Rubrika: Témata

Třebovské stěny na kole

Jestli seš z blízkýho okolí měst Ústí nad Orlicí nebo České Třebové a máš rád hoský kolo tak neváhej a
ještě dneska na něj sedni…

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Start v České Třebové na Starém náměstí.

Jeď dolů na most a 150m za řekou odboč po modré turistické značce doleva (jako bys jel k rotundě). Modrá vede asi 1km po silnici a zatáčí doprava k lesu. Od chaty „U Floriana“ vede cesta (typ DC3) asi 4km do mírného kopce, až do vesnice Skuhrov. Je to pohoda, jenom si dej ve Skuhrově bacha, ať se ti ta modrá neztratí. Přijedeš na hlavní silnici, po který pojedeš asi 100m k vesnici. Tam někde je odbočka doleva (typ DC2). Po týhle cestě jeď až k rozcestníku.

Teď tě čeká nejhezčí úsek cesty. Stará dobrá modrá cesta až k Horákově kapli. Jenom si dej pozor na ten rozcestník. Ukazuje totiž na jinou cestu. Je sice dobrá a z kopce, ale nikam se po ní nedostaneš. Takže jeď až tou cestou o 3 metry dál, s modrejma flekama na stromech. Je to dost dobrá cesta (DC4) skoro pořád z kopce a hlavně vede fakt hezkou přírodou mezi skálama. Myslím, že každý, kdo rád prohání horský kolo po lesích, tuhle cestu ocení. Když dorazíš na silnici tak se ničeho nelekej a dej se po ní doleva, modrá po ní asi půl kiláku vede (než zahne zase doprava). Od silnice to už je asi 2km k Horákově kapli. Tady se můžeš napít vody z pramene a rozhodnout kam dál.

Po červené do Ústí nad Orlicí:
Ze začátku (2km) je to dost nepříjemný kopec a terén (DC5), ale pak se cesta napojí na takovou jakoby silnici (DC2), po který s nejtěžším převodem frčíš až na letiště do Ústí
Po červený do Letohradu:
Je to na druhou stranu než do Ústí, skoro pořád lesem. Já to tam sice neznám, ale určitě to jde.
Pokračovat po modrý na hrad Lanšperk:
Modrá cesta typu DC3 tě dovede až na hrad. Je to pořád do kopce a na tom hradě kromě jedný díry v zemi vůbec nic není. Tím tě nechci ani trochu odrazovat, zas tak hrozný, když už tam jsi, to není. Z hradu můžeš jet po silnici do Ústí nebo do Letohradu.

Z Ústí můžeš jet zpět do Český Třebový buď po silnici nebo třeba přes Andrlův chlum, ale to už je jiná pohádka.

Startovat můžeš taky jinde než v Č. T. Třeba při jízdě z Lanškrouna se napojíš na Třebovských stěnách (ze silnice na Ústí). Nebo tu trasu můžeš jet opačně. To však není (aspoň podle mě) takovej zážitek.

Jestli seš z blízkýho okolí a máš rád hoský kolo tak neváhej a ještě dneska na něj sedni.

Vysvětlivky

Druh cesty (DC)
DC1   silnice
DC2 špatná silnice
DC3 lesní, polní cesta
DC4 špatná lesní, polní cesta
DC5 cesta necesta

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Nudíte se? Pořiďte si Kraba

Na začátku prázdnin jsme byli v Pobaltí, a abychom tam neumřeli hlady, měli
jsme s sebou plynové vařiče. Asi se všichni shodneme, že české Var II
jsou jedny z nejlepších, co jsou. Jediná nevýhoda je, že výrobce udává
povolené zatížení 2 (slovy dvě) kg. Většina lidí je schopna spočítat, že
čtyřlitrový ešus s vodou dvě kila mít nebude a nebude. Když jsme
projížděli Ruskem a viděli ceny benzínu (odporně málo) začali jsme
přemýšlet o nějakém pěkném vařiči na benzín…

Na začátku prázdnin jsme byli v Pobaltí, a abychom tam neumřeli hlady, měli jsme s sebou plynové vařiče. Asi se všichni shodneme, že české Var II jsou jedny z nejlepších, co jsou. Jediná nevýhoda je, že výrobce udává povolené zatížení 2 (slovy dvě) kg. Většina lidí je schopna spočítat, že čtyřlitrový ešus s vodou dvě kila mít nebude a nebude. Když jsme projížděli Ruskem a viděli ceny benzínu (odporně málo) začali jsme přemýšlet o nějakém pěkném vařiči na benzín.

Po návratu jsme začali zkoumat dostupné informace o benzinových vařičích. Z Honzy potom vypadlo, že doma jeden benzinový vařič mají. Je sice postarší, ale Jiřina (jeho maminka) s dotyčným vařičem byla na Kavkaze a byl OK. Když tu nádheru (vařič) donesl ukázat, zjistili jsme, že jde o ruský „Primus turistyčnyj“, pro přátele jenom Krab. Po důkladné prohlídce vařiče jsme rozhodli, že si ho na nějakou akci vezmeme a podrobíme testu.

Už samotné stavění vařiče je obřad. Člověk si připadá jako chytrá horákyně, vařič se nesmí zatěžovat ani moc, ani málo, nesmí se tam dát ani moc ani málo bezínu, nesmí se otevírat ani moc, ani málo. Není to jen tak, nezvládne to každý.

Poprvé jsme vařič zkoušeli v chalupě a startovali jsme ho pevným lihem. Všechno bylo v pořádku, vodu jsme si ohřáli ještě rychleji než na plotýnce. Povzbuzeni tímto úspěchem, začali jsme se poklepávat po ramenou, radovat se, slavit a těšit se na další použití.


K tomu došlo už na Mohelnickém dostavníku. Ráno jsme (někteří čilejší) vstali a začali chystat čaj. Honza se neprozřetelně zmínil o tom, že se Krab dá startovat i benzínem, je tam na to prý taková malinkatá mistička. Nalil jsem tedy do mističky trochu benzínu, ale ouha. Kdybych byl Jiřík, propadl bych hrdlem, protože jsem přelil, naštěstí se už od narození jmenuji jinak a to mne pravděpodobně zachránilo. Alespoň na chvíli. Když už bylo přelito, přemýšleli jsme co dál. Nakonec padlo rozhodnutí, že benzín je hořlavý, zapálíme ho, on rychle vyhoří a vařič nastartujeme pevným lihem. Houby.

Kdyby Vám někdo tvrdil, že benzín je hořlavý, má pravdu, ale kdyby tvrdil, že hoří rychle, kecá. Měli jsme uprostřed parku krásný benzinový plamen (30cm na výšku, kdo to nezná, nepochopí) který tam plápolal asi minutu. Na druhé straně, vařič se tím nastartoval a všechno bylo OK. Tím skončilo ranní dobrodružství, ale při vaření oběda se to mělo opakovat a ve větším.

Při obědě jsme nejprve nastartovali vařič (stejně nešikovně jako já ráno) a začali vařit. Po nějaké době začal vařič vydávat zvuky jako ruská stíhačka, která se chystá startovat. Damon vařiči utáhl kohoutek a zvuky přestaly, protože vařič chcípl. Zapálili jsme ho znova a podruhé nás vařič už nevaroval a plameny vyšlehly bez varování opět do výšky 30cm, Honza si depiloval ruku a vařič vypl a tím dobrodružství končí.

Oběd jsme už dovařili na plynu a vyslechli jsme si úvahu na téma: „Někteří lidé jsou hromosvod pro průšvihy“. Leč to už je téma na další článek.

Rudice

Rudice je menší vesnice uprostřed Moravského krasu ve které je možno
strávit příjemný den, ale i celý víkend. Rudice patří
k nejstarším obcím v Moravském krasu, první zmínka o ní je
z roku 1353. Původně to bývala hornická osada, kde se těžila
železná ruda, po které nese také obec název. Nyní je to spíše poklidná
vesnička s krásným okolím…

Rudice je menší vesnice uprostřed Moravského krasu ve které je možno strávit příjemný den, ale i celý víkend. Rudice patří k nejstarším obcím v Moravském krasu, první zmínka o ní je z roku 1353. Původně to bývala hornická osada, kde se těžila železná ruda, po které nese také obec název. Nyní je to spíše poklidná vesnička s krásným okolím.

Do Rudice se můžete dostat autem, autobusem, nebo pěšky. Nejbližší železniční stanice je v Blansku odkud občas jezdí autobus. Některé autobusy nejedou až do Rudice, ale na „Převážku“. Do Rudice je to pak už jenom kousek do kopce, ale dá se to zvládnout. Pokud autobus zrovna nejede můžete zkusit stopa (na „Převážku“ to většinou není problém, protože mnoho lidí jezdí na trase Blansko – Jedovnice a dál). Z Blanska můžete vyrazit pěšky přes Klepačov po modré značce, z Adamova přes Nový Hrad po červené a na Pokojné odbočit na modrou. Z Jedovnic vede modrá značka a naučná stezka.

Co je možné v Rudici zahlédnout?

Kamenný větrný mlýn holanského typu z poloviny 19. století, ve kterém je v současné době muzeum speleologie a mineraologie. I když nejste zrovna příznivcem těchto oborů, tak Vám návštěvu musím doporučit už kvůli „živému“ výkladu průvodce pana Šebely ve kterém se dozvíte mnoho historických „drbů“. Takový výklad opravdu jinde neuslyšíte. Kromě toho si zde můžete prohlédnout fotografie z nepřístupných podzemních prostor. Je zde též informační středisko, občerstvení, sociální zařízení a prodej suvenýrů.

V Rudické galerii v kulturním domě jsou pravidelné výstavy o životě v Rudici a o Moravském krasu.

Rudické vrstvy jsou místní geologická zajímavost. Tyto různobarevné usazeniny je možno shlédnout v povrchovém lomu Seč u silnice směrem na Olomučany. Je zde též možno nalézt geody.

Nejhezčí místo v okolí Rudice je Rudické propadání, které je nejmohutnější v Moravském krasu. Jedovnický potok se zde propadá do hloubky 86 metrů a protéká podzemními chodbami s celkovou délkou přes 13 km, které končí až v Býčí skále u Adamova.

Za zmínku stojí též skalní útvar Kolíbky nad Rudickým propadáním. Je to několik skal s malými jeskyněmi, které je možné „prozkoumávat“ a nehrozí při tom člověku nějaké vážné nebezpečí. Na přední straně tohoto útvaru jsou horolezecké cesty, oklikou ho může zdolat každý i bez pomocí lan a karabin. Pod skalním převisem se dá přenocovat, bohužel někteří „táborníci“ zde po sobě zanechávají pozůstatky.

Rudicí a údolím Rudického propadání prochází naučná stezka, která pokračuje do Jedovnic a kolem Jedovnických rybníků. Na této stezce jsou informační tabule na kterých se dozvíte mnoho zajímavých věcí.

V Jedovnicích je mnoho možností ubytování od kempů po penziony. V Rudici je možností méně, ale pokud budete mít zájem určitě se vše dozvíte na telefonním čísle Obecního úřadu.

Doporučujeme:

Jižní část Moravského krasu

Pokud chcete navštívit tuto část Moravského krasu je nejlepším místem pro začátek Brno.
Z Brna je možné vyrazit několika cestami. Jedna cesta vede po červené značce z Obřan,
kam se snadno dostanete místní dopravou. Další možnost je po žluté značce z Líšně přes Velkou Klajdovku. Samozřejmě že jsou i jiné možnosti..

Pokud chcete navštívit tuto část Moravského krasu je nejlepším místem pro začátek Brno. Z Brna je možné vyrazit několika cestami. Jedna cesta vede po červené značce z Obřan, kam se snadno dostanete místní dopravou. Další možnost je po žluté značce z Líšně přes Velkou Klajdovku. Samozřejmě že jsou i jiné možnosti.

Jestliže vyjdete po červené značce kolem řeky Svitavy můžete spatřit novodobé keltské? tábořiště, romské sídliště (pozor na rychle jedoucí vraky aut vezoucí značné množství lidí) a také, podle mne nepatrné, zbytky hradu Obřany ze 13. století. Dále lze pokračovat po zelené značce k Resslově hájovně. Pro osvěžení paměti – Josef Ressl vynalezl lodní šroub.

Od hájovny vede taková lesní silnička až do Bílovic nad Svitavou. Cestou potkáte několik pomníků, studánku Leoše Janáčka, a též hájovnu lišky Bystroušky. Totiž právě v okolních lesích se odehrává známý příběh Rudolfa Těsnohlídka o lišce Bystroušce. Zajímavostí, pomníčků známým i neznámým už bylo po cestě až dost. Vydejte se proto po žluté značce do údolí Říčky.

Po přejítí hlavní silnice z Brna na Ochoz sejdete k Hornímu mlýnu a odtud po modré značce proti proudu Říčky k jejímu vývěru. Skály tady nejsou úplně bílé, ale jsou porostlé mechy a proto mají zbarvení do zelena. Cesta údolím je velice příjemná. Po cestě je několik jeskyní, kde se lze bez úhony vyřádit. Po pravé straně je to volně přístupná Pekárna, kdy bylo nalezeno mnoho pozůstaků po pravěkém osídlení. Na levé straně údolí jsou jeskyně Netopýří, Malčina a Švédův stůl. Ochozská jeskyně je uzavřena.

Je možné zajít též k Hostěnickému propadání, ale podle mého je to ztráta času a iluzí o propadání. V případě tohoto propadání jde spíše o průsak a vůbec nemůže konkurovat mému oblíbenému Rudickému.

Na konci údolí je takový rybníček, okolo kterého je sice táboření zakázáno, ale i tak se tam táboří (pozor v mapách je značeno jako tábořistě). Je zde i občerstvení, ale nevím jak a kdy bývá otevíráno. Při špatném počasí lze najít útočiště v některé z jeskyní (myslím že to byl Švédův stůl, který nás zachránil před deštěm.)

Z Hádku lze pokračovat po zelené přes Březinu do Křtin. V Březině se nachází pěkný moderní kostel, který stojí za zhlédnutí i když zrovna nepatříte k lidem, kteří jsou křesťanského vyznání. Před Křtinami vede turistická značka kopřivami a maliním pod el. vedením, proto je dobré u koupaliště sejít na silnici. Ve Křtinách můžete navštívit barokní kostel z pol. 18. století. V okolí Křtin je též pár jeskyní z nichž některé jsou i přístupné a některé mají zajímavou historii.

Například jeskyně Vokounka je pojmenovaná podle Vávry Vokouna z Olomučan, který do mí byl schozen za prozrazení tajné stezky na Nový hrad švédům. V této jeskyni je 11 m hluboká propast a též tzv. Alabastrový zámek. Jeskyně má dvířka, která při naší navštěvě nebyla zamčena. Ke zdolání propasti postačí lano, osma, prusík a trochu síly a zručnosti. (PS: Vávra už tam není)

Ze Křtin je možno se vydat Josefovským údolím k Býčí skále a dalším jeskyním a dále pak k Novému hradu u Adamova, nebo po zelené značce do Rudice.