Redakce a kontakty
- Cestovatel.cz
- 23 dubna, 2007
Na teheránském centrálním autobusovém terminálu nám z dálky
běží naproti řidiči autobusu, kteří se během odpoledne už stačili
naučit naše jména. Hrdí, že vezou cizince, hlasitě volají: „diblik,
diblik“ a odebírají nám batohy, které ukládají do odděleného
zavazadlového prostoru. Překvapuje nás vysoký standard služeb, třeba
úroveň autobusu Volvo made in Iran.
Je zajímavé, že lidé sní o dovolené v divoké přírodě a
místo toho si koupí letenku do New Yorku. Vysvětlení je snadné – říká
se, že kdo se aspoň jednou neproběhl v jednom z newyorských
parků, jako by toto město ani nenavštívil.
Kniha o milovníkovi dobrodružství, který se proti své vůli stane
trosečníkem na opuštěném ostrově, provázela bezstarostným dětstvím
celou řadu z nás. I já tento sen měl. A díky maličkému
ostrůvku Sušac v Lastovském souostroví jsem si jej mohl, alespoň na
pár dní, splnit.
Jen málo míst v Alpách má tak zvučné jméno, jako ledovec
Kitzsteinhorn, přilehlý Kaprun a měs-tečko Zell am See. Jde o jedno
z nejatraktivnějších středisek nejen v Salcbursku, ale
vlastně v celém Rakousku.
O Americe se často mluví jako o místu, kde není žádná
historie. Ale tak jako vždycky, samozřejmě existují výjimky. Jednou
z nich je Národní park Mesa Verde.
Sadké bílé víno příjemně chladí na jazyku a já pozoruji, jak se na
protější stůl zahradní restaurace vyšplhala mladá dívka. Ostatní
z dobře se bavící partičky tleskají do rytmu a dívka začíná
tančit.