Pavka

Cáry těžkých mraků a mlha vystupující z promočených lesů nás vítají, když vstáváme v uplakaném sobotním ránu v bavorské vesničce Schwangau. Čeká nás setkání hned se dvěma podobami rozporuplného panovníka Ludvíka II. Bavorského. Na zámku Hohenschwangau totiž prožil své mládí, zatímco na sousedním Neuschwansteinu působil již v roli vládce a panovníka.

Již několikrát jsem četl o lidech, kteří tady, před desítkami let, za každého počasí přecházeli státní hranici. Snad každý z nich měl svou převaděčskou trasu, svůj kanál, z nichž většina měla své vlastní číslo v evidenci Státní bezpečnosti. Byla to celá řada mužů, kteří povětšinou pocházeli z oblasti Šumavy a již v předválečném období si přivydělávali nějaký ten peníz pašováním povětšinou sacharinu přes „zelenou“ hranici.

Nepolevující déšť zalévá Bavorsko. Míjíme Kufstein a Innsbruck, který nám téměř mizí v těžkých dešťových mracích. Strmá, klikatící se horská silnice spěchá ke Garmisch – Partenkirchenu, ze kterého nám však dovolí jen letmo zahlédnout zdejší světoznámé skokanské můstky. Spěcháme, abychom mohli ještě za denního světla navštívit místo, které je nesmazatelně spojeno se jménem a životem Ludvíka II. Bavorského. Romantický zámeček Linderhof.

Naším prvořadým cílem byla Skryjská jezírka. Snadnější přístup sem je od hájovny Slap a proto jsme také místo na Skryje zamířili na Podmokly. Lesní silnička s četnými serpentinami se přikroutila ke Zbirožskému potoku, kde na zdejším parkovišti začalo naše putování krajem Oty Pavla.

Kulinářské umění španělských kuchařů je všeobecně známé. Zdejší kuchyně pochopitelně velmi často využívá ve svých receptech ryb a ostatních darů moře. Ze všeho nejdříve však musíme zdůraznit, že zdejší kuchyně je čerstvá, zakládá si na barevnosti a často nešetří kořením.

Jen těžko budeme v evropských i světových dějinách hledat kontroverznějšího, záhadnějšího a podivnějšího panovníka, než Ludvíka Bavorského. Dějiny ho znají jako muže, o jehož zdravém rozumu by se dalo s úspěchem pochybovat, ale i jako panovníka, po němž zůstala řada stavebních skvostů. Prvním zastávkou na našem putování je zámek Herrenchiemsee v kouzelném prostředí Bavorska, na jezeře Chiemsee.

Uprostřed západočeských lesů, v nadmořské výšce 814 m n. m., na náhorní plošině nad Mariánskými Lázněmi, se nachází romantické a tiché místo, které Vám nabídne odpočinek v atmosféře klidu a pohody. Jen zpěv ptáků, šumění větru, šplouchání vlnek v nedalekém rybníku Vás bude doprovázet během pobytu v těchto místech.

Člověk si znovu a znovu ověřuje pravdivost tvrzení, že by se měl občas vracet do míst, která už procestoval, o kterých si myslí, že je dobře zná. Nejen že si tak oživí vzpomínky a navštíví všechna ta krásná místa, která poznal v minulosti. Občas se ale může stát, že se setká s něčím, co při předešlých cestách opomenul, nebo prostě nenašel.

Těším se na rakouskou metropoli se všemi jejími pamětihodnostmi. Těším se na procházky romantickými uličkami, katedrálu sv. Štefana, na vídeňské kavárničky s neodmyslitelným sachr dortem, na v předčasném létě rozkvetlé, a proto tak nádherně barevné zahrady a parky. Trochu mě zaráží fakt, že na nádraží mě vítá hluk a lomoz stavebních strojů. Všudypřítomný prach trochu nabourává mou představu o elegantní a čistotou svítící rakouské metropoli.

Klidné centrum bretaňské kultury, sídlo hrnčířů, město starobylých brázděných domů na soutoku řek Odet a Steir – tak lze v krátkosti charakterizovat město, které sice většina cestovních kanceláří zařazuje do programu svých zájezdů, ale na jeho prohlídku vymezuje jen minimum času.