Rubrika: Rozhledny

Zdolat desítky schodů, překonat závrať a pak si vychutnat svou odměnu: pohled na krajinu z ptačí perspektivy. Pokud hledáte zážitky s příchutí výšek, budete mít v České republice z čeho vybírat. Rozhledny se tu stavěly už v 19. století a dnes se v této tradici zase pokračuje.

Nejstarší rozhledny

Nejstarší stavbu, která dnes slouží jako rozhledna, najdeme na jižní Moravě. V lednickém parku si v roce 1802 nechali Lichtensteinové postavit přes 60 metrů vysoký orientální minaret. Výhled na Pálavu a lednicko-valtický areál vás kromě vstupného bude stát i zdolání 302 schodů. Otevřeno je v sezonu (duben-říjen). (www.jizni-morava.cz)

Nejstarší rozhlednou v České republice je pseudogotická věž lemovaná cimbuřím, která byla postavena roku 1825 na Kleti nedaleko Českého Krumlova. Unikátní výhled na České Budějovice, nádrž Lipno a za příznivých podmínek i na Alpy si můžete vychutnat celoročně (v zimě s omezeným provozem). (www.ckrumlov.cz)

Pražské pokoukání

Pokud vám bude Petřínská rozhledna nápadně připomínat Eiffelovu věž, jste na správné stopě. Členům Klubu českých turistů se při jejich návštěvě Paříže natolik zalíbila, že si v roce 1891 nechali na vrchu Petřín postavit její 5× menší kopii. Otevřena je denně. (www.prague-info.cz)

Téměř do nebeských výšek vás vyveze výtah na Žižkovském televizním vysílači, odkud se při dobré viditelnosti rozhlédnete až do vzdálenosti 100 km. Dopřát si můžete také noční pohled na hlavní město, otevřeno je totiž denně až do 23 hodin. (www.tower.cz)

Věž jako ze šachovnice

153 schodů vás zavede na otevřenou plošinu jedné z nejpůvabnějších českých rozhleden. Kamenná věž na Děčínském Sněžníku v Ústeckém kraji byla postavena v roce 1864 a měla sloužit geografickému měření. Zájem o kruhovou vyhlídku na Českosaské Švýcarsko byl ale tak velký, že se o něco později otevřela i veřejnosti. (www.ceskesvy­carsko.cz)

Magická Milešovka

Nejvyšší hora Českého středohoří, největrnější hora v Čechách – zdálky rozpoznatelný kužel hory Milešovka. Meteorologická stanice zde funguje už více než 100 let, rozhledna ještě déle. Tu současnou můžete navštívit celoročně, ale pouze za příznivých klimatických podmínek. Pokud vám tedy počasí bude přát, nenechejte si Milešovku ujít. Podle mnohých totiž nabízí jeden z nejlepších výhledů v České republice. Rozpoznáte Krkonoše, Jizerské hory, Prahu, a pokud budete mít obzvlášť velké štěstí, tak i 350 km vzdálené Alpy. (www.libochova­ny.cz)

Hradní věž

Jako ze středověku vypadá hradní věž s rozhlednou na vrchu Hněvín nedaleko Mostu. Nenechte se zmýlit, jedná se o zdařilou nápodobu z počátku 20. století. Z ochozu věže budete mít Most včetně autodromu nebo přesunutého gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie (v roce 1975 byl kvůli těžbě uhlí přesunut o 842 metrů) jako na dlani. Otevřeno je v sezoně (duben–září). (www.mumost.cz)

Utajená rozhledna

Výhled z šumavského vrchu Poledník znali do roku 1990 jen vojáci Československé armády. Přísně utajené vojenské stanoviště bylo po jejich odchodu zásadně přestavěno a dnes si výhled na Šumavu z 37metrové věže můžete od června do října dopřát i vy. (www.npsumava.cz)

Moderní retro?

Nové rozhledny nemusí být jen z kovu. Po více než sedmdesátileté pauze se stavitelé rozhledny na kopci Brdo v moravských Chřibech vrátili ke klasickému materiálu – kameni. Elegantní stavba se od svého otevření v roce 2004 těší stálému zájmu veřejnosti, v roce 2005 byla také po zásluze oceněna Grand Prix Obce architektů. Otevřena je dubna do října. (www.slovacko.cz)

Lázeňská vyhlídka

Skvělý výhled na Karlovy Vary se vám otevře z rozhledny Diana. Nemusíte se bát ani namáhavého stoupání, přímo z města až k rozhledně vás vyveze lanovka. Rozhledna je s výjimkou ledna otevřena celoročně. (www.karlovyva­ry.cz)

Jesenické rozhledy

Nejvyšší moravská hora Praděd (1492 m) přitahovala turisty už v 19. století. Na místě původní rozhledny vyrostla v 70. letech supermoderní telekomunikační věž připomínající startující raketoplán. Z vyhlídkové terasy se vám nabídne pohled především na Jeseníky, za dobrého počasí i na Vysoké Tatry. Otevřeno celoročně. (www.jeseniky­.org)

Fenomén Ještěd

Věž na Ještědu je symbolem Liberce, ale klasickou rozhlednou není. Za projekt televizní věže získal v roce 1969 architekt Hubáček prestižní Perretovu cenu od Mezinárodní unie architektů. Propojení techniky a krajiny udivuje dodnes: především to, jak věž plynule navazuje na kuželovitý vrchol hory Ještěd. Genius loci ostatně pocítíte i ve stylové restauraci a hotelu. (www.jested.cz)

Krajina okolo řeky Jihlavy a jejích přítoků je plná kontrastů. V těsném sousedství jsou tu náhorní roviny i kaňonovitá údolí, stojí zde jedna z našich jaderných elektráren a naše nejhlubší přehrada hned vedle vzácných chráněných území a romantických zřícenin starých hradů a utajených zákoutí ukrývajících staré trampské osady.

Lidé tady žili už odedávna a své stopy zde během trvalého osídlení zanechalo množství různých kultur. Svědčí o tom nejen archeologické nálezy sahající někdy až do doby kamenné, bronzové i železné, ale i doklady z dob mnohem mladších. Jednou z nejdéle osídlených lokalit na Moravě je obec Kramolín, nedaleko níž se nacházelo slovanské hradisko. To je v současné době zatopeno vodami dalešické přehrady. první písemná zmínka o Kramolínu pochází z roku 1368.

Právě nedaleko Kramolína, na Zeleném kopci stojí od roku 1831 rozhledna Babylon. Čtyřiadvacet metrů vysokou stavbu zde ve výšce 491 metrů nad mořem nechal postavit tehdejší majitel náměšťského panství Jindřich Vilém III. Haugwitz k zeměměřičským účelům. V té době začínalo vyměřování stabilního katastru Moravy a osvícený šlechtic pojal pomoc geodetům opravdu velkoryse. Stavba, která má nyní status technické památky, je druhou nejstarší rozhlednou v českých zemích. Nápis nad vchodem dodnes hlásá: „Pomocí zeměměřictví moravského postavil Jindřich hrabě Haugwitz 1831.“ V různých zdrojích je možné najít dva údaje o výšce stavby. Některé prameny uvádějí výšku 40 metrů. Této výšky pravděpodobně dosahovala v době, kdy byla postavená. Za prusko-rakouské války v roce 1866 byl vrchol poškozen a poslední patro muselo být asanováno a věž dostala dnešní podobu.

Když vystoupáte 105 schodů ukrytých v místy téměř metrových zdech rozhledny, dostanete se do horní místnosti romanticky vyzdobené malbami zvěrokruhu. Je odtud vidět do okolní krajiny na kaňony říček Oslavy a Chvojnice, na východě vrcholy Pálavy a za pěkného počasí se dá dohlédnout až na Bílé Karpaty. Na jihu máte přímý výhled na dukovanskou elektrárnu, na západě dohlédnete na Klučovskou horu nad Třebíčí a na sever je vidět na vojenské letiště u Sedlce nedaleko Náměště nad Oslavou. Za komunistů byla prý severní okna pečlivě zabedněna. Dnes je zde na stojanu opatřeném podvozkem instalován dělostřelecký dalekohled.

Jako pocta kraji Valašska a Bílých Karpat i jako hold dřevu, co by tradičnímu materiálu, ze kterého zde lidé po staletí stavěli svá obydlí, vznikla nedávno na Královci, nebo jak se tady taky někdy říká na „Finiši“, rozhledna. Celý název stavby je Rozhledna U Cyrila Bureše. Je pojmenována po bratru hudebního pedagoga a skladatele Františka Bureše, místním varhaníkovi, učiteli hudby a skladateli, který v letech 1898 až 1978 žil ve Valašských Kloboukách.

Dřevěná věž se šesti vyhlídkovými plošinami je vysoká 22 metrů a stojí ve výšce 655 metrů nad mořem, v místech, kde již ve dvacátých letech minulého století stávala turistická chata s rozhlednou v podobě triangulační věže. Výstavbu současné rozhledny iniciovala místní radnice v rámci projektu Poznej krajinu Bílých-Bielych Karpat. Jednou z podmínek projektu bylo mimo jiné i to, že bude jako místní dominanta viditelná z klobouckého náměstí. Prakticky celá stavba byla realizována z místních zdrojů se snahou o minimální dopad na přírodní prostředí, ve kterém stojí. Konstrukce je postavena z modřínů vybraných z městských lesů Valašských Klobouků. Realizace se ujala firma Pukýš z nedaleké Francovy Lhoty. Celá konstrukce byla po jednotlivých dílech sestavována přímo na místě a postupně usazen na místo během tří návštěv autojeřábu. Technicky zajímavé bylo usazení posledního dílu. Realizátoři již předem věděli, že jeřábu do správné výšky chybí asi metr. Postavili tedy vedle stavby rampu, na kterou autojeřáb před montáží najel. Materiál z rampy pak použili na dokončení stavby. Náklady na stavbu rozhledny a naučné stezky, která okolo ní prochází, dosáhly téměř dva miliony korun a byly z větší části hrazeny z projektu Interreg III.

Slavnostní otevření rozhledny se konalo v sobotu 7. října 2006. Rozhledna je otevřena celoročně, přístup je zdarma. Z nejvyššího ochozu jsou za pěkného počasí vidět další tři rozhledny v okolí. Pro snazší orientaci jsou v nejvyšším patře rozhledny umístěné dvě desky s popsanými panoramatickými fotografiemi. Na rozdíl od jiných rozhleden zde nebudou mít tak velký problém lidé trpící strachem z výšek. I přes to, že má věž celkem slušný rozkyv nutný k tomu, aby lépe odolávala náporům větru, je zábradlí natolik bytelné, že člověku vlastně ani nepřijde, že se nedívá z okna.

Rozhledna leží na červené značce, která prochází okolo nedalekého rekreačního střediska. Je také jedním ze zastavení místní naučné stezky. Dá se sem dostat Z Valašských Klobouků po již zmíněné červené značce, která pokračuje dál směrem na Brumov (značka končí na okraji v nedaleké Návojné. Samzřejmě se sem dá dojít po naučné stezce, která většinou kopíruje místní značení. Rozhledna je i jedním ze zastavení naučné cyklostezky Hugolína Gavloviče, která vede z Valašských Klobouků až na slovenskou stranu Bílých Karpat. Autem a na kole je možné dojet z Valašských Klobouků na parkoviště u nedalekého rekreačního střediska.

A ještě poznámka na okraj. Zastávka naučné stezky pod rozhlednou je věnovaná mravencům. Není divu. Okolní lesy jsou jich plné. Jen kolem pár stovek metrů cesty k parkovišti napočítáte kolem dvacítky mravenišť.

Bez mučení přiznám, že jsem onu mimořádně dusnou květnovou neděli na ten kopec zabloudil vlastně náhodou, když jsem se jel podívat do Dolních Kounic a nějak se mi nechtělo jet již mnohokrát projetou cestou přes Ivančice. Uhnul jsem proto v Neslovicích vlevo na nenápadnou asfaltku a začal stoupat do čím dál tím prudšího kopce. Po zimě jsem trochu zlenivěl a tak mi málem nestačily převody. Zmírnění stoupání a fakt, že už jsem na plochém temeni kopce mi bylo odměnou větší než skutečnost, že vidím nedávnou otevřenou rozhlednu. Přeci jen byl dost silný opar a tak naděje na výhledy do jasných dálek byla nulová, takže jsem po chvíli okounění pokračoval dál za svým cílem pro změnu zas pěkným sešupem na opačné straně kopce.

Původní rozhledna na kopci Hlína v katastru stejnojmenné obce byla nejstarší na celé jižní Moravě. Postavil ji turistický spolek v Ivančicích. Stavba začala 3. března 1910 a již 1. května byla rozhledna slavnostně otevřena. Svému účelu sloužila až do roku 1938, kdy byla kvůli špatnému stavu prodána v dražbě a zbořena. Nedaleko obce, u triangulačního bodu na kótě 449 metrů stávala ještě jedna, třípodlažní dřevěná rozhledna. Ta byla roku 1939 zpevněna a zvýšena na pět podlaží. Roku 1944 byla zbořena. V roce 2001 se město Ivančice, obec Hlína a Klub českých turistů dohodly na stavbě nové rozhledny, která měla nést jméno ivančického rodáka, herce Vladimíra Menšíka. Protože stavba byla financována z obecních rozpočtů a z prostředků dobrovolných dárců, začal se betonový podstavec pro rozhlednu stavět až v květnu roku 2005. Vlastní dvacetimetrová konstrukce rozhledny byla smontována v hale a pomocí jeřábů usazena na své místo na konci srpna 2006. Po té následovala montáž zábradlí, dokončení opláštění a doladění interiéru. Slavnostního otevření se rozhledna dočkala 29. dubna 2007.

K rozhledně se dostanete Autobusem IDS JMK 422 ze zastávky u Brna, pěšky z Ivančic po modré značce, autem nebo na kole po silnici z Rosic do Ivančic, když v Neslovicích odbočíte na silnici směrem na Moravské Bránice a Pohořelice. Stoupání na kopec je od Moravských Bránic strmější. Za pěkného počasí, nejlíp některého jasného mrazivého zimního dne, jsou kromě nedaleké Pálavy a Malých Karpat vidět i Alpy. K vidění jsou dva vrcholy v pohoří Totes Gebirge, 240 kilometrů vzdálené Mrtvé hory, asi 40 km před známým ledovcem Dachstein a pohoří Schneeberg a Sněžná hora s nejvyšším vrcholem Klosterwapen 2076 m.

Kdo miluje procházky šumavskými hvozdy, rád bloumá kolem jezerních ploch, nebojí se výstupu na vrcholek a neodradí ho navíc ani stoupání do 223 schodů, tomu doporučuji udělat si výlet na vrch Poledník a rozhlednu stejného jména. Cestou si můžete udělat pauzu a pokochat se pohledem na vodní plochu Prášilského jezera.

Jezero o rozloze 3,7 ha leží v ledovcovém karu v nadmořské výšce 1080 m na východním svahu výběžku Poledníku pod 150 m vysokou karovou stěnou. Hlavním přítokem vody do jezera je potok, který pramení na svahu Poledníka. Odvodňováno je tzv. Jezerním potokem tekoucím do Křemelné. Naměřená hloubka jezera je 14,9 m, ale odhaduje se, že jezero může mít místy hloubku až 30 m a je hrazeno valem žulových balvanů a ještě dvěma starými morénovými valy. Hloubku jezera podcenil v roce 1927 student O. Kareis, který se zde utopil a má na hrázi kamenný pomník. Nedaleko Prášilského jezera je ještě takzvaná Stará jímka, zřejmě původem ledovcové jezero.

Od jezera vedly naše kroky přímo krásou a tichem šumavských hvozdů, většinou stále do kopce, sem tam oddych na krátké rovince a zase vzhůru na vrch Poledník, na jeden z nejvyšších vrchů Šumavy a k jeho úplnému vrcholu, kde se nachází rozhledna. Dříve byl vrchol v hraničním pásmu nepřístupný, stejně jako oblast nedaleko ležícího Prášilského jezera. Poledník byl otevřen pro veřejnost v červenci 1998 po rozsáhlé rekonstrukci. Před tím, za komunistické éry, sloužil protivzdušné ochraně jako vojenský objekt s betonovou věží, kde bylo moderní odposlouchávací zařízení a byl ostře střežen a tajen. Armáda tento objekt opustila až po roce 1989.

Když přicházíte k rozhledně nepřehlédnete obrovskou dřevěnou ruku, která drží skleněnou loď. Pokud někdo z Vás ví, kdo je jejím autorem, potěší mě, když to připíšete pod článek. Rozhledna Poledník se pyšní výškou 37 metrů, přičemž nejvyšší vyhlídková plošina se nachází ve výšce 30 metrů. Dostanete se na ni po zaplacení vstupného (při placení vstupu dostanete zdarma pohlednici) a po zdolání 223 schodů a ještě několika kovových schůdků v nejvyšším patře. Celkem se můžete zastavit na třech vyhlídkových plošinách. Když je špatná viditelnost, můžete se místo z okének podívat aspoň na galerii fotografií. Nejlepší výhled je ale stejně z venkovní části nejvyšší plošiny, která je jako jediná celokruhová. Když máte štěstí na počasí je zde krásný výhled na Ostrý, Debrník, dvojvrchol Malého a Velkého Roklanu, Pancíř i Luzný , ale i na Plechý, Třístoličník a Trojmeznou nebo na Oblík, Javorník a další. Tvrdí se, že je to jeden z nejkrásnějších výhledů na celé Šumavě a že je někdy možno dohlédnout až na Alpy. My zrovna na počasí příliš kliku neměli a navíc s námi lomcoval velmi silný nárazový vítr, takže na vlastní oči jsem toho moc neviděla, proto jsem si pečlivě prohlédla ty spousty krásných fotek v galerii níže.

K Prášilskému jezeru (1080 m n.m. )se nejlépe dostanete po červené značce přímo z Prášil. Cesta je dlouhá 5 km a vede skrz smrkové porosty přírodní rezervací, která má spolu s jezerem rozlohu 157 ha. Odtud se dá vystoupat k rozhledně na vrchol Poledníku (1315 m n.m.). Kdo je po výstupu unavený, může se občerstvit přímo dole pod rozhlednou, kde jsou hezké dřevěné lavice a stoly pod dřevěným přístřeškem. Dělají tam bramboráky a prodávají klobásy a gambrinus. Rozhledna funguje pro veřejnost denně od května do října. V květnu, červnu a září od 10:00 do 16:00 hod, v červenci a srpnu od 10:00 do 18:00 hod. V říjnu pouze do 16.10. od 10:00 do 16:00 hod. Od Prášil je to na rozhlednu asi 10 km, ale dá se na ni dostat i po červené značce z Modravy, což je zhruba o 3 km delší trasa. Tak prima výlet, ať už jdete odkudkoliv.