Martin Lejsal Vim, mel bzch zacit o Hamadan, ale neda mi to, abych se jeste na chvili
nevratil o dva dny zpet, kdy jsme se skupinou trech studentu navstivili
Kandovan. Jak vite, jiz predchozi vecer jsme ztravili nekolik hodin
v rozhovoru o tematech, ktera je zajimala. Samozrejme politika.
Cestou do Kandovan jsem se stal ucastnikem urcite formy protestu techto
studentu proti soucasne iranske vlade. Ritili jsme se po silnici prudce
stoupajici do hor, okenka zavrena a na nejvyssi miru hlasitosti poslouchali
sveho oblibeneho zpevaka. Zije v Turecku a vsechny pisne venuje za boj
proti soucasne vlade v Iranu. Kluci znali vsechny texty zpameti.
Trochu jsem zavzpominal, jak jsme doma s tatou poslouchavali Hlas
Ameriky. Bylo pro ne velkym povzbuzenim mluvit s clovekem, ktery prozil
25 let v totalitnim rezimu a rozumi jim. Nechteli tomu sice moc
verit, ale nakonec pripustili, ze se zmen dockaji.
Ale pojdme uz k Hamadan. Rano okolo seste nas taxikar dovezl
k hotelu Yassa. Poptali jsme se na cenu a kdyz nam bylo sdeleno, ze cini
30 000 rialu {coz jsou cca 3,5 USD}, bez zavahani jsme prijali.
Trochu sprcha a spanek tak na hodinu. Istvan {kluk, se kterym jsem se seznamil
v Tabrizu a protoze mame kus spolecne cesty, tak jsme se domluvili, ze
ubytovani a dalsi organizacni veci budeme zajistovat spolu…je to lekar
z Madarska}. pak odjel kousek za Hamadan podivat se na nejakou prirodni
krasu a ja dal prednost lidskemu mumraji Hamadanu a jeho pamatkam. Jeste pred
odchodem z hotelu jsem si vzzadal pas a znovu se preptal na cenu, abych
mel jistotu.
Jake bylo moje prekvapeni, kdyz cena nebyla za jednu osobu na noc
30 000, ale 300 000 rialu. Dovedete si predstavit, jak jsem
nadskocil. Ale majitel hotelu se nenechal presvedcit a ani pohruzka zmeny
hotelu s nim ani nehla. Tak jsem vyklidil moje i Istvanovy veci do
kancelare hotelu a sel hledat neco jineho. Je to povim Vam docela zabava.
Veskere napisy v perstine, naprosta vetsina lidi neumi ani slovo anglicky,
takze vsechny volne mozkove bunky v tu chvili pracuji na plne obratky a
snazi se prijit na to, jak najit strechu nad hlavou.
Nastesti se to podarilo asi po hodine hledani. Hotel Ordi Behesht je skvely.
Predevsim cisty a vedou ho mladi kluci, brachove, kteri jsou neskutecne ochotni
pomoci s cimkoliv. Istvanovi jsem v hotelu Yass nechal zpravu co se
stalo a kam jsem presunul moje i jeho zavazadla. A pak uz jsem se
pouze modlil, aby nejaka trubka z Yass hotelu mu ten kus papiru se zpravou
nekde neztratila. Ale dopadlo to dobre. Kluci z noveho hotelu nam telefonem
rezervovali hotel Abadan v Shush. Je to jediny hotel a je primo
u historickych pamatek. A ted se podrzte. Cena za dve osoby na jednu
noc cini cele tri dolary. Snazil jsem se zachovat vaznou tvar, ale v duchu
jsem se radoval, za na rozdil od nekterych vydriduchu v Hamadan si trochu
zlepsime rozpocet.
Hamadan uz v leccems pripomina asijske trznice. Kazdy zde prodava
cokoli, co ma po ruce. Dokonce obarvena kuratka pro deti {ziva samozrejme a
bojovnici za prava zvirat at se z toho treba zblaznej} vsech moznych
barev. Koukal jsem na to nejprve dost prekvapene a myslel si, ze to jsou umele
nepodobeniny. Ale ty se nehybou a nepipaji.
Na ulicich je dost smrad z aut, ale hlavni je, ze jsem se uz naucil
prechazet na druhou stranu. Proste to delam jako mistni. Vejdu do vozovky,
nikam nespecham, nezmatkuji, nemyskuji, protoze ridici musi vedet kam bude
smerovat muj dalsi pohyb. Obcas se trochu s projizdejicimi auty poplacame
na privitanou, ale vse probiha sice v chaotickych, ale preci jen urcitych
pravidlech.
U pamatniku a mauzolea Aviceny, nebo lepe Ibn Sina, je nadherny park.
A v nem jsem potkal mladeho tatinka s malou, ale nesmirne roztomilou
iranskou holcickou. Natacel ji na kameru a kdyz skoncil, posunky jsem ho
pozadal, zda si je oba mohu vyfotit. SOuhlasil a kdyz jsem te male ukazal na
displeji jeji tvar, byla z toho cela vykulena. A tatinek mi nabidl,
ze mne vyfoti s jeho dcerkou na kline. Ona se nejprve docela branila, tak
jak uz to i velka devcata delavaji, ale nakonec jsem ji asi byl necim
sympaticky a tak mi hupla na klin a fotka byla na svete. Jeste z dalky
jsme na sebe mavali.
A pak jsem cirou nahodou objevil malou, nenapadnou mesitu ukrytou
uprostred spleti hamadanskych ulicek. Zevnitr se linuly zvlastni modlitby a tak
jsem neodolal a vesel. Vsude kam vejdu pozdravim Salam alejkum a nikdy se mi
zatim nestalo, za bych byl vykazan. Zde se ale stalo jeste neco vic.
Jakmile jsem vesel do prostoru mesity, stari muzi sedici po me pravici na
lavici vsichni do jednoho vstali, uklonili se a s pravou rukou na srdci
mne vitali se slovy Salam alejkum. Jeden se odpojil a prisel mi podat ruku. Nez
jsem se stacil vzpamatovat, mel jsem pred sebou modlitebni knihu, byl jsem
postrikan svatou vodou a na zemi prede mnou stal kofli, tepleho caje
s nekolika kousky cukru.
Reknu Vam, malem jsem se rozbrecel jako maly kluk. A nemohl jsem
zastavit tok myslenek. K cemu je nam proboha cela nase demokracie a
vymozenosti o kteych si oni mohou nechat jen zdat, kdyz mezi nami neni to,
co maji oni. Ani naznak pohrdani, ze nejsem muslim, natoz cizinec. Ptali se mne
a dozvedeli se, ze jsem krestan, ale to jim nezabranilo v tom, aby pro mne
udelali vse o cem byli presvedceni, ze to potrebuji.
Dnes rano jsem zazil dalsi prihodu. S Istvanem jsme hledali nekoho, kdo
by nam prekladal do perstiny a umel anglicky. Potrebovali jsme koupit listek do
Shush. Samozrejme nic. Tak jsem zasel do banky a u prepazky se zeptal, zda
mluvi anglicky. Kladna odpoved je v techto koncinach nemalym vitezstvim a
tak se urednik zvedl a ve sve pracovni dobe za samozrejme podpory sveho
vedouciho nam sel pomoci do autobusove spolecnosti. Pak jsem se ho ptal, kde je
zde lekarna, protoze uz mi dochazi kapky do nosu na rymu. Tam se mniou nejen
zasel, ale navic se nenechal presvedcit a mermomoci to za me zaplatil.
A to jsem mu nekolikrat penize nabizel. No sir, it is a pleasure for me to
help you.
Rika mi to denne mnoho lidi na ulici. My obycejni iranci chceme zit normalne,
tak jako vy. My nemame nic proti svetu. To jen nase vlada. Jsem rad, ze tato
cesta mi pouze potvrzuje to, co jsem tusil Obycejni lide na celem svete jsou
stejni a touzi po podobnych vecech. To jen ty nase zpropadene vlady si
vymysleji valky a neshody.
Tak priste neco vis o Shush a mozna i o pamatkach v Hamadan,
ale to vite, pro me jsou stejne nejzajimavejsi lidi.
