Rubrika: Uncategorized

Byl jsem se projet na kole a takhle mne zadek už dlouho nebolel.. Navštívil jsem tábor, kam jsem ještě nedávno pravidelně jezdil, moc pěkné to tam mají.. Po prázdninách bychom klidně mohli zveřejnit nějaké zážitky z těch prazvláštních akcí, zvaných tábory, přeci jen je to část našich životů, ne?..

Všem přeji parádní užití prázdnin, dovolených volna, táborů, slunce, vody, hor, džunglí, komárů a tak….

..To zas byl týden.. Každý kdo mne zná ví, že jsem celkem klidný a nekonfliktní člověk. Problémy s učitely jsem měl naposledy na ZŠ, kde jsem si prožíval své rebelie. Až teď, jedné paní inženýrce jsem se malinko znelíbil. Přišla do třídy a hned na mne ukázala prstem a řekla, že mne vubec nezná (to, že jsme se už jednou viděli a to na prvním cvičení, mi jako vhodná poznámka nepřišla) a že jestli chci zápočet, že si mne (narozdíl od kolegů, které znala) prozkouší.. Na to jsem samozřejmě připraven nebyl (chtěl jsem jen ten započet, přeci) a tak jsem nemohl ukázat své vědomosti.. No, slovo dalo slovo a najednou se mě zvýšeným hlasem ptala, jestli je ještě něco, čím bych ji chtěl poučit. Od ZŠ jsem jaksi vyšel ze cviku a to, že na mne, stojícího před tabulí, vyučující křičel, mne zaskočilo. nevěděl jsem co dělat, řekl jsem, že není a vyklidil pozice.. Nu, zápočet potřebuji, čeká mne ještě legrace:o)

Dnešní příspěvek je (jako už téměř obvykle) od slovenského kolegy Martina Turčana. Jde o cestování na kole po Podkarpatské rusi. Dokonce se kvůli nám začal učit česky:o)) ..A celkem mu to i jde.

Byli jsme na vodě, sjížděli jsme Divokou Orlici. Počasí bylo parádní, spousta turistů jdoucích přes tři hrady, stánky s občerstvením.. Škoda jen, že s touto akcí jsou poslední roky problemy. Někdo mocny se rozhodl, že se mu tato akce nelíbí a rád by toto každoroční pouštění Pastvinské přehrady zatrhl. Letos bylo puštěno celkem málo vody a na těch kamenech to bylo jak na kamanech.. Třeba za rok přijede těch otravných vodáků méně..

V dalším článku od našeho slovenského přispivatele se podíváme do Transylvanie z kabiny teréního vozidla.

A Roman Nosek – Dotóro nám dává zajímavý tip na cestu na kole

..Tak to počasi furt nic moc, jen neděle byla parádní.. Alespoň jsem provětral svého oře (toho o síle jednoho vola hehe). Dneska pokračujeme cestopisem o Pákistánu a od našeho slovenského kolegy mám několik cestovních rad.. Pro dnešek je to všechno, uvítal bych další hezké článečky z vašich dobrodružství.. Zatim nashle..

---

Mam pro Vás malou pozvánku: klub Fangorien pořádá další ročník Ringo turnaje, ve dnech 10. – 12. 5. 2002. Pokud se o tento stále trochu netradiční sport zajímáte, další informace jsou na:

http://home.cestovatel.cz/fangorien/ringo2002.html

Týden se s týdnem sešel a další vydání je tu. Aby jste si odpočali od zážitků z Venezuely (Jáchym mi nedodal další díly, pač si vymknul kotník ..asi píše nohama) tak vám přináším třídílný cestopis o Pákistánu. Jestli byste rádi tuto zemi navštívili (už by to možná šlo i bez Kalašnikova), rozhodně tu najdete spoustu zajímavostí ..hory a kam v nich, jídlo a co s ním, sračka (ehm průjem) a co za ní…:o))

Jo a abych nezapomněl, Venezuelu i Pákistán vám přinášejí členové sdružení GPS – Geografové pro srandu (více na gps.cestovatel.cz)

————————————————-

Mam pro Vás malou pozvánku: klub Fangorien pořádá další ročník Ringo turnaje, ve dnech 10. – 12. 5. 2002. Pokud se o tento stále trochu netradiční sport zajímáte, další informace jsou na:

http://home.cestovatel.cz/fangorien/ringo2002.html

Začíná snad konečně jaro (podruhé? potřetí?), zítra jedeme na Sazavu, tak doufam, že i tam to jaro začne.. nebo bych ještě raději, kdyby tam pomalu začínalo (ale co, překousl bych i kdyby bylo v plném proudu) léto..

Mam pro Vás malou pozvánku: klub Fangorien pořádá další ročník Ringo turnaje, ve dnech 10. – 12. 5. 2002. Pokud se o tento stále trochu netradiční sport zajímáte, další informace jsou na:

http://home.cestovatel.cz/fangorien/ringo2002.html

Počasí už neví, co by si vymyslelo, dneska se rozhodlo, že ješte pokryje pláně čistým bílým sněhem.. Ale jestli mu to poskytuje uspokojení, proč ne, že?

Jinak se nic moc nestalo, včera jsem se málem utopil, vyhrál (a několikrát prohlál) závody autíček a získal článek. A to ne článek ledajaký.. Škoda, že tento autor není tak plodný jako je zábavný (ale ještě štěstí, že není zábavný jako je plodný). Rád bych, aby si vzal příklad třeba z Davida Gemmela, jehož jsem mu předevčírem půjčil (a kterého si zase za týden vezmu, aniž by hřbet knihy utrpěl jakekoli opotřebení, pokud ovšem nepočítám bombardování kusy prachu)..

Poslední dobou jsem neměl čas na nic.. na sport, na cestovatele a uvodniky, na zábavu, na nákupy (vtip), a to všechno, protože jsem měl hoňku ve škole. V pátek jsem měl jednu z nejtěžších zkoušek vůbec. Pokus číslo 2. Připravoval jsem se, co jsem mohl (dokonce i během poločasu při poharovém utkaní) a stejně jsem si myslel, že to nestačí. V noci před zkouškou se mi zdál sen. Žádné velké psycho, logicky uspořádaný sen bez větších nesmyslů. Místo naší docentky přišla na zkoušku nějaka mladší učitelka a i když jsem to přiliš neuměl, dostal jsem 1-. No uznejte, nenavnadilo by vás to? Když jsem pak dostal písemku, sen o 1- se rychle rozplynul a ja těžce bojoval o trojku. Nakonec vše dopadlo dobře (doslova a do písmene). Teď konečně trocha klidu.

Oteplilo se, na počasí se jako obvykle a stále obvykleji nedá spolehnout, v květnu ještě možná nachumelí a řeky zamrznou…

My v sobotu využili slunce a spousty litrů tekoucích z hor a vyrazili na Divokou Orlici. Co Vám povídat, bylo to parádní, vody přesně tak jak má být, občas svítilo i slunko a já se jako obvykle a pro pobavení všech přítomných koupal.. akci jsme zakončili v cukrárně v Potštejně (jak nám velí zaběhnutá tradice).

Vždy když něco plánujeme, přesto že je všechno zařízené a domluvené, jsme připraveni na možnost, že se ještě něco podělá nebo tak.. Řekl bych že je to standardní přístup. Ne však pro kámoše Milana. To bylo totiž tak; v sobotu večer, unaveni a téměř rozhodnuti a smířeni s tím, že v neděli už nepojedem, Milan zavolá. „Tak já jedu zítra s vámi“ povídal. Snažil jsem se ho připravit na to, že možná nepojedeme. „Nemáme na zítřek auto“ povídal jsem mu. „Nevadí, jedu“ kontroval Milan. „Pálava ve které chceš jet nejde nafouknot“ přihazoval jsem další argument. „To se nějak udělá“ nenechal se zastrašit on.. „A máš s kým jet?“ napadla mne další možná překážka. „Ja někoho seženu, vždyť je to až zítra“ odbyl mě na konec.. Jak to všechno dopadlo? Auto se sehnalo v jedenáct dopoledne, náhodou se našel nový špunt do pálavy a Milan žhavil telefon tak dlouho až kápnul na ideálního háčka..

Nejlepší na tom je to, že Milan ani vteřinu nezapochyboval, že by na vodu nejel.. to je přístup, který obdivuji a který stojí za povšimnutí… Já bych to ale stejně nerisknul. Bál bych se, že zůstanu s nenafouknutelnou Pálavou, sám, na břehu řeky, kde bych si mohl akorát tak házet žabky..

Tak jsem přišel s dalším úvodníkem. V rámci tohoto úvodníku Vám přináším i pozvání na zajímavé cestovatelské besedy. Sám bych se tam rád mrknul.

Před domem máme skluzavku. Objeví se tam každou zimu. Co si pamatuji, vždy tam byla. Letos to však nebyla obyčejná skluzavka, byla to skluzavka končící prudce ve sněhovém valu. Jak jsem zaslechl přes otevřené okno, děti to sněhové hnízdo, do kterého skluzavka ústí, nazvali zcela poeticky: TORA BORA. Pevnost byla několikrát dobyta a opět ztracena, než ji nějaký starostlivý otec těžkou technikou rozkopal. Asi mu vadilo, že se dětem z pevnosti nedařilo efektivně bránit po skluzavce přijíždějícím, zástupci Severní aliance řízeným, sáňkám.

Tak byla poslední válečná připomínka odstraněna a dětem nezbylo nic kromě jedné neškodné akrobatické figury na pekáči. Tato figura, kdy se jezdec za jízdy modlí, je nazvána Usáma Bin Ladin&

V posledních dnech se to u nás zase vyvíjí celkem zajímavě. Čekám kdy uslyším, jak se děti při hře na vojáky hádají, kdo bude ten zlý. Kdo bude Rakušan!!!

Nakonec slíbená pozvánka:

„Indonésie 2001 : zvukem a obrazem”

PRALESY, DOMORODCI, VELKÉ ZAOCEÁNSKÉ PARNÍKY A MALÉ LODIČKY, BĚLOSTNÉ PLÁŽE S KORÁLOVÝMI ÚTESY A KOKOSOVÝMI PALMAMI, SIRNÉ DOLY V JÍCNU VYHASLÉ SOPKY KAWAH IJEN, BOHATÁ KULTURA MÍSTNÍCH OBYVATEL, NETRADIČNÍ DIVADLO, LOUTKOHERECTVÍ A FANTASTICKÝ BALET – to všechno může být Vaše. Buď si můžete koupit letenku do Asie nebo vstupenku na diashow. Nechte se nalákat do takových krajin kvalitními diapozitivy a zvukovými nahrávkami z naší loňské cesty. Zvukové nahrávky, které jsme nahráli během své cesty, budou použity jako rozmanitý hudební doprovod a budou Vám také k dispozici na CD. Ukázka několika fotografií a cestovního deníku na internetu Vám možná napoví více: „http://jama.hyperlink.cz/indonesia/foto” .

„Mexiko a Guatemala 2000 : Tajemné pyramidy JV Mexika a potomci dávných Indiánů”

Cestou po Mexiku jsme se vydali hlavně po stopách předkolumbovských civilizací a jejich monumentálních pyramid. Během devadesátiminutového pořadu se podíváme i do míst dnešní Guatemaly, kde potomci dávných Indiánů stále žijí, zachovávají si svůj jedinečný jazyk a svou specifickou kulturu s krojovým oblečením. Více info na http://jama.hyperlink.cz/promitani .

Další informace jsou k nalezení na internetovém portálu Volny.cz http://web.volny.cz/cestovani