Děti jsou i přes nedostatek vybavení a nevyhovující podmínky
šťastné a vděčné, že mohou vůbec do školy chodit. Jejich nadšení bylo
veliké, když se dozvěděly, že jejich fotky budou na českých stránkách.
Mnoho dětí stále nemá příležitost chodit do školy.
Mwiramwanki primary school je oficiální název základní školy ve východní Keni, v Meru. Je to škola státní, to v Keni znamená, že sem chodí hlavně chudší děti. Kdo si může dovolit školu soukromou, dá jí určitě přednost. Děti v této škole jsou závislé na sponzorské pomoci. Charita v Keni sponzoruje lavice a další nábytek a potřeby k učení, charita z Británie sponzoruje hygienické potřeby a soukromá osoba v Keni sponzoruje obědy pro děti a učitele. Rodiče dětí, kteří mohou finančně přispět, se podílejí například na vyslání učitelů na konference.
Výuka začíná stejně jako u nás v 8.00 hodin a končí okolo 17.00 hodin. Děti si nosí svačiny z domova, ty nejchudší někdy trpí hladem, protože třeba zrovna nemají doma nic, co by si mohly přinést. Ráno začíná nástupem všech tříd před školou. Děti zpívají, následuje modlitba a různá oznámení školy. V pondělí a v pátek se vyvěsí národní vlajka. V Keni se mluví swahili a anglicky. Tyto dva jazyky jsou úřední, ale existuje tu mnoho dalších kmenových jazyků.
Prázdniny má škola v dubnu a srpnu, ale ty velké dvouměsíční jsou v listopadu a prosinci kvůli období dešťů a špatné dostupnosti školy. Cesty jsou většinou rozmáčené a rozbahněné. Děti jsou i přes nedostatek vybavení a nevyhovující podmínky šťastné a vděčné, že mohou vůbec do školy chodit. Jejich nadšení bylo veliké, když se dozvěděly, že jejich fotky budou na českých stránkách. Mnoho dětí stále nemá příležitost chodit do školy.
Nedávno škola přijala dívku, které je 13 let. Je negramotná, takže musí začít úplně od začátku učit se číst, psát, počítat. Pochází z velmi chudé rodiny a její rodiče si nemohou dovolit koupit jí ani uniformu, takže se učitelský sbor složil a uniformu jí koupili. Uniformy se liší barvou podle různých škol. V posledních týdnech škola zavedla výuku pro hůře se učící děti. Bylo nutné otevřít samostatnou třídu, aby tyto děti nebrzdily další spolužáky ve výuce, protože sami potřebují speciální a individuální péči.
Ráda bych využila této příležitosti k tomu, aby se ozvali případní zájemci o malé dárky těmto dětem. Ať už by se jednalo o obnošené šatstvo nebo použité hračky, se kterými si už vaše děti nehrají. Kontakt na vedení školy: ikiara62 (at) gmail.com. Děkujeme předem.
Hlavním motivem letošního Festivalu ProTibet je stáří – důležitá
etapa v lidském životě. Proto také výtěžek festivalu věnují
organizátoři z ostravského MOSTu na podporu tibetských seniorů,
zejména na lékařskou péči a zlepšení jejich životních podmínek.
Hlavním motivem letošního Festivalu ProTibet je stáří – důležitá etapa v lidském životě. Proto také výtěžek festivalu věnují organizátoři z ostravského MOSTu na podporu tibetských seniorů, zejména na lékařskou péči a zlepšení jejich životních podmínek. Největším dílem se bude na výtěžku podílet benefiční představení příbramského divadla A. Dvořáka „Hrdý Budžes“, které proběhne ve spolupráci s DKMO a.s.
Letošní rok 2016 je však také rokem olympijským. Můžeme si tak připomenout XXIX. olympiádu v Pekingu v roce 2008, kterou Čína získala veřejnými přísliby ohledně zlepšení na poli lidských práv. Nenaplněné naděje přinesly Tibetu tragický fenomén sebeupalování Tibeťanů. Tomuto tématu se věnuje první výstava v České republice s názvem Plameny v tichu. Vernisáže se zúčastní i ctihodný Thupten Wangchen, člen parlamentu tibetské exilové vlády, se kterým bude následně probíhat beseda.
Cílem neziskové organizace MOST, o.p.s. je podpora vzdělanosti a zlepšování životních podmínek lidí žijících v Tibetu a indickém exilu. Pomáhá dětem, mnichům, nomádským rodinám a starým lidem bez rodin formou adopce na dálku. Zabývá se rozvojovou pomocí, staví školy a podporuje řemeslné tradice. Od roku 2006 do roku 2015 se podařilo na jejich projekty v Indii a Tibetu získat od dárců přes 15 milionů korun. Díky tomu podpořili více než 3 800 lidí.
Více informací o festivalu a jeho programu naleznete na www.protibet.cz.
Na závěr 15 sekundové video – mniši se umí bavit v Himálajích třeba na účet aktuální kauzy Opencard.
Patříte-li k těm cestovatelům, kteří nemají příliš rádi zimu,
ale přesto byste v zimě chtěli někam vyrazit, otevírá se vám řada
možností, kde můžete zimní dovolenou strávit. Za teplem, krásným mořem,
čistými plážemi se vypravte do Egypta. Dovolenou si vychutnáte za
příznivé ceny, z Prahy se do cílové destinace dostanete pohodlně
přímým letem za 4 hodiny.
Patříte-li k těm cestovatelům, kteří nemají příliš rádi zimu, ale přesto byste v zimě chtěli někam vyrazit, otevírá se vám řada možností, kde můžete zimní dovolenou strávit. Za teplem, krásným mořem, čistými plážemi se vypravte do Egypta. Dovolenou si vychutnáte za příznivé ceny, z Prahy se do cílové destinace dostanete pohodlně přímým letem za 4 hodiny.
O nic se nestarejte
Cestovní kanceláře svým klientům nabízí řadu zájezdů do Egypta, společně s nimi škálu fakultativních výletů, služby delegáta a pomoc při vyřízení vízové povinnosti. Takto se pro vás cestování stane příjemným a bezstarostným zážitkem, v porovnání s tím, kdybyste se do Egypta vypravili na vlastní pěst. Pokud patří mezi ty, kteří se rozhodují na poslední chvíli, vyberete si jistě z řady last minute zájezdů do Egypta. Cenu zájezdů pořídíte do 10 000 Kč na osobu.
V zimě se v Egyptě teplota vzduchu pohybuje mezi 20 až 25 °C, teplota moře se drží nad 21 °C. Zimní Egypt si oblíbí milovníci potápění a šnorchlování. Toto období je vůbec tím nejvhodnějším na návštěvu památek. Mezi nejoblíbenější letoviska dovolené u moře patří nejjižnější Marsa Alam, severnější Hurghada a Safaga.
Praktické rady na cestu
Vyvážet se ze země v žádném případě nesmí nezpracované zlato, škeble, mušle, koráli, části památek a některé druhy léků. Dovážet je naopak přísně zakázána dětská pornografie, jakékoli potraviny, zbraně a alkohol. Vízum obdržíte při dovolené s cestovní kanceláří přímo na letišti za 740 Kč na osobu (poplatek činí 25 USD). V zemi se platí egyptskou librou (EGP), jejíž jednotkou jsou piastry (PT; 1 EGP = 100 PT). V hotelu můžete platit kartou, avšak na tržištích a v běžných obchodech budete tuto měnu potřebovat, stejně jako v případě, že se vydáte výletní lodí po Nilu. Peníze směňujte pouze v označených směnárnách nebo v hotelech. Při běžné dovolené nemusíte absolvovat žádná povinná očkování, avšak je dobré nechat se pro jistotu očkovat proti tetanu, žloutence typu A+B, meningitidě A+C a tyfu. Cena jídla v restauraci je v Egyptě ve srovnání s ostatními zeměmi velice nízká. Pro čtyři osoby v průměrné restauraci zaplatíte do 30 USD za večeři. Zjistěte si ceny potravin a upomínkových předmětů, jelikož v Egyptě se zcela běžně o ceně čehokoli smlouvá, a mohli byste si za potraviny nebo suvenýry zbytečně výrazně připlatit.
Cestujte i na dovolené
Z fakultativních výletů se nabízí návštěva hlavního města Káhiry. Program v sobě zahrnuje vstup do Egyptského muzea, kde je schován Tutanchamonův poklad, prohlídku mešity Amr Ibn El-As a alabastrové mešity Muhammada Alího. Hrobky faraonů Staré říše ukrývají velkolepé pyramidy v Gíze.
Náboženské chrámy a starobylé památky nabízí turistům město Karnak. Uvidíte zde sochy Ramesse II. a dva obelisky královny Hatšepsut. Celých 700 kilometrů od Káhiry se nachází město Luxor. Centrum paláců návštěvníky uchvátí Amonovým chrámem a v Muzeu Luxor naleznete původní exponáty z dob Achnatona. V Údolí králů je umístěno 37 hrobů vysokých hodnostářů a 25 královských hrobů. Mezi nejznámější pohřbené panovníky patří Tutanchamon, Ramesse II. a Thutmose I. V těsné blízkosti je umístěno Údolí královen, kde bylo zatím objeveno 70 hrobek patřící princeznám, princům a královnám. Mezi nejzajímavější patří hrobka královny Nefertari.
Zajímavosti
Na dně Rudého moře jsou ukryti měkkýši, z jejichž krunýřů se získávala v minulosti purpurová barva. Takto dostalo moře svůj název.
Pro potápění je nejvhodnějším místem letovisko Marsa Alam.
Kvalitní koření zakoupíte ve městě Asuán.
Léky si vezměte s sebou z domova. Při návštěvě lékaře neobdržíte identické medikamenty, které jsou k dostání v České republice, ale mnohdy výrazně silnější.
Faraonova pomsta, tedy silné zažívací obtíže a průjmy, postihuje velké množství turistů. Pijte pouze destilovanou vodu a raději nejezte jídlo z ulice.
„Chamsín“ znamená v překladu „padesát“. Proto tento nepříjemný jarní vítr trvá po padesát dní.
Většina hotelů v zimním období pro větší komfort svých klientů vytápí bazény.
Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí
zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán
je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči.
V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou
odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji.
Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek.
Islamofobie v Evropě zapříčinila, že slovo muslim se stalo synonymem pro slovo terorista. Na světě je okolo 1,6 miliardy muslimů. Mnozí se také mylně domnívají, že muslim je automaticky Arab. Také tomu tak není. Muslimové žijí všude na světě a největší muslimskou zemí je Indonésie, následuje Pákistán, Indie, Bangladéš, Egypt, Írán, Turecko, Nigérie. To jsou země s největším počtem muslimů, ale Islám je velmi rozšířen v mnoha dalších zemí severní Afriky, Blízkého východu a jižní Asie. V Evropě je zemí s největším počtem muslimů Francie.
Islám je náboženství založené na učení proroka Mohamada, který žil v 7. století. Muslimové věří, že Bůh Mohamadovi zjevil Korán, svatou knihu. Ne proto, aby založil nové náboženství, ale proto, aby zlepšil to stávající, které mělo být špatně interpretováno. Muslimové mají povinnost dodržovat 5 pilířů své víry: Věřit v jednoho Boha a v to, že Mohamad je jeho prorokem, modlit se 5× denně, postit se o Ramadánu, dávat almužnu chudým a vykonať pouť do Mekky zvanou hadž.
Mešity jsou nádherné stavby s minarety, odkud se svolávají věřící k modlitbám. Svolává je muezín, ale v dnešní době je jeho hlas většinou přenášen z nahrávky. Před mešitou se věřící musí zout, takže v časech modliteb před nimi uvidíte více bot než u Bati. U mešit jsou vždy umývárny pro rituální očistu před modlitbami. Mešity nejsou pouze pro modlitby, ale také pro odpočinek znavených cestovatelů, kteří mohou spočinout na pohodlných kobercích a rozjímat či meditovat. Vstup je povolen pouze pro muslimy, ale pokud mají turisté zájem podívat se dovnitř, zpravidla nejsou odmítnuti, musí se však dostatečně zahalit. Některé jsou skutečnými architektonickými skvosty, že i nevěřící přijíždějí si je prohlédnout.
Asi dvě nejožehavější otázky, co dostávají muslimové, se týkají zahalování a polygamie. Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči. V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji. Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek. V jižní Asii nebo i v Malajsii se nosí pestrobarevné oblečení se sladěnými šálami či šátky. Zahalování záleží na každém jednotlivci, jeho výchově a prostředí, kde se pohybuje a v neposlední řadě na partnerovi. Pokud muž nemá problém s tím, že žena chodí prostovlasá, pak zahalení není nutné.
Co se týká polygamie – v muslimském světě existuje dodnes. Muslim se může oženit až se čtyřmi ženami. Podmínkou zůstává, že musí zajistit všechny manželky stejným dílem, stejně tak jim věnovat svůj čas. Věno v podobě zlata ke svatbě musí mít pro každou z jeho manželek stejnou hodnotu. Důvody pro druhý či další sňatek mohou být různé. Někdy je to neplodnost první ženy, jindy si to prostě muž může dovolit.
V muslimském světě se stále ještě v hojné míře uzavírají domluvené sňatky. Rodiče a nejbližší příbuzní vybírají pro své děti budoucího partnera, který je většinou akceptován jejich dětmi, neboť rodiče jsou velkými autoritami a myslí to se svými dětmi nejlépe. Často se ženich s nevěstou poprvé setkávají až na svatbě. Někdy se sice vidí už před svatbou, ale za přítomnosti mnoha příbuzných, kdy si toho mnoho neřeknou. Ti šťastnější mají šanci poznat se lépe pomocí kontaktu na sociálních sítích. Největším „trhem“ pro výběr ženichů a nevěst bývají svatby. Rodičové svých ratolestí, které se dostaly do věku na vdávání či ženění, se tu pečlivě rozhlížejí a monitorují si výběr nejlepších „kandidátů“ na budoucí snachu či zetě. Muslimské svatby jsou obrovské a honosné. Hosté se počítají na stovky. Často si rodina nemůže velkou svatbu dovolit, ale pro dojem, který chce udělat, si peníze i půjčí. Většinou i na svatbách se baví ženy a muži zvlášť. Segregace začíná už od školy a pokračuje celým životem.
Alkohol je v Islámu přísně zakázaný. Vše, co je zakázané, je haram. Naopak povolené je halal. Muslimové smí jíst pouze halal maso. V žádném případě to není vepřové, to je přísně zakázané, neboť prase je nečisté. Jenže ani jiné maso, které není halal, by neměl muslim jíst. Halal u masa znamená, že zvíře bylo zabito rituálně, což znamená podříznutím krčních tepen se slovy Allahu Akbar (Bůh je veliký). Tímto se potvrzuje, že zvíře je zabito s Božím souhlasem a určeno k obživě.
Vztah ke zvířatům je u muslimů hlavně užitkový. Domácí mazlíčci to rozhodně nejsou. Neměli by se chovat doma, ale pouze na farmách či zahradách. Pozitivní vztah mají muslimové k ptákům, kteří se berou jako cesta k Bohu. Stejně tak včely.
Muslimové – rodinné vztahy a pohostinnost
Muslimové si zakládají na rodinných vztazích. Rodina se udržuje neustále v kontaktu, a to nejen ta nejbližší, ale veškeré široké příbuzenstvo. Často se navštěvují a dům příbuzných je jejich útočištěm kdykoliv a v kteroukoliv denní či noční dobu. Velká úcta se prokazuje starším lidem. Jsou ctěni a jejich názor má vždy velkou váhu. Mužští členové rodin jsou zodpovědní za ženské členy. Čest žen je čest rodiny a pro rodinu je tím nejdůležitějším, co mají. Ženy a dívky se hlídají, aby nepřišly do řečí a díky nim i celá rodina.
Pohostinnost muslimů vás může přivést až do rozpaků. Pokud navštívíte muslima, pohostí vás těmi nejvybranějšími lahůdkami, napojí vás a nabídne vám i nocleh. Vy budete tím, kdo dostane ty nejvybranější lahůdky, i kdyby se na hostitele nemělo dostat. Pokud vás pozve do restaurace, zcela jistě vás nenechá zaplatit. Bude se s vámi i hádat, aby mohl zaplatit.
Pro muslimy je velmi důležitý jejich vzhled a dojem, jaký dělají na ostatní. Dbají na to, aby byli dobře oblečeni a upraveni. Často a rádi nakupují oblečení. Hlavně na společenské události jako svatby. Tam se každý přijde „blýsknout“. Ženy navštěvují salóny, kde se nechají nalíčit, učesat, případně depilovat. Šaty se nechávají šít dlouho dopředu nebo se kupují v buticích. Nesmějí chybět šperky, které jsou většinou mohutné a čím jich je víc, tím lépe. Dobrým důvodem pro nákupní šílenství, kdy obchodní centra nestačí pobírat zákazníky, jsou muslimské svátky. Hlavním je Eid, který ukončuje postní měsíc Ramadán a trvá po tři dny. Muslimové se navštěvují, hodují spolu, obdarovávají se. Tradicí je, že každý si pro tuto příležitost musí koupit nové šaty. Dětem se rozdávají peníze, tzv. Eidi. Vánoce, jakožto křesťanský svátek, muslimové neslaví.
Reklama:
Navštivte Turecko a poznejte tuto muslimskou zemi všemi smysly!
Další zajimavosti ze života muslimů
Muslimská kuchyně je velmi rozmanitá, protože muslimský svět je opravdu rozmístěn do každého kontinentu. Jedno mají však všechny státy společné. Jejich jídla jsou velmi kořeněná. Koření je pro arabskou a všeobecně muslimskou kuchyni velmi specifické. Koření se prodává vážené na trzích nebo již předem připravené směsi na konkrétní pokrmy.
Smlouvání patří ke každodennímu životu. Pro nás, co jsme zvyklí na pevné ceny, je to možná někdy trochu nepříjemné a zpočátku překonáváme ostych. Většinou však převládne radost z usmlouvané slevy a přijde chuť zkusit to znovu a jít ještě níž. Zásadou číslo jedna je neprojevit o věc zájem, pokud ji skutečně nechcete. Prodavač vás nenechá odejít.
Muslimové jsou hodně pověrčiví. Věří na uhranutí a také černou magii a džiny. Často si pořizují různé amulety, které je mají ochránit od všeho zlého. Uvazují se kolem krku nebo paže. Jsou většinou z kůže a je na nich napsán verš z Koránu. Za nejšťastnější den je považován pátek.
Když budete mít to štěstí a stanete se přítelem muslima, budete mít přítele na celý život, který vás bude brát jako člena rodiny. Vždyť i arabské přísloví, které říká: „Měj s přáteli raději trpělivost, než abys je ztratil,“ říká, že přátelství je velmi ceněno.
Přistáváme na ostrově Sal. Procházím zanedbanou halou. Venku
nevlídné, kamenité kopce. Přemýšlím, jestli zrovna tohle místo je to, co
jsem si chtěl zvolit pro svou zimní dovolenou.
Přistáváme na ostrově Sal. Procházím zanedbanou halou. Venku nevlídné, kamenité kopce. Přemýšlím, jestli zrovna tohle místo je to, co jsem si chtěl zvolit pro svou zimní dovolenou.
Trochu mě povzbuzuje, že nejsem jediný turista, beru zavazadlo a vyrážím vstříc dobrodružství. Venku hraje z nějakého kazeťáku hudba, pokřikují taxikáři, je příjemné teplo a já se dostávám do dovolenkové nálady.
Co jste o souostroví Kapverdy nevěděli
Nebo spíš, co jsem nevěděl já. Ostrovy byly až do 15. století neobydlené. Pak sloužily jako zásobovací stanice námořníkům na cestách do Indie, překladiště otroků a zastávka velrybářů. Po otevření Suezského průplavu už tam moc lodí nezabloudilo a význam ostrovů se ztratil. Ekonomická situace byla natolik špatná, že propuklo několik hladomorů. Samostatnost na Portugalsku získaly Kapverdy až v roce 1975.
Na Kapverdách se mluví kapverdskou kreolštinou a mohu vás ujistit, že jazyk vám bude povědomý, ale rozumět nebudete.
Na ostrovech je fatální nedostatek sladké vody, většina se získává odsolováním mořské, a tak cestou z letiště chvíli přemýšlím, jestli zrovna golfová hřiště jsou tím pravým byznysem.
Proč a kdy Kapverdy navštívit
Kapverdy, v překladu Zelený mys je souostroví s velmi příjemným klimatem a úžasnou sopečnou krajinou. Místní jsou veselí lidé, byť život tam není vždy snadný.
No a pak samozřejmě velmi čisté a příjemné pláže, barevné loďky a reggae až do rána.
Ideální čas je od prosince do dubna, kdy neprší a od Sahary fouká vítr, který potěší blázny do windsurfingu a kittingu.
Ostrov Santiago
Ostrov Sal nepatří k těm nejhezčím a já hned druhý den mizím na Santiago, největší ostrov s největším počtem obyvatel. Na Santiagu na mne konečně dýchne africká kultura plnou silou. Stařenky nesoucí náklad na hlavě, bosky, švitoří nesrozumitelnou hatmatilkou a zubí se na všechny ostatní.
Cidale Velha je starodávnější a Praia modernější město na ostrově. Na tržišti si dávám polévku a nějaké ostré masové válečky. Všude se prodává papaya, mango a další ovoce, které sice neznám, ale chutná skvěle.
Vnitrozemí ostrova je kopcovité, zelené a zemědělsky využívané. Pár dalších dní trávím touláním se po okolí. Bloudím několikrát, ale díky tomu navštívím několik malých zemědělských komunit na konci slepých cest. Pro místní děti jsem atrakcí.
Ohnivý ostrov Fogo
Po čtyřech dnech se přesouvám na Fogo. Ostrov zvaný Ohnivý. Přestože Kapverdy jsou celé sopečného původu, právě tady je jediná činná sopka. Její kónický tvar tyčící se uprostřed ostrova mě přitahuje tak, že neodolám a s pomocí místní malé cestovky lezu až ke kráteru. Což se s odstupem času ukázalo jako nejlepší část výletu.
Sponzorem tohoto článku o Kapverdách je , kde je možné zájezdy na Kapverdy pořídit, a to i v rámci nabídky Last minute.
Zbytek pobytu se už spíš trochu válím na pláži, zpět na ostrově Sal. Samotný rezort je značně opršelý, ale pláž Santa Maria má vše, co potřebuju – písek, slunce, opalující se holky a půjčovnu windsurfu.
Kapverdy opouštím nakonec docela nerad, je to moc hezký kousek Afriky uprostřed oceánu.
Maroko? To je samá poušť, ne? Slyšel jsem dostkrát. Ne. Maroko, to je
pestrá a různorodá krajina a písečnou poušť aby tam člověk pohledal.
A přesně to jsme měli v plánu pro následující dny.
Maroko? To je samá poušť, ne? Slyšel jsem dostkrát. Ne. Maroko, to je pestrá a různorodá krajina a pravou písečnou poušť aby tam člověk pohledal. No a přesně to jsme měli v plánu pro následující dny.
Pláže, mohutné hory Atlasu se čtyřtisícovkou Toubkal, zelené oázy, hluboké lesy, skalní města roztodivných tvarů všech odstínů hnědé, pitoreskní města dohromady tvoří bezpochyby ideální cestovatelský mix. Rozhlehlé pouště jsou vyprahlé kamenité pustiny a klasická písečná poušť je jen na několika místech v omezené rozloze. A to jsme museli vidět.
Merzouga
Duny v Maroku jsou hlavní turistická atrakce a klíčový zdroj peněz, takže nebyl problém se dostat do malé osady Merzouga, kde je jen několik hotelů a velbloudů osedlaných pro turisty. Kamenitá pustina tam plynule přechází až do několik desítek metrů vysokých dun. Ubytováváme se a jdeme na první průzkum. Písečné duny jsou přesně jak jsme si představovali – žluté, sypké, horké a za chvíli jsme je měli i v trenýrkách.
Jako si v Las Vegas zajdete do kasína, v Maroku se musíte projet na velbloudech. Není poušť jako poušť. Všichni víme, že je to turisťárna, a možná nám je těch velbloudů i trochu líto, když je vidíme zaparkovaný se svázanýma nohama, ale ve finále tak člověk okusí aspoň trochu té berberské romantiky. Jdeme dva a průvodce. Mluví anglicky a pořád a pořád vykládá. Dozvídáme se spoustu věcí ze života v pustině. Možná doufá, že si pro jeho neustálé drmolení nevšimneme, že trasu o trochu zkracuje.
Poslední večer se začíná dít něco divného. Je zataženo, chladněji než doposud. Jdeme spát. Ráno nás budí bubnování na střechu. Chvíli trvá, než přinutíme mozek připustit, že prší. Jdeme ven. Venku leje jako z konve a majitel hostelu radí, že jestli chceme dnes odjet, že máme jet co nejdřív, poněvaž v pozdějších hodinách hrozí povodeň.
Chvíli si pohráváme s myšlenkou, že uvíznout na poušti kvůli povodním může být docela sranda, ale pak vítězí opatrnost a další dodávkou jedeme pryč. Na cestě už jsou hluboké kaluže. Máváme zmoklým velbloudům a těšíme se někam do sucha.
Miliony poutníků se každoročně vydávají na pouť do Mekky zvanou
hadž. Hadž je jedním z pěti pilířů Islámu a každý muslim by ho
měl aspoň jednou za život vykonat. Mekka je rodištěm proroka Mohameda. Po
vykonání pouti hadž se smývají všechny hříchy, které muslim až do té
doby spáchal. Mekka samotná je tím známa po celém světě. Ale jak to
vlastně vypadá v samotném městě?
Pouť muslimů do svatého města
Miliony poutníků se každoročně vydávají na pouť do Mekky zvanou hadž. Hadž je jedním z pěti pilířů Islámu a každý muslim by ho měl aspoň jednou za život vykonat. Mekka je rodištěm proroka Mohameda. Po vykonání pouti hadž se smývají všechny hříchy, které muslim až do té doby spáchal. Mekka samotná je tím známa po celém světě. Ale jak to vlastně vypadá v samotném městě?
Pravdou je, že jako celá Saúdská Arábie je Mekka velmi horkým místem na zemi. Obyvatelé, pracovníci z jiných zemí i samotní poutníci proto většinu času tráví v klimatizovaných domech, hotelích, autech. Teploty kolem 45 stupňů jsou tu na denním pořádku. Saúdská Arábie není turisty příliš navštěvována pro svá velmi přísná islámská pravidla.
Vstup pouze pro muslimy
Při příjezdu do města vás uvítá obrovský nápis „vjezd povolen pouze pro muslimy“ a šipka k objezdu města vpravo pro nemuslimy. V samotném městě vyrostla spousta nových hotelů, aby mohly pojmout všechny poutníky, kteří se sem sjíždějí z celého světa. Podle oficiálních údajů jich je každoročně okolo třech milionů.
Uprostřed města je velká mešita al-Masjid al-Haram se sedmi minarety, která je tím nejdůležitějším místem. Působí opravdu skvostně. Uprostřed této mešity se nachází krychlovitá stavba Kaaba, nejposvátnější stavba postavená Abrahamem. V ní se nachází černý kámen-meteorit. Podle tradičního islámského práva nesmí žádný nevěřící vstoupit na půdu Mekky a ani se zdržovat v její blízkosti po dobu delší než tři dny. Porušení tohoto se trestá smrtí.
Očista před cestou
Věřící se na cestu dlouho připravují. Měli by před ní očistit své tělo i mysl. Rituál posvátné pouti je daný a neměnný po celá staletí. Každý muslim musí sedmkrát Kaabu obejít, dotýkat se jejích zdí, líbat její kameny, rituálně postát na planině Arafát, kamenovat satana v Mina, obětovat ovci nebo kozu. Přitom by měl mít na sobě bílé roucho skládající se ze dvou kusů nesešité látky. Žádný make up ani parfém není povolen. Islám nevyžaduje, aby se poutníkem stal člověk bez prostředků nebo nemocný. Nemocní lidé mohou za sebe poslat prostředníka, pokud si to mohou dovolit.
Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.
Cestování po Saudské Arábii
Pokud se do Saúdské Arábie přece jen z jakéhokoliv důvodu vypravíte, dávejte pozor na úpal, dehydrataci či spálení kůže. Služby jsou na velmi dobré úrovni, ale nečekejte nic levného. Alkohol je v zemi přísně zakázán. K pití dostanete většinou ovocné drinky a velmi silnou arabskou kávu. Ve 14. století se právě tady začala pít káva dovážená z Jemenu. Vznikaly tu první kavárny. Slovo káva pochází z arabsko-tureckého názvu kahve, což znamená omamný nápoj.
Nejčastěji se tu jí jehněčí a kuřecí maso, hovězí je spíše výjimkou. Vepřové je přísně zakázané. Kuchyně je velmi kořeněná. Ke každému jídlu se podává arabský chléb pitta. Nejznámějším jídlem je hummus, který se skládá z rýže, čočky a kuřecího masa.
Pokud budete řídit vůz, buďte velmi opatrní. Pro dopravní nehodu můžete skončit ve vězení. Autobusová doprava není moc rozšířená, ale neustále se zdokonaluje. V autobusech jsou sekce pouze pro ženy, aby nebyly obtěžovány muži. Když se rozhodnete vzít si taxi, je dobré si cenu předem domluvit. Taxi jsou předražené a nemají taxametry. Bezpečnost je velmi vysoká. Kriminalita téměř neexistuje.
Na ulicích je skritně vyžadováno oblečení, které zahalí celou postavu. Ženy nosí abayi, ke které se automaticky prodává šátek ve stejném stylu a ladící k šatům. V obchodních domech se však prodává evropské oblečení a ženy nakupují v obchodech zvučných jmen jako Prada, Gucci, Yves St. Laurent, Hugo Boss. Dají se koupit i levnější značky jako Gap, HM, American Eagle, Zara. Toto oblečení nosí pouze doma za pečlivě zavřenými dveřmi veřejnosti. Pokud do domu vstoupí cizí muž, žena se zahalí stejně jako na ulici.
Ramadán v arabské zemi
Během postního měsíce ramadánu je v Saúdské Arábii všechno vzhůru nohama. Den se mění v noc a město je téměř vylidněné a poklidné, jak se každý, kdo může, snaží spát. Opakem je noc, kdy všechno ožívá. Po setmění si Saúdové dopřávají a hodují, protože po celý den hladověli. Obchody jsou otevřené do 3,00 ráno. Pracovní doba je po tento celý měsíc zkrácena a přizpůsobena tomu, aby lidé měli možnost ramadán držet. Ve dne se o ramadánu nesmí nic jíst ani pít, ani provozovat sex. Půst o ramadánu má muslimům přiblížit pocity hladovějících a přimět je nezůstat lhostejnými a rozdávat almužny. Všichni jsou v tom čase velmi štědří a nikdo nehladoví. Bohatí lidé pořádají velkolepé hostiny pro celé mešity, kam se scházejí chudí lidé.
Saúdové jsou většinou velmi milí, slušní a mají velmi vytříbený smysl pro humor. Existují tu ovšem jistá specifika známá z arabských států jako, že nikdo nechodí včas na schůzky, čas je relativní a co není urgentní se odkládá, zítra je taky den. Lidé pracují, aby zabezpečili své rodiny, ale práce je tu jaksi pozvolnější. Nikdo příliš nespěchá, nestresuje se. Životní styl zdá se být rozumější než v uspěchané Evropě, kde jsou všichni neustále pod tlakem a ve spěchu i jí.
V USA jsem byl již několikrát a vždy je dovolená v Americe
úžasná. Není to jen architektura, ulice a auta jako z filmů, ale
i velmi otevření přívětiví a nápomocní Američané.
V USA jsem byl již několikrát a vždy je dovolená v Americe úžasná. Není to jen architektura, ulice a auta jako z filmů, ale i velmi otevření přívětiví a nápomocní Američané. Američané obecně jsou velmi přátelští lidé a říká se, že v New Yorku tak hodní lidé zase nejsou. Že si tam každý hledí svého. Kamarád mi říkal, že v New Yorku jsou zřejmě nejvíce nepříjemní lidé z celých Spojených států. Mně však přišli i tak jedni z nejpozitivnějších lidí, které jsem kdy potkal.
Moje první cesta do New Yorku byla motivována touhou prožít něco nového. Bylo mi 25 let, když jsem se rozhodl, že se sám podívám do tohoto města kultury a financí. Podle mě hlavního města světa.
Chcete se levně dostat do Ameriky? Na webu „Levnocestovani.cz“ http://levnocestovani.cz/ najdete super levné letenky do New Yorku a dalších velkých amerických měst. Web nabízí výhodné ubytování a levné last minute zájezdy, se kterými ušetříte značnou sumu peněz ještě před nástupem do letadla. Mrkněte se na výhodné letenky tam, kam potřebujete.
Pamatuji si přesně ten moment, kdy jsem doma v kuchyni zavíral skříňku digestoře, ze které jsem si vytáhl skleničku a pomyslel jsem si. Chci něco změnit, chci začít znovu. A ještě ten den jsem si koupil letenku. Tehdy v roce 2009 jsem nevěděl o žádném cestujlevne.com či akcniletenky.com a dalších způsobech, jak levné letenky získávat, jež znám dnes. Prostě jsem šel na stránky kayak.com a koupil nejlevnější let z Prahy do NYC.
Letenka stála okolo 15.000 Kč a já měl pocit, že jsem ji koupil velmi levně. Když si člověk dá práci, může sehnat zpáteční let do New Yorku i okolo 6.000 Kč. Přesně tomu se věnuji i na mém blogu a v knize Cestikon, kterou jsem nedávno vydal.
Letěl jsem sám, protože mě nenapadl nikdo, kdo by se mohl na cestu do země filmů vydat.
Letadlo dosedlo na letišti J. F. Kennedy a já jsem okamžitě zaznamenal to všeobjímající horko. New York byl jako Řím v létě. Prošel jsem imigrační kontrolou a byl jsem volný. Sám v USA. Těžko vám popíšu ten pocit, ale cítil jsem se jako bych měl najednou milion možností.
Co když už se nikdy nevrátím? Co když je toto můj nový život?
Ta myšlenka mě hřála na srdci. Nebo to bylo tím horkem? Každopádně toto byla dovolená a já neměl v plánu v Americe zůstat natož pracovat. Ten pocit tu ale byl a já se cítil naprosto svobodný.
Na nic jsem nečekal a vláčkem se dopravil na Manhattan. Po cestě jsem si prohlížel krajinu a byl jsem překvapen, jak je Amerika neuvěřitelná. Bylo to jako sen, do kterého jsme se probudil. Jakoby se všechny filmy a vše, co jsem kdy ve filmech viděl, zhmotňovalo do tohoto vividního reaálného zážitku. Pokud cestujete sami, možná chápete moje emoce. Vše je umocněné a vy vnímáte každou maličkost.
Vždy jsem k Americe vzhlížel a nyní jsem tu byl. V zemi neomezených možností, ale také zemi, která byla najednou naprosto běžná, všední a na dosah.
Metro, kterým jsem se dostal na Penn Station – hlavní dopravní uzel na Manhattanu bylo mnohem špinavější než to pražské a prostory metra byly doslova odpudivé. Úmorné dusno a horko bylo vyváženo klimatizací ve vláčku. Poté, co jsem myšími chodbami vystoupil na povrch, byl jsem uprostřed toho všeho.
Vyšel jsem z podzemí Penn Station a uviděl vše naráz. Ten zážitek nezapomenu a je to jeden z nejemotivnějších zážitků, které jsem kdy v životě měl. Obrovské Art Deco mrakodrapy přesně jako z filmu Spiderman, dým stoupající z komínů, hluk ulice. Troubící auta a taxíky. Žluté taxíky byly úplně všude a vypadaly přesně jak jsem je znal z mého obrazu z Ikea, který mi visí nad postelí.
Byl to 3D film, který se odehrával před mýma očima. Jinak bych svůj pocit popsat nemohl. Taxíky jezdily, zajímavě oblečení New Yorčané se proplétají mezi sebou na chodnících. Z boční uličky jde smrad, který se mísí z vůní ze stánku s preclíky.
Špína, horko, luxus, shon, barvy, vše najednou. Připadal jsem si jak na LSD a chvíli jsem tam prostě jen tak stál, díval se kolem sebe a smál se. Připadalo mi to zvláštní, ale nikdo si mě nevšímal. Absolutně nikdo. Koukal jsem na vysoké budovy a kroutil v údivu s hlavou.
V nějakém filmu jsem slyšel, že každý je ohromený, když poprvé do New Yorku přijede. Počítal jsem s tím. Stejně jsem však byl naprosto vedle.
Ihned jsem se vydal směrem k Times Square. Chci vidět všechno a hned. I s kufrem na kolečkách jsem se na náměstí dostal a zůstal opět v údivu. Times Square bylo větší, než jsem čekal. Bylo to jako jedna velká pouť, kasíno. Prostě jen hra. Nic nebylo vážné.
V této týdenní cestě do USA jsem toho zažil ještě mnoho. Otřesný hotel s myší, neuvěřitelně levné značkové oblečení v obchodech Century 21, zfetovaného majitele hostelu, černocha, co mi prodal CD se svojí hudbou, co nebyla jeho, vzducholoď, letadla, co malovala na oblohu, policejní zásah na Times Square a spoustu filmových lokací, které jsem si dopředu vytipoval.
Od té doby jsem toho ještě trochu procestoval a nasbíral triky, kterými jsem na mých cestách šetřil hodně peněz a zvyšoval zážitky. O všech tricích, o kterých vám zaručuji, že neznáte všechny píšu i v mé knize Cestikon.
Pokud jste v New Yorku nebyli, určitě tam jeďte a zajděte si třeba na muzikál Lion King, který vás doslova usadí svojí profesionalitou.
New York pro mě byl obrovský otvírák. Jaká cesta byla otvírákem pro vás?
Václav Papoušek píše blog o travel hackingu – www.cestikon.cz a napsal také knihu Cestikon, aby se podělil o své několikaleté zkušenosti z oblasti chytrého a levného cestování, jenž je k dostání ve všech knihkupectvích.
Cesta srdcem Švýcarska a údolím Emmental patří
k nejoblíbenějším trasám vhodným pro běžná kola i pro ty,
kteří se na ni vydají v sedle elektrokola Flyer. Vede mezi městy Thun a
Willisau a lze ji také označit za romantickou cestu do švýcarské
historie.
Cesta srdcem Švýcarska a údolím Emmental patří k nejoblíbenějším trasám vhodným pro běžná kola i pro ty, kteří se na ni vydají v sedle elektrokola Flyer. Vede mezi městy Thun a Willisau a lze ji také označit za romantickou cestu do švýcarské historie.
Třídenní trasa je dlouhá 180 kilometrů a patří mezi méně náročné na fyzickou připravenost cyklistů. Začíná se mezi městy Thun a Langnau. Už sám historický Thun stojí za prohlídku. U starého dřevěného mostu vás překvapí příznivci dovádění na divoké vodě. Lanem se na wakeboardu přitáhnou do vln, kterým se pak snaží co nejdéle vzdorovat. Je to zajímavá podívaná, kterou by uprostřed starého města čekal málokdo.
Za návštěvu stojí také zámek Thun nabízející působivou vyhlídku na město i na nedaleké hory. První etapu lze označit jako královskou. Ohromí hned z počátku stoupáním s převýšením téměř 600 m do Heiligenschwendi. Na konci jsou však všichni bohatě odměněni fantastickou vyhlídkou na jezero Thunersee a na Bernské Alpy. Pak trasa klesá do lesů kolem Eriz, do pohádko¬vé kopcovité krajiny, která pomalu přechází v údolí Emmental.
Druhý i třetí den se nese ve znamení stejnojmenných sýrů. Z Langnau pokračuje trasa mezi šťavnatými pastvinami a pahorky údolím Emmental s okázalými statky a neskutečnými vyhlídkami. Tady je cesta opravdu cílem a není důvod spěchat. V historickém centru města Burgdorf byste měli rozhodně ochutnat ementálské speciality, kterých je mnohem více než jen světoznámý sýr.
Třetí den cyklisté pokračují z Burgdorfu do Willisau. Cestou se budete cítit, jako byste byli přeneseni zpět do časů Gotthelfových, a nebudete překvapeni, když tam skutečně přijedete. Například ve městě Lützelflüh, kde tento velký švýcarský spisovatel a novinář v první polovině 19. století žil a působil jako farář. Nebo v ukázkové ementálské sýrárně, která je současně jednou z mnoha energetických čerpacích stanic a má připraveny akumulátory na výměnu do elektrokol Flyer. Také v dalším místě na trase, v Affolternu, je ukázková sýrárna, kde návštěvník zažije, jak se vyrábí pravý Emmentaler AOC. Dobrou chuť a pěkné cyklistické zážitky!
Bližší a aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete na webu MojeSvycarsko.com, bližší informace o cykloturistice lze nalézt na webu SchweizMobile.
Všechno musí jednou končit a tak i moje cesta kolem Islandu se
blížila ke konci. Po více než třech tisících kilometrech jsem se dostal
opět do blízkosti Reykjavíku. Celá planina je v podstatě kombinací
několika gigantických lávových polí, ostatně během 50 kilometrů
z letiště do hlavního města moc jiného neuvidíme.
Všechno musí jednou končit a tak i moje cesta kolem Islandu se blížila ke konci. Po více než třech tisících kilometrech jsem se dostal opět do blízkosti Reykjavíku. Celá planina je v podstatě kombinací několika gigantických lávových polí, ostatně během 50 kilometrů z letiště do hlavního města moc jiného neuvidíme.
Gullfoss
Zlatý vodopád, v originále Gullfoss, je nejznámějším vodopádem Islandu, a to na ostrově, kde je jeden vodopád krásnější než druhý, co říci. Také je, samozřejmě především díky blízkosti hlavního města, nejnavštěvovanější. Trošku se k němu projdeme, a jelikož je cestička úzká, budeme trochu jako ve frontě na chleba. Vodopád je slyšet již z dálky, mohutné vlny vodní tříště hrozí promočit fotoaparát, ale konečně jsme až u vody. Voda padá dolů ve dvou skocích a dnes si jen těžko můžeme představit, že tady měla stát vodní elektrárna. Sigridur Tomasdottir, dcera místního farmáře, šla na protest pěšky až do Reykjavíku a hrozila, že pokud se se stavbou opravdu začne, spáchá ve vodopádu sebevraždu. Následovaly masivní protesty, vláda ustoupila a dokonce vykoupila okolní pozemky a z vodopádu udělala národní park. Hrdá Sigridur má dnes nad vodopádem pomník.
Reykjanesfolkvangur
Uprostřed poloostrova je chráněná oblast s nevyslovitelným jménem Reykjanesfolkvangur. Většinu tvoří lávové pole. Na jihu je další geotermální oblast Krýsuvík, kde si naposledy můžeme prohlédnout bahenní krátery, sírové potůčky a místa, odkud s větším či menším syčením vychází horká pára. Zapomenout nelze ani na jezero Kleifavatn. Pokud máme štěstí na správný směr slunce, voda překvapí modrou barvou. V některých místech je údajně hluboké až 100 metrů, což zřejmě dalo vznik pověstem o místní příšeře.
Modrá laguna
No a už toho moc nezbylo, takže jak jinak zakončit 14 dnů na Islandu nežli oddychovkou v atrakci největší, v Modré laguně. Vstupenka není z nejlevnějších, 23 euro pocítíme, zvlášť když si k tomu pronajmeme ručník nebo župan. Na druhou stranu není pobyt časově omezen, takže se můžeme cáchat jak dlouho chceme. Vše je propracováno do dokonalosti – na ruku dostaneme náramek s čipem, který nás nejen pustí dovnitř, ale otevře a zavře skříňku v šatně. Vybrat si přitom můžeme, kterou chceme (teda na začátku, potom musíme otevřít tu svoji).
Neuvěřitelně modrá voda je ve skutečnosti odpad z blízké geotermální elektrárny, díky příměsím sinic, minerálů a bahna, které jinak ucpává filtry, má navíc léčivé účinky. Bahýnko na sebe můžeme do sytosti plácat. Teplota vody je 39 stupňů, což se během běžného islandského dne může proklatě hodit. Umělá laguna je mělká, moc si nezaplaveme, takže podle toho, jak zrovna fouká vítr, se více či méně noříme z vln. Obsluha baru je ve větrovce, záchranáři (i když nevím, kdo se ve vodě maximálně po prsa může topit) v oteplovačkách. Černá láva okolo, modrá voda s bělostnými okraji a v dálce sloupce páry z geotermální stanice dělají z celého zážitku poněkud surrealistický moment.
Domů
Potom už toho moc nezbývalo. Poslední noc v Reykjavíku, ještě honem vyřešit problém s benzínem, protože na cestě na letiště je jen jedna pumpa, navíc jako na vztek automatická, čili nutno předem platit benzín a doufat, že se trefím. A tím si v šest ráno nejsem zrovna jistý. Mé nadšení z Islandu pak ještě zvýšila krásná pumpařka, jejíž oxfordská angličtina a olivová pleť rodiště někde v lávovém poli nenaznačovala. Když uslyšela, že je to poslední ze 14 dnů, se závistí v hlase konstatovala, že nepřetržitých 14 dnů slunce a ani kapku deště lze na Islandu zažít tak jednou za padesát let. Asi jsem měl kliku jak od lanovky.
