Ráno jsem se probudil jako první, vstal jsem. Naši hostitelé se
ptali, co tak brzo vstávám. Snažil jsem se vymluvit na to, že u
nás je už osm hodin, to však nevyšlo, protože u nás v tu doby je
hodin šest. Dostal jsem čaj, chleba, máslo, sušenky a vynadáno, že
málo jím, že nechci mlíko, a že si málo mažu. Když jsem skoro
dosnídal začali vstávat ostatní a taky snídali. Po té co opravdu
bohatýrsky posnídali i oni rozloučili jsme se, slíbili, že až
budem příště v Kalinigradu, že se určitě stavíme.
Pobaltí na kolech: Pod mostem v Rusku
