Rubrika: Oslavy, svátky, festivaly, výročí

Předvánoční čas naplňuje děti očekáváním dárků pod stromečkem, ty menší se pilně připravují na Ježíška, a dospělí jsou uchváceni vánoční atmosférou v podobě výzdoby a vánočních trhů. Máte-li rádi vánoce, vydejte se na vánoční trhy do sousedního Německa, Rakouska a Polska. Rozhodně nebudete litovat.

Jak se dopravit na vánoční trhy?

Trhy zpravidla otevírají poslední víkend v listopadu a jsou v provozu až do 23. prosince. Do některých měst se dostanete pohodlně autem, autobusem či vlakem, ale jinde naleznete příjemné spojení jen stěží. Cestovní kanceláře nabízí speciální autobusové zájezdy, které vás dopraví na adventní trhy. Tyto zájezdy jsou pro návštěvníky trhů vhodné hned z několika důvodů. Nemusíte časně z rána řídit a být na pozoru až do pozdního večera, kdy se musíte vracet zpět domů. Na všech trzích na vás z každého koutu bude vyskakovat lákadlo v podobě punče nebo svařeného vína. A když jedete na trh jednou ročně, byla by škoda jej neochutnat. V ceně zájezdu máte k dispozici také služby delegáta a zaručeně se v neznámém městě neztratíte.

Jaké trhy navštívit?

Autobus cestovní kanceláře zpravidla vyráží z několika míst České republiky a sbírá cestující po své trase do cílové destinace. Vyjíždí se v brzkých ranních hodinách a návrat je plánován na noc. Můžete strávit na vánočních trzích celý den, projít si město a nakoupit to, co se vám líbí. Které trhy byste měli navštívit? Každý vánoční trh má své kouzlo. Na cestovních portálech jsou nejoblíbenějšími destinacemi Vídeň a Drážďany.

Německo

Nádherné trhy na vás čekají v nedalekých Drážďanech. Trh Štrýclmarkt nabízí 250 stánků s vánočními laskominami, dřevěnými hračkami, výzdobou a dalšími řemeslnými výrobky. Na trzích narazíte vždy na dostatečné množství návštěvníků (odhady ukazují na 150 000 osob během víkendu), protože nabízí pestrý program pro veřejnost. Trh se koná na náměstí Altmarkt v centru města a je otevřen od 10 do 21 hodin. Na velkolepé trhy se můžete těšit v Mnichově. Stánky jsou krásně vyzdobeny, nabízí domácí produkty, řemeslné výrobky, pochutiny a pamlsky, svařené víno Glühwein a německý punč Feuerzangenbowle. Hlavní město Bavorska v sobě skrývá několik desítek míst, na kterých se trhy konají, ale největší naleznete v centru města na Marienplatz a v jeho okolí. Trh má otevřeno od 10 do 21 hodin. Středověké trhy Mittelaltermarkt uvidíte na náměstí Wittelsbacherplatz. V Tollwoodu se konají velké vánoční trhy spolu s vánočním festivalem.

Polsko

Čtvrté největší město Polska Vratislav vás uchvátí přenádhernou vánoční výzdobou. Na adventních trzích na vás budou čekat domácí pamlsky, svařené víno, řemeslné produkty a vánoční dekorace. Pochutnat si můžete na horké čokoládě, grilovaném uzeném sýru s brusinkami, pečené klobáse a pražených kaštanech. V Krakově se vyjma návštěvy trhů můžete projít centrem města a načerpat vánoční atmosféru. Na vánočním trhu si pochutnáte na pitném medu, který se vyrábí podobně jako víno, avšak nejedná se o medovinu. Je to taková místní specialita.

Rakousko

Nejkrásnější trhy v celém Rakousku naleznete ve Vídni. Díky adventním zájezdům do Vídně se podíváte na největší vánoční trh na Rathausplatz. Zde je umístěno 150 stánků skrývajících pamlsky, vánoční výrobky, adventní kalendáře, vánoční ozdoby a řemeslné výrobky. Pro návštěvníky je připraven bohatý program, pro děti vánoční dílna. Dospělí si mohou vychutnat punč tradičně v keramickém hrnečku. Trh je otevřen od 10 do 21:30 hodin. Ve městě se můžete podívat na několik vánočních trhů – u barokního zámku Belvedere, na náměstí Karlsplatz, u Katedrály Svatého Štěpána a Spittelbergu. Zámek Schönbrunn uchvátí turisty svým vánočním nádvořím spolu s vánočními trhy s tradičními řemeslnými a uměleckými výrobky. Náměstí Maria-Theresien-Platz na čas vánoční pohostí na 60 stánků a spolu s rakouskou dechovkou, sbory a trubači mohou návštěvníci dýchat pravou vánoční atmosféru. Adventní hudba zaznívá na Starovídeňském trhu ve Freyung v centru Vídně. Na univerzitním kampusu se objevuje vánoční vesnička a nevynechejte trhy kolem Prátru.

Šestý ročník Festivalu živého pravěku v experimentálně archeologickém centru Křivolík, poblíž České Třebové, se letos bude odehrávat o víkendu 21. – 22. června. Tématem letošního festivalu je oslava letního slunovratu. Návštěvníci mohou shlédnout oživlou pravěkou osadu v plném proudu příprav na tuto slávu. Budou moci ochutnat speciality historické kuchyně, prohlédnout si výrobu textilu, uvidí postup stavby doškových střech a několik výjevů ze života našich předků.

Na výletě do pravěku, který na konci června společně podnikneme, se ocitneme v osadě, jejíž obyvatelé se právě chystají slavit příchod léta Slunovrat. Přicházejí i zástupci dalších kmenů, aby uctili bohy a utužili přátelské vztahy. Návštěvníkům ukážeme, jak se dá jednoduše vyrobit sýr a jak krásně voní chlebové placky přímo z pece. Léto budeme vítat věnečky z kvítí, tancem dívek, bojem chlapců a dobrým jídlem a pitím. Pro děti jsou připravené drobné dílny a programy. Akce je nezisková a vstupné dobrovolné.

S šestým ročníkem festivalu bude jistě mnoho k vidění. Nepůjde jen o nové stavby, kterých v EAC Křivolík od loňska vyrostlo hned několik. Připravujeme nové edukativní dílny pro mládež a samozřejmě ukážeme několik nových řemesel a každodenních činností, kterým se věnovali naši předkové a které se dnes už vytrácí. Celá akce je zamýšlena jako zábava a uvolnění pro celou rodinu a širokou veřejnost. Dva dny živé prezentace dávné historie uprostřed nádherných lesů a údolí nedaleko České Třebové.

Hned na začátku musím podotknout, že i přesto, že jeden český film hlásá něco jiného, tak v Brně rozhodně nuda není. Tento rok to bude již po patnácté, co se sjedou lidé z celé české republiky a dokonce i ze zahraničí, aby se zúčastnili tradičního festivalu BRNO – MĚSTO UPROSTŘED EVROPY… festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří.

Co tento rok bude opravdu stát za to (tak, jako každý rok) je mezinárodní přehlídka ohňostrojů STAROBRNO – IGNIS BRUNENSIS, která probíhá od 25. května do 8. června. Tento rok se zúčastní světové špičky ze Španělska, Austrálie, Číny a Rakouska.

Prelude se vrací zpátky na Kraví horu, přesně tam, kde to před patnácti lety začalo. Tento ohňostroj mají na starosti Theatrum Pyroboli (Česko) a uvidíme jej v pátek 25. Května, v 22.30 a celá tato podívaná bude věnována opatovi Gregoru Johannu Mendelovi k 190. Výročí jeho narození.

Soutěžní blok ohňostrojů, bude tradičně probíhat na hladině brněnské přehrady. Důležité také je, že tento rok jek olympijský a v tomto duchu se ponese úvodní povinná dvouminutová kompozice ode všech soutěžících. Jako hudba k této kompozici byla vybrána část skladby „THE OLYMPIC SPIRIT“ z tvorby Johna Williamse.

26. května uvidíme dílo od Flash Barrandov SFX (Česko), začátek bude (stejně jako u všech ohňostrojů) 22.30 hodin. 30. května, se nám představí Španělsko, které budou reprezentovat Pirotecnia Ricardo Caballer.

Další soutěžící, kteří se předvedou 2. Června přijedou až z daleké Austrálie. Foti international fireworks jsou světově uznávání a z jejich tvorby můžeme například uvést ohňostroj na olympiádě v Sydney.

Následovat budou 6. června soutěžící z Číny, kteří pro změnu dělali ohňostroj pro olympiádu v Pekingu. Panda fireworks budou poslední v soutěžním bloku.

Poslední co nás z ohňostrojů čeká, bude finále na hradě Špilberk. Design a produkci zajistí společnost Flash Barrandov SFX, která je několikanásobným účastníkem a vítězem brněnské přehlídky. Je nositelem prestižních ocenění z řady mezinárodních ohňostrojných festivalů v Evropě i zámoří. Ve spolupráci s renomovaným rakouským týmem PYROVISION (v soutěžní části se zúčastnil brněnské přehlídky ohňostrojů v roce 2009) předvedou mezinárodní „olympijské“ ohňostrojné finále.

V přehlídce ohňostrojů mohou diváci hlasovat ve veřejné slosovatelné anketě „Cena diváka STAROBRNO-IGNIS BRUNENSIS“. Ve dvou kategoriích mohou fotografové (amatéři i profesionálové) přihlásit své snímky ve festivalové fotosoutěži.

Další informace o tom co všechno můžete během festivalu vidět, slyšet a zažít se dočtete na stránkách Ignis brunensis.

Hned na začátku musím podotknout, že i přesto, že jeden český film hlásá něco jiného, tak v Brně rozhodně nuda není. Tento rok to bude již po patnácté, co se sjedou lidé z celé české republiky a dokonce i ze zahraničí, aby se zúčastnili tradičního festivalu BRNO – MĚSTO UPROSTŘED EVROPY… festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří.

Co tento rok bude opravdu stát za to (tak, jako každý rok) je mezinárodní přehlídka ohňostrojů STAROBRNO – IGNIS BRUNENSIS, která probíhá od 25. května do 8. června. Tento rok se zúčastní světové špičky ze Španělska, Austrálie, Číny a Rakouska.

Prelude se vrací zpátky na Kraví horu, přesně tam, kde to před patnácti lety začalo. Tento ohňostroj mají na starosti Theatrum Pyroboli (Česko) a uvidíme jej v pátek 25. Května, v 22.30 a celá tato podívaná bude věnována opatovi Gregoru Johannu Mendelovi k 190. Výročí jeho narození.

Soutěžní blok ohňostrojů, bude tradičně probíhat na hladině brněnské přehrady. Důležité také je, že tento rok jek olympijský a v tomto duchu se ponese úvodní povinná dvouminutová kompozice ode všech soutěžících. Jako hudba k této kompozici byla vybrána část skladby „THE OLYMPIC SPIRIT“ z tvorby Johna Williamse.

26. května uvidíme dílo od Flash Barrandov SFX (Česko), začátek bude (stejně jako u všech ohňostrojů) 22.30 hodin. 30. května, se nám představí Španělsko, které budou reprezentovat Pirotecnia Ricardo Caballer.

Další soutěžící, kteří se předvedou 2. Června přijedou až z daleké Austrálie. Foti international fireworks jsou světově uznávání a z jejich tvorby můžeme například uvést ohňostroj na olympiádě v Sydney.

Následovat budou 6. června soutěžící z Číny, kteří pro změnu dělali ohňostroj pro olympiádu v Pekingu. Panda fireworks budou poslední v soutěžním bloku.

Poslední co nás z ohňostrojů čeká, bude finále na hradě Špilberk. Design a produkci zajistí společnost Flash Barrandov SFX, která je několikanásobným účastníkem a vítězem brněnské přehlídky. Je nositelem prestižních ocenění z řady mezinárodních ohňostrojných festivalů v Evropě i zámoří. Ve spolupráci s renomovaným rakouským týmem PYROVISION (v soutěžní části se zúčastnil brněnské přehlídky ohňostrojů v roce 2009) předvedou mezinárodní „olympijské“ ohňostrojné finále.

V přehlídce ohňostrojů mohou diváci hlasovat ve veřejné slosovatelné anketě „Cena diváka STAROBRNO-IGNIS BRUNENSIS“. Ve dvou kategoriích mohou fotografové (amatéři i profesionálové) přihlásit své snímky ve festivalové fotosoutěži.

Další informace o tom co všechno můžete během festivalu vidět, slyšet a zažít se dočtete na stránkách Ignis brunensis.

Party v plavkách. Ta nejznámější probíhá na přelomu roku na slavné Copacabaně, na pomyslné paty jí ale šlape ta na thajském ostrově Ko Phangan. Říká se jí také „úplňková party“ a probíhá „nečekaně“ pokaždé, když je měsíc v úplňku. V hlavní sezoně se na pláži Haad Rin sejde i třicet tisíc tanečníků.

Úplňková party prý vznikla v 80. letech čistě náhodou. Prý jako spontánní oslava narozenin několika „baťůžkářů“. Pro velký úspěch ji další měsíc zopakovali znovu, pak znovu a znovu a … dnes už rozhodně nejde o demonstraci nezávislosti a svobody, ale o pečlivě řízenou masovou akci. Ta začíná v den lunárního úplňku se setměním. Na pláži se otevře několik desítek barů, prodejci suvenýrů rozloží své stánečky, objeví se první žongléři a artisté. Nakonec naplno spustí více než desítka soundsystémů, které utichnou až další den odpoledne.

Fosforeskující barvy a pití do kyblíčků

Poznávacím znamením Úplňkové party potom jsou fosforeskující barvy, kterými je natřená většina účastníků a také nádobky, do kterých vám tady nalijí pití. Nečekejte plastové kelímky nebo snad dokonce skleničky. Koktejly, vodka a rum se tady lijí do kyblíčků a báboviček na písek. Pokud vás zajímá, na kolik vás tahle kratochvíle přijde, pak vězte, že vstup na pláž Haad Rin je v den konání akce 100 bahtů, což v přepočtu vyjde na zhruba pětašedesát korun. Ceny drinků začínají na 200 bahtech a samozřejmě záleží na tom, co si dáte. Také je potřeba počítat s tím, že se na ostrov Ko Phangan musíte nějak dostat. Nejlepší spojení je z nedalekého ostrova Ko Samui (známého dovolenkového letoviska), ze kterého vyplouvají na Ko Phangan pravidelné lodní linky. Ty jsou v den konání party sice posílené, ale i tak se na ně nemusíte v podvečer dostat. Proto je lepší vyrazit už časně odpoledne. Odvoz na soukromém člunu, který je taky možný, totiž řádně provětrá peněženku.

Rady pro přežití

Svá nepsaná pravidla má potom i samotný pobyt na party. Samozřejmě, nemusíte se jimi řídit, ale léty prověřená praxe říká, že rady od těch, kteří tuto událost absolvovali, mají svá opodstatnění. Takže na co si dát ještě pozor?

• Na party vyrazte bez cenností. Mezi davy turistů totiž jen kvete kapsářství. Na pokrytí všech tužeb a potřeb během večera by vám mělo v pohodě vystačit maximálně 3000 bahtů. Víc peněz je zbytečnost a zároveň i risk.
• Určitě si ale nezapomeňte boty! Party sice probíhá na pláži, ale pobyt na ní může předčasně ukončit jediný střep.
• Rozhodně si s sebou neberte originály dokladů. Naopak by se ale mohly hodit jejich kopie. Když se vám povede ztratit tu, tak se nic nestane. S originálem by to bylo o poznání horší.
• Nedrážděte zloděje a doma, respektive na hotelu, nechte i batohy a kabelky. Navíc vám nic nebude překážet při tanci.
• Thajsko je pověstné svou přísností, co se týká drog. Velmi přísné jsou tresty i za „pouhou“ konzumaci. A právě na Úplňkové party pořádá policie čas od času namátkové kontroly.
• Pokud termín lunárního úplňku připadá na některý buddhistický svátek, pak počítejte s tím, že se party přesouvá na jiný den. Na internetu není problém dohledat přesné termíny konání.

Pokud se chystáte na dovolenou do Thajska, ale nepodaří se vám trefit zrovna termín Úplňkové party, můžete vzít zavděk třeba „Black moon party“. Ta probíhá také na ostrově Ko Phangan na pláži Ban Tai a je ve znamení techna a UV barev. V mezidobí pak probíhají i tzv Half moon party. Takže když to vezmete kolem a kolem, na ostrově Ko Phangan probíhají velké plážové oslavy každý týden.

Party v plavkách. Ta nejznámější probíhá na přelomu roku na slavné Copacabaně, na pomyslné paty jí ale šlape ta na thajském ostrově Ko Phangan. Říká se jí také „úplňková party“ a probíhá „nečekaně“ pokaždé, když je měsíc v úplňku. V hlavní sezoně se na pláži Haad Rin sejde i třicet tisíc tanečníků.

Úplňková party prý vznikla v 80. letech čistě náhodou. Prý jako spontánní oslava narozenin několika „baťůžkářů“. Pro velký úspěch ji další měsíc zopakovali znovu, pak znovu a znovu a … dnes už rozhodně nejde o demonstraci nezávislosti a svobody, ale o pečlivě řízenou masovou akci. Ta začíná v den lunárního úplňku se setměním. Na pláži se otevře několik desítek barů, prodejci suvenýrů rozloží své stánečky, objeví se první žongléři a artisté. Nakonec naplno spustí více než desítka soundsystémů, které utichnou až další den odpoledne.

Fosforeskující barvy a pití do kyblíčků

Poznávacím znamením Úplňkové party potom jsou fosforeskující barvy, kterými je natřená většina účastníků a také nádobky, do kterých vám tady nalijí pití. Nečekejte plastové kelímky nebo snad dokonce skleničky. Koktejly, vodka a rum se tady lijí do kyblíčků a báboviček na písek. Pokud vás zajímá, na kolik vás tahle kratochvíle přijde, pak vězte, že vstup na pláž Haad Rin je v den konání akce 100 bahtů, což v přepočtu vyjde na zhruba pětašedesát korun. Ceny drinků začínají na 200 bahtech a samozřejmě záleží na tom, co si dáte. Také je potřeba počítat s tím, že se na ostrov Ko Phangan musíte nějak dostat. Nejlepší spojení je z nedalekého ostrova Ko Samui (známého dovolenkového letoviska), ze kterého vyplouvají na Ko Phangan pravidelné lodní linky. Ty jsou v den konání party sice posílené, ale i tak se na ně nemusíte v podvečer dostat. Proto je lepší vyrazit už časně odpoledne. Odvoz na soukromém člunu, který je taky možný, totiž řádně provětrá peněženku.

Rady pro přežití

Svá nepsaná pravidla má potom i samotný pobyt na party. Samozřejmě, nemusíte se jimi řídit, ale léty prověřená praxe říká, že rady od těch, kteří tuto událost absolvovali, mají svá opodstatnění. Takže na co si dát ještě pozor?

• Na party vyrazte bez cenností. Mezi davy turistů totiž jen kvete kapsářství. Na pokrytí všech tužeb a potřeb během večera by vám mělo v pohodě vystačit maximálně 3000 bahtů. Víc peněz je zbytečnost a zároveň i risk.
• Určitě si ale nezapomeňte boty! Party sice probíhá na pláži, ale pobyt na ní může předčasně ukončit jediný střep.
• Rozhodně si s sebou neberte originály dokladů. Naopak by se ale mohly hodit jejich kopie. Když se vám povede ztratit tu, tak se nic nestane. S originálem by to bylo o poznání horší.
• Nedrážděte zloděje a doma, respektive na hotelu, nechte i batohy a kabelky. Navíc vám nic nebude překážet při tanci.
• Thajsko je pověstné svou přísností, co se týká drog. Velmi přísné jsou tresty i za „pouhou“ konzumaci. A právě na Úplňkové party pořádá policie čas od času namátkové kontroly.
• Pokud termín lunárního úplňku připadá na některý buddhistický svátek, pak počítejte s tím, že se party přesouvá na jiný den. Na internetu není problém dohledat přesné termíny konání.

Pokud se chystáte na dovolenou do Thajska, ale nepodaří se vám trefit zrovna termín Úplňkové party, můžete vzít zavděk třeba „Black moon party“. Ta probíhá také na ostrově Ko Phangan na pláži Ban Tai a je ve znamení techna a UV barev. V mezidobí pak probíhají i tzv Half moon party. Takže když to vezmete kolem a kolem, na ostrově Ko Phangan probíhají velké plážové oslavy každý týden.

Tradiční tavba železa u rudického Větřáku bude letos v novém. Kromě tavby železa ve slovanské peci a ukázce práce kováře přibudou ukázky dalších činností spojených s kovem, sklem a keramikou. Hlavní program 14. ročníku Slavností železa začne v sobotu 3. července 2010 od 10. hod. v zahradě u větrného mlýna v Rudici u Blanska.

{{reklama()}}

Mezi nové atrakce patří ukázky tavby bronzu a dalšího zpracování kovů z keltského období našich dějin. Kromě toho keltové se sdružení Bacrie připraví ochutnávku starých plodin a potravin z pravěké kuchyně, včetně dobového piva. Z keltské osady ISARNO opět přijedou válečníci, kteří předvedou bojové ukázky a napojí všechny medovinou.

Aktivní návštěvníci se budou moci zapojit do výroby keramiky, skleněných perliček a jednoduchých šperků. Zejména pro děti (v jakémkoliv věku) bude připravena lukostřelba, hod oštěpem a také možnost projížďky na monoxylonu (člunu vydlabaném z jednoho kmene). Během slavností bude možné si zakoupit i místní výrobky z Moravského krasu a samozřejmě i občerstvení.

Tým archeologa Petra Kose připravil experimentální pálení vápna v historické peci, která je součástí rudického Geoparku. Pálení vápna bude probíhat od sobotního dopoledne, zhruba do nedělního oběda. Po skončení tohoto výpalu vápna z místního vápence ale program neskončí.

Na Slavnosti železa letos poprvé naváže několikadenní řemeslný workshop pro zájemce o řemesla, živou historii a archeologii. Během workshopu se jeho účastníci seznámí s historií dobývání železa v Moravském krasu a tradičními řemesly, která si budou moci vyzkoušet. Navštíví také atraktivní místa v okolí Rudice (NS Rudické doly), tajemnou jeskyni Býčí skála, expozici Technického muzea v Josefově (Starou huť) a výstavu „Moravský kras známý a neznámý“ v Moravském zemském muzeu v Brně, vše s odborným výkladem.

Zájemci o historii, archeologii, ale i obyvatelé a víkendoví návštěvníci Rudice se mohou zúčastnit celého workshopu, nebo jen jednotlivých aktivit.

Akci pořádá Obec Rudice společně s občanským sdružením Větřák. Na akci se dále podílejí občanské sdružení Bacrie, Keltský skanzen ISARNO Letovice, Technické muzem v Brně, MAS Moravský kras, TOM Nová země a Cestovatel.cz.

Tradiční tavba železa u rudického Větřáku bude letos v novém. Kromě tavby železa ve slovanské peci a ukázce práce kováře přibudou ukázky dalších činností spojených s kovem, sklem a keramikou. Hlavní program 14. ročníku Slavností železa začne v sobotu 3. července 2010 od 10. hod. v zahradě u větrného mlýna v Rudici u Blanska.

{{reklama()}}

Mezi nové atrakce patří ukázky tavby bronzu a dalšího zpracování kovů z keltského období našich dějin. Kromě toho keltové se sdružení Bacrie připraví ochutnávku starých plodin a potravin z pravěké kuchyně, včetně dobového piva. Z keltské osady ISARNO opět přijedou válečníci, kteří předvedou bojové ukázky a napojí všechny medovinou.

Aktivní návštěvníci se budou moci zapojit do výroby keramiky, skleněných perliček a jednoduchých šperků. Zejména pro děti (v jakémkoliv věku) bude připravena lukostřelba, hod oštěpem a také možnost projížďky na monoxylonu (člunu vydlabaném z jednoho kmene). Během slavností bude možné si zakoupit i místní výrobky z Moravského krasu a samozřejmě i občerstvení.

Tým archeologa Petra Kose připravil experimentální pálení vápna v historické peci, která je součástí rudického Geoparku. Pálení vápna bude probíhat od sobotního dopoledne, zhruba do nedělního oběda. Po skončení tohoto výpalu vápna z místního vápence ale program neskončí.

Na Slavnosti železa letos poprvé naváže několikadenní řemeslný workshop pro zájemce o řemesla, živou historii a archeologii. Během workshopu se jeho účastníci seznámí s historií dobývání železa v Moravském krasu a tradičními řemesly, která si budou moci vyzkoušet. Navštíví také atraktivní místa v okolí Rudice (NS Rudické doly), tajemnou jeskyni Býčí skála, expozici Technického muzea v Josefově (Starou huť) a výstavu „Moravský kras známý a neznámý“ v Moravském zemském muzeu v Brně, vše s odborným výkladem.

Zájemci o historii, archeologii, ale i obyvatelé a víkendoví návštěvníci Rudice se mohou zúčastnit celého workshopu, nebo jen jednotlivých aktivit.

Akci pořádá Obec Rudice společně s občanským sdružením Větřák. Na akci se dále podílejí občanské sdružení Bacrie, Keltský skanzen ISARNO Letovice, Technické muzem v Brně, MAS Moravský kras, TOM Nová země a Cestovatel.cz.

V únoru na karneval

Benátský karneval je asi nejznámější evropský masopustní rej (carne-maso, vale-sbohem). Každý rok v únoru se do Benátek sjíždí tisíce návštěvníků zažít nezapomenutelnou atmosféru slavnosti, jejichž historie sahá až do patnáctého století. Benátský karneval byl světově známý a hojně navštěvovaný již před několika sty lety. Anonymita pod maskou bourala všechny zábrany, třídní rozdíly byly smazány a masopustní festival v Benátkách dostával podobu starověkých pohanských slavností. Díky přispění církve v 18. století byla masopustní oslava na více než sto let v Benátkách zakázána. K obnovení karnevalu došlo až v druhé polovině 20. století.

Nová podoba karnevalu se stala spíše turistickou atrakcí než bujarou nespoutaností jako kdysi, avšak i dnes stojí za to slavný italský masopustní festival masek navštívit. Uprostřed romantického města, plného křivolakých úzkých uliček protkaných bezpočtem vodních kanálů, které se hemží černými gondolami, můžeme nasát nezapomenutelnou atmosféru, kterou Benátky oplývají. Město plné maškar v historických kostýmech vás naprosto uchvátí.

Hlavní karnevalový program se odehrává na nejznámějším benátském náměstí Piazza San Marco a přilehlém nábřeží, kudy rovněž prochází tradiční masopustní průvod, který byste si při návštěvě karnevalu neměli nechat ujít. Ovšem karnevalem žije celé historické centrum města, je možné navštívit spoustu koncertů, divadelních a pouličních představení a karneval si lze užít, aniž byste si museli plánovat pevný program. Stačí se jen prostě zatoulat v bludišti benátských ulic a karneval si vás sám najde. Ačkoli se lze celé hodiny potulovat historickým jádrem města, spletí uliček, které jsou nezřídka úzké na šířku ramen a ve které je prakticky nemožné se orientovat (na naší návštěvě jsme potkali i šílence snažící se spletité bludiště rozluštit v mapě), nakonec vás uličky, můstky a průchody vždy bezpečně dovedou na známá místa a nemusíte mít obavu, že byste se ve městě ztratili, na každém rohu můžete najít směrovky, které vám poradí cestu a směr (vetšinou napovídají, že všechny směry, kterými se vydáte, jsou správné).

Bez masky neodejdem!

Maškary benátského karnevalu jsou vyhlášené a typické svou pestrostí. Můžete potkat nepředstavitelné kostýmy všech tvarů a barev, které jsou často rodinným pokladem a dědictvím místních obyvatel a ti jsou na své převleky náležitě pyšní. Ale každý návštěvník má možnost se schovat pod roušku masky, kterou si může pořídit na každém rohu či v každém druhém benátském obchůdku, a záleží jen na něm, zda je to jen škraboška na obličej za pár Euro či nákladný kostým, jehož cena může vystoupat do tisíců. Pokud nestojíte o plastovou alternativu od pouličních prodejců, tak při troše trpělivosti není obtížné narazit na obchůdek-dílničku, kde nakoupíte ručně vyráběné a malované masky v cenách ne příliš odlišných od jinde nabízeného průmyslového zboží. Každopádně nelitujte obětovat deset-dvacet Euro za masku, která se při odjezdu stane krásným suvenýrem, stejně tak jako hromada fotografií maškar, které ochotně zapózují před vaším hladovým objektivem.

Benátky nejsou jen karneval

Na náměstí San Marco vám rozhodně nemůže ujít jeho dominanta věž Kampanila (Campanile), ze které lze krásně zhlédnout na celé město, Bazilika Svatého Marka (Basilica di San Marco), bohatě zdobená díly slavných italských mistrů, Dóžecí palác (Palazzo Ducale), sídlo benátských panovníků, které je pomocí slavného mostu vzdechů (Ponte dei Sospiri) spojené s někdejším vězením. I v období karnevalu má dozajista smysl navštívit aspoň ty nejznámější benátská místa, i když právě v této době je potřeba počítat s vysokou návštěvností a u vstupů se tvoří nemalé fronty. Je téměř povinností se vydat na výlet lodí „vaporetti“ (obdobou našich městských autobusů) nebo na gondole po Canal Grande a proplout pod největším z místních mostů* Ponte Rialto. Ponte Rialto je most rozdělený do tří částí, z dvou krajních se můžete kochat pohledem na kanál a jeho čilý život zatímco v prostřední části mostu naleznete množství obchůdků, převážně se zlatnickým zbožím. Dalším místem k zastavení je *Galleria dell´Academia, galerie s největší sbírkou benátského umění plná děl těch nejznámějších nejen italských mistrů. Benátky jsou městem umění, a pokud nejste příznivci složitého plánování a rozvrhů nezoufejte, umělecká díla a zážitky na vás čekají snad na každém rohu. Nelze spočítat množství galerií, muzeí, kostelů a paláců, které na procházce městem potkáte.

Pohodlně do Benátek

Rozhodnete-li se vydat na benátský karneval, máte několik možností. Tou asi nejsnazší je pomocí cestovní kanceláře. Téměř každá cestovní kancelář má ve své nabídce dvou nebo jednodenní návštěvu karnevalu, pomocí autokaru. Ovšem upozorňuji, že jednodenní návštěva byť lákavá svou nízkou cenou, je na karneval těchto rozměrů opravdu málo. Výhodou výletu s CK je, že o ubytování s dopravou je postaráno a vždy je po ruce kvalifikovaný průvodce, který vám alespoň v prvotní orientaci po Benátkách a karnevalu ochotně poradí. Další možností dopravy je vozem, cca 700 km za volantem sice není úkol nezvladatelný ovšem z důvodu úspor sil na samotnou slavnost, bych volil variantu třetí a to vlakem. Z České Republiky není problém vyhledat vhodné vlakové spojení přímo do Benátek s nočním přejezdem. A ve vagónu s lůžkovou úpravou se jedná o jeden z nepohodlnějších a cenově dostupných způsobů přepravy.

Ubytování je možné sehnat přímo v Benátkách, ačkoli cenově je jistě přijatelnější rezervovat si ubytování v některém přilehlém letovisku poblíž samotného města například v Mestre či Lido di Jesolo. Rozhodnete-li se o cestu ve vlastní režii je nutné si ubytování zajistit s dostatečným předstihem, karneval je hojně navštěvován a době samotné slavnosti by mohlo být poměrně náročné snad přímo nemožné sehnat volný hotel či penzion. Doprava z letovisek do samotných Benátek je dobře zajišťována hromadnou dopravou (lodě a autobusy), která v pravidelných a dostatečně krátkých intervalech toto spojení zajišťuje, takže není potřeba tak úplně pečlivě sledovat jízdní řády všech společností, ovšem alespoň všeobecná představa o odjezdech směrem k místu vašeho bydlení není nikdy na škodu.

Karneval v Benátkách je skvělý tip na začátek cestovatelské sezóny roku. Slavnost barev vás po dlouhé a šedivé zimě naladí, k dalším cestám za poznáním a zážitky.

V únoru na karneval

Benátský karneval je asi nejznámější evropský masopustní rej (carne-maso, vale-sbohem). Každý rok v únoru se do Benátek sjíždí tisíce návštěvníků zažít nezapomenutelnou atmosféru slavnosti, jejichž historie sahá až do patnáctého století. Benátský karneval byl světově známý a hojně navštěvovaný již před několika sty lety. Anonymita pod maskou bourala všechny zábrany, třídní rozdíly byly smazány a masopustní festival v Benátkách dostával podobu starověkých pohanských slavností. Díky přispění církve v 18. století byla masopustní oslava na více než sto let v Benátkách zakázána. K obnovení karnevalu došlo až v druhé polovině 20. století.

Nová podoba karnevalu se stala spíše turistickou atrakcí než bujarou nespoutaností jako kdysi, avšak i dnes stojí za to slavný italský masopustní festival masek navštívit. Uprostřed romantického města, plného křivolakých úzkých uliček protkaných bezpočtem vodních kanálů, které se hemží černými gondolami, můžeme nasát nezapomenutelnou atmosféru, kterou Benátky oplývají. Město plné maškar v historických kostýmech vás naprosto uchvátí.

Hlavní karnevalový program se odehrává na nejznámějším benátském náměstí Piazza San Marco a přilehlém nábřeží, kudy rovněž prochází tradiční masopustní průvod, který byste si při návštěvě karnevalu neměli nechat ujít. Ovšem karnevalem žije celé historické centrum města, je možné navštívit spoustu koncertů, divadelních a pouličních představení a karneval si lze užít, aniž byste si museli plánovat pevný program. Stačí se jen prostě zatoulat v bludišti benátských ulic a karneval si vás sám najde. Ačkoli se lze celé hodiny potulovat historickým jádrem města, spletí uliček, které jsou nezřídka úzké na šířku ramen a ve které je prakticky nemožné se orientovat (na naší návštěvě jsme potkali i šílence snažící se spletité bludiště rozluštit v mapě), nakonec vás uličky, můstky a průchody vždy bezpečně dovedou na známá místa a nemusíte mít obavu, že byste se ve městě ztratili, na každém rohu můžete najít směrovky, které vám poradí cestu a směr (vetšinou napovídají, že všechny směry, kterými se vydáte, jsou správné).

Bez masky neodejdem!

Maškary benátského karnevalu jsou vyhlášené a typické svou pestrostí. Můžete potkat nepředstavitelné kostýmy všech tvarů a barev, které jsou často rodinným pokladem a dědictvím místních obyvatel a ti jsou na své převleky náležitě pyšní. Ale každý návštěvník má možnost se schovat pod roušku masky, kterou si může pořídit na každém rohu či v každém druhém benátském obchůdku, a záleží jen na něm, zda je to jen škraboška na obličej za pár Euro či nákladný kostým, jehož cena může vystoupat do tisíců. Pokud nestojíte o plastovou alternativu od pouličních prodejců, tak při troše trpělivosti není obtížné narazit na obchůdek-dílničku, kde nakoupíte ručně vyráběné a malované masky v cenách ne příliš odlišných od jinde nabízeného průmyslového zboží. Každopádně nelitujte obětovat deset-dvacet Euro za masku, která se při odjezdu stane krásným suvenýrem, stejně tak jako hromada fotografií maškar, které ochotně zapózují před vaším hladovým objektivem.

Benátky nejsou jen karneval

Na náměstí San Marco vám rozhodně nemůže ujít jeho dominanta věž Kampanila (Campanile), ze které lze krásně zhlédnout na celé město, Bazilika Svatého Marka (Basilica di San Marco), bohatě zdobená díly slavných italských mistrů, Dóžecí palác (Palazzo Ducale), sídlo benátských panovníků, které je pomocí slavného mostu vzdechů (Ponte dei Sospiri) spojené s někdejším vězením. I v období karnevalu má dozajista smysl navštívit aspoň ty nejznámější benátská místa, i když právě v této době je potřeba počítat s vysokou návštěvností a u vstupů se tvoří nemalé fronty. Je téměř povinností se vydat na výlet lodí „vaporetti“ (obdobou našich městských autobusů) nebo na gondole po Canal Grande a proplout pod největším z místních mostů* Ponte Rialto. Ponte Rialto je most rozdělený do tří částí, z dvou krajních se můžete kochat pohledem na kanál a jeho čilý život zatímco v prostřední části mostu naleznete množství obchůdků, převážně se zlatnickým zbožím. Dalším místem k zastavení je *Galleria dell´Academia, galerie s největší sbírkou benátského umění plná děl těch nejznámějších nejen italských mistrů. Benátky jsou městem umění, a pokud nejste příznivci složitého plánování a rozvrhů nezoufejte, umělecká díla a zážitky na vás čekají snad na každém rohu. Nelze spočítat množství galerií, muzeí, kostelů a paláců, které na procházce městem potkáte.

Pohodlně do Benátek

Rozhodnete-li se vydat na benátský karneval, máte několik možností. Tou asi nejsnazší je pomocí cestovní kanceláře. Téměř každá cestovní kancelář má ve své nabídce dvou nebo jednodenní návštěvu karnevalu, pomocí autokaru. Ovšem upozorňuji, že jednodenní návštěva byť lákavá svou nízkou cenou, je na karneval těchto rozměrů opravdu málo. Výhodou výletu s CK je, že o ubytování s dopravou je postaráno a vždy je po ruce kvalifikovaný průvodce, který vám alespoň v prvotní orientaci po Benátkách a karnevalu ochotně poradí. Další možností dopravy je vozem, cca 700 km za volantem sice není úkol nezvladatelný ovšem z důvodu úspor sil na samotnou slavnost, bych volil variantu třetí a to vlakem. Z České Republiky není problém vyhledat vhodné vlakové spojení přímo do Benátek s nočním přejezdem. A ve vagónu s lůžkovou úpravou se jedná o jeden z nepohodlnějších a cenově dostupných způsobů přepravy.

Ubytování je možné sehnat přímo v Benátkách, ačkoli cenově je jistě přijatelnější rezervovat si ubytování v některém přilehlém letovisku poblíž samotného města například v Mestre či Lido di Jesolo. Rozhodnete-li se o cestu ve vlastní režii je nutné si ubytování zajistit s dostatečným předstihem, karneval je hojně navštěvován a době samotné slavnosti by mohlo být poměrně náročné snad přímo nemožné sehnat volný hotel či penzion. Doprava z letovisek do samotných Benátek je dobře zajišťována hromadnou dopravou (lodě a autobusy), která v pravidelných a dostatečně krátkých intervalech toto spojení zajišťuje, takže není potřeba tak úplně pečlivě sledovat jízdní řády všech společností, ovšem alespoň všeobecná představa o odjezdech směrem k místu vašeho bydlení není nikdy na škodu.

Karneval v Benátkách je skvělý tip na začátek cestovatelské sezóny roku. Slavnost barev vás po dlouhé a šedivé zimě naladí, k dalším cestám za poznáním a zážitky.

Bouchání do plechové cisterny, pokřikování dětí, mečení koz spásajících vše co se válí po ulicích a stoupající teplota, tradiční budíček, jež nás budí každé ráno. Každé ráno mladík prochází ulicemi, na trakaři taženým oslem má velkou plechovou cisternu plnou pitné vody ze studny, kterou za poplatek nabízí domácnostem. Máme čas, posnídáme čerstvý súdánský chléb a čaj a jdeme se toulat po městě, znovu zabloudíme na trh koupit něco na zub, tentokrát to však nejsou súdánské čipsy – restované kobylky, tentokrát si pochutnáváme na „tameeya“ (smažené placičky z mletého zeleného hrášku). Zastavujeme se ještě na malé kávě u naší kávové Lady, kde posedávají i naši kamarádi. Sedí tu s námi i jeden blázen. Bohužel si moc nepokecáme, anglicky totiž neumí, nicméně v této oblasti je více takových bláznů, jsou postiženi, utrpěli nejen psychickou újmu v období nekonečné krvavé války.

Bílá súdánská „Aris a Arus“

Dle domluvy dorážíme do vesnice přesně v poledne. Ženy se už klepou nedočkavostí, pod velkým stromem je prostřeno. Ženský průvod přivádí Andreu z hliněné chatrče. Zpívají a tančí. Pod strom se již seběhla část vesnice. V běžném životě nemají muži na tento Henna kávový ceremoniál přístup, René je jediný mužský a je to jen výjimečně. Andrea sedí na angrebu-dřevěné posteli s lýkovým výpletem, okolo spousty zvědavých dětí a žen. Vše je připraveno, voňavá káva, čerstvé ovoce na občerstvení a kerkadah na osvěžení. Fatima, mladá slečna převzala funkci překladatele. Nejprve se hmota z rozmělněných listů nanese na chodidla, špičky prstů u nohou a na špičky prstů na rukou, nechá se působit, mezitím se může začít malovat na jiných místech.

Typické svatební Henna zdobení nevěst je z vrchu od prstů k předloktí a přes oba kotníky na obou nohách směr ke kolenům. Jak hodně, hustě a kam záleží na každé nevěstě. Ženich má také zdobení, avšak pouze jen na jedné ruce. K předsvatebnímu ceremoniálu také patří různé zkrášlovací masky a saunování „dukhan“ a kompletní holení. Žena má být pro svého muže krásná s hedvábnou kůží a nádherným zdobením. Pro jemnou kůži a vůni se ženy saunují. Zapálí dřevo zvané Taleh (druh akácie) speciální pro tyto účely. Sednou si pod velkou nejlépe kravskou kůži a nechají se tzv. udit. Kůže získá sametovou hebkost a barvu.

Pro ženské je velká zábava zdobit světlou kůži, každá si chce zkusit aspoň kousek, igelitovým pytlíkem s malou dírkou v rohu, naplněným barvící hmotou malují ornamenty i tam, kde se běžně nemaluje.

Po zdárném dokončení nás pouze ženy berou místním minibusem na pravou nefalšovanou předsvatební dámskou párty. Opět jsme středem zájmu, Andrea s hennou ještě více místní mate. Děti se opět zdráhají, dospělí se radostně seznamují, tančí se, zpívá se i trochu legrace se daří. Malý chlapec s jednou rukou plnou dobrot, se omýlá okolo našeho křesla, nevědomky s hlavou otočenou na jinou stranu se chytá Andreiné ruky, otočí se za svou rukou a už je vidět jen obrovské vytřeštěné oči, úskok, otevřená pusa a upuštěné dobroty na zem. Chudinka malá ve svém životě neviděl bělocha a teď mu tady v jeho domku sedí hned dva a ještě s Hennou. Chvíli stojí opodál a pak se pomalu plíží blíž, aby nás spolu s ostatními dětmi mohl škádlit. Nádherná atmosféra, veselí, vůně kávy, kerkadah a čerstvého ovoce navozuje příjemnou náladu. Ve městě se lidé za Andreou otáčí, usmívají se a obdivují výraznost zdobení na kůži. Rodina nevěsty nás zve na druhý den na svatební obřad, sice přijímáme, ale nakonec se ho bohužel neúčastníme.

Zlé mocnosti se zlobí.

Po jednom odpočinkovém dni jdeme konečně navštívit Jabirovo rodinu a kmen Kadja. Maminka nám servíruje kisru a „balilu“, což jsou ve vodě uvařené rozemleté arašídy a čirok. Chvíli si s námi i povídá, tedy mluví na nás svým jazykem Rotana a její dcera nám to překládá, ale má nějakou práci, tak nás po chvilce opouští. Abychom o něco nepřišli, Jabir nás bere do místního baru. V jedné místní chatrči jedné malé vesničky si slečna vybudovala vlastní soukromí bar, uprostřed je malý stůl okolo rozestavěné angreby a plastové židle, po stěnách se pnou rostliny, servíruje se zde domácky vyrobené pivo „Marisa“ ze sorgam (vykvašený čiruk) a „Araki“ (silná pálenka z kukuřice, čiruku nebo datlí). René s Jabirem si dávají nějakou tu sklenku a Andrea radši zůstává jen u čaje a smažené ryby, po cestě zpět k Jabirovo rodině se zastavujeme na kávu a mléko u kávové lady, před ulehnutím si na rozloučení prohlédneme pár fotek Jabirovo rodiny a přátel a jak vypadá okolí po období dešťů. Na druhý den plánujeme odjezd.

V noci se ale vše mění. Andrea dostává horečku, potí se a žaludeční a střevní potíže ji nenechají odpočinout. Žaludek nic nebere, ani vodu a jídlo už vůbec ne. Druhý den do ní kluci ládují aspoň banány, nedaří se, vše jde ven. Teplota okolí stoupá, v noci je aspoň chladněji, ale přes den je asi 42 ve stínu a to se velmi špatně marodí. Jabirovo rodiče nám vymlouvají odjezd, v takovém stavu nelze cestovat. Nezabírají ani léky, ani čaje. Zůstáváme tedy další noc. Druhý den je o trochu lépe, René jako zdravá část výpravy se loučí se všemi, večer se opět Andrey zdravotní stav zhoršuje, opět těžká noc. Následné ráno je lépe, v lepším zdravotním stavu a plni úžasných zážitků vyjíždíme se zastávkou u Tahovo sestry Ishan v El Obeid směr Chartúm.

Rest a léčba v Chartúmu

Do Chartúmu jsme se vraceli jen vyřídit potřebné a vydat se dál na jih Afriky, avšak Andree stále není dobře, jak jsme napsali, v takových vedrech, jaké jsou tady,se velmi těžko udělá lépe. Naše súdánská rodinka nás ubytovává v části domu pro hosty a pro jistotu volá svého rodinného doktora. Andrea dostává antibiotika. Víza nám bohužel končí, předposlední den na místním trhu nakupujeme čerstvé mléko, domácí máslo, nějakou zeleninu a ovoce, paní domu a maminka našeho kamaráda Tahy nám na cestu balí nějaké dobroty, lunch box a její výbornou domácí mangovou zmrzlinu. Naštěstí máme lednici, kam hned ty dobrůtky uložíme. Sice neradi, ale loučíme se a po hlavní asfaltové silnici pokračujeme na hraniční přechod Gallabat.

Bouchání do plechové cisterny, pokřikování dětí, mečení koz spásajících vše co se válí po ulicích a stoupající teplota, tradiční budíček, jež nás budí každé ráno. Každé ráno mladík prochází ulicemi, na trakaři taženým oslem má velkou plechovou cisternu plnou pitné vody ze studny, kterou za poplatek nabízí domácnostem. Máme čas, posnídáme čerstvý súdánský chléb a čaj a jdeme se toulat po městě, znovu zabloudíme na trh koupit něco na zub, tentokrát to však nejsou súdánské čipsy – restované kobylky, tentokrát si pochutnáváme na „tameeya“ (smažené placičky z mletého zeleného hrášku). Zastavujeme se ještě na malé kávě u naší kávové Lady, kde posedávají i naši kamarádi. Sedí tu s námi i jeden blázen. Bohužel si moc nepokecáme, anglicky totiž neumí, nicméně v této oblasti je více takových bláznů, jsou postiženi, utrpěli nejen psychickou újmu v období nekonečné krvavé války.

Bílá súdánská „Aris a Arus“

Dle domluvy dorážíme do vesnice přesně v poledne. Ženy se už klepou nedočkavostí, pod velkým stromem je prostřeno. Ženský průvod přivádí Andreu z hliněné chatrče. Zpívají a tančí. Pod strom se již seběhla část vesnice. V běžném životě nemají muži na tento Henna kávový ceremoniál přístup, René je jediný mužský a je to jen výjimečně. Andrea sedí na angrebu-dřevěné posteli s lýkovým výpletem, okolo spousty zvědavých dětí a žen. Vše je připraveno, voňavá káva, čerstvé ovoce na občerstvení a kerkadah na osvěžení. Fatima, mladá slečna převzala funkci překladatele. Nejprve se hmota z rozmělněných listů nanese na chodidla, špičky prstů u nohou a na špičky prstů na rukou, nechá se působit, mezitím se může začít malovat na jiných místech.

Typické svatební Henna zdobení nevěst je z vrchu od prstů k předloktí a přes oba kotníky na obou nohách směr ke kolenům. Jak hodně, hustě a kam záleží na každé nevěstě. Ženich má také zdobení, avšak pouze jen na jedné ruce. K předsvatebnímu ceremoniálu také patří různé zkrášlovací masky a saunování „dukhan“ a kompletní holení. Žena má být pro svého muže krásná s hedvábnou kůží a nádherným zdobením. Pro jemnou kůži a vůni se ženy saunují. Zapálí dřevo zvané Taleh (druh akácie) speciální pro tyto účely. Sednou si pod velkou nejlépe kravskou kůži a nechají se tzv. udit. Kůže získá sametovou hebkost a barvu.

Pro ženské je velká zábava zdobit světlou kůži, každá si chce zkusit aspoň kousek, igelitovým pytlíkem s malou dírkou v rohu, naplněným barvící hmotou malují ornamenty i tam, kde se běžně nemaluje.

Po zdárném dokončení nás pouze ženy berou místním minibusem na pravou nefalšovanou předsvatební dámskou párty. Opět jsme středem zájmu, Andrea s hennou ještě více místní mate. Děti se opět zdráhají, dospělí se radostně seznamují, tančí se, zpívá se i trochu legrace se daří. Malý chlapec s jednou rukou plnou dobrot, se omýlá okolo našeho křesla, nevědomky s hlavou otočenou na jinou stranu se chytá Andreiné ruky, otočí se za svou rukou a už je vidět jen obrovské vytřeštěné oči, úskok, otevřená pusa a upuštěné dobroty na zem. Chudinka malá ve svém životě neviděl bělocha a teď mu tady v jeho domku sedí hned dva a ještě s Hennou. Chvíli stojí opodál a pak se pomalu plíží blíž, aby nás spolu s ostatními dětmi mohl škádlit. Nádherná atmosféra, veselí, vůně kávy, kerkadah a čerstvého ovoce navozuje příjemnou náladu. Ve městě se lidé za Andreou otáčí, usmívají se a obdivují výraznost zdobení na kůži. Rodina nevěsty nás zve na druhý den na svatební obřad, sice přijímáme, ale nakonec se ho bohužel neúčastníme.

Zlé mocnosti se zlobí.

Po jednom odpočinkovém dni jdeme konečně navštívit Jabirovo rodinu a kmen Kadja. Maminka nám servíruje kisru a „balilu“, což jsou ve vodě uvařené rozemleté arašídy a čirok. Chvíli si s námi i povídá, tedy mluví na nás svým jazykem Rotana a její dcera nám to překládá, ale má nějakou práci, tak nás po chvilce opouští. Abychom o něco nepřišli, Jabir nás bere do místního baru. V jedné místní chatrči jedné malé vesničky si slečna vybudovala vlastní soukromí bar, uprostřed je malý stůl okolo rozestavěné angreby a plastové židle, po stěnách se pnou rostliny, servíruje se zde domácky vyrobené pivo „Marisa“ ze sorgam (vykvašený čiruk) a „Araki“ (silná pálenka z kukuřice, čiruku nebo datlí). René s Jabirem si dávají nějakou tu sklenku a Andrea radši zůstává jen u čaje a smažené ryby, po cestě zpět k Jabirovo rodině se zastavujeme na kávu a mléko u kávové lady, před ulehnutím si na rozloučení prohlédneme pár fotek Jabirovo rodiny a přátel a jak vypadá okolí po období dešťů. Na druhý den plánujeme odjezd.

V noci se ale vše mění. Andrea dostává horečku, potí se a žaludeční a střevní potíže ji nenechají odpočinout. Žaludek nic nebere, ani vodu a jídlo už vůbec ne. Druhý den do ní kluci ládují aspoň banány, nedaří se, vše jde ven. Teplota okolí stoupá, v noci je aspoň chladněji, ale přes den je asi 42 ve stínu a to se velmi špatně marodí. Jabirovo rodiče nám vymlouvají odjezd, v takovém stavu nelze cestovat. Nezabírají ani léky, ani čaje. Zůstáváme tedy další noc. Druhý den je o trochu lépe, René jako zdravá část výpravy se loučí se všemi, večer se opět Andrey zdravotní stav zhoršuje, opět těžká noc. Následné ráno je lépe, v lepším zdravotním stavu a plni úžasných zážitků vyjíždíme se zastávkou u Tahovo sestry Ishan v El Obeid směr Chartúm.

Rest a léčba v Chartúmu

Do Chartúmu jsme se vraceli jen vyřídit potřebné a vydat se dál na jih Afriky, avšak Andree stále není dobře, jak jsme napsali, v takových vedrech, jaké jsou tady,se velmi těžko udělá lépe. Naše súdánská rodinka nás ubytovává v části domu pro hosty a pro jistotu volá svého rodinného doktora. Andrea dostává antibiotika. Víza nám bohužel končí, předposlední den na místním trhu nakupujeme čerstvé mléko, domácí máslo, nějakou zeleninu a ovoce, paní domu a maminka našeho kamaráda Tahy nám na cestu balí nějaké dobroty, lunch box a její výbornou domácí mangovou zmrzlinu. Naštěstí máme lednici, kam hned ty dobrůtky uložíme. Sice neradi, ale loučíme se a po hlavní asfaltové silnici pokračujeme na hraniční přechod Gallabat.

Pákistánský oděv shalwar kameez

Stačí se projít po ulicích Pákistánu a hned zjistíte, že je něco jinak. Lidé oblečení v šatech různých a mnohdy pestrobarevných barev, co nejvíce zahalující tělo. Tradiční pákistánský oděv se nazývá shalwar kameez. Nosí se i v Indii. Shalwar jsou kalhoty, které tak trochu připomínají hodně volné pyžamo. Jsou hodně široké nahoře a dole u kotníků se zužují. Většinou jsou v pase na gumu nebo na tkaničku, kterou si uvážete, jak potřebujete. Kameez je dlouhá halena, která končí někde v úrovni kolen. Na bocích je otevřená, abyste se mohli lépe a volněji pohybovat. Často je látka bohatě vyšívaná a zdobená různými kamínky, flitry a ornamenty. Barvy se používají pestré až zářivé. Ženy si mohou dosyta užívat při nákupech látek. Hotové shalwar kameez se většinou moc nekupují. Nebývají dobře ušité a určitě vám nepadnou tak, jako když si zajdete do krejčovského salonu, kde vám oděv ušijí na míru. Krejčí jsou v Pákistánu na každém rohu. Stejně jako většinu zaměstnání v Pákistánu, i šití provozují hlavně muži. Přinesete jim koupenou látku, oni si vás změří a domluví se na zkoušce, případně předání hotových šatů. Není radno se však na termín spoléhat. Krejčí jsou limitování elektřinou, která tu tak často vypadává. Někdy nejde celé hodiny i dny.

Salwar kameez můžete pořídit velmi levně, ale i velmi draho. To když půjdete nakupovat do butiků ve velkých městech, kde najdete kousky od známých módních návrhářů. Nejdražší šaty se pořizují na svatby. Vyjdou v přepočtu na několik desítek tisíc českých korun. Bývají z nejjemnějších látek jako je šifon, samet, hedvábí a organza. Svatební šaty musí být perfektní. V Pákistánu nevěsty nenosí bílou, ale hlavně červenou, hnědou, oranžovou, zelenou, zlatou. Každá nevěsta si tu musí připadat jako princezna. Celá se blyští, šaty šustí a vlají.

Náboženství určuje módu

I když do Pákistánu proudí západní módní styly, pořád převládá tradice jako kulturní dědictví. Západní vliv není v zemi moc vítán. Módní návrháři se západní módou nechávají jen inspirovat. Hlavně pokud se jedná o nové vzory a výšivky. V Pákistánu je způsob, jakým se oblékáte, velmi důležitý. Lidé vás vnímají podle vašich šatů. Pákistán je, více než cokoliv jiného, muslimská země.

Čádor, dupatta, burka

Ať už se jedná o ženy či muže, všichni by měli nosit oblečení, které toho co nejvíce zakrývá. To znamená co nejdelší a volné. Ženy by navíc měly mít zahalené vlasy šátkem – čádor, nebo šálou – dupatta, která je stylovým doplňkem. Nosí se přes ramena nebo kolem hrudi. Zakryté vlasy musí být tím spíš, pokud jdou ženy ven nebo do mešity. Také v případě, že do jejich domu vstoupí cizí muž. Náboženství stanoví jistá pravidla. Některé ženy nosí burky, což je černý vše zahalující hábit, ve kterém je vidět jen obličej. V ortodoxnějších rodinách si však ženy zakrývají i obličej a z burky jim vykukují pouze oči. Burka je důležitou součástí pákistánského oblečení a návrháři se snaží ji všemožně „vyzdobit“.

V Pákistánu je spousta možností, kde nakoupit. Jsou tu tržiště, nespočteně mnoho malých obchůdků, ale i větší obchodní centra, která vznikají hlavně ve větších městech. Největší tržby mají obchodníci na konci muslimského svátku Ramadánu, kdy si všichni kupují nové šaty, aby mohli oslavit Eid v novém.

Šperky ženy milují

Muslimové říkají, že čádor je největší ozdobou ženy. Je to její šperk. Ženy milují i další šperky. Nezáleží už na tom, jestli jsou ze zlata, stříbra, drahých kamenů nebo je to jen blýskavá bižuterie. Šperky hrají velkou úlohu a jsou důležitými doplňky. Hodně se používají kameny, které se vsazují do prstenů a přívěsků. Jsou to třeba granáty, topaz, modrý safír. Kameny jsou v mnoha barvách, což pomáhá sladit šaty se šperky. Prsteny zde nosí i muži. Často u nich uvidíte dost velké prsteny se vsazenými kameny většinou černé nebo tyrkysové barvy.

Bižuterii je možné koupit na trzích, kde se cena dá docela slušně usmlouvat. Šperky jsou v Pákistánu považovány za dobrou investici. Lépe situovaní obyvatelé nosí bohatě zdobené zlaté šperky s diamanty, rubíny, smaragdy, perlami. Ne tolik movití Pákistánci nosí stříbro a jiné obecné kovy. Drahokamy se nenosí jen jako módní doplňky, ale často i na doporučení astrologů a duchovních vůdců.

Salóny krásy a barvení hennou

Další zkrášlování si ženy užijí v salónech krásy, kterých je také více než dost. Mohou si tady objednat úpravu obočí, která se provádí prastarou metodou – vytrháváním nití. Mezi další služby patří depilace voskem, která je velmi žádaná, líčení, které bývá dost výrazné. Symbolem krásy je zde co nejsvětlejší pokožka. Výsledkem líčení tedy bývá bílá tvář přepudrovaná velkou vrstvou. Ženy se tu líčí málo. Je to i proto, že se 5× denně modlí a před Alláha musíte přijít bez make upu. Stejné je to i s lakováním nehtů. Můžete si nechat vytvořit složitý účes nebo si nechat vlasy obarvit hennou. Henna se používá i ke zdobení rukou. Henna se používá více než 5000 let. Ženy se zdobí hlavně na svatbu a jiné slavnostní příležitosti. Na zápěstí i nohy kolem kotníků se malují velmi složité vzorce, které vydrží několik týdnů a pak zmizí. Aplikace henny je bezbolestná.

Výsadou žen jsou tedy salóny krásy, muži chodí do holičství. Holičství jsou jen pro muže, ženy sem nesmí. V Pákistánu opravdu muži využívají holičství k oholení, jak tomu u nás už je jen výjimečně. Pracují tu jen muži, holí a stříhají, povídají, popíjí čaj s mlékem. Manžel také využil jejich služeb při naší cestě do Pákistánu. Měl ve vlasech světlý melír a holiče to moc zajímalo. Vyptávali se, jak se to dělá v Evropě, co používají, jaká je technika .

Myslím si, že Pákistán nás může v módě inspirovat. Ať už je to používání pestrých barev, které povzbudí a rozveselí ducha, ale i používání „ženských“ šatů a ozdob. Naše ulice můžou být pestřejší a naše tváře usměvavější.

Pákistánský oděv shalwar kameez

Stačí se projít po ulicích Pákistánu a hned zjistíte, že je něco jinak. Lidé oblečení v šatech různých a mnohdy pestrobarevných barev, co nejvíce zahalující tělo. Tradiční pákistánský oděv se nazývá shalwar kameez. Nosí se i v Indii. Shalwar jsou kalhoty, které tak trochu připomínají hodně volné pyžamo. Jsou hodně široké nahoře a dole u kotníků se zužují. Většinou jsou v pase na gumu nebo na tkaničku, kterou si uvážete, jak potřebujete. Kameez je dlouhá halena, která končí někde v úrovni kolen. Na bocích je otevřená, abyste se mohli lépe a volněji pohybovat. Často je látka bohatě vyšívaná a zdobená různými kamínky, flitry a ornamenty. Barvy se používají pestré až zářivé. Ženy si mohou dosyta užívat při nákupech látek. Hotové shalwar kameez se většinou moc nekupují. Nebývají dobře ušité a určitě vám nepadnou tak, jako když si zajdete do krejčovského salonu, kde vám oděv ušijí na míru. Krejčí jsou v Pákistánu na každém rohu. Stejně jako většinu zaměstnání v Pákistánu, i šití provozují hlavně muži. Přinesete jim koupenou látku, oni si vás změří a domluví se na zkoušce, případně předání hotových šatů. Není radno se však na termín spoléhat. Krejčí jsou limitování elektřinou, která tu tak často vypadává. Někdy nejde celé hodiny i dny.

Salwar kameez můžete pořídit velmi levně, ale i velmi draho. To když půjdete nakupovat do butiků ve velkých městech, kde najdete kousky od známých módních návrhářů. Nejdražší šaty se pořizují na svatby. Vyjdou v přepočtu na několik desítek tisíc českých korun. Bývají z nejjemnějších látek jako je šifon, samet, hedvábí a organza. Svatební šaty musí být perfektní. V Pákistánu nevěsty nenosí bílou, ale hlavně červenou, hnědou, oranžovou, zelenou, zlatou. Každá nevěsta si tu musí připadat jako princezna. Celá se blyští, šaty šustí a vlají.

Náboženství určuje módu

I když do Pákistánu proudí západní módní styly, pořád převládá tradice jako kulturní dědictví. Západní vliv není v zemi moc vítán. Módní návrháři se západní módou nechávají jen inspirovat. Hlavně pokud se jedná o nové vzory a výšivky. V Pákistánu je způsob, jakým se oblékáte, velmi důležitý. Lidé vás vnímají podle vašich šatů. Pákistán je, více než cokoliv jiného, muslimská země.

Čádor, dupatta, burka

Ať už se jedná o ženy či muže, všichni by měli nosit oblečení, které toho co nejvíce zakrývá. To znamená co nejdelší a volné. Ženy by navíc měly mít zahalené vlasy šátkem – čádor, nebo šálou – dupatta, která je stylovým doplňkem. Nosí se přes ramena nebo kolem hrudi. Zakryté vlasy musí být tím spíš, pokud jdou ženy ven nebo do mešity. Také v případě, že do jejich domu vstoupí cizí muž. Náboženství stanoví jistá pravidla. Některé ženy nosí burky, což je černý vše zahalující hábit, ve kterém je vidět jen obličej. V ortodoxnějších rodinách si však ženy zakrývají i obličej a z burky jim vykukují pouze oči. Burka je důležitou součástí pákistánského oblečení a návrháři se snaží ji všemožně „vyzdobit“.

V Pákistánu je spousta možností, kde nakoupit. Jsou tu tržiště, nespočteně mnoho malých obchůdků, ale i větší obchodní centra, která vznikají hlavně ve větších městech. Největší tržby mají obchodníci na konci muslimského svátku Ramadánu, kdy si všichni kupují nové šaty, aby mohli oslavit Eid v novém.

Šperky ženy milují

Muslimové říkají, že čádor je největší ozdobou ženy. Je to její šperk. Ženy milují i další šperky. Nezáleží už na tom, jestli jsou ze zlata, stříbra, drahých kamenů nebo je to jen blýskavá bižuterie. Šperky hrají velkou úlohu a jsou důležitými doplňky. Hodně se používají kameny, které se vsazují do prstenů a přívěsků. Jsou to třeba granáty, topaz, modrý safír. Kameny jsou v mnoha barvách, což pomáhá sladit šaty se šperky. Prsteny zde nosí i muži. Často u nich uvidíte dost velké prsteny se vsazenými kameny většinou černé nebo tyrkysové barvy.

Bižuterii je možné koupit na trzích, kde se cena dá docela slušně usmlouvat. Šperky jsou v Pákistánu považovány za dobrou investici. Lépe situovaní obyvatelé nosí bohatě zdobené zlaté šperky s diamanty, rubíny, smaragdy, perlami. Ne tolik movití Pákistánci nosí stříbro a jiné obecné kovy. Drahokamy se nenosí jen jako módní doplňky, ale často i na doporučení astrologů a duchovních vůdců.

Salóny krásy a barvení hennou

Další zkrášlování si ženy užijí v salónech krásy, kterých je také více než dost. Mohou si tady objednat úpravu obočí, která se provádí prastarou metodou – vytrháváním nití. Mezi další služby patří depilace voskem, která je velmi žádaná, líčení, které bývá dost výrazné. Symbolem krásy je zde co nejsvětlejší pokožka. Výsledkem líčení tedy bývá bílá tvář přepudrovaná velkou vrstvou. Ženy se tu líčí málo. Je to i proto, že se 5× denně modlí a před Alláha musíte přijít bez make upu. Stejné je to i s lakováním nehtů. Můžete si nechat vytvořit složitý účes nebo si nechat vlasy obarvit hennou. Henna se používá i ke zdobení rukou. Henna se používá více než 5000 let. Ženy se zdobí hlavně na svatbu a jiné slavnostní příležitosti. Na zápěstí i nohy kolem kotníků se malují velmi složité vzorce, které vydrží několik týdnů a pak zmizí. Aplikace henny je bezbolestná.

Výsadou žen jsou tedy salóny krásy, muži chodí do holičství. Holičství jsou jen pro muže, ženy sem nesmí. V Pákistánu opravdu muži využívají holičství k oholení, jak tomu u nás už je jen výjimečně. Pracují tu jen muži, holí a stříhají, povídají, popíjí čaj s mlékem. Manžel také využil jejich služeb při naší cestě do Pákistánu. Měl ve vlasech světlý melír a holiče to moc zajímalo. Vyptávali se, jak se to dělá v Evropě, co používají, jaká je technika .

Myslím si, že Pákistán nás může v módě inspirovat. Ať už je to používání pestrých barev, které povzbudí a rozveselí ducha, ale i používání „ženských“ šatů a ozdob. Naše ulice můžou být pestřejší a naše tváře usměvavější.

Regata Storica

Možná se už spousta z vás připravuje na karneval do Benátek. Já bych vám však chtěla představit neméně zajímavou událost, která se každoročně odehrává na benátském kanálu. A pro ty, co upřednostňují dovolenou spíše v teplejších měsících než je únor, bude zářijová slavnost gondol a gondoliérů to pravé.

Každý první zářijový týden ovládne Benátky Regata Storica. Tato slavnost je svátkem gondoliérů a nabízí úžasnou podívanou všem návštěvníkům Benátek. Historie slavnosti regat sahá až do roku 1315, kdy se údajně konala poprvé. Překrásně nazdobené plavidla a jejich posádky v různých kostýmech se předvádí svému publiku. Součástí slavnosti je i několik veslařských závodů, které se v tento den konají.

Davy zvědavců

Břehy kanálu Grande, obléhají nejen místní obyvatelé, pro které je tato událost velkým svátkem, ale i početné hloučky cizinců. Ti, kteří se zde nahromadili v dostatečném předstihu, samozřejmě zaujali lepší pozice. Bohužel do první řady jsem se nedostala i přesto, že jsem k mostu Rialto, odkud má být údajně dobrá pozice k pozorování nazdobených gondol, dorazila asi s hodinovým předstihem. Nakonec se mně povedlo zaujmout celkem dobré místo, problém byl jen s focením. Přes hlouček lidí se jen obtížně fotografovalo, takže fotky nejsou moc zdařilé. Závidět, šlo snad jen turistům ubytovaným v hotelích s výhledem na kanál, kteří se vykláněli z oken a pozorovali místní dění. Po zdlouhavém přešlapování na místě, konečně začala přehlídka gondol. Každá z nich byla řízena několikačlenným týmem. Poutavé byly nejen různobarevné kostýmy účastníků, či jejich bílé cylindry, barevné klobouky, barety, sportovní trikoty, ale především rozmanitá plavidla. Na každé z gondol šlo pozorovat jedinečné motivy. Některé gondoly, vezly na své přídi sochy, zobrazují draky chrlící oheň, jiné divoké koně, okřídlené lvi či delfíny. Mnohé zdobily květiny a bohaté ornamenty.

Dopravní šílenství

V průběhu přehlídky je uzavřen most Rialto a okolí kanálu střeží policie. Také je zastaven lodní provoz, takže turisté by si měli dobře rozmyslet, zda zde zůstanou po dobu závodu. Obrovský problém v dopravě nastal právě po skončení závodu. Většina turistů opouští Benátky a snaží se dostat do Punta Sabionni, což je zastávka, od které je asi 5 minut cesty vzdálené parkoviště pro auta a autobusy, neboť do Benátek se tyto dopravní prostředky nedostanou. Lodě jsou po skončení slavnosti doslova přeplněné. Velká část cestujících postává bez nároku na sedadlo. Spoje z náměstí Sv. Marka do Punta Sabionni, jezdí v pravidelných odstupech. Cesta trvá přibližně 45 minut. Je nutné si předem zakoupit lodní jízdenku. Výhodná je jízdenka za 18 eur, která platí po celý den a je přestupná. Jak jsem později zjistila, po slavnosti byly lodní spoje posíleny, takže tlačit se na první loď je zbytečné.

K dopravě po Benátkách se dále používají gondoly a lodní taxi tzv. vaporetto, které vyjdou pro přepravu asi nejlevněji. Projížďka na gondole je určitě skvělý zážitek, ale už méně skvělý pro vaši peněženku. Cena takové projížďky se pohybuje kolem sto eur.

Kam se podívat

A pokud budete v Benátkách alespoň jeden den, je dobré se ráno zastavit u některých památek a odpoledne pak věnovat Regatě Storice. Pokud přijedete autem a využijete již zmíněný spoj z Punta Sabionni, doporučuji vystoupit na zastávce Sv. Marka, kde jste už jen pár kroků od Náměstí Sv.Marka tzv. Piazza. Kromě kulturních skvostů, zde upoutají pozornost také mraky holubů, kteří se slétají na drobky jídla, které jim turisté házejí. Dále se pak můžete vydat k prohlídce Kampanily, Dóžecího paláce, několika muzeí a dojít až k mostu Rialto.

Do Regaty Storici zbývá sice ještě víc jak půl roku. Pokud ale budete chtít využít nabídky nějaké cestovní kanceláře, která pořádá zájezd na tuto událost, je dobré si jej zarezervovat s předstihem, neboť jak jsem se sama přesvědčila, dva měsíce před odjezdem už je obtížné sehnat volné místo.

Regata Storica

Možná se už spousta z vás připravuje na karneval do Benátek. Já bych vám však chtěla představit neméně zajímavou událost, která se každoročně odehrává na benátském kanálu. A pro ty, co upřednostňují dovolenou spíše v teplejších měsících než je únor, bude zářijová slavnost gondol a gondoliérů to pravé.

Každý první zářijový týden ovládne Benátky Regata Storica. Tato slavnost je svátkem gondoliérů a nabízí úžasnou podívanou všem návštěvníkům Benátek. Historie slavnosti regat sahá až do roku 1315, kdy se údajně konala poprvé. Překrásně nazdobené plavidla a jejich posádky v různých kostýmech se předvádí svému publiku. Součástí slavnosti je i několik veslařských závodů, které se v tento den konají.

Davy zvědavců

Břehy kanálu Grande, obléhají nejen místní obyvatelé, pro které je tato událost velkým svátkem, ale i početné hloučky cizinců. Ti, kteří se zde nahromadili v dostatečném předstihu, samozřejmě zaujali lepší pozice. Bohužel do první řady jsem se nedostala i přesto, že jsem k mostu Rialto, odkud má být údajně dobrá pozice k pozorování nazdobených gondol, dorazila asi s hodinovým předstihem. Nakonec se mně povedlo zaujmout celkem dobré místo, problém byl jen s focením. Přes hlouček lidí se jen obtížně fotografovalo, takže fotky nejsou moc zdařilé. Závidět, šlo snad jen turistům ubytovaným v hotelích s výhledem na kanál, kteří se vykláněli z oken a pozorovali místní dění. Po zdlouhavém přešlapování na místě, konečně začala přehlídka gondol. Každá z nich byla řízena několikačlenným týmem. Poutavé byly nejen různobarevné kostýmy účastníků, či jejich bílé cylindry, barevné klobouky, barety, sportovní trikoty, ale především rozmanitá plavidla. Na každé z gondol šlo pozorovat jedinečné motivy. Některé gondoly, vezly na své přídi sochy, zobrazují draky chrlící oheň, jiné divoké koně, okřídlené lvi či delfíny. Mnohé zdobily květiny a bohaté ornamenty.

Dopravní šílenství

V průběhu přehlídky je uzavřen most Rialto a okolí kanálu střeží policie. Také je zastaven lodní provoz, takže turisté by si měli dobře rozmyslet, zda zde zůstanou po dobu závodu. Obrovský problém v dopravě nastal právě po skončení závodu. Většina turistů opouští Benátky a snaží se dostat do Punta Sabionni, což je zastávka, od které je asi 5 minut cesty vzdálené parkoviště pro auta a autobusy, neboť do Benátek se tyto dopravní prostředky nedostanou. Lodě jsou po skončení slavnosti doslova přeplněné. Velká část cestujících postává bez nároku na sedadlo. Spoje z náměstí Sv. Marka do Punta Sabionni, jezdí v pravidelných odstupech. Cesta trvá přibližně 45 minut. Je nutné si předem zakoupit lodní jízdenku. Výhodná je jízdenka za 18 eur, která platí po celý den a je přestupná. Jak jsem později zjistila, po slavnosti byly lodní spoje posíleny, takže tlačit se na první loď je zbytečné.

K dopravě po Benátkách se dále používají gondoly a lodní taxi tzv. vaporetto, které vyjdou pro přepravu asi nejlevněji. Projížďka na gondole je určitě skvělý zážitek, ale už méně skvělý pro vaši peněženku. Cena takové projížďky se pohybuje kolem sto eur.

Kam se podívat

A pokud budete v Benátkách alespoň jeden den, je dobré se ráno zastavit u některých památek a odpoledne pak věnovat Regatě Storice. Pokud přijedete autem a využijete již zmíněný spoj z Punta Sabionni, doporučuji vystoupit na zastávce Sv. Marka, kde jste už jen pár kroků od Náměstí Sv.Marka tzv. Piazza. Kromě kulturních skvostů, zde upoutají pozornost také mraky holubů, kteří se slétají na drobky jídla, které jim turisté házejí. Dále se pak můžete vydat k prohlídce Kampanily, Dóžecího paláce, několika muzeí a dojít až k mostu Rialto.

Do Regaty Storici zbývá sice ještě víc jak půl roku. Pokud ale budete chtít využít nabídky nějaké cestovní kanceláře, která pořádá zájezd na tuto událost, je dobré si jej zarezervovat s předstihem, neboť jak jsem se sama přesvědčila, dva měsíce před odjezdem už je obtížné sehnat volné místo.

Češi mají k svému pivu velmi blízký vztah a příležitost k společným oslavám si nenechají ujít. Pít a ochutnávat se má ale rozumně, proto v programu pivních slavností nechybí koncerty, netradiční prohlídky pivovaru nebo soutěže. Jen pro zajímavost: pokud byste chtěli každý den v České republice ochutnat jiné pivo, návštěva by se vám pěkně protáhla. Loni se ho tu uvařilo více než 400 druhů!

Velkolepé oslavy chmelu a piva slibuje už 52. ročník Dočesné v Žatci – právě žatecký chmel se totiž rozhodujícím způsobem podílí na kvalitě českého piva. 4. a 5. 9. 2009 se publiku na třech žánrově odlišných podiích představí české a slovenské hudební hvězdy. Na Dočesné si opět můžete otestovat svoji zručnost v česání chmele nebo tancování s korbelem piva na hlavě, volit se bude královna chmele a přímo na náměstí uvidíte nejmenší chmelnici na světě. Ochutnávat se bude kolem 45 druhů piv od českých a zahraničních pivovarů. Vstup na slavnosti je po oba dny zdarma.

Pivo se v Česku vaří na více než 120 místech, ale to plzeňské znají po celém světě. V roce 1842 se v Plzni zrodila legenda – světlý ležák Pilsner Urquell. Bavorský sládek Josef Groll uvařil metodou spodního kvašení pivo, které svou zlatavou barvou, hustou sněhobílou pěnou a výjimečnou chutí vzbudilo nadšení. To ostatně trvá dodnes a na počest uvaření první várky piva plzeňského typu se konají slavnosti Pilsner Fest . Ty se letos odehrají 4. a 5. 9. 2009. Kromě piva Pilsner Urquell a Gambrinus se návštěvníci mohou těšit na ochutnávku zcela speciálního piva, uvařeného jen pro tuto příležitost. Jako každý rok nebudou chybět ani gastronomické speciality a kulturní akce. Spolupořadatelem je město Plzeň, vstup na všechny akce Pilsner Festu je zdarma.

Pivní slavnosti pořádají také v rodinném pivovaru Chodovar . Ten proslavily největší pivní lázně na světě nebo tzv. beerarium, které propojuje gastronomii a pivo. 22. 8. 2009 si tyto vymoženosti budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. Mimo netradičních prohlídek pivovaru a sladovny vás zabaví hudební vystoupení nebo vtipné soutěže s pivní tematikou.

Další slavnosti

Pivní slavnosti v Jindřichově Hradci 5. 9. 2009 **Pivní pouť v pivovaru Černá hora“:http://www­.pivovarch.cz/ 26. 9. 2009

Češi mají k svému pivu velmi blízký vztah a příležitost k společným oslavám si nenechají ujít. Pít a ochutnávat se má ale rozumně, proto v programu pivních slavností nechybí koncerty, netradiční prohlídky pivovaru nebo soutěže. Jen pro zajímavost: pokud byste chtěli každý den v České republice ochutnat jiné pivo, návštěva by se vám pěkně protáhla. Loni se ho tu uvařilo více než 400 druhů!

Velkolepé oslavy chmelu a piva slibuje už 52. ročník Dočesné v Žatci – právě žatecký chmel se totiž rozhodujícím způsobem podílí na kvalitě českého piva. 4. a 5. 9. 2009 se publiku na třech žánrově odlišných podiích představí české a slovenské hudební hvězdy. Na Dočesné si opět můžete otestovat svoji zručnost v česání chmele nebo tancování s korbelem piva na hlavě, volit se bude královna chmele a přímo na náměstí uvidíte nejmenší chmelnici na světě. Ochutnávat se bude kolem 45 druhů piv od českých a zahraničních pivovarů. Vstup na slavnosti je po oba dny zdarma.

Pivo se v Česku vaří na více než 120 místech, ale to plzeňské znají po celém světě. V roce 1842 se v Plzni zrodila legenda – světlý ležák Pilsner Urquell. Bavorský sládek Josef Groll uvařil metodou spodního kvašení pivo, které svou zlatavou barvou, hustou sněhobílou pěnou a výjimečnou chutí vzbudilo nadšení. To ostatně trvá dodnes a na počest uvaření první várky piva plzeňského typu se konají slavnosti Pilsner Fest . Ty se letos odehrají 4. a 5. 9. 2009. Kromě piva Pilsner Urquell a Gambrinus se návštěvníci mohou těšit na ochutnávku zcela speciálního piva, uvařeného jen pro tuto příležitost. Jako každý rok nebudou chybět ani gastronomické speciality a kulturní akce. Spolupořadatelem je město Plzeň, vstup na všechny akce Pilsner Festu je zdarma.

Pivní slavnosti pořádají také v rodinném pivovaru Chodovar . Ten proslavily největší pivní lázně na světě nebo tzv. beerarium, které propojuje gastronomii a pivo. 22. 8. 2009 si tyto vymoženosti budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. Mimo netradičních prohlídek pivovaru a sladovny vás zabaví hudební vystoupení nebo vtipné soutěže s pivní tematikou.

Další slavnosti

Pivní slavnosti v Jindřichově Hradci 5. 9. 2009 **Pivní pouť v pivovaru Černá hora“:http://www­.pivovarch.cz/ 26. 9. 2009