Cestovatelský portál – rady a tipy na cestu
Cáry těžkých mraků a mlha vystupující z promočených lesů nás
vítají, když vstáváme v uplakaném sobotním ránu v bavorské
vesničce Schwangau. Čeká nás setkání hned se dvěma podobami
rozporuplného panovníka Ludvíka II. Bavorského. Na zámku Hohenschwangau
totiž prožil své mládí, zatímco na sousedním Neuschwansteinu působil
již v roli vládce a panovníka.
Již několikrát jsem četl o lidech, kteří tady, před desítkami
let, za každého počasí přecházeli státní hranici. Snad každý
z nich měl svou převaděčskou trasu, svůj kanál, z nichž
většina měla své vlastní číslo v evidenci Státní bezpečnosti.
Byla to celá řada mužů, kteří povětšinou pocházeli z oblasti
Šumavy a již v předválečném období si přivydělávali nějaký ten
peníz pašováním povětšinou sacharinu přes „zelenou“ hranici.
Nepolevující déšť zalévá Bavorsko. Míjíme Kufstein a Innsbruck,
který nám téměř mizí v těžkých dešťových mracích. Strmá,
klikatící se horská silnice spěchá ke Garmisch – Partenkirchenu, ze
kterého nám však dovolí jen letmo zahlédnout zdejší světoznámé
skokanské můstky. Spěcháme, abychom mohli ještě za denního světla
navštívit místo, které je nesmazatelně spojeno se jménem a životem
Ludvíka II. Bavorského. Romantický zámeček Linderhof.
Naším prvořadým cílem byla Skryjská jezírka. Snadnější přístup
sem je od hájovny Slap a proto jsme také místo na Skryje zamířili na
Podmokly. Lesní silnička s četnými serpentinami se přikroutila ke
Zbirožskému potoku, kde na zdejším parkovišti začalo naše putování
krajem Oty Pavla.
Kulinářské umění španělských kuchařů je všeobecně známé.
Zdejší kuchyně pochopitelně velmi často využívá ve svých receptech ryb
a ostatních darů moře. Ze všeho nejdříve však musíme zdůraznit, že
zdejší kuchyně je čerstvá, zakládá si na barevnosti a často nešetří
kořením.
Jen těžko budeme v evropských i světových dějinách hledat
kontroverznějšího, záhadnějšího a podivnějšího panovníka, než
Ludvíka Bavorského. Dějiny ho znají jako muže, o jehož zdravém
rozumu by se dalo s úspěchem pochybovat, ale i jako panovníka, po
němž zůstala řada stavebních skvostů. Prvním zastávkou na našem
putování je zámek Herrenchiemsee v kouzelném prostředí Bavorska, na
jezeře Chiemsee.
Uprostřed západočeských lesů, v nadmořské výšce 814 m n.
m., na náhorní plošině nad Mariánskými Lázněmi, se nachází romantické
a tiché místo, které Vám nabídne odpočinek v atmosféře klidu a
pohody. Jen zpěv ptáků, šumění větru, šplouchání vlnek
v nedalekém rybníku Vás bude doprovázet během pobytu v těchto
místech.
Člověk si znovu a znovu ověřuje pravdivost tvrzení, že by se měl
občas vracet do míst, která už procestoval, o kterých si myslí, že
je dobře zná. Nejen že si tak oživí vzpomínky a navštíví všechna ta
krásná místa, která poznal v minulosti. Občas se ale může stát, že
se setká s něčím, co při předešlých cestách opomenul, nebo prostě
nenašel.
Těším se na rakouskou metropoli se všemi jejími pamětihodnostmi.
Těším se na procházky romantickými uličkami, katedrálu sv. Štefana, na
vídeňské kavárničky s neodmyslitelným sachr dortem, na
v předčasném létě rozkvetlé, a proto tak nádherně barevné zahrady
a parky. Trochu mě zaráží fakt, že na nádraží mě vítá hluk a lomoz
stavebních strojů. Všudypřítomný prach trochu nabourává mou představu
o elegantní a čistotou svítící rakouské metropoli.
Klidné centrum bretaňské kultury, sídlo hrnčířů, město starobylých
brázděných domů na soutoku řek Odet a Steir – tak lze v krátkosti
charakterizovat město, které sice většina cestovních kanceláří zařazuje
do programu svých zájezdů, ale na jeho prohlídku vymezuje jen minimum
času.