Domů Autoři Příspěvky od Martin Lejsal

Martin Lejsal

33 PŘÍSPĚVKŮ 0 KOMENTÁŘE
V současné době pracující úředník, který se marně pokouší ve stozích papírů nalézt byť špetku romantiky. Tu potkává pravidelně s batohem na zádech kdekoliv v přírodě. Jsem psavý, povídavý typ(ne ukecaný)se smyslem pro romantiku. Moje duše ráda vnímá nejen vše stvořené, ale rovněž i Stvořitele.

Když se novináři vydají do hor – 3.

0

Vedle svých naparáděných otců hrdě třímajících starodávné pušky stojí jejich malí synové, oblečeni do stejných uniforem. Ve tvářích těchto školáků můžete spatřit chlapeckou touhu po objektivu fotografa, který by jejich patřičnou důstojnost zvěčnil.

Když se novináři vydají do hor – 2.

0

Je pátek 27.7. a pro mne je dnem milosrdensví. Odjezd na dnešní výlet je až v devět hodin, takže mám dostatek času uvést své tělo po včerejší námaze do stavu schopného provozu. Letmo prohlížím odřené paty a přestože si nedokážu představit, jak si obuji vysoké boty, nádhera, které jsem se nadechl včera, mi dává téměř zapomenout na bolest. Toužím být opět nahoře.

Když se novináři vydají do hor – 1.

0

Zvu Vás na výlet nedaleko od našich jižních hranic, do země alpského mléka, rozlehlých plání vysoko nad mořem a tyrkysově zbarvených ledovcových jezírek, která jak vzácné drahokamy krášlí již tak úchvatnou krajinu

Na křídlech rogala

0

Motor naskočil a listy vrtule se v mžiku změnily v tmavou šmouhu. Po chvíli přišel pan Zítka, podal mi helmu a ukázal směrem k hornímu sedadlu. Pořádně mně připoutal, sám usedl přede mně a kývnutím hlavy mi dal signál, abych se připravil.

Najděte si svého sponzora – jak to dopadlo

0

Nebojte se hledat sponzora. Pokud nejprve nabídnete, budete velmi blízko k tomu, že dostanete. A uvidíte, třeba dostanete právě jako já víc, než by jste sami čekali…

Máte už svého sponzora?

0

Přemýšlíte, že si na cestu seženete sponzora? Někoho, kdo vám zaplatí kapesníčky nebo i víc? Že vás to nikdy ani nenapadlo? Jestli vám to příjde jako dobrý nápad, Martin se tomuto tématu věnuje trochu víc a vy si jeho postřehy můžete přečíst

Překvapení nebývají daleko

0

Tušíc poklady skryté před chodci putujícími po cestách vyznačených, pustil jsem se přímo do nitra vojenského prostoru. Nejprve míjím polorozpadlou vojenskou nemocnici, kterou už odcházející sovětská armáda nestačila dokončit. Za ní mizím v lese a ztrácím se v zajetí stromů a vysokých křovin. Slunce přes mrazivý vzduch nemá sílu zahřát zkřehlého poutníka, ale svým jasem mu dodává radost a chuť pokračovat dál. Občas mám pocit, že nejsem v Čechách, ale někde uprostřed širé Rusi. Nevím zda je to možné, ale jakoby krajina přejímala ráz a charakter, který si přivezli ve svých srdcích vojáci srpu a kladiva.

Opuštěné Jizerky

0

Jindy přeplněné turistické trasy zejí prázdnotou a vzdychají opuštěností. Skoro aby se v té prázdnotě člověk bál. Jen zvuky lesa a zažloutlých mýtin doléhají k osamělým uším. Zpěv letních ptáků je natolik nezvyklý, že nejde přeslechnout. Cesty, které bývají buď prašné, nebo zasněžené, jsou blátivé a nutí Vás k tolika skokům a úhybným manévrům, že po chvíli se prostě smíříte s jejich přítomností na svých botách.

Katev: Mašína něrabotajet

0

V autobusech se normálně nekouří. Tedy v normálních autobusech. Bulharská společnost Katev k nim ovšem nepatří.

V autobusech je normálně povolené konzumovat vlastní stravu. Tedy v normálních autobusech. I když igelitové sáčky na opěradlech sedadel dávaly tušit, že svačiny lze vybalit, jejich pouhé zahlédnutí vymrštilo delegátku do pozoru a chraplavým hlasem s důraznou intonací Vám zkazila jakoukoliv chuť k jídlu. Pět vymezených minut každé tři hodiny Vám prostě musí stačit na vykonání potřeby a jídlo.

Magická atmosféra kokořínských roklí

0

Po hodině a půl chůze, jsem došel k výchozímu bodu na Pokličky. Po úzkých, blízko sebe položených schodech vystoupíte k několika skalám, které Vás na první pohled, jen co se trochu vydýcháte, překvapí svým tvarem. Na vrcholu každé z nich totiž objevíte zvláštní úkaz ve tvaru klobouku, nebo jak jejich název prozrazuje, pokličku. Jde o to, že vrchní části těchto skal podléhají erozi pomaleji než ostatní a tak působí dojmem nesmeknutých čepiček. Úctou jsme přece povinováni my, kteří přicházíme.