Connect with us

Zajímavá města

Vodní tramvaje v Bangkoku

Při prvním pohledu na městský kanál většina cizinců ohrne nos a
všechny zdejší „khlongy“ si spojí pod jediné označení – stoka.
Přesto však návštěvník, který se už předem obrní trochou trpělivosti,
shovívavosti a tolerance, dokáže propadnout kouzlu těchto míst a objevovat
jejich zajímavosti.

Published

on

Bangkok – to je jedno obrovské mraveniště lidí, které je třeba každého rána a každého odpoledne přepravit za prací, do škol, za zábavou,… leckdy z jednoho konce města na druhý. Úkol to není vůbec jednoduchý, a tak se k tomu používají všechny možné dopravní prostředky. Je tu moderní nadzemní dráha, jejíž systém se ale zatím jen postupně rozrůstá. A tak největší díl práce zůstává na autobusech, taxících, osobních automobilech, motorových tříkolkách „tuk-tuk“, motorkách, bicyklech a „vodních tramvajích“.

Po kanálech starým Bangkokem

Bylo by zřejmé dobré objasnit, co se za posledním zmiňovaným pojmem vlastně skrývá. Výraz „vodní tramvaj“ není zase až tak originální. Používá se třeba v tureckém Istanbulu, italských Benátkách, francouzském Marseille či Concarneau. Tady však pod sebou skrývá ve svém principu jednoduchý, ale promyšlený systém vodních linek, využívající posledních zhruba dvacet vodních kanálů, napájených vodami řeky Chao Phraya. V thajštině se pro ně používá výraz „khlong“, který označuje někde i poměrně úzké kanály, lemované přízemními domky – pozůstatky původní městské zástavby. Člověk si připadá, když projíždí touto připomínkou starého Bangkoku, jak kdyby poodhaloval pomyslnou roušku, skrývající intimitu tohoto lidského mraveniště. Rychle plující člun sice nezastaví tam, kde by si to člověk zrovna přál, ale i v rychlém tempu plavby dokáže pochopit tu nostalgii a smutek zdejších obyvatel nad tím, že starý Bangkok tak závratným tempem mizí.


Khlongy – tepny města

Při prvním pohledu na městský kanál většina cizinců ohrne nos a všechny zdejší „khlongy“ si spojí pod jediné označení – stoka. Snad do určité míry mají i pravdu. Zdejší obyvatelé si opravdu s nějakou tou hygienou, o odpadovém hospodářství ani nemluvě, hlavu nelámou. Přesto však návštěvník, který se už předem obrní trochou trpělivosti, shovívavosti a tolerance, dokáže propadnout kouzlu těchto míst a objevovat jejich zajímavosti. Snad je to paradoxní, ale právě tady, uprostřed obrovského velkoměsta, se můžete setkat se soužitím člověk a přírody. V úzké symbióze s řekou se tady rodí, žijí a umírají lidé. Vodní tok pro ně není jen občas nevyzpytatelný a trochu nebezpečný soused, ale také zdroj obživy, prostředek hygieny a za dlouhých, horkých večerů i společník, jehož šplouchání tak báječně uspává. Snad jen občasné zaburácení lodního motoru dokáže na chvíli protrhnout ospalou atmosféru, do níž občas z nedalekých ulic, oddělených od řeky řadou obytných domů, dolehne ozvěna vzdáleného městského ruchu.

Vodní „městská doprava“


Přiznám se, že během mého krátkého pobytu v thajské metropoli jsem nepronikl do tajů zdejších jízdních řádů. A tak jsem se, vyzbrojen jen svou angličtinou, rukama, nohama, touhou po improvizaci a jištěn přítomností své partnerky a svých přátel, ponořil do tajů lodního provozu. Lodní zastávky najdete celkem jednoduše. Bývají doslova přilepeny na břehu kanálu v bezprostřední blízkosti mostu, klenoucího se přes vodní tok. Nechybí na nich stříška pro případ dešťů, kterých tady bývá v monzunovém období dost a dost. Čas příjezdu lodního spoje se dá celkem dobře odhadnout podle množství čekajících cestujících. Ve chvíli, kdy se zdá, že vzrůstající hrozen cestujících začne padat do vody, většinou se v zatáčce objeví rychle jedoucí člun, který toto nebezpečí zažehná. Nevím, zda jsou to dlouholeté zkušenosti, nebo intuice tvůrců jízdního řádu, ale nikdy jsme neviděli, že by po odjezdu lodi zůstali na nástupišti cestující, kteří by se do „vodní tramvaje“ prostě nevešli. Provoz na kanálech je obousměrný a proto i zastávky jsou umisťovány po obou stranách vodního koryta, s výjimkou konečných stanic, kde pochopitelně stačí jedno nástupiště.

Na hladině vodních kanálů


Když jsme usedli do jedné z četných, pendlujících lodí, nevěděli jsme přesně, co nás čeká, kam se dostaneme, a tak jsme se prostě nechali vézt. Nástup na loď je dílem okamžiku a tomu se musí přizpůsobit i cizinec. Nemajíce sice zručnost a zkušenosti domorodců, přesto jsme se nakonec dostali na kymácející se palubu a ještě dříve, než jsme se pořádně usadili, loď už hbitě vyrazila vpřed. Sezení nebylo vpravdě příliš pohodlné. Obyčejné dřevěné lavice, žádné polstrování, strohé, ale účelné vybavení. A proč také?! Tady jde o rychlost a jednoduchost. Tady není místo pro zhýčkané turisty zvyklé na pohodlí a luxus pohodlných autokarů!

Překvapila nás rychlost, se kterou se člun protahoval občas dost úzkým kanálem. Brzy jsme pochopili i účelnost plachet visících po stranách člunu. Prudce odstřikující voda totiž občas vyšplíchla přes bok člunu a nebýt již zmiňované ochrany, asi bychom dorazili do cíle cesty slušně zmáčení. Nakonec našim šortkám a tričku by to zase asi moc neuškodilo, ale je nutno si uvědomit, že tento druh dopravy využívají i úředníci, lidé mířící za zábavou nebo do společnosti a ti by asi neuvítali, kdyby jejich obleky měly doznat nějaké újmy, díky spršce vody.

“Specialistou na Thajsko je cestovní kancelář ESO Travel. Dovolená Thajsko – vyberte si ideální zájezd za exotikou nejen do Bankgoku.“

Zatímco „šoféři“ zdejších kocábek sedí celkem v pohodlí za sklem kabiny a soustředí se jen na řízení člunu, průvodčí mají těch povinností více. Nutno především zdůraznit, že vybírání poplatků za dopravu, se děje zásadně během jízdy. A tak tito, vesměs mladí Thajci šplhají za plné jízdy po bocích lodě a inkasují příslušné částky, vydávají lístky, v přístavišti vyskakují na molo a zase naskakují, navzájem se přitom překřikují a přitom dávají pozor na to, aby je vlna od protijedoucí lodě nebo některý z nízkých mostů nesrazily do kalných vod. Zpočátku jsme nechápali, když průvodčí postávali u loďky v ochranných přilbách, důvod těchto ochranných pomůcek, ale po prvních stovkách metrů jízdy jsme pochopili. Řada mostů a můstků se klene jen pár centimetrů nad stříškami člunů a jsou místa, kde se musí tyto stříšky snižovat, aby plavidlo vůbec takovým místem projelo. Sice je diskutabilní, zda by přilba při nárazu do poctivého betonu byla co platná, nicméně ji používali všichni průvodčí, a tak zřejmě svůj význam má.


Thajská metropole zadními vrátky

Je třeba říci, že jen málo věcí v Bangkoku Vám pomůže rychle a relativně snadno pochopit duši tohoto města. Nic lépe neodhrne pozlátko moderní architektury a vysokých mrakodrapů jako jízda po zdejších vodních kanálech. Z jejich hladiny člověk vnímá budovy mrakodrapů jako pouhou kulisu. To hlavní se děje na vodní hladině, na obou březích, na balkonech, v oknech nebo na pavlačích okolních domů, na palubě lodi. Tady všude kolem Vás sedí, postávají, koupají se, odpočívají a v naprosté většině i usmívají obyčejní obyvatelé tohoto města. Prostě žijí! A vy sedíte vedle nich a cítíte se být součástí toho obrovského „mumraje“, kterým toto lidské „mraveniště“ žije po celých 24 hodin. Jste s nimi a oni s Vámi! Pro někoho snad maličkost, letmá vzpomínka z dovolené, pro někoho však zážitek na celý život!

Bangkok – to je jedno obrovské mraveniště lidí, které je třeba každého rána a každého odpoledne přepravit za prací, do škol, za zábavou,… leckdy z jednoho konce města na druhý. Úkol to není vůbec jednoduchý, a tak se k tomu používají všechny možné dopravní prostředky. Je tu moderní nadzemní dráha, jejíž systém se ale zatím jen postupně rozrůstá. A tak největší díl práce zůstává na autobusech, taxících, osobních automobilech, motorových tříkolkách „tuk-tuk“, motorkách, bicyklech a „vodních tramvajích“.

Po kanálech starým Bangkokem

Bylo by zřejmé dobré objasnit, co se za posledním zmiňovaným pojmem vlastně skrývá. Výraz „vodní tramvaj“ není zase až tak originální. Používá se třeba v tureckém Istanbulu, italských Benátkách, francouzském Marseille či Concarneau. Tady však pod sebou skrývá ve svém principu jednoduchý, ale promyšlený systém vodních linek, využívající posledních zhruba dvacet vodních kanálů, napájených vodami řeky Chao Phraya. V thajštině se pro ně používá výraz „khlong“, který označuje někde i poměrně úzké kanály, lemované přízemními domky – pozůstatky původní městské zástavby. Člověk si připadá, když projíždí touto připomínkou starého Bangkoku, jak kdyby poodhaloval pomyslnou roušku, skrývající intimitu tohoto lidského mraveniště. Rychle plující člun sice nezastaví tam, kde by si to člověk zrovna přál, ale i v rychlém tempu plavby dokáže pochopit tu nostalgii a smutek zdejších obyvatel nad tím, že starý Bangkok tak závratným tempem mizí.


Khlongy – tepny města

Při prvním pohledu na městský kanál většina cizinců ohrne nos a všechny zdejší „khlongy“ si spojí pod jediné označení – stoka. Snad do určité míry mají i pravdu. Zdejší obyvatelé si opravdu s nějakou tou hygienou, o odpadovém hospodářství ani nemluvě, hlavu nelámou. Přesto však návštěvník, který se už předem obrní trochou trpělivosti, shovívavosti a tolerance, dokáže propadnout kouzlu těchto míst a objevovat jejich zajímavosti. Snad je to paradoxní, ale právě tady, uprostřed obrovského velkoměsta, se můžete setkat se soužitím člověk a přírody. V úzké symbióze s řekou se tady rodí, žijí a umírají lidé. Vodní tok pro ně není jen občas nevyzpytatelný a trochu nebezpečný soused, ale také zdroj obživy, prostředek hygieny a za dlouhých, horkých večerů i společník, jehož šplouchání tak báječně uspává. Snad jen občasné zaburácení lodního motoru dokáže na chvíli protrhnout ospalou atmosféru, do níž občas z nedalekých ulic, oddělených od řeky řadou obytných domů, dolehne ozvěna vzdáleného městského ruchu.

Vodní „městská doprava“


Přiznám se, že během mého krátkého pobytu v thajské metropoli jsem nepronikl do tajů zdejších jízdních řádů. A tak jsem se, vyzbrojen jen svou angličtinou, rukama, nohama, touhou po improvizaci a jištěn přítomností své partnerky a svých přátel, ponořil do tajů lodního provozu. Lodní zastávky najdete celkem jednoduše. Bývají doslova přilepeny na břehu kanálu v bezprostřední blízkosti mostu, klenoucího se přes vodní tok. Nechybí na nich stříška pro případ dešťů, kterých tady bývá v monzunovém období dost a dost. Čas příjezdu lodního spoje se dá celkem dobře odhadnout podle množství čekajících cestujících. Ve chvíli, kdy se zdá, že vzrůstající hrozen cestujících začne padat do vody, většinou se v zatáčce objeví rychle jedoucí člun, který toto nebezpečí zažehná. Nevím, zda jsou to dlouholeté zkušenosti, nebo intuice tvůrců jízdního řádu, ale nikdy jsme neviděli, že by po odjezdu lodi zůstali na nástupišti cestující, kteří by se do „vodní tramvaje“ prostě nevešli. Provoz na kanálech je obousměrný a proto i zastávky jsou umisťovány po obou stranách vodního koryta, s výjimkou konečných stanic, kde pochopitelně stačí jedno nástupiště.

Na hladině vodních kanálů


Když jsme usedli do jedné z četných, pendlujících lodí, nevěděli jsme přesně, co nás čeká, kam se dostaneme, a tak jsme se prostě nechali vézt. Nástup na loď je dílem okamžiku a tomu se musí přizpůsobit i cizinec. Nemajíce sice zručnost a zkušenosti domorodců, přesto jsme se nakonec dostali na kymácející se palubu a ještě dříve, než jsme se pořádně usadili, loď už hbitě vyrazila vpřed. Sezení nebylo vpravdě příliš pohodlné. Obyčejné dřevěné lavice, žádné polstrování, strohé, ale účelné vybavení. A proč také?! Tady jde o rychlost a jednoduchost. Tady není místo pro zhýčkané turisty zvyklé na pohodlí a luxus pohodlných autokarů!

Překvapila nás rychlost, se kterou se člun protahoval občas dost úzkým kanálem. Brzy jsme pochopili i účelnost plachet visících po stranách člunu. Prudce odstřikující voda totiž občas vyšplíchla přes bok člunu a nebýt již zmiňované ochrany, asi bychom dorazili do cíle cesty slušně zmáčení. Nakonec našim šortkám a tričku by to zase asi moc neuškodilo, ale je nutno si uvědomit, že tento druh dopravy využívají i úředníci, lidé mířící za zábavou nebo do společnosti a ti by asi neuvítali, kdyby jejich obleky měly doznat nějaké újmy, díky spršce vody.

“Specialistou na Thajsko je cestovní kancelář ESO Travel. Dovolená Thajsko – vyberte si ideální zájezd za exotikou nejen do Bankgoku.“

Zatímco „šoféři“ zdejších kocábek sedí celkem v pohodlí za sklem kabiny a soustředí se jen na řízení člunu, průvodčí mají těch povinností více. Nutno především zdůraznit, že vybírání poplatků za dopravu, se děje zásadně během jízdy. A tak tito, vesměs mladí Thajci šplhají za plné jízdy po bocích lodě a inkasují příslušné částky, vydávají lístky, v přístavišti vyskakují na molo a zase naskakují, navzájem se přitom překřikují a přitom dávají pozor na to, aby je vlna od protijedoucí lodě nebo některý z nízkých mostů nesrazily do kalných vod. Zpočátku jsme nechápali, když průvodčí postávali u loďky v ochranných přilbách, důvod těchto ochranných pomůcek, ale po prvních stovkách metrů jízdy jsme pochopili. Řada mostů a můstků se klene jen pár centimetrů nad stříškami člunů a jsou místa, kde se musí tyto stříšky snižovat, aby plavidlo vůbec takovým místem projelo. Sice je diskutabilní, zda by přilba při nárazu do poctivého betonu byla co platná, nicméně ji používali všichni průvodčí, a tak zřejmě svůj význam má.


Thajská metropole zadními vrátky

Je třeba říci, že jen málo věcí v Bangkoku Vám pomůže rychle a relativně snadno pochopit duši tohoto města. Nic lépe neodhrne pozlátko moderní architektury a vysokých mrakodrapů jako jízda po zdejších vodních kanálech. Z jejich hladiny člověk vnímá budovy mrakodrapů jako pouhou kulisu. To hlavní se děje na vodní hladině, na obou březích, na balkonech, v oknech nebo na pavlačích okolních domů, na palubě lodi. Tady všude kolem Vás sedí, postávají, koupají se, odpočívají a v naprosté většině i usmívají obyčejní obyvatelé tohoto města. Prostě žijí! A vy sedíte vedle nich a cítíte se být součástí toho obrovského „mumraje“, kterým toto lidské „mraveniště“ žije po celých 24 hodin. Jste s nimi a oni s Vámi! Pro někoho snad maličkost, letmá vzpomínka z dovolené, pro někoho však zážitek na celý život!

Continue Reading

Zajímavá města

Oáza klidu a luxusu. Odpočinkový víkend v srdci Vysočiny

Published

on

By

Každý z nás si občas zaslouží nebývalou péči a okamžiky plné ticha, zkrátka pár magických chvilek mimo realitu všedních dní. Občas stačí jeden luxusní víkend a vy se do svého každodenního života vracíte plni nové energie a chuti pustit se do svých projektů, práce či celého života s novým nadšením. Ubytování na zámku Chateau Herále je přesně tím zážitkem, který tohle dokáže.

Odpočinek v pokojích s příběhem

Luxusní zámecké pokoje jsou samy o sobě velkým zážitkem. Historie kamenných zámeckých zdí sahá až do 13. století, a přesto pokoje oplývají veškerým luxusem dnešních časů. Velkolepé pokoje jsou designované ve stylu galerie, takže v každém z nich se nachází dokonalá kopie díla některého velkého českého mistra. Originály všech obrazů využitých v pokojích pak zdobí společné prostory zámku a zapůjčila je oblastní galerie.

Pokoje mají navíc vše pro dokonalý odpočinek. Kvalitní matrace jsou vyrobeny na zakázku, jsou nadstandardně vysoké a nabízejí tvrdou či středně tvrdou stranu, aby dokázaly uspokojit osobní přání každého hosta. Pohodlné postele můžete doplnit o výběr polštáře dle vlastního přání ze zámeckého pillow menu. Pokud chcete opravdu co nejštědřejší prostor, zvolte luxusní zámecké apartmány.

Wellness francouzských kvalit

V historických prostorách se nachází také zámecké Spa, jemuž propůjčila jako prvnímu v Česku licenci přírodní kosmetika L’OCCITANE. Hosté milují bazén pod klenbami z 12. století, silencárium s výhledem do zahrady i netradiční herbárium odkazující na dávné lazebnické postupy. Samozřejmostí je velká nabídka procedur, které si můžete užít v intimní atmosféře soukromých wellness prostor.

Unikátní zámecký park a dokonalá restaurace

Velkou výhodou celého hotelového areálu je opravdový klid a pocit odlehlosti díky rozlehlému tradičnímu anglickému parku. Dlouhá procházka pod korunami stromů vás zavede až k barokní soše sv. Agasia z první poloviny 18. století či k ještě starším Božím mukám. Můžete rozjímat, meditovat nebo si nechat v zámecké kuchyni připravit piknikový koš s těmi nejvybranějšími dobrotami.

Zámecká restaurace stojí na lokálních surovinách, kvalitě a svěžích intepretacích tradiční české kuchyně. Úžasné jsou samotné prostory jídelen a vkusně ručně foukané číše a poháry.

Kniha zážitků Spoustu vkusného luxusu najdete i mezi tipy na výlety v Knize zážitků. Projížďky kabrioletem, piknikové koše v přírodě, golfové výpravy, toulání v lesích nebo návštěva nedalekých památek UNESCO. Vše zařídí a připraví hotelový personál s úsměvem na tváří.

Continue Reading

Zajímavá města

Letní dovolená v Česku? Koupaliště a kemp Lodín

Published

on

Jaro už je tady – takže je nejvyšší čas začít plánovat zaslouženou letní dovolenou. Pokud máte již dost povalování se u moře, určitě je pro vás vhodná letní dovolená v Česku. Možná si to nemyslíte, ale věřte, že i u nás se dá zažít spousta zážitků a vidět krásnou přírodu stejně tak, jako kdybyste se vydali do zahraničí. A navíc ušetříte, což je v dnešní době zdražování hodně příjemný bonus. Kemp s koupalištěm je ideální volba.

Koupaliště s kemp Lodín

Pokud plánujete rodinnou dovolenou, Koupaliště a kemp Lodín jsou pro vás skvělou variantou. Na své si zde totiž přijdou jak dospělí, tak děti. Pro všechny věkové kategorie jsou zde připraveny zážitky ve formě vodních atrakcí, jako je spousta bazénů, tobogánů, aquaroller a tak oblíbený vodní banán, nebo dokonce i vodní kokos! Takže zábava pro děti je zaručená na celý den. Ubytování v kempu je pohodlné – a všechno máte takříkajíc po ruce.

Zábava pro dospělé

Kemp se nachází v areálu u Nechanic, kde je samozřejmě velký prostor i pro sportovní vyžití. Milovníky posilování potěší venkovní fitness, pokud jedete s partou kamarádů, jistě oceníte možnost zahrát si kolektivní sporty, jako je volejbal, fotbal či tenis. Odpočinout si pak můžete například při minigolfu. A pokud budou vaše děti již z koupání unaveny, mohou si užít volný čas na velkém dětském hřišti, kde si jistě najdou spoustu kamarádů – a vy se můžete i nadále věnovat sportovním aktivitám. Vše si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Výlety do okolí

Určitě se necháte zlákat také na objevování okolní krajiny. Můžete se tedy vydat na příjemnou procházku, pokud jsou ale vaše děti již starší, nic vám nebrání, abyste se vydali zkoumat krásy přírody na kole. V kempu je k dispozici půjčovna dámských i pánských kol s veškerým základním vybavením. Až se večer vrátíte, odpočinete si v malebné pergole, kde je k dispozici i gril. Dámy jistě ocení nabídku zkrášlovacího centra, jež nabízí masáže, lymfodrenáže, biorezonanci a spoustu dalších kosmetických procedur. Navštivte https://www.camplodin.cz/ a přesvědčte se sami.

Proč tedy jezdit k moři, když u nás máte vše, co si jen můžete přát? Letní dovolená s dětmi u nás vás nadchne.

Continue Reading

Zajímavá města

Prodloužený víkend ve Švýcarsku

Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na
občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už
po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až
nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu
krásu.

Published

on




Na cestu do Švýcarska jsem se velmi těšila. Už i proto, že jsem při studování cesty na mapě viděla tolik zajímavých míst. Jenže záhy přišlo zklamání. A to, když nás navigace vedla pouze po dálnicích a ze zajímavých míst jsme viděli jen směrovky. Každé odbočení a zastávka cestou by znamenaly zdržení a my jsme se museli držet časového harmonogramu, protože jsme na cestu měli pouhý prodloužený víkend. V plánu byl Zurich, Luzern, Interlaken a Rýnské vodopády. Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu krásu fotoaparátem.


Švýcarsko mě překvapilo spoustou tunelů, kterými projíždíte po cestě. Jsou úplně všude a některé jsou velmi dlouhé. I několik kilometrů. Když jimi projíždíte, máte pocit, že snad nikdy nevyjedete ven. Můj subjektivní pocit byl velmi nepříjemný, až klaustrofobický. Konečně se kilometry na směrovkách s názvem Zurich začaly snižovat. Byli jsme trochu nervózní z toho, že ještě pořád nemáme dálniční známku. Ale žádné kontroly jsme po cestě nepotkali.

Poznávání Zurichu

Po příjezdu do Zurichu jsme snadno s pomocí GPS našli náš hotel a ihned po ubytování vyrazili na první obhlídku. Ubytování v Zurichu patří mezi nejdražší na světě, ale pokud si hotel objednáte s předstihem, dají se ceny srovnat s centrem Prahy. Doprava je v Zurichu na první pohled velmi složitá. Po městě jezdí tramvaje, trolejbusy, autobusy, rychlovlaky a vážně není snadné se vyznat ve směrech a jízdenkách. Po oslovení několika kolemjdoucích a požádání o radu jsem byla stále bezradnější. Hlavně skoro nikdo nemluvil anglicky. Buď šílenou švýcarskou němčinou nebo francouzsky či italsky. Možná to byla jen má smůla, že jsem narážela na lidi, kterým nerozumím a oni mně. Nicméně nakonec jsme do centra došli pěšky podle mapy. Musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí, protože cesta byla velmi zajímavá a myslím, že nejlepší je pěší chůze pro poznání města. Co mě překvapilo, bylo, že všude můžete vidět „zaparkována“ jízdní kola. Před obchody, před obytnými domy, u parků i v centru. Kola si můžete zapůjčit zdarma a nechat je ve stojanech, které jsou po celém městě. To si v Čechách bohužel neumím představit.



Centrum je opravdu nádherné. Spousta kaváren, restaurací, obchodů a lidí. Měla jsem dojem, že se tu všichni velmi dobře baví. Ta atmosféra byla tak příjemná. Kolem jezera seděli lidé všech věkových kategorií. Většina si dělala piknik s krabičkou s obědem, či si prostě užívali oběd o pracovní pauze. Neuvěřitelné mi přišlo, když jsem viděla muže v obleku, jak si ho svlékl, šel si zaplavat, pak pojedl svůj oběd a znovu se oblékl do obleku a vyrazil zpátky do práce. Taková pohoda z toho všeho čišela. Po jezeře se můžete projet parníkem, což je opravdu skvělá vyjížďka za překvapivě nízké ceny. Protože jinak je v Zurichu celkem draho. Večeře v restauraci vám peněženku spolehlivě provětrá. Ale zase má své kouzlo dívat se z některé ze zahrádek po setmění na nádherné můstky, kterých je v centru několik a dost blízko u sebe. Vypadají skoro jako zmenšenina panoramatu pražských mostů.




Jídlo ve Švýcarsku je velmi specifické. Podává se hodně masa. Dostanete od telecích řízků po těstoviny. Oblíbené jsou rösti, což jsou smažené bramborové placičky opékané do křupava. Vyhlášené jsou tu grilované klobásky, domácí chléb a malé knedlíčky chnöpfli. Hodně populární jsou tu asijské restaurace.


Nakupování v Zurichu vás může přijít draho. Vyhlášená Bahnhoffstarsse je nejdražší a nejelegantnější nákupní ulicí. Ale najdou se tu samozřejmě i levnější nákupní centra. Potraviny nakoupíte v Coopu, kterých je tu obrovská síť. Jen trochu jinak zásobované než ty naše. Je adresou mnoha významných bank. Za vidění stojí také nádraží v Zurichu, které působí jako velké tržiště. Nezapomeňte si koupit švýcarskou čokoládu.

Malebné městečko Interlaken

Dalším cílem bylo turisticky vyhlášené městečko Interlaken. Kolikrát jsem si prohlížela úchvatné obrázky na netu a sjížděla videa na youtube. Z Zurichu je to asi 1,5 hodiny jízdy. Hotely tu jsou nehorázně drahé, ale dají se najít penziony nebo hostinské domy za normálnější ceny, i když levné se říct nedá. Všem hotelům vévodí Victoria hotel, který je opravdu ultra luxusní a stojí na nejlepším místě, odkud můžete obdivovat Jungfrau – nádherný horský masív. Interlaken je úžasné místo s výhledem na vrcholky hor, s čistými jezery, kde uvidíte mnoho zakotvených člunů. Městečko je poklidné. Je tu spousta luxusních obchůdků, ještě víc hotelů a restaurací. Centrum se hemží turisty nakupujícími některé z nepřeberné nabídky suvenýrů. Zábavu si tu najde každý. Pro klidnější povahy třeba návštěva zábavního parku, kde jsou jezírka, krásné rostliny a spousta míst k relaxaci. Pro aktivní jedince se tu nabízí spousta sportovního a adrenalinového vyžití jako bungee jumping, seskok padákem, rafting, paragliding s pilotem.


Luzern – město na jezeře

Na zpáteční cestě jsme využili toho, že jsme projížděli kolem Luzernu, kde jsme se také zastavili. Luzern je krásné město na jezeře s historickým centrem. Zajímavý je průchod Kapličkovým zastřešeným mostem, který je chloubou města a je hojně využívaný.


Rýnské vodopády

Ale nejvíc jsme se těšili na Rýnské vodopády, které jsou kousek od hranic s Německem a tedy velmi dostupné cestou zpátky. Můžete si zaplatit cestu lodí ke skále, od které je nejkrásnější výhled. Plavba lodí je také příjemný zážitek. Nádhera je to i od zámku Laufen. Mohutný proud vody řítící se z výšky 23 metrů je ohromující. Místo je na turisty připravené. Je tu restaurace i možnost nákupu mnoha krásných suvenýrů.


Prodloužený víkend na Švýcarsko stačí, i když nestihnete určitě všechna krásná a zajímavá místa. Je nutné se vrátit!




Continue Reading

Nové články