Hrady a zříceniny

Necelé dva roky po pádu železné opony sjel z výrobní linky
automobilky v durynském Eisenachu poslední z několika set tisíc
vozů, které po dlouhých 35 let nesly stejné jméno jako hrad, usazený
na skále vysoko nad městem. Tím skončil počin v historii
automobilového průmyslu zřejmě dosud ojedinělý, totiž pojmenování auta
podle hradu. Na to však nepřišli soudruzi z bývalé NDR sami, ti jenom
oprášili označení, které dala eisenašská automobilka svému prvnímu typu
vozu, vyráběnému od roku 1898.

Vydáte-li se na sever Čech, pak už je to jen co by kamenem dohodil na
česko-německou hranici, a do jednoho ze spolkových států republiky Německo
– Saska.

Tříčlenná rodina – manželka v 9. měsíci, dvouletý hošík,
teplomilující manža a k tomu všemu 15 cm sněhu a šílená chuť
na Štramberské uši… Věřte, nebo nevěřte, ale i takhle mohou
vypadat dobré předpoklady pro nezapomenutelný výlet. Ale vezmu to od
začátku.

Pred dvoma desaťročiami málokto tušil, čo sa skrýva na kopci nad
Zvolenom s príznačným názvom Pustý hrad. Už vtedy to síce bol
zaujímavý cieľ turistickej vychádzky, ale spod nánosu zeme trčali iba
skromné zvyšky múrov a jedinou zachovalejšou stavbou bola vstupná
brána.

Nedaleko od Prahy, v dostupné blízkosti mnoha dalších památek a
zajímavostí – “…bleskly mi věže karlštejnské…,“ jak se
praví ve Vrchlického muzikálové komedii. Film Noc na Karlštejně,
který všichni dobře známe, se tu vybaví asi každému. Ze všech zdí a
z každého koutu se tu na své návštěvníky dívá česká
historie.

Kdyby slovenský spisovatel Jožo Nižnánsky nevydal v roce
1932 román Čachtická paní, byla by možná Alžběta Báthoryová
známá jen několika historikům, případně znalcům lidových pověstí
Myjavska. Čachtický hrad by byl jen jednou z řady malebných zřícenin
a samy Čachtice by byly nejspíš známé hlavně jako místo, kde se členové
spolku Tatrín v roce 1847 na výroční schůzi dohodli na podobě
spisovné slovenštiny podle koncepce Ľudovíta Štúra. Čachtice však nejsou
jen proslulý hrad. Vyplatí se sem zajet kvůli výhledům do krajiny,
čachtickému krasu nebo orchidejím.

Krajina v okolí Mladé Boleslavi, České Lípy a Máchova jezera,
příliš mnoho dominant neskýtá. Pokud byste tedy měli problémy
s orientací, jedna z nich vám ji poskytne více než vrchovatě.
Hrad Bezděz.

Ačkoliv zde nenajdete interiéry vybavené starobylým nábytkem a vzácným
porcelánem, jistě nebudete zklamáni. Dopřejte si dostatek času na výstup
na hlavní hradní věž, ze které budete moci sledovat Říp, Máchovo jezero
a obdivovat rozlehlost bývalého vojenského prostoru Ralsko.

Kdysi dávno, mezi roky 1290 až 1310, na pohádkově romantické
zalesněné stráni uprostřed neprostupných hvozdů si dva oblíbení
komorníci krále Karla IV. řekli, že právě zde nechají postavit vysokou
obvodovou hradbu s cimbuřím. Nejdříve byla dřevěná a hrázděná.
Až později zde začaly vznikat kamenné hradní paláce, nejprve jižní a
potom severní. Oba paláce byly propojené hradbami. Hrad byl původně
budován jako rodové sídlo pánů z Velhartic.

Známý „skalní hrad“ byl vybudován na úplně odděleně stojící
30 metrů vysoké pískovcové skále na jižní straně obce Sloup
nedaleko České Lípy. Skála je nejen vysoká, ale také 100 metrů
dlouhá a 60 metrů široká a je v plochém údolí
nepřehlédnutelná.

Hrabě Jan Josef Maxmilián Kinský, potřeboval ke svému pobytu ve Sloupu
objekt hodný jeho osobnosti. Nechal tedy postavit v blízkosti kostela
zámek. Stavba byla původně barokní, později ji pak hrabě Karel Kinský
nechal upravit empírově.

Dvě stě lidí za pět let postavilo v krajině Kašperských Hor
v blízkosti horního toku řeky Otavy známou dominantu kraje, gotický
hrad Kašperk. Hrad byl vystavěný z rozkazu Karla IV. k ostraze
zemské hranice a ochraně obchodní stezky a zlatorudných dolů.