Autor: Milan Kylar

Zakladatel a kdysi také šéfredaktor časopisu www.cestovatel.cz. Nyní jsem zaměstnancem softwarové společnosti... Kromě toho občas fotografuji.

Radobýl

Kopec Radobýl je 399,4 m vysoká čedičová kupa, která se nachází mezi Litoměricemi a Lovosicemi.
K Radobýlu se dostanete z železniční zastávky ve Velkých Žernosecích nebo z Žalhostic po žluté značce směrem na Litoměřice. Převýšení z Žalhostic je něco přes 200 m…

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Kopec Radobýl je 399,4 m vysoká čedičová kupa, která se nachází mezi Litoměricemi a Lovosicemi. K Radobýlu se dostanete z železniční zastávky ve Velkých Žernosecích nebo ze Žalhostic po žluté značce směrem na Litoměřice. Převýšení ze Žalhostic je něco přes 200 m.

Kopec od Litoměřic vypadá docela jako normální prudký kopec s křížem na vrcholu. (Tento kříž je kovový a byl obnoven v roce 1992.) Když se ale dostanete na lovosickou stranu, zjistíte že polovina kopce je pryč, prostě byl odtěžen. Na místě bývalé štěrkovny zůstaly jen kolmé stěny, na kterých lze pozorovat sloupcovou odlučnost čediče. Pohled na kamennou stěnu je opravdu pěkný, hlavně ve „druhém patře“ štěrkovny. Pro bylinkáře je kopec zajímavý svými stepními společenstvy (opravdu pěkná skalka) a výskytem vzácných druhů rostlin (divizna brunátná, mačka, koniklece, …). Kopec je v dolní části zalesněný a porostlý křovím. Občas to vypadá jako opustěný sad, kterých je v okolí spousta.

Nejhezčí je ale kruhová vyhlídka na vrcholu kopce. Na jedné straně vidíte Litoměřice, na druhé straně je vidět panoráma Českého středohoří. V dálce je vidět i hora Říp. Přímo pod sebou máte Žernosecké (Písecké) jezero s ostrůvky, mezi kterými občas plují plachetnice. Také lze pozorovat Labe, které přitéká od Litoměřic, obloukem se vyhýbá jezeru a zářezem mezi prvními kopci Českého středohoří pokračuje do Německa.

Radobýl jsem navštívil spíše jako přestupní stanici na cestě na Kokořínsko, ale určitě stojí za to se podívat do Litoměřic, kterými jsme pouze projížděli, potom na Radobýl a zakotvit u Žernoseckého jezera.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Severní část Moravského krasu

Cestu začněte v Boskovicích, o kterých už jsem psal, nebo v Rájci-Jestřebí.
Do obou měst jede vlak, takže dostat se tam by neměl být problém.
Z Boskovic vyrazte po červené do Valchova, kde odbočte na žlutou a přes
Němčice dojděte do Sloupa. Z Rájce-Jestřebí vede do Sloupa žlutá tur. značka.

Cestu začněte v Boskovicích, o kterých už jsem psal, nebo v Rájci-Jestřebí. Do obou měst jede vlak, takže dostat se tam by neměl být problém. Z Boskovic vyrazte po červené do Valchova, kde odbočte na žlutou a přes Němčice dojděte do Sloupa. Z Rájce-Jestřebí vede do Sloupa žlutá tur. značka.

Sloup je poutní místo, mnohokrát zmiňované v různých pověstech. V okolí Sloupu lidé bydleli už v pravěku. V polovině 14. století se připomíná obec Sloup, která byla v roce 1862 povýšena na městečko. Městečku vévodí chrám P. Marie postavený v roce 1754 arch. M. A. Canevalem s bohatou výzdobou. K chrámu mířili poutníci, aby se vyléčili z malomocenství. Jenom kousek od chrámu už uvidíte skalní masív, ve kterém jsou známé Sloupsko-Šošůvské jeskyně. Vedle vchodu do jeskymě je skalní útvar Hřebenáč, který sem podle pověsti musel za trest donést z Krkonoš ďábel Jabl za to, že snědl polévku divé ženě. Na skalním masívu i na Hřebenáči jsou horolezecké terény.

Ze Sloupa nechoďte do Pustého žlebu po červené, ale vraťte se zpátky na náměstíčko běžte po červené do kopce na Šosůvku a dále do Holštejna. Hned za vesničkou je mohutná skála, na které byl pány z Holštejna ve 13. stol. postaven hrad, který byl již v roce 1520 pustý. Dnes se zachovaly zbytky válcově věže, hradeb a zdí. Pod skálou je jeskyně zvaná Hladomorna, která se kdysi opravdu používala. Pod hradem je Podhradní propadání a dále po červené je propadání Bílé vody a další jeskyně (Rasovna, Piková dáma, Michalova díra). Od Pikové dámy se můžete dát po silnici nebo po červené na Ostrov u Macochy.

U Ostrova můžete navštívit další známou jeskyni Balcarku. Z Ostrova jděte po silnici směrem na Skalní mlýn. Po cestě uvidíte Čertův most. Dál už je to klasika Kateřinské jeskyně, Skalní mlýn, od kterého se můžete nechat svézt „vláčkem“ k Punkevní jeskyni a vylézt na Macochu. Teď už tam je lanovka, ale to není ono. Vůbec okolí těchto jeskyň je přizpůsobeno masívnímu přívalu turistů, takže je tady spousta stánků a široké silnice a parkoviště.

Od Macochy můžete jít přes Vilémovice do Jedovnic k rybníku a odtud podnikat další tůry nebo do Blanska. V Blansku se můžete před nastoupením do vlaku vykoupat v zatopeném lomu u nádraží.

Rudice

Rudice je menší vesnice uprostřed Moravského krasu ve které je možno
strávit příjemný den, ale i celý víkend. Rudice patří
k nejstarším obcím v Moravském krasu, první zmínka o ní je
z roku 1353. Původně to bývala hornická osada, kde se těžila
železná ruda, po které nese také obec název. Nyní je to spíše poklidná
vesnička s krásným okolím…

Rudice je menší vesnice uprostřed Moravského krasu ve které je možno strávit příjemný den, ale i celý víkend. Rudice patří k nejstarším obcím v Moravském krasu, první zmínka o ní je z roku 1353. Původně to bývala hornická osada, kde se těžila železná ruda, po které nese také obec název. Nyní je to spíše poklidná vesnička s krásným okolím.

Do Rudice se můžete dostat autem, autobusem, nebo pěšky. Nejbližší železniční stanice je v Blansku odkud občas jezdí autobus. Některé autobusy nejedou až do Rudice, ale na „Převážku“. Do Rudice je to pak už jenom kousek do kopce, ale dá se to zvládnout. Pokud autobus zrovna nejede můžete zkusit stopa (na „Převážku“ to většinou není problém, protože mnoho lidí jezdí na trase Blansko – Jedovnice a dál). Z Blanska můžete vyrazit pěšky přes Klepačov po modré značce, z Adamova přes Nový Hrad po červené a na Pokojné odbočit na modrou. Z Jedovnic vede modrá značka a naučná stezka.

Co je možné v Rudici zahlédnout?

Kamenný větrný mlýn holanského typu z poloviny 19. století, ve kterém je v současné době muzeum speleologie a mineraologie. I když nejste zrovna příznivcem těchto oborů, tak Vám návštěvu musím doporučit už kvůli „živému“ výkladu průvodce pana Šebely ve kterém se dozvíte mnoho historických „drbů“. Takový výklad opravdu jinde neuslyšíte. Kromě toho si zde můžete prohlédnout fotografie z nepřístupných podzemních prostor. Je zde též informační středisko, občerstvení, sociální zařízení a prodej suvenýrů.

V Rudické galerii v kulturním domě jsou pravidelné výstavy o životě v Rudici a o Moravském krasu.

Rudické vrstvy jsou místní geologická zajímavost. Tyto různobarevné usazeniny je možno shlédnout v povrchovém lomu Seč u silnice směrem na Olomučany. Je zde též možno nalézt geody.

Nejhezčí místo v okolí Rudice je Rudické propadání, které je nejmohutnější v Moravském krasu. Jedovnický potok se zde propadá do hloubky 86 metrů a protéká podzemními chodbami s celkovou délkou přes 13 km, které končí až v Býčí skále u Adamova.

Za zmínku stojí též skalní útvar Kolíbky nad Rudickým propadáním. Je to několik skal s malými jeskyněmi, které je možné „prozkoumávat“ a nehrozí při tom člověku nějaké vážné nebezpečí. Na přední straně tohoto útvaru jsou horolezecké cesty, oklikou ho může zdolat každý i bez pomocí lan a karabin. Pod skalním převisem se dá přenocovat, bohužel někteří „táborníci“ zde po sobě zanechávají pozůstatky.

Rudicí a údolím Rudického propadání prochází naučná stezka, která pokračuje do Jedovnic a kolem Jedovnických rybníků. Na této stezce jsou informační tabule na kterých se dozvíte mnoho zajímavých věcí.

V Jedovnicích je mnoho možností ubytování od kempů po penziony. V Rudici je možností méně, ale pokud budete mít zájem určitě se vše dozvíte na telefonním čísle Obecního úřadu.

Doporučujeme:

Jižní část Moravského krasu

Pokud chcete navštívit tuto část Moravského krasu je nejlepším místem pro začátek Brno.
Z Brna je možné vyrazit několika cestami. Jedna cesta vede po červené značce z Obřan,
kam se snadno dostanete místní dopravou. Další možnost je po žluté značce z Líšně přes Velkou Klajdovku. Samozřejmě že jsou i jiné možnosti..

Pokud chcete navštívit tuto část Moravského krasu je nejlepším místem pro začátek Brno. Z Brna je možné vyrazit několika cestami. Jedna cesta vede po červené značce z Obřan, kam se snadno dostanete místní dopravou. Další možnost je po žluté značce z Líšně přes Velkou Klajdovku. Samozřejmě že jsou i jiné možnosti.

Jestliže vyjdete po červené značce kolem řeky Svitavy můžete spatřit novodobé keltské? tábořiště, romské sídliště (pozor na rychle jedoucí vraky aut vezoucí značné množství lidí) a také, podle mne nepatrné, zbytky hradu Obřany ze 13. století. Dále lze pokračovat po zelené značce k Resslově hájovně. Pro osvěžení paměti – Josef Ressl vynalezl lodní šroub.

Od hájovny vede taková lesní silnička až do Bílovic nad Svitavou. Cestou potkáte několik pomníků, studánku Leoše Janáčka, a též hájovnu lišky Bystroušky. Totiž právě v okolních lesích se odehrává známý příběh Rudolfa Těsnohlídka o lišce Bystroušce. Zajímavostí, pomníčků známým i neznámým už bylo po cestě až dost. Vydejte se proto po žluté značce do údolí Říčky.

Po přejítí hlavní silnice z Brna na Ochoz sejdete k Hornímu mlýnu a odtud po modré značce proti proudu Říčky k jejímu vývěru. Skály tady nejsou úplně bílé, ale jsou porostlé mechy a proto mají zbarvení do zelena. Cesta údolím je velice příjemná. Po cestě je několik jeskyní, kde se lze bez úhony vyřádit. Po pravé straně je to volně přístupná Pekárna, kdy bylo nalezeno mnoho pozůstaků po pravěkém osídlení. Na levé straně údolí jsou jeskyně Netopýří, Malčina a Švédův stůl. Ochozská jeskyně je uzavřena.

Je možné zajít též k Hostěnickému propadání, ale podle mého je to ztráta času a iluzí o propadání. V případě tohoto propadání jde spíše o průsak a vůbec nemůže konkurovat mému oblíbenému Rudickému.

Na konci údolí je takový rybníček, okolo kterého je sice táboření zakázáno, ale i tak se tam táboří (pozor v mapách je značeno jako tábořistě). Je zde i občerstvení, ale nevím jak a kdy bývá otevíráno. Při špatném počasí lze najít útočiště v některé z jeskyní (myslím že to byl Švédův stůl, který nás zachránil před deštěm.)

Z Hádku lze pokračovat po zelené přes Březinu do Křtin. V Březině se nachází pěkný moderní kostel, který stojí za zhlédnutí i když zrovna nepatříte k lidem, kteří jsou křesťanského vyznání. Před Křtinami vede turistická značka kopřivami a maliním pod el. vedením, proto je dobré u koupaliště sejít na silnici. Ve Křtinách můžete navštívit barokní kostel z pol. 18. století. V okolí Křtin je též pár jeskyní z nichž některé jsou i přístupné a některé mají zajímavou historii.

Například jeskyně Vokounka je pojmenovaná podle Vávry Vokouna z Olomučan, který do mí byl schozen za prozrazení tajné stezky na Nový hrad švédům. V této jeskyni je 11 m hluboká propast a též tzv. Alabastrový zámek. Jeskyně má dvířka, která při naší navštěvě nebyla zamčena. Ke zdolání propasti postačí lano, osma, prusík a trochu síly a zručnosti. (PS: Vávra už tam není)

Ze Křtin je možno se vydat Josefovským údolím k Býčí skále a dalším jeskyním a dále pak k Novému hradu u Adamova, nebo po zelené značce do Rudice.