Banská Štiavnica – mesto svetového dedičstva

Mesto Banská Štiavnica patrí k najpôvabnejším a historicky
najzaujímavejším slovenským mestám. Mesto má neobyčajné a ťažko
definovateľné čaro a charizmu, ktoré sa vytvorili azda v toku
stáročí a stretom najrozličnejších národností a skupín spoločnosti
v tomto meste minulosti aj dnes. V roku 1993 boli historické
jadro mesta a technické pamiatky v okolí Štiavnice zapísané do zoznamu
svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Mesto Banská Štiavnica patrí k najpôvabnejším a historicky najzaujímavejším slovenským mestám. Mesto má neobyčajné a ťažko definovateľné čaro a charizmu, ktoré sa vytvorili azda v toku stáročí a stretom najrozličnejších národností a skupín spoločnosti v tomto meste minulosti aj dnes. V roku 1993 boli historické jadro mesta a technické pamiatky v okolí Štiavnice zapísané do zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO.


Podľa archeologických nálezov sa usudzuje, že Banská Štiavnica bola už v 3. a 2. st. pred n.l. s určitosťou osídlená Keltami. Zlatý vek mesto zažilo v stredoveku, kedy tu ľudia objavili najskôr striebro a potom zlato. Podľa povesti, ktorú si návštevník vypočuje od sprievodkyne na Starom zámku, mesto vzniklo tak, že istý pastier si pri pasení oviec v tejto oblasti kedysi dávno všimol, ako spod skaly vyliezajú ligotavé – postriebrené jašteričky. Snažil sa objaviť príčinu tohto javu a tým položil základ kutaniu a baníctvu v Štiavnici. Možno ide len o povesť, možno sa týmto príbehom dopĺňa výklad starého erbu Štiavnice, kde sú aj spomínané dve jašteričky, isté však je, že z listiny uhorského panovníka Ondreja II. z roku 1217 vyplýva, že v Štiavnici sa už v danom období ťažilo striebro a že kráľ mal z mesta príjem okolo 75 kg tohto kovu za rok. Najstaršou baňou v Štiavnici bola štôlňa Biber, kde sa vyťažilo najviac zlata a striebra na svete. So štôlňou je spojených viacero prvenstiev. V roku 1604 sa v nej prvý raz použili piestové čerpadlá, v roku 1619 prvé čerpadlá poháňané koňmi a v roku 1625 prvý čerpací stroj s kývavým pákovým prevodom. V roku 1627 tu Gašpar Weindl pri razení prekopu Daniel prvýkrát na svete použil čierny trhací prach na rozpojovanie horniny. V roku 1690 sa v hutách banskoštiavnickej oblasti dosiahla najvyššia ťažba, vyťažilo sa 29 tisíc kg striebra a 605 kg zlata. Nie je veľmi známa skutočnosť, ale v spomínanej oblasti sa ťažili a spracovávali aj iné rudy, napríklad ortutnaté, molybdénové, medené, železité a podobne. V súčasnosti je banská ťažba v Štiavnici a okolí už roky zastavená, ale uvažuje sa znova s obnovením ťažby, resp. so spracovávaním už vyťaženého rudného odpadu.

Banská Štiavnica je bohatá na historické pamiatky. K najatraktív­nejším, ktoré by návštevník nemal obísť patrí: Starý zámok, Kammerhof, stará radnica, námestie sv. Trojice a súsošie sv. Trojice, kostol sv. Kataríny, kostol Nanebovzatia Panny Márie, Nový zámok, Banícka akadémia, Kalvária.

Starý zámok


Začiatkom 13.storočia postavili v Štiavnici na vrchu Paradajz trojloďovú románsku baziliku, zasvätenú Panne Márii. V 15.storočí bol kostol Panny Márie aj s priľahlým cintorínom obohnaný múrom. V 40.rokoch 16.stor. kostol prestavali na protitureckú pevnosť. Klenba nad hlavnou loďou bola zbúraná a tak vzniklo nádvorie hradu. Nasledovalo spevnenie obvodových múrov tak, že priestor medzi opernými piliermi bol vyplnený murivom. Kaplnka sv. Michala po ľavej strane pri vstupe do zámku je ďalšou stavbou v komplexe Starého zámku. Táto románska rotundová budova sa skladá z dvoch častí, z nadzemnej a podzemnej. Nadzemná časť sa volá karnárium, kde pochovávali zomrelých. Podzemná časť, zvaná ossarium, slúžila na odkladanie kostí vybraných pri kopaní nových hrobov. Zvyšky fresiek v kaplnke sú zo 14.stor.

V komplexe Starého zámku je bašta nazývaná „Himmelreich“ zo 14.storočia. Používala sa ako väzenie a mučiareň. Turista môže dnes do Himmelreichu vstúpiť. Novinkou oproti stavu spred približne dvoch- troch rokov je, že v priestoroch Starého zámku na 2. poschodí sú v súčasnosti vystavené zvyšky štiavnickej Kalvárie. Tabule, sochy a tri kríže zo scény ukrižovania boli na Starý zámok prenesené, aby sa zvyšky Kalvárie z 18. storočia uchovali pred rozkradnutím. V 90. rokoch 20. storočia prišlo totiž k rozsiahlym krádežiam v spomínanom objekte, ktorý sa nachádza nad mestom. Je potešujúce, že niektoré objekty z banskoštiavnickej Kalvárie sa našli a v súčasnosti majú vo Viedni prebiehať súdne procesy so skupinou zlodejov, ktorí mali v držbe aj objekty zo spomínanej Kalvárie. Základný kameň pre stavbu Kalvárie bol položený v roku 1744 a presne o sedem rokov, t. j. v roku 1751 bola stavba dokončená. Stavba Kalvárie sa začala na podnet jezuitského pátra Františka Pergera. Celý komplex Kalvárie pozostáva z 23 objektov, ktoré predstavujú skutočnú galériu výtvarných diel s liturgickým programom zastavení krížovej cesty.

V rámci prehliadky Starého zámku sa môže turista poprechádzať po ochozoch zámku a vyjsť aj na vežu kostola a vychutnať si výhľad na mesto.

KAMMERHOF

Komorský dvor – Kammerhof je jedným z najväčších stavebných komplexov na území mesta. Vybudovali ho v polovici 16. storočia. Objekt bol viackrát prestavovaný a zväčšovaný, takže na ňom možno pozorovať viacero stavebných slohov. V Kammerhofe bolo sídlo banskej komory a hlavného komorsko-grófskeho úradu, ktorý spravoval bane, huty a mincovne nachádzajúce sa na území dnešného stredného Slovenska.

V Kammerhofe je bohatá zbierka ukážok rúd, ktoré sa ťažili v Štiavnici a okolí, výstava funkčných modelov banských zariadení od najstarších čias do približne 70.-80. rokov 20. storočia, expozície k histórii Banskej akadémie a súčasnosť baníctva na Slovensku.

Banské múzeum v prírode

Je to skanzen, ktorý existuje približne 30 rokov. Je možnosť sfárať do bane, ktorej najstaršie časti pochádzajú zo 17. storočia.. Návštevník dostane plášť, prilbu a banskú lampu pred sfáraním. Prehliadka vnútra bane trvá približne 90 minút, vo vnútri bane sú tiež expozície fotografií, ktoré sa týkajú baníctva, ďalej k histórii dobývania rúd v Štiavnici, expozícia nástrojov a banskej techniky. Vonku v skanzene sa nachádzajú staré banské budovy a zariadenia.

Banská Štiavnica sa stala zdrojom inšpirácie pre viacerých slovenských prozaikov a poetov. Medi inými aj pre významného súčasného slovenského prozaika, Antona Hykischa, inak štiavnického rodáka. V Štiavnici sa odohráva dej jeho trocha staršieho ale veľmi dobrého historického románu Čas majstrov. Spomenutý román je situovaný na začiatok 16. storočia, a má viacero dejových línií. Hykisch sa zameriava na menej známe dejinné udalosti týkajúce sa mesta, totiž banícke povstania baníkov z blízkej Hodruše a tiež na vznik obrazov oltárneho cyklu z kostola sv. Kataríny, ktorý stojí na námestí. Jeden z posledných Hykischových románov, Spomeň si na cára, opisuje románovo-faktografickým spôsobom život bulharského cára Ferdinanda Coburga, ktorý veľkú časť života strávil na Slovensku, v blízkom kaštieli Svätý Anton.

Srdečne pozývam na návštevu čarovnej Banskej Štiavnice!

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Cestování letadlem: od výběru letenky po bezpečné přistání

Začínáme sérii článků o tom jak ušetřit při koupi letenky,
jaký je proces při rezervaci letenek, co je výhodou, na co si naopak třeba
dát pozor a nakonec jak se chovat na letišti tak aby byl Váš odlet a
přílet byl bez zbytečných nedorozumění.


Začínáme sérii článků o tom jak ušetřit při koupi letenky, jaký je proces při rezervaci letenek, co je výhodou, na co si naopak třeba dát pozor a nakonec jak se chovat na letišti tak aby byl Váš odlet a přílet byl bez zbytečných nedorozumění.

Již léta jsou pryč časy, kdy bylo cestování letadlem výsadou firem posílajících nejrychlejším způsobem do světa obchodní cestující přinést zpátky pytel peněz. Letenky jsou dlouhodobě dostupné skutečně každému, a i když teď všichni straší s cenou ropy stoupající výš jak dokážou létat různí Airlines, Airways a jim podobní Wings, v podstatě neustále můžeme najít letenky za skvělé ceny kam si jen zamaneme. Letecké společnosti cítí, že bez skvělých akcí a nabídek zapadnou prachem a tak se předbíhají kdo vymyslí lepší mucholapku na cestovatele.

Možností jak koupit letenky je skutečně mnoho. Od návštěvy cestovní kanceláře, přes koupi letenky přímo u letecké společnosti až po rezervace přes internet. Velikou pomocí mohou být právě online vyhledávače letenek.

Jak tyto vyhledávače fungují a proč můžou ve spleti nabídek pomoct?

Online vyhledávače jsou napojeny na globální rezervační systémy (Galileo, Amadeus), kde jednotlivé společnosti své nabídky pravidelně aktualizují. Mají tak okamžitě a online přehled o cenách a spojeních do celého světa. Tyto možnosti porovnávají a kombinují podstatně rychleji, než by to zvládl kdokoliv z nás a tím nám podstatně šetří čas. Získáme tak nabídku letenek bez toho, aby jsme byli nuceni vstát od pracovního stolu nebo se někoho ptát.

Ne každý vyhledávač má však jednoduchý proces rezervace či transparentní systém plateb. Kompletní nabídka běžných i nízkonákladových dopravců taky není dostupná všude.

Mnoho lidí přistupuje k internetovým prodejcům s odstupem a nedůvěrou. Chybějící lidský faktor nemusí každému vyhovovat. V následujících článcích si proto objasníme proces vyhledání a objednávky a přijdeme na to, že se skutečně není čeho obávat.


Sérii článků přináší vyhledávač letenek Pelikán. Jako jediný zobrazuje kompletní nabídku aktuálních cen letenek se všemi poplatky od víc než 800 leteckých společností a všech dostupných lowcostů zároveň.

Martinik – francouzský šarm uprostřed Karibiku

Karibské ostrovy lze dělit podle celé řady vlastností, od geografické
polohy přes to, komu v průběhu historie patřily až třeba podle toho,
kolik mají destiloven rumu. A Martinik zaboduje v každé
kategorii.

Karibské ostrovy lze dělit podle celé řady vlastností, od geografické polohy přes to, komu v průběhu historie patřily až třeba podle toho, kolik mají destiloven rumu. A Martinik zaboduje v každé kategorii.


Pro bělochy jej objevil při své čtvrté plavbě Kryštof Kolumbus a nazval jej na počet svatého Martina. To se psal rok 1502. Původní jméno Martinika se naprostou náhodou docela podobalo názvu Madinina, ostrov květin, který používali místní Indiáni. Kolumbus odjel a na další bělochy si Martinik počkal dalších 100 let. Následovalo období koloniálních válek, ostrov střídal majitele, ale ať jeji vlastnil kdokoliv, dovoz otroků, potřebných pro práci na cukrových plantážích, pokračoval.

Po staletí ostrov a jeho bělošská populace bohatli z vývozu cukru, až se situace otočila. Zrušení otroctví a z toho plynoucí nutnost dovézt jiné dělníky, tentokráte z Indie, a platit jim výplatu a současný rozvoj pěstování cukrové řeoy v Evropě vedly k zhroucení cukrového impéria. Plantážníci se ale rychle orientovali z cukru na rum, ostatně od cukrovaru k lihovaru je jen krok a každá z dnešních destiloven bývala původně cukrovarem.

Ostrov je ale proslulý i něčím jiným než rumem. Milovníci historie budou vědět, že se zde narodila Napoleonova první žena Josefína (pravým jménem narodila Marie-Josephe Rose Tascher de la Pagerie), na níž je na ostrově několik památek. Nicméně vztah ostrovanů k ní je poněkud zvláštní, na jedné straně jí v rodném domku postavili muzeum, na druhé straně její soše v hlavním městě Fort-de-France urazili hlavu a sochu potřísnili rudou barvou. To na prostest nad její urputnoou snahou znovu prosadit otroctví. A tak si bezhlavou Jozefínu můžeme v hlavním městě prohlédnout dodnes.


Znalci si ale nejpíše připomenou rok 1902, kdy se probudila sopka Mount Pelée. Vulkanologie byla ještě v plenkách, a tak se na brumlající sopku jezdili lidé dívat i z okolních ostrovů. Situaci nevylepšily ani právě probíhající volby, takže starosta města vydal prohlášení, že se nic neděje. O dva dny později sopka vybuchla a pyroklastický oblak během tří minut zničil tehdejší hlavní město St. Pierre, o několika vesnicích na druhé straně ostrova ani nemluvě. Počet mrtvých dosáhl 30 000, přežil jediný, kterého před žárem zachránila vězeňská kobka.

Město Saint-Pierre si můžeme prohlédnout, díky vlhkému tropickému podnebí vypadá většina domů, jakoby je ošlehlo lávové vedro, i když z původního města, kdysi nazývaného Malá Paříž Antil, toho příliš nezbylo. I tak ale při procházkách městem, které se z katastrofy nikdy pořádně nevzpamatovalo a zůstalo ospalým provinčním městečkem, mrazí. Koho zajímají detaily o výbuchu, může si nad městem prohlédnout i nejnovější muzeum, odkud jsou navíc nejlepší pohledy na sopku. Tedy pokud nedrží čepici mraků.


O tom, že se s češtinou příliš neuplatníme, není nutno mluvit. Moc platná nám nebude ani angličtina. Vedle francoužštiny kraluje na první pohled nesrozumitelná, ale zároveň sladce opojná kreolština, podivuhodná kombinace francoužštiny, angličtiny, afrických dialektů a jazyka místních Indiánů. Stejně pestrou kombinaci mnoha vlivů najdeme i v jiných součástech života Martiniku – od jeho kosmopolitní gastronomie až po obchody. Hlavním králem je ale rum. A protože jsou na rum všichni patřičně pyšní, v devadesátých letech si destilovny vydobily prestižní označení Appellation d’origine controlée, které bylo dříve vyhraženo výhradně vínům a sýrům. Když už jsme u toho rumu – roční spotřeba přesahuje tři a půl miliónu litrů. Pro milovníky tohoto nápoje je zde ten pravý ráj, všechny destilovny jsou volně přístupné a můžeme se v nich podle libosti procházet, aniž by nás někdo hnal holí. Pokud ale chceme destilovny vidět v plném provozu, musíme si na Martinik zaletět mezi únorem a červnem, doba sklizně cukrové třtiny je totiž krátká.

Jako určitá historická kuriozita poslouží kus neobydlené skály u jižní strany Martiniku. Skála dostala díky svému tvaru název Rocher du Diamant a do historie se zapsala v roce 1804, kdy se na ní opevnila anglická vojska vedená admirálem Samuelem Hoodem, a z nepotopitelné „lodě“ se snažila o blokádu ostrova. Po delší době marných snah o vypuzení urputných Britů zvítězila galská lstivost. Francouzi totiž využili dostatečných zásob rumu (a jsme u rumu zase) a tajně převezli na skálu několik soudků tohoto výtečného nápoje. Druhý den pak nebylo nijak obtížné Angličany porazit. Historikové však verzi popírají a tvrdí, že Angličany vypudila až asistence spojené francouzsko-španělské flotily pod vedením admirála Villeneuvea. Je to škoda, rumová historka je bezesporu krásnější. V každém případě najdeme místa, odkud skálu nejlépě fotografovat, v každém turistickém průvodci.

Jak již bylo řečeno, Martinik je francouzský ostrov, a pověstná láska Francouzů k dobrému jídlu je vidět na každém kroku. Většina obchodů a podniků má mezi polednem a půl třetí zavřeno jen proto, aby si lidé mohli dopřát poklidný a neuspěchaný oběd. Večeře se potom často stává gastronomickým svátkem, který trvá dlouho do noci. Občas máme pocit, že se místním šéfům daří opravdová kouzla – vezmou relativně obyčejné ingredience, jako mořské ježovky, chvilku s nimi v kuchyni čarují a z trouby vyndají souffle, které omámí již svojí vůní.


Králem jídelníčku jsou samozřejmě místní ryby, a jelikož ostrov omývají jak studené vlny Atlantiku, tak i teplé vlny Karibského moře, můžeme si vybrat skutečně z bohaté nabídky. Navíc i ty nejmenší restaurace kupují ryby přímo od rybářů, kteří nabízejí své úlovky hned dvakrát, ráno pro oběd a odpoledne pro večeři.

Stejně jako je tomu ve Francii, i zde najdeme řadu kulinářských skvostů ukrytých hluboko ve vnitrozemí, pro pravé jedlíky totiž není žádný problém vydat se za skutečnou pochoutkou o trochu dále nežli je nejbližší restaurace. Pokud budeme umět alespoň základy francoužštiny, bude návštěva restaurace výrazně jednodušší, na jídelní lístek v angličtině jsem během pobytu narazil jen dvakrát a může se tedy stát, že domluva nad černou tabulí, na které jsou podle francouzského zvyku napsaná jídla, může být poněkud dobrodružná. Můžeme se ale rozhodnout žít na divoké noze a objednat doslova naslepo, chybu neuděláme a jistě si pochutnáme. Pokud se nám nebudou líbit ceny restaurací, na každém rohu či větší křižovatce najdeme pojízdné stánky, kde se najíme levně a přesto velmi dobře.

A pokud má někdo zájem o recept na místní specialitu, tady je: ve směsi kokosového mléka, vývaru, másla, cibule, tymiánu, papriky, česneku, pažitky, petržele a nasekaných banánů podusíme naporcované kuře. Po třiceti minutách přidáme koření Colombo (jeho chuťovým základem je curry a fenugreek) a dusíme další hodinu. Podle některých receptů omáčku propasírujeme, podle některých naopak necháme s kousky zeleniny, někteří zahusťují nakrájeným banánem. Výsledek rozhodně stojí za trochu experimentování.

Z turistického pohledu zde zcela jistě najdeme vše co budeme potřebovat. Více než 90 procent turistů tvoří Francouzi, při ceně letenek z Paříže není ostatně divu. Místní turistický ruch se ale celkem rozumně orientuje na všechny typy turistů a nesnaží se stát dalším karibským rájem pro bohaté. A tak si na své přijdou všichni, od těch bohatých přes průměrné turisty, hledající hotely pod 80 euro, až po ty dobrodružnější, kteří se spokojí se stanem. Díky na Karibik naprosto dokonalé síti silnic si můžeme prohlédnout celý ostrov. Navíc ať se ubytujeme kdekoliv, nebude to k moři dále než 12 kilometrů. Turisté většinou bydlí podle své kapsy, čím v ní mají více peněz, tím blíže bydlí k jižní straně, která má bělostné pláže. Směrem na sever, který je pod vládou Mount Pelee, jsou pláže tmavší a tmavší, až po ty naprosto černé.

A tak pokud někdo o návštěvě Martiniku uvažuje, nebude litovat. Ve své kráse, pohostinnosti a současně rozvinutému rázu prakticky nemá v Karibiku konkurenci. A navíc má rum.

Pražské zahrady, zastavení padesáté osmé – park Podviní

Tento rozlehlý, krásný a velmi upravený park najdete v Praze
9 ve Vysočanech. Leží mezi ulicemi Sokolovská, Rubeška a Podvinný
mlýn. V letech 1997 až 1998 prošel park velkou úpravou a to
na území táhnoucím se v pásu městské zeleně od osady Kolčavka až
k přednádražnímu prostoru stanice Praha Vysočany. Park Podviní je
jedním z mála městských parků, které mají veřejné ohniště.


Tento rozlehlý, krásný a velmi upravený park najdete v Praze 9 ve Vysočanech. Leží mezi ulicemi Sokolovská, Rubeška a Podvinný mlýn.

I když historie Vysočan sahá mnohem dále, jedním z mezníků pro ně byl rok 1896, kdy byl započat provoz Křižíkovy elektrické tramvaje a Vysočany se tak přiblížily Praze. To se odrazilo v jejich dalším rozvoji a rozkvětu. Roku 1902 císař František Josef I. povýšil osadu na prosbu jejího obecního zastupitelstva na město. V té době zde podle záznamů žilo přes čtyři tisíce obyvatel a bohatě se rozvíjela spolková činnost. U příležitosti 10. výročí byla postavena nová radnice, která je dodnes jednou z dominant celých Vysočan. Při vzniku tzv. Velké Prahy roku 1922 byly i Vysočany mezi 37 připojenými obcemi. Začlenění v rámci Prahy IX. platí dodnes.

V letech 1997 až 1998 prošel právě tento park v srdci Vysočan velkou úpravou a to na území táhnoucím se v pásu městské zeleně od osady Kolčavka až k přednádražnímu prostoru stanice Praha Vysočany. Vlastníkem pozemků byla a je obec, investorem byl proto Úřad MČ Praha 9. Celý projekt se realizoval podle návrhu Dr. S. Špouly a akademického architekta L. Culka a M. Pacnera. Projektantem byl ing. arch. J. Smutný.

Ve zmíněném parku najdeme moderní dětské hřiště . Na něm zaujme hradiště, které je prostorově pestře modelované na terénním zlomu.V dětech podpoří rozvoj pohybových vlastností, ale i fantazie a hravosti.Svojí uvolněností křivek a zdánlivou nepravidelností tvarů kontrastuje s technicistním pojetím života všude kolem, kde je nyní moderní a nová zástavba podle projektu Tulipa Rokytka. Právě zde se zrodil nový bytový projekt, který nabízí přes 170 nových bytů ale i nové parky (tři soukromé vzniknou přímo v areálu), dětské hřiště, zimní zahrady a pod. Veřejné hřiště se opravdu snaží nabídnout městským dětem chybějící sportovní vyžití v přírodních podmínkách místa.


Ideovým řešením celého parku bylo pojetí, které připomíná ještěří hřbety. Ty dělí areál do řady autonomních segmentů, které doslova imitují navlněný hřbet pravěkého ještěra.V části je hřbet prolomen podélnou chodbou a dvěmi příčnýmí tunely. Hlavou ještěra má být vyhlídka se schodištěm. Je krásná a je z ní výhled na celý park i travnaté upravené plochy pro piknik. Na této velké louce můžeme krom vzrostlých stromů najít i dřevěný altánek. Vyhlídka je jednou z dominant Hradiště. Celá jeho hmota je volně přístupná a z několika stran i průlezná. Je kombinovaná z kamení a dřevěných dubových trámů.

Druhá dominantní část se nazývá Jezerní vyhlídka. Je logickým zakončením ještěřího hřbetu. Vystavěna je na kamenných pilonech ze dřevěných trámů a dává nahlédnout do velké části parku. To vše dává parku ráz středověké tvrze a opevněného keltského hradiště. Kontrastem k této vyvýšené části je vodní jezírko s rostlinami dole v nížině. Skrz něj lze projít po opracovaných kamenech středem jezírka. Cestou můžete vidět maličký vodopád a vodní květiny.

Svahy ještěra jsou podle technické zprávy ztuženy diagonálami nebo vaznicemi. Příkré svahy jsou tvořeny stěnou z na sebe vodorovně kladených kmenů. Oba tunely jsou přemostěny trámovou konstrukcí. Chodba probíhající tělem ještěra podélně i příčně je zapažena do dubových trámů opřených do dřevěných sloupů, které jsou zapuštěny do terénu a obetonovány. Celá konstrukce je pro děti i dospělé velmi bezpečná a při mé návštěvě ji mnoho dětí využívalo k lezení, běhání mezi tunely a průchozími chodbami, rodiče k posedávání i polehávání nedaleko svých potomků. Svahy jsou osázeny zelení a nahoře doplněny kamennými bloky. Konstrukce je nejen pěkná na pohled i velmi důmyslná a praktická pro hry dětí.

Centrální prostor nevídaného hřiště je utvořen jako Amfiteátr. I vnitřní prostor ohraničený kameny nabízí určitou specifiku dětských her. Okolí Amfiteátru je tvořeno opracovanými kameny, které jsou vloženy do betonu. Na těch lidé posedávají, odpočívají a jejich děti kolem poskakují.


Zásadní dominantou úplně celého prostoru je ale nepřehlédnutelný dubový kmen o výšce asi 10 až 12 metrů a o přibližné hmotnosti 12 tun, který je zbaven kůry, opracován a postaven kořenovým systémem vzhůru k nebi. Po provizorním zapažení byly ve kmenu vyvrtány otvory a jimi protaženy ocelové armovací tyče. Tato konstrukce byla po svislé rektifikaci zabetonována. Po té byly stěny vyplněny štěrkovým zásypem. Všimla jsem si, že na kořenech stromu roste místy tráva a keřík a rádi tam posedávají ptáci. Vůbec ptáků je všude v parku spousta, jsou nejen slyšet, ale i vidět. Děti obdivují úplně klidné a nebojácné kačeny, které se prohání potokem. Za tímto stromem najdeme ještě tesařsky vázanou konstrukci o rozměrech 15 krát 20 metrů, která je určena pro děti nad 12 let věku. Výtvarná kompozice je zpracovaná J.Beránkem a vytvořená vodorovnými svislými dřevěnými prvky, které jsou částečně opracovány.

Parkem se dá projít po okružní cestě, kde uvidíte areál odděleného Lanového centra Proud. Podél celého areálu parku Podviní teče ze strany od ulice Sokolovská nejdelší pražský potok Rokytka, který je zde přepažen dvěma můstky. Na malé strouze, která teče parkem je také můstek a květinové zákoutí žlutě kvetoucích a prudce vonících vodních kosatců. V oblouku podél je umístěno několik laviček k odpočinku. Na opačné straně hřiště za můstkem přes Rokytku najdete věc v Praze nevídanou. A to hřiště pro psy. Jde o celkem velký oplocený areál pro hru psů a jejich páníčků. Na stromech visí důmyslně pneumatiky od aut pro různé přeskakování a pod. Psů tam bylo habaděj a měli úžasné vyžití. Stejně úžasné vyžití měly děti na houpačkách a nedalekém pískovišti hned za Rokytkou i před Rokytkou, kde je další dětské hřiště naproti poliklinice ve Vysočanech, protože se jim tam pejsci nepletli do jejich her. Nedaleko psího hřiště jsou také dvě normální velká hřiště, tenisové kurty a hřiště pro rugby Sparta Praha.

V červnu a v září se konají v kamenném hradišti parku Podviní folkové a rockové festivaly pod širou oblohou. V tomto přírodním parku tak už bude založena tradice hudebních festivalů. Jsou zde také velmi pěkné oslavy dne dětí. Park Podviní je využíván k dalším různým kulturním a společenským akcím. Konají se zde i svatby pod širým nebem přímo v městské zeleni.


Název Podviní je tentokrát zřejmý, jde o místo pod jižními svahy, které byly celé porostlé vinnou révou. Zajímavé je, že v devadesátých letech minulého století se na tyto svahy tradice pěstování vinné révy vrátila. Kdysi na tomto místě na březích Rokytky, mezi Vysočany a Libní bývala ves se stejnojmenným názvem. Ves Podviní ale zanikla připojením Podviní k Libni roku 1524 krom Mlýna.

Podle doložených zpráv byl vlastníkem Podviní po roce 1414 velmi bohatý muž jménem Adam, který dokonce půjčoval své finance tehdejšímu králi Václavovi IV. Adam odsuzoval husity a bojoval proti nim a tak Pražané jeho zdejší statek zabrali, jeho vyhnali a roku 1421 dali staroměstskému purkmistrovi Janu Bradatému i s tvrzí. Koncem 16. století byla podle dochovaných zpráv Podvinská tvrz již pustá a poslední zmínka o ní je z roku 1609. Nejdéle se zachoval sám mlýn. Do dnešních dní zbyla po historii místa jen dvě jména, název ulice Podvinný mlýn a název parku Podviní.

Později zde stával Vysočanský zámeček se zahradou a ovocným sadem. Ten byl ale na konci šedesátých let minulého století zbourán v již dost žalostném stavu a park již dříve pustnoucí začal pustnout ještě víc. Mnohá místa tady byla neprostupná, plná náletových dřevin. Až v devadesátých letech se zrodila myšlenka využít pozemek k výstavbě městského parku. V první fázi byla upravena a zregenerována původní zámecká zahrada. Byly zachovány vzácné a letité dřeviny. Dominantou tehdejší zahrady byla dvě jezírka olemovaná vrbami. Ta jsou výsledkem důmyslného využití podzemní vody vytékající z Proseckého rybníka. Dodnes jsou zachována i když právě dnes je dominantou Parku Podviní především model keltského kamenného hradiště s přírodním amfiteátrem, o kterém jsem psala výše. V poslední fázi revitalizace rozlehlé zeleně byla upravena odpočinková louka s altánkem, dnes velmi mnoho užívaná. Neudržovaný prostor , kde dlouho bývala černá skládka se tak proměnil v oázu pěstěné zeleně a klidu. Park Podviní je jedním z mála městských parků, které mají veřejné ohniště.

Revitalizace tohoto prostoru bezpochyby patří k významným počinům na konci minulého století v Praze 9, o čemž svědčí spokojené tváře a opakovaná návštěvnost místa nejen místními obyvateli.

Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafili­pova.ic.cz

Diaspora tourism – cestování do bývalé domoviny

Pád železné opony a rozšíření Evropské unie směrem na východ měly
za následek zvýšený pohyb obyvatel do zemí západní Evropy. Lidé, kteří
kdysi emigrovali, se vracejí do svých mateřských zemí jako turisté. Tento
trend nese název „Diaspora tourism“ a projevuje se i v České
republice.

Pád železné opony a rozšíření Evropské unie směrem na východ měly za následek zvýšený pohyb obyvatel do zemí západní Evropy. Lidé, kteří kdysi emigrovali, se vracejí do svých mateřských zemí jako turisté. Tento trend nese název „Diaspora tourism“ a projevuje se i v České republice.

Na trend upozornila již zpráva „World Travel Market Global Trends Report 2007“, která byla vypracována ve spolupráci se společností Euromonitor International. Termín „Diaspora tourism“ vysvětluje ředitel agentury na podporu cestovního ruchu CzechTourism Rostislav Vondruška: „Emigranti či jejich potomci si dnes díky dobré ekonomické situaci a rozvoji levné letecké dopravy mohou dovolit navštěvovat častěji své rodné země, cestovat a poznávat je z pohledu dneška.“

Podle motivu návštěvy se tito turisté dají zařadit do tří kategorií. Jedni cestují za poznáním kulturního dědictví, druzí přijíždějí za investicemi do realit a třetí pak na sváteční návštěvy.

Turisté první kategorie se vracejí domů, aby lépe poznali zemi svých předků, její kulturu a památky. Často se také zajímají o jazykové nebo kulinární kurzy. Tito turisté patří spíše ke starší generaci a střední třídě. Jejich dovolená trvá obvykle 1 – 2 týdny.

Naopak ti, kteří emigrovali za prací a lepšími příležitostmi až po pádu železné opony či po vstupu do EU, patří k mladší generaci. V zemi, z níž pocházejí, se zajímají o nemovitosti, investují do nich a někteří si připravují půdu pro případný návrat.

Sváteční turisté navštěvují „starou“ zemi při zvláštních příležitostech jako jsou vánoční a velikonoční svátky, slavnosti a rodinné oslavy. Tito návštěvníci jsou ochotni více utrácet za nákupy a zábavu, neboť náklady na ně jsou mnohem nižší než v jejich nové domovině.

Zdroj

www.wtmlondon.com

Zpracovala: Lenka Šindelářová

Fotosoutěž a výstava Domov objektivem cestovatelů

V prvním kole 2. ročníku fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů
se právě hlasuje. Na váš hlas čeká celkem 77 fotografií. Do druhého
kola můžete stále zasílat své snímky doplněné popisy a GPS
souřadnicemi.

Od soboty 19. 7. vystavíme fotografie z loňského
finále v Rudici u Blanska.

V prvním kole 2. ročníku fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů se právě hlasuje. Na váš hlas čeká celkem 77 fotografií. Do druhého kola můžete stále zasílat své snímky doplněné popisy a GPS souřadnicemi.

Výstava loňských finálových fotografií v Rudické galerii

V sobotu 19. 7. v 15 hodin proběhne vernisáž, kterou zahájíme prázdninovou výstavu finálových fotografií z loňského ročníku. Tyto fotografie jste mohli naposledy vidět v prodejně Humi v Praze na Karlově náměstí. Nyní budou vystaveny v Rudici u Blanska, kde se na ně budete moci podívat v Dělnickém domě.

Ještě další čtyři měsíce se bude soutěžit o zajímavé ceny a postup do závěrečného finálového kola na podzim. Fotosoutěže se mohou zúčastnit všechny fotografie, které jsou z Česka a Slovenska a splní pravidla soutěže. Fotosoutěž je zajímavá tím, že fotografie jsou přiřazeny na mapu pomocí souřadnic GPS a tvoří tak zajímavé fototipy na výlety.

Témata soutěžních snímků:

  • Fototip na výlet – památka nebo přírodní zajímavost z České nebo Slovenské republiky (fotka a popis tipu na výlet)
  • Umělecká fotografie – památka nebo přírodní zajímavost z České nebo Slovenské republiky uměleckým pohledem fotografa
  • Dobrodružství – outdoorová aktivita v Česku nebo na Slovensku – lezení, divoká voda, skok na laně, atd.

Partneři, bez kterých by fotosoutěž nemohla probíhat:

www.Reisinger.cz

Do finálového kola věnuje dvě letenky do Dubaje s odletem kdykoliv v období 1.3. 2009 – 1.6.2009 obchodní společnost Reisinger.

www.Zoner.cz

Do finálového věnuje brněnský Zoner něco ze své dílny.

Zoner sdílí stejné zaujetí pro přidávání GPS souřadnic k fotografiím jako my, proto jsme rádi, že je partnerem naší fotosoutěže již druhým rokem.


Institut digitální fotografie – IDIF.cz

Do každého kola, stejně jako loňský rok, věnuje IDIF ze své nabídky kvalitní publikace o digitální fotografii.


Humi Outdoor

Pro nejlepší fotografy HUMI Outdoor připravil dohromady 4000 Kč v poukázkách na nákup vybavení.

S HUMI Outdoor máme dlouholeté, velmi dobré vztahy a věříme, že se vám nějaká ta voděodolná výbava, až budete na čekat na ten správný fotografický okamžik někde v dešti, bude hodit.


LevnéPrůvodce.cz

Lukáš z LevnéPrůvod­ce.cz věnuje každé kolo slevový kupón na nákup jakéhokoliv zboží (turistické průvodce, mapy, cestopisy, GPS atd.). V každém kole to bude 700 Kč, ve finále pak 1000 Kč.


www.DigitalniS­tudio.cz

Digitální studio věnuje výhercům v každém kole tisky:

  • 430×650 mm zdarma + sleva 30% na jednu další obj.
  • 290×430 mm zdarma + sleva 30% jednu na další obj.
  • A4 zdarma + sleva 30% na jednu další obj.

a ve finále pak:

  • 1. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 9 měsíců
  • 2. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 6 měsíců
  • 3. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 3 měsíců


Nakladatelství Libri.cz

Nakladatelství Libri věnuje do druhého kola fotosoutěže 3 ks publikace Víta Ryšánka Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska.


Veškeré informace, detailní pravidla, partnery a fotografie z minulého ročníku jsou k nalezení na stránce fotosoutez.ces­tovatel.cz.

Lycijská stezka

Tureckou riviéru má nově ve svém katalogu snad každá cestovní
kancelář. Jižní Turecko má určitě svým návštěvníkům co nabídnout.
Nejsou to však jen luxusní hotely s bazény. Pokud nepatříte
k vyznavačům téhle tvrdé turistiky, zkuste objevit krásu místního
kraje prostřednictvím vlastních nohou. Pomůže vám Lycijská stezka.

Tureckou riviéru má nově ve svém katalogu snad každá cestovní kancelář. Jižní Turecko má určitě svým návštěvníkům co nabídnout. Nejsou to však jen luxusní hotely s bazény. Pokud nepatříte k vyznavačům téhle tvrdé turistiky, zkuste objevit krásu místního kraje prostřednictvím vlastních nohou. Pomůže vám Lycijská stezka.

Lycie – Země světla

Těžko pojmenovat jinak místo, kde se snoubí krása divoké přírody a vysokých hor s úrodností nížin a teplého klimatu, kde slunce na modrém nebi hřeje i v zimě.

Lyciané přišli do dnešního jihozápadního Turecka z Kréty už v prehistorické době. Nejstarší nálezy svědčící o Lycijské kultuře jsou z doby 5000 let před Kr. O lycijských bojovnících se zmiňuje i Homér v eposu Iliada. Na hrobkách v místních ruinách (Olympos) najdete Lycijské písmo, z části podobné řečtině, některá písmena jsou však unikátní.

Vítejte na stezce


Samotná Lycijská stezka je dlouhá přes 500 km a vede podél pobřeží mezi městy Fethiye a Antalya. Po cestě vás bude provázet bílo-červená značka, na některých křižovatkách pak i rozcestníky s označenou vzdáleností a odbočkami. Postupem času vznikají nové varianty cesty, které vás zavedou na místní pláže, k památkám a do hor. Při pěším putování si právě jedinečnou krásu a bohatost přírody, historie i kultury vychutnáte nejlépe.

Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv úsek stezky, připravte se na pořádně dobrodružný trek. Pobřeží je velmi hornaté a cesta vede často náročným terénem plným stoupání, špatně prostupných lesů, skal, údolíček a rolí s divokými říčkami. Úzká stezka ve svazích může být stržená sesuvem půdy a místo mostků vás může potkat brod přes zpěněnou horskou řeku.

Ve velkých městech jako je Fethiye, Kaš, Kale, Finike, Kumluca, Kemer a Antalya narazíte na supermarkety, restaurace, hotely, pensiony, internetové kavárny a podobné vymoženosti civilizace. Venkov a vesničky v horách jsou ještě pořád původní, s kamennými domky a malými políčky. Široká údolí jsou plná skleníků a pomerančových sadů.

Kdy přijet, jak cestovat a kde spát


Nejpříjemnějším obdobím pro návštěvu Lycie je podzim a jaro. V létě jsou teploty příliš vysoké na pohodlné chození s batohem a turistická centra a pláže jsou v obležení turistů. Mimo sezónu si naopak můžete vychutnat krásné prostředí bez davů řinoucích se ze zájezdních autobusů. V zimě se připravte na nižší noční teploty a občasný déšť. Modrá obloha a slunko tu však má místo i v prosinci a lednu, moře má pro otužilejší jedince stále příjemnou teplotu na koupání a pláže jsou naprosto prázdné.

Asi málokdo by chtěl projít celých 500 kilometrů stezky. Proto se nabízí vybrat si několik úseků a mezi nimi se přepravit místními prostředky. Železnici tu nenajdete a tak zbývají pouze autobusy. Ty velké jsou dálkové a jezdí mezi velkými městy, kde staví na autobusových nádražích. Dopravu na menší vzdálenosti vám spolehlivě zajistí „dolmuše“. Malé mikrobusy nebo dodávky jezdí všude možně, zastaví když na ně u silnice zamáváte a ochotně vás svezou. Platí se na ruku u řidiče a kam „dolmuš“ jede poznáte podle cedulky na předním skle. Díky vysoké ceně benzínu jsou autobusy i „dolmuše“ poměrně drahé (počítejte téměř s dvojnásobkem našich cen za autobusy), proto asi nejeden našinec zkusí stop. Dobrá zpráva je, že v Turecku není se stopováním žádný problém a rychle vás někdo vezme na velké frekventované silnici i na prašné horské silničce, kde projede jedno auto za hodinu.

K přespání můžete využít místní penzionky, malé hotýlky a priváty. V blízkosti turistických zajímavostí a pláží bývají i kempy. Pokud rádi spíte ve volné přírodě, určitě nebudete mít problém si každý večer najít pěkné tábořiště. Mimo sezónu můžete využít i pláže. Pitnou vodu seženete ve městech i v přírodě. Upravené pitné prameny často potkáte na odpočívadlech u silnic.

Místa, která stojí za to navštívit


Následující místa jsou perličkami na náhrdelníku Lycijské stezky. Vzhledem k tomu jsou i nejnavštěvo­vanějšími místy v oblasti. V sezóně počítejte s množstvím lidí. V zimě tu naopak budete téměř sami.

Kayaköy – přes pět set kamenných domů vesnice kterou obývali řekové, kteří odtud byli vyhnáni na začátku minulého století

Ölü Deniz – jedna z největších a nejkrásnějších pláží na turecké riviéře. Přímo nad ní můžete zkusit trek na Baba Dagi (1969 m n. m.).

Kaš – malé přístavní městečko s malým centrem s původní architekturou.

Olympos a Khimaira – starověké ruiny, dlouhá želví pláž a přírodní úkaz v podobě plynu unikajícího a hořícího na skalách. K tomu pomerančové sady a příjemné kempy.

Jak jsme cestovali po Lycii my?

Do Turecka jsme se dostali lodí z řeckého ostrova Kalymnos na začátku prosince. Autobusem dojeli do Fethiye, kde jsme strávili dva deštivé dny ve stanu v lese nad městem. Odtud jsme už za krásného slunného počasí šli pěšky přes Kayaköy na pláž Ölü Deniz. Na téhle nádherné pláži, kde bylo jen pár bláznů jako my, jsme přespali v altánku, který v sezóně sloužil jako bar. Několik kilometrů se popovezli po pobřeží na korbě náklaďáčku do osady, kde silnice končila a dál šlapali nádherným divokým lesem a roklemi.

Stopem a autobusem jsme přejeli přes Kaš na Olympos (vesnička Cirali). Několik dní jsme relaxovali na místní pláži, trhali pomeranče a prolézali místní ruiny. Na Khimaire jsme strávili magickou noc s „hořícími skalami“. Prošli další část krásné horské stezky a dostopovali do Antalye. Spali jsme na plážích i v lesích.

Aleš Ali Podivínský

Pražské zahrady, zastavení padesáté sedmé – bývalý park Švermovy sady

Toto novodobě upravené torzo městského veřejného parku najdeme
v Praze 8 u Muzea hlavního města Prahy, mezi ulicemi
Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov, nedaleko metra Florenc,
trasa B a C. Park přišel o své jméno. Pod názvem Švermovy sady na
něj vzpomínají už jen pamětníci.


Toto novodobě upravené torzo městského veřejného parku najdeme v Praze 8 u Muzea hlavního města Prahy, mezi ulicemi Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov, nedaleko metra Florenc, trasa B a C. Park přišel o své jméno. Pod názvem Švermovy sady na něj vzpomínají už jen pamětníci. Parčík má výměru 0,9 ha, řadí se k nejmenším parkům v Praze a leží v nadmořské výšce 190 metrů. Neslouží k odpočinku nebo pobytu, je pouze průchozí a pěší spojnicí. Jeho polovina představuje předprostor muzea.

Park byl vybudován v letech 1880 až 82. V letech 1896 až 1898 byla v parku postavena honosná novorenesanční stavba muzea. Otcem ideového návrhu byl Antonín Wiehl, plány pro stavbu udělal architekt Antonín Balšánek. Roku 1974 byla postavena severojižní magistrála a díky ní se rozloha parku výrazně zmenšila. Zmenšování tím pouze započalo. Další část parku byla ukrojena pro výstavbu metra B, stanice Florenc a poslední část zelené plochy zabralo v 90. letech místo pro provozovnu rychlého občerstvení Mc Donald.

Z původního parku, kde kdysi byl bazén s vodotryskem, okrouhlý rozměrný záhon, pomník na počest padlých vojáků a socha českého lva, zbylo jen torzo, v němž nelze najít nic z původní kompozice. Zůstala jen osová přístupová cesta k budově Muzea. Na straně cesty jsou umístěny dvě mozaiky z oblázků a podél cest je z obou stran záhon růží. Jsou lemované stříhaným plotem ze zimostrázů. Středem parčíku vede asfaltová spojnice Tišnova se stanicí metra Florenc, ve spodní části je umístěn objekt vyústění klimatizace metra, okolo je travnatá plocha s několika stromy.

Socha Českého lva, která zde kdysi stála je nyní instalována v Chotkově ulici na Hradčanech v ostré zatáčce silnice naproti Jelenímu příkopu. Sochu kdysi pro Švermovy sady zhotovil Josef Max. Při stavbě magistrály byla přenesena na novoměstské hradby a v 60. letech sem do zatáčky. Je to heraldický dvouocasý lev s českou královskou korunou na hlavě a byl vytvořen na podnět hraběnky Elišky Šlikové k uctění památky padlých vojínů při italském tažení 1848 – 1849.

Vypadá to, že park zaniknul a přece je tady. Chodí skrz něj nebo okolo něj stovky lidí denně, ale pokud si zadáte jeho název na mapy.cz, objeví se hláška: Pro zadaný dotaz nebylo nic nalezeno. Praha je živý organismus, některé parky zanikají a vzpomenou si na už jen pamětníci, jinde se rodí a vznikají nové…ty, které budou znát naše děti.

Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafili­pova.ic.cz

Karlovy Vary – pramen krásy, zdraví a překvapení

Kdysi dávno, v dobách, kdy hluboké lesy byly ještě plné
loupeživých rytířů a divoké zvěře, vládl naší zemi císař Karel.
A protože panovníků téhož jména bylo více, zván byl Čtvrtým. Jeho
jméno si až příliš často spojujeme pouze s Univerzitou, či hradem
Karlštejn. A přesto stál podle pověsti u zrodu města, které lze
dodnes obdivovat a které na rozdíl od mnoha jiných míst vzkvétá natolik,
že by i sám Karel IV. byl nadmíru spokojen.

Kdysi dávno, v dobách, kdy hluboké lesy byly ještě plné loupeživých rytířů a divoké zvěře, vládl naší zemi císař Karel. A protože panovníků téhož jména bylo více, zván byl Čtvrtým. Jeho jméno si až příliš často spojujeme pouze s Univerzitou, či hradem Karlštejn. A přesto stál podle pověsti u zrodu města, které lze dodnes obdivovat a které na rozdíl od mnoha jiných míst vzkvétá natolik, že by i sám Karel IV. mohl být nadmíru spokojen.


Snad byl tehdy krásný a slunečný den. Jako stvořený pro lov a projížďku v lesích mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by přinesl něco jiného, než radost z ulovené zvěře a večerní hostinu na počest císaře. Život však mnohdy přináší události, které mohou ovlivnit nejen nás samotné, ale rovněž osudy nespočetných generací, které přijdou po nás. A tehdy jeden z takových okamžiků nastal. Lovecký pes císařovy družiny se v honbě za zvěří propadl do jednoho z pramenů s horkou vodou a jeho bolestné vytí přilákalo lovce. Všichni byli nesmírně překvapeni nečekaným objevem a hříčkou přírody, kterou do té doby neznali. Ale císař velmi rychle rozpoznal léčivé účinky pramene na své bolavé noze a tak okamžitě rozkázal místo osídlit a kolem pramene zřídit domy.

Písemné dokumenty udávají, že 14. srpna 1370 Karel IV. udělil tomuto místu svobody a práva, jakých v té době požívalo blízké královské město Loket. O výsadním postavení Karlových Varů jakožto lázní svědčí i početná privilegia, průběžně potvrzovaná panovníky Čech až do roku 1858.


Rozvoj lázní zejména po stavební stránce, byl koncem 16. a začátkem 17. století neblaze ovlivněn dvěma živelnými pohromami. Dne 9. května 1582 byly Karlovy Vary zasaženy velkou povodní a 13. srpna 1604 bylo město pohlceno požárem, při němž ze 102 domů jich 99 shořelo. Ani třicetiletá válka se zdejšímu kraji nevyhnula bez následků. V jejím průběhu bylo město několikrát vystaveno řádění vojsk, požárům, nemoci a hladu. Návštěvnost lázeňských hostů klesala a tím i celková hospodářská prosperita. To vedlo k tomu, že si karlovarští museli hledat vedle lázeňství i jiné zdroje obživy. Tak došlo v 17. století postupně k rozvoji typických karlovarských řemesel – cínařství, puškařství, jehlářství a nožířství. Výraznější oživení lázeňského života nastalo až koncem 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora. Velkou propagací byly pro Karlovy Vary dva lázeňské pobyty ruského cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.

Téměř do konce 17. století si Karlovy Vary zachovaly svůj sevřený gotický ráz s městskými branami a těsnou zástavbou kolem Vřídla. Na pravém břehu Teplé nad Vřídlem stál pozdně gotický kostel Maří Magdaleny, prvně zmiňovaný roku 1485. Domy zde byly většinou se šindelovými střechami.

Osmnácté století přineslo vřídelnímu městu dlouhá desetiletí rozkvětu a slávy. Roku 1707 potvrdil císař Josef I. Karlovým Varům všechna privilegia, přičemž je výslovně označil za královské svobodné město. V první polovině 18. století se Karlovy Vary těšily přízni Habsburků, zejména císařovny Marie Terezie. Městská rada vydala roku 1719 zvláštní městské zákony, jimiž se do detailů řídil veškerý život lázní. Roku 1711 byly na místě dnešního Mlýnského pramene vystavěny Mlýnské lázně, první veřejný lázeňský dům v Karlových Varech. V roce 1717 měly lázně již svou první skromnou divadelní scénu.


Slibný rozvoj lázní v l. polovině 18. století byl však 23. května 1759 přerušen katastrofálním požárem, který zničil 224 domů. Následky požáru však byly v poměrně krátké době překonány. Následná výstavba města po požáru byla prováděna plánovitě a velkoryse. Namísto původních hrázděných staveb byly budovány kamenné domy s více patry, s bohatými štukovými fasádami a kryté prejzovými střechami. Nebyly již obnoveny původní městské brány, které brzdily rozrůstání města.

Nejvyhledávanějším společenským střediskem šlechty se koncem 18. století stal Český sál, který roku 1775 zakoupil cukrář Johann Georg Pupp a položil tím základ k rozvoji největšího karlovarského restauračního a hotelového provozu Grandhotel Pupp. Společnost scházející se v Karlových Varech v 18. a na počátku 19. století získávala stále více mezinárodní charakter. Vedle aristokracie se k Vřídlu ráda sjížděla i evropská kulturní elita. Návštěvy vynikajících osobností jsou tradičním specifikem Karlových Varů a výrazně poznamenaly kulturní dějiny města.

Poslední třetina 19. století byla pro Karlovy Vary obdobím rozsáhlých stavebních prací a budování moderních lázeňských objektů. Tato výstavba dala městu jeho dnešní architektonickou tvářnost, nesoucí výraznou pečeť historismu a secese. Vznikly tak vlastně v pořadí již čtvrté Karlovy Vary, jejichž krásu obdivujeme dodnes. První, gotické a renesanční město zaniklo požárem roku 1604. Barokní Karlovy Vary poničil požár roku 1759.

První světová válka znamenala tečku za vzestupnou křivkou vývoje vřídelního města, byla koncem tzv. starých dobrých časů spjatých s duchem rakousko-uherské monarchie. Narušila příliv lázeňských hostů a tím vážně ochromila celý život Karlových Varů. Po první světové válce byl sice karlovarský lázeňský život rychle obnoven, město však už zdaleka nedosáhlo předválečné návštěvnosti.

A jak je to s městem Karlových pramenů dnes? Dle mého soudu není v České republice místo, kde by na tak malém prostoru bylo soustředěno takové množství nádherných domů, parků a míst k odpočinku. Je sice pravdou, že číšníci v restauracích budou možná poněkud překvapeni, když s nimi budete komunikovat česky a oni tak alespoň na chvíli budou moci odložit naučené fráze v ruštině. Ale co na tom, nebyly snad Karlovy Vary v celé své historii přeci jen více nadnárodním, než ryze národním územím?

Ve zbytku naší republiky jste mnohde obsluhování rusky mluvícími spoluobčany, zde se naopak obsluhovat nechají. A ačkoliv jsou zde k vidění nápisy v ruštině, nemáte pocit, že by jste překročili hranice směrem na východ. Naopak, Karlovy Vary hovoří mnoha jazyky a věřte mi, že ten nejdůležitější a nejhlasitější, je krása, nádhera a výstavnost.

Nenechte si ujít procházku podél řeky od Alžbětinských lázní směrem ke Grand hotelu Pupp. Míjet budete nejen architektonické skvosty secesních domů, ale rovněž mnohé parky a ani se nenadějete a před vámi se otevře pohled na Mlýnské lázně s kolonádou připomínající Berniniho sloupořadí na náměstí sv. Petra v Římě. Ochutnejte pár doušků z léčivých pramenů a připojte se tak k jeho objeviteli Karlu IV.

Když už si budete myslet, že od Grand hotelu Pupp nelze jít dál, jen pár kroků od něj je lanová dráha na Vyhlídku Diana. Nechte se vyvézt za pouhých 36,– Kč a z krásné rozhledny můžete obdivovat nejen Karlovy Vary samotné, ale zejména rozlehlost lesů všude kolem. A pokud se rozhodnete vrátit se do města pěšky, nabízí se vám nepřeberné množství stezek a cestiček, které vás osvěžujícím lesem dovedou zpět.

Budete-li mít štěstí, narazíte stejně jako já na skutečně úchvatný pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla, postaveného v roce 1898, jemuž byl vzorem kostel nedaleko Moskvy. A možná stejně jako já, přijdete ve správný čas a v jeho prostorech bude právě probíhat křest malých dětí za zpěvu pravoslavných chorálů. Krásu architektury tak doplníte o duchovní rozměr a když se pak budete s Karlovými Vary loučit, bude vaše srdce i duše naplněna po okraj.

Pokud tedy budete přemýšlet o vhodném tipu na výlet, zkuste Karlovy Vary. Rozhodně nebudete litovat.

Prázdninová pohoda na festivalech pod širým nebem

Kde jinde se vám podaří vidět hned několik hudebních hvězd za skvělou
cenu? Jedině na letních open-air festivalech! Vyberte si oblíbené interprety
a ponořte se na pár dnů do světa, kde vládne uvolněná atmosféra a
především hudba všech žánrů.

Kde jinde se vám podaří vidět hned několik hudebních hvězd za skvělou cenu? Jedině na letních open-air festivalech! Vyberte si oblíbené interprety a ponořte se na pár dnů do světa, kde vládne uvolněná atmosféra a především hudba všech žánrů.

7. ročník festivalu Colours of Ostrava ovládne od 10. do 13. července 2008 centrum Ostravy. Největšími hvězdami jsou vedle irské zpěvačky Sinéad O´Connor také britské elektronické duo Goldfrapp nebo švédští Koop. Návštěvníci opět budou moci využít výhod Colours Plus. To přináší zvýhodněné vstupné do kulturních institucí nebo slevy na dopravu. Vstupenky: 1090 Kč předprodej, na místě 1200 Kč. (www.colours.cz)

Největší mezinárodní rockový open-air festival v Česku, MASTERS OF ROCK 2008, proběhne ve dnech 10.–13. 7. 2008 ve Vizovicích. Headlinery tohoto ročníku jsou britští Def Leppard a finská Apocalyptica. Neobvyklé spojení žánrů nabídne společný koncert české kapely Arakain s Plzeňskou filharmonií. Vstupenky v předprodeji stojí 1050 Kč. (www.masterso­frock.cz)

O2 Sázavafest v Kácově uvítá od 31. 7. do 3. 8. 2008 plejádu zahraničních hvězd, i letos s důrazem na multižánrovost festivalu. Představí se například R´n´B zpěvák Sean Kingston, který do České republiky zavítá vůbec poprvé, jamajští ska mazáci The Skatalites, taneční Sister Bliss, početná britská formace Transglobal Undergroud, legendární německá elektronická kapela Camouflage, reggae zpěvačka Yaz Alexander a stovky dalších zahraničních i domácích umělců. Vstupenky do konce června stojí 890 Kč a v den konání pak 1100 Kč. (www.sazavafes­t.cz)

Dvanáctý ročník nejpopulárnějšího tanečního festivalu Summer of Love se letos koná 16. 8. na Dostihovém závodišti v Pardubicích. Na 7 pódiích se představí přes 80 vystupujících, světových hvězd a headlinerů, stejně jako nových talentů. Na hlavním podiu budou přivádět publikum k varu např. Stereo MCs, ranní set s východem slunce bude v režii DJe Rushe. Vše podpoří velkoplošné projekce, lasery a především kvalitní zvuk. (www.summeroflo­ve.cz)

Hip Hop Kemp zve do Festival parku v Hradci Králové příznivce hip hopu ve dnech 22.– 24. 8. 2008. Největší hiphopový festival v Evropě přivítá hvězdy The Roots, Pharoahe Monch, Atmosphere nebo britského rappera Kano. Těšit se můžete na 400 vystupujících z celého světa, unikátní helikopter show a šest hudebních stagí. Mezi jednotlivými vystoupeními si můžete odpočinout v příjemném loungi nebo se vykoupete v rybníce. Vstupenky pořídíte do konce července za 950 Kč. (www.hiphopkem­p.cz)

Další hudební festivaly:

Creamfields Central Europe: Břeclav 12. 7. 2008 (www.creamfiel­dscentraleuro­pe.eu)

Mighty Sounds: Tábor 18.–20. 7. 2008 (www.mightysou­nds.cz)

Folkové prázdniny: Náměšť nad Oslavou 19.–26. 7. 2008 (www.folkovepraz­dniny.cz)

Benátská noc: Malá Skála 25.–27. 7. 2008 (www.benatska­noc.cz)

Prázdniny v Telči: 25. 7. – 10. 8. 2008 (www.prazdninyv­telci.cz)

Hradhouse Boskovice: 9. 8. 2008 (www.hradhouse­.cz)

Vizovické trnkobraní: 15.–17. 8. 2008 (www.vizovicke­trnkobrani.cz)

Trutnov Open Air Music Festival: 21.–24. 8. 2008 (www.festival­trutnov.cz)

Semtex Culture: Brno 29. 8. 2008 (www.semtexcul­ture.cz)

Užitečné informace:

Vstupenky na všechny festivaly zakoupíte v předprodeji na www.ticketpro.cz, www.ticketpor­tal.cz nebo www.ticketstre­am.cz Nákupem v předprodeji ušetříte stovky korun.