Rubrika: Technické zajímavosti

Práce s počítačem se neodehrává pouze v dobře zařízené kanceláři. Občas je potřeba dodělat resty doma, nebo si vzít práci s sebou na chatu. A jak to udělat, aby vás ani v takové situaci při sezení za počítačem nic nebolelo a dosáhli jste podobného komfortu jako v kanceláři? Značka MISURA přišla hned se dvěma řešeními, které s tím mohou pomoci.

Praktické přenosné monitory

Koukat na malou obrazovku notebooku je v mnoha případech poměrně problém. Potřebujete jasně vidět obraz, ale na malé ploše je to nepříjemné, což značně ztěžuje práci a způsobuje bolest očí. Pokud si od toho chcete trochu pomoci, jsou dobrým řešením přenosné monitory. Ty se dají umístit k běžné obrazovce, čímž dojde k jejímu zvětšení. Takové monitory od značky MISURA jsou skladné a lehké, takže i snadno přenosné v brašně na notebook či jiné tašce. Nepřidělají vám starosti navíc, ale naopak s nimi získáte lepší podmínky pro práci v méně tradičních podmínkách.

Ergonomické stojany na notebooky

Podobný problém jako s obrazovkou může nastat při umístění notebooku. S tím ale pomohou praktické ergonomické stojany na notebook. Ty jsou navrženy tak, aby bylo možné přístroj umístit do optimální pozice, která je zdravá pro lidská záda a napomáhá lépe zvládat i delší sezení. K dispozici jsou varianty pro pevné použití, ale i praktické skládací stojany, které snadno přenesete na potřebné místo. Stačí si tak zvolit, jakou variantu nejvíce využijete.

Přidejte trochu regenerace i pro své svaly

A jakmile práce za počítačem končí, je na čase kompenzovat sezení trochou pohybu. Pořádný trénink se ale většinou neobejde bez namožených svalů. A přesně tady pomůže speciální masážní pistole. Snadno s ní promasírujete problematickou partii a podpoříte tak efektivní obnovu jednotlivých buněk. Díky tomu bude regenerace o něco rychlejší a efektivnější.

Pokud jste si koupili iPhone, zřejmě se poohlížíte i po dalším příslušenství, které chrání displej i samotné zařízení. V první řadě byste měli myslet na tvrzené sklo, protože oprava rozbité obrazovky vyjde na několik tisíc korun. Stejně tak do košíku vložte ještě obal, jímž zase předcházíte tomu, aby se poškodila záda smartphonu.

Jestliže si říkáte, že ochranná skla na iPhone jsou zbytečná, potom jste na omylu. Existuje hned několik důvodů, proč si tvrzené sklo pořídit.

1. Oči se méně namáhají

Ochranná skla s matnou povrchovou úpravou zajišťují, aby nebyly odrazy tak výrazné, čímž se rozptylují odlesky. Potlačením světla se zlepšuje i viditelnost obrazovky.

2. Chrání před nečistotami

Vzhledem k tomu, že iPhone neustále používáte, hromadí se na něm bakterie. Některá skla mají antimikrobiální vlastnosti a také disponují povrchovou úpravou, která odpuzuje prach. Velké oblíbenosti se těší skla s lipofóbní vrstvou, na níž nezůstávají otisky prstů, a s hydrofobní vrstvou odpuzující vodu.

3. Poskytuje soukromí

Tvrzená skla mají takovou povrchovou úpravu, aby na obrazovku nešlo vidět z jiného úhlu. Zabráníte tak zvídavým pohledům ostatních cestujících v městské hromadné dopravě.

4. Displej se nerozbije

Sice nové modely iPhonů mají pevnou obrazovku, ovšem není chráněna proti rozbití. Když vám iPhone spadne na kamínek, ihned se displej rozbije. Sklo má takové riziko snižovat. Zabraňuje škrábancům a skvrnám.

Jestliže si chcete koupit sklo na iPhone, podívejte se na nabídku e-shopu iPouzdro.cz, kde jsou třeba i bezdrátová nabíječka do auta, pouzdra, sluchátka, stojánky a podobně. Sortiment je vskutku široký a přijde si na své majitel jakéhokoliv modelu. V neposlední řadě v internetovém obchodě najdete i příslušenství pro ostatní jablečná zařízení.

Koupili jste si nové vozidlo a potřebujete se zbavit toho starého? Stojí vám doma nepojízdný vrak, s nímž si nevíte rady? Chtěli byste se zbavit dodávky nebo užitkového vozidla? Žádný problém. Tohle všechno lze vyřešit velmi rychle díky společnosti ZAHOTOVÉ.

Jak napovídá název, tato firma vykupuje vozidla za peníze v hotovosti na ruku. Dobrou zprávou je, že nabízí nejen výkup osobních automobilů, ale také výkup stavebních strojů a nákladních vozidel – viz https://zahotove.cz/vykup-nakladnich-vozidel/.

Kolik peněz dostanete? Zeptejte se online

Jde vám o rychlost, nebo spíše o co nejvíce peněz za váš vůz? S ZAHOTOVÉ získáte obě. Výkupní ceny jsou velmi příznivé, a kromě toho se částku dozvíte už předem. Stačí na webu vyplnit formulář a zástupce firmy se vám obratem ozve s cenovou nabídkou. Ve vlastním zájmu se snažte vyplnit všechny údaje co nejpoctivěji, před prodejem tak jako tak probíhá prohlídka, takže na uvedení nepravdivých informací by se přišlo.

Zástupce si pro vůz přijede až k vám

Dobrá zpráva pro všechny časově zaneprázdněné. Vůz nemusíte nikam vozit, funguje to přesně naopak. Zástupce společnosti si pro něj přijede až do místa vašeho bydliště, kamkoliv po ČR. Vhodný termín si samozřejmě dohodnete na míru dle vašich časových možností.

Přímo na místě technik auto zkontroluje, případně mírně upraví částku, kterou vám za auto poskytne. Sepíšete smlouvu a tím pro vás vyřizování končí. Vše je hotovo, auta jste se zbavili.

ZAHOTOVÉ od vás vykoupí cokoliv

Podmínky společnosti jsou velmi příznivé, vykupuje téměř všechno, co má čtyři kola. Kola jsou podmínkou, aby se vozidlo dalo odvézt. Překážkou není špatný technický stav ani to, že bylo auto již bourané. Vykupují se taktéž vozidla s propadlou STK, veterány, užitkové stroje, případně úplně nepojízdné vraky. Na značce, modelu, tom, zda jde o vůz firemní či soukromý, vůbec nezáleží. Odkoupí od vás dokonce auto, které nemá doplacený leasing. Více informací najdete přímo na https://zahotove.cz/.

V Česku se najde několik společností, které lidem a firmám nabízejí pronájmy stavebních buněk a obytných kontejnerů. V jakých situacích se vám tyto mobilní stavby mohou náramně hodit?

Úschovna nářadí

Stavební buňka je především určena pro firmy, jež se zabývají rekonstrukcemi a výstavbami objektů. Slouží zejména jako skladiště různého nářadí a potřeb, jež není radno nechávat jen tak volně venku, protože by je mohl někdo cizí ukrást. Může však mít mnoho podob a využít se dá k řadě jiných účelů.

Dočasný příbytek na staveniště

Není výjimkou, že se pronájem stavební buňky vyplatí i z důvodu přebývání řemeslníků (či majitelů, pokud si dům staví svépomocí) přímo na stavbě. Nemusejí pak neustále jezdit domů, na ubytovnu apod. V tom případě se jedná spíše o obytné kontejnery.

Další využití a hlavní přednosti stavebních buněk

Stavební buňky a obytné kontejnery lze dále využít jako sociální zařízení, šatny, jídelny, dokonce i stánky, pokud pořádáte třeba nějakou venkovní akci. Důležité je zmínit základní vlastnosti. Jedná se o mobilní zařízení, které vám firma na základě objednávky doveze a sestaví. Buňku pak lze v případě potřeby přemisťovat v rámci pozemku. Dalším podstatným prvkem moderních stavebních buněk bývá jejich variabilita. Dají se spojovat, díky čemuž vznikají poměrně rozlehlé mobilní stavby, v nichž může klidně přebývat několik osob naráz, případně se do nich vejde značné množství nářadí a pracovních pomůcek.

Pronajímatel stavebních buněk a obytných kontejnerů

Pronájem stavební buňky si zařídíte kupříkladu u společnosti Orange. Jde o firmu se sídlem na Borských polích v Plzni, stavební buňky však pronajímá firmám a fyzickým osobám po celé České republice. Kompletní informace a kontaktní formulář najdete na webu mobilnibunky.cz.

Hranici mezi Švédskem a Norskem tvoří dva mosty u Svinesundu. Překlenují ústí zálivu Idefjord. Starší, dvouproudový most z roku 1946 ještě krajinu stále zdobí a je funkční, ale pro současnou dopravu po dálnici E6, spojující Göteborg ve Švédsku a Oslem v Norsku se již stal nevyhovujícím. Proto zde byl 10. června 2005 uveden do provozu další, největší jednoobloukový most na světě. Byl otevřen při příležitosti oslav 100. výročí nezávislosti Norska na Švédsku.

Most je vzdálen 500 metrů od otevřeného moře, je dlouhý 704 m, 28 m široký a maximální výška nad hladinou je 92 m. Rozpětí oblouku je 247 m. Je postaven ze železobetonu a hmotnost ocelové konstrukce je přibližně 7600 tun. Mostovka se skládá ze dvou dutých ocelových nosníků, zavěšených po obou stranách nosného oblouku ve výšce 60 m nad hladinou. Profil pro průjezd lodí je tak 55×70 m. Na švédské straně bylo třeba pro příjezdovou část vybudovat čtyři pilíře, na norské straně je pouze jeden. Vzhledem k mimořádně velkému rozpětí působí konstrukce velmi štíhle a architektonicky odvážně.

Stavba mostu byla mimořádně náročná hlavně z důvodu neobyčejně velkého rozpětí oblouku. Trvala tři roky, celkové náklady činily přibližně 63 miliónů EUR a byla financována Švédskem i Norskem. Protože most leží z větší části na švédské straně, podílelo se Švédsko na investici 60 % a Norsko 40 %. Na realizaci projektu se účastnili i čeští specialisté – společnost Hutní montáže Ostrava. Přes most přejíždí přibližně 15 000 vozidel denně a pochopitelně se zde vybírá nemalé mýtné. V současné době činí cca 120 Sek za průjezd kamionu.

Norsko je celkově překrásná země. Jeho obyvatelé jsou si toho vědomi a jsou na svou vlast patřičně hrdi. Když jsou doma, vyvěšují například státní vlajku, tak jako se u nás oznamuje přítomnost prezidenta na hradě.

V říši zimní královny

Ačkoliv je Norsko nádherné ve všech ročních obdobích, já osobně jej mám nejraději v zimě. Silné mrazy a hromady sněhu mi k této zemi nějak přirozeně patří. Nemusíte při tom jezdit ani příliš daleko. Hned zde, poblíž Svinesundu, naleznete spoustu zajímavostí. Na snímku s vodotryskem je přístav v Mossu, který slouží k přepravě osob i nákladní dopravy do Hortenu, ležícího na druhém pobřeží fjordu.

Další fotografie jsou z přístavního města Halden. Leží již hlouběji ve vnitrozemí, a protože se sem již nedostanou ani teplé golfské proudy, ani vysoké vlny, za silných mrazů v zimě zcela zamrzá. V době pořizování obrázků jsem zde trávil víkend a bylo 25 stupňů pod nulou. V pátek rozbíjeli dělníci zamrzlý vjezd do přístavu ledoborci a protiledovou technikou, v sobotu ráno již bylo vše opět ve stavu, jaký vidíte na fotografiích. Nejhůře jsou na tom majitelé menších, rybářských lodí. Pokud jim lodě zamrznou u břehu, jsou většinou odsouzeni k čekání na jaro a musí si najít jinou, příležitostnou, práci. Lodě přes nekrutější období pouze temperují a nechávají běhat motory, aby jim mráz techniku zcela neroztrhal. Nad přístavem a nad městem se na kopci tyčí nikdy nedobitá pevnost „Fredriksten“. Je pro Norsko jakousi náhradou za pevnost „Bohus“ (mimochodem také nikdy nedobitou), o kterou Norové přišli v roce 1658 tzv. „Roskildskou smlouvou“, podle níž byla provincie Wiken – nebo též Bohusia postoupena Švédsku. Naproti pevnosti stojí pomník švédského krále Karla XII., který zde byl při obléhání pevnosti v r. 1718 zastřelen.

Fjordy – nefjordy

Další snímky jsou z oblasti Buskerud, cca 50 km nad Oslem, směrem na Bergen. Je na nich jezero Tyrifjorden. I zálivům těchto jezer se říká fjordy, i když nejsou s mořem propojeny. Naleznete zde nádherná jezera s obrovskou hloubkou (nejhlubším jezerem je Hornindalsvatnet – hl. 514m), nebo s velikou rozlehlostí a spoustou obydlených ostrovů.

Tyrifjorden má největší hloubku 330m a rozlohu přes 138 km2. I tady se mnoho ostrovanů, či domorodců, žijících na pobřeží živí rybařinou, dokud jezero nezamrzne. Pak jezdí za prací na sněžných skútrech až do vzdálených měst.

Život v těchto místech se může zdát nezávislému pozorovateli příliš drsný a těžký. Je to však otázka zvyku a priorit. Člověk, navyklý městskému ruchu by si zde zvykal asi opravdu těžko. Milovníky nezkažené a opravdu divoké, krásné přírody, musí tato místa uchvátit již při první návštěvě. Osobně si dovedu mnohem lépe představit život na březích těchto jezer, než v centru velkých, hlukem a smogem zamořených měst. Navíc jsem fotograf a večerní a ranní světlo v celé Skandinávii, obloha stále pokryta zajímavými mračny, přístavy plné lodí, to vše je pro tyto země charakteristické a proto jsem si je tak zamiloval.

Poslední záběry jsou opět z okolí jordu, mezi Mossem a Svinesundem. Je to místo nedaleko hlavního tahu z Osla do Göteborgu. Stačí zastavit na benzinové pumpě „Shell“, cca 6km za Mossem, obejít kopec, za kterým je záliv ukryt, a jste u vody.

Norsko, cesta Trolů, Lofoty, oblast Bergenu a další místa jsou natolik zajímavá, že stojí za samostatné povídání, které se pokusím shrnout v jiné knížce. Příště se však ještě vrátíme zpět do Švédska a podíváme se druhým směrem, od západního pobřeží směrem na východ.

Hranici mezi Švédskem a Norskem tvoří dva mosty u Svinesundu. Překlenují ústí zálivu Idefjord. Starší, dvouproudový most z roku 1946 ještě krajinu stále zdobí a je funkční, ale pro současnou dopravu po dálnici E6, spojující Göteborg ve Švédsku a Oslem v Norsku se již stal nevyhovujícím. Proto zde byl 10. června 2005 uveden do provozu další, největší jednoobloukový most na světě. Byl otevřen při příležitosti oslav 100. výročí nezávislosti Norska na Švédsku.

Most je vzdálen 500 metrů od otevřeného moře, je dlouhý 704 m, 28 m široký a maximální výška nad hladinou je 92 m. Rozpětí oblouku je 247 m. Je postaven ze železobetonu a hmotnost ocelové konstrukce je přibližně 7600 tun. Mostovka se skládá ze dvou dutých ocelových nosníků, zavěšených po obou stranách nosného oblouku ve výšce 60 m nad hladinou. Profil pro průjezd lodí je tak 55×70 m. Na švédské straně bylo třeba pro příjezdovou část vybudovat čtyři pilíře, na norské straně je pouze jeden. Vzhledem k mimořádně velkému rozpětí působí konstrukce velmi štíhle a architektonicky odvážně.

Stavba mostu byla mimořádně náročná hlavně z důvodu neobyčejně velkého rozpětí oblouku. Trvala tři roky, celkové náklady činily přibližně 63 miliónů EUR a byla financována Švédskem i Norskem. Protože most leží z větší části na švédské straně, podílelo se Švédsko na investici 60 % a Norsko 40 %. Na realizaci projektu se účastnili i čeští specialisté – společnost Hutní montáže Ostrava. Přes most přejíždí přibližně 15 000 vozidel denně a pochopitelně se zde vybírá nemalé mýtné. V současné době činí cca 120 Sek za průjezd kamionu.

Norsko je celkově překrásná země. Jeho obyvatelé jsou si toho vědomi a jsou na svou vlast patřičně hrdi. Když jsou doma, vyvěšují například státní vlajku, tak jako se u nás oznamuje přítomnost prezidenta na hradě.

V říši zimní královny

Ačkoliv je Norsko nádherné ve všech ročních obdobích, já osobně jej mám nejraději v zimě. Silné mrazy a hromady sněhu mi k této zemi nějak přirozeně patří. Nemusíte při tom jezdit ani příliš daleko. Hned zde, poblíž Svinesundu, naleznete spoustu zajímavostí. Na snímku s vodotryskem je přístav v Mossu, který slouží k přepravě osob i nákladní dopravy do Hortenu, ležícího na druhém pobřeží fjordu.

Další fotografie jsou z přístavního města Halden. Leží již hlouběji ve vnitrozemí, a protože se sem již nedostanou ani teplé golfské proudy, ani vysoké vlny, za silných mrazů v zimě zcela zamrzá. V době pořizování obrázků jsem zde trávil víkend a bylo 25 stupňů pod nulou. V pátek rozbíjeli dělníci zamrzlý vjezd do přístavu ledoborci a protiledovou technikou, v sobotu ráno již bylo vše opět ve stavu, jaký vidíte na fotografiích. Nejhůře jsou na tom majitelé menších, rybářských lodí. Pokud jim lodě zamrznou u břehu, jsou většinou odsouzeni k čekání na jaro a musí si najít jinou, příležitostnou, práci. Lodě přes nekrutější období pouze temperují a nechávají běhat motory, aby jim mráz techniku zcela neroztrhal. Nad přístavem a nad městem se na kopci tyčí nikdy nedobitá pevnost „Fredriksten“. Je pro Norsko jakousi náhradou za pevnost „Bohus“ (mimochodem také nikdy nedobitou), o kterou Norové přišli v roce 1658 tzv. „Roskildskou smlouvou“, podle níž byla provincie Wiken – nebo též Bohusia postoupena Švédsku. Naproti pevnosti stojí pomník švédského krále Karla XII., který zde byl při obléhání pevnosti v r. 1718 zastřelen.

Fjordy – nefjordy

Další snímky jsou z oblasti Buskerud, cca 50 km nad Oslem, směrem na Bergen. Je na nich jezero Tyrifjorden. I zálivům těchto jezer se říká fjordy, i když nejsou s mořem propojeny. Naleznete zde nádherná jezera s obrovskou hloubkou (nejhlubším jezerem je Hornindalsvatnet – hl. 514m), nebo s velikou rozlehlostí a spoustou obydlených ostrovů.

Tyrifjorden má největší hloubku 330m a rozlohu přes 138 km2. I tady se mnoho ostrovanů, či domorodců, žijících na pobřeží živí rybařinou, dokud jezero nezamrzne. Pak jezdí za prací na sněžných skútrech až do vzdálených měst.

Život v těchto místech se může zdát nezávislému pozorovateli příliš drsný a těžký. Je to však otázka zvyku a priorit. Člověk, navyklý městskému ruchu by si zde zvykal asi opravdu těžko. Milovníky nezkažené a opravdu divoké, krásné přírody, musí tato místa uchvátit již při první návštěvě. Osobně si dovedu mnohem lépe představit život na březích těchto jezer, než v centru velkých, hlukem a smogem zamořených měst. Navíc jsem fotograf a večerní a ranní světlo v celé Skandinávii, obloha stále pokryta zajímavými mračny, přístavy plné lodí, to vše je pro tyto země charakteristické a proto jsem si je tak zamiloval.

Poslední záběry jsou opět z okolí jordu, mezi Mossem a Svinesundem. Je to místo nedaleko hlavního tahu z Osla do Göteborgu. Stačí zastavit na benzinové pumpě „Shell“, cca 6km za Mossem, obejít kopec, za kterým je záliv ukryt, a jste u vody.

Norsko, cesta Trolů, Lofoty, oblast Bergenu a další místa jsou natolik zajímavá, že stojí za samostatné povídání, které se pokusím shrnout v jiné knížce. Příště se však ještě vrátíme zpět do Švédska a podíváme se druhým směrem, od západního pobřeží směrem na východ.

Kopernik

Když jsem byl malý kluk, hltal jsem u dědy předválečné časopisy „Letem Světem“, s dobrodružnými povídkami od Otakara Batličky i jiných spisovatelů. Už tehdy ve mě zrála touha, poznávat cizí světy a prožít spustu dobrodružství. No a konkrétně snímek Kopernika v přístavu těsně před bouří mi velice připomíná doprovodnou ilustraci k jedné z takových povídek. Dnes už jsem starý pardál, ale duchem jsem, bohudík, pořád ten mladý dobrodruh a snílek. Nikdy mi tyhle pohledy nezevšední a jsem rád, že je mohu předávat dál.

Kopernik je poměrně nový trajekt, nástupce vysloužilého „Mikolaja Kopernika“. Pamětníci toho původního vyslovují jeho jméno s určitou skepsí a obavami neprávem. Jedná se o zcela odlišnou, krásnou, moderní loď a cestování na ní je dokonale pohodlné.

Kopernik patří k menším plavidlům co do počtu přepravovaných kamionů. Těch pojme pouze cca 60 na dvou palubách, za to však může na šesti stech metrech kolejí na tzv. přízemní palubě převézt ještě mnoho naložených vagonů a vlakových souprav.

Ani celkovou velikostí si nezadá s velkými trajekty. Měří na délku 160.7m, na šířku 21.6m, má výtlak 14.221 tun a dokáže plout rychlostí až 18 uzlů za hodinu.

{{reklama()}}

O pohodlí max. 360 cestujících je zde opět dokonale postaráno. Prostorné kajuty, bary, sauna, kafetérie, jídelny se skvělou kuchyní, obchody s nápoji či drogerií, herny, prostě vše, co si člověk k pohodlné cestě přes moře může přát, je zde k mání.

I tady, na Koperniku, mě ochotný kapitán pozval na můstek a předvedl mi mistrovství své posádky. Jak při vyplouvání z přístavu v Polsku, tak při vplouvání do přístavu ve Švédském Ystadu.

Polonia – „Perla Baltiku“

Tato nádherná loď je právem nazývána perlou Baltiku. Na přiložených fotografiích se můžete seznámit s nádhernou atmosférou heren, kde nechybí ani ruleta či „Black Jack“ apod., komfortem jídelen, které jsou rozděleny do několika tříd, i s luxusem na chodbách, v tanečním sále s živou hudbou, kavárnách, či v obchodech.

Polonia měří na délku 169.9m, na šířku 28m, pluje rychlostí až 20.2 uzlů za hodinu a má výtlak 29.875 tun. Převeze až 1000 pasažérů, 150 osobních automobilů a 120 kamionů. I tato loď má ve spodní nákladové palubě umístěno 600m kolejí pro přepravu vagonů.

Plavba na Polonii je opravdovým zážitkem. Již od vašeho příchodu do recepce se o vás na každém kroku pozorně starají krásné stewardky, káva a pití je po celou dobu plavby zdarma k disposici ve všech jídelnách a samozřejmostí je opět skvělá kuchyně s velkým výběrem chutných jídel.

Nevšedním zážitkem je procházka po horních, otevřených palubách za teplé noci před vyplutím, v osvětlených přístavech (viz. přiložené foto s pohledem na zakotveného Galileusze).

Rozepisovat se dále o všech lodích na této trase by bylo v podstatě opakováním již řečeného. Nechci vás také dále unavovat samými superlativy, ale skutečně jsem se u těchto společností nikdy s žádnými negativy, které by stály za řeč, nesetkal.

Než se ale pustím do popisu krás Švédska, seznámím vás aspoň ve stručnosti s cenami a lodním řádem. Ceny jsou dle mého názoru dostupné a určitě by mohly mnoho lidí zajímat.

Toto jsou základní ceny za přepravu. Nejsou v nich započítány kajuty a strava. Ty je možné dokoupit a ceny dohodnout přímo na lodích a nejsou vždy stejné. Pro cestující bez kajut jsou však na všech lodích k disposici speciální kluby s pohodlnými, sklápěcími sedačkami jako v luxusních autobusech či v letadle a velkoplošnými televizory. Čas můžete ovšem strávit i v kavárnách, restauracích, za pěkného počasí na slunečních palubách apod.

Zde bych povídání o trajektech ukončil. Zajímavé fotografie těchto obřích krasavců budu postupně doplňovat. V následujících kapitolách se postupně přesuneme přes zajímavá města jižního Švédska, až do severnějších končin. Tam bych vám rád přiblížil místa, která rozhodně stojí za návštěvu a podělil se s vámi o své zkušenosti s touto krásnou a neuvěřitelně čistou zemí.

Kopernik

Když jsem byl malý kluk, hltal jsem u dědy předválečné časopisy „Letem Světem“, s dobrodružnými povídkami od Otakara Batličky i jiných spisovatelů. Už tehdy ve mě zrála touha, poznávat cizí světy a prožít spustu dobrodružství. No a konkrétně snímek Kopernika v přístavu těsně před bouří mi velice připomíná doprovodnou ilustraci k jedné z takových povídek. Dnes už jsem starý pardál, ale duchem jsem, bohudík, pořád ten mladý dobrodruh a snílek. Nikdy mi tyhle pohledy nezevšední a jsem rád, že je mohu předávat dál.

Kopernik je poměrně nový trajekt, nástupce vysloužilého „Mikolaja Kopernika“. Pamětníci toho původního vyslovují jeho jméno s určitou skepsí a obavami neprávem. Jedná se o zcela odlišnou, krásnou, moderní loď a cestování na ní je dokonale pohodlné.

Kopernik patří k menším plavidlům co do počtu přepravovaných kamionů. Těch pojme pouze cca 60 na dvou palubách, za to však může na šesti stech metrech kolejí na tzv. přízemní palubě převézt ještě mnoho naložených vagonů a vlakových souprav.

Ani celkovou velikostí si nezadá s velkými trajekty. Měří na délku 160.7m, na šířku 21.6m, má výtlak 14.221 tun a dokáže plout rychlostí až 18 uzlů za hodinu.

{{reklama()}}

O pohodlí max. 360 cestujících je zde opět dokonale postaráno. Prostorné kajuty, bary, sauna, kafetérie, jídelny se skvělou kuchyní, obchody s nápoji či drogerií, herny, prostě vše, co si člověk k pohodlné cestě přes moře může přát, je zde k mání.

I tady, na Koperniku, mě ochotný kapitán pozval na můstek a předvedl mi mistrovství své posádky. Jak při vyplouvání z přístavu v Polsku, tak při vplouvání do přístavu ve Švédském Ystadu.

Polonia – „Perla Baltiku“

Tato nádherná loď je právem nazývána perlou Baltiku. Na přiložených fotografiích se můžete seznámit s nádhernou atmosférou heren, kde nechybí ani ruleta či „Black Jack“ apod., komfortem jídelen, které jsou rozděleny do několika tříd, i s luxusem na chodbách, v tanečním sále s živou hudbou, kavárnách, či v obchodech.

Polonia měří na délku 169.9m, na šířku 28m, pluje rychlostí až 20.2 uzlů za hodinu a má výtlak 29.875 tun. Převeze až 1000 pasažérů, 150 osobních automobilů a 120 kamionů. I tato loď má ve spodní nákladové palubě umístěno 600m kolejí pro přepravu vagonů.

Plavba na Polonii je opravdovým zážitkem. Již od vašeho příchodu do recepce se o vás na každém kroku pozorně starají krásné stewardky, káva a pití je po celou dobu plavby zdarma k disposici ve všech jídelnách a samozřejmostí je opět skvělá kuchyně s velkým výběrem chutných jídel.

Nevšedním zážitkem je procházka po horních, otevřených palubách za teplé noci před vyplutím, v osvětlených přístavech (viz. přiložené foto s pohledem na zakotveného Galileusze).

Rozepisovat se dále o všech lodích na této trase by bylo v podstatě opakováním již řečeného. Nechci vás také dále unavovat samými superlativy, ale skutečně jsem se u těchto společností nikdy s žádnými negativy, které by stály za řeč, nesetkal.

Než se ale pustím do popisu krás Švédska, seznámím vás aspoň ve stručnosti s cenami a lodním řádem. Ceny jsou dle mého názoru dostupné a určitě by mohly mnoho lidí zajímat.

Toto jsou základní ceny za přepravu. Nejsou v nich započítány kajuty a strava. Ty je možné dokoupit a ceny dohodnout přímo na lodích a nejsou vždy stejné. Pro cestující bez kajut jsou však na všech lodích k disposici speciální kluby s pohodlnými, sklápěcími sedačkami jako v luxusních autobusech či v letadle a velkoplošnými televizory. Čas můžete ovšem strávit i v kavárnách, restauracích, za pěkného počasí na slunečních palubách apod.

Zde bych povídání o trajektech ukončil. Zajímavé fotografie těchto obřích krasavců budu postupně doplňovat. V následujících kapitolách se postupně přesuneme přes zajímavá města jižního Švédska, až do severnějších končin. Tam bych vám rád přiblížil místa, která rozhodně stojí za návštěvu a podělil se s vámi o své zkušenosti s touto krásnou a neuvěřitelně čistou zemí.

Chtěl bych vás formou reportáži provést Skandinávií, konkrétně Švédskem a Norskem. Nejprve se ale do těchto zemí musíme nějak dostat. Proto začnu u trajektů a lodí, které převážejí pasažéry z německého Rostocku a polského přístavu Swinoujscie do švédských přístavních měst Trelleborg a Ystad.

Na velkých trajektech se mi podařilo udělat několik exkluzivních reportáží. Díky tomu vám budu moci přiblížit nejen život na palubách, které si komfortem mnohdy nezadají s nejluxusnějšími hotely, ale i do míst, kam se běžný pasažér jen tak nedostane. Podíváme se spolu na kapitánský můstek i hluboko do podpalubí, do strojoven, kde tlučou obrovská srdce těchto námořních kolosů.

{{reklama()}}

O vytížení lodí se starají hansovní společnosti „TT-LINE“, „SCAN-LINE“ a „UNITTY-LINE“. Je jich samozřejmě víc, ale my si budeme povídat o těchto třech, respektive o některých jejich lodích. V přiložené galerii si můžete prohlédnout trajekty TOM SOWYER, HUCLEBERY FINN, NILS DUCK, MECLENBURG, ROBIN HOOD, SCANE a PETER PAN. To jsou lodě zastupované dvěma prvními, německými a švédskými společnostmi. O trajektech POLONIA, SCANIA, KOPERNIK, JAN SWIDNIECKY, GRYF a *GALILEUSZ *, zastoupenými polskou společností UNITY-LINE si toho povíme trochu víc. Plavil jsem se mnohokrát na všech jmenovaných lodích, ale kuchařské umění, lidský přístup a vstřícnost polských posádek mi nějak více přirostly k srdci.

První lodí, jejíž kapitán Waldemar Frankiewicz, hlavní steward Ryszard Wnuk a hlavní lodní inženýr Zbyszko Felski mi umožnili přístup do míst přísně „tabu“, byl Galileusz. Nepatří rozhodně k největším, ale i tak jsou její parametry úctyhodné.

Tento 152,42m dlouhý, 23,40m široký a cca 20 m vysoký trajekt o výtlaku 15848t, s ponorem 6m, byl postaven v loděnicích Van der Giesen – De Noord B.V. Holland v roce 1992. Kompletně přestavěn a zmodernizován byl v r. 2006 a je registrován v přístavu Limasol. Majitelem je firma Euroafrica Shipping Lines a plaví se pod Cyperskou Vlajkou.

Na dvě, z celkem deseti palub, které slouží jako nákladní, se vejde až 100 kamionů. Pasažérům jsou zde k dispozici pohodlné a vkusně vybavené kajuty se vším komfortem, herny, jídelna s velkou obrazovou televizí, recepce, shopy a samozřejmě tzv. sluneční paluby, na kterých můžete trávit čas za pěkného počasí.

Kapitánský můstek

Na kapitánském můstku jsem měl tu čest sledovat perfektní práci a souhru kapitána Waldemara Frankiewicze , prvního důstojníka a kormidelníka.

Dle kapitánova příkazu jsem se dostavil přesně 10 minut před vyplutím na můstek, bylo mi umožněno nafotit pár záběrů. Do dnes mi není jasné, jak se mohou v tom množství echolotů, různých pák a ovládacích panelů vyznat. Pak už jsem jen poslouchal příkazy kapitána a jejich přesné plnění.

Přístavní personál odpoutal silná lana, poutající loď k tzv. pacholatům, navijáky je vytáhly na palubu, motory byly spuštěny a kolos se pomaličku dával do pohybu.

„ 10 vlevo „ zněl stručný příkaz kapitána. První důstojník rozkaz opakoval, kormidelník jej vykonal a opakoval splnění „ 10 vlevo“. Pak už následovaly krátké a stejně stručné příkazy, které byly do puntíku vykonány. „ 8 vpravo“, „2 vlevo“ atd. Obrovský trajekt se pomaličku proplétal mezi zakotvenými loděmi , s centimetrovou přesností míjel přístavní mola a bóje a po chvíli jsme vypluli bez sebemenší kolize na volné moře.

Skvělý zážitek. Snad jsem vám jej aspoň v tomto stručném popisu trošku přiblížil.

Strojovna

Po návštěvě kapitánského můstku jsem byl pozván na nafocení strojovny. Stále ochotný a usměvavý hl. steward Ryszard Wnuk mne zavedl po strmých, železných schodech hluboko do podpalubí, kde už na mne čekal hlavní lodní inženýr Zbyszko Felski.

Ukázal mi dva obrovské motory, každý o výkonu 7.000 ks. Loď tedy pohání 14.000 koní a spotřebují za cestu do Trelleborgu a zpět do Swinoujscie, což je zhruba 380 km cca 16.000 l nafty. Další zajímavostí jsou opět dva velké, japonské agregáty. Zásobují celou loď elektrickým proudem. Do kabin jde 220 V, všechny přístroje však jsou napájeny proudem o 400 V. Oba dva nicméně pracují pouze při manévrech v přístavech a při obtížných situacích za bouře. Po vyplutí na volné moře za příznivých podmínek stačí k provozu pouze jeden.

Relativně malá skříň je tzv. stabilizátor. Ten sleduje výkyvy lodi. Pokud se za silného větru a bouře zvednou vlny nad určitou mez, vysune na bocích jakási 2m široká a 4m dlouhá křídla, která zajišťují lepší stabilitu.

Ovládací panel, u kterého sedí Ing. Zbyszko Felski, kontroluje činnost veškerého zařízení ve strojovně. Dva monitory mohou obsluze ukázat jakoukoliv závadu, či nesprávnou činnost strojů.

Na posledním snímku je zcela běžná dílna. Stejně jako v autodopravě, musí i zde být neustále k dispozici mechanik, který je schopen uvést loď v případě poruchy do takového stavu, aby mohla bezpečně dovézt pasažéry a náklad do přístavu.

Po prohlídce a nafocení strojovny mne pan Felski, velice přátelský a milý člověk pozval do své kajuty, pohostil kávou a keksy a dal se do vyprávění o životě na moři. Celkem pětatřicetičlenná posádka zde tráví polovinu svého života. 14 dní na moři, 14 dní doma. A tak to jde stále dokola.

S podobnou ochotou jsem se doposud setkal pouze na jednom z nejmenších trajektů, na lodi KOPERNIK. O tom ale zase až příště.

Chtěl bych vás formou reportáži provést Skandinávií, konkrétně Švédskem a Norskem. Nejprve se ale do těchto zemí musíme nějak dostat. Proto začnu u trajektů a lodí, které převážejí pasažéry z německého Rostocku a polského přístavu Swinoujscie do švédských přístavních měst Trelleborg a Ystad.

Na velkých trajektech se mi podařilo udělat několik exkluzivních reportáží. Díky tomu vám budu moci přiblížit nejen život na palubách, které si komfortem mnohdy nezadají s nejluxusnějšími hotely, ale i do míst, kam se běžný pasažér jen tak nedostane. Podíváme se spolu na kapitánský můstek i hluboko do podpalubí, do strojoven, kde tlučou obrovská srdce těchto námořních kolosů.

{{reklama()}}

O vytížení lodí se starají hansovní společnosti „TT-LINE“, „SCAN-LINE“ a „UNITTY-LINE“. Je jich samozřejmě víc, ale my si budeme povídat o těchto třech, respektive o některých jejich lodích. V přiložené galerii si můžete prohlédnout trajekty TOM SOWYER, HUCLEBERY FINN, NILS DUCK, MECLENBURG, ROBIN HOOD, SCANE a PETER PAN. To jsou lodě zastupované dvěma prvními, německými a švédskými společnostmi. O trajektech POLONIA, SCANIA, KOPERNIK, JAN SWIDNIECKY, GRYF a *GALILEUSZ *, zastoupenými polskou společností UNITY-LINE si toho povíme trochu víc. Plavil jsem se mnohokrát na všech jmenovaných lodích, ale kuchařské umění, lidský přístup a vstřícnost polských posádek mi nějak více přirostly k srdci.

První lodí, jejíž kapitán Waldemar Frankiewicz, hlavní steward Ryszard Wnuk a hlavní lodní inženýr Zbyszko Felski mi umožnili přístup do míst přísně „tabu“, byl Galileusz. Nepatří rozhodně k největším, ale i tak jsou její parametry úctyhodné.

Tento 152,42m dlouhý, 23,40m široký a cca 20 m vysoký trajekt o výtlaku 15848t, s ponorem 6m, byl postaven v loděnicích Van der Giesen – De Noord B.V. Holland v roce 1992. Kompletně přestavěn a zmodernizován byl v r. 2006 a je registrován v přístavu Limasol. Majitelem je firma Euroafrica Shipping Lines a plaví se pod Cyperskou Vlajkou.

Na dvě, z celkem deseti palub, které slouží jako nákladní, se vejde až 100 kamionů. Pasažérům jsou zde k dispozici pohodlné a vkusně vybavené kajuty se vším komfortem, herny, jídelna s velkou obrazovou televizí, recepce, shopy a samozřejmě tzv. sluneční paluby, na kterých můžete trávit čas za pěkného počasí.

Kapitánský můstek

Na kapitánském můstku jsem měl tu čest sledovat perfektní práci a souhru kapitána Waldemara Frankiewicze , prvního důstojníka a kormidelníka.

Dle kapitánova příkazu jsem se dostavil přesně 10 minut před vyplutím na můstek, bylo mi umožněno nafotit pár záběrů. Do dnes mi není jasné, jak se mohou v tom množství echolotů, různých pák a ovládacích panelů vyznat. Pak už jsem jen poslouchal příkazy kapitána a jejich přesné plnění.

Přístavní personál odpoutal silná lana, poutající loď k tzv. pacholatům, navijáky je vytáhly na palubu, motory byly spuštěny a kolos se pomaličku dával do pohybu.

„ 10 vlevo „ zněl stručný příkaz kapitána. První důstojník rozkaz opakoval, kormidelník jej vykonal a opakoval splnění „ 10 vlevo“. Pak už následovaly krátké a stejně stručné příkazy, které byly do puntíku vykonány. „ 8 vpravo“, „2 vlevo“ atd. Obrovský trajekt se pomaličku proplétal mezi zakotvenými loděmi , s centimetrovou přesností míjel přístavní mola a bóje a po chvíli jsme vypluli bez sebemenší kolize na volné moře.

Skvělý zážitek. Snad jsem vám jej aspoň v tomto stručném popisu trošku přiblížil.

Strojovna

Po návštěvě kapitánského můstku jsem byl pozván na nafocení strojovny. Stále ochotný a usměvavý hl. steward Ryszard Wnuk mne zavedl po strmých, železných schodech hluboko do podpalubí, kde už na mne čekal hlavní lodní inženýr Zbyszko Felski.

Ukázal mi dva obrovské motory, každý o výkonu 7.000 ks. Loď tedy pohání 14.000 koní a spotřebují za cestu do Trelleborgu a zpět do Swinoujscie, což je zhruba 380 km cca 16.000 l nafty. Další zajímavostí jsou opět dva velké, japonské agregáty. Zásobují celou loď elektrickým proudem. Do kabin jde 220 V, všechny přístroje však jsou napájeny proudem o 400 V. Oba dva nicméně pracují pouze při manévrech v přístavech a při obtížných situacích za bouře. Po vyplutí na volné moře za příznivých podmínek stačí k provozu pouze jeden.

Relativně malá skříň je tzv. stabilizátor. Ten sleduje výkyvy lodi. Pokud se za silného větru a bouře zvednou vlny nad určitou mez, vysune na bocích jakási 2m široká a 4m dlouhá křídla, která zajišťují lepší stabilitu.

Ovládací panel, u kterého sedí Ing. Zbyszko Felski, kontroluje činnost veškerého zařízení ve strojovně. Dva monitory mohou obsluze ukázat jakoukoliv závadu, či nesprávnou činnost strojů.

Na posledním snímku je zcela běžná dílna. Stejně jako v autodopravě, musí i zde být neustále k dispozici mechanik, který je schopen uvést loď v případě poruchy do takového stavu, aby mohla bezpečně dovézt pasažéry a náklad do přístavu.

Po prohlídce a nafocení strojovny mne pan Felski, velice přátelský a milý člověk pozval do své kajuty, pohostil kávou a keksy a dal se do vyprávění o životě na moři. Celkem pětatřicetičlenná posádka zde tráví polovinu svého života. 14 dní na moři, 14 dní doma. A tak to jde stále dokola.

S podobnou ochotou jsem se doposud setkal pouze na jednom z nejmenších trajektů, na lodi KOPERNIK. O tom ale zase až příště.