Krajina okolo řeky Jihlavy a jejích přítoků je plná kontrastů. V těsném sousedství jsou tu náhorní roviny i kaňonovitá údolí, stojí zde jedna z našich jaderných elektráren a naše nejhlubší přehrada hned vedle vzácných chráněných území a romantických zřícenin starých hradů a utajených zákoutí ukrývajících staré trampské osady.

Lidé tady žili už odedávna a své stopy zde během trvalého osídlení zanechalo množství různých kultur. Svědčí o tom nejen archeologické nálezy sahající někdy až do doby kamenné, bronzové i železné, ale i doklady z dob mnohem mladších. Jednou z nejdéle osídlených lokalit na Moravě je obec Kramolín, nedaleko níž se nacházelo slovanské hradisko. To je v současné době zatopeno vodami dalešické přehrady. první písemná zmínka o Kramolínu pochází z roku 1368.

Právě nedaleko Kramolína, na Zeleném kopci stojí od roku 1831 rozhledna Babylon. Čtyřiadvacet metrů vysokou stavbu zde ve výšce 491 metrů nad mořem nechal postavit tehdejší majitel náměšťského panství Jindřich Vilém III. Haugwitz k zeměměřičským účelům. V té době začínalo vyměřování stabilního katastru Moravy a osvícený šlechtic pojal pomoc geodetům opravdu velkoryse. Stavba, která má nyní status technické památky, je druhou nejstarší rozhlednou v českých zemích. Nápis nad vchodem dodnes hlásá: „Pomocí zeměměřictví moravského postavil Jindřich hrabě Haugwitz 1831.“ V různých zdrojích je možné najít dva údaje o výšce stavby. Některé prameny uvádějí výšku 40 metrů. Této výšky pravděpodobně dosahovala v době, kdy byla postavená. Za prusko-rakouské války v roce 1866 byl vrchol poškozen a poslední patro muselo být asanováno a věž dostala dnešní podobu.

Když vystoupáte 105 schodů ukrytých v místy téměř metrových zdech rozhledny, dostanete se do horní místnosti romanticky vyzdobené malbami zvěrokruhu. Je odtud vidět do okolní krajiny na kaňony říček Oslavy a Chvojnice, na východě vrcholy Pálavy a za pěkného počasí se dá dohlédnout až na Bílé Karpaty. Na jihu máte přímý výhled na dukovanskou elektrárnu, na západě dohlédnete na Klučovskou horu nad Třebíčí a na sever je vidět na vojenské letiště u Sedlce nedaleko Náměště nad Oslavou. Za komunistů byla prý severní okna pečlivě zabedněna. Dnes je zde na stojanu opatřeném podvozkem instalován dělostřelecký dalekohled.

Jako pocta kraji Valašska a Bílých Karpat i jako hold dřevu, co by tradičnímu materiálu, ze kterého zde lidé po staletí stavěli svá obydlí, vznikla nedávno na Královci, nebo jak se tady taky někdy říká na „Finiši“, rozhledna. Celý název stavby je Rozhledna U Cyrila Bureše. Je pojmenována po bratru hudebního pedagoga a skladatele Františka Bureše, místním varhaníkovi, učiteli hudby a skladateli, který v letech 1898 až 1978 žil ve Valašských Kloboukách.

Dřevěná věž se šesti vyhlídkovými plošinami je vysoká 22 metrů a stojí ve výšce 655 metrů nad mořem, v místech, kde již ve dvacátých letech minulého století stávala turistická chata s rozhlednou v podobě triangulační věže. Výstavbu současné rozhledny iniciovala místní radnice v rámci projektu Poznej krajinu Bílých-Bielych Karpat. Jednou z podmínek projektu bylo mimo jiné i to, že bude jako místní dominanta viditelná z klobouckého náměstí. Prakticky celá stavba byla realizována z místních zdrojů se snahou o minimální dopad na přírodní prostředí, ve kterém stojí. Konstrukce je postavena z modřínů vybraných z městských lesů Valašských Klobouků. Realizace se ujala firma Pukýš z nedaleké Francovy Lhoty. Celá konstrukce byla po jednotlivých dílech sestavována přímo na místě a postupně usazen na místo během tří návštěv autojeřábu. Technicky zajímavé bylo usazení posledního dílu. Realizátoři již předem věděli, že jeřábu do správné výšky chybí asi metr. Postavili tedy vedle stavby rampu, na kterou autojeřáb před montáží najel. Materiál z rampy pak použili na dokončení stavby. Náklady na stavbu rozhledny a naučné stezky, která okolo ní prochází, dosáhly téměř dva miliony korun a byly z větší části hrazeny z projektu Interreg III.

Slavnostní otevření rozhledny se konalo v sobotu 7. října 2006. Rozhledna je otevřena celoročně, přístup je zdarma. Z nejvyššího ochozu jsou za pěkného počasí vidět další tři rozhledny v okolí. Pro snazší orientaci jsou v nejvyšším patře rozhledny umístěné dvě desky s popsanými panoramatickými fotografiemi. Na rozdíl od jiných rozhleden zde nebudou mít tak velký problém lidé trpící strachem z výšek. I přes to, že má věž celkem slušný rozkyv nutný k tomu, aby lépe odolávala náporům větru, je zábradlí natolik bytelné, že člověku vlastně ani nepřijde, že se nedívá z okna.

Rozhledna leží na červené značce, která prochází okolo nedalekého rekreačního střediska. Je také jedním ze zastavení místní naučné stezky. Dá se sem dostat Z Valašských Klobouků po již zmíněné červené značce, která pokračuje dál směrem na Brumov (značka končí na okraji v nedaleké Návojné. Samzřejmě se sem dá dojít po naučné stezce, která většinou kopíruje místní značení. Rozhledna je i jedním ze zastavení naučné cyklostezky Hugolína Gavloviče, která vede z Valašských Klobouků až na slovenskou stranu Bílých Karpat. Autem a na kole je možné dojet z Valašských Klobouků na parkoviště u nedalekého rekreačního střediska.

A ještě poznámka na okraj. Zastávka naučné stezky pod rozhlednou je věnovaná mravencům. Není divu. Okolní lesy jsou jich plné. Jen kolem pár stovek metrů cesty k parkovišti napočítáte kolem dvacítky mravenišť.

Bez mučení přiznám, že jsem onu mimořádně dusnou květnovou neděli na ten kopec zabloudil vlastně náhodou, když jsem se jel podívat do Dolních Kounic a nějak se mi nechtělo jet již mnohokrát projetou cestou přes Ivančice. Uhnul jsem proto v Neslovicích vlevo na nenápadnou asfaltku a začal stoupat do čím dál tím prudšího kopce. Po zimě jsem trochu zlenivěl a tak mi málem nestačily převody. Zmírnění stoupání a fakt, že už jsem na plochém temeni kopce mi bylo odměnou větší než skutečnost, že vidím nedávnou otevřenou rozhlednu. Přeci jen byl dost silný opar a tak naděje na výhledy do jasných dálek byla nulová, takže jsem po chvíli okounění pokračoval dál za svým cílem pro změnu zas pěkným sešupem na opačné straně kopce.

Původní rozhledna na kopci Hlína v katastru stejnojmenné obce byla nejstarší na celé jižní Moravě. Postavil ji turistický spolek v Ivančicích. Stavba začala 3. března 1910 a již 1. května byla rozhledna slavnostně otevřena. Svému účelu sloužila až do roku 1938, kdy byla kvůli špatnému stavu prodána v dražbě a zbořena. Nedaleko obce, u triangulačního bodu na kótě 449 metrů stávala ještě jedna, třípodlažní dřevěná rozhledna. Ta byla roku 1939 zpevněna a zvýšena na pět podlaží. Roku 1944 byla zbořena. V roce 2001 se město Ivančice, obec Hlína a Klub českých turistů dohodly na stavbě nové rozhledny, která měla nést jméno ivančického rodáka, herce Vladimíra Menšíka. Protože stavba byla financována z obecních rozpočtů a z prostředků dobrovolných dárců, začal se betonový podstavec pro rozhlednu stavět až v květnu roku 2005. Vlastní dvacetimetrová konstrukce rozhledny byla smontována v hale a pomocí jeřábů usazena na své místo na konci srpna 2006. Po té následovala montáž zábradlí, dokončení opláštění a doladění interiéru. Slavnostního otevření se rozhledna dočkala 29. dubna 2007.

K rozhledně se dostanete Autobusem IDS JMK 422 ze zastávky u Brna, pěšky z Ivančic po modré značce, autem nebo na kole po silnici z Rosic do Ivančic, když v Neslovicích odbočíte na silnici směrem na Moravské Bránice a Pohořelice. Stoupání na kopec je od Moravských Bránic strmější. Za pěkného počasí, nejlíp některého jasného mrazivého zimního dne, jsou kromě nedaleké Pálavy a Malých Karpat vidět i Alpy. K vidění jsou dva vrcholy v pohoří Totes Gebirge, 240 kilometrů vzdálené Mrtvé hory, asi 40 km před známým ledovcem Dachstein a pohoří Schneeberg a Sněžná hora s nejvyšším vrcholem Klosterwapen 2076 m.