Nikola Šuhaj – pro některé krajany obyčejný zloděj a vrah, pro jiné obdivovaný mstitel. A pro nás Čechy především hrdina z románu Ivana Olbrachta a filmové Balady pro banditu. To, že na Zakarpatské Ukrajině prý měla podobného zbojníka lecjaká ves, jen o něm nikdo nenapsal knihu, ponechme stranou. Vesnice Koločava, která to štěstí měla, láká nejen k výpravě po stopách svého rodáka, ale také za romantikou původního koloritu a nedotčenou přírodou.
Nikola Šuhaj – pro některé krajany obyčejný zloděj a vrah, pro jiné obdivovaný mstitel. A pro nás Čechy především hrdina z románu Ivana Olbrachta a filmové Balady pro banditu. To, že na Zakarpatské Ukrajině prý měla podobného zbojníka lecjaká ves, jen o něm nikdo nenapsal knihu, ponechme stranou. Vesnice Koločava, která to štěstí měla, láká nejen k výpravě po stopách svého rodáka, ale také za romantikou původního koloritu a nedotčenou přírodou.
Zapomenutý kraj
V době meziválečného Československa byla Podkarpatská Rus místem, kde dávaly lišky vlkům dobrou noc. Vládl tu prastarý, pohanský Bůh země, pán lesů a stád. Lidé ve svých hliněných chaloupkách se slaměnou střechou zápolili s nouzí, a zatímco církvi odváděli daně, museli nakupovat u bohatých Židů na dluh. Zdrojem obživy byla zejména práce se dřevem, výroba látek, obuvi a pracovních nástrojů. Nebyla tu možnost vzdělání ani zdravotnické péče. Místo zpráv o světě se mezi lidmi tradovaly tajuplné příběhy o nadpřirozených silách a čarodějnicích skrývajících se v neprostupných lesích. Husté hvozdy byly také jedinečným útočištěm pro válečné zběhy, kteří sem prchali před svým osudem a hledali svobodu a vzdor proti sociální nespravedlnosti. Jedním takovým byl i Nikola Šuhaj.
Olbrachtův hrdina
„Mykola Sjuhaj“ se narodil v roce 1898. Jako vojín za 1. světové války utekl z uherského pluku a skrýval se v okolí své rodné vesnice, aby mohl navštěvovat svou lásku Eržiku. Nejprve kradl jídlo ze salaší a zakrátko už zboží a peníze bohatým obchodníkům. Na jeho dopadení bylo vynaloženo mnoho prostředků a s neúspěchy četnictva rostla jeho legenda. Byla mu přisouzena kouzelná ratolístka chránící před kulkami i jeskyně s pokladem. Krajanům, kteří tiše snášeli příkoří vrchnosti, dodával víru ve spravedlnost. Vypsaná odměna za jeho dopadení však byla zbojníkovi osudná a v roce 1921 zemřel pod rukama svých „kamarádů“. Příběh o lásce, mstě a zradě byl knižně vydán 12 let po Šuhajově smrti a patří k vrcholům moderní české prózy. Jeho autor Ivan Olbracht se na Ukrajinu vydal na základě setkání s Rusínskými emigranty na východním Slovensku. Zakarpatská oblast se pro něj stala místem, kam se opakovaně vracel pro náměty svých uměleckých reportáží i prozaického díla. Během 30. let tak vykreslil autentický obraz o sociálních poměrech, tradičním způsobu života i mentalitě obyvatel. Mnoho času strávil v Koločavě, kde si ho dodnes velmi váží a věnovali mu muzeum a bustu před místní školou. Ve vesnici Koločava také najdeme hrob Nikoly Šuhaje a dvou českých četníků, které připravil o život. Na rozdíl od nich byl Nikola pohřben stranou od počestných občanů včetně jeho milé.
Koločava a Siněvirský národní park
Koločava leží v údolí řeky Terebly, v jižním cípu Siněvirského národního parku. Zvedají se z ní pastviny, které pokračují v bukové lesy a ty zase v travnaté horské hřebeny. Není těžké si tu představit, jak náš románový hrdina odpočíval na poloninách, koupal se v potůčkách a hodoval na salaších. Překrásná zvlněná krajina je přímo zaslíbená toulání v horách. Národní park o ploše 43 hektarů spadá do západní části pohoří Horhany a zahrnuje hřbety s poloninami Piškoňa, Kamjonka nebo Žalopka, kde Nikola nakonec podlehl. Nad poloninami se tyčí nejvyšší vrcholy Strymba a Nehrovec, které lehce přesahují 1 700 m. Jako ztracená perla pak leží v zalesněných svazích jeden ze sedmi přírodních divů Ukrajiny – průzračné Siněvirské jezero. Tím by ale výčet půvabů tohoto kraje zdaleka nekončil. Objevovat tu můžete také vodopády, vzácné rostlinky, minerální prameny, malebné kostelíky nebo třeba medvědí stopy.
Od časů Nikoly Šuhaje uběhlo století, ale čas tu stále běží tak nějak pomaleji. Pastevci se starají o svá stáda a bábušky sklízí skromnou úrodu. Vyrostly tu sice novostavby, lékárny i školy, ale chybí tu práce, peníze na opravu silnic i odpadové hospodářství. I proto jsou tu turisti vřele vítáni. Utratí pár hřiven a připomenou místním jedinečné krásy jejich kraje. Přidáte se k nim? Autor: Karolína Chmelařová – píše pro CK Mundo, která mimo jiné pořádá zájezdy na Zakarpatskou Ukrajinu
Jeseníky patří k oblíbeným lyžařským lokalitám v České republice nejen pro svou krásnou přírodu, ale také díky kvalitním službám místních středisek. Jestli hledáte lyžařský areál, který vám poskytne příjemné sjezdovky a kvalitní hotelovou péči, měli byste navštívit tento horský ráj.
Jeseníky patří k oblíbeným lyžařským lokalitám v České republice nejen pro svou krásnou přírodu, ale také díky kvalitním službám místních středisek. Jestli hledáte lyžařský areál, který vám poskytne příjemné sjezdovky a kvalitní hotelovou péči, měli byste navštívit tento horský ráj. Pokud však nejste zrovna fanoušci sjezdového lyžování, nevadí. Jeseníky jsou jako stvořené pro dlouhé romantické procházky. Zejména milovníci běžkařského sportu si je zamilují.
Úchvatná jesenická magistrála
Na běžky v Jeseníkách vyjíždí každoročně mnoho turistů. Můžou za to dohromady více než tři sta kilometrů dlouhé lyžařské běžecké trasy. Pokud se vydáte po tzv. jesenické lyžařské magistrále, můžete se dostat třeba až na sousední Rychlebské hory nebo na Kralický Sněžník. A tomu už se říká výzva! V případě, že nemáte takovou fyzičku na to, abyste tuto trasu zvládli během jediného dne, ale přesto byste si po magistrále rádi udělali výlet, žádný strach. Vydáte-li se po stopě této lyžařské tepny, potkáte cestou mnoho ubytovacích zařízení, kde je možné složit hlavu a nabrat síly. Jedním z nich je například hotel Kamzík. Kromě komfortních pokojů a restaurace, kde vám naservírují jídlo z domácí jesenické kuchyně, můžete zregenerovat rozlámané tělo ve vířivce, sauně nebo na masáži. Proč si tedy s rodinou nenaplánovat několikadenní dovolenou a nepokusit se zdolat jednu z nejoblíbenějších běžkařských tratí?
Sjezdovky, kam se podíváte
Pakliže vás běžky nelákají a baví vás více sjezdové lyžování, čeká tu na vás celá řada lyžařských středisek. K největším v této oblasti patří Ski aréna Karlov, která svou velikostí, kapacitou lanovek a kouzelným večerním lyžováním láká české i zahraniční lyžaře. Nejznámějším a turisticky nejnavštěvovanějším místem ale zůstává lyžařské středisko Praděd – Ovčárna. Není se čemu divit, když se zde nachází nejvyšší hora Moravy. Málokterý milovník zimních sportů by si během své dovolené v Jeseníkách nechal ujít výlet na Praděd.
Valletta je městem, které ještě neoslavilo pětisté narozeniny, má italského ducha a o jeho založení se postaral udatný voják Jean de La Valette, johanitský velmistr. Nenechte si ujít barokní chrám svatého Vavřince, pevnost St. Elmo či botanickou zahradu Argotti, za zmínku stojí jistě i zdejší Národní muzeum a nákupní centrum se světoznámými módními značkami.
Valletta je městem, které ještě neoslavilo pětisté narozeniny, má italského ducha a o jeho založení se postaral udatný voják Jean de La Valette, johanitský velmistr. Nenechte si ujít barokní chrám svatého Vavřince, pevnost St. Elmo či botanickou zahradu Argotti, za zmínku stojí jistě i zdejší Národní muzeum a nákupní centrum se světoznámými módními značkami.
Město, jemuž ještě není ani pět století. Nezapře svůj italský původ, nakonec je pravdou, že Sicílie je vlastně nedaleko. Dnes má něco přes šest tisíc obyvatel a nabídne nejen barokní architekturu, ale také moderní nákupní třídu. Na své si tu tedy přijdou nejen turisté, kteří rádi obdivují památky. Nakonec, samotná Valletta, nejjižněji položená metropole Evropy, je již od roku 1980 zapsána na seznam UNESCO.
O vznik a rozkvět města se zasloužili johanité
Na konci léta roku 1565 slavil Řád maltézských rytířů velký úspěch. S dalšími křesťanskými spojenci dokázal od Malty odrazit mohutný úder Osmanů. Přesile muslimů vzdoroval i sám velmistr řádu Jean de La Valette. A právě tento muž následující rok založil město, které dodnes nese jeho jméno. Řada památek na Maltě tak odkazuje na johanity. Jistě není žádný div, že chrám svatého Vavřince tu vznikl symbolicky na místě, kde nechal křesťanskou svatyni vybudovat už normanský dobyvatel Roger I. Sicilský. Barokní stavba s mohutnou kopulí jen udává architektonický ráz města, kromě samotného baroka je tu k vidění i novoklasicistní sloh a pár staveb, které tu vyrostly teprve nedávno.
Další architektonické památky Valletty jsou samozřejmě nasnadě, je to třeba Palác Velmistrů, odkud řídili chod města místní vládci. V šestnáctém století pak byla vystavěna katedrála svatého Jana, o níž se zasloužil proslulý italský architekt Girolamo Cassar. Do interiérů katedrály můžete nahlédnout každý všední den mezi půl desátou ráno a půl pátou odpoledne, v sobotu pak od půl desáté do půl jedné. V neděli a ve svátek je pak zavřeno.
Procházka po návštěvě památek? Lákají k ní zelené zahrady
Každé větší město v Evropě má svůj park nebo alespoň trochu veřejné zeleně a nejinak je tomu i v případě Valletty. Botanická zahrada Argotti nabídne odpočinek a pastvu pro oči v jednom, pro veřejnost je tu už od začátku devatenáctého století. Jde dokonce o třetí nejstarší botanickou zahradu v rámci zemí Commonwealthu.
Turecké nebezpečí trvalo po celé šestnácté století a s nějakým dalším vojenským ohrožením se muselo přirozeně počítat, protože Malta byla terčem dobyvatelů napříč staletími nejen pro svou strategickou polohu. Právě proto tu můžeme dnes obdivovat pevnost St. Elmo, která vznikla ještě dřív než samotné město, konkrétně už v roce 1551. Stavěla se ne kvalitně, jako spíš rychle, protože Osmanům se na moři i na souši poměrně dařilo a nikdo nechtěl, aby Malta padla do rukou mohutné muslimské říše. Bastionová pevnost se v historii dočkala řady rekonstrukcí, zaujímá plochu více než 50 tisíc čtverečních metrů a co platná byla i během druhé světové války, kdy ji využívaly britské jednotky.
Nenechte si ujít ani návštěvu Národního muzea
Když už jednou ve Vallettě budete, byla by škoda nezavítat do Národního muzea ostrova, které ukáže historii malého národa v běhu staletí. Totiž, nejde jen o barokní památky, pevnosti a parky, dějiny Malty se začaly psát ještě dávno předtím, než vznikl antický Řím nebo Alexandr Veliký proháněl Dahajce nebo Peršany. Megalitické chrámy jako je třeba Hagar Qim mají za sebou tisíciletou historii a je pravdou, že ani moderní archeologie ještě neodhalila všechna jejich tajemství. Právě na Maltě nesmí chybět ani Námořní muzeum, které má rovněž sídlo v hlavním městě. Není přece žádným tajemstvím, že když se uvažovalo o natočení hrané verze Pepka Námořníka, přidala v úvahu i malá zátoka na tomto středomořském ostrově. Bavit se zde budou především děti.
Valletta, to je ale i divadlo Manoel nebo zahrady Barrakka Gardens, nacházející se v bezprostřední blízkosti pevnosti St. Elmo. Právě zde totiž můžete v centru plném zeleně zakončit svou procházku dějinami malebného ostrova…
Sbalit se na dovolenou je určitě lepší, než po příjezdu vybalovat, ale i tak si to člověk chce co nejvíce usnadnit. Často je ale také potřeba sbalit se celkem úsporně. Zvláště, když sledujete dnešní trend, cestovat na kratší dobu pouze s příručním zavazadlem. A proto je tu pár tipů, jak místo v zavazadle ušetřit a přitom mít s sebou vše, co pro kvalitní čištění zubů potřebujete.
Sbalit se na dovolenou je určitě lepší, než po příjezdu vybalovat, ale i tak si to člověk chce co nejvíce usnadnit. Často je ale také potřeba sbalit se celkem úsporně. Zvláště, když sledujete dnešní trend, cestovat na kratší dobu pouze s příručním zavazadlem. A proto je tu pár tipů, jak místo v zavazadle ušetřit a přitom mít s sebou vše, co pro kvalitní čištění zubů potřebujete.
Nikdo nechce mít plnou cestovní tašku pomůckami pro čištění zubů. Někomu sice stačí kartáček a zubní pasta, ale kdo se o svoje zuby stará poctivěji, tak potřebuje ještě mezizubní kartáček a ještě ústní vodu. A velké balení může zabrat více místa v zavazadle, než je žádoucí.
Kompaktní zubní kartáček
Pokud používáte elektrický kartáček, tak víte, že cestování s ním není zrovna nenáročné na prostor, a když už si na elektrický kartáček zvyknete, tak se ho často nechcete zříkat ani na cestách. Proto jsou dostupné na trhu i cestovní elektrické kartáčky, které jsou navrženy tak, aby byly kompaktní. Abyste s sebou ani nevozili nabíječky, tak kartáčky pohání tužkové baterie.
Fandové manuálních kartáčků to mají o mnoho snazší. I klasický manuální kartáček je poměrně malý a dá se pohodlně sbalit, ale můžete mít dokonce i něco menšího – skládací cestovní zubní kartáček. Na výběr máte u značek GUM nebo Curaprox, přičemž u Curaproxu dostanete kartáček v celé sadě s malou zubní pastou v pouzdře.
Na co celá pasta nebo ústní voda
Na týden, ani 14 dní rozhodně nepotřebujete celých 75 ml zubní pasty nebo čtvrt litru ústní vody. Proto výrobci myslí i na tohle a dnes není problém sehnat zubní pastu v balení od 12 do 30 ml. U ústních vod se dostanete také k menším balením, která mají 95 nebo 100 ml a díky tomu můžete ústní vodu vozit i v příručním zavazadle v letadle.
Řešení pro mezizubní čištění
Zubní nitě jsou na prostor poměrně nenáročné, ale pro cesty můžete sáhnout po pohodlnějším řešení, kterými jsou párátka se zubní nití (flosspick). Pokud používáte mezizubní kartáček, tak víte, že je poměrně křehký. Ideální proto je pořídit pro cestování pouzdro na mezizubní kartáčky, kde už nehrozí, že by se vám drátek ohnul.
Sbalit se na dovolenou je určitě lepší, než po příjezdu vybalovat, ale i tak si to člověk chce co nejvíce usnadnit. Často je ale také potřeba sbalit se celkem úsporně. Zvláště, když sledujete dnešní trend, cestovat na kratší dobu pouze s příručním zavazadlem. A proto je tu pár tipů, jak místo v zavazadle ušetřit a přitom mít s sebou vše, co pro kvalitní čištění zubů potřebujete. Nikdo nechce mít plnou cestovní tašku pomůckami pro čištění zubů. Někomu sice stačí kartáček a zubní pasta, ale kdo se o svoje zuby stará poctivěji, tak potřebuje ještě mezizubní kartáček a ještě ústní vodu. A velké balení může zabrat více místa v zavazadle, než je žádoucí. Kompaktní zubní kartáček Pokud používáte elektrický kartáček, tak víte, že cestování s ním není zrovna nenáročné na prostor, a když už si na elektrický kartáček zvyknete, tak se ho často nechcete zříkat ani na cestách. Proto jsou dostupné na trhu i cestovní elektrické kartáčky, které jsou navrženy tak, aby byly kompaktní. Abyste s sebou ani nevozili nabíječky, tak kartáčky pohání tužkové baterie. Fandové manuálních kartáčků to mají o mnoho snazší. I klasický manuální kartáček je poměrně malý a dá se pohodlně sbalit, ale můžete mít dokonce i něco menšího – skládací cestovní zubní kartáček. Na výběr máte u značek GUM nebo Curaprox, přičemž u Curaproxu dostanete kartáček v celé sadě s malou zubní pastou v pouzdře. Na co celá pasta nebo ústní voda Na týden, ani 14 dní rozhodně nepotřebujete celých 75 ml zubní pasty nebo čtvrt litru ústní vody. Proto výrobci myslí i na tohle a dnes není problém sehnat zubní pastu v balení od 12 do 30 ml. U ústních vod se dostanete také k menším balením, která mají 95 nebo 100 ml a díky tomu můžete ústní vodu vozit i v příručním zavazadle v letadle. Řešení pro mezizubní čištění Zubní nitě jsou na prostor poměrně nenáročné, ale pro cesty můžete sáhnout po pohodlnějším řešení, kterými jsou párátka se zubní nití (flosspick). Pokud používáte mezizubní kartáček, tak víte, že je poměrně křehký. Ideální proto je pořídit pro cestování pouzdro na mezizubní kartáčky, kde už nehrozí, že by se vám drátek ohnul.
Nastal den D. Dneska započne naše dlouhá a nesmírně dobrodružná cesta, na kterou jsme se tak dlouho připravovali. Vyrážíme směr Černá Hora. Autem, jak jinak. Přestože nejde o bůhvíjakou dálku, rozhodli jsme se pro tu delší, avšak horší cestu. Ostatně tak, jako v jedné známé české komedii. Na poslední chvíli kontrolujeme občanky i pasy, dostatek vody a hotovost. Zdá se, že všechno máme a tak vyrážíme. Cesta bude dlouhá, odměnou nám ale budou krásné a téměř liduprázdné pláže, stejně jako nedotknutelná černohorská příroda.
Nastal den D. Dneska započne naše dlouhá a nesmírně dobrodružná cesta, na kterou jsme se tak dlouho připravovali. Vyrážíme směr Černá Hora. Autem, jak jinak. Přestože nejde o bůhvíjakou dálku, rozhodli jsme se pro tu delší, avšak horší cestu. Ostatně tak, jako v jedné známé české komedii. Na poslední chvíli kontrolujeme občanky i pasy, dostatek vody a hotovost. Zdá se, že všechno máme a tak vyrážíme. Cesta bude dlouhá, odměnou nám ale budou krásné a téměř liduprázdné pláže, stejně jako nedotknutelná černohorská příroda.
Tankodrom jménem D1
Naše cesta začíná na oblíbené „déjedničce“, která svou povrchovou úpravou připomíná tankodrom. Kdyby se tady přeci jen někomu chtělo spát, nemá sebemenší šanci zabrat. Zastavujeme kousek před Brnem a dopřáváme si nezdravou snídani v jednom z rychlých občerstvení. Přeci jen potřebujeme na cestu nabrat dostatek energie. Tak kde jinde, než právě tady? Naše cesta směřuje ke slovenským hranicím a dál směr Bratislava. Rozhodli jsme se směřovat do cíle přes Maďarsko z jednoho prostého důvodu. Mýtné tady není tak vysoké, jako například v oblíbeném Rakousku, přes které k moři lidé nejčastěji míří. Měli jsme strach z názvů maďarských měst a vesniček a taky jazykové bariéry, což se v průběhu cesty ukázalo jako zcela oprávněné. Zamotali jsme se totiž nedaleko města Szombathely a několik hodin bloudili v kruhu. Navigace zkrátka zklamala, což jsme jí ale neměli za zlé. Měli jsme být zkrátka lépe připravení.
Szombathely všude, kam se podíváš
Našimi styčnými body bylo kromě Szombathel, Csorna, Körmend a poté Čakovec a Varaždin. Ani jsme se nenadáli a už jsme projížděli chorvatskými hranicemi. Udělali jsme si povinnou přestávku, natankovali a směřovali na Zadar a Split. Projeli jsme kouskem Bosny a Hercegoviny a pak se vrátili zpět na chorvatskou dálnici. V praxi jsme si mohli vyzkoušet systém mýtného, který je tady dosti povedený. Jednoduše si vyzvednete papírek, ten u sjezdu nebo další brány odevzdáte, a zaplatíte za použití dálnice. Jak jednoduché, že?
Cítili jsme, že cíl je na dosah. Bohužel osud tomu chtěl a vše se nečekaně zkomplikovalo. Nejmladšího člena našeho vozu postihla zákeřná střevní viróza. Původně jsme si mysleli, že něco špatného snědl, bohužel příznaky byly neúprosné. Došlo tak k neplánovaným přestávkám, které jsme trávili střídavě na benzinových pumpách a při krajnici. Nedalo se svítit, do cíle jsme prostě museli dojet. A když nebylo kam zastavit, muselo pomoci okénko. Když jsme přistavovali na černohorských hranicích, jeden z celníků shodou okolností právě konzumoval sendvič. Když viděl náš automobil „ozdobený“ zbytky obsahu žaludku, polknul naprázdno a rukou ukazoval, ať se co nejdřív ztratíme. K nějaké prohlídce automobilu anebo kontrole dokladů vůbec nedošlo. Prostě tradiční jižanský přístup a shoda náhod.
Vše zlé je k něčemu dobré
Naše cesta končila v místě zvaném jako Boka Kotorská, která si získala jméno podle města Kotor. Největší přírodní záliv na jihu Černé Hory se dělí ještě na čtyři menší zálivy. Abychom ušetřili dlouhé hodiny jízdy, nechali jsme převézt trajektem. Pak už jsme si to šinuli směr Budva a naše dovolená mohla konečně začít v plné parádě. A to i přes prvotní komplikace, na které zcela jistě jen tak nezapomeneme. Po nějaké době se jim ale upřímně smějeme.
Vždy, když se někam chystáme, tak se snažíme sbalit se nejúsporněji a zároveň mít s sebou všechno, co potřebujeme. Mezi základní výbavu patří i potřeby pro holení. Ať už ženy nebo muži mají na výběr z několika strojků, kterými vousy nebo chloupky odstraňovat, a proto Vám ukážeme, co všechno si sebou můžete sbalit.
Je pravda, že muži holení na cestách zrovna moc neřeší. Zkrátka si nechají vousy narůst a neřeší to. Nicméně jsou i muži, kteří cestují například za byznysem, a je potřeba vypadat upraveně. Naopak ženy, ať už cestují kamkoliv, tak je pro ně hladká a oholená pokožka velmi důležitá.
Upravené vousy za každých okolností
Pokud se holíte žiletkou, tak máte systém balení velmi snadný. Zkrátka sbalíte žiletkový strojek a k tomu pořídíte malé balení gelu na holení. V případě, že se holíte elektrickým holicím strojkem, tak máte na výběr z nabíjecích holicích strojků nebo základních strojků na tužkové baterie. V tomhle případě netaháte s sebou žádnou kosmetiku navíc ani nabíjecí kabely. Sbalíte strojek a jedete. To platí i v případě, že si budete potřebovat na cestách udržovat strniště. V tomto ohledu nejkompaktnější řešení nabízí Philips OneBlade, který je také nabíjecí a jeho výdrž na jedno nabití je až 45 minut, tak poslouží dobře.
Bez hladké pokožky ani krok
Když ženy podstupují dlouhodobé odstraňování chloupků, pak nemusí řešit, který strojek si sbalí na dovolenou. Ostatní ženy toto ale řešit musí, protože si hladkou pokožku neodpustí za žádných okolností. Nejčastěji si na cesty ženy vozí stejně jako muži žiletkový strojek a nějaké úspornější balení holícího gelu, který lze ale nahradit běžným kondicionérem na vlasy. Jestli používáte epilátor, tak ten na krátkou dovolenou tahat nemusíte. Pokud ale jedete na delší dobu, tak i epilátor je potřeba přibalit. Ideální jsou pak epilátory nabíjecí, které zabalíte a napájecí kabel s sebou neberete. To samé platí o dámských holicích strojcích, které jsou buď na nabíjecí akumulátor anebo na tužkové baterie. Vše zabere poměrně málo místa v zavazadle a máte vystaráno.
Rhodos, největší z dodekanéských ostrovů ve východní oblasti Egejského moře patří mezi nejoblíbenější dovolenkové cíle v Řecku. A není divu. Pokud hledáte turistickou destinaci s nádhernou přírodou, romantickou i mytologickou atmosférou, možným sportovním vyžitím a rovněž se spoustou historických památek, jen těžko naleznete vhodnější místo.
Rhodos, největší z dodekanéských ostrovů ve východní oblasti Egejského moře patří mezi nejoblíbenější dovolenkové cíle v Řecku. A není divu. Pokud hledáte turistickou destinaci s nádhernou přírodou, romantickou i mytologickou atmosférou, možným sportovním vyžitím a rovněž se spoustou historických památek, jen těžko naleznete vhodnější místo.
Velkou předností tohoto nádherného ostrova je především stabilní klima. Ne nadarmo se také nazývá ostrovem slunce, neboť je zde po většinu roku slunečno. Rhodos vás zkrátka nezklame v žádném ohledu a navíc přináší pobyt v mnoha různých oblastech. Úžasné hlavní město Rhodos, které má 60 tisíc obyvatel, se může pochlubit stavbami, zapsanými na seznam chráněných památek UNESCA. Právě zde v přístavu stál jeden ze sedmi divů světa slavný Kolos rhódský. Rozkročeného boha slunce zobrazují všechny místní suvenýry – talířky, popelníky, dlaždičky, šátky i sošky.
Další zajímavou pamětihodností je Athénin chrám ze 4. stol. př. n. l.na vrcholu nad vesničkouLindos. Autentická řecká vesnička tvořená bílými domky se nachází ve svahu u zátoky se dvěma písečnými plážemi. Má úzké a příkré uličky, kde jsou dosud jedinými dopravními prostředky kromě motorek osli a muly. Celá trasa vedoucí Lindosem strmě ke sloupům Athénina chrámuje lemovaná obchůdky se suvenýry a tradičními místními výrobky.
Pobyt na Rhodosu vyhledávají vyznavači aktivní dovolené. Má ideální podmínky pro vodní sporty. Surfaři si oblíbili západní pobřeží u letoviska Ixia anebo na nejjižnější výběžek ostrova – Prasonissi, kde jsou provozovány i známé kurzy pro vyznavače tohoto sportu. V centrech vodních sportů si můžete pronajmout i vodní skútry, vyzkoušet vodní lyžování nebo parasailing.
Večer turistická letoviska se spoustou taveren, barů a kaváren ožívají a lákají k příjemnému posezení i večerní zábavě v místních barech a klubech.
Hotely na ostrově Rhodos poskytují všestrannou nabídku, takže si bezpochyby vyberete. Dovolená Rhodos totiž nabízí pobyty v různých typech hotelů i cenových kategoriích. Rhodos je vhodným cílem jak pro rodinnou dovolenou, tak pro bezdětné páry třeba na svatební cestě. Ubytování jen pro dospělé osoby nabízí například hotel Aquagrand Deluxe Resort u vesničky Lindos.
Ostrov Rhodos proto uspokojí naprosto všechny zájemce o nevšední zážitky. Romantická atmosféra, nádherné pláže i příroda, dech dějin a úžasné počasí. Rhodos zkrátka splní všechna Vaše přání!
Rádi se touláte po celém světě? Pokud ano, zcela jistě vám utanuly na mysli různé scenérie krásné přírody, případně také prostředí velkoměsta. Stejně tak si ale bezesporu vzpomenete na mnohé dopravní prostředky, jež jste na svých cestách potkali. Asi jen velmi složitě bychom hledali cestovatele, kterému neučarovaly různé dopravní prostředky. Právě proto není od věci i do vlastního interiéru instalovat zajímavé obrazy či fototapety automobilů. V současné době je k dispozici spousta zajímavých motivů nejrůznějších vozů, které kdy sjely z ramp výrobních závodů. Pokud aktuálně o nějaké tapetě tohoto typu uvažujete, jste na správném místě. Nepřestávejte číst. Na ty nejznámější se zaměříme v následujících řádcích.
Rádi se touláte po celém světě? Pokud ano, zcela jistě vám utanuly na mysli různé scenérie krásné přírody, případně také prostředí velkoměsta. Stejně tak si ale bezesporu vzpomenete na mnohé dopravní prostředky, jež jste na svých cestách potkali. Asi jen velmi složitě bychom hledali cestovatele, kterému neučarovaly různé dopravní prostředky. Právě proto není od věci i do vlastního interiéru instalovat zajímavé obrazy či fototapety automobilů. V současné době je k dispozici spousta zajímavých motivů nejrůznějších vozů, které kdy sjely z ramp výrobních závodů. Pokud aktuálně o nějaké tapetě tohoto typu uvažujete, jste na správném místě. Nepřestávejte číst. Na ty nejznámější se zaměříme v následujících řádcích.
Veteráni v hlavní roli
Milujete stará auta? Pak není nejmenší problém vybrat si ten správný model domů. Elegantní fototapeta auta starší provenience vypadá opravdu stylově. Důkazem tohoto tvrzení budiž jednoznačně modely těch nejslavnějších výrobců, mezi které se řadí třeba Maserati, Ferrari, Delahaye, Bugatti, Hispano-Suiza či Talbot-Lago a mnozí další. Nikde samozřejmě není psáno, že musíte vsadit na vozy z 60. až 80. let. Mnohdy vypadají perfektně také auta mladšího charakteru. Na mysli máme především vozy patřící do 20. století. Velmi oblíbené pohledy jsou na tradiční moskviče, žigulíky, případně vozy značky Škody. Jen tradiční Octavia vyráběná v první polovině 20. století stojí minimálně za zmínku.
Moderní vozy v záři velkoměsta
Jestliže se automobil zachytí ve správném úhlu, na ideálním místě a s vhodnými kulisami i nasvícením, vypadá nádherně. Poměrně často se v interiéru vyjímá fototapeta 3D auta vyznačující se maximálním možným důrazem na detail. Vozy jsou často zachyceny při noční projížďce městským prostředím. Typická je pro takovéto scenérie zejména hra světel. Neonové barvy rozmazaných a mnohdy i velmi pestrých světel vypadají v kombinaci s tmou a nocí jako takovou perfektně. Jednat se přitom nemusí o tradiční konvenční auta. Moc dobře vypadají i tunikové speciály vybavené třeba křídly, různými přídavnými disky a jinými součástmi. Na mysli teď nutně nemusíme mít ony nelegální závody, jež jsou tradičně pořádány v mnohých světových metropolích v klasickém industriálním prostředí.
Nikde také není psáno, že fototapeta auta musí nezbytně zachycovat kompletně celé auto. Naopak! Mnohdy se vyplatí vsadit vyloženě na detail konkrétního vozu. I ten totiž dokáže zaujmout strukturou, barvami a neotřelými tvary. A jaké konkrétní součásti vozů se nejčastěji na fototapetách objevují? Jedná se především o kola. Takové lité disky vypadají luxusně a evokují rychlou jízdu i vzrušující prostředí rychlých vozů a krásných žen. Mnohdy ale bývá zachycen pouze bok vozu při samotné jízdě jako výraz rychlosti a nespoutanosti. V drtivé většině aut dokonale zaujme volant. Především veteráni mají tuto nedílnou součást řízení neskutečně propracovanou. Jinak není problém vybrat si i fototapetu, která znázorňuje konkrétní značku vozu. Nápis Cadillac ve stylové podobě jistě dokáže oživit i zcela nudný pokoj.
Auta do dětského pokoje? Proč ne?
Mezi značně oblíbené patří také fototapeta auta Disney. Z dílny tohoto slavného studia už vzešla celá řada různých aut, která jsou originální a fakticky i nenapodobitelná. Jen si vzpomeňte třeba na Bleska McQuina ze známého filmu Cars a mnohé další. V dětském pokoji si najdou své místo především právě animovaná auta. Mnozí nejmenší ale milují také své hrdiny z oblasti závodních okruhů. Jednat se může klidně i o seriál vozů Formule 1. Výbornou volbou jsou i záběry na samotné jezdce špičkových světových stájí. Někdo dává přednost terénním vozům, případně slavné americké sérii Indy Cars. Mnozí malí kluci už sní o tom, že se z nich jednou stanou právě automobiloví závodníci se vším všudy. Proč jim tedy jejich sny brát, když je naopak můžete podpořit nákupem vkusné fototapety? V dětském pokoji takovéto motivy vypadají nadmíru stylově a rozzáří úsměv na tvářích kamarádů, kteří přijdou na návštěvu.
Víte, kam lidé z ČR nejčastěji cestují? Není asi překvapením, že vítězí Chorvatsko, nicméně když oddělíme od zbytku seniory, nejčastěji navštěvovanou zemí je pak Slovensko. Další zajímavosti již níže v infografice.
Víte, kam lidé z ČR nejčastěji cestují? Není asi překvapením, že vítězí Chorvatsko, nicméně když oddělíme od zbytku seniory, nejčastěji navštěvovanou zemí je pak Slovensko. Další zajímavosti již níže v infografice.
Procenta u kontinentů dávají dohromady 100% a vypovídají o tom, jaké procentuální zastoupení osob ze vzorku se vydalo na daný kontinent. Procenta u jednotlivých destinací znamenají procentuální zastoupení osob, které se vydali do dané země ale jen ze vzorku těch osob, co se vydali na daný kontinent. Pro lepší srozumitelnost uvedu na příkladu, třeba do Evropy se z celkového vzorku osob vydalo 93,6% lidí, z těchto 93,6% se do Chorvatska vydalo 26,1%. Z destinací, tam kde to bylo možné, jsme vybrali vždy top 10. (Druhá verze je bez těchto procent.) Koláčový graf znázorňuje, kolik procent z celkového vzorku jelo do Evropy oproti zbytku světa. Státy ve sloupcovém grafu v pravém dolním rohu jsou pak seřazeny podle toho, kam nejčastěji jezdili senioři.
Pozn.: Španělsko ani Francie se do infografiky nedostali, protože v Evropě skončili na 11. (Š) a 12. (F) místě. I tak ale do těchto zemí jezdí více Čechů než například do Thajska, které je v rámci Asie druhou nejnavštěvovanější destinací.
