Každý z nás si občas zaslouží nebývalou péči a okamžiky plné ticha, zkrátka pár magických chvilek mimo realitu všedních dní. Občas stačí jeden luxusní víkend a vy se do svého každodenního života vracíte plni nové energie a chuti pustit se do svých projektů, práce či celého života s novým nadšením. Ubytování na zámku Chateau Herále je přesně tím zážitkem, který tohle dokáže.
Odpočinek v pokojích s příběhem
Luxusní zámecké pokoje jsou samy o sobě velkým zážitkem. Historie kamenných zámeckých zdí sahá až do 13. století, a přesto pokoje oplývají veškerým luxusem dnešních časů. Velkolepé pokoje jsou designované ve stylu galerie, takže v každém z nich se nachází dokonalá kopie díla některého velkého českého mistra. Originály všech obrazů využitých v pokojích pak zdobí společné prostory zámku a zapůjčila je oblastní galerie.
Pokoje mají navíc vše pro dokonalý odpočinek. Kvalitní matrace jsou vyrobeny na zakázku, jsou nadstandardně vysoké a nabízejí tvrdou či středně tvrdou stranu, aby dokázaly uspokojit osobní přání každého hosta. Pohodlné postele můžete doplnit o výběr polštáře dle vlastního přání ze zámeckého pillow menu. Pokud chcete opravdu co nejštědřejší prostor, zvolte luxusní zámecké apartmány.
Wellness francouzských kvalit
V historických prostorách se nachází také zámecké Spa, jemuž propůjčila jako prvnímu v Česku licenci přírodní kosmetika L’OCCITANE. Hosté milují bazén pod klenbami z 12. století, silencárium s výhledem do zahrady i netradiční herbárium odkazující na dávné lazebnické postupy. Samozřejmostí je velká nabídka procedur, které si můžete užít v intimní atmosféře soukromých wellness prostor.
Unikátní zámecký park a dokonalá restaurace
Velkou výhodou celého hotelového areálu je opravdový klid a pocit odlehlosti díky rozlehlému tradičnímu anglickému parku. Dlouhá procházka pod korunami stromů vás zavede až k barokní soše sv. Agasia z první poloviny 18. století či k ještě starším Božím mukám. Můžete rozjímat, meditovat nebo si nechat v zámecké kuchyni připravit piknikový koš s těmi nejvybranějšími dobrotami.
Zámecká restaurace stojí na lokálních surovinách, kvalitě a svěžích intepretacích tradiční české kuchyně. Úžasné jsou samotné prostory jídelen a vkusně ručně foukané číše a poháry.
Kniha zážitků Spoustu vkusného luxusu najdete i mezi tipy na výlety v Knize zážitků. Projížďky kabrioletem, piknikové koše v přírodě, golfové výpravy, toulání v lesích nebo návštěva nedalekých památek UNESCO. Vše zařídí a připraví hotelový personál s úsměvem na tváří.
Jaro už je tady – takže je nejvyšší čas začít plánovat zaslouženou letní dovolenou. Pokud máte již dost povalování se u moře, určitě je pro vás vhodná letní dovolená v Česku. Možná si to nemyslíte, ale věřte, že i u nás se dá zažít spousta zážitků a vidět krásnou přírodu stejně tak, jako kdybyste se vydali do zahraničí. A navíc ušetříte, což je v dnešní době zdražování hodně příjemný bonus. Kemp s koupalištěm je ideální volba.
Koupaliště s kemp Lodín
Pokud plánujete rodinnou dovolenou, Koupaliště a kemp Lodín jsou pro vás skvělou variantou. Na své si zde totiž přijdou jak dospělí, tak děti. Pro všechny věkové kategorie jsou zde připraveny zážitky ve formě vodních atrakcí, jako je spousta bazénů, tobogánů, aquaroller a tak oblíbený vodní banán, nebo dokonce i vodní kokos! Takže zábava pro děti je zaručená na celý den. Ubytování v kempu je pohodlné – a všechno máte takříkajíc po ruce.
Zábava pro dospělé
Kemp se nachází v areálu u Nechanic, kde je samozřejmě velký prostor i pro sportovní vyžití. Milovníky posilování potěší venkovní fitness, pokud jedete s partou kamarádů, jistě oceníte možnost zahrát si kolektivní sporty, jako je volejbal, fotbal či tenis. Odpočinout si pak můžete například při minigolfu. A pokud budou vaše děti již z koupání unaveny, mohou si užít volný čas na velkém dětském hřišti, kde si jistě najdou spoustu kamarádů – a vy se můžete i nadále věnovat sportovním aktivitám. Vše si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Výlety do okolí
Určitě se necháte zlákat také na objevování okolní krajiny. Můžete se tedy vydat na příjemnou procházku, pokud jsou ale vaše děti již starší, nic vám nebrání, abyste se vydali zkoumat krásy přírody na kole. V kempu je k dispozici půjčovna dámských i pánských kol s veškerým základním vybavením. Až se večer vrátíte, odpočinete si v malebné pergole, kde je k dispozici i gril. Dámy jistě ocení nabídku zkrášlovacího centra, jež nabízí masáže, lymfodrenáže, biorezonanci a spoustu dalších kosmetických procedur. Navštivte https://www.camplodin.cz/ a přesvědčte se sami.
Proč tedy jezdit k moři, když u nás máte vše, co si jen můžete přát? Letní dovolená s dětmi u nás vás nadchne.
Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na
občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už
po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až
nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu
krásu.
Na cestu do Švýcarska jsem se velmi těšila. Už i proto, že jsem při studování cesty na mapě viděla tolik zajímavých míst. Jenže záhy přišlo zklamání. A to, když nás navigace vedla pouze po dálnicích a ze zajímavých míst jsme viděli jen směrovky. Každé odbočení a zastávka cestou by znamenaly zdržení a my jsme se museli držet časového harmonogramu, protože jsme na cestu měli pouhý prodloužený víkend. V plánu byl Zurich, Luzern, Interlaken a Rýnské vodopády. Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu krásu fotoaparátem.
Švýcarsko mě překvapilo spoustou tunelů, kterými projíždíte po cestě. Jsou úplně všude a některé jsou velmi dlouhé. I několik kilometrů. Když jimi projíždíte, máte pocit, že snad nikdy nevyjedete ven. Můj subjektivní pocit byl velmi nepříjemný, až klaustrofobický. Konečně se kilometry na směrovkách s názvem Zurich začaly snižovat. Byli jsme trochu nervózní z toho, že ještě pořád nemáme dálniční známku. Ale žádné kontroly jsme po cestě nepotkali.
Poznávání Zurichu
Po příjezdu do Zurichu jsme snadno s pomocí GPS našli náš hotel a ihned po ubytování vyrazili na první obhlídku. Ubytování v Zurichu patří mezi nejdražší na světě, ale pokud si hotel objednáte s předstihem, dají se ceny srovnat s centrem Prahy. Doprava je v Zurichu na první pohled velmi složitá. Po městě jezdí tramvaje, trolejbusy, autobusy, rychlovlaky a vážně není snadné se vyznat ve směrech a jízdenkách. Po oslovení několika kolemjdoucích a požádání o radu jsem byla stále bezradnější. Hlavně skoro nikdo nemluvil anglicky. Buď šílenou švýcarskou němčinou nebo francouzsky či italsky. Možná to byla jen má smůla, že jsem narážela na lidi, kterým nerozumím a oni mně. Nicméně nakonec jsme do centra došli pěšky podle mapy. Musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí, protože cesta byla velmi zajímavá a myslím, že nejlepší je pěší chůze pro poznání města. Co mě překvapilo, bylo, že všude můžete vidět „zaparkována“ jízdní kola. Před obchody, před obytnými domy, u parků i v centru. Kola si můžete zapůjčit zdarma a nechat je ve stojanech, které jsou po celém městě. To si v Čechách bohužel neumím představit.
Centrum je opravdu nádherné. Spousta kaváren, restaurací, obchodů a lidí. Měla jsem dojem, že se tu všichni velmi dobře baví. Ta atmosféra byla tak příjemná. Kolem jezera seděli lidé všech věkových kategorií. Většina si dělala piknik s krabičkou s obědem, či si prostě užívali oběd o pracovní pauze. Neuvěřitelné mi přišlo, když jsem viděla muže v obleku, jak si ho svlékl, šel si zaplavat, pak pojedl svůj oběd a znovu se oblékl do obleku a vyrazil zpátky do práce. Taková pohoda z toho všeho čišela. Po jezeře se můžete projet parníkem, což je opravdu skvělá vyjížďka za překvapivě nízké ceny. Protože jinak je v Zurichu celkem draho. Večeře v restauraci vám peněženku spolehlivě provětrá. Ale zase má své kouzlo dívat se z některé ze zahrádek po setmění na nádherné můstky, kterých je v centru několik a dost blízko u sebe. Vypadají skoro jako zmenšenina panoramatu pražských mostů.
Jídlo ve Švýcarsku je velmi specifické. Podává se hodně masa. Dostanete od telecích řízků po těstoviny. Oblíbené jsou rösti, což jsou smažené bramborové placičky opékané do křupava. Vyhlášené jsou tu grilované klobásky, domácí chléb a malé knedlíčky chnöpfli. Hodně populární jsou tu asijské restaurace.
Nakupování v Zurichu vás může přijít draho. Vyhlášená Bahnhoffstarsse je nejdražší a nejelegantnější nákupní ulicí. Ale najdou se tu samozřejmě i levnější nákupní centra. Potraviny nakoupíte v Coopu, kterých je tu obrovská síť. Jen trochu jinak zásobované než ty naše. Je adresou mnoha významných bank. Za vidění stojí také nádraží v Zurichu, které působí jako velké tržiště. Nezapomeňte si koupit švýcarskou čokoládu.
Malebné městečko Interlaken
Dalším cílem bylo turisticky vyhlášené městečko Interlaken. Kolikrát jsem si prohlížela úchvatné obrázky na netu a sjížděla videa na youtube. Z Zurichu je to asi 1,5 hodiny jízdy. Hotely tu jsou nehorázně drahé, ale dají se najít penziony nebo hostinské domy za normálnější ceny, i když levné se říct nedá. Všem hotelům vévodí Victoria hotel, který je opravdu ultra luxusní a stojí na nejlepším místě, odkud můžete obdivovat Jungfrau – nádherný horský masív. Interlaken je úžasné místo s výhledem na vrcholky hor, s čistými jezery, kde uvidíte mnoho zakotvených člunů. Městečko je poklidné. Je tu spousta luxusních obchůdků, ještě víc hotelů a restaurací. Centrum se hemží turisty nakupujícími některé z nepřeberné nabídky suvenýrů. Zábavu si tu najde každý. Pro klidnější povahy třeba návštěva zábavního parku, kde jsou jezírka, krásné rostliny a spousta míst k relaxaci. Pro aktivní jedince se tu nabízí spousta sportovního a adrenalinového vyžití jako bungee jumping, seskok padákem, rafting, paragliding s pilotem.
Luzern – město na jezeře
Na zpáteční cestě jsme využili toho, že jsme projížděli kolem Luzernu, kde jsme se také zastavili. Luzern je krásné město na jezeře s historickým centrem. Zajímavý je průchod Kapličkovým zastřešeným mostem, který je chloubou města a je hojně využívaný.
Rýnské vodopády
Ale nejvíc jsme se těšili na Rýnské vodopády, které jsou kousek od hranic s Německem a tedy velmi dostupné cestou zpátky. Můžete si zaplatit cestu lodí ke skále, od které je nejkrásnější výhled. Plavba lodí je také příjemný zážitek. Nádhera je to i od zámku Laufen. Mohutný proud vody řítící se z výšky 23 metrů je ohromující. Místo je na turisty připravené. Je tu restaurace i možnost nákupu mnoha krásných suvenýrů.
Prodloužený víkend na Švýcarsko stačí, i když nestihnete určitě všechna krásná a zajímavá místa. Je nutné se vrátit!
Při ubytování, nakupování a pohybu po městě zjistíte, že tady
pracují hlavně cizinci z Indie, Pákistánu, Filipín, Bangladéše.
Obyvatele Emirátů uvidíte stěží pracovat. Vykonávají jen ty nejvyšší
pozice a často nepracují vůbec, pouze pronajímají své jméno jako
povolení cizincům k podnikání v zemi. Cizinci v zemi podnikat
nesmí, takže místní mají velmi výnosný obchod.
Dubaj – jeden z arabských emirátů
Dubaj je jeden z nejznámějších arabských emirátů. Dubaj je také jeho hlavním městem. Městem superlativů. Název znamená „místo srazu“. Nabídne vám k vidění největší a nejdražší stavby na světě jako například známý nejluxusnější hotel světa Burj Al Arab ve tvaru plachetnice. Ten se jako jediný na světě pyšní sedmi hvězdičkami. Co je na něm tak zvláštního? Můžete přistát na jeho střeše s vrtulníkem, můžete se najíst v restauraci pod vodní hladinou a zajít si na drink do baru Skyview na střeše hotelu, odkud je neuvěřitelný výhled na celé zářící město. Bez rezervace není možné zajít si ani na oběd či večeři. Nachází se v nejluxusnější pobřežní rezidenční čtvrti Jumeira, což je nejoblíbenější turistické místo s mnoha nádhernými hotely a gigantickým projektem, který zná celý svět z obrázků, jsou umělé ostrovy ve tvaru palmy se sedmnácti vějíři. Všude kolem jsou písčité pláže.
Už po příletu zjistíte, že v Dubaji je všechno velkolepé. Největší letiště na světě je velmi dobře značené, takže nemusíte mít strach, že byste nenašli správný směr, ať už se chcete dostat kamkoliv. Venku budete mít možnost vybrat si z taxíků připravených odvést vás do hotelu. Řidiči jsou většinou Pákistánci a ženy řidičky z Filipín. Ty nosí růžové uniformy a jsou žádány hlavně ženami, aby nebyly obtěžovány muži. Jsou jen poněkud dražší než jejich mužští kolegové. I tak vás cesta nevyjde draho, protože v zemi, která žije především z ropného bohatství, se ceny pohonných hmot pohybují na velmi nízké úrovni.
Při ubytování, nakupování a pohybu po městě zjistíte, že tady pracují hlavně cizinci z Indie, Pákistánu, Filipín, Bangladéše. Obyvatele Emirátů uvidíte stěží pracovat. Vykonávají jen ty nejvyšší pozice a často nepracují vůbec, pouze pronajímají své jméno jako povolení cizincům k podnikání v zemi. Cizinci v zemi podnikat nesmí, takže místní mají velmi výnosný obchod. Ve městě uvidíte projíždět velmi drahá auta s Araby v tradičních dašdašách, což jsou dlouhé košile většinou v bílé, ale i šedé, khaki a dalších decentních odstínech. Všude potkáte velmi početné rodiny – v nákupních střediscích, v parcích a na ulicích. Zajímavé je, že přistěhovalců je okolo 85%. Občané SAE jsou tedy menšinou ve své vlastní zemi. Pouze jedna čtvrtina obyvatel jsou ženy. Občanství není možné získat, musíte mít to štěstí a v Emirátech se narodit.
V Dubaji si užijete nakupování. Je tu největší shopping centre na světě se svými 1200 obchody, obřím akváriem, kde plavou žraloci a můžete se projít žraločím tunelem, kde stěny jsou prosklené a vy máte možnost vidět podvodní život jen kousek od vás. Nákupní centrum se pyšní také největší cukrárnou, obrovskou zpívající světelnou fontánou a dokonce ski areálem, kde si můžete zalyžovat na umělém sněhu a prožít si „zimu“ v tropech. Centrum nabízí zboží všech světových značek, spoustu restaurací a kaváren, hotelů, kin, 1400 parkovacích míst. Hlavní vchod je naprosto úchvatný, lemovaný palmami, které jsou po setmění osvětlené a vy máte pocit, že jste v pohádce.
Burj Khalifa – nejvyšší věž světa
Burj Khalifa je největší věží na světě, která měří neuvěřitelných 629 metrů. Uchvátí vás už jen z dohledu, ale můžete si zakoupit vstupenku a podívat se do 124. patra, kde je vyhlídková plošina pro návštěvníky. V budově je hotel Armani, 700 luxusních bytů, plavecký bazén a kanceláře. Výhled určitě stojí za to. Budete se cítit, jako když se díváte z nebes.
Doprava v Dubaji je velmi promyšlená. Supermoderní metro začalo jezdit teprve v roce 2009 a je zajímavé tím, že je řízeno automaticky, nemá řidiče. Autobusová doprava má také celkem rozšířenou síť po celém městě a potěší vás, že všechny zastávky jsou klimatizované vzhledem k horkému podnebí. Kuriozitou je, že v Dubaji není tak snadné jen tak si mávnout na taxík. Je jich zdánlivě méně než zájemců o svezení, kteří stojí u krajnic a často dlouho čekají, až na ně přijde řada.
Jelikož jsou Emiráty muslimskou zemí, v zemi je přísně zakázána konzumace alkoholu. Alkohol nikde nekoupíte. Dostanete ho pouze v pětihvězdičkových hotelích, konkrétně na barech těchto hotelů, kde je obvykle program v podobě břišních tanců, velmi hlasité hudby a alkohol je velmi předražený. Břišní tanečnice většinou pochází z některé ruské země. V barech se zdržují ženy, které posedávají v provokativních oděvech u stolečků a čekají, až si někdo přisedne a bude žádat jejich společnost. Prostituce je zde velkým byznysem, i když všichni předstírají, že neexistuje.
V Dubaji si můžete zakoupit některý z výletů, které se prodávají na recepci v každém hotelu. Nabídka je široká od celodenního výletu do hlavního města Abu Dhabi přes safari a noc beduínů v poušti až po plavbu lodí s večeří, kdy můžete obdivovat z paluby noční osvětlenou Dubaj.
Okružní jízda městem také stojí za to. Zastavíte se v muzeu, kde je velmi příjemně a kromě historie si tu můžete zakoupit i pěkné suvenýry. Další zastávkou je galerie, kde je vystaveno množství nádherných uměleckých kousků, které si můžete i zakoupit. Jedná se o obrazy, sošky, perské koberce. Nakupuje tady i královská rodina, protože je tu k mání exkluzívní nábytek a jednotlivé předměty jsou z drahých kovů. Výjimkou není soška velblouda z ryzího zlata v ceně nového automobilu. Zlato je v Dubaji nádherně vypracované a jsou ho k dostání tuny. Zlatý souk je plný obchůdků jen se zlatem a drahými kameny. Ceny se dají mnohdy usmlouvat. Zlato je velmi kvalitní 24karátové.
Okružní jízda pokračuje do čtvrti, kde sídlí královská rodina. Celé silnice jsou pod kamerami a je tady nulová kriminalita. Cesta vede podél pobřeží a nádherných hotelů jako Atlantis, který je nejznámější mezi turisty pro svou polohu a krásný design. Turisté z celé Dubaje se tu hemží, aby si udělali fotku na památku. Každý kdo byl v Dubaji, musí mít fotku s hotelem Atlantis. Ani si neuvědomíte, že jste vlastně na umělém ostrůvku ve tvaru palmy. Tam, kde jste si vždy přáli být, když jste viděli obrázky.
Jumeirah pláž je jednou z nejkrásnějších a nejznámějších v Dubaji. Chodí sem místní i turisté. Cedule vás upozorní na pravidla pro návštěvníky. Je zakázáno fotit ženy a pobývat nedostatečně oblečen. Přístup je povolen pouze do 18. hodin, pak můžete být vykázáni ochrankou.
Turisté létají do Dubaje hlavně v zimě za teplem. Jestli vám nevadí horko, zaleťte si sem třeba v červnu. Letadla jsou prázdnější, což je velmi příjemné a hotely jsou na cenových minimech. Můžete si tak dopřát buď více luxusu nebo delší pobyt.
A co si z Dubaje přivézt? Suvenýr ve tvaru hotelu Burj Al Arab, olejový parfém, zlato, exotické koření z místních súků, vodní dýmku a tabáky do ní, arabské tradiční oblečení nebo skleněné lahvičky s pískem s obrázky.
„Dámy a pánové, právě jsme přistáli na mezinárodním letišti
Kotoka v Accře. První pocit po opuštění letištní haly bude vlhkost.
Tropické vlhké podnebí vás bude provázet po celý pobyt. Nejlepší
měsíce, kdy navštívit Ghanu jsou od listopadu do dubna.“
„Dámy a pánové, právě jsme přistáli na mezinárodním letišti Kotoka v Accře. První pocit po opuštění letištní haly bude vlhkost. Tropické vlhké podnebí vás bude provázet po celý pobyt. Nejlepší měsíce, kdy navštívit Ghanu jsou od listopadu do dubna. To je počasí o něco příjemnější. I když Accra není typickou turistickou destinací, pokud už se jednou dostanete do Ghany, bylo by velkou chybou ji nenavštívit. Jako hlavní město je to spíše komerční centrum země, ale určitě má co nabídnout každému cestovateli.“
Accra je považována za jedno z nejbezpečnějších měst celé Afriky. Policie pracuje dobře, potíž je pouze v tom, že nereaguje na každé zavolání tak, jak jsme zvyklí z Evropy. Policejní pohotovost má číslo 191, ale někdy ho nikdo ani nezvedne. Hlídky jsou však vidět na mnoha místech a v noci taktéž vyjíždí na kontroly. Po setmění je lepší se vyhnout některým místům, pokud jste sami. Místa jako Circle, Tema community 1, některým částem Nimy, Sodoma Gomora, Jamestown.
Moderní budovy a chatrče působí velmi kontrastně. Představte si krásný slunečný den, protože takové jsou tady všechny. Krásné pláže, sympatické a neustále se smějící Ghaňany, rušné ulice, všude spousta barev, pestrobarevné oblečení, velmi hustý provoz v ulicích a všudypřítomná vůně. Centrum města vás může zdržet i hodiny, pokud se chcete někam rychle přemístit. Všichni tady spoléhají a doufají v zlepšení situace po dostavění a rozšíření hlavní tepny Kwame Nkrumah. Po městě se dostanete kamkoliv taxíky nebo tzv. tro tro minibusy. Tro tro jsou soukromé minibusy, které mají pevné ceny, ale rozjedou se většinou, až když jsou plné. Zastavují na svých pravidelných zastávkách, ale i na požádání. Pouze s navigací mohou být problémy, ulice tu totiž nemají jména. Když požádáte Ghaňany o adresu, dostanete spíš emailovu než tu poštovní.
Turismus v Ghaně
Turisté tady převládají hlavně z Ameriky, dále pak Velké Británie, Kanady, Jihoafrické republiky, Austrálie a Francie. Ubytování naleznete celkem snadno, protože hotelů je tady opravdu mnoho. Od velkých zvučných jmen jako La Palm Beach, Golden Tulip, Mövenpick až po ty menší, kde se dá přespat od deseti dolarů za noc. K vidění je toho spousta. Accra vám otevře jiný svět, i když je hodně kosmopolitní. Určitě stojí za to vidět Národní muzeum, kde si uděláte obrázek o kultuře a historii Ghany včetně obchodu s otroky a království Ashanti. Ale i přes mnohdy vyčerpávající cestování nejsou lidé naštvaní. Mají prostě v povaze být šťastní a to ihned přenesou i na vás. Většina obyvatel je věřících a jejich víra se velmi pozitivně promítá do každodenního života, prostě věří v dobro a to, že Bůh jim pomůže, ať už s čímkoliv.
Co v ghanské Accře navštívit
Makola tržiště najdete v centru města. Je velmi rušné, plné slunečníků a všelijakých vůní. Můžete tu koupit doslova cokoliv. Prodávajícími jsou tady hlavně ženy. Nefoťte je bez jejich požádání, nemají to rády. Tržiště je velmi přeplněné a prodejci se snaží vás nutit něco koupit. Nakoupíte od jídla po oblečení, boty, mobily i náhradní díly na auta. Je lepší jít ráno, kdy ovoce, zelenina a maso jsou čerstvé. Vůbec nejlepší je jít s někým místním, kdo vás tím labyrintem provede.
Labadi pláž je nejznámější a nejživější pláž. Hosté z hotelů kolem mají vstup zdarma, jinak se platí poplatek. O víkendy pláž nabízí hudební programy jako reggae, hiplife, tradiční bubínky a tanec. Bojo pláž je další pláží, kde můžete relaxovat či si půjčit kanoe. Není zde povoleno nosit si vlastní jídlo a pití.
Jamestown je nejstarší a nejchudší částí Accry, ale také nejživější. Dominuje mu maják, který uvidíte zdálky. Místo pro rybaření.
West gate mall a Accra mall jsou dvě největší a nejlepší obchodní centra, kde si můžete odpočinout od celodenního horka v plně klimatizovaných obchodech a restauracích.
Christianborg je další místo, které můžete navštívit. Je to nádherný hrad na pobřeží Atlantského oceánu.
Móda v Ghaně
Ghaňané se oblékají dost konzervativně. Na ulicích můžete vidět hlavně spoustu barev. Ať už se jedná o evropské modely nebo africké pestře potištěné látky. Ženy nosí veselé šaty často se stejným vzorem na pokrývce hlavy. Tradiční oblečení, které se skládá z látky omotané kolem těla, se nosí na slavnostní příležitosti jako svatba. Svatby jsou tu veliké a hodně nákladné. Mnohem nákladnější jsou však pohřby, na které se sjedou příbuzní a známí nebožtíka z celé země a je třeba je nakrmit a napojit.
Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.
Ghanská kuchyně
Kuchyně je naprosto fantastická a pro Evropany velmi exotická. Můžete ochutnávat dobroty na ulicích, kde jsou k dostání u nesčetného množství stánků za velmi příznivé ceny. Pokud navštívíte místní v jejich domovech, můžete se těšit na velmi vydatné hody. K snídani očekávejte Lipton čaj s mlékem nebo čaj z milo kakaového prášku. K jídlu se podává rýže a dušené maso. Na ulici můžete ochutnat hausa kooko – kořeněná ovesná kaše, koose – fazolové koláčky, waakye – mix rýže a fazolí. Odpoledne se tady jí většinou fufu – hmota vytvořená z mouky, která se používá jako příloha s lehkou polévkou nebo speciální polévkou z palmových nebo arašídových oříšků. Dále také banku – pokrm z kukuřičného těsta s okro stew nebo tuo zaafi – pokrm z kukuřičné mouky a listů z juty.
A nakonec jedno ghanské přísloví: „Jenom dítě, které nikdy necestovalo, říká, že jeho matka vaří nejlépe.“
Nudí Vás dovolené ve stylu „lehnu na pláž a týden se nehnu“? Pokud
patříte mezi ty aktivnější turisty, kteří se nebojí chodit a poznávat
okolí hotelu či města, kde dovolenou trávíte, pak může být dobrou volbou
výlet do Srbska.
Nudí Vás dovolené ve stylu „lehnu na pláž a týden se nehnu“? Pokud patříte mezi ty aktivnější turisty, kteří se nebojí chodit a poznávat okolí hotelu či města, kde dovolenou trávíte, pak může být dobrou volbou výlet do Srbska. Byť se nejedná o první pohled známou turistickou destinaci, výlet může příjemně překvapit. Mezi nejvyhledávanější oblasti země patří bezesporu pohoří Zlatiboru. A tady je 5 důvodů, proč!
Zhruba třistakilometrové pohoří Zlatibor se rozkládá na jihozápadě země mezi městy Zlatibor, Užice, Čajetina a Nová Varoš. Svou výškou i vzhledem v mnohém připomíná české Krkonoše. A ne nadarmo se mezi českými Srby často používá přirovnání, že se jedná o jakýsi srbský „Špindlerův mlýn“. Ideální čas pro výlet je v letních měsících, neboť je zde celá řada atrakcí a cílů pro pěší turistiku, jako například šesti-sedačková lanovka na nejvyšší horu Tornik s rozhlednou do širého okolí. V blízkosti nejvyššího vrcholu se nachází také resort několika penzionů Kraljevici Konaci, která svým vysokohorským rozpoložením patří mezi nejvýše situované turistické komplexy na světě. Nachází se mimo města, v čisté horské přírodě. Nutno podotknout, že práce, čistá příroda a svěží horský vzduch je jedním z největších lákadel. Směřují sem rodiny s dětmi i astmatici. Za účelem ozdravných pobytů na čerstvém vzduchu je zde také několik lázní. Zajímavostí jsou také restaurace, které se nacházejí doslova v lesním terénu. Tam pochopitelně nelze dojet autem, ale výlet třeba na oběd, Vás bude stát i menší procházku.
Srbské zvyklosti, co se stravy týkají, jsou samy o sobě velmi zajímavé a jen těžko by je šlo srovnat s jinou známější světovou kuchyní. Například, již zmiňované, lesní restaurace s oblibou nabízí kvalitní džusy produkované z čistě přírodních bobulí, které v mnoha případech byly ručně nasbírány tentýž den v lesích. Proslulé jsou také srbské džemy, z nichž některé jsou dokonce doplňovány medem. Z klasických jídel je nejvíce známá pravděpodobně plejskavica, což je mleté vepřové, případně jehněčí maso, specificky okořeněné. Plejskavica se často podává v kulatém světlém pečivu zvaném lepinja, což může vyvolávat dojem jakéhosi většího hamburgeru. Pochopitelně nechybí zeleniny, zejména zelí a papriky. Dalším pokrmem, který rozhodně stojí za vyzkoušení je tzv. svadbarski kupus, který se, jak název napovídá, často jí právě na svatbách. Jedná se o zelí vařené s masem, často ještě doplněno slaninou či třeba klobásou.
Vzhledem k tomu, že většina jídel je hodně masitých a mastnějších, nelze opomenout tamní nabídku alkoholických nápojů. Ačkoli srbská vína nejsou příliš známá, jedná se o vysoce kvalitní odrůdy s dlouhou tradicí. Mezi nejznámější luxusní vína patří například ty z vinařství DiBonis. Tradičním alkoholickým nápojem je v Srbsku pálenka rakija, která může vzdáleně připomínat naší slivovici. Zatímco slivovice se však pálí ze švestek, rakiju lze vypálit prakticky z čehokoli.
Okolí města Zlatibor je plné nejrůznějších atrakcí pro turisty a zajímavých destinací na výlety. Kromě, již uvedené rozhledny na hoře Točník, je možné se svézt třeba „úzkokolejkou“, což je vlaková trať známá i filmů Emira Kusturici. Trať je v provozu již od roku 1925 a vede skrz 22 tunelů po hřebenech vysokých značně členitých hor. Zajímavostí je i skutečnost, že svézt se můžete i na plošině mezi vagóny.
Mezi atraktivní přírodní úkazy patří pak jeskyně Stopiča, která leží nedaleko vesnice Rožanstvo. Známá je především hlubokými přírodními vany. Výlet na jeskyni je možné spojit s nedalekým skanzenem ve městě Sirogojno. Skanzen nabízí pohled do minulosti, jak se žilo rodinám v této srbské oblasti před několika lety. K prohlídce jsou tradiční domy, škola, dílny i ukázky, ve Zlatiboru dodnes velice populárního, pletení z vlny. V případě, že tamní pletené produkty někoho uchvátí, není problém si různé kousky odvézt jako suvenýr. Celá řada tamních modelů je zcela běžně nositelná, navíc oceněna pro svou kvalitu v mnoha celosvětových soutěžích. Zajímavostí je, že vše je čistě ruční práce, a klasické manufaktury tam neexistují. Zaměstnanci, i těch nejprestižnějších firem podnikajících ve výrobě vlněného oblečení, pracují doma.
Výhodou pro zmlsané turisty může být i skutečnost, že tamní hotelové resorty patří mezi naprostou špičku. Ve Zlatiboru najdete čtyř i pětihvězdičkové hotely, kde výjimkou není bazén, sauna, fitness s trenérem či třeba kosmetickým a nehtovým salonem. Pokud jde o stravu, strádat rozhodně také nikdo nebude. Většina hotelů nabízí tři jídla denně formou velmi bohatého bufetového menu, takže si vybere zaručeně každý. Na hotelech ve Zlatiboru lze platit kartou. Hotelové pokoje jsou prostorné, čisté a většina hotelového personálu mluví slušně anglicky. Ačkoli se totiž může zdát, že srbština je češtině podobná, rozhodně není dobré na to spoléhat.
V Srbsku se používá jako měna srbský dinár, jehož kurz je zhruba čtyřnásobně slabší než česká koruna. Ačkoli v některých restauracích a hotelech přijímají i eura, obecně se přesto doporučuje si bankovky na dináry proměnit.
Srbský Zlatibor představuje možnost, jak si užít kvalitní dovolenou za přijatelnou cenu. Cenově je srovnatelné s poměry u nás. A pokud jde o vzdálenost, patří mezi ty snadněji dostupnější lokality. Cesta autem trvá kolem jedenácti hodin, autobusem o trochu déle. Využít lze ale i leteckou dopravu z Prahy do Bělehradu a následných spojem do Zlatiboru. Let trvá necelé dvě hodiny a cena se pohybuje okolo šesti tisíc.
První známky secese se objevily ve viktoriánské Anglii, kde se
s novým směrem známým jako Arts and Crafts a později Modern Style
seznámil i maďarský architekt Ödön Lechner. Natolik mu propadl, že po
návratu z Londýna opustil historizující sloh a stvořil maďarskou
podobu secese.
V období na přelomu 19. a 20. stol. poznamenala evropskou architekturu zdobná secese. První její známky se objevily ve viktoriánské Anglii, kde se s novým směrem známým jako Arts and Crafts a později Modern Style seznámil i maďarský architekt Ödön Lechner. Natolik mu propadl, že po návratu z Londýna opustil historizující sloh a stvořil maďarskou podobu secese.
Po stopách Lechnera
V Londýně Lechner pobýval společně s podnikatelem Vilmosem Zsolnayem, který v Pécsi vybudoval největší firmu na výrobu keramiky v rakousko-uherské monarchii. Právě barevné keramické obkládačky, a také do té doby jen málo využívané železo, železobeton, litina a sklo, patřily k netradičním materiálům, které secese přijala za své. Zsolnayova továrna se stala dvorním dodavatelem architekta Lechnera, který své secesní křivky, vlnky, obloučky a hlavně ornamenty, jež jsou v secesi samou podstatou umění, mohl navrhovat v nejrůznějších barevných odstínech pécské keramiky. Umělecky i technicky nadaný Vilmos Zsolnay zavedl do výroby mnoho vlastních patentovaných materiálů, které výborně snášely extrémní klimatické podmínky, a hodily se proto jako ozdobné obklady staveb i jako střešní krytina. Lechner ve snaze odlišit maďarskou architekturu od rakouské vložil do svých návrhů prvky lidové kultury a Orientu, jímž chtěl v době oslav tisíciletého výročí příchodu Maďarů do Evropy připomenout jejich původ. Lechnerova invence a keramika Vilmose Zsolnaye tak určily charakter nastupující maďarské secese, považované za národní styl. Bohatým využíváním rostlinných ornamentů a také keramiky, byť se tento materiál samozřejmě využíval i v dalších uměleckých směrech, má maďarská secese ze všech jejích evropských odnoží, ať již pojmenovaných Art Nouveau, Jugendstil či Modern Art, nejblíž ke Gaudího barcelonskému stylu. Proto se o Lechnerovi také někdy mluví jako o maďarském Gaudím.
Velkolepé Uměleckoprůmyslové muzeum
Obytný dům Penzijního ústavu maďarských železničářů v Budapešti z let 1881–1884 a krásně zrestaurovaný Thonetův dům ze stejné doby jsou první stavby, na jejichž fasádě se pro Lechnera tolik typická keramika objevila. Zřejmě nejzásadnější Lechnerovou stavbou je velkolepé Uměleckoprůmyslové muzeum, dokončené v roce oslav milénia 1896. Jeho střecha září žlutozelenými keramickými obklady. Nad hlavní výstavní halou v orientálním stylu se na železných sloupech vypíná střecha skleněná. O rok později Lechner dostavěl budovu Geologického institutu. Secese se zrodila na protest proti těžkopádným historizujícím slohům. Architekty oprostila od přísných zásad pravých úhlů a symetričnosti, poskytla jim větší volnost a tvůrčí radost. Ta přímo vyzařuje z nejpozoruhodnější stavby Ödöna Lechnera, bývalé Poštovní spořitelny v ulici Hold, jež je považována ze vrchol jeho díla. Vznikla v roce 1901. Její fasádu pokrývají žluté keramické ozdoby, které se střídají s malovanými ornamenty na omítce. Po cihlových sloupech na průčelí lezou vzhůru zlaté keramické včely, aby dopravily své úspory až do kupole ve tvaru úlu. Jedinečná střecha ze zelených, žlutých, modrých a hnědých šestihranných dlaždic jasně září proti obloze. Je plná květin známých z lidových výšivek, andělských křídel, tureckých turbanů a děsivých dračích ocasů. Všechna její nádhera je z chodníku velmi vzdálená. Když se Lechnera ptali, proč vytvořil tak okrasnou střechu, když ji z ulice nikdo neuvidí, mistr prý odvětil: „Ptáci ano.“
Další honosnou stavbou budapešťské secese je Greshamův palác na Rooseveltově náměstí, dnes hotel Four Seasons. Jeden z nejosobitějších architektonických skvostů si v maďarské metropoli nechala postavit britská pojišťovna Gresham Life Assurance Company. Návrh vytvořili budapešťští autoři Zsigmond Quittner a bratři József a László Vágóvi. Dokončena byla v roce 1907. Průčelí vyniká charakteristickými secesními motivy včetně přírodních prvků. K recepci pod skleněnou střechou se přichází z ulice vstupní bránou z kovaného železa, na níž vynikají motivy pávů.
Působivými stavbami v secesním slohu jsou také hotel a lázně Gellert na budínské straně Dunaje. Krásnou ukázkou secesní architektury je dům z roku 1906 na náměstí Szervita, v němž původně sídlila Turecká banka. Hlavním magnetem budovy je skvostná barevná mozaika Sláva Maďarsku od Miksy Rótha, umístěná na průčelí. Znázorňuje maďarský lid, jak vzdává hold Panně Marii, patronce země. Vedle andělů a pastevců ji obklopují i postavy maďarských hrdinů. Pozoruhodnou ukázkou secesního stylu je květinářství Philanthia na obchodní třídě Váci, kde se autentická secesní výzdoba setkává s květinami, jež pro ni byly inspirací.
Výrazně dekorativní secesní styl poznamenal nejen architekturu, ale vstoupil i do každodenního života. Secesní design ovlivnil dámskou módu, šperky, plakáty na ulicích, nábytek i nádobí. Výrazně se projevil také ve výzdobě interiérů. V Budapešti to mj. dokládá Schifferova vila v Munkáczyho ulici, kterou si nechal postavit bohatý podnikatel, železniční inženýr Miksa Schiffer. Její autor József Vágó kromě koberců vypracoval pro její interiéry návrhy veškerých detailů včetně perleťové intarzie nábytku, textilií, lustrů a dokonce i konzolí. V budově sídlí Muzeum maďarského celnictví a daní, a tak je přístupná veřejnosti.
Dům secese v Budapešti
Zajímavým místem pro všechny, kdo se chtějí o líbivém stylu přelomu 19. a 20. století dozvědět víc, je Dům secese v ulici Honvéd nedaleko parlamentu. Vznikl v roce 1903 podle projektu Emila Vidora pro rodinu Bedő. Předvádí interiérový design včetně nábytku, dekoračních i užitkových předmětů a maleb. Obchod prodává secesní šperky a doplňky a samozřejmě knihy o umění. Slouží také jako malá kavárna. Posezení v secesním prostředí u šálku kávy je nejlepším výchozím bodem k procházce po secesních památkách, které tady také organizují. Secese přišla do Budapešti v její zlaté éře, kdy se po rakousko-uherském vyrovnání rozvíjela jako novopečená metropole dvoustátí, která se chtěla do té doby významnější Vídni nejen vyrovnat, ale dokonce ji i předčít. Počet obyvatel se během krátké doby ztrojnásobil a množství budov zdvojnásobilo. I díky tomu se secese tak významně uplatnila a město do budoucna viditelně poznamenala.
V Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve
východní Evropě. Nejznámější a nejpůsobivější Velká synagoga
v ulici Dohány nemá v Evropě obdoby a patří k největším
na světě. Ohromí vás nejen svým prostorem, ale i výzdobou.
K budapešťskému židovství však patří i holocaust a jméno
Raoul Wallenber.
V Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Nejznámější a nejpůsobivější Velká synagoga v ulici Dohány nemá v Evropě obdoby a patří k největším na světě. Ohromí vás nejen svým prostorem, ale i výzdobou. K budapešťskému židovství však patří i holocaust a jméno Raoul Wallenber.
Největší evropská synagoga
Velká synagoga byla postavena v roce 1859 podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Förstera, který projektoval mj. i několik staveb v Brně. Budapešťskou synagogu navrhl v maursko-byzantském stylu, který je patrný zvláště v podobě dvou štíhlých věží zakončených typickými cibulovými kopulemi. Symbolizují dva sloupy Šalamounova chrámu a tyčí se do výšky 43 m. Nad rozetou mezi nimi je hebrejský nápis z Druhé Mojžíšovy knihy. Synagoga, největší v Evropě a po newyorské druhá největší na světě, vás ohromí svými rozměry, délkou 75 m a šířkou 27 m. Její průčelí zdobí pásy bílých a červených cihel a keramické vlysy. Synagogu tvoří tři síně a podle ortodoxní tradice má oddělené galerie pro ženy a muže. Pojme téměř tři tisícovky osob. Některé prvky, například umístění pódia pro předčitatele tóry, odpovídají myšlenkám reformního judaismu. Synagoga je překvapivě vybavena varhanami s pěti tisícovkami píšťal. Zdobný interiér synagogy je dílem maďarského architekta Frigyese Feszla.
Minulost židovského ghetta
Malá plaketa na budově synagogy v ulici Wesselényi vám připomene místo, kde od června 1944 do osvobození Budapešti stála brána budapešťského ghetta, které se odtud táhlo až k ulici Király. V malé zahradě na nádvoří synagogy jsou v masových hrobech pohřbeny tisíce Židů, kteří utrpení ghetta nepřežili. Památník všem maďarským obětem holocaustu, jichž bylo přes půl milionu, najdete o kousek dál. Je to smuteční vrba z ocelových prutů a štítků-listů, do nichž jsou vyryta jména. Nacistické pogromy připravily o život zhruba polovinu židovských obyvatel Budapešti, kterých žilo ve městě před válkou přibližně 180 000.
Nad Židy držel dlouhou dobu ochrannou ruku Miklós Horthy. Byť jeho vláda stála na straně Německa, odmítala posílat Židy do koncentračních táborů. Jakmile ale Horthy dojednal tajně v Moskvě příměří, Němci ho odstavili, Maďarsko obsadili, zřídili ghetto a deportací se v prosinci 1944 ujal sám Adolf Eichmann. Svou kancelář měl přímo za rozetou synagogy, kterou Němci používali jako radiovou věž. Maďarská vláda krajně fašistické Strany šípových křížů Židy masově vraždila přímo ve městě ještě v době, kdy už Budapešť obléhala Rudá armáda. Na nábřeží Dunaje nedaleko parlamentu, kde dnes najdete neobvyklý památník z desítek opuštěných kovových bot, stranické bojůvky Židy střílely a házely do řeky. Další desítky tisíc jich zahynuly na pochodu smrti z Budapešti do Rakouska.
Pomoc židům před deportací
Budapešťským Židům pomáhaly sionistické organizace a neutrální státy Švédsko a Švýcarsko, které jim vydávaly pasy, aby je před deportací ochránily. Důležitou roli sehrál švédský diplomat Raoul Wallenberg, jemuž se od července 1944 podařilo dostat z Maďarska tisíce Židů. Vystavoval jim pasy s třemi korunkami, které jim alespoň dočasně zaručily postavení občana neutrálního státu. Počet zachráněných předem dojednal s maďarskou vládou, ve skutečnosti ho ale několikanásobně překročil. Spolupracoval se švýcarským konzulem Carlem Lutzem a společně vytvářeli chráněné domy, kde ubytovávali Židy s mezinárodními dokumenty. Přežily v nich tisíce lidí, které by jinak čekala jistá smrt. Statečný Wallenberg skončil v rukou sovětské tajné policie a jeho osud nebyl dodnes vysvětlen.
Něco málo z historie Židů v Maďarsku
V původně samostatném domě u synagogy se v roce 1860 narodil rakouský židovský novinář Theodor Herzl, který patřil k nejvýznamnějším představitelům sionismu a stal se duchovním otcem státu Izrael. Muzeum uchovává rozsáhlou sbírku historických duchovních předmětů. Velmi cenná je například kniha pohřebního bratrstva (chevra kadiša) z roku 1792. Muzeum mapuje přítomnost Židů od jejich příchodu do Uher až po současnost. První se objevili v Uhrách ve 13. stol. na pozvání krále Bély IV. Měli posílit populaci zdecimovanou mongolskými nájezdníky. Usadili se v Budíně a Óbudě, věnovali se převážně obchodu a řemeslům. Již od středověku se museli Židé vyrovnávat se střídavou přízní panovníků a pronásledováním. Prominentní postavení měli na dvoře krále Matyáše Korvína, kde se významní členové komunity zúčastňovali královských ceremonií.
Habsburkové na Židy uvalili vysoké daně, Marie Terezie je vyháněla, zato Josef II. jim povolil usazovat se v Pešti, kde žili od počátku 15. stol. jen za hradbami města v ghettu. První synagogu tam otevřeli v roce 1787 a první školu roku 1814. Před polovinou 19. stol. všechny protižidovské restrikce padly. Židé stále více vstupovali do obchodu i finančnictví a zakládali továrny. Mezi světovými válkami dosáhla židovská populace vrcholu, od roku 1869 se zhruba pětačtyřicetitisícová populace rozrostla na přibližně 200 000 Židů v roce 1930. Ve městě existovalo před druhou světovou 125 synagog.
Vznosná synagoga v ulici Rumbach
V letech 1868–1869 se v Budapešti konal židovský kongres, na němž se zformovaly tři hlavní názorové proudy. Největší liberální neologický, konzervativní ortodoxní a mezi nimi umírněný tradicionalistický známý jako „status quo“. Jeho hlavním chrámem byla vznosná synagoga v ulici Rumbach, která byla postavena v roce 1872 podle návrhu vídeňského architekta Otto Wagnera. Budova je příkladem arabeskní synagogy a náboženským účelům sloužila do roku 1959, dnes je otevřena jako muzeum. Dostanete se k ní po ulici Wesselényi, z níž uhnete doleva do ulice Rumbach. Když budete přecházet ulici Dob, povšimněte si na rohu památníku již zmiňovaného Carla Lutze. A v ulici Dob zajděte do cukrárny Fröhlich, která nabízí pestrý výběr tradičních židovských moučníků. Ochutnejte třeba flódni, koláč z jemného těsta, jehož tenké vrstvičky se střídají s náplní z nadrobno nakrájených jablek, máku a vlašských ořechů.
Košer restaurace, řeznictví a mikve
V ulici Kazinczyn se nachází synagoga ortodoxní komunity, na nádvoří slouží ortodoxním Židům jedna z nejznámějších košer restaurací Hanna. V ulici Kazinczy najdete také košer řeznictví a rituální lázeň mikve. Používala se od roku 1928 až do války a před deseti lety byla obnovena.
Stará židovská čtvrť v budapešťské části Erzsébetváros patří k nejautentičtějším a nejcennějším architektonickým celkům maďarské metropole. Budete tu procházet úzkými křivolakými ulicemi s klasicistními a secesními domy. Propojují je průchody a dvory, zdobí portály a balkony s tepanými mřížemi. Nacházely se v nich továrny a dílny, žili v nich židovští řemeslníci a obchodníci. Valná většina z nich je ale velmi zanedbaná, řada domů je opuštěných a některé drží před zhroucením dřevěné výztuže. V roce 2004 město prodalo řadu budov v židovské čtvrti developerům, kteří je strhli a vystavěli novostavby, jež zdejší kolorit ruší. Proti nesmyslnému ničení čtvrti se ozvali místní obyvatelé a Sdružení pro zachování kulturního a architektonického dědictví Budapešti prosadilo, že památkový úřad zasáhl a devastaci zastavil.
Před válkou tady žila asi třetina budapešťské židovské populace a dodnes čtvrť obývá část ze zhruba 80 000 židovských obyvatel metropole. Tvoří největší židovskou populaci ve střední Evropě. Ze čtyř pětin je neologická, zbytek tvoří ortodoxní Židé. Budapešť má tři židovské školy a Gymnázium Anny Frankové. Rabínský seminář byl rozšířen na židovskou univerzitu, jež připravuje učitele a sociální pracovníky. Komunita se stará o židovskou nemocnici s židovskými lékaři a košer stravou. Ve čtvrti můžete navštívit košer restaurace, macesy ze zdejších pekáren se stejně jako maso exportují.
New York, to je největší, a podle mnohých také nejkrásnější město
Spojených států amerických. Najdete tam opravdu všechno, na co si
vzpomenete. V následujícím článku doporučuji deset věcí, bez
kterých se návštěva The Big Apple, jak se americké metropoli přezdívá,
neobejde.
New York, to je největší, a podle mnohých také nejkrásnější město Spojených států amerických. Najdete tam opravdu všechno, na co si vzpomenete. V následujícím článku doporučuji deset věcí, bez kterých se návštěva The Big Apple, jak se americké metropoli přezdívá, neobejde.
Město New York tvoří čtyři velké čtvrti – černošský Brooklyn, kde vedle krásných pláží naleznete také celou řadu klasických hip hopových klubů, luxusní Manhattan s pověstnými mrakodrapy, údajně nebezpečný Bronx v severní části města a Queens plný přátelských přistěhovalců především z Asie.
Jižně od Manhattanu na Ostrově Svobody se nachází snad nejvyhledávanější památka celých Spojených států – Socha Svobody. Tu zde koncem devatenáctého století postavili Francouzi jako symbol podpory a přátelství. Málokdy však ví, že autorem Sochy Svobody je Gustave Eiffel, který mimo jiné stojí také za výstavbou neméně slavné Eiffelovy věže v Paříži. Oproti Eiffelovy věži je však Socha Svobody výrazně menší – měří pouhých 46 metrů, s podstavcem pak 93 metrů.
Při cestě k slavnému symbolu Ameriky je však potřeba obrnit se trpělivostí. Fronty před nástupem na trajekt, který na Ostrov Svobody vozí turisty, jsou velmi dlouhé a výjimkou není ani několikahodinové čekání. Samozřejmostí jsou i velmi přísné bezpečnostní kontroly, téměř totožné s kontrolou před nástupem do letadla.
Výrazně jednodušší, levnější i rychlejší, je však vstup do druhé nejvyšší budovy města – manhattanské Empire State Building. Zhruba za dvacet dollarů se můžete projet ultra rychlým výtahem až do 102. patra a pořídit jedinečné snímky panoramatu města. Na rozdíl například o vyhlídek v Sydney, je zde výhodou otevřená terasa, takže nefotografujete přes sklo.
3. Noční život na Times Square
Nedaleko zmiňované druhé nejvyšší budovy New Yorku se nachází snad nejrušnější místo města – pověstné Times Square. Návštěva zde má své kouzlo především v noci, kdy obrovské barevné reklamní plochy září a vytvářejí dojem moderního velkoměsta. Zajímavostí je, že v této turisticky preferované oblasti, naleznete i celou řadu restaurací s přijatelnými cenami. A pro pány se právě v okolí tohoto místa nachází i vyhlášené striptýzové kluby.
4. Památník WTC – National September 11 Memorial & Museum
Snad nejpůsobivější místo, které můžete v kosmopolitním New Yorku navštívit, je muzeu postavené na počest obětem po 11. září nedaleko samotného World Trade Center. V jižní části Manhattanu, prakticky v ulici vedle nově postaveného „dvojčete“ se nachází muzeum, v němž uvidíte nejen celou řadu fotografií ze známé tragédie, ale i artefakty přímo z místa neštěstí, jako například kusy letadla, dámské kabelky, které v centru zůstaly či třeba žárem do betonu zatavenou pistoli pracovníka ochranky. Kromě turistů sem chodí také mnoho Američanů.
5. Nákupy na „páté avenue“
Pro milovníky nákupů bude nejzajímavější částí města pravděpodobně slavná „Pátá Avenue“, kde se nachází celá řada obchodů s luxusními značkami, zejména pokud jde o kosmetiku a módu. Ačkoli se jedná o vyhlášenou třídu, cenově se stále vyplatí nakupovat spíše zde, než třeba v Praze. New York je totiž městem módy, což je patrné nejen ze široké nabídky obchodů, ale i při pohledu na běžné Newyorčany na ulicích!
6. Chinatown v srdci New Yorku
Trochu jinou formu nákupů, a především netradiční zážitek, nabízí čtvrť Chinatown. Ta se nachází v samém srdci New Yorku a člověk zde má skutečně pocit, jako by se přesunul na druhou stranu zeměkoule do Číny. Nápisy na ulicích i menu v restauracích jsou většinou psané pouze čínsky. Dokonce není ani překvapením, když si zde zastavíte na ulici taxikáře, který neumí ani slovo anglicky. A v obchodech nebudete zhruba o polovině věcí ani tušit, co to vlastně je.
7. České restaurace v New Yorku – Bohemian Hall & Beer Garden
A protože o New Yorku skutečně platí, že tam koupíte úplně všechno, nelze nezmínit české restaurace. Je jich tam hned několik. Největší a neznámější z nich se nachází v Queensu, přesněji v oblasti zvané Astorie. Restaurace s obrovskou zahradou (nikoli zahrádkou, protože sem se skutečně vejde více než sto padesát hostů) nabízí vše, na co jste doma zvyklí, od klasické svíčkové, přes smažený sýr (nelogicky zařazený v předkrmech) až po tradiční české nápoje jako je třeba Becherovka či Kofola. Mezi obsluhou pracuje hodně turistů z Čech a Slovenska. Zajímavostí však je, že před čtyřmi lety byl vedoucím hospody Američan, který se dosud nikdy do České republiky nepodíval.
8. Koupání na Coney Island Beach
Vzhledem k tomu, že se město nachází u pobřeží, dá se poměrně snadno užívat i sluníčka na pláži. Jednou z nejvyhlášenějších je Coney Island v Brooklynu. Vedle koupání je zde i celá řada dalších atrakcí, ať už je to obří lunapark, množství restaurací či třeba některý z mnoha festivalů, jež se zde pravidelně pořádají. Pokud se zde člověk rozhodně strávit celý den, rozhodně se nudit nebude. Navíc díky velkému množství policistů, kteří zde hlídkují, se i ženy v podvečer v těchto místech mohou cítit bezpečně.
Pro zážitek ze skvělého hudebního čísla není třeba chodit na koncerty. V Brooklyn Museum se vedle výstav, z nichž část je přístupna bez vstupného, pořádá také pravidelné večerní karaoke. Zábava je spojená s popíjením drinků, případně i grilování a atrakcemi pro děti. To, co ovšem každého turistu musí uchvátit, je talent některých místních obyvatel. Především černošské ženy v domácnosti a maminky od rodin, to umí rozjet a zapívat tisíckrát čistěji než ledajaký finalista našich slabých českých talentových soutěží.
10. Metrem po New Yorku
Každý, kdo navštíví New York, bez ohledu na to, jak moc je movitý či pohodlný, by měl povinně nastoupit do tamního metra. Ačkoli se nejedná o nejčistší „podzemku“ na světě, je tamní systém velmi dobře propracovaný a skutečně šetří čas. Navíc je levné. Tou hlavní záležitostí je však jisté osobité kouzlo, které slavná americká „podzemka“ má. Pokud chce někdo skutečně ochutnat život Newyorčanů, byť jen na okamžik, musí zkrátka do metra.
Udělejte si výlet do Paříže tak, aby vám zbyl ještě dostatek času na
návštěvu Versailles. Je to koneckonců po Paříži druhé
nejnavštěvovanější místo Francie a navíc – kde jinde ve světě najdete
jezdce na koních označované za umělce a jejich seskupení pak za jedinečný
taneční soubor?
Udělejte si výlet do Paříže tak, aby vám zbyl ještě dostatek času na návštěvu Versailles. Je to koneckonců po Paříži druhé nejnavštěvovanější místo Francie a navíc, kde jinde ve světě najdete jezdce na koních označované za umělce a jejich seskupení pak za jedinečný taneční soubor?
Král Slunce a jeho pýcha
Název Versailles většinou všichni známe. Máme jej spojený s Králem Slunce, tedy Ludvíkem XIV., jehož byl zámek i přilehlé zahrady velikou chloubou. Rezidence, vybudovaná z původního loveckého zámečku, se stala symbolem jeho vlády i absolutistické moci. Zámecké zahrady, které jsou uspořádané do pravidelných obrazců, jsou potom místem klidu a relaxace. A přestože o novodobé historii nemám v plánu psát, je třeba zmínit, že po první světové válce zde probíhala mírová jednání s Německem a dne 28. 6. 1919 byl v Zrcadlovém sále podepsán Versailleský mír, jímž byla ukončena 1. světová válka. Tolik to podstatné, co nesmíme opomenout – nyní se však vraťme zpět k osobě Ludvíka XIV.
Koně byly jednou z vášní Krále Slunce. Když se zámek ve Versailles stal hlavním sídlem francouzských vládců, nechal zde postavit budovy, kde mohl ustájit svých 600 koní. Vznikly koňské paláce – Velká a Malá stáj. Velká stáj své jméno získala nikoli kvůli rozlehlosti, ale kvůli přítomnosti hlavního štolby – ten měl na starosti bezchybný výcvik koní pro krále. Vzdělávali se zde ti nejlepší jezdci a pořádaly se honosné hostiny. Prosperita, moc a luxus. A pro Ludvíka splněný sen. Žádná sláva ale není věčná – v roce 1751 bylo místo poničeno požárem a od té doby už jen chátralo. O nápravu se ještě pokusil Napoleon I., avšak bezúspěšně. Že by konec příběhu?
Založení Akademie jezdeckého umění
Kopyta lusitánského koně dopadají v pravidelných intervalech na zem a odhazují kousky povrchu stranou. Silný krk, dlouhá hříva, jiskra v oku a silné zadní nohy, s perfektním odrazem. Elegance, kmih a krása. Otěže jsou pevně napjaté a v rukou je třímá sotva 30letá žena sedící v sedle jako přikovaná. Skvělý a bezchybný sed. Kolem pracuje dalších šest jezdců na koních a je to jednoduše radost pohledět. Krásný sál, kterým se rozléhají pokyny hlavního cvičitele, jen občas přerušené vysvětlením z reproduktorů, co jsou prováděné cviky zač.
Psal se rok 2003 a na scéně se objevil jistý mistr Barnabáš, který zde založil versailleskou Akademii jezdeckého umění (Academie du spectacle équestre). Ta sice není tak známá jako škola Vídeňská, ale i tak je vysoce ceněná. Hlavním kladem je náhled na žáky jako na opravdové umělce. Neučí se totiž jen jezdit, ale také tančit, zpívat a šermovat. Jezdectví je zde považováno za druh tance a jejich seskupení za taneční soubor – jediný svého druhu na světě. Výcvik je zde velmi náročný a žáci procházejí pečlivým výběrem. Musí být starší 22 let, mít zájem vzdělávat a rozvíjet se ve všech disciplínách a v neposlední řadě – už v den svého nástupu musí být pokročilými drezúrními jezdci. Za své výkony pak i dostávají dohodnutou odměnu, přičemž výcvik mají zdarma. Dnes jich tam jezdí asi 11, z toho převážná většina žen.
Pro nás návštěvníky je zajímavá především možnost, se na hodiny jezdectví podívat. Většinu koní tvoří lusitáni barvy cremello, dovezení z Portugalska. Šest dní v týdnu se zde odehrává neobvyklé představení – můžete se na ranní práci koní podívat (za poplatek) a jezdce sledovat i v zrcadlech, jimiž je sál vybaven. Prostor náhle přeřízne zaržání a zadupání koně. Jeden složitý cvik střídá druhý. Na pořad dne ještě přijde šermování, případně prohlídka stájí. A perlička na závěr – několikrát do roka akademie připravuje různá vystoupení – nazdobení koně, barokní kostýmy, hudba a neskutečné jezdecké umění. Zážitek. Pokud vás tedy koně lákají, nenechte si to ujít. Zbytek dne pak můžete strávit v zahradách, procházka je na několik hodin. Navíc když budete mít štěstí, potkáte čtyřnohé krasavce i tam – koně tam chodí na vyjížďky. A tip závěrem: Lístky na ranní představení můžete koupit i rezervovat na internetu a na místo je pak lepší se dostavit v dostatečném předstihu.
