Věroš Kaplan Začínám psát už třetí část svého seriálu o (ne)fotografování. Vystavuji se nebezpečí, že seriál bude dlouhý jako Dallas, proto slibuji, že toho časem nechám a začnu psát i o něčem jiném. Než mne něco (někdo) napadne, napíšu ještě jeden článeček o svých fotografických dobrodružstvích.
Když jsem zjistil, že některé fotky jsou šedivé, bral jsem to jako vlastnost přístroje. Když už jich takových bylo tolik, že to začalo být podivné i mně, začal jsem přemýšlet, čím by tento zajímavý úkaz mohl být způsoben. Vyloučil jsem UFO (ty, jak je známo létají jenom v létě a nad obilím) i erupce na Slunci (problémové fotky byly focené po jeho západu) a došel jsem k závěru, že jsou podexponované – v češtině to znamená, že mám moc slabý blesk.
Proto jsem začal v návodu hledat informace o tom, jak moc si mohu dovolovat vystrkovat oko a jak může být objekt daleko, abych si na něho mohl posvítit. Našel jsem tam sice spoustu zajímavých informací, ale technické údaje tam nebyly. Až na druhý pokus jsem zjistil, že příslušná pasáž se nachází pouze v německém návodu. Pomineme-li skutečnost, že němčina je pro mne španělskou urbanizační strukturou nevysoké úrovně, zajímalo by mne, jestli si překladatel myslel, že takové věci české čtenáře zajímat nebudou?
P.S.: Na závěr mi dovolte jedno úsloví: „Nemusíte mít nepřátele, stačí jeden dobrý kamarád.“ Přesvědčoval jsem Damona, že jedna fotka se mi obzvlášť povedla – Danka na ní IMHO vypadá opravdu dobře – a čekal jsem, že mi tu fotku pochválí. A víte, co mi ta dobrá duše odpověděla? Že to prý není moje vina…
