Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací
pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro
spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.
Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.
Ideální pro rodinu s dětmi
Celá trasa je dlouhá 13 km a od Radhoště se až do Rožnova klesá, takže to v pohodě zvládnou i malé děti. Navíc, socha Radegasta dokáže děcka dovést k naprostému úžasu. Vyrazte autobusem na Pustevny, pak přes hřeben zpět do Rožnova. Na Pustevnách si nenechte ujít unikátní secesní budovy.
Radhošť 1125 m n. m.
Na vrchol vede pohodlná, nepříliš příkrá cesta po hřebeni, která je v zimě velmi oblíbená u běžkařů. Míjet budete již zmíněného Radegasta, obří sochu, kterou zná každý i jen trochu občasný pivař.
Na vrcholku Radhoště je kaple Cyrila a Metoděje, kříž a vysílač. Dřív tu bůh Radegast sídlil, ale dnes už je asi na nějakém klidnějším místě. Dodnes se ale na vrcholek konají poutě několika tisícovek lidí.
Sestup do dřevěného městečka
Cesta z vrcholku hory do Rožnova pěkně utíká a než se člověk naděje, stojí před vstupem do dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě. To je, s rokem založení 1925, jedno z nejstarších v Evropě.
Pro panelákové děti je to naprosto unikátní zážitek, představa dřívějšího způsobu života nemůže být zprostředkována lépe.
Dřevěné městečko a Mlýnská dolina jsou pouze dvě části muzea, my navštívili i Valašskou dědinu s větrným mlýnem.
Cesta z (velko)města do Radhoště?
Ideálně je to na víkend, s dětmi spíš prodloužený. Nejblíž je to samozřejmě z Ostravy, což je samo o sobě skvělá základna pro objevování severomoravského kraje. Pojedete šedesát kilometrů, asi hodinku. Hůře na tom jsou obě hlavní města, z Prahy je to 350 km a více než tři a půl hodiny autem. Z Bratislavy je to lehce pod tři. Z jihomoravské metropole se to dá zvládnout za necelé dvě hodinky.
Rádi objevujete města? Potřebujete-li ubytování v Praze, zkuste hotel Ibis Praha, základnu pro objevování severomoravského kraje můžete založit v hotelu Mercure Ostrava a vydáte-li se do hlavního města našich sousedů, budete potřebovat ubytování v Bratislavě.
Prokletije neboli Prokleté hory jsou obvykle spojovány s Černou Horou
a severní Albánií. Víte, že část tohoto rozlehlého pohoří zasahuje
také do Kosova? Že je jedním ze dvou kosovských národních parků?
A že rozhodně stojí za návštěvu dříve, než zde majetní místní
vybudují lyžařská střediska? Jeďte se přesvědčit.
Prokletije neboli Prokleté hory jsou obvykle spojovány s Černou Horou a severní Albánií. Víte, že část tohoto rozlehlého pohoří zasahuje také do Kosova? Že je jedním ze dvou kosovských národních parků? A že rozhodně stojí za návštěvu dříve, než zde majetní místní vybudují lyžařská střediska? Jeďte se přesvědčit.
Kosovo je nejmladším státem Evropy, který vznikl jednostranným vyhlášením nezávislosti na sousedním Srbsku v roce 2008. Uznala jej většina členů Evropské unie, některé země jako třeba Srbsko, Slovensko, Španělsko a Rusko se postavily radikálně proti a část světa zůstala neutrální. První dojmy z návštěvy Kosova jsou rozporuplné, země je oproti balkánským sousedům hustě osídlená. Albánský chaos a slušně řečeno nepořádek doprovází budování obludných staveb ve stylu balkánského baroka. Do toho sochy pistolníků z UCK, Bill Clinton, socha Svobody a všudy přítomné nápisy „Jo negociata!“ „Žádné vyjednávání!“ Zkrátka, i když jsem Balkánem již mnohokrát políbená, v Kosovu se jako doma zrovna necítím. Vyjednávání se mi nedaří zvláště při autostopu. Řidič ochotně zastaví, proběhne trocha zdvořilostní komunikace, no a když se chcete rozloučit, je z vozidla rázem taxík a výlet se nečekaně prodraží. Za to chuť opustit civilizaci a vyrazit konečně do hor roste.
V podhůří Prokletije v údolí říčky Dečani stojí jeden z nejznámějších pravoslavných klášterů na území Kosova s rozsáhlou sbírkou zachovalých fresek. Zamíříte-li do těchto končit, rozhodně jej neopomeňte. Klášter Visoki Dečani založil v roce 1327 Štěpán Uroš Dušan, po jeho smrti se místo stalo posvátným. Místo s údajně léčivými účinky uctívali pravoslavní a římskokatoličtí křesťané, ale také Muslimové. Tato největší sakrální stavba středověkého Srbska postavená v románském a raně gotickém stylu je dnes zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Na přelomu tisíciletí byl klášter několikrát vypálen, dnes jej bedlivě střeží příslušníci mírových sil KFOR. Vojáci vás bez problémů pustí dovnitř, je třeba jen odevzdat cestovní pas a ukázat, že v kapsách nenosíte zápalky.
Prokleté hory – střecha Kosova
Prokletije, albánsky Bjeshkët e Nemuna se zdvihá na pomezí Černé Hory, Albánie a Kosova. Vápencový skalnatý labyrint je nejvyšší částí Dinárských hor. Na území Kosova se nachází skupina Djeravica se stejnojmenným vrcholem, který se tyčí do výšky 2.656 m. Djeravica je dosažitelná hned z několika světových stran. My jsme se do Prokletých hor vydali z východu a dolů scházeli krásnou hřebenovkou přes vrchol Rupa až do údolí řeky Dečani.
Vydáte li se do hor stejně jako my z městečka Junik, čeká vás patnácti kilometrový pochod po šotolinové cestě. Mávejte na vše, co pojede kolem, ať je to traktor, náklaďák s pískem nebo třeba zánovní džíp s americkou značkou. Někdo určitě zastaví a nezáživné štrádování vám zkrátí. Třeba to bude zrovna Enver, majitel sítě kasín na Karlovarsku, který nám před pár lety připravil horké chvilky, když polovinu výpravy odvezl na druhý konec pohoří. „Unesená“ skupinka se měla blaze, byla nakrmena, ubytována pod střechou, vybavena vizitkami a pozvána do západočeských heren. Skupina druhá běhala po kopcích, lovila telefonní signál a strachovala se o orgány skupiny první. V horách s bídným mobilním pokrytím se deset lidí nahání těžko, ještě že cíl – nejvyšší vrchol Djeravica je jen jeden.
Království Prokletých hor
Když tedy překonáte úvodní šotolinovou etapu a nástrahy kosovských řidičů, otevře se před vámi horské království. Nad hranicí lesa se tyčí skalnaté vrcholy, z hor stéká množství potůčků s čistou vodou a všude kolem se pasou stáda ovcí. V kopcích je nečekaně živo. Kosovské rodiny, které odešly za prací na západ, berou alespoň na pár týdnů roha ze zlatých dolů západní Evropy a vrací se zpět do svých rodných hor. V každé osadě se s námi dá pár místních do řeči. Anglicky a německy tady mluví skoro každý a nezřídka se setkáte i s češtinou a slovenštinou. Příběhy se opakují jako přes kopírák. V Kosovu je bída a korupce, zemi šéfuje mafie, nejlepší je sbalit kufry a odjet do Rakouska, Německa či Švýcarska a domů se vracet jen na léto. Takové hory jako v Kosovu na západě nemají a čistý vzduch a dobrou vodu také ne. Jenže uživit se v horách je dřina a na zánovního volkswagena si zde člověk za celý život nevydělá. Nezbývá než souhlasit, vypít dva panáky albánského koňaku, odmítnout třetího a stoupat dál.
Výstup na nejvyšší vrchol Kosova je poměrně pohodový. Z východní strany vede značená cesta, ale za dobrého počasí ani není nutné držet se značky. Šplhat se dá svahem stylem „superdiretissima“, který funguje stejně dobře jako vyšlapaná pěšina. Exponovanější cesta vede z jihozápadu po skalnatém hřebínku. Terén je sice ostřejší, ale výhledy na Velké a Malé jezero stojí za tu dřinu. Samotný vrchol vás odmění nádhernými leteckými pohledy na kosovskou placku a na záplavu prokletých vrcholů v sousední Černé Hoře a Albánii. Nespěchejte do údolí. Toulejte se dál po trojmezí, navštivte muslimské salaše, ochutnejte místní domácí sýr a užívejte divočiny, dokud tu ještě je. Možná že Enver a jemu podobní splní své sny a na úpatí Djeravice vybudují největší balkánské lyžařské středisko.
Cestování po Kosovu rozhodně není nuda, připravte se na intenzivní zážitky všeho druhu. Zajímavé chvilky nastávají na hranici se Srbskem. V současné době (2015) je pro vstup do Kosova nutný cestovní pas. Ideální je mít sebou pas i občanku. Pokud do Kosova vstoupíte z jiné země než-li ze Srbska, snažte se z něj také vycestovat jinam než do Srbska. Jedete-li přes Srbsko a chcete se tam z Kosova opět vrátit, dbejte na to, aby vám v pase zářilo srbské vstupní razítko. Jinak vás s velkou pravděpodobností zpátky přes čáru nepustí a Kosovo budete muset opustit jinudy. Před cestou navštivte webové stránky MZV a zjistěte si aktuální situaci.
Předvánoční čas naplňuje děti očekáváním dárků pod stromečkem,
ty menší se pilně připravují na Ježíška, a dospělí jsou uchváceni
vánoční atmosférou v podobě výzdoby a vánočních trhů. Máte-li
rádi vánoce, vydejte se na vánoční trhy do sousedního Německa, Rakouska a
Polska. Rozhodně nebudete litovat.
Předvánoční čas naplňuje děti očekáváním dárků pod stromečkem, ty menší se pilně připravují na Ježíška, a dospělí jsou uchváceni vánoční atmosférou v podobě výzdoby a vánočních trhů. Máte-li rádi vánoce, vydejte se na vánoční trhy do sousedního Německa, Rakouska a Polska. Rozhodně nebudete litovat.
Jak se dopravit na vánoční trhy?
Trhy zpravidla otevírají poslední víkend v listopadu a jsou v provozu až do 23. prosince. Do některých měst se dostanete pohodlně autem, autobusem či vlakem, ale jinde naleznete příjemné spojení jen stěží. Cestovní kanceláře nabízí speciální autobusové zájezdy, které vás dopraví na adventní trhy. Tyto zájezdy jsou pro návštěvníky trhů vhodné hned z několika důvodů. Nemusíte časně z rána řídit a být na pozoru až do pozdního večera, kdy se musíte vracet zpět domů. Na všech trzích na vás z každého koutu bude vyskakovat lákadlo v podobě punče nebo svařeného vína. A když jedete na trh jednou ročně, byla by škoda jej neochutnat. V ceně zájezdu máte k dispozici také služby delegáta a zaručeně se v neznámém městě neztratíte.
Jaké trhy navštívit?
Autobus cestovní kanceláře zpravidla vyráží z několika míst České republiky a sbírá cestující po své trase do cílové destinace. Vyjíždí se v brzkých ranních hodinách a návrat je plánován na noc. Můžete strávit na vánočních trzích celý den, projít si město a nakoupit to, co se vám líbí. Které trhy byste měli navštívit? Každý vánoční trh má své kouzlo. Na cestovních portálech jsou nejoblíbenějšími destinacemi Vídeň a Drážďany.
Německo
Nádherné trhy na vás čekají v nedalekých Drážďanech. Trh Štrýclmarkt nabízí 250 stánků s vánočními laskominami, dřevěnými hračkami, výzdobou a dalšími řemeslnými výrobky. Na trzích narazíte vždy na dostatečné množství návštěvníků (odhady ukazují na 150 000 osob během víkendu), protože nabízí pestrý program pro veřejnost. Trh se koná na náměstí Altmarkt v centru města a je otevřen od 10 do 21 hodin. Na velkolepé trhy se můžete těšit v Mnichově. Stánky jsou krásně vyzdobeny, nabízí domácí produkty, řemeslné výrobky, pochutiny a pamlsky, svařené víno Glühwein a německý punč Feuerzangenbowle. Hlavní město Bavorska v sobě skrývá několik desítek míst, na kterých se trhy konají, ale největší naleznete v centru města na Marienplatz a v jeho okolí. Trh má otevřeno od 10 do 21 hodin. Středověké trhy Mittelaltermarkt uvidíte na náměstí Wittelsbacherplatz. V Tollwoodu se konají velké vánoční trhy spolu s vánočním festivalem.
Polsko
Čtvrté největší město Polska Vratislav vás uchvátí přenádhernou vánoční výzdobou. Na adventních trzích na vás budou čekat domácí pamlsky, svařené víno, řemeslné produkty a vánoční dekorace. Pochutnat si můžete na horké čokoládě, grilovaném uzeném sýru s brusinkami, pečené klobáse a pražených kaštanech. V Krakově se vyjma návštěvy trhů můžete projít centrem města a načerpat vánoční atmosféru. Na vánočním trhu si pochutnáte na pitném medu, který se vyrábí podobně jako víno, avšak nejedná se o medovinu. Je to taková místní specialita.
Rakousko
Nejkrásnější trhy v celém Rakousku naleznete ve Vídni. Díky adventním zájezdům do Vídně se podíváte na největší vánoční trh na Rathausplatz. Zde je umístěno 150 stánků skrývajících pamlsky, vánoční výrobky, adventní kalendáře, vánoční ozdoby a řemeslné výrobky. Pro návštěvníky je připraven bohatý program, pro děti vánoční dílna. Dospělí si mohou vychutnat punč tradičně v keramickém hrnečku. Trh je otevřen od 10 do 21:30 hodin. Ve městě se můžete podívat na několik vánočních trhů – u barokního zámku Belvedere, na náměstí Karlsplatz, u Katedrály Svatého Štěpána a Spittelbergu. Zámek Schönbrunn uchvátí turisty svým vánočním nádvořím spolu s vánočními trhy s tradičními řemeslnými a uměleckými výrobky. Náměstí Maria-Theresien-Platz na čas vánoční pohostí na 60 stánků a spolu s rakouskou dechovkou, sbory a trubači mohou návštěvníci dýchat pravou vánoční atmosféru. Adventní hudba zaznívá na Starovídeňském trhu ve Freyung v centru Vídně. Na univerzitním kampusu se objevuje vánoční vesnička a nevynechejte trhy kolem Prátru.
Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem je Obudu cattle
ranch. Uchvátí vás úžasný výhled ať už z předlouhé lanovky nebo
z některého z kopců, kterých je oblast plná. Koupíte tady ten
nejlepší med od místních včelařů a banány, na jejichž chuť budete
dlouho vzpomínat. Zkuste i visuté lávky nad pralesem.
Nigérie je země v západní Africe s více než 170 milióny obyvatel. Hlavním městem je Abuja. Největším městem je přístav Lagos, které bylo hlavním městem až do roku 1991. Na severu země jsou hlavně muslimové, jih obývají křesťané. Zbytek obyvatel, což je asi 10% jsou věřící ve svá místní náboženství a sekty. Věří v duchy, božstva a uctívají předky. V zemi je také velmi populární vúdú.
Žije tu kolem 250 etnických skupin s odlišnými tradicemi, historií a náboženstvím. Hlavní jsou Hausové, Jorubové, Ibové, Fulani. V Lagosu a Abuji žije mnoho Evropanů hlavně zaměstnaných v ropných společnostech. Úředním jazykem je angličtina, ale mluví se tu neuvěřitelnými 520 jazyky.
Moderní město Nigérie – to je Abuja
Abuja je moderní město s luxusními hotely. Panorama města působí velmi zajímavě v pozadí s 400 metrů vysokou skálou Zuma a Abuja národní mešitou se zlacenou kopulí a štíhlými minarety. Nádherná mešita je velmi prostorná s horním patrem pro modlitby žen. Uvnitř je obchůdek s prodejem islámského oblečení, datlí, islámskými knihami a medicínou. Je otevřená i turistům kromě časů určených k modlitbám. Mešita září ve slunci, ale nádherný pohled poskytuje i v noci.
Pokud se vydáte cca 45 minut jízdy od Abuji, můžete se pokochat krásou Usmanské přehrady. Úžasná krajina vás přímo naláká k pikniku a relaxaci. Jídlo si vezměte s sebou, není tu mnoho možností něco koupit. Kopcovitý terén vytváří spolu s vodou úchvatnou scenérii. Místo vhodné k fotografování.
Budete-li chtít nakoupit suvenýry nebo ručně vyráběné produkty, navštivte určitě Abuja village blízko Sheraton hotelu a mešity. Je to vlastně trh s přehlídkou řemesel a prodejem bubínků, oblečení, kůže, obrázků, bižuterie, klíčenek, masek atd. Užijete si smlouvání o cenách.
Lagos je největším městem Nigérie. V 17. století ho založili Portugalci a název znamená laguna nebo také město na jezerech. Je to jedno z největších afrických měst a přitom bylo založeno jako malá rybářská osada. V 18. století se stalo významným přístavem a místem pro obchod s otroky. Město je přelidněné a plné aut, hluku a smogu. Nenechte si ujít Nike art galerii, kde vystavují místní umělci. Pokud budete mít štěstí se setkat s majitelkou galerie madam Nike, bude váš zážitek o to větší. Je to velice komunikativní žena, která má přehled a řekne vám o Nigérii a Nigerijcích to, co se nikde nedočtete.
Určitě se jděte podívat do Lekki centra. Uvidíte ochočené opičky, jak pobíhají a skáčou, kradou potravu v obchůdcích kolem. Pokud si koupíte prohlídku, trvá cca hodinu cesty podél dřevěných lávek přes bažinaté lesíky k savaně, kde jsou rybníčky. Budete chodit ve výšce na visutých lávkách, kam mají děti pod 14 let vstup zakázán. Nedoporučuji ani lidem se závratí. Budete se cítit jako v džungli. Uvidíte spousty pestrobarevných ptáků i motýlů. V Nigérii se daří tropickým motýlům, je tu nejvíce druhů na světě.
Lekki market je největší trh v Lagosu. Můžete tu smlouvat o cenách a dostat se až na polovinu nabízené cifry, nakoupit ručně vyráběné suvenýry, obrázky, skleněné korálky, masky, nábytek, sošky, ovoce, zeleninu, africké látky, tašky, sandálky, náramky, dekorace do bytu a mnoho dalších včetně jídla. Buďte opatrní v ukazování zájmu o cokoliv. Prodavači vás pak nenechají odejít.
Park svobody je místem, kam můžete jít relaxovat a pobavit se. Každý měsíc tu mají vystoupení různí umělci, jsou tu koncerty, recitace poezie, čtení knih, semináře a sympozia, vše kolem umění. Najdete tady restaurace a bary jako třeba čínské, vegetariánské, grill bary, barbeque. Velmi populární je tu palmové víno. Fontánky dotvářejí pohodovou atmosféru.
Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem je Obudu cattle ranch. Je to turistický resort v Cross river státě v Nigérii. Uchvátí vás úžasný výhled ať už z předlouhé lanovky nebo z některého z kopců, kterých je oblast plná. Koupíte tady ten nejlepší med od místních včelařů a banány, na jejichž chuť budete dlouho vzpomínat. Zkuste i visuté lávky nad pralesem. Ubytování je tu velmi levné, ale nečekejte západní standard. Počasí se tu mění celkem rychle, a to i několikrát za den. Buďte připraveni na chlad i horko. Je tu spousta bazénů, kde si můžete zaplavat a dívat se přitom na hory. Uvidíte opice a koně, vodopády, klikaté cesty vedoucí ze svaté hory. Vesnička vedle vám nabídne k ochutnání místních specialit, ale i v resortu se dobře najíte například ve steak house. Tento resort je nebem na zemi.
Velkým zážitkem bude návštěva Osun Osogbo, což je posvátný les podél břehu řeky Osun za městem Osogbo. Je zapsán v UNESCO World heritage. Uvidíte úžasné sochy vyřezané ze stromů, které vás ohromí svou velikostí a detaily zpracování. Přiblížíte se tu více k přírodě a poznáte kulturu Yoruba etnika. Toto místo je ještě stále důležitou náboženskou svatyní pro toto etnikum. Lidé jsou tu velmi přátelští a milí. Yankari národní park je vyhledávaný pro několik horkých přírodních pramenů s léčivými účinky a hlavně mnoho tropických rostlin a spoustu zvířat. Můžete se tu ubytovat, zaplatit si okružní jízdu ve stylu safari a relaxovat pod tekoucími prameny. Pokud už se ubytujete, ujistěte se, že jste zavřeli okna. Mohl by vás navštívit pavián, což je tu poměrně časté. Protéká tu řeka, kterou využívají hlavně sloni. Kromě afrických slonů můžete vidět paviány, Patas opičky, Tantalus opičky, antilopy, lvy, buvoly, kozy, hrochy. Je tu kolem 350 druhů ptáků.
Kano je nejstarším městem v západní Africe. Bývalo důležitou křižovatkou ve středověku a důležitým centrem pro islámské učení. Kano má mnoho zajímavých památek, ale buďte v tomto městě nanejvýš opatrní, jedná se o zónu, kde je aktivní Boko Haram. Můžete vidět Emir´s palace, Kofar Dye Pits – historické místo pro obyvatele Kano a velmi vyhledávané místo turisty. Vyrábí se tady proslulé africké látky s různými designy, které jsou vloženy do materiálu před jeho obarvením. Po obarvení vzniká zářivá nebo decentní dekorace na látce.
V Nigérii je mnoho festivalů většinou spojených s nějakým náboženským svátkem, ať už muslimským nebo křesťanským. Asi nejznámější je Durbar festival, který se koná na muslimský Eid. Pokud se vám poštěstí festival vidět, budete nadšeni nádherným barevným průvodem včetně nastrojených koňů a jezdců v kostýmech. Svátek provází mnoho soutěží a vše je doprovázenou bubínkovou tradiční hudbou.
Nollywood je druhým největším filmovým průmyslem za indickým Bollywoodem. Vyprodujkuje týdně neuvěřitelných 200 nových filmů. Převládají nízkorozpočtové filmy hlavně určené na DVD o rodinných vztazích, romantice, okultismu, prostituci, HIV. Filmy se natočí během několika dnů či týdnů.
Nigerijská kuchyně
Nigerijské ženy rády vaří. Vaření a úklid se tu velmi cení a považují se více než jinde za vizitku ženy a dobré manželky. Kuchyně je velmi bohatá, protože každá etnická skupina vaří trošku jinak. Všechny používají hodně koření, bylinek, palmového oleje, arašídového oleje a chilli. Rýže je základní potravinou. Maso je používané ve většině pokrmů. Suya – grilované maso pokladené chilli papričkami. Připravuje se jako špíz. Je to velmi populární jídlo v celé Nigérii a dostanete ho všude. Polévky se připravují hodně zahuštěné. Jako příloha se jí hlavně fufu, což je hmota z mouky, kterou se nabírá pokrm včetně omáček. Jako dezert můžete ochutnat moin moin – fazolkový pudink rozmixovaný a podávaný v listech banánu.
Drinky se podávají hlavně chlazené, populární je zobo s krásnou červenou barvou z růžového džusu. Hodně oblíbené je palmové víno, které je bílé a sladké. Pokud ho necháte otevřené přes noc, je pak silnější. Chutné jsou i nápoje ze sójového mléka. V zemi je několik pivovarů, nejznámější je Star, Gulder a Harp.
I když se většinou Nigerijci oblékají konzervativně, na ulicích uvidíte i velmi sexy modely. Zajímavé je, že za velmi sexy se u žen považuje větší pozadí. Ženy využívají rafinovaných střihů, aby tyto své přednosti zvýraznily. To vše pouze na jihu, sever země je muslimský, takže ženy chodí zahalené. Nigerijské ženy jsou stále upravené. Starají se o své vlasy, rády nosí spoustu šperků i třeba jen na nákup v tržnici.
V Nigérii se návštěvy neohlašují, ale prostě u vás zazvoní. Nigerijci si potrpí na pohostinnost a po vřelém přivítání hostů objetím jim okamžitě nabízí vodu a občerstvení. Pozdrav obvykle provází potřesení rukou a hlavně vřelý úsměv, který je velmi důležitý. Stejně jako v celé Africe je nezdvořilost pozdrav uspěchat. Měli byste se zeptat na zdraví pozdravené osoby i zdraví jeho rodiny. Blízcí přátelé a rodinní příslušníci se ještě obejmou a políbí. Pokud má někdo titul, oslovuje se jím. Pokud zdravíte někoho staršího, prokázání úcty je sklonit hlavu. Když jste pozváni k někomu na večeři, slušností je přinést dárek jako ovoce, oříšky nebo čokoládu. Dárek musí být podán pravou rukou. Měl by být zabalen. Většinou se neotvírají hned po předání.
Rodiny si vzájemně pomáhají se vším, děti vychovávají a starají se o mladší sourozence a je samozřejmostí se postarat o své stárnoucí rodiče, kteří se starali o své děti celý život. Takže povinností a zodpovědností je nenechat je svému osudu. Domov důchodců neexistuje.
V zemi je velká chudoba, i když ve městech to tak nevypadá. Mladí lidé se často stěhují do měst za lepšími pracovními příležitostmi, přijíždí dokonce i lidé z okolních zemí. Ve městech je lepší zázemí, i když například elektřina občas vypadne i na 24 hodin. Obvykle se to stává aspoň jednou měsíčně.
V Nigérii aktuálně operuje hnutí Boko Haram, což je islamistická skupina, která má za cíl vytvořit z Nigérie muslimský stát. Tato seskupení nabírají na síle. Jejich řady posilují mladí muži, kterým chybí vzdělání a práce. Hnutí jim nabídne dobré peníze i smysl života. Porodnost v Nigérii je tak vysoká, že největší část populace tvoří mladí lidé ve věku kolem 15–24 let, kteří čelí problému nezaměstnanosti a tedy životu v chudobě. Mladí lidé jsou ideálním cílem extrémistických skupin. Bohužel oběťmi se stávají už i děti, kterým jsou vymývány mozky a jsou nuceny k zabíjení či v případě dívek k sňatkům s vojáky. Jsou to velmi palčivé problémy dnešní Nigérie, ale jako turista je pravděpodobně ani nepocítíte.
Jih země je více vyspělý než sever. Nigerijci jsou velmi přátelští lidé, kteří se rádi baví, schází se v barech na drink nebo v restauraci na večeři. Na severu je alkohol zakázán, jelikož je to muslimská část. Cestovat po Nigérii je lepší letadlem nebo soukromými autobusy, které ale nejsou úplně bezpečné. Občas na cestě do daleké destinace může dojít k ozbrojené loupeži. Vlaky jsou ve špatném stavu, zastaralé a zanedbané a tudíž nelze doporučit.
Ulice v Nigérii jsou plné života a vždy a v každou denní a noční hodinu uvidíte venku plno lidí, aut. Přes den se v dopravních zácpách proplétá spousta pouličních prodavačů nabízejících své zboží všeho druhu, pití, papírové kapesníčky, čepice, ovoce, hodinky a mnoho dalších věcí, které by vás ani nenapadly. Lidé se tu snaží prodat své zboží úplně všude, dokonce i na vodě si můžete nakoupit z malých kánoí. Je to takový malý vodní trh, kdy se předává zboží a peníze z lodičky na lodičku. Nigerijci jsou většinou pyšní na svou zemi. Úcta ke starším je otázkou hierarchie, která tu vládne. Stejně tak k vyšší pozici. Starší lidé jsou ctěni a ve společnosti jsou pozdraveni a obslouženi jako první. Nejstarší osoba také rozhoduje a má poslední slovo. Věk je tu známkou moudrosti. Nigerijci velmi slušní, a pokud se stanete jejich přítelem, budete jako člen rodiny.
Organizace Člověk v tísni pracuje v nejnovějším státu
světa, Jižním Súdánu, již několik let. Země je jednou
z nejchudších na světě a zároveň je sužována podvýživou,
respiračními a průjmovými nemocemi způsobované nedostatečnou
hygienou.
Organizace Člověk v tísni pracuje v nejnovějším státu světa, Jižním Súdánu, již několik let. Země je jednou z nejchudších na světě a zároveň je sužována podvýživou, respiračními a průjmovými nemocemi způsobované nedostatečnou hygienou. Pavel Muroň vedl misi Člověka v tísni v Jižním Súdánu několik let a v následujících pěti videích se můžete dozvědět více o životě v této mladé zemi.
I vy se můžete zapojit do pomoci této zemi, tím že nakoupíte dárek na charitativním e-shopu Skutečný dárek. Vy obdržíte certifikát o svém nákupu a samotný dárek bude doručen potřebné rodině v jedné z cílových oblastí. Koupit můžete například kozu, osivo či první knížku. Více informací naleznete na stránkách Skutečného dárku a v následujícím videu
Jižní Súdán má deset milionů obyvatel, rozkládá se v hornatém území tropického pásma a svou samostatnost vyhlásili teprve v roce 2011. Více informací o zemi najdete na Wikipedii.
Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo
sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný
kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na
všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě
všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou.
Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.
Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.
Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.
Kapetanovo jezero a bar Vagon
Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.
Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.
Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon .
Ve vesnici Paponditi, která se nachází v okolí Viktoriina jezera
v Keni, byl vždy problém se vzděláváním dětí. Škol je tu
nedostatek, o kvalitě ani nemluvě. Právě toto trápilo keňskou
komunitu dobrovolníků, kteří chtěli posílat děti do školy, ale nebylo
kam, a když už, tak opravdu moc daleko a za moc to nestálo.
Ve vesnici Paponditi, která se nachází v okolí Viktoriina jezera v Keni, byl vždy problém se vzděláváním dětí. Škol je tu nedostatek, o kvalitě ani nemluvě. Právě toto trápilo keňskou komunitu dobrovolníků, kteří chtěli posílat děti do školy, ale nebylo kam, a když už, tak opravdu moc daleko a za moc to nestálo.
“Nedostatkem“ začíná téměř každý příběh úspěšného start-upu, zajímavé kavárny anebo neobvyklé služby. Lidem v jejich okolí něco chybí natolik, že je to inspiruje k tomu, aby “byli právě tou změnou, kterou chtějí vidět ve světě,“ jak říká náš keňský koordinátor James Omolo. A nekvalitní státní školy v Paponditi zlobily Jamese natolik, že se se skupinkou nadšenců rozhodl založit si školu vlastní.
„Na začátku bylo několik místních dárců,“ říká James. „Někdo věnoval pozemek, jiný materiál na zdi, další postavil plot.“ Tak vznikla první třída a ta se rychle zaplnila dětmi. Tím, jak žáci rostli, rozrůstala se i škola – s každým dalším ročníkem o jednu třídu. Z původních 18 dětí dnes školu navštěvuje přes 300 žáků, přičemž dnes už se po jejím pozemku potulují děti všech ročníků – od první až po osmou třídu základní školy.
A že se jim opravdu podařilo dostát svého slibu a založit školu dobrou, která bude žáky připravovat kvalitním a netradičním způsobem, potvrdily výsledky. Před třemi lety se škola stala nejlepší v celém regionu (Něco jako náš kraj). “Dva z naších studentů se tehdy dokonce umístili na prvních příčkách v celonárodních srovnávacích testech,” dodává James pyšně.
U školy a školky navíc postupně vznikla, díky podpoře pár lidí z České republiky, také ubytovna pro starší dívky – sirotky. Ty mnohdy nemají kde bydlet a často se proto opakuje ten samý scénář: mladé ženy opustí vesnici, kde nemají u koho zůstat a hledají štěstí u známých v jiných částech Keni, či se vydají hledat štěstí do nejbližšího velkého města. Ve městě na ulici na ně bohužel čeká pouze hlad a prostituce, ruku v ruce s nebezpečnými chorobami. A nejbližší známý nemají možnost dívkám pomoci, hlavně kvůli jejich špatné finanční situaci. Nejednou se tak stalo, že James a další dobrovolníci z Paponditi dívky hledali a vyzvedávali stovky kilometrů daleko, aby je následně vzali k sobě domů a týdny je dávali dohromady, psychicky i fyzicky.
Oblast Paponditi je postižená virem HIV, který si svou daň vybírá na střední generaci. Ve vesnici proto chybí pracovní síla a zůstávají zde převážně starší lidé a děti. S pomocí našich projektů a práce komunity byla před dvěma lety do školy, a potažmo celé vesnice, zavedena voda a později i elektřina. Několik dětí z Peace Kids Humanist Academy je navíc adoptováno na dálku. Díky tomuto programu Centra Dialog už desítky dětí z Papondity nejen dokončily základní a střední školu, ale také nastoupily na vysoké školy. A právě vzdělání je v této oblasti to, co odemyká dveře zdárné budoucnosti.
Centrum Dialog vytvořilo program “Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku” již v roce 2002 a díky pomoci českých „adoptivních rodičů“ prošlo projektem a dostalo svou šanci na vzdělání téměř 4000 dětí z Keni a Guineje. Všem, kdo se do tohoto projektu za jeho téměř čtrnáctiletou historii zapojili, ze srdce děkujeme a těšíme se na spolupráci s novými adoptivními rodiči. Zapojte se do programu i vy! Více informací najdete na stránce www.centrumdialog.cz/adopce.
Cestujete do zahraničí nejraději na vlastní pěst? Stačí zabalit věci
do auta a můžete vyrazit. Ale co když vás váš čtyřkolový miláček
někde nechá stát?
Cestujete do zahraničí nejraději na vlastní pěst? Stačí zabalit věci do auta a můžete vyrazit. Ale co když vás váš čtyřkolový miláček někde nechá stát?
Každý řidič se na své auto sto procentně spoléhá. Je ale dobré si uvědomit, že se pořád jedná pouze o stroj, který může z ničeho nic vypovědět službu. A o to je to horší, pokud k tomu dojde v zahraničí, v noci, za hustého deště a s nevyspalou rodinou. Jak se na tyto situace nejlépe připravit a jak postupovat?
Přípravy začínají před odjezdem, pojištění je základ
A to nejen pojištění k automobilu, ale i cestovní pojištění. Předpokladem je, že v zahraničí budete nějakou dobu pobývat. A pojištění do zahraničí je základní přípravou pro případ, že se něco stane. Udělejte si přehled v nabídce pojišťoven a vyberte si pokud možno komplexní variantu. Pokud jedete autem, volte takové pojištění vozidel, jež je platné ve všech zemích, zahrnuje nonstop asistenční služby a nabízí i další servis.
K poruchám dochází nejčastěji
Dle průzkumů jsou nejčastějším typem škody při provozu automobilů právě poruchy. Jen v loňském roce AXA Assistance, přední společnost v oblasti pojištění a asistence, zaznamenala markantní nárůst případů, kdy došlo k závadě a selhání vozidla. Celkem se jednalo o 68 % případů. Nejvíce se jich přihodilo v Německu (26%), na Slovensku (23 %) a v Rakousku (15 %). Výraznější nárůst byl ale zaznamenán i na jihu Evropy. Celkově ke škodám dochází ve druhém a třetím čtvrtletí (23 % a 43 %).
Důležité je uvědomit si, že ceny odtahů v zahraničí jsou přitom v poměru s tuzemskými výrazně dražší. Zejména na severu Evropy se můžete setkat s odtahem převyšujícím 600 eur. Překvapit vás ale může i odtah ve Francii nebo Maďarsku, kde zaplatíte i 400 eur.
V médiích se pořád setkáváme s případy, kdy řidiči nedbají bezpečnostních pokynů, a to ať už v případě poruchy, nehody, při samotném řízení aj. Pokud vás auto někde nechá stát (ve většině případů na dálnici), počítejte s tím, že řidiči kolem vás budou neopatrní. Postupujte tedy tak, abyste zachovali maximální bezpečnost. Od zapnutí výstražných blinkrů, obrysových světel, nasazení výstražné vesty všem členům posádky po umístění trojúhelníku. Vydat se hledat pomoc někam, aniž byste věděli kam, nemusí být úplně to nejlepší řešení. Obzvlášť, pokud s sebou máte např. celou rodinu.
Zavolejte svou asistenční službu
Nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu a obrátit se na asistenční službu, kterou máte ke svému pojištění vozidel. Díky nonstop provozu (což by dnes mělo být samozřejmostí) vám vyškolení odborníci poradí, co v danou chvíli udělat pro zvýšení bezpečnosti. Především vám ale díky databázi vyhledají odtah, zajistí servis a náhradní vozidlo (samozřejmě záleží, jaký máte rozsah pojištění). Je důležité správně nahlásit, kde se nacházíte a sdělit všechny požadované informace. Pracovníci služby vás tak snadněji lokalizují a celý proces se tím urychlí. Samozřejmě se po dobu čekání zdržujte v bezpečných místech vedle vozovky.
Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery
v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa.
Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě,
neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.
Co vás při návštěvě Keni čeká?
Cokoliv si přejete, a to doslova. Dáváte-li přednost dovolené s relaxací u moře, Keňa vám nabídne úžasné počasí po celý rok a nádherné romantické pláže podél Indického oceánu.
Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa. Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě, neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.
Nejznámější a nejkrásnější je dle mínění místních i turistů Diane beach, kterou najdete asi hodinku jízdy jižně od Mombasy. Vybavte si obrázky pláží cestovních kanceláří, kde je bělostný písek, nádherné palmy lemují pobřeží. Tak přesně taková je Diane beach. Je to ráj na zemi, kde můžete relaxovat pod deštníky, upíjet osvěžující drinky nebo si vyjet do okolí na velbloudovi či si zakoupit jeden z výletů na safari. Pláž Diane je základnou pro mnoho agentur nabízejících safari. Dají se tu pronajmout i kola na vyjížďky do okolních vesnic. Pokud se rozhodnete zůstat na pár dnů nebo i celý pobyt, je vám k dispozici velký výběr ubytování ve svahilském stylu ve velmi přijatelných cenách. Jediné, co vás může lehce iritovat v tomto ráji na zemi, jsou místní „plážoví hoši“, kteří se vás budou snažit donutit koupit zboží všeho možného a myslitelného druhu. Jsou všudypřítomní a v mimosezóně, kdy je na pláži méně turistů otravují o to více. Když nejste dostatečně důrazní v odmítnutí, jsou schopni za vámi jít i několik kilometrů. Každou chvíli uslyšíte jambo, jambo…což znamená ahoj.
Safari v Keni
Safari je jistě neopakovatelný zážitek pro ty z nás, kdo je absolvují poprvé. Je to velmi vzrušující výprava, která se s návštěvou zoo opravdu nedá srovnávat. Můžete si zakoupit jednodenní výlet nebo i dvou a vícedenní s pobytem v kempech. Řidič je zároveň průvodce, který vám cestou vysvětlí „zákony džungle“ a sdělí své neuvěřitelné zážitky. Budete se cítit v bezpečí. Tito lidé mají bohaté zkušenosti a opravdu ví, co dělat v případě ohrožení. Před samotnou cestou dostanete instrukce, co si vzít s sebou a jak se obléknout. Jízda je velmi pohodlná i přes velmi nesouvislý terén. Připravte se na podívanou jako z dokumentárního filmu o zvířatech. Uvidíte lvy, slony, muflony, hrochy, zebry, gazely, žirafy, leopardy…Nejlepší čas je vyjet ráno, protože kolem poledne a v časech, kdy je velké horko, zvířata zalézají do chladu a uvidíte jich jen velmi málo.
Největším zážitkem je však migrace zvířat za zelenými pastvinami od července do října. Nikdy se nedá přesně určit, kdy migrace proběhne, záleží na počasí. Hlavně neproběhne v jediný den, protože se jedná opravdu o statisíce kusů zvířat. Jsou to sloni, žirafy, zebry, gazely, antilopy…Přecházejí řeku Mara, zdroj vody a okolí Serengeti využívají k pastvinám. Zpátky na jih se vrací v listopadu, kdy začíná období dešťů.
Další možností je vodní safari, které učaruje všem milovníkům podmořského světa. Tradiční dřevěná loď s posádkou vás doplaví do míst, kde můžete plavat s delfíny, šnorchlovat, pozorovat úžasně barevné ryby, mořské hvězdice, krásné korály. V ceně výletu je jídlo a pití, kterého je opravdu hodně a velký výběr. Na oběd se zajíždí do rybářské vesnice, kde se najíte pod útesy na úžasně prostřených stolech dekorovaných místními květinami. Místní ženy připravují mnoho druhů ryb, kraby, saláty, omáčky, kokosové ořechy, ovocné dezerty a to vše lákavě nazdobené, že prostě chcete ochutnat.
Masajské vesnice jsou jistě největší turistickou atrakcí. Masajové jsou pastevci, kteří žijí stále stylem života jako před staletími. Nebudete věřit tomu, co uvidíte. Chatrče ze slámy, větví a kravího trusu nemají okna. Na noc se Masajové přikrývají kůžemi a látkami. Přes den je v nich příjemně chladno oproti venkovním teplotám. Masajové jsou oblečeni do jednoho kusu látky, kde převládá červená barva. Zdobí se spoustou korálků. Pijí kozí krev s mlékem a jedí maso ze svých stád krav a koz. Ženy si vyholují vlasy, je to symbol jejich krásy. Nosí korálkové čelenky a límce a těžké náušnice. Muži si naopak pěstují dlouhé vlasy, které si zaplétají do copánků. Většinou je uvidíte s oštěpem v ruce. Masajové mohou mít více žen, ale každá musí mít svoji chatrč. Mužovo postavení určuje velikost stáda a množství dětí. Turisté mají o jejich život velký zájem, tak si mnozí z nich vydělávají svými rituálními tanci v hotelích pro turisty, či nechávají turisty nahlédnout do svých obydlích a prodávají jim svoje korálky jako suvenýry.
Na zastávce v Mombase
Až se nasytíte dobrodružstvím na souši i vodě, určitě musíte navštívit Mombasu. Je to město z části na ostrově, který je spojen s pevninou několika mosty. Je tu obrovský přístav, největší ve východní Africe, který je velkým centrem byznysu už po staletí. Centrum města vás uvítá bránou z obrovských sloních klů. Mombasa bývala portugalskou kolonií a hlavní turistickou atrakcí, co tu po Portugalcích zůstala je pevnost Fort Jesus ve Starém městě. Tato část města se postupem času a přívalem turistů proměnila v obchůdky se suvenýry a restaurace. Mtwapa Creek vám ukáže tropickou vegetaci, ptáky i rostliny. Mtwapa je vyhlášené místo svým nočním životem a mnoha kluby. Haller park je místem, které je tak trochu ZOO a safari v jednom. Je tady hlavně spousta opiček, které jsou velmi přátelské. Jako suvenýr si můžete dovézt foto s nimi.
Pokud chcete zažít nádherný den, navštivte určitě Shimba Hills národní park s krásnými vodopády, slony, antilopami a pralesem. Je to úžasné místo na fotografování.
Prostituce v Mombase je asi nejrozšířenější v zemi, jelikož je zde koncentrace turistů a v zemi veliká chudoba. Velmi mladé dívky se tu nabízejí na plážích a tančí polonahé v hotelích.
Jako suvenýry si můžete koupit mombasské sandály ručně vyrobené z kůže nebo starých pneumatik. Jsou velmi módní a originální v mnoha různých provedeních, barvách a mnohdy zdobené korálky. Mombasské látky jsou také vyhlášené, nosí je svahilské ženy. Prodávají se většinou po dvou. Lesos jsou potištěné látky na tělo a kikois jsou látky nošené jako šály.
V Keni se vyvarujte pití z kohoutku, stejně tak jako ledu v nápojích. Ovoce raději oloupejte před požitím.
Místa, která vás přenesou během vaší návštěvy Keni do jiného světa, určitě uchvátí vaše smysly, ale nejvíce se vám vtisknou do paměti lidé. Keňané jsou velmi pohostinní, milí lidé, kteří budou mít vždycky čas a náladu se s vámi dát do řeči. Mnozí Keňané nabízejí turistům za obnos mnohem nižší, než zaplatíte v hotelu, ubytování ve svých domovech. Zážitek je tak mnohem více autentický a mnohdy získáte přátele na celý život. Jsou pořád veselí a mají skutečný zájem dozvědět se o vás, vaší zemi. Stejně tak jako děti. Budou vděčni za váš čas, za to, že mohou s vámi jen promluvit. Jsou šťastné, i když žijí a učí se ve velmi nuzných podmínkách. Ve škole nosí uniformy a chození do školy si velmi považují. Chvilka s nimi rozsvítí váš den.
Projekt Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ si
klade za cíl zmapovat do konce roku 2015 přístupnost bezmála
600 objektů po celé České republice. Lidé s omezenou možností
pohybu, ale i rodiny s kočárkem se dozví, které hrady a zámky,
muzea, divadla a další místa mohou bez problémů a obav navštívit. Mezi
objekty je i více než 200 muzeí.
„Mapy bez bariér“ usnadní plánování výletů
Projekt Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ si klade za cíl zmapovat do konce roku 2015 přístupnost bezmála 600 objektů po celé České republice. Lidé s omezenou možností pohybu, ale i rodiny s kočárkem se dozví, které hrady a zámky, muzea, divadla a další místa mohou bez problémů navštívit. Z nově vzniklé mapy na webu mapybezbarier.cz zjistí údaje o šířce dveří, přítomnosti nájezdové rampy, vybavenosti toalet nebo rozměrech výtahové kabiny.
Mapování a sběr dat se blíží ke konci, výše zmíněná mapová aplikace se na webu projektu objeví začátkem prosince. Bude tak možné si bez obav naplánovat výlet či dovolenou.
Následující text obsahuje tipy na výlet do již zmapovaných objektů. Tým mapařů ověřil, že místa zmíněná níže jsou bezbariérově přístupná.
Adventní čas vybízí k návštěvě Třebechovického muzea betlémů. Muzeum je jediným zařízením svého druhu v České republice i v Evropě. Nejvzácnějším předmětem sbírek je ručně psaný iluminovaný Literátský graduál z r. 1559. Sbírkový fond čítá více než 300 betlémů zhotovených z nejrůznějších materiálů, pocházejících z tradičních i netradičních betlémářských oblastí. Nejcennějším betlémem je Proboštův mechanický betlém. V rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ bylo ověřeno, že je objekt plně přístupný. Jeho prohlídku si tak mohou bez problémů vychutnat rovněž osoby s omezenou možností pohybu i rodiny s kočárkem.
Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích poodhalí historii českých loutek od nejstarších loutkářů přes rodinná a spolková divadla až k profesionálním scénám. Kromě tradičních Čertů a Kašpárků se návštěvníci setkají s loutkami zhotovenými podle předloh M. Alše, V. Suchardy či J. Trnky. Přímo v expozici je možnost shlédnout slavné inscenace loutkových her v historických divadélkách. Ve druhé části – v jediném cirkusovém muzeu v Čechách jsou vystaveny nejen plakáty, fotografie, dokumenty, ale návštěvník se ocitne v cirkusové manéži s hrazdami, perskou tyčí, jednokolkami, žonglérským náčiním a s cirkusovými kostýmy. Součástí expozice je i motocykl, na kterém jezdili Medvědi s Cibulkou. Stálá expozice je doplněna o zajímavé doplňující výstavy. V rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ bylo ověřeno, že velká část objektu je plně přístupná. Prohlídku muzea si tak mohou bez problémů vychutnat rovněž osoby s omezenou možností pohybu či rodiny s kočárkem.
Novogotický zámek Sychrov je pro návštěvníky otevřen celoročně, každý den včetně pondělí. Zámek Sychrov sloužil jako rezidence původem francouzského rodu Rohanů. Zámecké pokoje jsou zařízeny původním nábytkem, obrazy a dalšími doplňky. Většina místností vyniká bohatou řezbářskou výzdobou. Zámek je veřejnosti zpřístupněn ve značném rozsahu, takže jeho prohlídka poskytne návštěvníkům představu, jak se ve 2. polovině 19. století žilo na venkovském sídle bohaté šlechtické rodiny. V rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ bylo potvrzeno, že exteriéry zámeckého areálu, jako například čestný dvůr, nádvoří nebo anglický park, jsou bezbariérově přístupné. Přístup do místní klenotnice je rovněž bez bariér. Prohlídka interiérů zámku vyžaduje asistenci. Je třeba překonat schodiště do prvního patra. Dále je prohlídková trasa v jedné rovině a s širokými dveřmi. Prohlídku zámku si proto mohou vychutnat i osoby s omezenou možností pohybu či rodiny s kočárkem.
Za vidění stojí rozhodně například Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur v Praze. V 19. století stalo jedním z kulturních a vzdělávacích center české inteligence. Mnoho jeho sbírkových předmětů pochází z darů jak od zakladatele muzea Vojtěcha Náprstka, tak od jeho přátel a známých z řad českých exulantů, cestovatelů a etnografů. Do všech expozic a výstav se lze dostat i pomocí výtahu či plošiny, je proto přístupné i osobám s omezenou možností pohybu či rodinám s kočárkem.
Žižkovský televizní vysílač patří k nejzajímavějším pražským dominantám. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985 – 1992. Nabízí 360° pohled na metropoli. Díky otevírací době od 8:00 do 24:00 si lze nádherný výhled na Prahu vychutnat za denního světla i v noci. Kromě něj jsou pro návštěvníky věže připravena videa představující Prahu i celou Českou republiku nebo zajímavá ozvučená závěsná křesla. Bezbariérová přístupnost věže byla ověřena v rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“. Projekt si klade za cíl zmapovat do konce roku 2015 přístupnost bezmála 600 objektů po celé České republice. Lidé s omezenou možností pohybu, ale i rodiny s kočárkem se dozví, která místa mohou bez problémů a obav navštívit.
.
