ve zmíněném údolí Spiti pomáhá již několik let nezisková společnost MOST z Ostravy. Nedaleko města Kaza zajišťuje pomoc při stavbě ženského buddhistického kláštera linie Sakya. Stavba bude zároveň školou pro 40 mnišek, internátem, knihovnou a muzeem. Centrum napomůže k zachování tibetských i spitských tradic. Na stavbu přispěli čeští dárci od roku 2006 částkou téměř 800 000 Kč. Tím však výčet aktivit obecně prospěšné společnosti MOST nekončí. Ve Spiti i Ladaku formou adopce na dálku s názvem „Kmotrovství“ podporuje studia buddhistických mníšků v klášterech Ki, Tikse, Diskit, Komik a Namgyal v Dharamsale. Právě v těchto místech se zachovává původní forma tibetského způsobu vzdělání. Největší část pomoci štědrých Čechů však míří k Tibeťanům. Dětem v exilových školách, které utíkají ze země sněhu do Indie za vzděláním. Starým lidem, kteří byli v první vlně emigrantů po násilném obsazení Tibetu čínskou armádou. Tibetským nomádům. A pomoc proudí také přímo do tibetské školy ve východním Tibetu. I vy můžete projekty podpořit příspěvkem na účet programu Adopce na dálku – FIO banka č.ú. 2200249897/2010 nebo zasláním „ésemesky“ ve tvaru DMS PROTIBET na číslo 87 777 (cena 1 SMS je 30 Kč. Více informací lze najít na stránkách www.protibet.cz.
Obecně prospěšná společnost Most
Naším posláním je od roku 2004 podpora vzdělanosti a zlepšování životních podmínek tibetských dětí, tibetských seniorů, buddhistických mnichů a mnišek a nomádů. Zabýváme se rozvojovou pomocí v indickém Himálaji a Tibetu, podporujeme místní školy a řemeslné tradice. Pro českou veřejnost i školy pořádáme pravidelné kulturně vzdělávací akce jako každoroční Festival ProTibet, nabízíme přednášky, workshopy a výstavy.
Pár střípků na konec
Nechme na závěr opět promluvit pana Kořenského: „Památku svého člena uctilo i geologické oddělení kalkutského musea a zřídilo uprostřed tisícerých zkamenělin věrné poprsí Stoličkovo. Byl jsem blaženě rozechvěn, když jsem za pobytu v Kalkutě uviděl bronzový ten památník “.
Není to jediná připomínka zásluh statečného a vzdělaného rodáka. Kromě vědecké slávy se Ferdinand Stolička dočkal toho, že pronikl do vědecké nomenklatury. Přes svůj nízký věk byl váženým odborníkem své doby, dokonce se na něj v jednom díle odkazuje i sám Charles Darwin. Takže jen pár ukázek: jeden druh himálajského hlodavce nese jméno hraboš Stoličkův (Alticola Stoliczkanus). A ještě další dva savci: pavrápenec Stoličkův (což je netopýr), a bělozubka Stoličkova, toto jméno dostal nejmenší savec na světě, patřící do čeledi lejskovitých. Další jeho pomník v živočišné říši se týká pestře zbarveného ptáčka – pěnčíka Stoliczkana stoliczkana. Stolička popsal ještě jiný ptačí druh, a to bramborníčka pouštního (Saxicola macrorhynchus, Stoliczka), žijícího v indickém Rádžasthánu. Existuje i poddruh agamy, což je ještěr, jmenuje se latinsky Laudakia stoliczkana stoliczkana, jakož i několik druhů bezobratlých, pojmenovaných rovněž jménem tohoto badatele od Kroměříže. V rodném městě najdete ulici Stoličkovou.
V červnu 2008 vyšla emise příležitostných poštovních známek „Cestovatelé“, kde je Stoličkův portrét doplněn horami v dálce. Horami, které mu byly láskou i osudem.
Více než 3300 iráckých dětí na územích osvobozených od
takzvaného Islámského státu se mohlo vrátit do škol díky aktivitám
organizace Člověk v tísni.
Více než 3300 iráckých dětí na územích osvobozených od takzvaného Islámského státu se mohlo vrátit do škol díky aktivitám organizace Člověk v tísni.
Oblast Zumar v provincii Ninive na severu Iráku ovládli v polovině roku 2014 bojovníci z takzvaného Islámského státu. Před boji a násilím utekly desetitisíce lidí do bezpečnějších oblastí země. Na konci roku 2014 se kurdským jednotkám podařilo zatlačit radikály a posunout bojovou frontu. Po měsících vyhnanství se mohli vnitřní uprchlíci pomalu začít vracet domů. Měsíce bojů zanechaly často zničené domovy a infrastrukturu. V troskách zůstalo i zdejší vzdělávání. Člověk v tísni (ČvT) proto v polovině roku 2015 s podporou Dětského fondu OSN (UNICEF) a Ministerstva zahraničních věcí ČR pomohl vybavit 12 zdejších škol, 3350 dětem poskytl školní pomůcky a zajistil pro ně mimoškolní aktivity, 120 učitelům dal potřebné učební materiály a 160 učitelů vyškolil v základních výukových dovednostech a poskytování základní psychosociální podpory.
Podobně jako v Česku i v Iráku se blíží konec školního roku a třináctiletá Dunya Ghazi oblečená ve školní uniformě jde společně se svojí kamarádkou Zainab na jednu z posledních hodin matematiky. Školu mají jen 20 minut pěšky od domova, tak chodí pravidelně spolu. Ještě před rokem to ale vypadalo, že do školy vůbec chodit nebudou. Dunya žije se svými sourozenci a rodiči ve vesnici Talmous v okrese Zumar. Kvůli útokům ozbrojenců z tzv. Islámského státu, který od počátku roku 2014 okupuje značnou část země, museli z domova na čas utéct. „Museli jsme se odstěhovat, tady už kvůli útokům ISIS nebylo bezpečno. Vzal jsem manželku a děti a utekli jsme do sousední provincie Dohuk,“ vypráví Dunyin otec Ahmad Gazi. Po měsících vysídlení se mohli vrátit domů. Nyní je v Zumaru relativně bezpečno. Až na pozůstatky bojů, jako je nevybuchlá munice, která již zranila několik lidí včetně dětí.
Školní pomůcky i psychosociální podpora pro traumatizované děti
ČvT pomáhá navrátilcům do provincie Ninive na severu Iráku od poloviny roku 2015. „Tito lidé byli často násilně vyhnáni ze svých domovů, a když se po několika měsících na útěku vrátili zpět, našli své vesnice a domy v dezolátním stavu,“ popisuje situaci Naďa Aliová z Člověka v tísni. „Zaměřujeme se zde především na obnovu vzdělávacího systému, podporu učitelů a návrat dětí do škol. Působíme celkem ve 12 školách, což je dokonce o dvě školy více, než jsme původně plánovali,“ říká Naďa Aliová. „Vysvětlujeme rodičům, jak je chození do školy pro jejich děti prospěšné. Během několika měsíců jsme navíc vyškolili 160 učitelů v metodách psychosociální podpory pro traumatizované děti, psychologické první pomoci a řešení konfliktů. Učitelé jsou teď schopni lépe s dětmi komunikovat během výuky a organizují pro ně mimoškolní aktivity. Dále také rozdáváme školní pomůcky, které dostalo již více než 3 300 dětí,“ dodává.
Vzdělání je důležité pro budoucnost všech dětí
ČvT se snaží dětem, jako je Dunya, umožnit návrat do běžného života a vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich budoucnost. „Do školy chodím moc ráda, protože jsem si tam našla kamarády,“ říká Dunya. „Škola je také důležitá, abychom uměli číst a psát. Nejradši mám matematiku, protože můj táta je učitelem matematiky. Jednou bych chtěla jít na univerzitu a být jako on. Letos jsem se hodně snažila a budu mít samé dobré známky. Za dobré známky asi dostanu i nějaký dárek.“ Když zrovna Dunya není ve škole, dělá si domácí úkoly s kamarádkou Zainab, hraje venku fotbal s ostatními dětmi nebo tráví čas se svými čtyřmi sourozenci.
Současný vzdělávací systém v Iráku se kvůli vysoké míře přesidlování a humanitární krizi potýká také s nedostatkem školního personálu. Řada učitelů musela odejít. Ti, co setrvávají a pokračují ve své práci, často dostávají výplaty až s několikaměsíčním zpožděním. To popisuje i Ahmad Gazi, který učí matematiku v dívčí škole Talmous, kam chodí jeho dcera. „Kvůli současné krizi nemá stát na výplaty. Školy nutně potřebují odborný personál a já jsem učitel. Potřebuji ale z něčeho žít, mám pět dětí a musím živit rodinu. Nedostatek peněz je pro nás teď vážný problém,“ říká Ahmad. ČvT se snaží zlepšovat podmínky i pro místní učitele. Vedle odborných školení jim poskytuje také potřebné učební materiály, které již obdrželo celkem 120 učitelů v deseti školách.
Pomoc je možné posílat přímo na konto sbírky SOS Sýrie & Irák 92329232/0300 nebo pomocí DMS ve tvaru DMS SYRIE na číslo 87777 Platbu kartou můžete provést ZDE. (Svůj dar si také můžete odečíst z daní)
I přes konec školního roku práce ve školách pokračuje
Příchodem prázdnin úspěšný projekt ČvT na severu Iráku nekončí. „Se začátkem léta začínají prázdniny i pro děti v Iráku. Naše pomoc tím ale ani zdaleka nekončí. Máme dva měsíce na to, abychom opravili dalších pět škol. Navíc budeme i po dobu prázdnin organizovat mimoškolní aktivity, do kterých se mohou zapojit všechny děti z okolí,“ vysvětluje Naďa Aliová „Jedná se o nejrůznější hry, tvůrčí dílny a sport. Děti tak stráví čas se svými vrstevníky, což jim pomáhá mimo jiné lépe zvládat složité životní situace. Nezapomínáme ani na rodiče. Přes léto budeme mluvit s rodiči dětí, které do školy nechodí, zjišťovat jejich důvody a pracovat na zlepšení,“ dodává. Před začátkem roku také ČvT znovu spustí úspěšnou kampaň, která běžela již vloni, nazvanou Zpět do školy.
Podle údajů OSN se v Iráku aktuálně nachází více než 3,3 milionů vnitřních uprchlíků, kteří čekají, až se budou moci vrátit domů. Situace v zemi je vážná. Přes 10 milionů Iráčanů, to je téměř každý čtvrtý, je odkázáno na humanitární pomoc. Polovinu z toho tvoří děti. ČvT pracuje v Iráku od roku 2003. Tato pomoc je možná pouze díky podpoře české veřejnosti, která přispěla do sbírky SOS Irák a prostřednictvím Klubu přátel Člověka v tísni. Institucionální pomoc poskytuje OSN prostřednictvím Dětského fondu UNICEF a Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Člověk v tísni děkuje všem dárcům za jejich podporu.
Hlavním motivem letošního Festivalu ProTibet je stáří – důležitá
etapa v lidském životě. Proto také výtěžek festivalu věnují
organizátoři z ostravského MOSTu na podporu tibetských seniorů,
zejména na lékařskou péči a zlepšení jejich životních podmínek.
Hlavním motivem letošního Festivalu ProTibet je stáří – důležitá etapa v lidském životě. Proto také výtěžek festivalu věnují organizátoři z ostravského MOSTu na podporu tibetských seniorů, zejména na lékařskou péči a zlepšení jejich životních podmínek. Největším dílem se bude na výtěžku podílet benefiční představení příbramského divadla A. Dvořáka „Hrdý Budžes“, které proběhne ve spolupráci s DKMO a.s.
Letošní rok 2016 je však také rokem olympijským. Můžeme si tak připomenout XXIX. olympiádu v Pekingu v roce 2008, kterou Čína získala veřejnými přísliby ohledně zlepšení na poli lidských práv. Nenaplněné naděje přinesly Tibetu tragický fenomén sebeupalování Tibeťanů. Tomuto tématu se věnuje první výstava v České republice s názvem Plameny v tichu. Vernisáže se zúčastní i ctihodný Thupten Wangchen, člen parlamentu tibetské exilové vlády, se kterým bude následně probíhat beseda.
Cílem neziskové organizace MOST, o.p.s. je podpora vzdělanosti a zlepšování životních podmínek lidí žijících v Tibetu a indickém exilu. Pomáhá dětem, mnichům, nomádským rodinám a starým lidem bez rodin formou adopce na dálku. Zabývá se rozvojovou pomocí, staví školy a podporuje řemeslné tradice. Od roku 2006 do roku 2015 se podařilo na jejich projekty v Indii a Tibetu získat od dárců přes 15 milionů korun. Díky tomu podpořili více než 3 800 lidí.
Více informací o festivalu a jeho programu naleznete na www.protibet.cz.
Na závěr 15 sekundové video – mniši se umí bavit v Himálajích třeba na účet aktuální kauzy Opencard.
Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí
zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán
je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči.
V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou
odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji.
Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek.
Islamofobie v Evropě zapříčinila, že slovo muslim se stalo synonymem pro slovo terorista. Na světě je okolo 1,6 miliardy muslimů. Mnozí se také mylně domnívají, že muslim je automaticky Arab. Také tomu tak není. Muslimové žijí všude na světě a největší muslimskou zemí je Indonésie, následuje Pákistán, Indie, Bangladéš, Egypt, Írán, Turecko, Nigérie. To jsou země s největším počtem muslimů, ale Islám je velmi rozšířen v mnoha dalších zemí severní Afriky, Blízkého východu a jižní Asie. V Evropě je zemí s největším počtem muslimů Francie.
Islám je náboženství založené na učení proroka Mohamada, který žil v 7. století. Muslimové věří, že Bůh Mohamadovi zjevil Korán, svatou knihu. Ne proto, aby založil nové náboženství, ale proto, aby zlepšil to stávající, které mělo být špatně interpretováno. Muslimové mají povinnost dodržovat 5 pilířů své víry: Věřit v jednoho Boha a v to, že Mohamad je jeho prorokem, modlit se 5× denně, postit se o Ramadánu, dávat almužnu chudým a vykonať pouť do Mekky zvanou hadž.
Mešity jsou nádherné stavby s minarety, odkud se svolávají věřící k modlitbám. Svolává je muezín, ale v dnešní době je jeho hlas většinou přenášen z nahrávky. Před mešitou se věřící musí zout, takže v časech modliteb před nimi uvidíte více bot než u Bati. U mešit jsou vždy umývárny pro rituální očistu před modlitbami. Mešity nejsou pouze pro modlitby, ale také pro odpočinek znavených cestovatelů, kteří mohou spočinout na pohodlných kobercích a rozjímat či meditovat. Vstup je povolen pouze pro muslimy, ale pokud mají turisté zájem podívat se dovnitř, zpravidla nejsou odmítnuti, musí se však dostatečně zahalit. Některé jsou skutečnými architektonickými skvosty, že i nevěřící přijíždějí si je prohlédnout.
Asi dvě nejožehavější otázky, co dostávají muslimové, se týkají zahalování a polygamie. Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči. V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji. Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek. V jižní Asii nebo i v Malajsii se nosí pestrobarevné oblečení se sladěnými šálami či šátky. Zahalování záleží na každém jednotlivci, jeho výchově a prostředí, kde se pohybuje a v neposlední řadě na partnerovi. Pokud muž nemá problém s tím, že žena chodí prostovlasá, pak zahalení není nutné.
Co se týká polygamie – v muslimském světě existuje dodnes. Muslim se může oženit až se čtyřmi ženami. Podmínkou zůstává, že musí zajistit všechny manželky stejným dílem, stejně tak jim věnovat svůj čas. Věno v podobě zlata ke svatbě musí mít pro každou z jeho manželek stejnou hodnotu. Důvody pro druhý či další sňatek mohou být různé. Někdy je to neplodnost první ženy, jindy si to prostě muž může dovolit.
V muslimském světě se stále ještě v hojné míře uzavírají domluvené sňatky. Rodiče a nejbližší příbuzní vybírají pro své děti budoucího partnera, který je většinou akceptován jejich dětmi, neboť rodiče jsou velkými autoritami a myslí to se svými dětmi nejlépe. Často se ženich s nevěstou poprvé setkávají až na svatbě. Někdy se sice vidí už před svatbou, ale za přítomnosti mnoha příbuzných, kdy si toho mnoho neřeknou. Ti šťastnější mají šanci poznat se lépe pomocí kontaktu na sociálních sítích. Největším „trhem“ pro výběr ženichů a nevěst bývají svatby. Rodičové svých ratolestí, které se dostaly do věku na vdávání či ženění, se tu pečlivě rozhlížejí a monitorují si výběr nejlepších „kandidátů“ na budoucí snachu či zetě. Muslimské svatby jsou obrovské a honosné. Hosté se počítají na stovky. Často si rodina nemůže velkou svatbu dovolit, ale pro dojem, který chce udělat, si peníze i půjčí. Většinou i na svatbách se baví ženy a muži zvlášť. Segregace začíná už od školy a pokračuje celým životem.
Alkohol je v Islámu přísně zakázaný. Vše, co je zakázané, je haram. Naopak povolené je halal. Muslimové smí jíst pouze halal maso. V žádném případě to není vepřové, to je přísně zakázané, neboť prase je nečisté. Jenže ani jiné maso, které není halal, by neměl muslim jíst. Halal u masa znamená, že zvíře bylo zabito rituálně, což znamená podříznutím krčních tepen se slovy Allahu Akbar (Bůh je veliký). Tímto se potvrzuje, že zvíře je zabito s Božím souhlasem a určeno k obživě.
Vztah ke zvířatům je u muslimů hlavně užitkový. Domácí mazlíčci to rozhodně nejsou. Neměli by se chovat doma, ale pouze na farmách či zahradách. Pozitivní vztah mají muslimové k ptákům, kteří se berou jako cesta k Bohu. Stejně tak včely.
Muslimové – rodinné vztahy a pohostinnost
Muslimové si zakládají na rodinných vztazích. Rodina se udržuje neustále v kontaktu, a to nejen ta nejbližší, ale veškeré široké příbuzenstvo. Často se navštěvují a dům příbuzných je jejich útočištěm kdykoliv a v kteroukoliv denní či noční dobu. Velká úcta se prokazuje starším lidem. Jsou ctěni a jejich názor má vždy velkou váhu. Mužští členové rodin jsou zodpovědní za ženské členy. Čest žen je čest rodiny a pro rodinu je tím nejdůležitějším, co mají. Ženy a dívky se hlídají, aby nepřišly do řečí a díky nim i celá rodina.
Pohostinnost muslimů vás může přivést až do rozpaků. Pokud navštívíte muslima, pohostí vás těmi nejvybranějšími lahůdkami, napojí vás a nabídne vám i nocleh. Vy budete tím, kdo dostane ty nejvybranější lahůdky, i kdyby se na hostitele nemělo dostat. Pokud vás pozve do restaurace, zcela jistě vás nenechá zaplatit. Bude se s vámi i hádat, aby mohl zaplatit.
Pro muslimy je velmi důležitý jejich vzhled a dojem, jaký dělají na ostatní. Dbají na to, aby byli dobře oblečeni a upraveni. Často a rádi nakupují oblečení. Hlavně na společenské události jako svatby. Tam se každý přijde „blýsknout“. Ženy navštěvují salóny, kde se nechají nalíčit, učesat, případně depilovat. Šaty se nechávají šít dlouho dopředu nebo se kupují v buticích. Nesmějí chybět šperky, které jsou většinou mohutné a čím jich je víc, tím lépe. Dobrým důvodem pro nákupní šílenství, kdy obchodní centra nestačí pobírat zákazníky, jsou muslimské svátky. Hlavním je Eid, který ukončuje postní měsíc Ramadán a trvá po tři dny. Muslimové se navštěvují, hodují spolu, obdarovávají se. Tradicí je, že každý si pro tuto příležitost musí koupit nové šaty. Dětem se rozdávají peníze, tzv. Eidi. Vánoce, jakožto křesťanský svátek, muslimové neslaví.
Reklama:
Navštivte Turecko a poznejte tuto muslimskou zemi všemi smysly!
Další zajimavosti ze života muslimů
Muslimská kuchyně je velmi rozmanitá, protože muslimský svět je opravdu rozmístěn do každého kontinentu. Jedno mají však všechny státy společné. Jejich jídla jsou velmi kořeněná. Koření je pro arabskou a všeobecně muslimskou kuchyni velmi specifické. Koření se prodává vážené na trzích nebo již předem připravené směsi na konkrétní pokrmy.
Smlouvání patří ke každodennímu životu. Pro nás, co jsme zvyklí na pevné ceny, je to možná někdy trochu nepříjemné a zpočátku překonáváme ostych. Většinou však převládne radost z usmlouvané slevy a přijde chuť zkusit to znovu a jít ještě níž. Zásadou číslo jedna je neprojevit o věc zájem, pokud ji skutečně nechcete. Prodavač vás nenechá odejít.
Muslimové jsou hodně pověrčiví. Věří na uhranutí a také černou magii a džiny. Často si pořizují různé amulety, které je mají ochránit od všeho zlého. Uvazují se kolem krku nebo paže. Jsou většinou z kůže a je na nich napsán verš z Koránu. Za nejšťastnější den je považován pátek.
Když budete mít to štěstí a stanete se přítelem muslima, budete mít přítele na celý život, který vás bude brát jako člena rodiny. Vždyť i arabské přísloví, které říká: „Měj s přáteli raději trpělivost, než abys je ztratil,“ říká, že přátelství je velmi ceněno.
Miliony poutníků se každoročně vydávají na pouť do Mekky zvanou
hadž. Hadž je jedním z pěti pilířů Islámu a každý muslim by ho
měl aspoň jednou za život vykonat. Mekka je rodištěm proroka Mohameda. Po
vykonání pouti hadž se smývají všechny hříchy, které muslim až do té
doby spáchal. Mekka samotná je tím známa po celém světě. Ale jak to
vlastně vypadá v samotném městě?
Pouť muslimů do svatého města
Miliony poutníků se každoročně vydávají na pouť do Mekky zvanou hadž. Hadž je jedním z pěti pilířů Islámu a každý muslim by ho měl aspoň jednou za život vykonat. Mekka je rodištěm proroka Mohameda. Po vykonání pouti hadž se smývají všechny hříchy, které muslim až do té doby spáchal. Mekka samotná je tím známa po celém světě. Ale jak to vlastně vypadá v samotném městě?
Pravdou je, že jako celá Saúdská Arábie je Mekka velmi horkým místem na zemi. Obyvatelé, pracovníci z jiných zemí i samotní poutníci proto většinu času tráví v klimatizovaných domech, hotelích, autech. Teploty kolem 45 stupňů jsou tu na denním pořádku. Saúdská Arábie není turisty příliš navštěvována pro svá velmi přísná islámská pravidla.
Vstup pouze pro muslimy
Při příjezdu do města vás uvítá obrovský nápis „vjezd povolen pouze pro muslimy“ a šipka k objezdu města vpravo pro nemuslimy. V samotném městě vyrostla spousta nových hotelů, aby mohly pojmout všechny poutníky, kteří se sem sjíždějí z celého světa. Podle oficiálních údajů jich je každoročně okolo třech milionů.
Uprostřed města je velká mešita al-Masjid al-Haram se sedmi minarety, která je tím nejdůležitějším místem. Působí opravdu skvostně. Uprostřed této mešity se nachází krychlovitá stavba Kaaba, nejposvátnější stavba postavená Abrahamem. V ní se nachází černý kámen-meteorit. Podle tradičního islámského práva nesmí žádný nevěřící vstoupit na půdu Mekky a ani se zdržovat v její blízkosti po dobu delší než tři dny. Porušení tohoto se trestá smrtí.
Očista před cestou
Věřící se na cestu dlouho připravují. Měli by před ní očistit své tělo i mysl. Rituál posvátné pouti je daný a neměnný po celá staletí. Každý muslim musí sedmkrát Kaabu obejít, dotýkat se jejích zdí, líbat její kameny, rituálně postát na planině Arafát, kamenovat satana v Mina, obětovat ovci nebo kozu. Přitom by měl mít na sobě bílé roucho skládající se ze dvou kusů nesešité látky. Žádný make up ani parfém není povolen. Islám nevyžaduje, aby se poutníkem stal člověk bez prostředků nebo nemocný. Nemocní lidé mohou za sebe poslat prostředníka, pokud si to mohou dovolit.
Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.
Cestování po Saudské Arábii
Pokud se do Saúdské Arábie přece jen z jakéhokoliv důvodu vypravíte, dávejte pozor na úpal, dehydrataci či spálení kůže. Služby jsou na velmi dobré úrovni, ale nečekejte nic levného. Alkohol je v zemi přísně zakázán. K pití dostanete většinou ovocné drinky a velmi silnou arabskou kávu. Ve 14. století se právě tady začala pít káva dovážená z Jemenu. Vznikaly tu první kavárny. Slovo káva pochází z arabsko-tureckého názvu kahve, což znamená omamný nápoj.
Nejčastěji se tu jí jehněčí a kuřecí maso, hovězí je spíše výjimkou. Vepřové je přísně zakázané. Kuchyně je velmi kořeněná. Ke každému jídlu se podává arabský chléb pitta. Nejznámějším jídlem je hummus, který se skládá z rýže, čočky a kuřecího masa.
Pokud budete řídit vůz, buďte velmi opatrní. Pro dopravní nehodu můžete skončit ve vězení. Autobusová doprava není moc rozšířená, ale neustále se zdokonaluje. V autobusech jsou sekce pouze pro ženy, aby nebyly obtěžovány muži. Když se rozhodnete vzít si taxi, je dobré si cenu předem domluvit. Taxi jsou předražené a nemají taxametry. Bezpečnost je velmi vysoká. Kriminalita téměř neexistuje.
Na ulicích je skritně vyžadováno oblečení, které zahalí celou postavu. Ženy nosí abayi, ke které se automaticky prodává šátek ve stejném stylu a ladící k šatům. V obchodních domech se však prodává evropské oblečení a ženy nakupují v obchodech zvučných jmen jako Prada, Gucci, Yves St. Laurent, Hugo Boss. Dají se koupit i levnější značky jako Gap, HM, American Eagle, Zara. Toto oblečení nosí pouze doma za pečlivě zavřenými dveřmi veřejnosti. Pokud do domu vstoupí cizí muž, žena se zahalí stejně jako na ulici.
Ramadán v arabské zemi
Během postního měsíce ramadánu je v Saúdské Arábii všechno vzhůru nohama. Den se mění v noc a město je téměř vylidněné a poklidné, jak se každý, kdo může, snaží spát. Opakem je noc, kdy všechno ožívá. Po setmění si Saúdové dopřávají a hodují, protože po celý den hladověli. Obchody jsou otevřené do 3,00 ráno. Pracovní doba je po tento celý měsíc zkrácena a přizpůsobena tomu, aby lidé měli možnost ramadán držet. Ve dne se o ramadánu nesmí nic jíst ani pít, ani provozovat sex. Půst o ramadánu má muslimům přiblížit pocity hladovějících a přimět je nezůstat lhostejnými a rozdávat almužny. Všichni jsou v tom čase velmi štědří a nikdo nehladoví. Bohatí lidé pořádají velkolepé hostiny pro celé mešity, kam se scházejí chudí lidé.
Saúdové jsou většinou velmi milí, slušní a mají velmi vytříbený smysl pro humor. Existují tu ovšem jistá specifika známá z arabských států jako, že nikdo nechodí včas na schůzky, čas je relativní a co není urgentní se odkládá, zítra je taky den. Lidé pracují, aby zabezpečili své rodiny, ale práce je tu jaksi pozvolnější. Nikdo příliš nespěchá, nestresuje se. Životní styl zdá se být rozumější než v uspěchané Evropě, kde jsou všichni neustále pod tlakem a ve spěchu i jí.
Oslavy čínského nového roku jsou významnou rodinnou událostí.
Nejlepší podívaná na vás přirozeně čeká v čínských městech.
Ulice zaplaví velkolepé barevné průvody, domy jsou ozdobeny girlandami
z lampionů a květin a po setmění ozáří města světla
ohňostrojů.
Rádi byste poznali kulturní bohatství Číny, její dlouholetou historii či přírodní krásy? Jedním z období, kdy se vyplatí Čínu navštívit, jsou oslavy čínského nového roku neboli Svátků jara. Jedná se o nejdůležitější čínský svátek, který slaví Číňané po celém světě. „V České republice žije asi 5 600 Číňanů,“ říká český sinolog Martin Kříž, „a tak se s oslavami těchto Svátků jara setkáváme i u nás v Čechách. Například občanské sdružení Česko-čínská společnost přivítá společně čínský nový rok tanečním večerem. Oslavy čínského nového roku jsou významnou rodinnou událostí, a ti, kteří mají rodinu v Číně, pojedou určitě na svátky domů.“ Nejlepší podívaná na vás přirozeně čeká v čínských městech. Ulice zaplaví velkolepé barevné průvody, domy jsou ozdobeny girlandami z lampionů a květin a po setmění ozáří města světla ohňostrojů.
Co je vlastně čínský rok?
Čínský kalendář je pravděpodobně nejstarší na světě a na rozdíl od našeho se řídí pohyby měsíce, proto jej často nazýváme lunární kalendář. Datum čínského nového roku je pohyblivé a kolísá mezi 21. lednem a 20. únorem. Každý rok v kalendáři má k sobě přiřazeno jméno zvířete podle čínského zvěrokruhu. Tato zvířata nám určují dvanáctiletou periodu, jež se kombinuje s další pětiletou periodou, kde se střídají základní elementy: dřevo, oheň, země, kov a voda, které upřesňují vlastnosti příslušného znamení. Loňský rok byl ve znamení dřevěného koně a 19. února 2015 vstoupíme do roku dřevěné ovce. Bude se jednat o začátek čínského roku 4713.
Samotné oslavy trvají 15 dní, a tak máte dostatek času se oslav zúčastnit. Do Číny se z Prahy pohodlně dostanete s leteckou společností Emirates. Vybrat si navíc můžete ze čtyř destinací: Pekingu, Šanghaje, Hongkongu či Kantonu v jižní Číně. Ceny letenek v ekonomické třídě začínají na 13 068 Kč*. Pokud si chcete dopřát maximální pohodlí nebo cestu spojit s obchodní schůzkou, můžete využít business třídu Emirates, kde ceny začínají na 54 710 Kč**. Oslavy budou zajisté bujaré ve všech městech, a tak se stačí jen rozhodnout, co dalšího chcete v Číně navštívit. Peking návštěvníky nadchne starověkou architekturou a zároveň je vynikajícím výchozím bodem k prozkoumání dalších míst v zemi, včetně Velké čínské zdi. V Šanghaji a Hongkongu vás zase uchvátí moderní architektura a impozantní mrakodrapy. Přístavní město Kanton nabízí řadu buddhistických chrámů či nákupy na největším čínském trhu.
Z Prahy do Číny s Emirates
Z Prahy můžete s Emirates do těchto čtyř klíčových destinací Číny cestovat pouze s jedním přestupem v Dubaji. Na lince do Pekingu, Šanghaje a Hongkongu si navíc můžete vychutnat pohodlí oblíbeného letounu Airbus A380, který je v současnosti největším osobním dopravním letadlem na světě. Další linky jsou obsluhovány letadlem Boeing 777–300ER, který také patří k nejnovějším a technicky nejdokonalejším strojům současnosti.
Toto období je pro návštěvu Číny jedinečné, jelikož si při troše štěstí můžete zabruslit na jezeře v Letním paláci nebo se koulovat na Velké čínské zdi. Pokud jste spíše vyznavačem teplého počasí, můžete se vydat na jih Číny, kde je tropické klima a v zimě si zde užijete příjemné teploty kolem 17 °C.
Průběh oslav čínského nového roku
A jak se Číňané na příchod nového roku připravují? Pečlivě si uklidí celý dům a vyzdobí ho červenou a zlatou barvou, jelikož červená ochraňuje před mytologickými příšerami a zlatá symbolizuje štěstí. Večer před Novým rokem se pak celá rodina sejde a společně povečeří. Typickým pokrmem je ryba. Další jídla se pak v každé oblasti liší. Na severu Číny se tradičně servírují plněné knedlíčky Jiaozi a ve východní Číně vás pohostí novoročním koláčem z hojně používané mouky z lepkavé rýže. „O půlnoci pak všichni otevřou okna, aby starý rok mohl odejít.
Podle tradice je jeden ze zlých duchů vkrádajících se do lidských příbytků citlivý na hluk a světlo ohně, a proto jsou oslavy velmi hlasité a plné ohňostrojů,“ popisuje Martin Kříž. Na Nový rok se Číňané oblečou do nového oblečení a navštěvují své příbuzné s přáním všeho dobrého. Jedí polévky s dlouhatánskými nudlemi, aby byli dlouho živí. „Naopak byste neměli jít ovesnou kaši, která přináší chudobu, prát prádlo a mýt si vlasy, aby se vám neodplavilo štěstí,“ popisuje Martin některé z čínských novoročních tradicí. Ulice jsou následující dva týdny nádherně ozdobeny čerstvými květinami, lampiony a čínskými draky ve všech možných podobách. Oslavy končí patnáctým dnem, který je známý jako Svátek lampionů, kdy lidé zavěšují své svítící lucerny v chrámech a večer s nimi vyrazí na průvod při světle úplňku. Opět se jedná o úžasnou podívanou! „Tento den byste určitě měli ochutnat tradiční Tang Yuan, sladké kulaté knedlíčky z rýžové mouky, které se podávají ve vařící vodě. Ať už jsou plněné hlohovým cukrem, nebo sladkou datlovou pastou, či bez náplně, jsou zaručenou lahůdkou,“ doporučuje Martin.
Rok dřevěné ovce
A jaký by podle Martina měl být nadcházející rok dřevěné ovce? „Ovce je v čínské mytologii symbolem mateřství, klidu, pokoje a harmonie. Po uspěchaném roku koně nás proto čeká klidnější období naplněné spokojeností a pohodou. Rok ovce je zároveň nejpříznivějším období k početí a narození dítěte. Děti, které se v tomto období narodí, budou obdařeny uměleckými schopnostmi. Obecně se bude jednat o vysoce kreativní a umělecké období. Prvek dřeva v roce ovce totiž zaručí úspěchy lidem pracujícím v oblasti uměleckých směrů a věd. Nové naděje a možnosti přinese rok dřevěné ovce také do mezilidských vztahů. Bezstarostnost ovce může některé lidi nabádat k užívání si a nehledění na peníze. Na to je potřeba dát si dobrý pozor.“
Slovníček základních čínských frází:
– 你好 Ni hao (ni-chao) Dobrý den! – 谢谢 xie xie (sie-sie) Děkuji. – 不用谢 bu yong xie (pu-jung sie) Není zač. – 再见 zai jian (dzaj-ťien) Na shledanou. – 你会讲英语马？ Ni hui jiang ying yu ma? (ni chuej ťiang jing jü ma) Hovoříte anglicky? – 对不起 dui bu qi (tuej pu čchi) Promiňte. – 请问, … qing wen (čching-wen) Prosím Vás, … – 我听不懂。Wo ting bu dong (wo tching pu tung) Nerozumím. – 我不会说汉语。Wo bu hui shuo hanyu (wo pu chuej šuo chan jü) Neumím čínsky. – 多少钱？duoshao qian ? (tuo-šao čchien?) Kolik (to) stojí? – 我是捷克人。 Wo shi jie ke ren (wo š ťie kche žen) Jsem Čech. – 请问，您贵姓？ Qing wen, nin gui xing? (čching wen, nin kuej sing ?) Jak se jmenujete? – 你是哪里人？ni shi nali ren? (ni š´ nali žen?) Odkud jsi / jste? – 恭贺新禧 gong he xin xi (kung che sin si) Šťastný nový rok!
Poznámky: /* Výše uvedené ceny platí pro prodej od 24. ledna 2015 a vztahují se na odlety v obdobích od 24. ledna do 25. března 2015 a od 7. dubna do 30. listopadu 2015. Ceny se nevztahují pro odlety v období od 13. února do 22. února 2015. /** Výše uvedené ceny platí pro prodej od 24. ledna 2015.
Měsíc Ramadán arabského kalendáře připadl letos na přelom července a
srpna. Pro muslimy tato doba znamená půst, ale také duchovní a duševní
očistu. Horké počasí postní pravidla ještě ztěžuje, na obyvatelích
Bangladéše není ale vyčerpání skoro znát. Po několika prvních
utahaných dnech bez jídla nabrali novou energii a každodenní život
v této jihoasijské zemi se znovu rozběhl.
Měsíc Ramadán arabského kalendáře připadl letos na přelom července a srpna. Pro muslimy tato doba znamená půst, ale také duchovní a duševní očistu. Horké počasí postní pravidla ještě ztěžuje, na obyvatelích Bangladéše není ale vyčerpání skoro znát. Po několika prvních utahaných dnech bez jídla nabrali novou energii a každodenní život v této jihoasijské zemi se znovu rozběhl.
Ramadán při pobytu v Bangladéši zastihl i nás. I když jsme o tomto svátečním měsíci mnoho nevěděly, měly jsme jasno v tom, že se chceme postit stejně jako naši hostitelé. Naše hladovění mělo být vyjádřením úcty, snahou Bangladéšany lépe pochopit, ale hlavně novou zkušeností a také hecem. Mé představy o brzké snídani a celodenním dopingu v podobě přeslazených čajů se rozplynuly, když jsme chvíli před začátkem zjišťovaly, co všechno vlastně půst v měsíci Ramadánu obnáší.
Duchovního růstu během Ramadánu má být dosaženo vlastním utrpením. Každý muslim má během celého měsíce zakoušet život chudých. To neobnáší jen vynechání jídla během dne, jak jsem si původně představovala. Základním pravidlem Ramadánu je zákaz polykat, tedy jíst, pít a dokonce polykat vlastní sliny. I když plivání všude nás už v Bangladéši rozhodně nepřekvapovalo, během Ramadánu se počet plivačů a plivanců ještě rozrostl.
Příchod Ramadánu jsme očekávaly s napětím, protože nikdo přesně nevěděl, na který den připadne. Začátek postního měsíce se určuje podle viditelnosti měsíce. Ramadán začíná v den následující po noci, kdy je po novu měsíc opět viditelný. Začátek oznamuje televizní vysílání i hlášení z tlampačů mešit. Začátek půstu je očekáván s překvapivým nadšením: „Na Ramadán se těším, cítím se na něj připravený a vím, že to zvládnu,“ ujišťoval nás před začátkem jeden z našich přátel.
Náš půst jsme zahájily spolu s ostatními jakousi noční snídaní. První jídlo dne musí být ukončeno před ranní modlitbou ve 4 hodiny ráno. I když je svítání ještě v nedohlednu, vše se řídí saudskoarabským časem, který nařizuje posnídat v tuto dobu. V polospánku jsem se pokoušela nacpat rýží s čočkou, jak nejvíc to šlo. Místní obyvatelé, pro něž je měsíc půstu každoroční rutinou, se smáli mému nepřítomnému výrazu a chvatně jedli, aby nepřekročili daný čas ani o minutu.
Už při ranním probuzení mi bylo jasné, že den bez pití se v bangladéšských podmínkách prostě přežít nedá. Období dešťů je letos obzvlášť horké, a tak denní teploty neklesají pod třicítku. Podle vlastních pravidel se tedy rozhoduju pít podle libosti, jen když vydržím celý den nejíst. První den je krušný pro všechny. Bangladéšani, pro něž běžně není nic problém, mrtvě posedávají a mdle se přiznávají, že se necítí úplně dobře. Pracovní doba pro zaměstnance je během Ramadánu zkrácená. Končit se má ve tři, většina ale odchází chvíli po poledni, aby posledních pár hodin hladu a žízně prospala. Právě tuto taktiku jsem zvolila taky a vzbudila se chvíli před sedmou k večernímu iftaru, prvnímu jídlu po setmění. O iftar se můžete rozdělit s přáteli nebo pozvat k jídlu chudé.
Navštivte Markétin Fairtrade obchůdek tuktuki.cz a dejte svému šatníku nový rozměr. Budete originální a fér.
Venku bylo ještě úplně světlo, řídily jsme se ale podle Saudské Arábie a spolu s hlasatelkou v televizi jsme odpočítávaly poslední vteřiny. Toto jídlo nebylo jen vysvobozením po celém dni, ale také společenskou událostí. Začínaly jsme modlitbou, pokračovaly jsme smaženou sladkostí, banánem a datlemi, na závěr jsme jedly cizrnu. Menu je prakticky stejné každý den a ve všech rodinách. Obchodníci s potravinami, jejichž tržby během dnů Ramadánu razantně klesají, chytře proměňují své stánky s čajem a sušenkami na stánky s iftarovými sladkostmi, sušeným ovocem a nakládanou cizrnou.
Zatímco já jsem se po několika dnech cítila úplně zmožena ranním vstáváním a během dne jsem nevydržela bez litru džusu nebo coly, život v ulicích Bangladéše se rychle vracel do normálu.
Postící se Bangladéšan zvládne celý den řídit rikšu, vařit v rozpálené kuchyni nebo opravovat chodníky. K našemu překvapení jsme zjistily, že většina dětí se začíná postit v deseti letech. Kde berou energii k tomu, aby nás učily hrát fotbal a kriket, nechápu. Po prvním týdnu prozradí postní dobu jen ulice, jež se několikrát denně téměř úplně vyprázdní. I ti, kteří pravidlo pěti modliteb denně, během roku nedodržují, si modlitbu během Ramadánu nenechávají ujít. „Je to jako, když si dáš do banky peníze s vyšším úrokem. Každá modlitba, všechno dobré, co v Ramadánu uděláš, se ti úročí mnohonásobně víc,“ bylo mi vysvětleno.
Náš pseudopůst jsme vydržely týden. Posunutý denní režim a nulová výkonnost mě vedly k přemýšlení nad smyslem toho všeho. „Pro nás je Ramadán duchovním prožitkem, osobní zkušeností. Navíc jsme na něj zvyklí a připravení,“ vysvětloval nám pan Raihan, když se nás snažil od půstu odradit. Kvůli přísunu vody i spousty slazeného pití si ani netroufám říct, že jsem Ramadán držela. Osmý den jsme raději otevřeně poprosila o celodenní dávky jídla. Prohlašovat, že se postím, a dopíjet přitom litrovku coly, byla asi přece jen víc urážka, než vyjádření respektu místní kultuře.
Za podporu na naší cestě děkujeme očkovacímu centru Avenier a firmě Transalpinus, která nás vybavila filtrem Katadyn na přípravu pitné vody.
Na první pohled pouťová výzdoba se při druhém pohledu mění na
poutače mnoha kandidátů. Město Rajshahi jsme zažily v předvolebním
zmatku, ten však nic neubral pomalému a pohodovému tempu. V Bangladéši
v období největších veder to asi ani jinak nejde.
Na první pohled pouťová výzdoba se při druhém pohledu mění na poutače mnoha kandidátů. Město Rajshahi jsme zažily v předvolebním zmatku, ten však nic neubral pomalému a pohodovému tempu. V Bangladéši v období největších veder to asi ani jinak nejde.
Rajshahi je jedním z největších měst Bangladéše ležícím na západě těsně u hranice s Indií. Pokud se od ostatních měst v zemi něčím liší, pak nespočtem studentů navštěvujících několik zdejších vysokých škol. Kdo ale podle popisů v průvodci čeká intelektuální Mekku země, nedočká se. Rajshahi je bangladéšským městem jako každé jiné – nepřehledné, barevné, rušné a v den předvolbami navíc ještě zamořené papírovými lákači.
Rajshani není úplně turistickým rájem
Do Rajshahi jsme vyrazili v pátek. V této muslimské zemi je pátek jediným volným dnem, a to jen pro ty šťastlivce, kteří nepracují v obchůdcích, na trzích nebo jako řidiči. Jedná se o hlavní město stejnojmenného distriktu, takže dostat se sem v jakoukoli dobu autobusem nebo rikšou není problém. Jízdu vlevo po úzkých silnicí ozvláštňují náklaďáky, kozy, buvoli, cyklisti a chodci v protisměru. Ti všichni se sobě vyhýbají s precizností přeborníků v Tetrisu. Vše ale vždycky dobře dopadne, chce to jen trpělivost a pevné nervy.
K vidění v Rajshahi není dohromady nic. Turisty může přilákat snad jen nejstarší muzeum v Bangladéši ukrývající buddhistické a hinduistické sochy a několik maleb. Město Rajshahi nemá důvod se čímkoliv vzrušovat. Život tu plyne v rytmu pouličních stánkařů, odpolední siesty a čaje. Možná proto na mě působil celý ten předvolební humbuk tak násilně. Jako hodně přezdobený vánoční stromeček vypadaly telegrafní sloupy, dráty, domy, stánky, plotky, prostě všechno. Jako by někdo vysypal na město plný pytel konfet. Jako by dotyčný chtěl přece jen vykřesat z místních lidí trochu předvolební hysterie.
Souboj Ananasu se Zámkem
Bangladéšské volby neprobíhají tak úplně podle našich středoevropských představ. Jednotliví kandidáti nemají čísla, ale symboly. Předvolební kampaň je tedy soubojem Ananasu se Zámkem, Pumpou, Brýlemi, Slonem a Papouškem. Ty se derou do podvědomí z už zmíněných plakátů a vlaječek, ale i v podobě polystyrénových a kašírovaných plastik. Jednotný design toho všeho je pro mě prostě nepochopitelný.
Navštivte Markétin Fairtrade obchůdek tuktuki.cz a dejte svému šatníku nový rozměr. Budete originální a fér.
Jeden den v Rajshahi nám úplně stačil. Prošli jsme místní zoologickou, ono nejstarší muzeum, projeli jsme se na lodičce přes řeku a udělali nezbytné, v menším městě nemožné, výběry z bankomatu.
Průběh voleb jsme další den sledovali už jen v televizi. Přestože výsledky voleb ovlivňují celý distrikt, volit mohou pouze obyvatelé čtyř okresních měst. Ostatním nezbývá než radit svým známým a příbuzným, kteří v Rajshahi žijí. Jednotliví kandidáti nemají čísla, ale symboly. Voliči pak pod vybraný symbol na svém volebním lístku otisknou prst. Fronty před školami a nemocnicemi, kde se volby konaly, přenášely televize celý následující den. V Thanapaře, vesnici asi 35 kilometrů od Rajshahi, zajistilo zpravodajství denní dávku emocí namísto každodenních telenovel.
Sčítání výsledků trvalo až do dalšího dne. Vyhrál Ananas. Prý to nic nezmění a prý by nic nezměnil ani jiný kandidát. V Bangladéši, kde dvě hlavní politické strany nestojí proti sobě svými názory, ale osobními spory, se není asi čemu divit.
Za Banglatým Markéta Nešporová
Za podporu na naší cestě děkujeme očkovacímu centru Avenier a společnosti Transalpinus, která nám poskytla osobní filtr Katadyn na přípravu pitné vody.
Platilo a stále platí, že Prambanan je velkým soupeřem, co do rozlohy a velikosti blízkému buddhistickému Borobuduru, který je stále největší stúpou světa. Stavbu prambadannského kolosu počala Dynastie Sanžajů a trvala téměř půl století. Vstoupit sem můžeme dvěma vchody. Naše volba byla východní branou i přesto že, druhá možnost nabízela vše shlédnout za pár minut zeleným vláčkem.
Návštěva nám dala hezky zabrat. Šest chrámů stojících na vyvýšeném nádvoří a neuvěřitelných 224 menších okolo. Časté přírodní katastrofy, sice řadu z nich zcela zničily, ale i tak jsme měli možnost vidět stavby v Evropě nevídané. Nejhorší „pohroma“ se datuje rokem 1903 a místní tvrdí, že vše se může opakovat každých deset let, ale naštěstí tomu tak není. Přesto tento komplex je neustále v ohrožení a sotva se dokončí opravy po tsunami, na „řadu“ přichází zemětřesení.
Největší chrám patří, jak jinak, než Šivovi. Nádherné plastiky jsou jak na jeho chrámu, tak i dalších dvou. V jižní části každého zaujme socha světce Agastyi. Na „vytvoření“ svého břicha, si nechal opravdu hodně záležet.
Pověst o Štíhlé panně
Legenda o soše, která je k vidění v Šivově chrámu, se jmenuje Durgy. Není to socha, ale údajně zkamenělina dcery krále Ratu Boko. Jmenovala se Loro Jonggrang – Štíhlá panna. Takto jí proměnil její nápadník a ženich v hněvu. Přestože splnil její nelehké požadavky, sňatku se nedočkal a zkamenělina byla na světě. Chrámy se obchází vždy tak, jak „běží“ hodinové ručičky. Domorodci tvrdí, že jinak neodháníte přítomné zlé duchy. Pouze muslimové, po návratu z Meky, obchází chrámy opačně.
Chrlící oheň – sopka Merapi
Šestá nejaktivnější na světě a nejmocnější v Indonésii, tímto označením se může pochlubit, stále dýmající kužel sopky Merapi, která, shlíží na půlmilionovou Jogyakartu z výšky 2911 metrů.
Poslední erupce sopky byla šestadvacátého října 2010. Lidé z vesničky Kinahrejo i nejbližšího okolí opustili svá obydlí. Na přání sultána měl svůj domov opustit i šaman a hlídač sopky mBah Madirjan. Tento skromný a vtipný člověk, který dostával od sultána měsíční plat ve výši jednoho dolaru, to ovšem odmítl. Spolu s dalšími třinácti lidmi je pak našli mrtvé v domě, kde žil. Horký popel zničil nejen tyto lidské životy, ale okolní krajinu změnil k nepoznání.
Dnes se příroda z této „šlamastiky“ vzpamatovává a domorodci se zde znova vrací a začínají zcela zničené domy opravovat, jiní staví domy nové. Tady jsem žil a dále budu, říká mi téměř každý, kterého se ptám, zda tady chce žít. Věří, že si bohy udobřují, když se v létě vypravují v procesí s dary a na vrchol sopky. Zatím je Merapi moc neposlouchá a „žuchne“ si, kdy se jí zlíbí. Pro nás věc nepochopitelná. Místo toho, aby se nastěhovali jinam, znova se „nasáčkují“, pod „Chrlící oheň“, kde jim hrozí smrt.
Pokud se budete chtít dostat na okraj kráteru a podívat se, do tři sta metrů hluboké sopky Bromo, z vesničky Cemoro Lawang, budete muset nejdříve zdolat černé pouštní pole – „Moře písku“, které zde zbylo z vyhaslé sopky Gunung Tengger s pozoruhodným hinduistickým chrámem a poté 249 schodů. Okolo kouřícího kráteru vede úzká pěšina, a pokud nebude zamračeno a tesilové mraky nebudou sahat až k zemi, budete se kochat pohledem z výšky 2392 metrů na okolní sopky Kursi, Batok, i na 3676 metrů vysokou sopku Semeru.
Pracovití Tenggeřané a legenda o vzniku sopky Bromo
V okolí „Broma“ žije ve zhruba čtyřiceti vesnicích, tři sta tisíc pracovitých Tengeřanů, kteří se od Jávanců liší jak jazykově, tak etnicky i kulturně. Na neskutečně strmých sopečných svazích vidíte růst cibuli, česnek, kukuřici i brambory a v upravených zahradách zase nádherné exotické květiny.
Tenggeřané stále bezmezně věří, že Rara Anteng, poslední dcera krále majapahitského, která porodila pětadvacet dětí, zapomněla dodržet svůj slib. Bohové zemi potrestali nemocemi i smrtí. Otec se rozhodl darovat bohům nejmladšího syna. Následoval silný výbuch, po kterém vznikla hora a sopka Gunung Bromo. Legenda se slaví pohyblivým svátkem Kasada. Začíná motlitbou u chrámu a následně věřící rok co rok jdou darovat bohům nejen květiny, ale i peníze, ovoce a své výpěstky, které vypěstovali, na vrchol sopky.
Kawah Ijen – Cesta ke žlutým galejím
Bez šesti metrů měří dva tisíce, hloubka modrozeleného jezera dosahuje dvě stě metrů a teplotu má od dvaceti do čtyřiceti stupňů. Je největší a nejdéle existující sirným jezerem světa.
Samozřejmě, že jsme toto jezero chtěli vidět. Vydali jsme se na tři kilometrovou prudkou cestu zeleným lesem, kterou poté, vystřídala holá skaliska a v hloubce dvě stě metrů uviděli, hladinu Kawah Ijenu.
Na dno kráteru vede potrubí s čistou kapalnou sírou, kde kapalní, tuhne a následně jí primitivním způsobem (železnými tyčemi) těží horníci. Do dvou proutěných košů, spojených vahadlem, naloží holýma rukama síru o celkové váze i přes 80 kilogramů a vynáší jí k vážení, odkud pak putuje k dalšímu zpracování. Cesta těmito žlutými galejemi je dlouhá čtyři kilometry. Skalnaté bílé svahy kráteru jsou strmé a cesta dolů zabere půl hodiny. Ochranné a pracovní pomůcky se tady nenosí, pouze v ústech kus mokrého hadru, aby se nenadýchali sirných výparů. Za kilo vytěženého nerostu nedostanou ani celou korunu platu. Za den to „otočí“ dva krát. Vidět tyto drobné chlapy v otrhaných tílkách, galoších, nebo jen v pryžových šlapkách, kteří musí tímto způsobem, živit své rodiny moc příjemný zážitek nebyl a stejně tak vidět chatrče, kde po čas týdne žijí.
Autor článku, František Mamula, vydal knihu Z Beskyd do exotického ráje.
Na sto dvaceti stránkách píše o Srí Lance, Jávě, Bali, Sulawesi, Komodu, Rince, indonéských sopkách a dracích ze souostroví Komodo.
O knihu si určitě napište, cena je 190 Kč + poštovné. Objednávejte přímo na emailu f.mamula (at) seznam.cz.
Hinduistický Prambanan
Prambanan: Stěny chrámu zdobené reliéfy
Šaman a strážce sopky mBah Maridjan
K úpatí kouřící sopky Bromo se můžete svést i na hřbetu koně
Neskutečné barvy jezera Kawah Ijen
Sirné doly: Horník s plnými koši síry
Hinduistický Prambanan
Po častém zemětřesení se stavba změní v hory kamení
Prambanan: Zelený vláček se ve vedru hodí
Cesta k vrcholu jezera Kawah Ijen není snadná
Ohořelé motocykly reportérů, kteří zahynuli při erupci
Rok a dva měsíce po výbuchu Merapi
Sopka Merapi
Toto dokáže láva po výbuchu sopky
Sopka Bromo: 249 schodů k vrcholu Broma
Sopka Bromo: Hinduistický chrám u úpatí monte Bromo
Pohled do sopky Bromo
Vrchol sopky Bromo
Zemědělská pole ve výšce dva tisíce metrů u sopky Bromo
