Zajímavá města

Při prvním pohledu na městský kanál většina cizinců ohrne nos a
všechny zdejší „khlongy“ si spojí pod jediné označení – stoka.
Přesto však návštěvník, který se už předem obrní trochou trpělivosti,
shovívavosti a tolerance, dokáže propadnout kouzlu těchto míst a objevovat
jejich zajímavosti.

V poloprázdném nočním vlaku z Vilniusu do Kaliningradu jsme
byli asi jediní cizinci – dva Češi a jeden Slovák. Ráno jsme byli
v Kaliningradu, vlak zastavil na nádraží pamatujícím ještě Německou
říší, kde jsme se v místní noclehárně ubytovali. Bylo na čase
vyrazit objevovat nejzápadnější ruskou oblast…

Hlavní centrum Benátek už máme prohlédnuté, tak proč si nevyjet na
další z ostrůvků. Jako dopravní prostředek využijeme místní lodní
autobus. Míjeli jsme nejen spoustu vodních taxi, hasičů na motorovém člunu
nebo vodní ambulanci, ale také svatebčany, což byla opravdu zajímavá
podívaná.

Se svými 119 500 obyvateli je Reykjavík nejrušnější město
Islandu. Dočtete se, co stojí za to vidět, jak je Reykjavík drahý, ale
popíšu vám i to, jací Islanďané jsou, neboť jsem v jedné
rodině strávila celý týden a nasbírala spoustu zkušeností.

Pokud budete v Buenos Aires přes víkend, zajděte na nedělní trh na
Plaza Dorrego. Navazující čtvrť La Boca je vyhlášená zejména uličkou
pestrobarevných budov Caminito, kterou najdete snad v každém
turistickém průvodci. Přímo v ní nebo v okolí najdete spoustu
Parillas s „typickým“ tango show pro turisty.

Po zralé úvaze jsme se vydali na široký bulvár, kde jsme spočinuli na
lavičce umístěné na rozhraní parčíku a hlavní třídy. Teplota byla na
pováženou, a tak jsem klobouk narazil hluboko do očí a šálu omotal přes
ústa tak, aby vydechovaný vzduch naveden správnými směry ohříval ušní
boltce. Pátá hodina. Tma se stále nehodlala poddat, ale na ulici se již
začaly vynořovat roztodivné kriplkáry i osamocení chodci.

Londýn – hlavní město Spojeného království, či chcete-li Velké
Británie, pýcha všech Angličanů, obdivovaný turisty a vyhledávaný
emigranty, město mnoha uskutečněných snů, bouřlivé historie, oslavující
moc králů, přihlížející jejich pádům.

Klidné centrum bretaňské kultury, sídlo hrnčířů, město starobylých
brázděných domů na soutoku řek Odet a Steir – tak lze v krátkosti
charakterizovat město, které sice většina cestovních kanceláří zařazuje
do programu svých zájezdů, ale na jeho prohlídku vymezuje jen minimum
času.