Cestovatel.cz

Karlovo náměstí, lidově Karlák, naše prababičky pamatují pod názvem Dobytčí trh. Vzniklo současně se založením Nového Města roku 1348. Bylo středem jeho jižní části a nazývalo se Velkým tržištěm (Forum Magnum). Východní částí náměstí vedla jedna z nejstarších pražských cest, Vyšehradská cesta, která původně spojovala Vyšehrad s Pražským hradem. Byla zároveň součástí původní Královské cesty. Podle dochovaných pramenů se říká, že na projektování náměstí se osobně podílel Karel IV. Prý bylo pojato tak velkoryse, že je až doposud největším náměstím v Evropě. Za panování Karla IV. zde byly každoročně vystavovány korunovační klenoty, jinak uložené na Karlštejně a konaly se tady při té příležitosti místní trhy.

Od svého vzniku náměstí sloužilo především jako tržiště. Obchodovalo se zde s obilím, uhlím, dřívím, rybami, dobytkem a s dalším zbožím. Od 15. století bylo toto náměstí monopolem obchodu s dobytkem pro celé město Praha. Právě tady se až do roku 1863 prodávaly i mořské ryby. Bohatí i chudí Pražané sem chodili nakupovat oblíbené slanečky na severní část náměstí, kde stávala tzv. slanečková bouda. Právě v ní se prodávaly sušené ryby, slanečci a sůl. Než byla bouda roku 1862 zbořena, byla pronajímána různým artistickým umělcům, cirkusům nebo ochotnickým divadelníkům.

Jednou z nejstarších budov je Novoměstská radnice postavená již v době Karla IV. a Faustův dům na protilehlé straně náměstí, který pochází ze 14. století. Současná podoba náměstí z roku 1905 je dílem architektů Kamila Hilberta a Antonína Wiehla. Park, který tvoří největší část náměstí byl založen v roce 1870 a na jeho dokončení se v letech 1884 – 1885 podílel zahradní architekt František Thomayer. Náměstí je pojmenováno po českém králi a římském císaři Karlu IV. od roku 1848. Do té doby neslo názvy Novoměstský rynk, rynk Hořejšího Města, Velké tržiště, či Dobytčí trh.

Rozloha Karlova náměstí je 80 550 m2. Park patří administrativně pod Prahu 2 do čtvrti Nové Město. Náměstí má dnes obdélníkový tvar jako kdysi s poměrem stran zhruba jedna ku dvěma. Na jeho ploše je zbytek sadu od 60. let 19. století. Náměstí je středem protnuto ulicí Ječnou s tramvajovou tratí. Další tramvajová trať prochází východní stranou náměstí. Tramvaje tudy jezdí už od konce 19. století, roku 1985 zde byla otevřena stanice metra. Když byla zrušena tramvajová trať na Václavském náměstí, které tak bylo proměněno v klidovou zónu, přesunul se hlavní uzel celé pražské tramvajové dopravy právě sem na Karlovo náměstí. Vede tudy nejvíce linek tramvají, které tak spojují většinu města.

Do roku 1789 se uprostřed náměstí nacházela vrcholně gotická církevní stavba, centrální svatyně hvězdicového půdorysu vybudovaná v letech 1382 až 1393 s názvem Kaple Božího těla. Ve věži, která stávala přímo před kaplí, byly každoročně v období velikonočních svátků vystavovány významné svátosti a korunovační klenoty. Tato tradice byla založena od roku 1354 a učinila z tehdejší Prahy jedno z nejvýznamnějších poutních míst křesťanské Evropy. Vedle stavby ležel malý hřbitov a na něm byl pochován i Jan Kampanus Vodňanský.

Význam náměstí potvrzovala i řada budov umístěných po jeho obvodu. Býval zde kdysi vězeňský špitál a třináct domků. Pověst praví, že u jednoho z nich ležel velký mramorový kámen s vytesaným křížem, umrlčí hlavou a letopočtem 1627. Kámen tak označoval místo, kde se v noci za měsíčního svitu tajně popravovali odsouzení. Říká se, že první poprava byla vykonána na protestantských kněžích, kteří se podíleli na spiknutí proti císaři. V polovině minulého století byly nedaleko od tohoto místa postaveny veřejné toalety, jejichž provoz byl ukončen během 80. let. Objekt byl dlouho opuštěn a strašil na náměstí kolemjdoucí až roku 2004, kdy byla provedena rekonstrukce a na místě veřejných záchodků byl v květnu 2004 otevřen Cafebar 02.

V polovině 19. století se náměstí přejmenovalo na Karlovo. O zlepšení tehdejšího vzhledu blátivého prostoru a první výsadby stromů se zasloužil hrabě Karel Chotek. Roku 1876 byly dokončeny práce na parkové úpravě náměstí v anglickém slohu podle plánu arch. Bedřicha Wünschera. Práce vedl přední český zahradník Josef Fiala. Podle tehdejších plánů byla ve střední části parku umístěna kruhová kašna, která zde stojí dodnes a zbylý prostor byl rozdělen cestami na 16 menších ploch stromů a křovin. Na okrajích parku pak bylo vysazeno několik řad stromů. Podle dochovaného soupisu stromů z roku 1886 jich bylo v celém parku 352 kusů. V 90. letech 19. století byl realizován plán nového ředitele pražských parků a zahrad F. Thomayera, který sjednotil celé náměstí a po jeho obvodu vysadil stromořadí odolných listnáčů. Během doby trvání parku se sice část dřevin vystřídala, ale ne co do druhů spíše nové stromy nahradily ty původní. Přibyl hlouček borovic a tisů. Roku 1970 až 72 byl pořízen soupis stromů a byl zde potvrzen výskyt 79 druhů dřevin. Nejstarší strom tady, ještě z doby předthomayerovské byl platan javorolistý a trnovník akát nedaleko pomníku Elišky Krásnohorské (od Karly Vobišové, 1931). Tento platan s dutým zakonzervovaným kmenem je zde dodnes a jeho postranní větve stále rostou. Za první světové války mnoho porostů zaniklo a za druhé světové války byly před Novoměstskou radnicí protipožární nádrže a protiletecké kryty. O nich mi, jak jinak, vyprávěla babička. Spojenecký nálet roku 1945 zasáhl Emauzy, Faustův dům, bývalé Novoměstské jezuitské koleje a v jižní části parku na Karlově náměstí první protiletecký kryt. Přímo do něj, když spustil nálet doběhla spousta lidí, takže kryt byl úplně plný. Další se tam již nevešli a tak utíkali do dalších domů v okolí, které nebyly uzamčeny. Všem těm, kteří tady našli útočiště a ještě mnoha kolemjdoucím se právě první protiletecký kryt zbudovaný v parku stal osudným. Bylo tenkrát mnoho zraněných i mrtvých. Kryt byl zasažen pumou přímo, následky odneslo i několik kolemjdoucích chodců. Tenkrát se prý pražské noviny nejvíce věnovaly úmrtí matky s dcerou, které se tam schoulily v posledním obětí. Po válce byl park postupně upravován a na místě vybombardovaných krytů bylo postaveno dětské hřiště.

Karlovo náměstí dnes je nejen největší pražské náměstí, ale také náměstí s největším množstvím plastik. Je to obchodní, společenské a dopravní centrum hlavního města. Díky svému parku je to i vyhledávané odpočinkové místo pro místní obyvatele, dospělé i děti. Park zároveň slouží jako průchozí pro mnoho Pražanů nebo jako nástupní část do stanice metra Karlovo náměstí z několika vchodů.

Připomeňme si ještě tři nejznámější budovy. Na náměstí nepřehlédneme novorenesanční Budovu vysokého učení technického, která byla postavena v roce 1867 architektem J. Ullmannem. Průčelí budovy je vyzdobeno sochami Práce a Věda od A. Poppa a plastikami géniů od J. V. Myslbeka, které jsou umístěny nad okny druhého poschodí. Sídlem Českého vysokého učení technického je od roku 1868. Na rohu Vodičkovy ulice a severního průčelí Karlova náměstí leží Novoměstská radnice, patří k nejvýznamnějším stavbám na Novém Městě pražském, jež byly vybudovány v době Karla IV. Jeho přáním bylo, aby se Karlovo náměstí stalo nejen významným obchodním střediskem, ale i důstojným protějškem náměstí Staroměstského. To byl také důvod, proč Novoměstská radnice měla vynikat výstavností.

To se podařilo. První částí stavby je východní křídlo (Vodičkova ulice), jeho stavba probíhala v letech 1377–1398. Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže stavěno křídlo jižní s průčelím na Karlovo náměstí. Z těchto let (1411–1418) je v přízemí hlavního jižního křídla dochován dvojlodní sál o šesti klenutých polích. Obnoven je ve své původní renesanční podobě. Síň je 23 metrů dlouhá, 11 metrů široká a výška stropů síně je 7 metrů. Dominanta Novoměstské radnice, radniční věž, byla založena roku 1451 a je umístěna v jihovýchodním nároží (tvoří roh Vodičkovy ulice a Karlova náměstí). Věž byla stavěna v letech 1452–1456. Vysoká je 70 metrů a na její vrchol vede 212 schodů. Má šest podlaží. Přízemí věže sloužilo jako věznice. V prvním patře je umístěna gotická, později barokně upravená kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Kaple sloužila také jako poslední útočiště odsouzeným na smrt. Na stěně je freska s námětem Práva a Spravedlnosti. Nejvyšší patro sloužilo jako byt hlásného. Střecha a ochoz věže jsou z let 1722–1725. V letech 1520–1526 bylo Benediktem Riedem renesančně upraveno jižní křídlo a hlavní průčelí (tuto podobu s vysokými štíty má průčelí dnes). Po požáru v roce 1559 bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifácem Wohlmutem renesančně upraveno i křídlo východní (Vodičkova ul.), v němž zůstala (v 1.patře) zachována původní rozsáhlá gotická síň. Po těchto rekonstrukcích a dostavbách vznikla budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a s věží v jihovýchodním nároží.

Faustův dům je původně renesanční stavba z 2. poloviny 16. století. Ve 2. čtvrtině 18. století František Maxmilián Kaňka a kolem roku 1769 Antonín Schmidt dům přestavují do dnešní podoby. Nynější Faustův dům nese jméno od poloviny 19. století. Říká se, že tomuto jménu přispěl svojí výstředností poslední dost podivínský majitel, kaplan ze sousedního kostela, Karl Jaenig. Miloval pohřby, zajímala ho smrt a okultismus, prý vlastnil lebku a část šibenice a doma spával v rakvi, kde si ustlal na bílých poduškách. Pokoj měl prý vyzdobený černými pohřebními nápisy a hesly. Lidé z okolí ho znali a báli se ho. Roku 1902 tento dům zakoupila Všeobecná nemocnice a užívala ho. Do přízemí přestěhovala i svoji lékárnu, která tam samozřejmě v jiné podobě existuje dodnes. Jiné prameny uvádějí, že od r. 1590 dům vlastnil anglický alchymista Kelley a další majitel Mladota ze Solopysk zde prováděl chemické pokusy. Oba prý tak dali vzniknout pověsti o doktoru Faustovi. Dnes už skutečnost, proč vlastně tento dům získal Faustovo jméno, těžko zjistíme a důvodů konec konců mohlo být více. Spojenecký nálet dne 14. února 1945, jeho zápalná bomba tehdy prorazila střechu Faustova domu, propadla druhým a prvním patrem a vznikl rozsáhlý požár. Budovu se však podařilo zachránit. Dnes je součástí Fakultní nemocnice a dům je veřejnosti nepřístupný.

V roce 2005 Prahou otřásla událost při níž 13. září David Lubina obtěžoval v parku na Karlově náměstí mladou ženu. Všiml si toho Michal Velíšek, který byl na procházce s roční dcerou v kočárku. Ženy se zastal a útočník po něm dvakrát vystřelil. Velíšek zraněním podlehnul. Byl usmrcen nevinný člověk, který se postavil na obranu jiného člověka, s tímto příběhem si spojuje mnoho lidí mé generace park Karlovo náměstí stejně jako si generace mé babičky spojila park s tragédií smrti nevinných lidí v protileteckém krytu.

Všichni technici ocení, že České vysoké učení technické v Praze dne 12. prosince 2007 v 10.00 hodin slavnostně otevřelo nově zrekonstruované prostory na Karlově náměstí. Je zde nově zrevitalizovaný hlavní vestibul v budově A na Karlově náměstí a vznikly zde nové prosklené vchody, vrátnice a turnikety . Rovněž byl vybudován nový vchod přímo ze stanice metra Karlovo náměstí. Byly rekonstruovány i halové laboratoře Ústavu materiálového inženýrství Fakulty strojní ČVUT v budově B.V objektu E, který využívá Fakulta elektrotechnická ČVUT, byla zrekonstruována posluchárna K1. Jedná se o historickou posluchárnu z r. 1905, kde se i po této rekonstrukci dochovaly původní dekorativní a architektonické prvky, které byly skloubeny s nejmodernější audiovizuální technikou. Prostory budou sloužit pro výuku, pro slavnostní shromáždění a pro vědecké konference, které mohou být přenášeny pomocí internetu všude po světě.

Každá doba nese své události a všechny doby nedávné tady spojuje úžasný vykotlaný strom, platan javorolistý, zákonem chráněný, majordomus místa, který po generace zdobí park svojí neodolatelnou krásou a mohutnou rozložitostí, koukněte na jeho fotografie a potěšte své srdce.

A až někdy navštívíte hlavní město, nezapomeňte přijít na Karlovo náměstí a pohladit jeho drsnou kůru, běžné denní starosti pak připadají člověku nicotné. Lidé přicházejí a odcházejí, gigant zůstává a shlíží na to lidské mravenčení dole pod sebou.

Kdysi, koncem 19. století, bývaly Královské Vinohrady obcí s krásnými starými zahradami. Bylo to jedno z mála míst, které si v době velkého tlaku na nové parcelování starších původních zahrad, dokázalo uhájit prostory pro místa veřejná i navzdory razantnímu růstu cen pozemků určených pro výstavbu nových domů. Vznikaly tak zejména všem přístupné nové zahrady a parky. Na přelomu 19. a 20. století tak v Praze 3 Královských Vinohradech při parcelaci zahrad vznikl i park na Náměstí Jiřího z Poděbrad.

Tvar náměstí i parku vymezují jednotlivé domy do obdélníkového tvaru. Celková plocha parku dnes činí 2,3 hektaru a najdeme ho v nadmořské výšce 260 až 265 metrů. Jeho dominantou je farní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který projektoval známý slovinský hradní architekt a Masarykův dvorní architekt Josip Plečnik. Sám byl hluboce věřící muž a celému objektu dokázal vdechnout spirituální atmosféru. Stavba byla zrealizována v letech 1928 až 1932 ve své jednodušší podobě. Původně měla být výrazně architektonicky složitější, inspirovaná řeckými chrámy, s výrazným vnějším sloupořadím. Plečnik zdarma a sám vytvořil tři projekty. Jelikož chyběly peníze na stavbu, dokázal Plečnik u vybrané varianty snížit předpokládané náklady zhruba na třetinu.Výstavbu financovala tzv. Beptovská nadace, spravující majetek novoměstského radního Karla Leopolda Bepty, který ho daroval na církevní účely. Tyto peníze však nestačily a tak sama farnost pomohla sbírkami, dary i pořádáním loterií.

Stavba je úžasná a atypická. Kostel je postaven ve stylu modernistického neoklasicismu, s velkým sálem (obdélníkový sál má rozměry 26 krát 38 metrů a je 14 metrů vysoký) a širokou věží se šesti zvony, která je zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyři metry vysokým křížem a dosahuje výšky 42 metrů. Věž má rozměrné kulaté okno o průměru 7,6 metru, které zároveň plní funkci hodin.. Tento kostel v Praze na Vinohradech patří k architektonickým perlám Evropy a je navržen do seznamu UNESCO. Kostel byl nejen dokončen ale i vysvěcen v roce 1932 a to 8. května. Plečnik jasnozřivě vytvořil rozsáhlé zázemí pro farní společenství. Farnost Římskokatolické církve patří k nejživějším v Praze a tak kostel i přilehlé prostory jsou plně využívány. Kostel je situován téměř na středu parku. K zadní části stavby přiléhá soukromá veřejnosti nepřístupná farní zahrada.

Park byl časem značně okleštěn při budování dopravních sítí, nejdříve tramvají, později výstupů ze stanice metra. U jednoho ze vstupů do metra na jihozápadní části náměstí byla instalována kamenná fontána dle návrhu Hany Hübschmannové od sochaře P. Šedivého. V jejím okolí se dá posedět a odpočívat. I cesty směrem ke vchodu do kostela jsou roubeny lavičkami k odpočinku. Park je přístupný bez omezení a často využíván ke krátkodobé relaxaci. Je i pěší spojnicí mezi ulicemi Vinohradskou, Slavíkovou, Lucemburskou a Přemyslovskou do dalších ulic. Vstup do kostela Nejsvětějšího srdce Páně volně navazuje na Mánesovu ulici.

V parku jsou zachovalé starší stromy, zejména lípy stříbrné a javory mléče, další část stromového pláště je tvořena z lip malolistých a javorů klenů. V parku jsou již náhradní mladé dřeviny, které nahrazují původní výsadbu.

Tento park je poslední dobou známý jako výchozí bod velkých masopustních průvodů. Masky jdou za bujarého veselí Mahlerovými sady, přes Havlíčkovo náměstí až do parku Parukářka, kde průvod končí masopustním programem a ohňostrojem.

Masopustní veselice v únoru 2007 byla ve znamení 130. výročí narození slavného muže, který zasvětil svůj život spravedlnosti – policejního rady Vacátka alias Josefa Vaňáska (*1877 – †1938). Masopustní karneval proběhl v duchu nezapomenutelných příběhů, které se odehrávaly v ponurých žižkovských uličkách a dal možnost opětovnému oživnutí postaviček ze seriálu Četnických humoresek i neodmyslitelného policejního rady Vacátka z melodramatických příběhů ze seriálu Hříšní lidé města Pražského.

Letošní Žižkovský masopust 2008 vzdal poctu Jaroslavu Haškovi, světoznámému spisovateli, který v letošním roce pomyslnně slaví 125. výročí od svého narození a jeho příteli Frantovi Sauerovi, u kterého Hašek na Žižkově bydlel a vydával s ním první sešitové vydání světoznámé knihy, ale také hlavní postavě tohoto románu, dobrému vojákovi Švejkovi. Těm všem byl věnován 15. ročník Žižkovského masopustu 2008. Několikadenní akce, kterou tradičně pořádala radnice Prahy 3 zařadil britský list The Guardian letos na třetí místo desítky největších lákadel Prahy pro turisty. Barevný masopustní průvod pak tradičně vyrazil z náměstí Jiřího z Poděbrad v úterý před Popeleční středou. Masopustní průvod skončil opět na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde byl program zakončen ohnivou show skupiny Palitchi.