Rubrika: Humor a ptákoviny

Jsou dárky, které i když vypadají na první pohled obyčejné, budou ve výsledku těmi nejskvělejšími. Jde o dárky od srdce. Jenomže jak na ně, aby nešlo jen o naši soukromou myšlenku, kterou obdarovaný nepochopí? Věnujte dárky s vlastními fotografiemi. Třeba pexeso.

Existují hry, které do pozadí nepotlačí ani současná mánie počítačových her, případně znovuobjevená deskománie (tedy návrat deskových her, či spíše jejich úspěch 2.0). Takovou hrou jsou třeba šachy, piškvorky na obyčejném čtverečkovaném papíře, ale též pexeso.

Pexeso je zábava. S rodinnými fotkami i skvělý dárek

Dnes se dají koupit pexesa různá. Vzdělávací, na kterých se dítě naučí poznávat rostlinky, ptáčky, či dokonce cizí jazyk. Pexesa často dělají ilustrátoři, kteří je proměňují ve skutečně nádherná umělecká díla. Existují též různé variace na pexeso, ať již skládající více než jen dva kousky skládačky, nebo jiná chytrá pexesa. To klasické však zůstává klasikou. Vyrobte si své z vlastních fotografií a použijte jej jako dárek pro své blízké.

Koho potěší pexeso s vlastními fotkami?

Tento ideální vánoční dárek je nádherným dárečkem pro vlastní rodinu. Bude bavit děti i dospělé. Může být shrnutím událostí předcházejícího roku a dovede takto zajímavě zmapovat každý rok vaší rodiny. Fotky totiž nemusí být jen součástí fotoalba. V e-shopu Dareckyproradost si svoje pexeso připravíte velice snadno.

Pexeso s rodinnými fotografiemi však můžete věnovat i babičkám, dědečkům, strejdům, tetám či sestřenicím a bratrancům. Jiné fotografie v pexesu se pak hodí pro blízké přátele a pro kolegy. S podobným dárkem věnujete nejen radost, ale i zdraví. Pexeso totiž trénuje paměť a udržuje v dobré kondici kognitivní funkce. U dětí pomáhá též v rozvoji jemné motoriky a špetkového úchopu.

Na koleně vyráběné traktory budou již tuto sobotu závodit v Rudici u Blanska. Jejich výrobci a majitelé si změří schopnosti v jízdě zručnosti a také v jízdě do vrchu na 10. ročníku oblíbeného závodu Vehicle Cup.

Vehicle Cup je závod a přehlídka strojů sestavených doma na „koleně“, takže k vidění jsou roztodivné „vehikly“ poskládané z různých dílů automobilů všech možných značek. Myšlenka uspořádat Vehicle Cup se zrodila v roce 1996. To ještě po Rudici jezdilo 43 různých „úmaků“. Původním záměrem pořadatelů bylo tento závod prezentovat jako přehlídku dovednosti kutilů s motem „není důležité zvítězit, ale rozjet se, projet a zabrzdit“. Už ale první ročník ukázal, že člověk je tvor soutěživý, takže pro mnohé to byl závod naostro.

Ve druhém ročníku Vehicle Cupu došlo nehodě (za asistence vrtulníku ZS), protože si někteří neuvědomovali, že stroj nemají na závody v rychlosti, ale do lesa. Následně pak byla trať upravena tak, aby k takovým situacím nemohlo dojít.

V současné době se Vehicle Cup jede na trati, která nemá delší rovinky, o to víc se musí závodník snažit, aby zvládnul náročný terén se spoustou zatáček a převýšení. Je paradoxem, že na závod se sjíždějí (kromě pár rudických) hlavně „přespolní“ závodníci. To dokazuje, že „VEHIKL“ má už takřka republikové renomé.

Letos je to jubilejní 10. ročník, proto pořadatelé připravili i bohatější doprovodný program se spoustou ukázek a zajímavostí. Další informace získáte na stránkách závodu: www.vehiclecup.cz

Devátý ročník Vehicle Cupu je úspěšně za námi

V sobotu 16.9.2006 se pod větrný mlýn v Rudici na Blanensku sjelo patnáct roztodivných strojů pocházejících z dílen domácích kutilů. K vidění bylo všecbno možné od elektrického minitraktůrku po těžko popsatelný vehikl určený k dopravě dřeva a jízdě po lesních cestách, nebo sportovně očesané skorovraky osobních aut. Dvanáct z těchto technických unikátů se vydalo na trať terénního závodu a rychlostní zkoušky za účasti a povzbuzování notného množství diváků. Počasí akci přálo a o tom, že bylo na co koukat, vypoví několik obrázků více, než mnoho slov.

Také se vám již stalo, že jste na cestě potkali blíže neidentifikované motorové vozidlo domácí výroby? Právě tato podomácku vyráběná přibližovadla nákladu, ale i traktory můžete vidět na akci Vehicle Cup, která se 16. 9. již podeváté koná v Rudici. Nad známým Rudickým propadáním se pojede závod těchto „úmaků“ postavených ze starých Oktávií, V3esek, nebo dokonce z trabantů…

Zahájení závodu proběhne v 9.00 h, poté bude probíhat preznetace závodníků, seznámení s tratí a tréning. V 11.00 odstartuje hlavní závod, který se pojede na 2 kola. Trať závodu je postavená tak aby prověřila stroj i umění řidiče. Zhruba ve 13.00 hodin bude následovat rychlostní zkouška a ve 14:30 proběhne vyhodnocení závodu. Závod bude probíhat na louce pod větrným mlýnem, který lze o přestávce navštívit a vyslechnout si svérázný výklad místního průvodce Edy šebely.

Na začátku tohoto závodu byla myšlenka uspořádat přehlídku místních výtvorů, kterých v roce 1996 jezdilo v Rudici 42. Na start prvního závodu se postavilo 19 strojů a vítěze tehdy zvolili sami diváci. Na druhý ročník přijelo 26 závodníků, z nich byla polovina přespolních. Během tohoto závodu musel po nehodě zasahovat i vrtulník, ale vše naštěstí dopadlo bez vážnějších následků. Od třetího ročníku byla přestavěna trať tak, že samotný závod se jede na menším prostoru s více zatáčkami a v těžším terénu, což je i divácky atraktivnější.

Pokud máte rádi technické rarity a chcete se pobavit a ocenit dobrou práci zručných rukou, tak neváhejte a vyražte.

Každý, kdo někdy seděl na kole déle než deset minut, určitě mi potvrdí, že cyklistika je úžasná věc. Je škoda, že ne všichni tuto krásnou činnost za krásnou považují.

Cyklistika nespočívá v tom sednout na kolo a vyrazit. Správně pojatá cyklistika obsahuje mystiku i techniku, klade nároky jak na fyzickou, tak psychickou stránku osobnosti. Pro zjednodušení vstupu mezi Opravdové cyklisty jsem se rozhodl sepsat malý cyklistický výkladový slovníček.

Začneme s obecnými termíny:

• Bicykl – vynález, který dovoluje zničit se mnohem rychleji, než při pěším pohybu. Na bicyklu se obvykle sedí obkročmo tak, že se kola dotýkají podložky. Bicykly rozlišujeme na horské a silniční.
• Horské kolo – vyznačuje se vysokou hmotností a je opravdu bytelné. Nenechte se nachytat tím, že Vám někdo bude tvrdit, že má lehké horské kolo. Opravdový horský cyklista má kolo co nejtěžší, aby po rozjetí mělo vysokou energii. Čím je kolo těžší, tím lepší má průchodnost terénem, dobře rozjeté horské kolo vyvrátí i menší pařez a láme klády.
• Silniční kolo – vyznačuje se většinou tím, že pro dosažení co nejmenšího odporu vzduchu jsou z něho odmontovány všechny nepotřebné součástky a proto by podle vyhlášky nemělo vyjet na silnici.
• Silnice – stavba, které umožňuje cyklistům pohybovat se z místa na místo a překážet motoristům. Z neznámého důvodu si motoristé myslí, že silnice tu jsou pro ně, ačkoliv se dá prokázat, že bicykly tu byly dříve než auta.
• Cesta – zařízení, které umožňuje cyklistům pohybovat se místa na místo a překážet turistům.
• Cyklistická stezka – bájný přírodní útvar, které umožňuje jízdu cyklistům bez toho, aby někomu překáželi. Zatím ji ještě nikdy nikdo neviděl, ale všichni cyklisté věří, že ji někde potkají. Výzkumy naznačují, že by se mohla vyskytovat v cyklistickém nebi, kde vládne velký Lepiduch.
• Dopravní značky – okrasné objekty stojící okolo silnic. Slouží především k tomu, aby si o ně cyklista mohl opřít kolo. Patník taky není špatný, ale většinou se vylomí 🙁
• Slalom – soutěžní disciplína, kterou provozuje více cyklistů jedoucích po cestě, kde chodí dost lidí. Po skončení bodovaného úseku si jednotliví cyklisté spočítají, kolik osob kdo srazili či vyděsili, a podle toho si rozdělí medaile.
• Kopec – plocha, která má nenulovou derivaci ve směru pohybu. Dělí se na dva druhy: skopce (1.pád skopec) a dokopce.
• Statistika – odvětví matematiky, které způsobuje, že na světě je více dokopců než skopců.
• Brašna – vtipně sešité kousky textilu, které narozdíl od Kleinovy láhve mají vnější a vnitřní stranu. Na vnitřní stranu se umisťují zavazadla, z vnější strany se připevňuje bycikl.
• Přízemní akrobacie – správný cyklista je podobný horákovi. (viz kniha Proč bychom se nepotili) Svoji výstroj neveze pasivně, ale každou chvíli se převléká. Přízemní akrobacie se přezdívá činnosti, při které se mění cyklista mění umístění svých oděvních součástek v prostoru a přitom nesleze z kola.
• Oprava – činnost, při které si cyklista myslí, že zlepšuje technický stav svého kola. Výsledkem je obvykle přemístění špíny z kola na cyklistu. Je dokázáno, že není možné na jednom kole najednou jezdit a opravovat ho, proto je záhodno se této činnosti vyhnout.

Pokud jste se prokousali předchozími jednoduchými poznatky, napijte se pořádně z cyklistické láhve. Další část jsou technické termíny:

• Brzda – zařízení kromě výroby různých zajímavých zvuků umožňuje za příznivých povětrnostních podmínek snížit rychlost. Opravdoví cyklisté se však řídí zásadou: „Kdo brzdí, prohrává“
• Rám – nejdražší součást kola. Byly zde sice snahy rám právě pro tuto nectnost z výroby vyloučit, ale zatím nebyly úspěšné.
• Řetěz – šikovná věc na zvyšování ztrát energie při přenosu mezi šlapátky a zadním kolem. <!–
• Sedlo – jedno z míst, kde je člověk v dotyku se svým strojem. Narozdíl od dalších čtyř kontaktních ploch si tohoto v 
–>
• Řidítka – součástka, která byla původně určena k ovládání směru pohybu. Dnes slouží především jako nosič na různé páčky a hejblátka, k zavěšování různých předmětů při přízemní akrobacii.
• Rukavice – při jízdě po nerovném povrchu (prakticky všechny) se přenáší vibrace z předního kola na řidítka. Rukavice tlumí nárazy. Při letu přes řidítka většina lidí natahuje ruce před sebe, kvalitní rukavice snesou i pád na asfalt. Mohu zodpovědně prohlásit, že totéž se o holé kůži na rukách říci nedá.
• Helma – oděvní součástka, která způsobuje, že cyklista nepadá na hlavu. Je proto hojně využívána. Lepší helmy mají odrazné barvy a způsobují, že se pod nimi hlava nepotí a nedostane úpal ani úžeh.

Vím, že tento slovníček nenahradí zkušenosti získané naježděním několika tisíců kilometrů. Pokud však někoho přesvědčím, že cyklistika je to pravé a ubude aut v ulicích, budu rád.