Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě.
Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě. Druhé podobné zařízení, které se nachází na našem území, je turbína, kterou můžete vidět v Olomouci v areálu jednoho z místních hypermarketů. Ta však pochází z doby nedávné.
Větrné mlynářství má v oblasti Drahanské vysočiny díky příhodnému terénu a stálému proudění vzduchu velice bohatou historii. Dokladem toho jsou i další větné mlýny, které se dochovaly až do dnešní doby v nedalekém okolí v obcích Kořenec, Němčice, Petrovice, Rozsání, Přemyslovice, Ostrov u Macochy a Rudice.
Svého předchůdce měl ruprechtovský větrný mlýn již v první třetině 19. století ve dřevěném větrném mlýně stojícím asi 400 metrů východně od obce. V první polovině 20. století byla v rolnické usedlosti poblíž mlýna dokonce zřízena malá pekárna. Dřevěný větrný mlýn byl za druhé světové války zapečetěn a pak postupně chátral. Definitivně byl zlikvidován v roce 1961.
Zděný větrný mlýn byl v Ruprechtově vybudován v těsné blízkosti obce vpravo od silnice do Podomí. Jeho počátky sahají do roku 1873 a jednalo se o větrný mlýn holandského typu s otáčivou střechou a pohonem klasickými čtyřmi větrnými lopatkami. Kdy byl mlýn přestavěn na pohon Halladayovou turbínou, není přesně známo. Z dochovaných pramenů lze soudit, že k tomu došlo někdy v letech 1882 až 1884 po té, co byl původné větrný mlýn poničen větrnou smrští. Mlýn pak pracoval bez závad až do roku 1890, kdy byl znovu poničen větrnou smrští. Turbína pak byla při opravě upevněna tak, aby se podobné nehody již nemohly opakovat. Na území jižní Moravy byly zjištěny pouze tři případy využití pohonu Halladayovou turbínou v oboru větrného mlynářství a to v Ruprechtově a nedalekých obcích Sivice a Tvarožné. Malé rozšíření tohoto pokrokového a poměrně výhodného druhu pohonu mlýnů na našem území je dáno tím, že návrh a stavba turbíny je technicky náročnější a nákladnější než stavba lopatkového mlýna a mlynáři nebyli schopni sestrojit jej z velké části svépomocí. Mimo to došlo v době vynálezu větrné turbíny k šíření jiných druhů pohonu strojů (pára, elektřina).
Halladayovy turbíny v Sivicích a Tvarožné zanikly již v první třetině 20. století, v Ruprechtově však je doložen funkční stav ještě ve třicátých letech dvacátého století, mlýn přežil i druhou světovou válku a německé vyhlášky o zákazu mletí na větrných mlýnech a je pravděpodobné, že ještě po druhé světové válce byl mlýn využíván příležitostně ke šrotování. V sedmdesátých letech pak byly výstavbou nedalekého skladiště v bezprostřední blízkosti mlýna narušeny větrné poměry.
Prakticky již neexistující turbína včetně části strojního zařízení a objektu mlýna byla rekonstruována v letech 1992 až 1995 z valné části díky práci skupiny nadšenců okolo současných majitelů mlýna.
K větrnému mlýnu se dostanete buď po silnici z Vyškova do Jedovnic, nebo pěšky z Vyškova po modré značce, případně z druhé strany z Jedovnic po červené značce kolem rybníků a dál po modré značce. Na silnicích a poměrně dobře sjízdných lesních cestách v okolí rovněž v poslední době houstne síť vyznačených cyklistických tras.
K návštěvě doporučujeme jaro nebo podzim, kdy je možno si prohlédnout objekt i zevnitř. V letních měsících je mlýn pronajímán jako originální ubytovací zařízení pro rodinnou rekreaci.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Festival „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ je známý především díky atraktivní přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis. Ale v rámci tohoto festivalu se v Brně koná mnoho dalších neméně zajímavých akcí.
Průběžně aktualizováno (sobota 3.6.).
Festival „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ je známý především díky atraktivní přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis. Ale v rámci tohoto festivalu se v Brně koná mnoho dalších neméně zajímavých akcí.
Během posledního víkendu festivalu a veletrhu Autotec proběhne setkání řidičů kamionů Truckfest, které již včera (2.6.) zahájila spanilá jízda. Pokud máte raději starší dopravní prostředky, tak si určitě také přijdete na své. O víkendu bude v Brně jezdit i parní tramvaj Karolínka, koňka a další historické dopravní prostředky.
Smějící se samba
Ohňostrojné grandfinále s názvem Smějící se samba ukončilo v pátek 2.6. letošní ročník přehlídky ohňostrojů Ignis Brunensis. Ohňostroj tradičně odpálený ze Špilberku připravila společnost Flash Barrandov SFX. I přes nepříznivé počasí sledovalo ohňostroj okolo 150.000 diváků. Letošních šest ohňostrojů v rámci přehlídky zhlédlo i za nepřízně počasí 870 tisíc diváků, oproti loňskému počtu 810 tisíc.
„BRNKÁNÍ, přehlídka a dílna dětského divadla “
Od prvního do čtvrtého června probíhá v CVČ Lužánky a v divadle Barka již třináctý ročník přehlídky dětského divadla Brnkání. Letošním hlavním tématem jsou Živly nejen divadelní. Jedenáctka zúčastněných souborů sehraje během čtyř dnů čtrnáct představení, o kterých se bude hovořit v diskusních klubech pro děti i dospělé. Svou účast přislíbily mimo jiné slovenská divadelní skupina DDS Kamarát z Martina, dále pak pravidelní účastníci národní přehlídky dětského divadla Dětská scéna, včetně letošních finalistů HOP-HOP Ostrov s představením Jinak je s tebou amen!, divadlo Ty-já-tr z Prahy a další. Přehlídka je však určena i pro začínající soubory, které mají divadelní úspěchy teprve před sebou. Brnkání, které je jednou z největších a nejznámějších přehlídek divadla pro děti v České republice, organizačně zajišťuje dětský divadelní soubor Brnkadla z Brna. Součástí akce jsou happeningy, divadelní dílny, diskusní setkání dětí i dospělých, karneval pro děti a celá řada dalších doprovodných akcí. Celkově se přehlídky zúčastní okolo 200 dětí a dospělých.
Poslední soutěžní ohňostroj letošního ročníku přehlídky Ignis Brunensis odpálila ve středu na přehradě portugalská společnost Macedo’s Pirotecnia. Dynamické představení bylo naplněné tradičními prvky „portugalské školy“. Bylo tedy možno vidět vodní pumy, létající kola, vulkány a různorodé barevné efekty. Počasí, byť poměrně chladné, tentokrát tvůrcům ohňostroje přálo. Nad přehradou byla polojasná obloha a vál mírný vítr, který stíhal rozptylovat kouř, takže diváci, kteří již tradičně obsadili v okolí přehrady každé volné místo, o žádný ze světelných efektů nepřišli.
„PYROFANTASTICKÁ NOC“
Třetí soutěžní ohňostroj na brněnské přehradě představila v pondělí 29.5. španělská skupina PIROFANTASIA – PIRO TAI Group. Společnost Pirofantasia pochází z Valencie a po více než 18 let se věnuje prezentaci různých pyrotechnických představení. Navíc je vlastníkem továrny, která se jako jediná na světě specializuje pouze na výrobu římských svící. „Hudba byla pečlivě vybírána a seřazena, stejně tak i pyrotechnické efekty. Zpočátku to má působit smutně. Chtěli jsme zachytit duši diváka a přes veselou část ho dovést až do velkého finále. Chceme, aby diváci stáli s otevřenou pusou, aby se usmívali, aby show prožívali.“ uvedl mimo jiné šéf společnosti Miguel González. Římské svíce jsou v pyrotechnických představeních prvek poměrně neobvyklý. Složitě se ovládají, ale na druhou stranu umožňují tvůrcům ohňostroje kombinovat různé nápady. v Pyrofantastické noci byly použity hned čtyři. Počasí sice ohňostroji příliš nepřálo. Déšť a hlavně skoro úplné bezvětří způsobily to, že se místo nad pontonem velice brzy zahalilo do těžko proniknutelného mraku kouře. Naštěstí tvůrci používali i velké množství zvukových efektů a krátkých záblesků a barevně nasvícená oblaka dýmu působila někdy až tajemně.
Druhý soutěľní ohňostroj ąvédské skupiny UNIQUE PYROTECHNIC se vyznačoval několika zvraty. Začátek ve velkém stylu vystřídaly klidné a strojově přesné nízké efekty. Jak sami tvůrci tohoto představení prozradili počili se u ąpanělů o rytmu, u němců o perfekcionismu a symetrii a to skloubili se ąvédskou taktikou. Závěr ohňostroje byl opravdů svédský na hudební doprovod od skupiny ABBA. I kdyľ během ohňostroje spadlo několik kapek deątě, tak to od této podívané neodradilo ľádného ze 160 tisíc návstěvníků.
I přes nevyzpytatelné počasí brněnská přehrada (Prýgl) v sobotu 27. 5. odpoledne nabízela zajímavou podívanou. Na její hladině se jel Český pohár dračích lodí. Tomuto, v naąich podmínkách, novému sportovnímu odvětví se věnuje mnoho lidí, mezi nimiľ se objevují i kanoisté zvučných jmen jako Martin Doktor, Václav Chalupa či Petr Procházka. V závodech dračích lodí ale nejde o individuální úspěchy, ale o souhru 22 lidí – 20 z nich pádluje, kormidelník řídí loď a bubeník sedící vpředu na vyvýąené stolici udává rytmus. Závody dračích lodí pocházejí ze starověké Číny, a proto jsou 12,5 metru dlouhé lodě ozdobeny motivem boha vod – draka.
Šifrovací a orientační hra DNEM… 2006
Sportovní letiątě brněnského aeroklubu Medlánky se stalo místem startu pátého ročníku ąifrovací a orientační hry DNEM… 2006, kterou pro ąirokou veřejnost pořádají turistické oddíly mládeľe sdruľené v odboru KČT Chameleon. Více neľ sto padesát účastníků hry čekalo v sobotu 27.5.2006 v devět hodin ráno na jiľním konci přistávací dráhy na odstartování hry. Původně mělo nízko letící letadlo shodit mezi účastníky obálky se startovními pokyny. Déą» a ąpatná viditelnost nad Brnem vąak původní plán zhatily a pořadatelé museli pouľít náhradní řeąení. Účastníci byli navedeni pomocí rádiem řízeného modelu na místo, kam pořadatelé uloľili startovací obálky. Troąku zpoľděný start byl jedinou vadou na kráse celé hry. Po zbytek dne pak účastníci na několika terénních i městských stanoviątích zkouąeli své schopnosti v luątění různých ąifer a rébusů a v orientaci v terénu. Hra je určena pro tří aľ pětičlenné týmy hráčů do 15 let a jedno aľ tříčlenné týmy hráčů nad 15 let. Pro ty, kteří si chtějí bloudění a ąifrování opravdu uľít, je připravená kategorie expert. Daląím zajímavým rysem hry je skutečnost, ľe týmy se velice často vytvářejí na základě jiného klíče neľ je členství v různých organizacích. Rovněľ tým organizátorů a ąifrantů je poměrně různorodý. Hru ze svého rozpočtu podporuje Statutární město Brno a Asociace TOM v rámci svých dotací.
Celou akci započalo v pátek 19. 5. ohňostrojné prelude, které bylo odpáleno z opravených teras Denisových sadů. Ohňostrůjci z THEATRUM PYROBOLI tak svými efekty dokreslili nasvícený Petrov. Organizátoři sice oznamovali, ľe nejlepąí výhled bude z Nových sadů, ale mnozí diváci zůstali na Petrově a přiąli tak o některé ohnivé efekty.
Před tímto ohňostrojem a po také něm mohli lidé v rámci Brněnské muzejní noci navątívit řadu expozic. Během této noci byl vstup zadarmo často doplněn atraktivním programem. V nočních ulicích Brna i díky pěknému korzovalo velké mnoľství lidí, vľdy» podle údajů ozganizátorů shlédlo ohňostroj 150 tisíc lidí a 72 tisíc jich navątívilo muzejní expozice.
V Litomyšli se v Regionálním muzeu koná výstava Modelářství od 3.6.2006 do 17.9.2006
Výstava MODELÁŘSTVÍ a MODELÁŘSKÝ DEN
V Litomyšli se v Regionálním muzeu koná výstava Modelářství od 3.6.2006 do 17.9.2006
Výstavu můžete navštívit v Út-Ne od 9-17 hodin, s polední pauzou 12-13 hod., vstupné: děti 10,-Kč, dospělí 20,-Kč , rodinné 50,-Kč.
Na výstavě je možné shlédnout nejrůznější typy modelů, od železničních přes automobilové až po letecké, od papírových až po plastikové. Součástí je také promítání videa, dětská herna nejen pro děti a výstava tématických fotografií.
Muzejní lokálka z České Kamenice do Kamenického Šenova, je vlastně torzem z původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Její počátek se datuje do roku 1885. Do Kamenického Šenova přijel první vlak 10.2.1886, o pár týdnů byla dokončena i první sklářská huť a nastal rozvoj města.
Skláren přibývalo, bylo i víc peněz v tomto chudém kraji, odváželo se odtud užitkové ale i ozdobné sklo, lustry a zdobené sklo se staly ve světě pojmem. Souběžně s výstavbou huti byla budována i vlečka, po které putovalo zboží do celého světa.
Muzejní lokálka Česká Kamenice – Kamenický Šenov se nachází na přelomu Českého středohoří a Lužických hor, v blízkosti Českosaského Švýcarska.
Trať z Kamenice do Šenova je vlastně torzem z původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Její počátek se datuje do roku 1885, kdy byly zahájeny práce na úseku do Kamenického Šenova.
Dnešní trať z České Kamenice do Kamenického Šenova je torzem původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Práce na úseku do Šenova byly ukončeny v roce 1886, zároveň s otevřením sklářské huti Rückl. Obojí přispělo k rozvoji města.
Trať v Šenově byla dokončena v 10.2.1886. Do slavnostně vyzdobeného Šenova vjel první vlak a změnil místnímu obyvatelstvu život. O pár týdnů později byla dokončena i první sklářská huť Rückl a nastal rozvoj města.
Skláren přibývalo, bylo i víc peněz v tomto chudém kraji, odváželo se odtud užitkové ale i ozdobné sklo, lustry a zdobené sklo se staly ve světě pojmem. Souběžně s výstavbou huti bylo vystavěna i vlečka, po které putovalo zboží do celého světa.
Následovalo protažení dráhy až do České Lípy, kam vlak poprvé vjel 25.8.1903, trať provozovala společnost České severní dráhy. Zdejší krajinou zazníval pískot píšťal a odfukování parních lokomotiv 320.1 a 313.4, ale třeba i motorových vozů Komarek M124.001 a M124.002. Ty se zde však mnoho úspěchů neslavily, trať má místi i 34 promile a proto po čase dráhu opustily.
Lokálka sice přežila ve zdraví obě války, nepřežila však vládu strany a lidu a v roce 1979 byla pro veřejnost uzavřena. Koleje z Šenova do České Lípy byly záhy vytrhány a zbytek trati dále pustl.
Lokálka, která prožila ve zdraví obě světové války, nepřežila vládu strany a lidu a byla dne 30.9.1979 pro cestující veřejnost uzavřena. Následoval jen občasný nákladní provoz, který byl v roce 1992 už úplně zastaven. Koleje od Kamenického Šenova do České Lípy byly posléze rozebrány a začala devastace zbytku.
Totální devastace budovy dolního nádraží, ze které zbyly jen obvodové zdi a střecha, zarůstajicí trať a krádeže čehokoliv rychle následovaly. Tehdy se o trať začal zajímat čerstvě vzniklý Klub přátel lokálky a tím začal nekonečný příběh oprav a prací na trati.
Členové KPL se složili a zakoupili pro tuto trať typický motorový vůz M131, zkouší se o prázdninách víkendový provoz, který se ujal a pokračuje až do dnes. Kalendář akcí KPL – včetně brigád je k dispozici na webu www.kpl.cz.
Trať využívali i filmaři. Víte, že na šenovské trati byly natočeny scény útoku na vlak ve filmu Zdeňka Svěráka Tmavomodrý svět?
Podobně jako trať v Zubrnicích, i šenovská trať si několikrát zahrála ve filmu. Natáčely se zde například scény útoku na vlak z filmu Tmavomodrý svět Zdeňka Svěráka.
V současné době je trať vedena v jízdním řádu ČD pod číslem 901 jako muzejní s víkendovým provozem.
Pojedete-li po silnici z Blanska do Brna, nemůžete asi po kilometru jízdy po pravé straně přehlédnout zajímavou průmyslovou stavbu z druhé poloviny devatenáctého století. Jedná se o poslední dochovanou huť tehdejších železáren na území blanenského panství rodu Salmů.
Pojedete-li po silnici z Blanska do Brna, nemůžete asi po kilometru jízdy po pravé straně přehlédnout zajímavou průmyslovou stavbu z druhé poloviny devatenáctého století. Jedná se o poslední dochovanou huť tehdejších železáren na území blanenského panství rodu Salmů. Byla postavena v letech 1853 až 1857 na pravém břehu řeky Svitavy u železnice, v místech, kde původně stával mlýn (od roku 1763), později hamr a válcovna plechů. Huť byla nazvána podle Augusty Salmové, manželky hraběte Jindřicha Clam-Martinice.
Původní huť byla v provozu v letech 1857-1893, byla vytápěna koksem a patřila mezi první vysoké pece v českých zemích užívajících minerální paliva. Železná ruda a koks byly na krychtu vysoké pece zpočátku dopravovány s využitím vodní energie Svitavy, později po kolejnicové dráze s využitím pohonu parního stroje.
Roku 1893 byla vysoká pec přebudována na slévárnu a v roce 1906 byla přistavěna zámečnická dílna. Výroba se až do dvacátých let dvacátého století orientovala především na komerční a kanalizační litinu a část produkce byla vyvážena do zahraničí. V roce 1923 pak byla výroba v Klamově huti z ekonomických důvodů zastavena.
Dá se říci, že k zachování huti až do současné doby přispělo energetické využití toku Svitavy. Původní dvě turbíny byly roku 1892 nahrazeny jednou výkonnější Girardovou turbínou a ta byla pak v letech 1898 až 1899 vyměněna za turbínu Francisovu. V roce 1901 zde pak byla zřízena vodní elektrárna. Po zrušení železářské výroby v Klamově huti byla elektrárna rekonstruována a sloužila pak až do roku 1966.
Od počátku třicátých let až do devadesátých let dvacátého století objekt sloužil jako zkušební stanice vodních turbin a své výzkumy zde prováděl mimo jiné i prof. Viktor Kaplan.
Od roku 1994 zde byla umístěna výstavní a prodejní expozice umělecké litiny, která však vzala za své vinou poněkud nešťastně provedené privatizace.
Po další změně majitele sídlí v současné době v Klamově huti firma na výrobu komínových vložek a krbových kamen a jsou patrné snahy o obnovení expozice litiny a znovurozběhnutí malé vodní elektrárny, jejíž zbytky se v areálu stále nacházejí.
Ohnivý živel lidstvo odedávna fascinoval a dobře mu sloužil. S vynálezem střelného prachu začali lidé využívat ohně nejen k zabíjení ale i k zábavě. Komponované ohňostroje předních světových ohňostrůjců si můžete během následujících dvo týdnů prohlédnout v Brně. A nejen to – kromě ohňostrojů Brno ožije dalšími akcemi v rámci festivalu „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“.
Ohnivý živel lidstvo odedávna fascinoval a dobře mu sloužil. S vynálezem střelného prachu začali lidé využívat ohně nejen k zabíjení ale i k zábavě. První ohňostroje se objevili v číně v 7. – 10. století, do Evropy se dostali až ve 13. století, kde si je oblíbila zejména šlechta. Mnoho ohňostrojů se pořádalo za vlády Rudolfa Habsburského, kde je aranžovali malíři spolu s alchymisty. Později se k ohni a hluku přidal i hudební doprovod a v této podobě se ohňostrojné umění udržuje a rozvíjí dodnes. Komponované ohňostroje předních světových ohňostrůjců si můžete během následujících dvo týdnů prohlédnout v Brně. A nejen to – kromě ohňostrojů Brno ožije dalšími akcemi v rámci festivalu „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“.
První ohňostroj s názvem Ohňostojná odysea bude odpálen dnes ve 22:30 v Denisových sadech poblíž hlavního nádraží. Dnes také probíhá v brněnských muzeích akce Brněnská muzejní noc, během které lze navštívit řadu muzeí s atraktivním programem. Městská doprava po Brně bude tuto noc zdarma!
K fotografování budete potřebovat masivní stativ, a dálkové ovládání fotoaparátu. Zapomeňte na blesk, kreativní program, noční portrét a nastavte si fotoaparát manuálně zhruba takto: ISO – nejmenší možné (50 – 100), čas 2 a více vteřin (režim bulb), clonou ovlivňujete prokreslení „hvězd“ a celkovou expozici (6,3 – 11). Základ je najít dobré místo, pevně usadit fotoaparát, zaostřit na místo odpalu a vyčkat na vhodný okamžik. Ideální je exponovat při startu rakety a počkat s otevřenou závěrkou až do rozkvetení hvězdy. U digitálních aparátů budete limitováni zejména šumem, takže musíte volit „kratší“ časy (2-16 s). Pokud fotíte s analogovým přístrojem, můžete vyfotit i více ohnivých motivů najednou pokud si zakryjete objektiv černým kartonem…
Soutěž IGNIS BRUNENSIS začne na brněnské přehradě ve čtvrtek 25. 5. ohňostrojem „ZLATÉ OČI“ (FLASH BARRANDOV SFX Česká republika) a bude každý druhý den pokračovat ohňostroji: „OHNIVÉ POLIBKY“ – 27. 5. (UNIQUE PYROTECHNIC Švédsko), „PYROFANTASTICKÁ NOC“ – 29. 5. (PIROFANTASIA – PIRO TAI Group Španělsko), „TANEC BLESKŮ“ – 31. 5. (MACEDO´S PIROTECNIA Portugalsko). Ohňostrojné grandfinálen nad hradem Špilberk proběhne v pátek 2. 6. česká firma FLASH BARRANDOV SFX uvede ohňostroj „SMĚJÍCÍ SE SAMBA“.
Během celého festivalu „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ se uskuteční celá řada atraktiních akcí – svátek balonového létaní BALLOON JAM, během DOPRAVNÍ NOSTALGIE budou po Brně jezdit historické tramvaje, autobusy, trolejbusy, parní vlaky, auta, motocykly. Takže rozhodně s návštěvou Brna neváhejte…
Ohňostroje začínají ve 22:30 a potrvají cca 20 minut, hudební doprovod vysílá rádio KISS HÁDY 88,3 FM. Podrobný program, včetně doprovodných akcí a map naleznete na webu www.ignisbrunensis.cz.
Železniční trať Brno – Tišnov (mezi přáteli zvaná familiérně Stará Tišnovka) má poměrně zajímavou historii. Některé její části slouží dodnes, z jiných potkáte už jenom zbytky náspů a některé zachovalé mosty.
Jednokolejná trať Brno – Tišnov byla slavnostně otevřena v červenci 1885 za účasti c.k. polního maršála arcivévody Salvátora. Koncesi na stavbu trati získala soukromá společnost StEG (Společnost státní dráhy). Dodnes se v okolí náspu můžeme setkat s jejími hraničními kameny.
Železniční trať Brno – Tišnov (mezi přáteli důvěrně zvaná Stará Tišnovka) má poměrně zajímavou historii. Některé její části slouží dodnes, z jiných potkáte už jenom zbytky náspů a některé zachovalé mosty.
Trať Brno – Tišnov byla slavnostně otevřena v červenci 1885 za účasti c.k. polního maršála arcivévody Salvátora. Postupně byla prodlužována, nakonec vedla přes Žďáru nad Sázavou až do Havlíčkova (Německého) Brodu.
Jednokolejná trať Brno – Tišnov byla slavnostně otevřena v červenci 1885 za účasti c.k. polního maršála arcivévody Salvátora. Koncesi na stavbu trati získala soukromá společnost StEG (Společnost státní dráhy). Dodnes se v okolí náspu můžeme setkat s jejími hraničními kameny. Postupem času byla trať prodlužována, v roce 1905 vedla až do Žďáru nad Sázavou (zhruba dnešní trať Tišnov – Bystřice nad Pernštejnem – Nové Město na Moravě Žďár nad Sázavou). Ze Žďáru trať poté navázala na již existující trať do Havlíčkova (Německého) Brodu.
Po okupaci Československa v roce 1938 nabyla tišnovská trať strategického významu, protože neprocházela zabraným územím, druhá trať do Prahy (přes Českou Třebovou) už ležela v Sudetech. Proto začala rychlá stavba nové dvoukolejné trati Brno – Havlíčkův Brod, která měla původní jednokolejku nahradit. Stavba pokračovala i po válce a první části trati byly otevřeny v roce 1953. Nová trať už byla trasována jinak než původní a tak většina nádražních budov staré trati přestala sloužit svému účelu.
Zbytky trati můžete najít na leteckém snímku v různých částech Brna (např. starý most v Husovicích nebo vlečka do armádního skladu v Kr.Poli), některé části jsou volně přístupné dodnes a můžete je navštívit. Pravděpodobně nejdostupnější je část z Mokré Hory do České, podél které vede značená stezka.
Po stavbě nové trati v jiném trasování Stará Tišnovka postupně zanikala. Její stopy můžeme dodnes najít na leteckých snímcích, některé části je možné i navštívit.
Cestu můžete začít na nádraží v Brně – Řečkovicích. Nejlépe se tam dostanete vlakem z hlavního nádraží či z nádraží Brno – Královo Pole, popř. autobusem MHD 42. Stanice Brno – Řečkovice je stále ještě v zóně brněnské IDS 101 (takže můžete jet i na šalinkartu). Za nádražím je podchod pod tratí a za ním most přes říčku Ponávku. Pokud se vypravíte se proti proudu, na silnici zahnete doprava, dostanete se až k městské části Mokrá Hora, kde začíná Stezka zdraví. Ta Vás povede podle říčky Ponávky a bývalé trati až do České (cca 5 km).
Stezku můžete projet na kole i pěšky. Pěší turisté mohou pokračovat třeba na Babí lom, cykloturisté mohou zamířit třeba do Kuřimi či přes Vranov do Blanska.
Pokud se dostanete na nádraží v České, můžete si všimnout i původní staniční budovy (jako jedna z mála sloužila i po přetrasování) po levé straně trati a zajímavé nakládací rampy po pravé straně trati. A že na té rampě nemůžete najít nic zajímavého? Už není u kolejí…
Z mostu, kde trať v Husovicích křížila silnici, zbyly už jenom pilíře a název ulice Tišnovská.
Vedle náspu staré Tišnovky dnes vede cyklostezka.
Z druhé strany náspu vede „nová“ trať. Po náspu se můžete vypravit a kousek trati si projít.
Ponávka bývala synonymem pro stoku, dnes už to naštěstí neplatí. Nad Brnem je ještě možné nalézt škeble.
Bývalá staniční budova v Jehnicích dnes slouží jako rekreační objekt.
Podle původní trati dnes vede naučná stezka. Jedna z informačních tabulí připomíná i bývalou trať.
Propustek u České dodnes slouží svému účelu. Jen místo tratě je dnes nahoře cesta pro pěší a chodce…
…od dob Společnosti státní dráhy však byla trochu zanedbána i údržba a prosekávání křoví. To by se za císaře pána určitě nestalo!
Jak je vidět, rampa v České už opravdu nestojí u kolejí…
…stejně tak i původní budova.
Po náspu dnes vede polní cesta. Vlevo cesta, vpravo původní násep.
Nová trať už byla dvoukolejná a dnes je i elektrifikovaná.
Bývalá místní dráha Velké Březno – Verneřice – Úštěk je jednou z nejzajímavějších železničních tratí v České republice vůbec.
Zubrnické železniční muzeum najdete právě na této trati – 15 km severovýchodně od Ústí nad Labem, v prostorách nádraží v Zubrnicích. Kromě exponátů spojených s místní tratí se v muzeu nachází i mnohé unikátní kousky z celé Evropy.
Bývalá místní dráha Velké Březno – Verneřice – Úštěk je jednou z nejzajímavějších železničních tratí v České republice vůbec. Zubrnické železniční muzeum najdete právě na této trati – 15 km severovýchodně od Ústí nad Labem, v prostorách nádraží v Zubrnicích. Kromě exponátů spojených s místní tratí se v muzeu nachází i mnohé unikátní kousky z celé Evropy.
Dráha byla postavena v letech 1889-1890. Provoz v úseku Velké Březno – Verneřice byl zahájen v den šedesátých narozenin císaře Františka Josefa I. dne 18.8. 1890. Na odbočce z Lovečkovic do Uštěka začaly vlaky jezdit v září téhož roku. Stavitelé rakouské firmy Stern Hafferl se mistrně vypořádali s náročným členitým terénem bez drahých mostů a tunelů. Trať důsledně kopíruje kopcovitou krajinu Českého středohoří, strmě stoupá z labského údolí od Velkého Března (149 m.n.m) a po patnácti kilometrech dospěje do svého nejvyššího bodu v zastávce Mukařov (576 m.n.m.). K dosažení tohoto převýšení musí koleje každým metrem průměrně nastoupat zhruba 30 milimetrů, v nejvyšších spádech až 42 milimetrů. Toto stoupání řadí tuto trať hned za ozubnicové dráhy a činí ji s takovými parametry výjimečnou.
Stoupání 30‰, v největších spádech až 42‰, řadí trať hned za ozubnicové dráhy a činí ji s takovými parametry v ČR jedinečnou.
Malé parní lokomotivy se čtyřmi vagónky každý den stoupaly údolím vzhůru a namáhavě supěly, jako když štěká pes. Proto se pro ně vžil název ,,Čokl“ a jezdily zde plných 70 let. Po druhé světové válce vlivem národnostních proměn v pohraničí však klesly počty cestujících i nákladů a na trati postupně převládla rekreační doprava. Kdo by nepamatoval přeplněné motoráčky směřující k úštěckému rybníku Chmelař. Přestože dráhy vykazovaly velmi solidní výkony v osobní dopravě, nepřežila trať vlnu rušení tratí v sedmdesátých letech. Velký zármutek přihlížejících doprovázel dne 27. května 1978 dvojici motoráčků při posledních jízdách.
Mnoho nadšených lidí se však s krutým osudem lokálky nehodlalo smířit a již od roku 1980 byly podnikány první brigády i nesčetná jednání k zachování alespoň šestikilometrového úseku z Velkého Března do Zubnic. Myšlenku také z části podporovalo Okresní vlastivědné muzeum které dráhu chtělo začlenit do nově budovaného skanzenu v Zubnicích. Po listopadu 1989 převzaly osud trati do svých rukou soukromé iniciativy, kterým se v roce 1993 podařilo krátkodobě prosadit i zkušební provoz. V tomto roce vzniká také občanské sdružení Zubrnická museální železnice (ZMŽ), které se o trať stará dodnes. Stav trati však volal po důkladnější opravě, některé kolejnice pochází často i ze třicátých let. Řada mostních staveb (někdy i dřevěných) je dokonce v původním stavu ještě z roku 1890. Díky tomu byl nesnesený úsek trati Velké Březno – Zubrnice – Lovečkovic v roce 1989 vyhlášen kulturní památkou České republiky.
Nesnesený úsek trati Velké Březno – Zubrnice – Lovečkovice byl v roce 1989 vyhlášen kulturní památkou České republiky.
Od té doby také probíhají daleko intenzivnější opravné práce. Jen počty vyměněných pražců jdou do tisíců. Jen malé srovnání, na šestikilometrovém úseku Velké Březno – Zubrnice leží zhruba pět tisíc pražců. Do dnešní doby bylo vyměněno něco přes čtyři tisíce pražců. Opravy jsou prováděny převážně ručně a za současného respektování památkového charakteru trati. Proto se vlakem dnes bohužel stále nesvezeme nejen pro pracovní ruch, který na trati vládne, ale také díky průtahům při privatizaci.
V roce 1996 bylo pro veřejnost otevřeno železniční muzeum. K původní expozici o historii dráhy se postupně přidala unikátní sbírka historických drezín, malá dopravní kancelář, či zajímavá železniční kolejová vozidla. Mezi největší lákadla patří jistě svezení na drezíně a to jak na ruční nebo motorové. Za pozornost stojí například velocipédová šlapací drezína z dvacátých let nebo inspektorská drezína Tatra.
V roce 1996 bylo otevřeno železniční muzeum. K původní expozici o historii dráhy se přidala i unikátní sbírka historických drezín.
Svou vlastní sílu si můžete vyzkoušet na ručním kolejovém jeřábu. Funkční technický unikát pochází z roku 1877. Zájemce o válečnou techniku jistě zaujme zřejmě nejstarší dochovaná motorová lokomotiva u nás. Pochází z roku 1916. Byla vyrobena pro francouzskou armádu. K vidění jsou i jiní svědkové železniční historie.
Samotná trať i dopravní staby byly několikrát využity při filmování. Kdo viděl film Rebelové, tak si určitě vzpomene na vyzdobenou drezínu, na které jezdili hlavní hrdinové. Film byl natáčen na trati a na nádraží v Zubnicích v roce 1999. Neméně slavný film Páni kluci se natáčel jen o pár kilometrů dále na nádraží Levín v roce 1975.
Drezínu, která hrála ve filmu Rebelové můžete spatřit ve sbírce drezín. Na trati se v roce 1975 natáčel i film Páni kluci.
Aktuální informace o pořádaných akcích, další fotografie a podrobnosti naleznete na webových stránkách: http://www.zmz.cz/
Vlevo (modrá) francouzská lokomotiva původně zkonstruovaná pro posun dělových vozů. Za ní ruční železniční jeřáb a motorový osobní vůz M131 známý též jako „Hurvínek“.
Vyzdobená „maďarka“ – inspekční drezína maďarských drah.
Drezína byla vyzdobena pro film Rebelové, kde si také zahrála.
Parní romantika na zubrnické trati.
Část sbírky drezín. Vepředu žlutá šlapací drezína z Finska, vzadu zelená motorová drezína z Maďarska.
Pohled na stanici Zubrnice – Týniště od Března dnes.
Toto je předchůdce MUV – Motorového univerzální vozíku. Existoval i ve verzi s širokou kabinou.
Záběr z trati v kilometru 4.5
Na této drezíně je možné se za poplatek svézt.
Motor z motocyklu Pannonia, dvě lavice, čtyři místa pro sezení.
Na trati se za dobu provozu vystřídalo přes pět různých druhů kolejnic.
V osoblažském výběžku se nachází unikátní technická památka, úzkokolejná
železnice Třemešná ve Slezsku – Osoblaha. Jde o jednu ze tří fungujících
úzkokolejných tratí v České republice a poslední, kterou provozují
České Dráhy.
V osoblažském výběžku se nachází unikátní technická památka, úzkokolejná železnice Třemešná ve Slezsku – Osoblaha. Jde o jednu ze tří fungujících úzkokolejných tratí v České republice a poslední, kterou provozují České Dráhy.
Nejlepší doprava je po železnici do stanice Třemešná ve Slezsku. Když vystoupíte z vlaku v této stanici, stačí obejít nádražní budovu, na druhé straně se nachází roztomilé malé koleje.
Celková délka této železnice je 20km, nachází se na ní 105 oblouků o malém poloměru, nejmenší z nich má poloměr 75m. Trať byla postavena na začátku tohoto století a je velice dobře udržovaná. Vcelku podrobné informace o historii se nacházejí v nádražní budově ve Slezských Rudolticích.
Pokud začnete své putování v Osoblaze, doporučuji ke shlédnutí zříceninu, která stojí kousek za Bohušovem. Cesta je značená od bohušovské pošty. Na zřícenině se dá i přespat, nachází se tam několik stojících kamených oblouků, pod které nezatéká. Další šikovné místo na přespání je čekárna v Horních Povelicích.
Pokud hodláte projít trať po kolejích, předem upozorňuji, že místy je okolí tratě osekané pouze do průjezdného profilu lokomotivy a nemusíte mít před vlakem kam uhnout – nezapomeňte si proto prostudovat jízdní řád – je téměř na každé zastávce či v jízdním řádu.
Úzkorozchodné koleje. Na fotografii je pěkně vidět, jaký je průjezdný profil tratě.
Úzkorozchodná lokomotiva mezi Slezskými Rudolticemi a Amalínem. Na trati jezdily v době, kdy jsme ji procházeli, dvě lokomotivy rozeznatelné podle nátěru.
Souprava v Horních Povelicích, lokomotiva se vrací se z Osoblahy do Třemešné. Stanice v Horních Povelicích je zajímavá tím, že má miniaturní druhou kolej, na které není ani kousek rovného úseku. Všimněte si označníku
Rudice je menší vesnice uprostřed Moravského krasu ve které je možno
strávit příjemný den, ale i celý víkend. Rudice patří
k nejstarším obcím v Moravském krasu, první zmínka o ní je
z roku 1353. Původně to bývala hornická osada, kde se těžila
železná ruda, po které nese také obec název. Nyní je to spíše poklidná
vesnička s krásným okolím…
Rudice je menší vesnice uprostřed Moravského krasu ve které je možno strávit příjemný den, ale i celý víkend. Rudice patří k nejstarším obcím v Moravském krasu, první zmínka o ní je z roku 1353. Původně to bývala hornická osada, kde se těžila železná ruda, po které nese také obec název. Nyní je to spíše poklidná vesnička s krásným okolím.
Do Rudice se můžete dostat autem, autobusem, nebo pěšky. Nejbližší železniční stanice je v Blansku odkud občas jezdí autobus. Některé autobusy nejedou až do Rudice, ale na „Převážku“. Do Rudice je to pak už jenom kousek do kopce, ale dá se to zvládnout. Pokud autobus zrovna nejede můžete zkusit stopa (na „Převážku“ to většinou není problém, protože mnoho lidí jezdí na trase Blansko – Jedovnice a dál). Z Blanska můžete vyrazit pěšky přes Klepačov po modré značce, z Adamova přes Nový Hrad po červené a na Pokojné odbočit na modrou. Z Jedovnic vede modrá značka a naučná stezka.
Co je možné v Rudici zahlédnout?
Kamenný větrný mlýn holanského typu z poloviny 19. století, ve kterém je v současné době muzeum speleologie a mineraologie. I když nejste zrovna příznivcem těchto oborů, tak Vám návštěvu musím doporučit už kvůli „živému“ výkladu průvodce pana Šebely ve kterém se dozvíte mnoho historických „drbů“. Takový výklad opravdu jinde neuslyšíte. Kromě toho si zde můžete prohlédnout fotografie z nepřístupných podzemních prostor. Je zde též informační středisko, občerstvení, sociální zařízení a prodej suvenýrů.
V Rudické galerii v kulturním domě jsou pravidelné výstavy o životě v Rudici a o Moravském krasu.
Rudické vrstvy jsou místní geologická zajímavost. Tyto různobarevné usazeniny je možno shlédnout v povrchovém lomu Seč u silnice směrem na Olomučany. Je zde též možno nalézt geody.
Nejhezčí místo v okolí Rudice je Rudické propadání, které je nejmohutnější v Moravském krasu. Jedovnický potok se zde propadá do hloubky 86 metrů a protéká podzemními chodbami s celkovou délkou přes 13 km, které končí až v Býčí skále u Adamova.
Za zmínku stojí též skalní útvar Kolíbky nad Rudickým propadáním. Je to několik skal s malými jeskyněmi, které je možné „prozkoumávat“ a nehrozí při tom člověku nějaké vážné nebezpečí. Na přední straně tohoto útvaru jsou horolezecké cesty, oklikou ho může zdolat každý i bez pomocí lan a karabin. Pod skalním převisem se dá přenocovat, bohužel někteří „táborníci“ zde po sobě zanechávají pozůstatky.
Rudicí a údolím Rudického propadání prochází naučná stezka, která pokračuje do Jedovnic a kolem Jedovnických rybníků. Na této stezce jsou informační tabule na kterých se dozvíte mnoho zajímavých věcí.
V Jedovnicích je mnoho možností ubytování od kempů po penziony. V Rudici je možností méně, ale pokud budete mít zájem určitě se vše dozvíte na telefonním čísle Obecního úřadu.
