Cestovatelský portál – rady a tipy na cestu
Zima na horách má mnoho podob. Od těch romanticky zasněžených, přes třeskutě mrazivé až po skoro jarní, sněhu téměř zbavené. Suverénně nejvíce zim jsme trávili na milované Šumavě, a přestože si člověk užil dost sněhových radovánek i v Krkonoších, Jeseníkách, Krušných Horách, přesto se ty nejkrásnější zimní zážitky pojí právě se Šumavou. V zimě nejvíce navštěvovanou, a pro nás téměř srdeční záležitostí, se stala zapadlá šumavská osada Horská Kvilda.
Na světě je jen málo takto rozporuplných míst. Jsme na místě, které
vás v jeden okamžik uchvátí neuvěřitelně krásnými výhledy na
horské masívy, a zároveň dokáže Vaše srdce sevřít lítostí,
vzpomeneme-li na to, pro koho bylo zdejší pyšné sídlo zbudováno.
Rádi bychom Vás pozvali na cestu krátkou, ale o to zajímavější.
Na cestu šumavským krajem do samotného srdce krásné Šumavy. Když
dýchavičný motoráček opustí klatovské nádraží, obklopuje trať ještě
stále rovinatý kraj a jen na obzoru o sobě dává vědět Šumava.
Teprve, když kola motoráčku ustanou v pravidelném rytmu a zastaví se
na nádraží v Nýrsku, dýchne na nás ta pravá Šumava.
Dnes se sem nešplháme za dalekými výhledy na okolní kopce, ani se
nechceme podívat na údolí Vydry pěkně z nadhledu. Žene nás sem touha
poznat okolí plavebního kanálu a místa, kde žili a dnes už většinou
nežijí lidé. První místem k zastavení je bývalá osada, která
vlastně dala jméno nedalekému plavebnímu kanálu.
Lidé spojení s mořem byli většinou moudří, tak proč nevěřit
staré přímořské moudrosti mluvící o tom, že ryba by měla poprvé
plavat v přirozeném prostředí čisté vody. Podruhé pak
v olivovém oleji při přípravě a při servírování na talíři.
A nakonec by měla spočinout ve víně při konzumaci. Možná trošku
nadsazené, ale ve svém jádru pravdivé.
Pozvat bychom Vás chtěli na malé toulky Českým Rájem. Naše cesta
začíná u nádraží v Turnově, které poslouží jako dobrý
orientační bod pro ty, kteří sem přijedou autobusem, vlakem, či svým
vlastním automobilem. Tady nacházíme rozcestník pěších
i cyklistických turistických tras. Pro nás je důležitá modrá,
posléze bílá cykloznačka, která nás po pěti kilometrech dovede do
malebných lázní Sedmihorky.
Když vstoupíte do Taorminy jednou ze dvou zdobených bran, opustíte
rušné prostředí moderní Taorminy, abyste se ocitli v Taormině
historické, paradoxně však ještě rušnější. Její název zní
v mnoha řečech velmi podobně.Když se člověk nechá unášet davy
lidí, proudících starobylými uličkami, v duchu přemýšlí nad tím,
co sem vlastně lidi přivedlo. Čím bylo toto místo zajímavé pro Řeky,
Římany?
Když tak sedím za volantem a nedočkavě, nevím už po kolikáté,
vyhlížím důvěrně známý obrys šumavských pohraničních hor,
přemítám nad tím, proč sem už dlouhé roky mířím v každé volné
chvilce. Co mě sem tak táhne? Je to snad příroda, která byť těžce
poznamenaná kůrovcovými kalamitami, zachovává si svůj nezaměnitelný
půvab?
Stojím na přístavním molu ve francouzském městu Saint Malo, nad hlavou
mi ubíhají těžká dešťová mračna a kolem mne se pohupuje les stožárů
okolo stojících plachetnic. Je ráno, sice letní, v bretaňském kraji
však přesto chladné, které dokáže tak snadno přejít ze závoje deště
do paprsků slunce a opačně.
Stojím na břehu Wolfgangského jezera a za svými zády mám jedno
z nejromantičtějších městeček Salzkammergutu (Solná komora)
– St. Wolfgang. Toto místo je oblíbeným centrem letní i zimní
turistiky a množství návštěvníků sem přijíždí i v čase
adventním, kdy městečko získá neopakovatelnou vánoční atmosféru a na
hladinu jezera Wolfgangsee vypluje obří lucerna.