Domů Autoři Příspěvky od Tomáš Peterka

Tomáš Peterka

27 PŘÍSPĚVKŮ 0 KOMENTÁŘE
Ahoj, jsem z Ceske Trebove, nyni na nějakou dobu sídlím v Praze Rád sportuji - kajak a kolo jsou moje oblíbené inštrumenty, rád cestuji - Jižní Amerika je moje oblíbená destinace, občas dokonce i pracuji S magazínem Cestovatel.cz pomáhám hlavně tak, že čas od času přispěji nějakým tím článečkem, ale jinak hlavně hledám cesty k tomu, aby byl časopis úspěšný a to, s naším rozpočtem, není žádná legrace Turisti se baví na salaši s bačou: "Tak co, bačo, jak se mají ovce?" "No, černé dobře." "A co bílé?" "No bílé taky dobře." "A zdravé jsou, bačo?" "No černé jsou zdravé." "A co bílé?" "No bílé jsou taky zdravé." "A dojí dobře, bačo?" "No černé dojí, dojí dobře." "A co bílé?" "Ale aj bílé dojí dobře." "Bačo, a proč je pořád dělíš na černé a na bílé?" "No černé jsou přece moje." "A co bílé, bačo?" "No ty jsou taky moje..."

Laguna Colorada – barvy ve čtyřech tisících

0

Další kousek z cestování po Jižní Americe. Tentokrát se podíváme na Altiplano, rozsáhlé území v nadmořské výšce okolo 4.000 metrů. Cílem putování je Laguna Verde.

Cestovatel.cz prolomil tisícovku!

0

Ano, je to tak. Časopis www.Cestovatel.cz začal svou návštěvnost držet nad tisíci unikátními návštěvami denně. A to prosím nepočítáme roboty a jinou havěť.
Časopis vznikl už hodně dávno, z ryzího nadšení pro psaní o našich cestách…

Setkání přátel Cestovatele

0

Ahoj všichni,

rozhodl jsem se uspořádat fyzicky náročnou akci jako za starých času, kdy jsme organizovali akce někde v lese, hodně na nich běhali, máčeli se v řece a váleli v bahně. Ano, hodlám opět uspořádat víkend plný her!
Z tohoto víkendu se domů jezdí špinavý, utahaný jako kotě, ale plný zážitků.

Vánoce na střeše

0

Je předvečer Vánoc a taky to tak vypadá. Už z dálky slyším hlasitou muziku, cinkot láhví a petardy. Na náměstí si kupuji něco k snědku u jednoho z mnoha stánků, sedám si a kochám se rozdováděným mumrajem.

Napříč Amazonií, část II.

0

Nálada na lodi je výborná, sice nic moc domluva, ale faktor pařby se celou cestu pohybuje tak mezi trojkou a čtyřkou. I když máme batohy pod houpacími sítěmi a po týdnu tam už není takový úplný pořádek, o kterém se zmiňuje nápis na brazilské vlajce, nikomu se nic neztratilo. Jsem vůbec celkem překvapený jak se všichni k sobě chovají přátelsky. Většinu společného času hrajeme britskou karetní hru s názvem „Shit Head“ nebo brazilskou oblíbenou „Domino“.

Napříč Amazonií, část I.

0

Vstupuji na brazilské imigrační. Moderně zařízená, leč stará a oprýskaná budova, vybavená dvěma psacími stroji, třemi úředníky, četníkem s nablýskanou brokovnicí a přísným výrazem a brazilskou vlajkou na stěně. „Nemáte v pasu vízum, vraťte se zpátky do Santa Eleny“ říká s přimhouřenýma očima úředník, zatímco si četník láskyplně přejíždí konečky prstů po brokovnici. No to víte, taková situace nepotěší.

Salar de Uyuni emhádéčkem

0

Najednou auto zastavuje. Řidič a jeho pomocník nasazují holínky, do ruk berou lopaty a začínají jeden kužel soli přehazovat na korbu. V tu chvíli mi dochází váhavé přikývnutí řidiče, že jede na Salar. Co budu dělat? Na korbě zůstat nemůžu, pomáhat házet sůl nejdu, leda bych měl holínky a stovku na hodinu. Sundávám boty, hážu batoh na záda a vyrážím na cestu zpátky. Jde se blbě, ta sůl je taková ostrá a do mých zhýčkaných nožiček dost píchá. Ale aspoň mi to ty nohy umeje.