Historické památky a města

Skotsko okem filmové kamery

Není překvapením, že hlavní město Skotska je rájem filmařů.
Zahlédli jste ho možná už v klasice Fantomas kontra Scotlandyard, či
ve filmu Mělký hrob, Iluzionista nebo kultovním snímku Trainspotting.

Published

13 roky ago

4 dubna, 2011

administrator

Pokud jste přijeli do Skotska, kocháte se jeho krásami a občas se zastavíte s pocitem, že je vám to tu či onde nějaké povědomé, nelekejte se. Nejspíš jste ve Skotsku prožili jeden ze svých minulých životů. Anebo jste, což je asi pravděpodobnější, strávili část nynějšího života sledováním jednoho ze stovek zde natočených filmů.

Natáčení v Edinburghu

Není překvapením, že hlavní město Skotska je rájem filmařů. Zahlédli jste ho možná už v klasice Fantomas kontra Scotlandyard (1967). Točila se zde černá komedie Mělký hrob (Shalow Grave, 1994), nebo na Oskara nominovaný animovaný film Iluzionista (2010). Asi nejslavnějším filmem z Edinbughu je ale kultovní snímek Trainspotting (1996) natočený na motivy knihy místního rodáka Irvina Welshe. Projít se ve stopách jeho hrdinů má své kouzlo dodnes.

Trochu jiný pohled na toto město najdeme třeba v romantickém dramatu Hallam Foe (2007) nebo komedii Festival (2005) inspirované srpnovým festivalem komedie.

Rosslyn Chapel

Kousek na jih od Edinburghu stojí na první pohled obyčejný kostelík z 15. století. Davy návštěvníků sem ale každý den váží cestu a ochotně platí za prohlídku s výkladem. Důvod? Film s Tomem Hanksem v hlavní roli, natočený podle kontroverzní knihy Dana Browna: Leonardova šifra (2006).

Návštěva rozhodně stojí za to. Při pohledu na zdi kaple pokryté tajemnými znaky se opravdu tají dech a konspirační teorie najednou znějí vcelku uvěřitelně.

Skotské filmové hrady

Doune Castle je mohutný hrad z 13. století asi hodinu cesty od Edinburghu. Návštěvníky ovšem neláká jen na zachovalé hradby a pár rezavých brnění. Stal se totiž poutním místem fanoušků komediálního uskupení Monty Pythonův létající cirkus a jejich filmu Monty Python a Svatý grál (1975). Právě u tohoto hradu totiž bájný král Artuš narazil na odpor poťouchlých Francouzů.

Eilean Donan Castle je dalším impozantním filmovým hradem. Stojí na severu po cestě na ostrov Skye a byl využit ve slavném filmu Highlander (1986), ve kterém (trochu paradoxně) Američan Christopher Lambert hraje Skota a Skot Sean Connery hraje Španěla. A oba jsou nesmrtelní, aby to dávalo smysl.

V anketě z roku 2008 diváci právě Lamberta označili za herce s nejméně přesvědčivým skotským akcentem. Druhé místo obsadil Mel Gibson za film Statečné srdce a třetí Robin Williams za Mrs. Doubtfire – táta v sukni.

Když jsou potřeba dramatické kulisy

Skotská Vysočina je opravdovým miláčkem kamery i přes své typicky deštivé počasí a otravný hmyz. Oblíbenou lokací je údolí Glen Coe, které najdeme například ve filmu Orel deváté legie (The Eagle, 2011) omílajícím populární téma neúspěšného boje Římanů s místními válečnými kmeny. Podobný film Centurion (2010) se natáčel na východě Skotska v pohoří Cairngorms.

Statečné srdce (1995), jeden z nejznámějších filmů o Skotsku, se natáčel v Irsku. Naštěstí ale ne úplně. Všechny záběry majestátních hor a údolí jsou z Glen Coe a romantický začátek filmu se odehrává na pozadí údolí Glen Nevis u Fort Williamu.

Ve stejném místě se natáčel i další film o historickém skotském hrdinovi, Rob Roy (1995). Z jiného soudku je pak například fantasy Hvězdný prach (2007), která si pro neokoukané exteriéry dojela až na slavný ostrov Skye. A když už jsme u té fantasy…

Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s cestovní kanceláří Mundo, která pořádá zájezd do Skotska a také další poznávací zájezdy s turistikou.

Viadukt Glenfinnan

Na západ od Fort Williamu narazíte na horami okleštěné jezero Loch Shiel a památník věnovaný hrdinům válek za nezávislost. Toto místo je hojně navštěvováno a má i své vlastní informační centrum. Ukrývá ale i něco opravdu speciálního pro filmové nadšence. Železniční viadukt, přes který jede vlak až do pohádkových Bradavic.

Pravidelně je tu k vidění i parní lokomotiva, takže není divu, že emotivnější milovníci Harryho Pottera zde běžně omdlévají. Hned tři díly této ságy se natáčeli ve Skotsku a samotná autorka knih J. K. Rowlingová žije v Edinburghu.

Skotsko jako ráj filmařů

Výčet zde natočených filmů nebere konce. Možná jste viděli Ohnivé vozy (1981), Místní hrdina (1983), 2001: Vesmírná odysea (1968) od režiséra Stanley Kubricka, kultovní The Wicker Man (1973) nebo třeba béčkový horor Psí vojáci (2002).

A filmy budou jen přibývat. V současnosti Ridley Scott údajně obhlíží Fort William a Inverness pro nový film o Vetřelcích. Takže pokud vám při vaší návštěvě Skotska nějaké místo připadá povědomé, zeptejte se, co se tam natáčelo. A pokud jste ten film neviděli, pak to asi bude ta reinkarnace.

Natáčení v Edinburghu

Trochu jiný pohled na toto město najdeme třeba v romantickém dramatu Hallam Foe (2007) nebo komedii Festival (2005) inspirované srpnovým festivalem komedie.

Rosslyn Chapel

Návštěva rozhodně stojí za to. Při pohledu na zdi kaple pokryté tajemnými znaky se opravdu tají dech a konspirační teorie najednou znějí vcelku uvěřitelně.

Skotské filmové hrady

Když jsou potřeba dramatické kulisy

Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s cestovní kanceláří Mundo, která pořádá zájezd do Skotska a také další poznávací zájezdy s turistikou.

Viadukt Glenfinnan

Skotsko jako ráj filmařů

Historické památky a města

Rodinná klasika: Pustevny – Rožnov pod Radhoštěm

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací
pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro
spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Published

9 roky ago

16 prosince, 2015

Honza Valdez

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Ideální pro rodinu s dětmi

Celá trasa je dlouhá 13 km a od Radhoště se až do Rožnova klesá, takže to v pohodě zvládnou i malé děti. Navíc, socha Radegasta dokáže děcka dovést k naprostému úžasu. Vyrazte autobusem na Pustevny, pak přes hřeben zpět do Rožnova. Na Pustevnách si nenechte ujít unikátní secesní budovy.

Radhošť 1125 m n. m.

Na vrchol vede pohodlná, nepříliš příkrá cesta po hřebeni, která je v zimě velmi oblíbená u běžkařů. Míjet budete již zmíněného Radegasta, obří sochu, kterou zná každý i jen trochu občasný pivař.

Na vrcholku Radhoště je kaple Cyrila a Metoděje, kříž a vysílač. Dřív tu bůh Radegast sídlil, ale dnes už je asi na nějakém klidnějším místě. Dodnes se ale na vrcholek konají poutě několika tisícovek lidí.

Sestup do dřevěného městečka

Cesta z vrcholku hory do Rožnova pěkně utíká a než se člověk naděje, stojí před vstupem do dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě. To je, s rokem založení 1925, jedno z nejstarších v Evropě.

Pro panelákové děti je to naprosto unikátní zážitek, představa dřívějšího způsobu života nemůže být zprostředkována lépe.

Dřevěné městečko a Mlýnská dolina jsou pouze dvě části muzea, my navštívili i Valašskou dědinu s větrným mlýnem.

Cesta z (velko)města do Radhoště?

Ideálně je to na víkend, s dětmi spíš prodloužený. Nejblíž je to samozřejmě z Ostravy, což je samo o sobě skvělá základna pro objevování severomoravského kraje. Pojedete šedesát kilometrů, asi hodinku. Hůře na tom jsou obě hlavní města, z Prahy je to 350 km a více než tři a půl hodiny autem. Z Bratislavy je to lehce pod tři. Z jihomoravské metropole se to dá zvládnout za necelé dvě hodinky.

Rádi objevujete města? Potřebujete-li ubytování v Praze, zkuste hotel Ibis Praha, základnu pro objevování severomoravského kraje můžete založit v hotelu Mercure Ostrava a vydáte-li se do hlavního města našich sousedů, budete potřebovat ubytování v Bratislavě.

Historické památky a města

Marakéš – město mnoha tváří

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých
okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás,
nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Published

9 roky ago

22 června, 2015

Sakina Haider

Marrakesh – turisty nejvíce navštěvované město v Maroku vás uchvátí. Marrakesh je někdy nazýván červeným městem podle červených zdí ohraničujících medinu. Slovo „marrakesh“ pochází z berberského sousloví „země boha“. Téměř celý rok tu svítí slunce, lidé se více usmívají, v ulicích je neustále rušno, všude kolem pestrá nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, prodavači vám před očima připraví bezkonkurenční pomerančový fresh džus, který nastartuje vaši imunitu ze stresující Evropy.

Na ulicích potkáte povozy tažené osly s nejrůznějším nákladem, kočáry tažené koňmi, a to vše v kontrastu s nejnovějšími modely luxusních aut. Tržiště překypující zbožím a usměvavými prodavači nabízejícími od potravin, bylinek, koření, sušeného ovoce, datlí, fíků, oříšků, meruněk, přírodních parfémů, koberců, látek, šperků po suvenýry a oblečení. To vše obklopené nádhernými palmami a hotely, které vypadají jako královské paláce.

Místa, která v Marakéši nevynechat

Mešita Kotoubia – 70 metrů vysoký minaret, který je chloubou celého města a jeho dominantou. Je nejstarší a nejzachovalejší na světě.

Jemaa El Fnaa (v překladu „sněm mrtvých“) – náměstí v centru města s tržišti a mnoha atrakcemi pro turisty jako jsou zaklínači hadů nebo akrobaté. Většinou tu můžete slyšet velmi příjemnou rytmickou berberskou hudbu.

Královské zahrady – ty nebývají otevřené po celý rok, ale pokud budete mít štěstí, stojí za nádhernou procházku v magickém světě, který vytvořily ruce šikovných zahradníků.

Menara zahrady – tady můžete uniknout ruchu centra, zaprášeným ulicím nebo i velkému horku. Můžete si vydechnout pod palmami. Uvidíte mnoho žen, které se přišli napít ze zdejšího potůčku. Místní věří, že tato voda přináší štěstí. Mnoho rodin sem jezdí na pikniky.

Marocká kuchyně

Maročané si potrpí na dobré jídlo. Jejich kuchyně je hodně kořeněná, ale ne vysloveně pálivá. Hojně se využívají olivy, citrony a pomeranče, kterým se tu velmi daří. Snídaně se většinou skládá z marockého chleba s olivovým olejem, marocké tradiční bílé zahuštěné polévky harira, do které se přidává olivový olej a samozřejmostí je bylinkový čaj hodně slazený a káva. Klasický oběd je kuskus s kuřecím nebo hovězím masem a dušenou zeleninou. Odpolední čaj se podává se sladkostmi podobným našim koblihám, dále palačinkami, sezamovými sušenkami, pečenými řezy nebo chlebem. Večeři pak završí ryba, tajine maso, což je dušené maso připravované v kameninových nádobách např. dušené jehněčí, hovězí, kuřecí a zelenina, brambory.

Reklama:

Užíjte si Maroko a ochutnejte výborný berberský čaj!

Poznatky z Marakéše

Na ulicích si přijdou na své ženy, které se mohou kochat módou všech možných barev a stylů. Uvidíte muže i ženy v evropském oblečení, ale i tradičním muslimském dlouhém až na zem. Dívky často chodí oblečené po evropsku, ale přidají k tomu aspoň šátek, aby bylo vidět, že jde o muslimku. Jako by se tady protínaly dva světy. Oblečení se dá koupit hotové, ale stále ještě mnoho Maročanů, hlavně střední a starší generace dává přednost ušití u krejčího na míru.

Po městě se dá snadno pohybovat autobusem, ale lidé často využívají taxi, když jich jede víc, třeba 3, potom cena vyjde téměř na stejno. Bezpečnost je možná vyšší než u nás, policii potkáte na každé křižovatce, u velkých hotelů i na mnoha místech po celém městě. Turisté převládají hlavně z Francie, domluvíte se tu francouzsky a arabsky. Ale většina lidí rozumí i anglicky. Nádherné pláže Atlantiku jsou veřejné a přístupné zdarma.

Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás, nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Historické památky a města

Indonésie – Jáva

Jáva je i přes velký počet obyvatel stále velice pěkné místo
s krásnými přírodními scenériemi a historickými místy. Jelikož
leží v zóně atlantického zlomu, dost často se zde příroda ukazuje
v nejhorší podobě. Zemětřesení a následné tsunami jsou zde častým
jevem. I já sám jsem měl možnost během dvou měsíců jedno
zemětřesení zažít.

Published

9 roky ago

26 března, 2015

Martin Kubišta

Jakarta, hlavní město 240 milionové Indonésie, je místem s obrovským sociálním kontrastem bohatství a chudoby, megalomanských projektů a jejich nezdárné realizace. Centrum moderní metropole je vázané na tři ulice, propojené do trojúhelníku, zvaného „Golden triangle“ a okolí památníku „Monas“. Historická Batávie ovládaná Holanďany již od 16. Století je spíše centrem pro turisty.

Ve Zlatém trojúhelníku jsou zastoupeny asi všechny významné společnosti podnikající v Indonésii, hotely a luxusní rezidence. Kolem Monasu, obrovském, 134 metrů vysokém památníku s rozhlednou na vrcholu jsou rozloženy vládní budovy. Monas nechal postavit ve své éře panování Soharto, nechvalně proslulý skandály s korupcí a úplatky. Konec jeho funkčního období je znát i na městě, kde jsou vidět nedostavěné mrakodrapy, které on, nebo jeho rodinní příslušníci nechali budovat.

Kolem těchto luxusních staveb se rozprostírá jiná Jakarta. Jakarta chudoby a každodenního shonu obyčejných lidí za prací. I přímo na plotech a jen pár metrů od mrakodrapů může člověk na méně frekventované ulici vidět malé přístřešky z igelitů, fólií nebo prken, ve kterých se tísní lidé.

I díky těmto kontrastům je zájezd na ostrov Jáva velmi zajímavou volbou a nevšedním zážitkem. Kontrast mezi chudobou a relativním bohatstvím je vskutku fascinující.

Policie se však snaží tyto lidi z ulice vytlačovat, takže se spíše shrocují na okraji města ve slumech. Tito lidé přijíždějí do Jakarty z celé Indonésie s vidinou práce a lepšího života. Realita je však jiná a dík